| Původ: | Klimkovice, Ostrava, Moravskoslezský kraj, ČSSR |
| Aktivní roky: | 1989 - 1994, 2002 - 2016 |
| Styl: | Death metal, thrash metal |
| Vydavatelé: | Reflex, Yusic Music |
| Web: | bandzone.cz/nemesis |
NEMESIS byla ostravská thrash/death metalová kapela původem z Klimkovic poblíž Ostravy, která vznikla v červnu 1989. Svou první fázi existence zakončila po několika demech a účasti na různých kompilacích po vydání svého jediného alba Temptation koncem roku 1994. Poté následovala přestávka až do roku 2002, ve kterém skupina obnovila činnost a věnovala se převážně koncertům, a to až do května roku 2016, kdy po odchodu posledního zakládajícího člena Lukáše 'Lukyho' Lednického NEMESIS ukončila aktivní činnost. Následující podrobná historie je z větší části dílem právě Lukyho, který ji také obohatil o své osobní vzpomínky, postřehy a materiály z kapelového archivu.
Kapela byla založena 3.6.1989 v Klimkovicích, dnes lázeňském městečku poblíž Ostravy pod názvem Kronos, ´Bůh času´. U jejího zrodu stáli Lukáš 'Luky' Lednický (16) a Vladislav Rybka (14), dva kamarádi, kteří se po zážitku z návštěvy koncertu kapely Törr po pár dnech vášnivých diskuzí a plánování rozhodli, že prostě musí hrát a mít kapelu ! Začali jako trio: Vláďa – bicí (jediný hudebně erudovaný), Luky – baskytara a zpěv a Martin 'Inter' Martiník - kytara, který však po pár zkouškách z poklesu nadšení a vůle odešel. Pokračovali tedy chvíli jako 'rytmické duo', pak ale Luky raději opustil basu a ujal se kytary. Na počátku hráli převzané písně různých punkových, hardrockových a metalových kapel, čímž se postupně učili zvládat své nástroje. Chvíli poté se k nim přidal jejich kamarád Dalibor 'Black' Slovák na post druhé kytary a to po krátkém čase vyústilo v touhu skládat a hrát vlastní, tvrdší věci.
(Luky: můj první "kytarový" aparát byl sestaven z gramofonu Tesla, který byl propojen s lampovým kotoučovým magnetofonem Sonet Duo a dvěma repráky Tesla – mělo to zkreslení jako blázen, tlaky jako Mesa Boogie, jen to bylo málo hlasité, dost to pískalo a bez zásahu do korekcí chyběl čistý zvuk. Hrál jsem tehdy na Jolanu. Dalibor měl podobně 'zbastlenou' sestavu z malého hi-fi zesilovače, lampového gramofonu a gramofonových reprobeden a taktéž hrál na Jolanu – ovšem společně to znělo náramně...).
Na podzim téhož roku se z vojny vrátil jejich další kámoš Tomáš Bláho, ovládající baskytaru. Doplnil osiřelý basový post a kapela začala nabírat obrysy fungujícho plnohodnotného uskupení: Vláďa - bicí, Tomáš - baskytara, Dalibor - kytara a Luky - kytara a zpěv. Styl se rychle vyvíjí v zatím nesmělé formy thrash metalu a kluci si po pár dalších zkouškách (inspirováni Lukyho často opakovanou výzvou:„ tuhle pasáž musíme hrát FAKT AGRESIVNĚJI“) spontánně odsouhlašují změnu názvu kapely na Agressor. Vznikají písničky jako "Černá smrt", "Agresor", "666", "Násilí pro násilí" a "Paranoia" (s Lukyho texty v češtině), které byly na zkouškách amatérsky nahrány coby demo s názvem Agressor 1989 na magnetofonovou kazetu, jejíž kopie kolovaly mezi kamarády metloši, bohužel se zřejmě ani jedna - až na nedávno nalezený, ale prázdný obal - nedochovala. (Skladba ´Paranoia´, už tehdy více deathová než thrashová také několikrát s úspěchem zazněla i na prvních koncertech ranné éry Nemesis).
Nastala však první podstatná a zaznámenáníhodná komplikace – Dalibor onemocněl dlouhodobým zánětem kloubů prstů na ruce ("ideální nemoc" pro šestistrunné) a byl tímto coby talentovaný kytarista i autor na tehdy lékaři stanovený 'neurčitý' čas nedobrovolně vyřazen a kapela tak byla většinou opět trio.
(Luky: hned po té se v sestavě mihl i kytarista s řeckým jménem - bohužel zapadlo ve víru událostí a mé sklerózy - který byl hudebně o dvě ligy výše než my (bicí vyjímaje). Tíhl však k melodickému speed metalu a tak, když stihl předělal naše dvě písně k obrazu svému a přinutil mě do zblbnutí cvičit ultrarychlý 'down picking', kapelu po cca měsíci opustil. Zůstala mi po něm jen vzpomínka v podobě skvělé, navíc jim osobně 'vytuněné' kytary Jolana Diamant, kterou mi prodal za 2.000.- Kčs a pár muzikantských fint, které mi ukázal... Od něj nabyté zkušenosti nám však otevřely nové obzory v přístupu k tvorbě skladeb).
Po desítkách dalších zkoušek však Luky sebekriticky seznal, že zpěv není tak úplně jeho parketa, vlastní písně bytněly a byly čím dál tím složitější, kytara ho zaměstnávala více než dosti a tak nastalo velmi krátké hledání zpěváka. Než byl vůbec vyhlášen konkurz, tak se na doporučení Lukyho kamaráda Péti Rašky do zkušebny jako nultý kandidát dostavil a po pár frázích geniálního growlingu byl do sestavy okamžitě a jednomyslně přijat Vladis Třískala (později Disfigured Corpse a Primary Resistance). To už se začal psát rok 1990.
(Luky: první nová píseň, kterou jsem na žádost Vladise složil byla ultrarychlá 'sypačka' a lá Napalm Death (které Vladis miloval) a jejíž text (Vladisův první v kapele) byl o policajtech, pohůncích režimů, za prachy a bez svědomí buzerující a mlátící klidně i své sousedy, ženy, starce a děti – jak by byla dnes aktuální...). Veřejně jsme ji nikdy nehráli, i když si její riffy pamatuji dodnes :-)
Kapela intenzivně zkouší a skládá nový materiál. Posléze definitivně mění jméno na knihomolem Lukym navržený název Nemesis, protože jednak různých -orů bylo přehršel a navíc na hudební burze Luky uviděl a koupili si album Neverending Destiny kapely Agressor z Francie.
Dalibor 'Black' Slovák se pak ještě ve chvílích, kdy mu to dovoloval zdravotní stav účastnil na zkouškách i tvorbě, ale po pár týdnech byl na sklonku ledna roku 1990 nucen hudební činnost ukončit... Dodnes je však v sestavě Nemesis zapsán nesmazatelným písmem, bez něj a jeho spolupráce s Lukym by kapela asi nebyla.
