NEMESIS byla ostravská thrash/death metalová skupina z Klimkovic poblíž Ostravy, která se dala dohromady v červnu 1989. Svou první fázi existence zakončila po několika demech v roce 1994 natočením svého jediného alba Temptation. Poté následovala přestávka až do roku 2002, ve kterém kluci obnovili činnost a věnovali se převážně koncertům, a to až do roku 2016, kdy se po odchodu posledního zakládajícího člena Lukáše 'Lukyho' Lednického kapela definitivně rozpadla. Následující podrobná historie skupiny je dílem právě Lukyho, který ji také obohatil o své osobní vzpomínky a postřehy.

Nemesis upravuje své vlastní skladby pro nové obsazení a stěhuje se z Klimkovic do Ostravy, Mekky metalové muziky, a to do kultovního klubu undergroundové scény Žalák (kde sdílí společnou zkušebnu s kapelou Denet). Vladis se kromě zpěvu ujímá i pozice textaře. Část (4) těchto skladeb je zaznamenána (ještě s dvěma texty v češtině; Lukyho "Sektor 6" a Vladisův "Ježíš", zbytek ("Find The Truth" a "No Future" už je anglicky a pod Vladisovou taktovkou) začátkem roku 1991 v čerstvě vzniklém ostravském studiu Barbarella na prvním demu Find The Truth. To po vydání obsazuje první příčky metalových hitparád a je vyhlášeno coby 'Demosnímek roku 1991' v hitparádě prestižního hudebního časopisu SPARK.

(Luky: ostravské studio Barbarella tehdy sídlilo v polorozpadlých budovách se skvělou undergroundovou atmosférou, perfektním nápomocným personálem a skvostem - osmistopým nahrávacím kotoučákem Fostex. Prachy jsme měli jen na tři nahrávací frekvence a prodloužit nahrávaní se nedalo jednak z finančních důvodů, jednak i proto, že po nás byla na řadě další kapela se stanoveným termínem. Nahrával se každý nástroj zvlášť a ve vysokém tempu, takže pro nás, studiové panice to byla celkem noční můra; nervozita, tréma, nezkušenost a neznalost nahrávacích procesů pracovaly proti nám. Spousta chyb na nahrávce zůstala, nebyl čas je přehrát správně nebo se nad nimi mávlo rukou, střihů je tam minimálně, ale po těch letech to i dnes působí opravdově, nenahravály to žádné stroje s dokonalou technikou, ale mladí kluci, kromě jednoho samouci bez hudebního vzdělání.

Master však nebyl v ceně, takže byl přehrán v pořadí další kapelou a tím pádem neexistuje, případný remix tedy nebyl a není možný. Nahrávku jsme dostali na magnetofonové kazetě Sony HF 90 a papá.

Perlička z natáčení: přišli nás podpořit a také si očíhnout studio kluci z kapely Denet. Náš basák Tomáš se z nervozity nemohl trefit se svou cca 5-ti vteřinovou komplikovanou vyhrávkou do jedné rytmické chybky v bicích a čím víc se snažil a zaživa smažil, tím rychleji nám drahocenný čas ubíhal... Jaryn Opiela (kytarista Denet) se nabídl, že to zkusí a dal to na první dobrou, takže na naší nahrávce je i on, myslím si, že je to poprvé veřejně zmíněno – díky, Jaryne).

Dále se kapela prezentuje pouze Vladisovými texty v angličtině, zejména kvůli optimisticky očekávaným budoucím zahraničním vystoupením i stylu jeho zpěvu. Vzápětí absolvuje i svůj 'křest ohněm' na svém prvním koncertu 8.3.1991 ve Frýdku - Místku s nezapomenutelnými skupinami SAX, Denet a Hector (a historicky první pokoncertní pařbu v místním hotelu Centrum).

Úspěch a reakce metalových fandů i fanynek kapelu nakopává k horečné činnosti, zkoušky se ustalují na průměru čtyři v týdnu, koncertů přibývá tolik, že je nutno některé pozvánky na ně z důvodu civilního zaměstnání některých členů i křížení se termínů odmítat.

