| Původ: | Mohelnice, Olomoucký kraj, Československo |
| Aktivní roky: | 1990-1994 |
| Styl: | thrash metal |
| Vydavatelé: | Underground records |
| Web: | bandzone.cz/apostasy |
| Podrobnosti: | Metal-archives - Apostasy |
Tenhle profil bude, s Vaším dovolením, úplně jiný než ty ostatní. Zaprvé: nepůjde o žádnou významnou skupinu. Zadruhé - týká se mé bývalé kapely, tudíž té pro mě ze srdce nejvýznamnější. Já vím, její jméno dnes již skoro nikdo nezná, jenže jednu chvíli to vypadalo opravdu docela nadějně, i když nakonec z toho byla pouhá dvě dema, která ve své době sice vzbudila určitou pozornost, ale tím to bohužel skončilo. Těch chyb, co jsme udělali, bylo prostě moc. Takže: není to vzpomínka na nějakou superskupinu, ale mé ohlédnutí za krásnou první polovinou let devadesátých.
Z máminy strany pocházím z uznávané muzikantské rodiny. Můj prapředek založil skoro sto let před mým narozením v Lošticích Červinkovu dechovku. A chlapi hrát opravdu uměli, o čemž svědčí korespondence a zřejmě i několik návštěv samotného Františka Kmocha v Lošticích. Mí rodiče sami sice na nic nehráli, ale hudbu rádi poslouchali a já jsem v začátcích přebíral jejich vkus. Máma měla ráda operety (dodnes se mi líbi Offenbach i Nedbal) a táta spíš country (Greenhorns apod.). Mimo to se ale v jejich sbírce desek dal najít jazz nebo i vážná hudba (od té doby mám rád Čajkovského nebo Vivaldiho).
Na kytaru jsem začal hrát někdy ve dvanácti letech, když jsem na Vánoce, po dlouhém přemlování rodičů konečně obdržel vytoužený 'zákládní model' španělky. Po prvním seznámení se s nástrojem, klasicky věnovaném country a folku začala jakákoliv moje další kytarová činnost zcela samozřejmě směřovat k rocku. Nikdy mě moc nebral Katapult, ale měl jsem rád Olympic (hlavně slavnou trilogii Prazdniny na zemi, Ulice a Laboratoř) a především kapelu Progress 2, to byly moje hvězdy. Ovšem do té doby, než do mého života jako blesk z čistého nebe vpadli Iron Maiden.
V roce 1983 jsme se ze Slavičína (kde jsem bydlel od svého prvého roku života) přestěhovali do Prahy, což na jednu stranu sice znamenalo daleko snazší přístup ke všemu aktualnímu metalovému dění, na druhou stranu jsem však přišel o všechny své moravské kamarády a známé. Svým způsobem mě ale Praha do muzikantského života důkladně zasvětila. S klukama z gymplu jsme začali dávat dohromady první pokusy o kapelu, stihl jsem v těch letech všechno podstatné na 'Barče' a když jsem po opuštění 'vejšky' nastoupil do výpočetního střediska Akademie věd, tak jsme s Prckem (Pavlem Šírem) začali experimentovat s metalovou kytarou a pozounem (Pavla jsem pak zahlídl na DVD Arakainu, když hrál na pozoun v Plzeňské filharmonii). Do tohoto období taky spadá moje krátké působení v pražské skupině Kraken (nezaměňujte se známou pardubickou skupinou) - výsledkem však byl, myslím, jediný koncert. Kdysi jsem měl na kazetě skladby, které sme začali dávat dohromady, je veliká škoda, že se nezachovala.
Prázdniny jsem většinou celé trávil v 'domácích' Lošticích. Tady jsme s Jendou Hopličkem, Peťou Šilberským, Gusťou Volkem a několika dalšími kamarády drtili všechen ten krásný původní metal první poloviny osmdesátek. A od toho byl jen krátký krůček pro vznik Apostasy, pro který byla osudová tradiční zábava v Žadlovicích - tam jsem se poprvé potkal s bubeníkem Davidem Prokopem.