V nastalé kratičké pauze a po ujasnění si směru – thrash metal říznutý deathmetalem, kterým se skupina bude dále ubírat - přijímá do svých řad kytaristu Marka 'Mara' Schneidera (který původně jen přijel do zkušebny prodat Lukymu zesilovač Marshall). Ten se po čase ujímá i funkce 'koncertního managera'.
Nemesis se vzápětí stěhuje z Klimkovic do Ostravy, Mekky metalové muziky, a to do kultovního klubu undergroundové scény Žalák (kde mimo jiné sdílí společnou zkušebnu s kapelou Denet a o dveře vedle funguje skupina, jejíž bubeník René Kostelňák se později stal členem Root). Upravuje skladby pro nové obsazení a taky navazuje cenné kontakty. Vladis se kromě zpěvu okamžitě ujímá i pozice textaře. Část (4) těchto songů je zaznamenána (ještě s dvěma texty v češtině; Lukyho "Sektor 6" a Vladisův "Ježíš", zbytek - "Find The Truth" a "No Future" - už je anglicky a pod Vladisovou taktovkou) začátkem roku 1991 v čerstvě vzniklém ostravském studiu Barbarella na dalším demu s názvem Find The Truth. To po vydání obsazuje první příčky metalových hitparád a je vyhlášeno coby 'Demosnímek roku 1991' v žebříčku prestižního hudebního časopisu SPARK (s prostým názvem ´snímek´, ač jméno mělo...).
(Luky: ostravské studio Barbarella tehdy sídlilo v polorozpadlých budovách se skvělou undergroundovou atmosférou, perfektním nápomocným personálem a skvostem - osmistopým nahrávacím kotoučákem Fostex. Vůbec jsme netušili, do čeho jdeme. Prachy jsme měli jen na dvě frekvence a prodloužit nahrávaní se nedalo jednak z finančních důvodů, jednak i proto, že po nás byla na řadě další kapela se stanoveným termínem. Nahrával se každý nástroj zvlášť (bicí se po záznamu musely zmixovat, aby se uvolnily stopy pro ostatní nástroje a zpěv) a ve vysokém tempu, takže pro nás, studiové panice to byla celkem noční můra. Nervozita, tréma, nezkušenost a neznalost nahrávacích procesů pracovaly proti nám. Několik "kobzolů" na nahrávce zůstalo, nebyl čas je přehrát správně nebo se nad nimi mávlo rukou, střihů je tam minimálně, ale po těch letech to i dnes působí opravdově, nenahravály to žádné stroje s dokonalou technikou, ale mladí kluci, kromě jednoho samouci bez hudebního vzdělání a pod velkým tlakem. Mimochodem: tři z nechtěných chyb jsme pak coby "plánované" rytmické "špeky" zpětně implementovali do inkriminovaných skladeb a už tam pevně zůstaly :-)
Master však nebyl v ceně, takže byl přehrán v pořadí další kapelou a tím pádem neexistuje, případný remix tedy nebyl a není možný. Nahrávku jsme dostali na magnetofonové kazetě Sony HF 90 a papá.
Perlička z natáčení: přišli nás podpořit a také si očíhnout studio kluci ze skupiny Denet. Náš basák Tomáš se z nervozity nemohl trefit se svou cca 5-ti vteřinovou komplikovanou vyhrávkou do jedné parytmické chybky v bicích a čím víc se snažil a zaživa smažil, tím rychleji nám drahocenný čas ubíhal... Jaryn Opiela (kytarista Denet) se po chvíli nabídl, že to zkusí a dal to na první dobrou, takže na naší nahrávce je i on, myslím si, že je to poprvé veřejně zmíněno – díky, Jaryne).
Dále se Nemesis prezentuje pouze Vladisovými texty v angličtině, zejména kvůli optimisticky očekávaným budoucím zahraničním vystoupením i stylu jeho "zpěvu". Vzápětí absolvuje i 'křest ohněm' na svém prvním koncertě 8.3.1991 ve Frýdku - Místku s nezapomenutelnými skupinami SAX, Denet, Hector a Dobytčí Mor (a také historicky první pokoncertní pařbu v místním hotelu Centrum).
Úspěch a reakce metalových fandů i fanynek kapelu nakopává k horečné činnosti, zkoušky se ustalují na průměru čtyři v týdnu, koncertů přibývá tolik, že je nutno některé pozvánky na ně z důvodu civilního zaměstnání některých členů i křížení se termínů odmítat.
Nemesis na podporu dema postupně absolvuje sérii asi patnácti vystoupení s názvem "Find The Truth Tour ´91" po Moravě i Čechách: první v Hrochově Týnci, přes Prahu, Svitavy, Kladno, Olomouc a další a poslední v Brně (s kapelou Root).
Mezitím se kapela opět stěhuje, a to do Ostravy – Nové Bělé, kde v restauraci 'U Balcara' sdílí zkušebnu v jejím sálu v místnosti pod pódiem se sympatickým názvem 'Peklo' s dnes již bohužel pozapomenutou ostravskou legendou, skvělou smečkou M.A.P.P., jejíž nezapomenutelné koncerty s padajícími hořícími vidlemi, hasícími přístroji chrlícími oheň i jinými pyroefekty a pomalované obličeje muzikantů byly tehdy jako zjevení z jiného světa, Rammstein prominou...
Pokračuje intenzivní práce na další tvorbě. Pro zajímavost: tehdejší nemesisí songy obsahují i 8 – 10 riffů a mezipasáží, tvůrčí přetlak byl znát. (Luky: s příchodem Vladise se tvorba nových písniček posunula na zvláštní, ale pro nás velmi zajímavou úroveň: většinu skladeb jsem skládal doma, na zkoušce jsme je s Markem Schneiderem spontánně doplňovali o jeho riffy a další okamžité nápady a hráli je jako orchestrálky; o zpěvu jsme vůbec neuvažovali (!). Když jsme byli spokojeni s finální verzí, zavolali jsme Vladisovi, který na zkoušky příliš nechodil (v té době jsme na zkušebně neměli ani vlastní zpěvový aparát, a o ten, který tam měla kapela M.A.P.P. nám bylo žinantní požádat), ať se za námi zastaví, že je další kus hotov. Vladis přišel se svým přenosným kazetovým magnetofonem (kazeťákem), nahrál si tu novinku, poslechl si další rozpracované věci, poklábosili jsme a odešel... Za pár dní nám zavolal, že novou skladbu můžeme naživo hrát, že má otextováno. A tak jsme teprve na následujícím koncertě poprvé uslyšeli, kde, jak a co 'zpívá', což nás zpočátku z našich rytmických i melodických vyhrávek tak vykolejovalo, že jsme byli nuceni zavést patřičné protiopatření: při zvukovce jsme zvukařům vždy a opakovaně zdůrazňovali, že v pódiových odposleších nechceme slyšet vokál (!). Většinu textů kapela tehdy vůbec neznala a ani neřešila, Vladis však občas, hlavně při zdlouhavém společném cestování na koncerty v krátkém 'brífingu' blahosklonně nastínil, o co v té které skladbě jde, což jsme stejně většinou 'neudrželi'...).