Mezitím se Nemesis stěhuje do Ostravy – Nové Bělé, kde v restauraci 'U Balcara' sdílí zkušebnu v jejím sálu v místnosti pod pódiem se sympatickým názvem 'Peklo' s dnes již bohužel pozapomenutou ostravskou legendou, skvělou kapelou MAPP, jejíž nezapomenutelné koncerty s padajícími hořícími vidlemi, hasícími přístroji chrlícími oheň a jinými pyroefekty a pomalované obličeje muzikantů byly tehdy jako zjevení z jiného světa, Rammstein prominou...

Pro zajímavost: tehdejší songy obsahují i 8 – 10 riffů a mezipasáží, tvůrčí přetlak byl znát. (Luky: s příchodem Vladise se tvorba nových písniček posunula na zvláštní, ale pro nás velmi zajímavou úroveň: většinu skladeb jsem skládal doma, na zkoušce jsme je s Markem Schneiderem spontánně doplňovali o další okamžité nápady a hráli je jako orchestrálky; o zpěvu jsme vůbec neuvažovali (!). Když byla ta která skladba hotová, zavolali jsme Vladisovi, který na zkoušky příliš nechodil (v té době jsme na zkušebně neměli ani vlastní zpěvový aparát, a o ten, který tam měla kapela MAPP nám bylo žinantní požádat), ať se za námi zastaví, že je další kus hotov. Vladis přišel se svým přenosným kazetovým magnetofonem (kazeťákem), nahrál si tu novinku, poslechl si další rozpracované věci, poklábosili jsme a odešel. Za pár dní nám zavolal, že novou skladbu můžeme naživo hrát, že má hotovo. A tak jsme teprve na následujícím koncertě poprvé uslyšeli, kde, jak a co 'zpívá', což nás zpočátku z našich rytmických i melodických vyhrávek tak vykolejovalo, že jsme byli nuceni zavést patřičné opatření: při zvukovce jsme zvukařům vždy a opakovaně zdůrazňovali, že v pódiových odposleších nechceme slyšet vokál (!). Většinu textů kapela tedy vůbec neznala a ani neřešila, Vladis však občas, hlavně při zdlouhavém společném cestování na koncerty v krátkém 'brífingu' blahosklonně nastínil, o co v té které skladbě jde, což jsme stejně 'neudrželi'...).

Nemesis se etabluje na čelní pozice tehdejší metalové hudební scény. Téměř stovka koncertů po celé tehdejší Československé Republice, kdy vystupuje po boku kapel věhlasných jmen. Koncertuje společně s francouzskou kapelou Massacra (Luky: kytarista Fred i zbytek Massacry – koncert byl v legendárním ostravském klubu Rock Hill – s námi v šatně coby s občany země za bývalou Železnou oponou s velkým zájmem konzultovali nejen hudební scénu, ale i životní úroveň (např. naše platy je už tenkrát šokovaly). Po té, co podrobně prozkoumali mou kytaru Jolana Diamant - s téměř rok starými strunami Olympic - které vyjádřili hluboký obdiv coby skvělému nástroji, konkurujícímu Les Paul kytaře, kterou dobře znali, nám z pravého portálu i skvěle fandili), dvakrát s Rakušany Pungent Stench (Luky: při prvním společném koncertu kluky z Pungent Stench velmi zaujal námi jim přeložený dvojsmysl mezi šlapkou – bubenickým hardwarem – a šlapkou, lehkou děvou. Řehtali se tomu celou dobu, co jsme zvučili, a na Vláďu neustále z portálu anglicko - německy volali: „Vladja, play schlapka, play schlapka, ja, good double schlapka!“ - Zvukař jim vynadal, ať neruší zvukovku, ale veselí a pokřikování pokračovalo až do prvních tónů našeho vystoupení. Při pozdějším druhém společném koncertu nás v šatně vřele vítali slovy: „Hi Nemesis, schlapka, schlapka rules“, a palec nahoru...), těsně propásla z 'organizačních důvodů' koncert s velikány Slayer v Havířově (Luky: no, organizační důvody: pořadatelská agentura po nás chtěla příspěvek v řádu vyšších desetitisíců jako spoluinvestici, kterou by nám pro po ní finančně úspěšném koncertu s nějakým ziskem vrátila, kde jsme na to měli vzít?), absolvuje 'šňůry' s kapelou Root a další nesčetné koncerty, mimo jiné s kapelama Master´s Hammer, Carousel Of Tears, Morsus, Crux, Denet, SAX, Gladiátor, Krabathor, Tortharry, Disfigured Corpse, Hector, Morior a dalšími, umisťuje se na vrcholech v žebříčcích 'TOP 10' časopisů SPARK, BIG BANG atd., vycházejí jí pozitivní recenze v časopisech jako MELODIE, ROCK&POP, BANG!, Muzikus, BIG BANG i ve spoustě lokálních fanzinů, následují články v Mladé Frontě Dnes, Nové Svobodě, Moravskoslezském Deníku i v jiných mainstreamových periodikách...

