Scenery byla severomoravská skupina pocházejíci z Mohelnice, mestečka v Olomouckém kraji, i když její počátky z roku 1994 jsou spojeny s Brnem. Stylově se pohybovali na hraně technického thrash a především death metalu, do kterého postupem času zaplétali více progresivních prvků. Po dvou CD, které vydali vlastním nákladem (The Drowning Shadow of Mankind z roku 1997 a Philosophy of Ages.... z roku 2002) kapele nakonec vyšlo první "oficiální" studiové album Continuity v roce 2006 u firmy Élysion Music. Poté více méně ukončila koncertní čínnost, ponořila se do spánku a probudila se jenom k natočení svého posledního alba Mental Confusion, které v roce 2012 vydal magazín Pařát. Další spánek, do kterého upadla, trvá dosud a zřejmě už doopravdy znamená ukončení činnosti. V roce 2015 vyrostla na základní tvůrčí dvojici Scenery, kterou tvořily Mik a Lerry, další mohelnická skupina Archeonic.

Kořeny jedné z nejlepších českých metalových kapel se táhnou až do druhé poloviny osmdesátých let a kromě toho, že jsou spojeny s několika dalšími kapelami z Mohelnice a blízkého okolí, o kterých nebude na škodu se lehce zmínit, jsou především výsledkem spolupráce dvou kamarádů ze střední školy, která od nesmělých začátků dorostla až k vytvoření skupiny, která hudebně splňovala přinejmenším evropské parametry. To že její potenciál nakonec zůstal poněkud nedoceněný je bohužel škoda nejenom pro českou scénu.

Hudební kroky zakladatele Scenery Jirky 'Lerryho' Šmída kupodivu nejsou spojeny s kytarou, ale s bicími. Už v roce 1987 vzniká na SPŚE v Mohelnici zábavová skupina Anthracit a v její první sestavě se na postu bubeníka objevuje právě Jirka (Lerry se zrodil až později). V této roli se dlouho neohřál a byl brzy nahrazen svým kamarádem, spolužákem a také svým učitelem na bicí Pavlem Stejskalem. Zároveň s Pavlem se v sestavě kapely Anthracit objevuje na postu zpěváka a hráče na klávesy i jeho bratr Petr, který o necelých patnáct let pozdějí spojí svůj osud se skupinou Scenery jako její zpěvák. Společně s nimi je členem téhle palonínské skupiny také baskytarista Martin 'Baron' Prášil, další zajímavá a v budoucnosti slavná osobnost místní metalové scény, která sice ve Scenery nikdy nehrála, ale byla na chvíli součástí podhoubí, ze kterého její hudba vyrůstala.

Hlavní tvář a mozek budoucích Scenery, Jirka 'Lerry' Šmíd o sobě jako kytarista v této době ještě nedává vedět, zatím doma pilně cvičí na bicí a neodvažuje se nabídnout své služby nějaké kapele. Jeho čas se ale pomalu blíží.

Tím osudovým impulsem, který uřčil jeho nové hudební směřování, byl okamžik kdy svému dalšímu spolužákovi, kamarádovi a baskytaristovi Miroslavu 'Mikovi' Valouchovi nakonec po přemlouvání kývl na pozvání do jeho kapely. Ovšem ne jako bubeník, ale jako kytarista. Po těžkých začátcích s novým nástrojem a obměně dalších spoluhráčů nakonec vzniká první opravdová smečka Senátor a Lerry zjišťuje, že ho kytara začíná bavit a na chuť začíná pomalu přicházet i zpěvu a roli frontmana. Podařilo se jim natočit demo, vznikají další skladby a jak už začíná být pravidlem, přichází další zkouška osudu.

Místem vzniku Lerryho další kapely se nakonec nestala Mohelnice, ale Brno, kam v té době dojížděl. Na úvod si střihl jenom krátkou předehru v podobě krátce trvající skupiny Existence, kterou založil spolu s basákem Vaškem Bezkočkou. I když tahle spolupráce netrvala moc dlouho, přinesla přesto jeden velice důležitý moment a tím bylo seznámení Lerryho s Vaškovým bratrem Martinem. Bubeníkem, který ho bude jako muzikant provázet dalších jedenáct let.