To se psalo léto 1988. Po setkání s Davidem se začaly rodit sny o velké metalové kapele. Jenže měly jednu velkou překážku. Vysoká škola nebyla tak úplně moje parketa, po půl roce jsem studium na ČVUT zabalil a tak podzim téhož roku znamenal můj nástup na vojnu. Tehdy to obnášelo celých 730 (slovy: sedmsettřicet !) dní mimo obvyklý život. Toto období zmíním jenom lehce. Ano, zahrál jsem si i na vojně, nasbíral pár zkušeností, ale spíš to byla ztráta času - ten druhý rok určitě. Nakonec nám pobyt v kasárnách po 'revoluci' zkrátili o dva měsíce. Už v červenci 1990 jsem byl doma a v říjnu jsem se 'přesunul' do Mohelnice, místa vzniku Apostasy. Stěhovaní na ubytovnu probíhalo tradičním rockovým způsobem: v jedné ruce kytara, v druhé pár jen opravdu nezbytných věcí. Brácha mi se stěhováním 'pomáhal' - nesl mi kombíčko. A hned po přesunu na Moravu jsem se dal dohromady s Davidem (Dekl), Tomášem (Knedla) a Zdenou Rollerem. Jejich tehdejší kapela se jmenovala Excalibur a měla za sebou jedno, podle mě docela dobré demo. Takže nějaké základy tam už byly. Nejdřív jsme ale museli změnit jméno. První verze nového názvu byla One's Excalibur, ale tou definitivní, jejímž autorem byl brácha se stalo mnohem údernější Apostasy. Původní speed/power metal se zcela jednoznačně přetransformoval v thrash metal, což brzy způsobilo první změnu v sestavě. Odešel basák Zdena Roller, na kterého už to bylo přece jenom příliš tvrdé.
Následující zhruba půlroční období bylo ve znamení hledaní baskytaristy. První adept byl, pokud si dobře pamatuju David Nejezchleba (později odešel tuším do Holandska a basou se svým způsobem živí dodnes) a dalším byl Jirka Šmíd. Jenže Jura byl především kytarista, což dokázal později (kapely, jichž je členem a zakladatelem - Scenery, Archeonic, Personal Signet nebo Toto Nono myslím si mluví za vše). Přesto se párkrát zmínil o tom, že mu éra s Apostasy poskytla spoustu zajímavých zkušeností.
Ubíhalo jaro 1991 a nám stále chyběl basák. Jednoho jsme sice vyhlídnutého měli, ale nebylo to tak jednoduché. Jednalo se o člena místní skupiny Anthracit - jejich basáka Martina Prášila, řečeného Baron, který ostatní členy zjevně muzikantsky převyšoval; a to Anthracit vůbec nebyli špatná kapela. S Davidem jsme stoprocentně věděli, že je to ten pravý, ale on ten náš nátlak stále odmítal (tenkrát jsme se cítili jako Metallica, když naháněla Cliffa). Myslím, že to trvalo pár týdnů, než jsme ho 'dovlekli' na naši zkušebnu (někdy v červnu 1991, hned poté, co odmaturoval), pak ovšem neodolal síle naší muziky, definitivně jsme ho zlomili a sestava byla zase kompletní.
V podstatě hned začala příprava na natáčení budoucího dema. Bylo to období intenzivního zkoušení. Zhruba pětkrát týdně celé odpoledne. Někdy v té době jsme na obyčejný kazeťák ve zkušebně natočili pár našich věcí a zkusili jimi ohromit místního majitele půjčovny CD Pepu Zapletala ve snaze získat ho jako manažera, což se úspěšně povedlo, i když, upřimně řečeno - ta nahrávka byla dost hrozná. Podařilo se mi ji najít, takže vím, o čem mluvím... Vzápětí však přišly první akce s kapelami Skramasax, Calibos, Stylet a Denet. Taky se podařilo v Mohelnici zorganizovat první (a bohužel taky poslední) ročník festivalu 'Metal Breath - Fuck the Army'. První plány na opravdové demo, natočené ve studiu směřovaly k podzimu 1991, to se ovšem Baron rozhodl onemocnět, takže to bohužel padlo. Nakonec se čekání protáhlo až na konec jara následujícího roku. V dubnu pak vyšel první významější rozhovor v 19. čísle Metaliště a koncerty se pomalu začaly množit.
Nahrávání prvního regulérního dema bylo domluvené na víkend 5-8.června 1992 ve studiu Forse v Českém Těšíně. Ve své absolutní neznalosti jsme to trošku přepískli a pustili se do nahrávání hned šesti skladeb, které svou celkovou délkou vydaly na regulérní klasické album.
Nicméně jsme to nějakým způsobem a bez výraznějších chyb zvládli, měli jsme to opravdu tvrdě nadřené. V pátek se udělaly bicí, v sobotu basa a kytary a v neděli zpěv a mastering. Mezitím se to muselo smíchat, protože studio bylo jenom osmička. Dneska je něco takového asi nepředstavitelné, ale já jsem přeze vše s demem, a to i po těch letech, spokojen. Hodně nám pomohl náš zvukař Petr Němec ze Zábřehu, výsledný zvuk je hlavně jeho zásluha, dokázal se s klukama ve studiu domluvit tak, aby výsledek odpovídal našim představám.