V únoru 1992 natáčí Nemesis v ostravském studiu Československého rozhlasu (mimochodem hned po natáčecí frekvenci Karla Gotta :-) své druhé demo pod názvem In God We Trust, obsahující tři skladby, které je opět dobře přijato jak na straně fanoušků, tak na straně médií, která nešetří chválou.

(Luky: to nahrávání nezapomenu do smrti, bylo to kromě závěru jako z nějakého Kafkova románu: coby personál studia, přidělený na naši cca osmihodinovou nahrávací frekvenci byli přítomni dva pánové hodně přes padesát - a určitě ne rockeři + mladá střihačka kolem dvacítky – vzhledově unylá fanynka Honzy Nedvěda a Jarka Nohavicy. No a do toho my, banda vlasatých, energií nabitých metlošů v hrůzostrašných tričkách, uplých černých kalhotách a s dlouhými vlasy, dívali se nás jako na něco, co právě vylezlo z kanálu, žere děti, kouše a je snad i jedovaté :-). Atmosféra se dala krájet, dialogy se příliš nekonaly. Už při úvodním stavění bicích – nahrávaly se jako první - nevěřícně zírali na Vláďovu dvoukopákovou sadu s třemi bongy, pěti přechody, dvěma kotly, čtyřmi činely, dvěma 'čínami' + plus nějaký ten kravský zvonec a další cingrlátka a hlasitě se dohadovali, jak to monstrum dostupnými mikrofony sejmout – povedlo se. Následné Vláďovo bubnování doprovázeli občasnými pohledy na sebe navzájem s hláškami: „...tohle on opravdu hraje, to fakt jde?“, což je dost zaměstnalo a mé 'orientační kytaře' zatím nevěnovali pozornost...

Bicí byly nahrány a přišly postupně na řadu kytary, které jsme měli podlazené a zesák nastavený na zvuk, připomínající např. tehdejší Pestilence. To už se v režii, která byla o patro výše než obrovská nahrávací místnost, zabírající dvě patra, do které bylo shora vidět velkým oknem, rozhostilo ticho, přerušované pouze technickými poznámkami ze zdola typu: „ Tohle bych rád nahrál znova, můžete to vrátit o dva takty a střihnout?“ na které se z režie ozývalo jen strohé: „Jo, na čtyři jeď...“. (technici i mladá střihačka nám od prvního okamžiku tykali, my jim až do konce vykali, tykání nám nenabídli). Baskytara byla nahrána v podobném duchu a tu přišel na řadu Vladis.

Něco si pod fousy broukajíce si na pultíku s mikrofónem rozložil texty, odkašlal si a svým civilním, tehdy dost nesmělým hlasem oznámil, že může. - „Tak se snad rozezpíváš, ne?“ ozvalo se z režie. - „Nemusím, jsem v pohodě, můžu nahrávat...“ odvětil bezelstně Vladis. - „VŠICHNI zpěváci se rozezpívávají!“ nekompromisně na něj zvýšil hlas starší z techniků. - „Tak když chcete: la la láá la. Už můžem?“ - Vladis předvedl lálání kluka z první třídy ZDŠ. - „To se mi už fakt zdá, to je peklo, ten dnešek. No tak mu to tam pusť a uvidíme, jaký je frajer...“ ironicky prohodil k mladšímu technikovi a střihačce, kteří se škodolibě zasmáli. My jsme věděli své...

Hudba začala, Vladis odhřímal první dva verše, troje obočí vylétla skoro až ke stropu a to jsme se pro změnu zase potutelně usmívali my. - „To snad ani není člověk...“ pronesla šeptem mladá střihačka a oba technici jen mlčky horečně korigovali na mixáku hlasitosti obou mikrofónů, které zpěv zaznamenávaly. Když měl Vladis za chvíli a napoprvé hotovou první zpěvovou linku a nenuceně oznámil, že potřebuje donahrávat druhé a třetí hlasy, jako mávnutím kouzelného proutku se v režii rozhostila horečná činnost. - „Tak to mě fakt zajímá, co tam ten kluk ještě udělá, to jsem ještě neslyšel...“ pronesl starší technik, nahrbil se nad mixákem a celý ožil. Druhý technik mu sekundoval a střihačka se poprvé naklonila k oknu, aby na Vladise i viděla.