Skupina Scenery byla z historického hlediska stylově založena 1.1. 1994 v Brně a hned začalo hledání posil k zakládajícím členům Lerrymu (kytara) a Martinovi (bicí). Jednu dobu byl v hledáčku i kytarista Petr Voháňka z budoucích středočeských Pessimist, ten ale nakonec usoudil, že na Moravu je to přece jen daleko a tak si založil v Tehovci, pár kilometrů od Prahy, vlastní výše jmenovanou death metalovou smečku. Po několika dalších personálních změnách se skupina nakonec ustálila v sestavě: Lerry (kytara a zpěv), KeKi (kytara), Mares (basa) a Martin (bicí). To už se psal rok 1995.

V této sestavě byl během týdne natočen v jednom provizorním studiu demosnímek s názvem Scenery 96, který byl vydán na kazetě v počtu 500 ks a přinesl hned od počátku kvalitní porci technického extrémního metalu. Důležitým se pro skupinu stal i post textaře, který na sebe vzal dlouholetý přítel a fanda kapely František Mikulášek. Jeho hlavním textovým tématem se stal svět jako takový, otázky týkající se jeho vzniku, pohledy do historie i úvahy o budoucnosti. To vše nahlíženo ze stránky existenční, sociální a v neposlední řadě i duchovní.

V září roku 1997 se kapela odebrala do Bzence, kde v profesionálním studiu Shaark začala znovu zpracovávat především materiál z rok starého dema na debutové CD s názvem The Drowning Shadow of Mankind. Osm písní, které se na albu nakonec objevily jsou vlastně nově přepracovaným kompletním demem Scenery 96, obohaceném o dva bonusy "Slave To Dreams/Chain Of Dependence" a "Crown Of Thorns".

Skladby na albu se vyznačují poměrně komplikovanou muzikou na pomezí thrash a death metalu, s častými přechody a rytmickými změnami, z které dýchá podobný duch jako u kapel Death, Cynic, Pestilence nebo Atheist. Tedy nic, co by posluchačům vysloveně ulehčovalo cestu ke kapele a na koncertech svádělo k nevázanému křepčení, i když jsou tu přítomny i výrazné melodické nápady. Prostě hned od začátku je jasné, že Scenery se vydali svou vlastní a v tuzemských podmínkách poměrně složitou cestou, což, jak budoucnost ukáže, přináší i nemálo problémů.

Bohužel již během natáčení začalo být jasné, že z osobních důvodů kapelu po natočení CD opustí Mares i KeKi. Naštěstí bylo na koho se obrátit a jako basák byl přizván do studia ke spolupráci dlouholetý kamarád Lerryho a bývalý spoluhráč z kapel Senátor a Section Brain Mik, který se po dokončení celého materiálu stal právoplatným nástupcem Marese a plnohodnotným a důležitým členem kapely.

V roce 1998 se tedy sestava kapely zeštíhluje do tříčlenné podoby Lerry, Mik a Martin. Problémy se sestavou ale nejsou to jediné, co rozjíždějící se kapelu postihlo. Nekonečné problémy s hledáním vydavatele a realizací celého projektu odsouvají vydání až na březen 1999, kdy se zklamaní muzikanti nakonec rozhodnou vydat debutové CD ve vlastním nákladu.

Začátkem roku 2001 dochází k další změně sestavy a k dalšímu napojení na minulost poté, co se klukům podaří přemluvit dalšího bývalého člena skupiny Section Brain Petra Stejskala, aby na sebe převzal post vokalisty a přidal i něco málo klávesových partů, čímž se naplnilo Lerryho přání zbavit se konečně zpěvu a soustředit se jenom na kytaru. Vzhledem k lehce pošramoceným vztahům ještě z dob Section Brain, mu bylo ze začátku diplomaticky nabídnuto, aby album nazpíval jako host. Brzy byl nicméně ovládnut silou jejich hudby a u kapely už zůstal.

Mik shrnuje celé toto dvouleté období slovy : "Těsně po nahrání 'Drowning...' jsme docela dlouho kolem této desky lítali. Nahrávku jsme přemíchávali, několikrát masterovali, dlouho jsme čekali na obaly a ještě dýl na vydavatele. Ale o tom už jsme toho napsali myslím docela dost. Hlavní časová náplň po vydání jedničky bylo koncertování a posléze i tvorba nového materiálu. Možná stojí za zmínku i založení našich netových stránek, natočení klipu k písní "My god is dead" a v neposlední řadě jsme si obstarali nového zpěváka a klávesáka."