Nemesis se postupně etabluje na čelní pozice tehdejší metalové hudební scény. Odehrává téměř stovku koncertů po celém Československu, kdy vystupuje po boku kapel věhlasných jmen, mimo jiné společně s francouzskou smečkou Massacra (Luky: kytarista Fred i zbytek Massacry – koncert byl v legendárním ostravském klubu Rock Hill – s námi v šatně coby s občany země za bývalou Železnou oponou s velkým zájmem konzultovali nejen hudební scénu, ale i životní úroveň (např. naše platy je už tenkrát šokovaly). Po té, co podrobně prozkoumali mou ´vytuněnou´ kytaru Jolana Diamant - s téměř rok starými strunami značky Olympic - které vyjádřili hluboký obdiv coby skvělému nástroji, konkurujícímu Les Paul kytaře, kterou dobře znali, nám z pravého portálu i skvěle fandili), dvakrát s Rakušany Pungent Stench (Luky: při prvním společném koncertu kluky z Pungent Stench velmi zaujal námi jim přeložený dvojsmysl mezi šlapkou – bubenickým hardwarem – a šlapkou, lehkou děvou. Řehtali se tomu celou dobu, co jsme zvučili a na našeho bubeníka Vláďu neustále z portálu anglicko - německy volali: „Vladja, play schlapka, play schlapka, ja, good double schlapka!“ - Zvukař jim vynadal, ať neruší zvukovku, ale veselí a pokřikování pokračovalo až do prvních tónů našeho vystoupení. Při pozdějším druhém společném koncertě nás v šatně vřele uvítali slovy: „Hi Nemesis, schlapka, ja, schlapka rules“, a palec nahoru...); těsně propásla z 'organizačních důvodů' koncert s velikány Slayer v Havířově (Luky: no, organizační důvody: pořadatelská agentura po nás chtěla příspěvek v řádu vyšších desetitisíců jako spoluinvestici, kterou by nám pro po ní finančně úspěšném koncertu s nějakým ziskem vrátila, kde jsme na to měli vzít?), absolvuje 'šňůry' s kapelou Root a další nesčetné koncerty, mimo jiné s Master´s Hammer, Carousel Of Tears, Morsus, Crux, Denet, SAX, Gladiátor (SVK), Dementor (SVK), Krabathor, Tortharry, Disfigured Corpse, Hector, Morior, Dobytčí Mor, Erebus, Trezor a dalšími, umisťuje se na vrcholech v žebříčcích 'TOP 10' časopisů SPARK, BIG BANG atd., vycházejí jí pozitivní recenze v časopisech jako MELODIE, ROCK&POP, BANG!, Muzikus, BIG BANG i ve spoustě lokálních fanzinů, následují články v Mladé Frontě Dnes, Nové Svobodě, Moravskoslezském Deníku i v jiných mainstreamových periodikách...
V květnu 1992 nahrává Nemesis v ostravském studiu Československého rozhlasu - mimochodem hned po natáčecí frekvenci Karla Gotta :-) - své další demo pod názvem In God We Trust obsahující tři skladby, které je opět nadšeně přijato nejen na straně fanoušků, ale i na straně médií, která nešetří chválou.
(Luky: to nahrávání nezapomenu do nejdelší smrti, bylo to kromě závěru jako z nějakého Kafkova románu: coby personál studia, přidělený na naši cca osmihodinovou nahrávací frekvenci byli přítomni dva pánové hodně přes padesát - a určitě ne rockeři + mladá střihačka kolem dvacítky – vzhledově unylá fanynka Honzy Nedvěda a Jarka Nohavicy v minisukni. No a do toho my, banda vlasatých, energií nabitých metlošů v hrůzostrašných tričkách a uplých černých kalhotách, dívali se nás jako na něco, co právě vylezlo z kanálu, kouše, smrdí, žere děti a je snad i jedovaté :-). Atmosféra se dala krájet, dialogy se příliš nekonaly. Navíc po nás striktně chtěli notový záznam všech nástrojů včetně zpěvových linek a dost je rozladilo, že ho nemámě zpracovaný - první konflikt. Dále při úvodním stavění bicích – nahrávaly se jako první - nevěřícně zírali na Vláďovu dvoukopákovou sadu s třemi bongy, pěti přechody, dvěma kotly, čtyřmi činely, dvěma 'čínami' + plus nějaký ten kravský zvonec a další cingrlátka a hlasitě nám vyčítali, jak mají to monstrum dostupnými mikrofony sejmout - další problém, ale povedlo se. Následné Vláďovo bubnování doprovázeli občasnými pohledy na sebe navzájem s hláškami:„ ...tohle on opravdu hraje, to fakt jde?“, což je dost zaměstnalo a mé 'orientační kytaře' zatím nevěnovali pozornost...
Bicí byly nahrány, zmixovány a přišly postupně na řadu kytary, které jsme měli podlazené a zesák nastavený na zvuk, připomínající např. tehdejší Pestilence. To už se v režii, která byla o patro výše než obrovská nahrávací místnost, zabírající dvě patra, do které bylo shora vidět velkým oknem, rozhostilo ticho, přerušované pouze technickými poznámkami ze zdola typu: „Tohle bych rád nahrál znova, můžete to vrátit o dva takty a střihnout?“ na které se z režie ozývalo jen strohé: „Jo, na čtyři jeď...“. (technici i mladá střihačka nám od prvního okamžiku tykali, my jim až do konce vykali, tykání nám nenabídli). Baskytara byla nahrána v podobném duchu a tu přišel na řadu Vladis.
Něco si pod fousy broukajíce si na pultíku s mikrofónem rozložil texty, odkašlal si a svým civilním, tehdy dost nesmělým hlasem oznámil, že může. - „Tak se snad rozezpíváš, ne?“ ozvalo se z režie. - „Nemusím, jsem v pohodě, můžu nahrávat...“ odvětil bezelstně Vladis. - „VŠICHNI zpěváci se rozezpívávají!“ nekompromisně na něj zvýšil hlas starší z techniků. - „Tak když chcete: la la láá la. Už můžem?“ - Vladis předvedl lálání kluka z první třídy ZŠ. - „To se mi už fakt zdá, to je peklo, ten dnešek. No tak mu to tam pusť a uvidíme, jaký je frajer...“ ironicky prohodil k mladšímu technikovi a střihačce, kteří se škodolibě zasmáli. My jsme věděli své...
Hudba začala, Vladis odhřímal první dva verše, troje obočí vylétla skoro až ke stropu a to jsme se pro změnu zase potutelně usmívali my. - „To snad ani není člověk...“ pronesla šeptem mladá střihačka a oba technici jen mlčky horečně korigovali na mixáku hlasitosti obou mikrofónů, které zpěv zaznamenávaly. Když měl Vladis za chvíli a napoprvé hotovou první zpěvovou linku a nenuceně oznámil, že potřebuje donahrávat druhé a třetí hlasy, jako mávnutím kouzelného proutku se v režii rozhostila horečná činnost. - „Tak to mě fakt zajímá, co tam ten kluk ještě udělá, něco takového jsem fakt ještě neslyšel...“ pronesl starší technik a nahrbil se nad mixákem. Druhý technik mu sekundoval a střihačka se poprvé naklonila k oknu, aby na Vladise i viděla.