Druhé a třetí hlasy byly za chvíli 'dozpívány' (s malým intermezzem: v písni "Inhumanity" se v pasážích mezi zpěvem ozýval divný rušivý zvuk, který byl po postupném ztišování nahraných nástrojů k všeobecnému veselí identifikován: Vladis si vesele brumendem broukal kytarové party a tlačítkem na pultíku zapomněl vypnout mikrofon...).

Bylo hotovo a hlavní technik vyhlásil krátkou pauzu na občerstvení. Za necelou půlhodinu jsme se všichni sešli v režii a začal mix nahrávky. A tehdy se to celé zlomilo. Oba technici začali být jako vyměnění, na naše nesmělé a neumělé prosby o vyznění té které pasáže, kytarových sól, barvy zvuku, efektů zpěvu atd. nám začali radit, pomáhat, pár věcí dokonce vymysleli sami, střihačka makala jak barevná, prostě paráda, za necelé dvě hodinky jsme měli nahrávku, o které jsme si předtím netroufali ani zadoufat. Moc jsme děkovali, oni nám i ruku podali a dokonce nám popřáli, ať nám to hraje a že se s námi ve studiu moc rádi potkají i příště (!). Demo nám ještě nahráli na kazetu (bohužel chromdioxidovou, která bez kazeťáku, který neměl přepínač pro tento typ kazet hrála středovo-výškově) a master uložili do schránky pro odeslání pro programového redaktora. Podepsali jsme ještě pár papírů, které které jsme nečetli a po sbalení aparátů a bicích jsme jako ve snu vyrazili domů.

Za necelých 14 dnů mi poštou dorazila složenka z Československého rozhlasu, na které bylo uvedeno, že je to odměna za hudební a autorský výkon a byla na částku tuším 343,- Kčs - můj první oficiální honorář! A druhá odměna byla, když mě rodiče poslali nakoupit do samoobsluhy a z repráků tam po komentáři o mladé a perspektivní kapele zazněla naše písnička "In God We Trust". Většina nakupujících včetně pokladní zpozorněla, pár důchodců se zoufale pokřižovalo, ale já byl pyšný jako páv...)

Tento demosnímek opět obsazuje čelní příčky hitparád zaměřených na tvrdou muziku a kapela ho propaguje na dalších koncertech i distribucí MC kazet prostřednictvím svého fanclubu. Skrze svého tehdejšího managera Petrose Michopulose Nemesis vstupuje do jednání s vydavatelstvími Monitor a Reflex Records na vydání svého prvního alba na CD a MC (jež mělo obsahovat všech sedm písní z obou natočených demonahrávek plus skladby "Dead End" a "Abortion" a jako bonus na vinylu i čerstvou novinku "Crowd Of Blind"), které však nedopadlo (což se Nemesis dozvěděla až po pár měsících...).

Mezitím v rozjeté kapele dochází k nesouladu. V polovině roku po nesouhlasu s plíživým trendem zvolnění a změkčení stylu (zřejmě kvůli tlaku jedné z nahrávacích společnosti, jež šel mimo kapelníka Lukyho), prosazovaným kytaristou Markem Schneiderem a bubeníkem Vláďou je ze dne na den 'odejít' zakládající člen kytarista Lukáš 'Luky' Lednický a na jeho místo nastupuje již předem kontaktovaný Martin 'Dalmatin' Dufka (Milión Sedm, Billiard Pistols, Sarah, Capitol) a hudba se definitivně ubírá jiným směrem.

Kapela se sehrává a koncem podzimu již opět vyráží na pódia a skládá materiál pro nově plánovanou desku. Na přelomu roku odchází rovněž kvůli nesouhlasu se směrováním kapely původní basák Tomáš Bláho a zaskakuje za něj na místě baskytaristy kytarista Petr 'Pančo' Danč (Disfigured, Deaf99). Po pár koncertech ho nahrazuje Michal Gašperík. V srpnu 1993, po 'vyladění' dalších nových skladeb probíhá nahrávání prvního regulerního alba s názvem Temptation ('očištěného' od předchozí Lukyho thrash – deathové tvorby, jeho dvě i tak nahrané skladby se nakonec na album z výše uvedených důvodů nedostávají), které vychází v průběhu roku 1994 na CD i MC u firmy Reflex Records, kde basové 'party' nakonec po vnitřních neshodách nahrává skvělý Petr Moczek z kapely Matyáš Gali (Milión Sedm, Kuličky Štěstí)... Album je dodnes ceněnou položkou např. na e-Bay.