K tomu Lerry dodává: "Prostě tak jak to normálně chodí, jen dodám že jsme ještě mezitím přišli o zkušebnu a než jsme sehnali novou utekl asi tak půl rok. Klasika."

V následujícím roce 2002 padlo po ztrátě zkušebny rozhodnutí natočit nové album tentokrát v domácím studiu, což se neobešlo úplně bez problémů a na výsledném zvuku se to trochu projevilo, protože nikdo z kapely neměl z natáčením nějaké výraznější zkušenosti.

Lerry k tomu poznamenal: "Myslím že zvuk je odpovídající podmínkám našeho nahrávání. Pokud nepočítám naši vcelku slušnou nástrojovku, tak zbytek vybavení nebyl nijak revoluční. Měli jsme k dispozici 8mi kanálový mix Fostex, 10 klasických mikrofonů "noname" za 1500Kč no a můj osobní počítač 600Mhz, 256RAM a poloprofi zvukovou kartu ISIS s 8smi vstupy a k tomu dodávaný "očesaný" software Logic audio. No a pak už se jen nahrávalo, mezitím se provedlo několik neplatných operací, pak se restartovalo, znovu instalovalo a zase nahrávalo atd.... Kdo dělá něco málo muziky na PC a vůbec na PC tak ví svoje!!! Pak jsem si s tím hrál asi měsíc doma no a výsledek už můžeš slyšet. Logicky nás k tomu vedla naše finanční situace. Zbytek kapely má rodiny a to už jsou peníze potřeba na úplně jiné věci."

Ohlasy a recenze na druhé album Philosophy of Ages byly stejně jako v případě debutu veskrze kladné a oceňovali techniku i aranžerskou šikovnost nové dávky skladeb. Jediné malé výhrady se točili v podstatě jen kolem jeho zvuku, což je ovšem vzhledem ke spůsobu jeho natáčení docela logické.

Pozornost budil i zajímavý 'nemetalový' obal alba. V rozhovoru pro R.U.M. zine k tomu Lerry podotknul: "U nás vždycky obal na CD měl a bude mít stále stejnou úlohu. Symbolicky znázornit obsah textů v albu. Proto naše obaly nevypadají a nebudou nikdy vypadat 'metalově' (jak říkáš). Vždycky se budeme snažit vyjádřit obalem celkovou myšlenku textů. Co se týče motivu samotného tak ti tři pánové vyjadřují jakousi radu starších. Jako by veškeré moudro a zkušenosti lidstva za dobu jeho existence byly předávané z generace na generaci. No a pozadí nebo chceš-li prostředí ve kterém se tyto postavy nacházejí má znázornit jakousi technicky vyspělou budoucnost jakou si momentálně dokážeme představit. Kontrast těchto dvou symbolů v podstatě znázorňuje myšlenku: Nezáleží na tom na jaké jsme technické úrovni, ale spíše na tom jak jsme vyspělí hlavně duševně. Tedy vždycky by jsme měli být duševně zralejší než technologie kterou ovládáme, aby se nám to najednou nevymklo z rukou. Všichni si jistě dokážeme představit co by taková vyspělá technologie dokázala udělat v rukou, řekněme slabomyslného jedince že!!!. A hlavně by jsme si měli uvědomit to, že by jsme měli absolutně respektovat přírodní, potažmo vesmírné zákony, jelikož doba po kterou tu jako lidstvo fungujeme neznamená v mnohamiliardovém vývoji vesmíru vůbec nic. A proto bychom si toho měli vážit daleko víc a nesnažit se si tuto dobu existence zbytečně zkracovat spíše naopak!!!"

Přest všechny klady, kterí si druhé album opět připsalo se nicméně ani tentokrát nenašla ani tuzemská ani žádná zahraniční firma, která by byla ochotná tento technický materál oficiálně vydat.