Druhé a třetí hlasy byly za chvíli 'dozpívány' (s malým intermezzem: v písni "Inhumanity" se v pasážích mezi zpěvem ozýval divný rušivý zvuk, který byl po postupném ztišování nahraných nástrojů k všeobecnému veselí identifikován: Vladis si bezděky brumendem broukal kytarové party a tlačítkem na pultíku zapomněl vypnout mikrofon...).
Bylo hotovo a hlavní technik úsečně vyhlásil krátkou pauzu na občerstvení. Za necelou půlhodinu jsme se zase všichni sešli v režii a začal mix nahrávky. A tehdy se to celé zlomilo. Oba technici začali být jako vyměnění, na naše nesmělé a neumělé prosby o vyznění té které pasáže, kytarových sól, barvy zvuku, efektů zpěvu atd. nám začali radit, pomáhat, pár věcí dokonce vymysleli sami, střihačka makala jak barevná, prostě paráda, za necelé dvě hodinky jsme měli nahrávku, o které jsme si předtím netroufali ani zadoufat. Moc jsme děkovali, oni nám i ruku podali a dokonce nám popřáli, ať nám to hraje a že se s námi ve studiu moc rádi potkají i příště (!). Demo nám ještě nahráli na kazetu (bohužel chromdioxidovou, která bez kazeťáku, který neměl přepínač pro tento typ kazet hrála středovo-výškově) a master uložili do schránky pro odeslání pro programového redaktora. Podepsali jsme ještě pár papírů, které které jsme nečetli a po sbalení aparátů a bicích jsme jako ve snu vyrazili domů.
Za měsíc mi poštou dorazila složenka z Československého rozhlasu, na které bylo uvedeno, že je to odměna za hudební a autorský výkon a byla na částku 243,- Kčs - můj první oficiální honorář! A druhá odměna byla, když mě rodiče poslali nakoupit do samoobsluhy a z tamnějších repráků po krátkém komentáři o mladé a perspektivní kapele zazněla naše písnička "In God We Trust". Většina nakupujících včetně pokladní zpozorněla, pár důchodců se zoufale pokřižovalo, ale já byl pyšný jako páv...)
Tento demosnímek opět obsazuje čelní příčky hitparád zaměřených nejen na tvrdou muziku a kapela ho propaguje na sérii dalších koncertů (jeden z nich ve vyprodané ostravské hale Tatran - nynější ´Čas aréně´) i distribucí MC kazet prostřednictvím svého fanclubu a merchandise obchodů v předsálí klubů. Mezitím osciluje mezi agenturami N.A.R, M.A. BONA a Direct. Skrze svého tehdejšího managera Petrose Michopulose (N.A.R) Nemesis vstupuje do jednání s vydavatelstvími Monitor, Panton a Reflex Records na vydání svého prvního alba na CD a MC (jež mělo obsahovat všech sedm písní z obou natočených demonahrávek plus skladby "Dead End" a "Abortion", a jako bonus na vinylu i čerstvou novinku "Crowd Of Blind"), které však nedopadlo (což se Nemesis dozvěděla až po pár měsících...).
Mezitím však v rozjeté kapele dochází k nečekanému nesouladu. Na podzim roku 1992 po nesouhlasu s plíživým trendem zvolnění a změkčení stylu (kvůli stěží pochopitelnému vývoji hudebního cítění některých nejmenovaných členů, prosazovaného kytaristou Markem Schneiderem a bubeníkem Vláďou) je po pár týdnech kujení piklů ze dne na den 'odejít' zakládající člen kytarista Lukáš 'Luky' Lednický a na jeho místo nastupuje již předem kontaktovaný Martin 'Dalmatin' Dufka (Milión Sedm, Billiard Pistols, Sarah, Capitol). Tímto se kapelníkem stává Marek Schneider a hudba Nemesis se ubírá naprosto jiným směrem.
Kapela se sehrává a už během zimy 1992 už opět vyráží na pódia a skládá materiál pro nově plánovanou desku. Začátkem roku 1993 však odchází - rovněž kvůli nesouhlasu se směrováním stylu kapely - původní basák Tomáš Bláho a zaskakuje za něj na místě baskytaristy kytarista Disfigured, Deaf99 Petr 'Pančo' Danč. Po pár koncertech ho dočasně nahrazuje Michal Gašperík. V srpnu 1993, po 'vyladění' dalších nových skladeb probíhá nahrávání prvního regulerního alba s názvem Temptation ('očištěného' od předchozí Lukyho thrash – deathové tvorby, jeho dvě i tak nahrané skladby se nakonec na ´tracklist´ z výše uvedených důvodů nedostávají), které vychází v průběhu roku 1994 na CD i MC u firmy Reflex Records. Basové 'party' po dalších vnitřních neshodách nakonec nahrál skvělý Petr Moczek z kapely Milión Sedm (Kuličky Štěstí, Matyáš Gali) a další... Deska je dodnes ceněnou položkou např. na e-Bay či Aukru.
V 'TKM' (tehdejším 'Televizním Klubu Mladých', Československou televizí vysílaným pořadem nejen o hudbě) je v reakci na vydání alba odvysílána obsáhlá reportáž o Nemesis včetně videoklipu a rozhovoru s členy kapely, ve kterém je celé její minulé tvrděmetalové období buď ignorováno, znevažováno nebo bagatelizováno. I v pozdějších rozhovorech jsou v souvislosti s dalším vývojem různě skloňovány pojmy jako: 'tvrdý rock', 'bigbít' nebo 'grunge'...
Na konci roku 1994 vychází - evidentně nezávisle na vůli kapelníka Schneidera a ostatních - na MC pohrobek bývalé thrash – deathové éry, reedice dema In God We Trust pod novým jménem Final Exit (s jednou, do té doby nezveřejněnou skladbou "Crowd Of Blind"). Tuto nahrávku však dodnes nikdo z členů kapely nevlastní. Luky se o ní náhodou dozvěděl až v roce 2004 na koncertě od pár fanoušků ze Slovenska (a načmáraný papírek s jejich mailovými adresami cestou domů samozřejmě někde úspěšně potratil, tudíž její kopii nezískal). Dalmatin po urputném vzpomínání potvrdil, že opravdu existuje, jen si už nevybavil, která agentura a jakým nákladem ji vydala...
Kapela však v důsledku dalších logických 'lehkých' nuancí v personálních vztazích, změny stylu a odlivu starých fanoušků utlumuje aktivní činnost i koncertování a jednotliví členové se věnují jiným ´hudebním´ aktivitám...