V 'TKM' (tehdejším 'Televizním Klubu Mladých', Československou televizí vysílaným pořadem nejen o hudbě) je v reakci na vydání alba odvysílána obsáhlá reportáž o Nemesis včetně videoklipu a rozhovoru s členy kapely...

Na konci roku 1994 (po více než stovce dalších úspěšných koncertů) vychází ještě pohrobek staré thrash – deathové éry, reedice dema In God We Trust s novým jménem Final Exit s jednou, do té doby nezveřejněnou skladbou "Crowd Of Blind", kterou však dodnes nikdo z členů kapely nevlastní. Luky se o ní náhodou dozvěděl až v roce 2004 od pár fanoušků ze Slovenska (a načmáraný papírek s jejich mailovými adresami cestou domů z koncertu někde úspěšně potratil). Dalmatin po urputném vzpomínání potvrdil, že opravdu existuje, jen si už nevybavil, která agentura a jakým nákladem ji vydala...

Kapela však v důsledku 'lehkých' nuancí v personálních vztazích a odlivu starých fanoušků utlumuje aktivní činnost i koncertování a jednotliví členové se věnují jiným hudebním i osobním aktivitám...

V létě 2002 se sešli dva bývalí členové (Vláďa Rybka a Martin 'Dalmatin' Dufka) a shodli se, že by nebylo špatné kapelu 'oživit'. Angažovali vynikajícího basáka Radima 'brzochoda' Vaňka (Benedikta, Agáta) a posléze i bývalého člena kytaristu Lukáše 'Lukyho' Lednického (Alter Ego), dle jejich slov proto, aby to byli Nemesis. Dalmatin zaujímá pozici kapelníka. Po roce zkoušení a úpravách starého i tvorbě nově vznikajícího materiálu přibírají zpěváka Rostislava 'Chrosťu' Kosmáka (Degast, Black Barret) a 11.4.2003 odehrávají tzv. 'comebackový koncert' s tuzemskými kapelami Tesca Clipoca, G.O.R.E a Godless Truth, který odstartovává novou éru Nemesis. Kapela opět začíná aktivně koncertovat, objevuje se nejen v ČR a na Slovensku, ale i v Německu, Polsku a v Itálii.

Mezitím však na přelomu let 2003/2004 natáčí ve zkušebně čtyřpísňové promo, vydané vlastním nákladem na miniCD s názvem ProMo deMo destAbility (obsahující dvě zjednodušené a přepracované písně z prvních demosnímků - "Find The Truth" a "Inhumanity" plus dvě nové, "Fratricidal Fight" a "Groundless Fear"), které vzniklo ne příliš plánovaně při testování nově zakoupené studiové PC zvukové karty Delta 1010, určené pro nahrávání plnohodnotného alba. MiniCD bylo rozesláno redaktorům tuzemských i zahraničních metalových e-zinů a nasbíralo v průměru 4 hvězdičky z pěti i přes ne příliš dokonalý zvuk kytar, způsobený rozpory mezi rockovou a metalovou sekcí (Luky) v obnovené thrash deathové kapele. (Perlička z recenzí: bubnování Vládi jeden z recenzentů nevěřil, psal, proč kapela používá bicí automat...).

Následuje další kvantum koncertů v tuzemsku, v 'zahraničním' Slovensku, Polsku a Nemesis vystupuje i v Německu na Open Air Festu 'Rock Am Schacht' v Altenbergu (Gommorha (GER), Death Reality (GER), Philosopher (GER), Smashed Face (CZ), Fleshgore (UA), Thing (GER), Saxorior (GER) a Fleshless (CZ)).