V roce 2003 se dva členové kapely začínají věnovat i bočním projektům. Lerryho donutil přebytek riffů, pro které neměl ve Scenery použití, k založení progresivně laděné formace Personal Signet, ve které měl zájem vyzkoušet relativně přímočařejší kytarovou muziku s melodickým zpěvem, jako alternativu k death metalu Scenery. Jako zpěvák se v kapele objevil jeho kamarád z Rockových kurzů Petr 'Aristone' Čerevka, kterého měl již předem vytipovaného a který svojí osobitvou barvou hlasu a podobným hudebním cítěním ideálně zapadl do jeho konceptu. Zbytek sestavy doplnil ze starých mohelnických známých a tak se po pár letech v kapele znovu sešel i s bubeníkem Pavlem Stejskalem. Na postu baskytaristy se po několika personálních obměnách nakonec usadil Petr 'Mumlay' Šedý.

Ve stejném roce začal Mik hostovat v olomoucké kapele Godlees Truth. Po nějakém čase ovšem jeho spolupráce s touhle progresivní death metalovou partou končí a Mik se opět věnuje pouze své domovské kapele. Jeho odchod ale pro Scenery přece jenom znamená jednu změnu, společně s ním přichází z Olomouce i druhý kytarista Mišák, který se rozhodne zkusit to u Scenery. První dekádu své existence tak kapela zakončuje v pětičlenné sestavě a budoucnost v tuhle chvíli vypadá docela slibně.

V roce 2005 se Scenery podařilo to, o co se kapela snažila v podstatě od své první nahrávky. Konečně se jim podařilo usadit se pod křídly firmy, konkrétně tuzemského labelu Élysion, se kterým podepsali smlouvu na další, již třetí album.

Začalo se tedy pracovat na nových skladbach u kterých byla konečně jistota, že vyjdou jako první oficiální nahrávka. Jako by se ale osud rozhodl, že této kapele nedá nic zadarmo, přichází další událost, která tvůrčí nadšení zase halí stínem. Těsně před natáčením, v září 2005, opouští kapelu bubeník Martin s vysvětlením, že je již znaven muzikou a chce se věnovat více rodině. Pravda je, že to nebyly jediné důvody, k jeho odchodu přispěly i delší dobu narůstající rozpory ohledně dalšího hudebního směřování kapely. Martin se ovšem nerozhodl odejít ze dne na den a původní plán byl takový, že se normálně zůčastní natáčení nového alba, v čemž mu zabránil úraz, který si přivodil krátce před odchodem do studia.

K natočení bicích k novému materiálu se klukům nakonec podařilo sehnat studiového hráče Tomáše 'Kobdzeye' Kašpara (další Lerryho známý a zároveň lektor z Rockových kurzů), který jakožto firemní hráč firem Sonor a Senhaiser přistoupil k nabídce více než profesionálně a za tři týdny odevzdal klukům kompletně nahrané a smíchané bicí, které natočil ve vlastním studiu.

Následně poté se začíná pracovat v novém Zábřežském studiu L+B na natáčení ostatních nástrojů a dokončení celé nahrávky. Původně měla nahrávka vyjít ještě v roce 2005, jelikož se ale nahrávání přehouplo do následujícího roku, byl stanoven oficiální termín vydání na březen 2006.

Nové album z názvem Continuity opět přineslo vynikající muziku a narozdíl od nahrávek minulých, kdy se v recenzích jako zdroje inspirace připomínaly většinou progresivní death metalové kapely, se tentokrát záběr kapely rozšířil. Na novince skupina ubrala na tempech a repertoár nově obohatila o další vlivy, vycházející z progresivního metalu nebo progresivního rocku.

V některých skladbách se tak dá zachytit i nálada kapel jako jsou Fates Warning, Dream Theater a podobné veličiny tvrdé progresivní hudby. Nicméně celkově si skupina zachovává neustále svou tvář a Lerryho rukopis je i na novém albu stále výrazný. Velký vliv na větší melodičnost materiálu má i hostující zpěvák Peter Čerevka, díky jehož vkusně zabarvenému melodickému hlasu jsou Scenery naprosto přirození a uvěřitelní i v oněch odlehčenějších pasážích. Za zmínku stojí také výtečná Mikova basa (například v instrumentálce "Defeat"), o mistrovské souhře kytar ani není potřeba se zmiňovat.

Vysoce hodnocené nové album Continuity se následně stává vítězem ankety Břitva v sekci 'Debut roku' k čemuž je potřeba podat drobné vysvětlení. Ačkoliv se jedná o třetí studiovou nahrávku Scenery, z oficiálního pohledu jde o debut kapely. Předchozí CD, vydané vlastním nákladem jsou brány jako pouhá dema. Hudebně sice splňují veškeré parametry, ale byly šířeny po vlastní ose a na vypálených CD, i když s profesionálním bookletem. Tenkrát se na to ještě bral větší zřetel, v dnešní době už tenhle přístup ztrácí důležitost.