Navzdory situaci však hudba Nemesis nezávisle sama pokračuje dále. Její skladby se objevují na kompilacích Creations From a Morbid Society (Nemesis, Leproside, Melancholy Pessimism, Corpsegrinder, Tortharry a Tormentora), Masters Of Czech Metal II (Krabathor, Nemesis, Apostasy, Asmodeus, Mortuary, Anarchuz, Kurtizány z 25. Avenue, Krucipüsk, Kabát, Alkehol, Monroe, Chimera, Love History, R.E.T., Hypnotic Scenery a Black Heaven), a o několik let později i na další kompilaci Creations From a Morbid Society II ( Debustrol, Tortharry, Shaark, Locomotive, Jolly Joker & PBU, Mass Craft, Astral, Colp, Biotech, Crusher) ve dvou raritních disco-techno remixech skladeb z alba Temptation, které byly svého času hity hlavně v Rakousku a Německu na tehdejších 'diskotékách' (To byl naštěstí poslední náznak, kam měl vývoj kapely pokračovat).
V témže roce je Nemesis zařazena i do tištěné Encyklopedie České Hudby a tištěné metalové encyklopedie s názvem: Ohlasy Písní Těžkých...
(Luky: v roce 1997 jsem navštívil legendární ostravskou hudební prodejnu Rock Paradise, chtěje si do své, pečlivě budované sbírky doplnit pár CD, která mi v té době akutně chyběla k plnohodnotnému životu (Death – Spiritual Healing, King Diamond – Conspiracy, Iron Maiden – Somewhere In Time a Slayer – South Of Heaven). Vnitřně uspokojen jsem pak už jen tak brouzdal v sekci bazarová CD, kde na mě bez varování vybafl známý název s pro mě neznámým logem a podivnou postavou na bookletu. Cena byla na tu dobu vysoká – 299,- Kč, ale má zvědavost byla vyšší (předtím jsem tvorbu své bývalé kapely z osobních důvodů nesledoval...). A tak jsem se stal ´hrdým´ majitelem CD Nemesis – Temptation. Poslechl jsem si ho jen jednou a pečlivě ho založil na polici, kde dlí dodnes, a i přes to, že je bazarové, je v perfektním stavu, naprosto neohrané.
Po 'comebacku' v roce 2002 jsem se kluků (Vládi a Dalmatina - kteří u nahrávání alba fyzicky byli) ptal, kdo z nich také toto CD vlastní, a světe div se: neměli ani jeden výlisek :-), byl jsem tedy paradoxně jediný, kdo originál měl a dodnes má :-).
V létě 2002 se (kde jinde, než v hospodě) sešli dva bývalí členové (Vláďa Rybka a Martin 'Dalmatin' Dufka) a shodli se, že by nebylo špatné kapelu 'oživit'. Angažovali tedy vynikajícího basáka Radima 'brzochoda' Vaňka (Benedikta, Agáta) a posléze i bývalého člena kytaristu Lukáše 'Lukyho' Lednického (Twisted Truth, Alter Ego), dle Dalmatinových slov proto, aby to opět byla Nemesis. Dalmatin zaujímá pozici kapelníka a po roce zkoušení a úpravách starého i tvorbě nově vznikajícího materiálu přibírají zpěváka Rostislava 'Chrosťu' Kosmáka (Degast, Black Barret) a 11.4.2003 odehrávají tzv. 'comebackový koncert' s tuzemskými kapelami Tesca Clipoca, G.O.R.E a Godless Truth, který odstartovává novou éru Nemesis. Kapela opět začíná fungovat a aktivně koncertovat, objevuje se nejen v ČR a na Slovensku, ale i v Německu, Polsku a v Itálii.
Mezitím však na přelomu let 2003/2004 natáčí ve zkušebně čtyřpísňové promo, vydané vlastním nákladem na miniCD s názvem ProMo deMo destAbility (obsahující dvě zjednodušené a přepracované písně z raných demosnímků - "Find The Truth" a "Inhumanity" plus dvě nové, "Fratricidal Fight" a "Groundless Fear"), které vzniklo ne příliš plánovaně při testování nově zakoupené studiové PC zvukové karty Delta 1010, určené pro nahrávání plnohodnotného alba. MiniCD bylo rozesláno redaktorům tuzemských i zahraničních metalových e-zinů a nasbíralo v průměru 4 hvězdičky z pěti i přes nedokonalou produkci a nevyvážený zvuk kytar, způsobený rozpory mezi rockovou a metalovou sekcí (Luky a Chrosťa) v obnovené thrash/deathové kapele. (Perlička z recenzí: bubnování Vládi jeden z recenzentů nevěřil, ptal se, proč taková skupina používá bicí automat ?...). Malým nákladem vydané miniCD bylo mezi fanoušky distribuováno pouze na několika koncertech, většinou v zahraničí, prodalo se ho cca 100 - 150 výlisků, záznamy chybí...
Následuje další kvantum koncertů v tuzemsku, v 'zahraničním' Slovensku, Polsku a Nemesis vystupuje i v Německu na Open Air Festu 'Rock Am Schacht' v Altenbergu společně s kapelama Gommorha (GER), Death Reality (GER), Philosopher (GER), Smashed Face (CZ), Fleshgore (UA), Thing (GER), Saxorior (GER) a Fleshless (CZ).
V roce 2005 střídá Rosťu 'Chrosťu' Kosmáka na postu zpěváka Radalf z kapely Hyperborean Desire (Mramor, Trist), kapela s ním natáčí (ne ve studiu, ale opět ve zkušebně) dva songy pro kompilaci Metal Chaos No. 7 (Nemesis, Stigma, Blasphemer, Wyrm, Warchild, Orant, Mimesis a Demiurg). Nemesis vyjíždí na koncerty do Polska, po vlastech českých a na Slovensko. V roce 2006 hraje mimo jiné v Bratislavě na 14. ročníku mezinárodní Chopper Show s finskými Waltari.
(Luky: byla to skvělá akce, pamatuji si na perfektně pořadatelsky zvládnuté zázemí pro kapely, kdy nám uchystali tři dvoulůžáky v blízkém hotelu, veškeré pití zdarma, čisté osušky na pódiu, raut a ještě nás pozvali do prestižního motorkářsjého Harley Davidson Clubu na parádní (a velmi drahou) večeři společně s Waltari, kteří si s námi však nechtěli sednout ke společnému stolu a komunikovali s námi prostřednictvím pořadatelů od svého separé stolu, i když anglicky jsme kromě Vládi mluvili všichni. Bylo to jak z nějakého abstraktního filmu. Jejich proslovu k pořadateli, který nám ho přebíhajíce tam i zpět pak ve slovenštině tlumočil jsme rozuměli, už když mu to říkali anglicky – vzdálenost mezi stoly byla snad tři metry – a i když jsme zpočátku odpovídali spontánně směrem k nim, z nějakého důvodu čekali, až jim naši odpověď pořadatel - posel vyřídí :-). Jejich žádost byla dost netradiční – chtěli hrát jako první před námi, před hlavním koncertním časem. - Ok, pro nás žádný problém, vzkázali jsme skrze posla o tři metry dál a více jsme se už do 'konverzace' nezapojovali. Po večeři jsme šli do hotelu uchystati se a vyrazili jsme směrem k pódiu. Nastal kýžený čas a spustil se liják jako prasce, Waltari odehráli svůj skvělý, profesionální set a začali se balit. Pořadatel nám dal signál, ať se jdeme připravit my. Na pódiu jsme se tedy s odcházejícími Waltari setkali, oni se balili a my připravovali. Jejich kytarista mi nechtěně při otočce na odchodu skopnul mou kytaru, která tvrdě dopadla na odposlech a následně na pódium. A světe div se, najednou plynule komunikoval, velmi se omlouval, pomáhal mi prozkoumat škody a když jsem ho ujistil, že je má kytara v pořádku, ladí a přibylo jí jen pár škrábanců na laku, okamžitě se nabídl, že mi škodu vykompenzuje. - „ Není co kompenzovat, buď v klidu, tohle je koncertní kytara a škrábance k ní patří. Mimochodem: existuje spousta chlápků, co si kupují nové kytary a platí velké peníze za to, že jim tam výrobce dělá umělé škrábance a iluzi dlouhého používání “. - „ Jo, jasně, rozumím, máš pravdu, ještě jednou se omlouvám a přeji vám ´fucking great show´, bye!“.