V roce 2005 střídá Rosťu 'Chrosťu' Kosmáka na postu zpěváka Radalf z kapely Hyperborean Desire (Mramor, Trist, Kladovest (UKR), Neoterra, Cruadalach), kapela natáčí (ne ve studiu, ale opět na zkušebně ) dva songy pro kompilaci Metal Chaos No. 7 (Nemesis, Stigma, Blasphemer, Wyrm, Warchild, Orant, Mimesis a Demiurg) a vyjíždí na koncerty do Polska, po vlastech českých a na Slovensko, kde hraje mimo jiné v Bratislavě na Chopper Show 2006 s finskými Waltari.

(Luky: byla to skvělá akce, pamatuji si na perfektně pořadatelsky zvládnuté zázemí pro kapely, kdy nám uchystali tři dvoulůžáky v blízkém hotelu, veškeré pití zdarma, raut a ještě nás pozvali do prestižního Harley Davidson Clubu na parádní večeři společně s Waltari, kteří si s námi však nechtěli sednout ke společnému stolu a komunikovali s námi prostřednictvím pořadatelů od svého separé stolu, i když anglicky jsme kromě Vládi mluvili všichni. Bylo to jak z nějakého abstraktního filmu. Jejich proslovu k pořadateli, který nám ho přebíhajíce tam i zpět pak ve slovenštině tlumočil jsme rozuměli už když mu to říkali anglicky – vzdálenost mezi stoly byla snad tři metry – a i když jsme zpočátku odpovídali spontánně směrem k nim, z nějakého důvodu čekali, až jim naši odpověď pořadatel - posel vyřídí :-). Jejich žádost byla dost netradiční – chtěli hrát jako první před námi, před hlavním koncertním časem. - Ok, pro nás žádný problém, vzkázali jsme skrze posla o tři metry dál a více jsme se už do 'konverzace' nezapojovali. Po večeři jsme šli do hotelu uchystati se a vyrazili jsme směrem k pódiu. Nastal kýžený čas a spustil se liják jako prasce, Waltari odehráli svůj skvělý, profesionální set a začali se balit. Pořadatel nám dal signál, ať se jdeme chystat my. Na pódiu jsme se tedy s odcházejícími Waltari setkali, oni se balili a my připravovali. Jejich kytarista mi nechtěně při otočce na odchodu skopnul mou kytaru, která tvrdě dopadla na odposlech a následně na pódium. A světe div se, najednou plynule komunikoval, velmi se omlouval, pomáhal mi prozkoumat škody a když jsem ho ujistil, že je má kytara v pořádku, ladí a přibylo jí jen pár škrábanců na laku, okamžitě mi nabídl, že mi škodu vykompenzuje. - „Není co kompenzovat, buď v klidu, tohle je koncertní kytara a škrábance k ní patří. Mimochodem: existuje spousta chlápků, co si kupují nové kytary a platí velké peníze za to, že jim tam výrobce dělá umělé škrábance a iluzi dlouhého používání“. - „Jo, jasně, rozumím, máš pravdu, ještě jednou se omlouvám a přeji vám fucking great show, bye!“.

No nebyl to hezký zážitek? Navíc se během našeho vystoupení chodili členové Waltari z bočního portálu kouknout na naše snažení a ukazovali nám palce nahoru. Zejména bubeník, který Vláďu sledoval téměř celý náš set. Paráda. Byla to skvělá akce, motorkáři se bavili a i přes déšť jich spousta fandila nejen coby bahnem obalené čokoládové figurky Orion pod pódiem, ale i ze zastřešených balkónů hotelu a stanového městečka, kteréžto vše bylo oproti pódiu...).

Následuje šňůra po České republice, v Posku a v Itálii, kde kapela absolvuje velmi 'zajímavé' koncerty s kapelami Tanist (ITA), F.O.B (CZE), Deneb (POL), Moulded Flesh (POL), Moonfog (SVK), Belligerance (CZE), Apocryphal Death (CZE), Outsider (ITA), Enraged (NLD), Agabus (ITA) a Handful Of Hate (ITA)...

Luky souběžně z vnitřního hudebního tvrděstylového přetlaku nastupuje do blackmetalových Hyperborean Desire jako třetí kytarista a autor. Už nějakou dobu tam hraje i nemesisí bubeník Vláďa Rybka (ano, ten, co chtěl s Markem Schneiderem Nemesis v první éře změnit na hard rockovou kapelu...). Luky se autorsky i aranžemi podílí coby stálý člen na natáčení dema ... určeni Cestě a posléze i na nahrávání plnohodnotného alba s názvem … v Kruhu Veškerenstva v polském studiu No Fear Records, kde působí i jako producent. Před, mezitím i chvíli poté odehraje s Hyperborean Desire i několik koncertů. Natočené album je však po rozporech v názorech mezi členy Hyperborean Desire v čele s Vláďou versus Luky nakonec remixováno v brněnském studiu Shark, vychází pod vydavytelstvím Naga Production a Luky z Hyperborean Desire odchází a věnuje se už jen Nemesis.

Koncerty pokračují. Idyla však vydržela jen necelý půlrok. Martin 'Dalmatin' Dufka coby kapelník po situaci s kapelou Hyperborean Desire a následném přenesením napětí do řad Nemesis historicky druhého zakládajícího člena Vláďu Rybku osvobozuje od závazků bubeníka a po okamžitě vypsaném konkurzu přichází Michal Bohunovský (Death Revival, Demiurg). Po pár skvělých koncertech za posléze odejduvšího zpěváka Radalfa (Hyperborean Desire) chvíli hostuje staronový zpěvák Rosťa 'Chrosť' Kosmák, který však má svou kapelu Old, kterou nemínil opustit.

Opět dlouhá pauza. Až koncem roku 2008 se tedy na stálo ujímá osiřelého mikrofonu Aleš 'Konys' Koňarský (Purity, Evocation). V tom kvaltu změn a pauz kapela opět a zase nestihla nahrát jakýkoliv prezentováníhodný materiál, i když se velmi snažila a vyprodukovala několik nových písní, které nakonec na živo až na dvě nehrála...

Navíc 3.6.2009, akorát přesně na den na dvacáté výročí vzniku Nemesis – kdy byla očekávána a většinou i intenzivně plánována oslava - nastává další pohroma... Vynikající bubeník Michal bez udání důvodu odchází. Naštěstí ho téměž ihned nahrazuje mladičký Aleš 'Yaffa' Fojtík, který se s jeho předchůdci nastolenými bubenickými party s pomocí Dalmatina a Lukyho překvapivě snadno vypořádává...

Po zaškolení 'mladého' Aleše 'Yaffy' Fojtíka následují další koncerty, kapela se sehrává a optimisticky hledí do budoucnosti. Ale opět jen chvíli.

Rok 2010 - další jobovka: výborný basák Radim 'brzochod' Vaňko po osobních neshodách, absencích na zkouškách i koncertech odchází. Novým baskytaristou se vzápětí stává Dalibor 'dalias qelhma' Hellebrant (Hyperborean Desire, Heiden). Kapela s novým členem opakuje svůj starý materiál a začíná opět a znovu tvořit nový a chystá se opět a znova na nahrávání plnohodnotného alba. Ovšem není jí přáno. Bubeník Aleš po roce koncertování a následné, téměř roční pauze, kdy stonal na mononukleózu (Dalmatinem žertovně označenou jako 'nemoc špinavých bicích') a kapela na něj nečinně čekala, bez varování a hlavně bez vysvětlení ze dne na den odchází, porušivše tímto svou rukoudáním zpečetěnou dohodu hrát v Nemesis minimálně pět let...

Neustálými změnami v sestavě unavená kapela opět vyhlašuje konkurz na zřejmě někým prokletý post bubeníka. Po pár měsících se ozval Marek 'Maya' Byrtus a doplnil neúplnou sestavu. Znovu a zase se s novým členem zdlouhavě zkouší starý materiál, po čase je tvořen i nový, ale v důsledku zvýšeného pracovního vytížení Martina 'Dalmatina' Dufky i Lukyho se proces neúměrně vleče a je cítit, že už to není to 'pravé ořechové'...

Kapela ještě odehraje několik narychlo uspořádaných koncertů, většinu jako na poslední chvíli kontaktovaná náhrada za vypadnuvší kapely neadekvátních stylů nebo na akcích, které díky nulové propagaci lidově řečeno 'nestály za nic', i když se našly výjimky. Krize z koncertních ohlasů, celkové atmosféry i z nasazení Dalmatina a Lukyho vyústila v květnu 2016. Luky (poslední zakládající člen) odchází z osobních, zdravotních i rodinných důvodů a kapela ukončuje aktivní činnost. Někteří zbylí členové se odebírají do jiných uskupení a tímto se po dvacetisedmi letech uzavřela poslední kapitola historie Nemesis...