Za normálních okolností by měla kapela skvěle našlápnuto, situace je ale právě opačná. Problém s bubeníkem se nedaří vyřešit a původně zamýšlená krátká pauza se protahuje. Zbytek kapely se sice snaží situaci řešit tím, že na koncertech používá místo živých bicí podklady natočené ve studiu, ale motivace a nálada klesají a pozitivní energie a chuť do práce vyšumí do prázdna. Následujíci čtyři roky není o Scenery v podstatě slyšet a Lerry tak veškerou svou energii vrhá do dříve pouze bočního projektu Personal Signet s kterým vydává v roce 2008 vynikající album Bad Time Stories.

Poslední pokus o oživení Scenery přichází po dlouhých šesti letech od vydání alba Continuity v podobě další studiové nahrávky, která sice přinesla novou porci prvotřídního technicky náročného materiálu, ale situaci s živou prezentací nahrávky opět nevyřešila. Kapela se tedy opět uložila ke spánku. Už v roce 2012 k tomu Mik poznamenal: "Tím se zase kapitola Scenery uzavírá a plynule se vracíme k dříve nastolenému spánku. Jestli ještě něco někdy dáme dohromady, jestli se Scenery ještě někdy probudí k dalšímu počinu, je zatím ve hvězdách."

Poslední album Mental Confusion se ale od předešlých tří v jedné podstatné věci liší. Věci na albu tentokrát nesložil dosavadní přednostní skladatel Lerry, ale basák Mik. Pro fanoušky to nicméně žádnou radikální změnu stylu neznamenalo, od svých kořenů se hudba kapely nijak výrazně neodklonila.

O podmínkách ve kterých skladby vznikaly vypráví: "Šlo o dlouholetý proces. Byla to vlastně taková moje obrana proti stresu, smutku, frustraci, beznaději a světu samotnému potom, co zemřela moje dlouholetá přítelkyně a maminka mého syna. Po vypadnutí z bludného, nic neřešícího kruhu alkoholu, prášků a jiných zvráceností jsem se rozhodl, hlavně kvůli synkovi, vrátit se zpět do běžného světa a tou cestou zpět byla právě muzika. Všechny chmury, těžkosti, nasranost, stresy a pod jsem utápěl právě ve skládáni muziky a myslím, že je to na desce docela slyšet. Nebyl to záměr, ale spíš takové schody zpět do reality. Možná, že jedinci ze slabší nervovou soustavou by se měli tomuto albu raději zdaleka vyhnout, popřípadě ho užít jen na vlastní nebezpečí a po malých dávkách."

Autorem obalu nového alba se stal opět dvorní grafik kapely Kamil Hlavinka, který s ní spolupracuje už od alba Philosophy of Ages, a který je schopný na základě několika málo indicií, které od kapely dostane, obal kompletně vytvořit. Ke své práci pro kapelu podotýká: "Scenery jsou nároční nejen na hudbu samotnou, ale i na vše, co je kolem ní. Bylo by určitě dobré, kdybych nové skladby před vymýšlením obalu slyšel. Jejich nálada by mi ve tvorbě hodně pomohla a napověděla. Čertužel to nebylo možné, proto jsem se po přečtení názvu CD chopil první myšlenky, která mě napadla... a už to jelo. První návrhy, úpravy, dolaďování... Snad se obal povedl stejně, jako se povedlo celé CD."

Posledním čtvrtým albem se tedy historie této vyjímečné kapely zřejmě doopravdy uzavírá a tvůrčí energie dvojice Mik a Lerry se plně přenáší do nové formace Archeonic, která se vydala hudebně méně komplikovanou cestou, aniž by ztratila tvrdost (spíš naopak) nebo muzikantskou kvalitu. Ta se může po pěti písňovém CD 16th Dimension z roku 2016 pochlubit i čerstvým, plnohodnotným albem Digital Pain, které vydal magazín Pařát v dubnu roku 2021.

Zdroje: Lerry, R.U.M. zine a magazín Pařát č. 48, 98, 99 a 100.