No nebyl to hezký zážitek? Navíc se během našeho vystoupení chodili členové Waltari z bočního portálu kouknout na naše snažení a ukazovali nám palce nahoru. Zejména bubeník, který Vláďu sledoval téměř celý náš set. Paráda. Byla to skvělá akce, motorkáři se bavili a i přes déšť jich spousta fandila nejen coby bahnem obalené čokoládové figurky Orion pod pódiem, ale i ze zastřešených balkónů hotelu a stanového městečka, kteréžto vše bylo oproti pódiu. Pařili i "rozměry a muskulaturou velmi obdaření" sekuriťáci, kteří ze svých pozic viděli na naše vytisknuté playlisty, a když jsme vzhledem k počasí a panující teplotě chtěli vynechat skladby ´Death Is The Only Way´, ´Sacrifice Of War´ a ´Lack Personal Brain´, tak na nás přátelsky pokřikovali, ať hrajeme vše, co je na seznamu ! Při pohledu na jejich fyzické proporce jsme velmi rádi takové ostré prosbě vyhověli :-).
Následují šňůry po České republice, v Posku a v Itálii, kdy Nemesis absolvovala velmi "zajímavé" šňůry s kapelami Tanist (ITA), F.O.B (CZE), Deneb (POL), Moulded Flesh (POL), Moonfog (SVK), Belligerance (CZE), Apocryphal Death (CZE), Outsider (ITA), Enraged (NLD), Agabus (ITA), Handful Of Hate (ITA) a dalšími...
(Luky: zejména polské koncerty - bez urážky skvělých českých, slovenských, německých či italských posluchačů - byly pro nás nezapomenutelné. Dalmatin i já mluvíme plynně polsky, což Poláci (silně pronárodnostně založení) považovali nejen za zázrak, ale i projevenou úctu, takže dělali, co nám na očích viděli :-) Dle jejich nadšených vyjádření jsme byli snad jediná zahraniční skupina, komunikující s nimi v jejich mateřštině. Máme dodnes kvanta kamarádů z polských kapel a veškerá naše tamnější vystoupení jsme měli většinou našlapány fanoušky, kteří, když jsme s něma po koncertech navíc i poseděli, něco drinků vypili a v jejich jazyce pohovořili a požertovali, byli v sedmém nebi :-) Hodně jich pak dokonce jezdilo na naše akce do České republiky, pokud to nebylo příliš daleko v našem vnitrozemí - Jižní Morava, republika Praha apod. (Dokonce jedním z našich ´skalních´ byl i cca třicetiletý farář z jednoho polského města, kde jsme opakovaně hráli - nejmenuji, nechci, aby měl problém. Nosil tričko Slayer a pařil jak kousnutý tarantulí, ovšem na pokoncertní afterpárty jsme mu museli říkat "Ojcze" (Otče), ale mohli jsme mu tykat :-) S našimi protináboženskými texty (kvůli kterým jsme se později po nástupu nové polské vlády - striktně ve jménu demokracie a svobody slova - ocitli dokonce na indexu kapel, nežádoucích v jejich zemi) neměl problém, říkal, že cesty i záměry Páně jsou mnohdy ´nevyzpytatelné´, ale naše muzika se mu moc líbí...
Hráli jsme taky jednou v Sopotech v nějakém sympatickém klubu (jméno jsem bohužel zapomněl) a bylo tradičně plno. Po posledním songu i odehrání vyvolaných přídavků jsme chtěli balit, ale majitel klubu za námi přišel s prosbou, že místní fans za ním vyslali delegaci, aby se nás zeptal, jestli bychom celý, tehdy 16-ti písňový a skoro dvouhodinový set nezahráli ještě jednou, že všichni přítomní zaplatí nejen další vstupné, ale uhradí nám komplet jídlo, veškeré pití, nocleh i další případné náklady... Řekli jsme jim, že pokud nás nechají dát si dvě cigára (Dalmatina a mou maličkost), chvíli odfouknout, napít se a osušit, některé i převléci a zasypat, tak rádi vše zahrajeme ještě jednou a samozřejmě zadarmo... Umíte si představit, jaká pak byla atmosféra ? A jak to vypadalo potom ? :-)
Jiný koncert, tentokrát ve více než 800 km vzdálené příbaltské Nidzicy byl památný tím, že nám po skvělém vystoupení v nabitém klubu pořadatelé uchystali "malé" překvapení. Na naši otázku: - " Kdeže budeme spát?" nás s úsměvem informovali, že na "zamku"... Dalm i já jsme věděli, že v polštině slovo "zamek" znamená hrad (to je taková lingvistická libůstka), ale vzhledem k pokročilé době a únavě jsme tomu (po velmi krátké diskuzi) přestali věnovat pozornost. Naložili jsme veškeré sakypaky do naší dodávky a vedeni autem pořadatele Radka jsme vyrazili. Po chvíli se zjevilo malé parkoviště a za ním (vypadalo to jako kulisa z nákladného historického filmu) nádherně osvětlená monumentální stavba - nidzický hrad ze 14. století ! Pořadatel Radek (člen kapely Man´s Fall, který zde dělal správce a kastelána) nám s úsměvem předal klíče s tím, že celý hrad je nám k dispozici a ložnice jsou po průchodu branou a nádvořím za těmi velkými dveřmi vlevo. Ráno si ho (´zamek´ čili hrad) pak máme celý projít dle libosti, protože je kvůli nám celý zítřejší den uzavřen pro veřejnost (!) - a než se nám vrátila řeč, odfrčel... Slovy nejmenovaného politického parazita: "Kdo z Vás to má?" Dali jsme si pár drinků, upadli na starobylé masivní postele s nebesy držkou napřed, ovšem s vidinou raního průzkumu. Po úspěšném probuzení jsme si celý hrad v klidu prošli, vyzkoušeli si pár exponátů ze zbrojnice, posezení v komnatách pro panstvo, výhled z cimbuří, akustiku nádvoří, prozkoumali žalář i mučírnu, do hladomorny jen nakoukli (přece jen jsme ještě nesnídali) a po samozřejmém úklidu a s velkými díky vrácenými klíči jsme vyrazili na další štaci, do blízkého Ćiechanówa...)
Luky souběžně z vnitřního hudebního tvrděstylového přetlaku nastupuje do blackmetalových Hyperborean Desire jako třetí kytarista a autor. Už nějakou dobu tam hraje i nemesisí bubeník Vláďa Rybka (ano, ten, co chtěl s Markem Schneiderem Nemesis v první éře změnit na bigbítovou rockovou kapelu...). Luky se autorsky i aranžemi podílí coby stálý člen na natáčení dema ... určeni Cestě a posléze i na nahrávání plnohodnotného alba s názvem ... v Kruhu Veškerenstva v polském studiu No Fear Records, kde působí i jako producent. Před, mezitím i chvíli poté odehraje s Hyperborean Desire i několik koncertů. Natočené album je však po rozporech v názorech mezi členy Hyperborean Desire v čele s Vláďou versus Luky nakonec remixováno v brněnském studiu Shark, vychází pod vydavytelstvím Naga Production a Luky z Hyperborean Desire odchází a věnuje se už jen Nemesis.
Koncerty dál plynule pokračují. Idyla však vydržela jen necelý půlrok. Martin 'Dalmatin' Dufka coby kapelník po situaci s kapelou Hyperborean Desire a následném přenesením napětí do řad Nemesis historicky druhého zakládajícího člena Vláďu Rybku osvobozuje od závazků bubeníka a po okamžitě vypsaném konkurzu přichází na jeho místo Michal ´Mizune Kenkon´ Bohunovský (Death Revival, Demiurg). Po pár dalších skvělých koncertech za posléze logicky odejduvšího Radalfa (Hyperborean Desire) chvíli hostuje staronový zpěvák Rosťa 'Chrosťa' Kosmák, který však měl svou kapelu OLD, kterou nemínil opustit, což byla opravdu obrovská škoda...
Následovala pauza, kterou Nemesis - kromě hledání nového vokalisty - vyplňovala nejen novou ´orchestrální tvorbou´ a stěhováním se do nové zkušebny v Hudebním světě na ostravském Havlíčkově nábřeží, ale i prací na oživení a modernizaci songů z dema In God We Trust. Ovšem až koncem roku 2008 více než rok vypsaný konkurz na zpěváka - přes pár nevyhovujících uchazečů - konečně přinesl plod: osiřelého mikrofonu se na stálo ujímá Aleš 'Konys' Koňarský (Purity, Evocation). Začalo se blýskat na lepší časy, ale vzápětí i zahřmělo.
3.6.2009, akorát přesně na den na dvacáté výročí vzniku Nemesis – kdy byla očekávána a i intenzivně plánována oslava - přišla další rána pod pás... Vynikající bubeník Michal bez udání důvodu odchází. Šťastnou náhodou ho po krátkém konkurzu téměž ihned nahrazuje mladičký Aleš 'Yaffa' Fojtík, který se s jeho předchůdci nastolenými bubenickými party s důkladnou a intenzivní profesorskou pomocí Dalmatina a Lukyho ´překvapivě snadno´ vypořádává...
Po zaškolení 'mladého' Aleše následují další koncerty, zatím jen po Česko - Slovensku, kapela se sehrává a optimisticky hledí vstříc budoucnosti. Účastní se mimo jiné i vystoupení s legendami Necronomicon (GER) a Pandeamia v Uherském Hradišti, které všechny zúčastněné kapely odehrávají na nemesisí dvoukopákové bicí. Intenzívně se pracuje na novém materiálu, několikrát je stanoven termín nahrávání alba - proběhl dokonce i zkušební záznam plánované pilotní skladby ´Awaken´ - ale pak bylo zase vše jinak...
Rok 2010 - další jobovka: výborný basák Radim 'brzochod' Vaňko po osobních neshodách, absencích na zkouškách i koncertech odchází. Novým baskytaristou se posléze stává Dalibor 'dalias qelhma' Hellebrant (Hyperborean Desire, Heiden). Nemesis s novým členem opakuje svůj starý materiál a začíná opět a znovu tvořit nový a chystá se opět a znova na nahrávání plnohodnotného alba. Ovšem není jí přáno. Bubeník Aleš po roce koncertování a následné, téměř roční pauze, kdy stonal na mononukleózu (Dalmatinem žertovně označenou jako 'nemoc špinavých bicích') a kapela na něj nečinně čekala, bez varování a hlavně bez vysvětlení ze dne na den začátkem ledna roku 2011 odchází, porušivše tímto svou rukoudáním zpečetěnou dohodu hrát v Nemesis minimálně pět let. Následně ihned vyhlášený konkurz však zůstává bez výsledku, nejbližší plánované akce musí kapela rušit...
V dubnu 2011 - doslechnuvše se o situaci - Nemesis kontaktuje a další nasmlouvané akce zachraňuje svým hostováním její bývalý bubeník Michal ´Mizune Kenkon´ Bohunovský. Po několika skvělých koncertech se dokonce uvolil navrátit zpět do stálé sestavy, což kapela vřele uvítala a vlilo jí to do žil novou energii (přece jen byl nejlepším hráčem na bicí její ´nové éry´). Michal se s chutí začal účastnit práce na nových skladbách i opětovném vylepšování těch starších, na koncertech exceloval (posluchači i recenzenti byli nadšení) a zdálo se, že se vše opět navrací do normálu. Vznikly nové technicko - deathmetalové kusy: ´Critters´, ´Psycho... and so on?´ i ´Holy Writ´ a k Lukyho radosti byla konečně oživena a zdokonalena i jeho milovaná skladba z dema "In God We Trust" jménem ´Final Exit´. Mayský kalendář však uváděl coby velké kataklyzma a konec času rok 2012, a tak se i stalo. Na konci jedné z dalších, velmi produktívních zkoušek (!) druhé poloviny inkriminovaného roku naprosto nečekaně zaznělo osudné: " Jo, to jsem vám vlastně chtěl říct: promiňte kluci, ale dostal jsem nabídku hrát v jedné revivalové skupině za hodně peněz a tak končím, nestíhal bych to..." - Stolička za bicíma tedy opět osiřela, a to na dobu více než delší...
(Luky: nastálá nedobrovolná pauza je využita ke stěhování a budování vlastní nezávislé zkušebny ve sklepních prostorách Dalmatinova domu v Ostravě - Hrušově. Práce to byla sice velmi kreativní, určitě přínosná a mnohdy plná veselých zážitků, ale hudebně velmi neproduktivní. Kapela opět stagnovala a souběžné hledání nového bicmena nepřinášelo žádné výsledky, což bylo hlavně psychicky opravdu ubíjející...
Až v polovině roku 2013 - po pár nekonečných měsících a několika nevyhovujících uchazečích - se konkurzu zúčastnil výborný Marek 'Maya' Byrtus a doplnil neúplnou sestavu. Znovu a zase se s novým členem zkouší starý materiál a po čase je pomalu tvořen i nový. Ale v důsledku nedobrovolného zvýšeného pracovního vytížení Dalmatina i Lukyho i jejich "postupujícího vyhoření" se proces neúměrně vleče a je cítit, že už to není to "pravé ořechové"... Vznikají sice nové, velmi technicky propracované skladby, ty starší prochází podrobnými revizemi a jsou více přitvrzovány, ale to vše se postupně dostává do fáze "fajnšmekrovského hraní si sami pro sebe ve zkušebně". To však novější členy samozřejmě příliš neuspokojuje a ti tak logicky vyvíjí tlak, aby kapela opět veřejně vystupovala...
Nemesis tedy odehrála několik koncertů (bohužel bez organizace a plánování kapelníka Dalmatina), většinu z nich jako na poslední chvíli kontaktovaná náhrada za vypadnuvší skupiny neadekvátních stylů nebo na akcích, které díky neprofesionální či nulové propagaci lidově řečeno 'nestály za nic', i když se našly i čestné výjimky. Plýtvání silami, energií a potenciálem vyústilo v krizi, která byla poslední kapkou do trpkého poháru předešlých sérií zklamání. Luky k datu 31.5.2016 z osobních i zdravotních důvodů kapelu opouští (a nesouhlasí s případným pokračováním její činnosti). Někteří zbylí členové se tedy odebírají do jiných uskupení a tímto se po dvacetisedmi letech uzavřela poslední kapitola historie Nemesis...
(Luky: dal jsem si chvíli práci a z 'deníčků' z koncertů z let 2003 - 2016 (které však nejsou z havarovaného disku všechny zachráněny - jen asi 80%), ze zachovaných plakátů i své chatrné paměti jsem 'vyzobal' následující:)
The Korf, Mortifilia, Desperate Desire, KOKA, Hazydecay, After Dark, The Open, Pivosaurus, Crashpoint, Growing Fear, Euthanasia, Flanel Flood, Sepultura Revival, Last Harmony, Insane, Satyriasa, G.O.R.E., Bestiality, Asgard, Hypnotic Face, Sabathory, Endelecheia, Euthanasia, Happy Death, SCRAM, Re-Volt, Scound, Mocmyshma, Crashpoint, Growing Fear, Bed Sores, The Pant, Deaf99, Andy Marshall band, X-Core, Hyperborean Desire, Pathology Stench (SVK), Pigsty, Asimmetric, Diarrhoea, Casketgarden (HUN), V.A.R., Agmen, Krvavá Práce, Beltaine, From Beyond, Hypnotic Face, Moonfog (SVK), Pitbull Diesel, Astarot (SVK), Stigma, Moulded Flesh (POL), Deneb (POL), ATE (POL), Warrior, Devastathor, Nikdy Dost, Perversity (SVK), Mizar (SVK), Oblomov, Sacrist, Smashed Face, Hirošima, In Articulo Mortis, Elyseum, Salamandra, Galactic Industry, Witch Hammer, Los Emilos, Demiurg, Tanist (ITA), Deneb (POL), F.O.B, Belligerance, Apocryphal Death, Outsider (ITA), Agabus (ITA), Enraged (NLD), Handful Of Hate (ITA), Warchild, Rimortis, Sekhmet, Thorn (POL), Monolith (POL), Bloodwriten (POL), Masticate (POL), Despise, Warchild, Trollech, Stíny Plamenů, Beltaine, Seeds Of Sorrow (AUS), Negation (POL), Darkwind, Misty Ways, Deflorace, Panzerfaust, Fleshless, Livores Mortis, Apocryphal Death, Rites Of Undeath, Gutted (HUN), Katarzis, Smashed Face, Fall Of Serenity (GER), Torment, Waltari (FIN), Doomed (SVK), Necro Anathomy (SVK), Mortuus Everto (SVK), Erosion Of Sanity, Olemus (AUT), Dying Passion, Mater Monstifera, Sycronomica (GER), Solfernus, Interitus, Greedy Invalid, Ador Dorath, Mortifilia, Galadriel (SVK), Carpatia, Umbrtka, Hecate (SVK), Tisíc Let Od Ráje, Euthanasia, Helfahrt (GER), Amortez, OLD, Warriot, Angels Fate, Metal Invaders (POL), Prosektura, Orchidea, Memoritall, Promile, Thanathron (POL), Elementa, Demorior, Pátek XIII, Flapping Tremor, Requiem (POL), V.A.R., Majster Kat (SVK), Cutting Embryo, Dogma inc., Face Of Agony, Sabotage, Suburban Terrorist, H.E.O.S., Psyché, Return To Innocence, Kallibra, Blackshard, Ahard, Hunter, Boycott, Shock Age (SVK), Have The Munchies, Katarze, Devastathor, Morgue Son, Necronomicon (GER), Pandeamia, AmöbiA, Doomas (SVK), Chaos In Head, Rebel Act (POL), Separator, Enrage, Absolut Deafers, Krohm, Pathology, Xeranthenum, Hyperion, Descent, Katarakt, Vrolok, Tesca Clipoca, Godless Truth, Evocation, Darkgod, Enwyllion, Empty Feeling, Cutterred Flesh, Soulless (SWE), S.O.D. Revival (POL), In Eternal Fight (POL), Abstract Essence, Gommorha (GER), Death Reality (GER), Philosopher (GER), Fleshgore (UA), Thing (GER), Saxorior (GER), Purity, Rosa Aeterna (POL), Möbius (SVK), Misery Speaks (GER), Mincing Fury A.G.C.O.Q.D, Depresy, Paradigma, Void (POL), Kalibos, Rites Of Undeath, Act Of Purity, Svartskogen, Masturbace, Kladovest, Silva Nigra, Insult (POL), Ebola Joy, Nevím, Escape To The Void (SVK), Brain Surgery (POL), Dogma, Calm (POL), Devious (NLD), Calipso (SVK), Darzamat (POL), Martyrium Christi, Downgrade, Legions Descent, Seasons In Black a další...
Denet, SAX, Hector, Dobytčí Mor, Master´s Hammer, Root, Massacra (FRA), Pungent Stench (AUS), Carousel Of Tears, Morsus, Crux, Gladiátor (SVK), Krabathor, Disfigured, Morior, Terminator, Tortharry, Trezor, Erebus, Disfigured Corpse, MAPP, Assessor, Disastrous Murmur (AUS), DAI, Phantasma (SVK) a desítky a desítky dalších...
(Luky: Mnohokráte se stalo, že se mě někdo v šatně na nějakém koncertě či festivalu - k mému zděšení - přibližně takto zeptal: „Ahoj Luky, jak se máš, pamatuješ si, jak jsme s vámi hráli v roce 20xx (nebo dokonce i v roce19xx!) tam a tam, jak jsme spolu s tím naším blonďatým /černovlasým/zrzavým/plešatým/bývalým kytaristou/bubeníkem/klávesákem/basákem/zpěvákem, no dyť víš, jak jsme přece tenkrát u baru tak super pokecali a zapařili?“
… bylo vždy velkým uměním být velmi zdvořilý, sice paměťově naprosto insolventní, ale přesto diplomat :-)
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