Myslím si, že vzhledek k podmínkám jsme dokázali maximum, i když by mě opravdu zajímalo, jak by to všechno znělo, mít čas a opravdového producenta v kvalitním studiu. Jediná hrůza na demu je moje 'angličtina', která je ve většině případů nějakým úplně jiným jazykem, ale to k té době asi občas patřilo a taky jsme nebyli první neanglofonní kapela (včetně světových, viz. Sepultura), kterou v začátcích něco podobného postihlo. Mohlo to dopadnout líp, ale Mára Kukla z Metaliště , který mi měl s angličtinou a zpěvem pomoci nakonec bohužel nedorazil.
Jedna z akcí, která následovala krátce po natočení dema a kterou se mi podařilo dohledat: Čtvrtek 25. června 1992 - 17.00 hodin - amfiteátr 'Na stráni - Janíkova stodola' - METALPIKNIK (APOSTASY, TERMINÁTOR, DENET, TENDR a THE POINTERS...)
Následující zhruba rok od vydání dema byl z mého muzikantského pohledu tím nejlepším, co jsem v životě zažil. Měli jsme celkem dost koncertů a řádově na nás chodily stovky lidi. Párkrát jsme si zahráli s výbornou olomouckou smečkou Stylet, která se bohužel neprosadila a poměrně brzy skončila (což mě překvapilo), ale hlavně jsme se potkávali s nadějnou ostravskou kapelou Denet, s kterou jsme si celkem padli do oka.
Náš Baron v té době začal hrát na basu s výše zmíněným Denetem a i Pepa jim nějakou dobu dělal manažera. To sa jako problém neukázalo, horší bylo, že David nahradil odejduvšího bubeníka v Letohradské kapele Sebastian - s kterou jsme navázali docela kamarádské vztahy - a jeho zájem o Apostasy postupně opadal. Sice se nám na jaře 1993 podařilo natočit ještě druhé demo, které odzpíval Dan Friml (jinak zpěvák Sebastianu), ale najednou jsme byli bez bubeníka.
Co se tohoto dema týče: docela jsme si zaexperimentovali, i když původní thrashový základ zůstal. Jsem docela rád, že jsme ty věci natočili, i když, ze zpětného pohledu, to asi byla chyba. Měli jsme ještě nějakou dobu rozvíjet ten živelný thrash, jakým jsme se prezentovali na začátku a který nám budoval fanouškovskou základnu. Jenže první polovina devadesátých let prostě měla takovou atmosféru - a my jsme jí podlehli.
Pokusili jsme se ještě kapelu udržet s Pavoukem (Martin Toman), bývalým bubeníkem Styletu, ale ta původní energie tak nějak vyšuměla a blížil se konec. Baron ještě stihnul poskytnout rozhovor fanzinu ´Metal Breath´ (MB číslo 28), ale to už byla labutí píseň. Všechny mé další hudební pokusy zůstaly hluboko ve stínu Apostasy a postupně jsem přestal veřejně hrát úplně.
Škoda, že se mi nepodařilo sehnat všechny naše nahrávky, existuje ještě živý koncert ze Šternberka a měli jsme dokonce pár věcí natočených i na videokazetě (šlo o koncert v Mohelnici, už s Pavoukem), ale ta se bohužel nedochovala... Pokud ji někdo vlastní a byl by ochotný mi ji poskytnout, moc by mě to potěšilo. A samozřejmě přivítám jakékoliv informace od kohokoliv, které by pomohly tento profil doplnit a rozšířit.
Objevili jsme se také i na kompilaci ´Masters Of Czech Metal II´ z roku 1995 po boku kapel Krabathor, Nemesis, Asmodeus, Mortuary, Anarchuz, Kurtizány z 25. Avenue, Krucipusk, Kabát, Alkehol, Monroe, Chimera, Love History, R.E.T, Hypnotic Scenery a Black Heaven.
V roce 2011 nám u ´Underground records´ vyšlo vzpomínkové CD, které obsahovalo obě dema. O rok dřív jsem taky udělal vzpomínkový profil na bandzone, kde se dají všechny naše skladby stáhnout v MP3.
Ačkoliv na těchto stránkách linky na muziku nedávám, v tomhle případě udělám výjimku.
Podařilo se mi sestavit z fotek jednoduchá videa, takže tady jsou: Kompletní obě dema na YouTube
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |