| Původ: | Mohelnice, Olomoucký kraj, Česká republika |
| Aktivní roky: | 1994 - 2012 |
| Styl: | Thrash metal, death metal, progresivní metal |
| Vydavatelé: | Elysion, Pařát |
| Web: | bandzone.cz/scenery |
| Podrobnosti: | Scenery - Metal Archives |
SCENERY byla severomoravská kapela pocházejíci z Mohelnice, mestečka v Olomouckém kraji, i když její počátky z roku 1994 jsou spojeny s Brnem. Stylově se pohybovali na hraně technického thrash a především death metalu, do kterého postupem času zaplétali více progresivních prvků. Po dvou CD, které vydali vlastním nákladem (The Drowning Shadow of Mankind z roku 1997 a Philosophy of Ages.... z roku 2002) jim nakonec vyšlo první 'oficiální' studiové album Continuity v roce 2006 u firmy Élysion Music. Poté více méně ukončili koncertní čínnost, ponořili se do spánku a probudili se jenom k natočení svého posledního LP Mental Confusion, které v roce 2012 vydal magazín Pařát. Další spánek, do kterého upadli, trvá dosud a zřejmě už doopravdy znamená ukončení činnosti. V roce 2015 vyrostla na základní tvůrčí dvojici SCENERY, kterou tvořily Mik a Lerry, další mohelnická skupina ARCHEONIC.
Kořeny jedné z nejlepších českých metalových formací se táhnou až do druhé poloviny osmdesátých let a kromě toho, že jsou spojeny s několika dalšími uskupeními z Mohelnice a blízkého okolí, o kterých nebude na škodu se lehce zmínit, jsou především výsledkem spolupráce dvou kamarádů ze střední školy, která od nesmělých začátků vyústila až v sestavu, která hudebně splňovala minimálně evropské parametry. To, že její potenciál nakonec zůstal poněkud nedoceněný, je bohužel škoda nejenom pro českou scénu.
Hudební kroky zakladatele Scenery Jirky 'Lerryho' Šmída kupodivu nejsou spojeny s kytarou, ale s bicími. Už v roce 1987 vzniká na SPŠE v Mohelnici zábavové uskupení Anthracit a v jeho první sestavě se na postu bubeníka objevuje právě Jirka (Lerry se zrodil až později). V této roli se dlouho neohřál a byl brzy nahrazen svým kamarádem, spolužákem a také svým učitelem na bicí Pavlem Stejskalem. Současně s Pavlem se v sestavě formace Anthracit objevuje na postu zpěváka a hráče na klávesy i jeho bratr Petr, který o necelých patnáct let později spojí svůj osud s partou Scenery jako její vokalista. Společně s nimi je členem této palonínské sestavy také baskytarista Martin 'Baron' Prášil, další zajímavá a v budoucnu slavná osobnost místní metalové scény, která sice ve Scenery nikdy nehrála, ale byla na chvíli součástí podhoubí, z něhož jejich hudba vyrůstala.
Hlavní tvář a mozek budoucích Scenery, Jirka 'Lerry' Šmíd, o sobě jako kytarista v této době ještě nedává vědět, zatím doma pilně cvičí na bicí a neodvažuje se nabídnout své služby žádnému souboru. Jeho čas se ale pomalu blíží.
Tím osudovým impulzem, který určil jeho nové hudební směřování, byl okamžik, kdy svému dalšímu spolužákovi, kamarádovi a baskytaristovi Miroslavu 'Mikovi' Valouchovi nakonec po přemlouvání kývl na pozvání do jeho bandu. Ovšem ne jako bubeník, ale jako kytarista. Po těžkých začátcích s novým nástrojem a obměně dalších spoluhráčů vzniká první opravdová smečka Senátor a Lerry zjišťuje, že ho kytara začíná bavit a začíná pomalu přicházet i na chuť zpěvu a roli frontmana. Natočili demo, vznikají další skladby a jak už začíná být pravidlem, přichází další zkouška osudu.
Píše se začátek roku 1991 a mohelnickou thrashovou partu Apostasy provázejí po odchodu Zdeny Rollera problémy s basákem. Po vyzkoušení několika 'marných' kandidátů se basy ujímá právě Lerry, kterého zaujala možnost začít s další slibně se rozjíždějící mohelnickou formací, která v té době hrála technický thrash metal a vypadalo to, že by se mohla v budoucnu prosadit. Takže na jejich nabídku kývl, i když to znamenalo další změnu nástroje a jeho spoluhráč Mik z toho samozřejmě nijak nadšený nebyl...
Jenže po pár měsících Lerry zjišťuje, že ho srdce táhne ke kytaře a vlastní tvorbě, a tak nasměroval pozornost rozjíždějících se Apostasy směrem k Baronovi, který nakonec podlehl jejich soustavnému tlaku a po maturitě na konci jara 1991 odchází od zábavového uskupení Anthracit, aby zkusil prorazit s thrash metalem a původními skladbami.
Odchod Barona ovšem nezůstal pro Anthracit bez následků, sestava se mění, odchází i Pavel a Petr Stejskal, a společně s Lerrym tvoří základ formace Section Brain, která se zaměřuje rovněž na vlastní tvorbu v duchu thrash a death metalu. Sestavu postupně doplňuje druhý kytarista Martin Plšek, který se kvůli tomu přistěhoval do Mohelnice z Brna, a basy se posléze ujímá starý známý Mik, ovšem jen do podzimu 1992, kdy je nucen nastoupit do armády. I přesto je band rozhodnut natočit začátkem příštího roku v těšínském studiu Fors demo.
Nahrávání ve dnech 13. – 17. 1. 1993 se ale Lerry neúčastní. Sám k tomu později v rozhovoru pro magazín Pařát dodal: „Před natáčením se začalo jiskřit mezi námi kytaristy, jelikož jsme byli kytarově technicky na stejné úrovni, ale neuměli jsme se v mladém věku domluvit a začali jsme se přít o to, kdo bude první a kdo druhý kytarista. S odstupem času vím, že to byla blbost, ale v mladých partách to tak bývá a přemíra ambicí může narušit řádný chod kapely, což se tady stalo. Bohužel jsme se nedohodli a já se rozhodl, že Martina vyhodím a našel jsem za něj náhradu, vynikajícího kytaristu Tomáše Sourala, který v té době platil na Šumpersku za kytarového velikána. Tak jsem si řekl, že bude po hádkách, jelikož on je jasná jednička a já se alespoň budu mít od koho co učit, čímž se i zlepším jako kytarista. Jenže to nakonec dopadlo tak, že Section Brain sice vzali Tomáše, ale rozhodli se vyhodit mě. V té době to byl pro mě totální podraz a dlouho mi to leželo v žaludku. Nicméně mě to nakoplo, abych jim ukázal, kdo je tady pánem. Začal jsem hledat muzikanty, abych dokončil svou odplatu, a tak pak postupně vznikli Scenery.“
Lerry nakonec nebyl jediný ze základní sestavy, kdo se nahrávání dema nedočkal, stejně jako on dopadl i Mik, který prý neodpovídal nárokům a byl z kapely také vyhozen. Pro účely natáčení byl narychlo osloven Baron z mohelnických sousedů Apostasy, který se však zúčastnil nahrávání pouze jako host.
Nahrávka původně vyšla jako demo No Anarchy, ale nakonec se z ní stalo regulérní a výborné CD Hospital of Death, které vydala firma M.A.B. Records, což byla v té době docela událost. Bohužel impuls, který by měl logicky skupinu nakopnout, nepřišel a její existence se paradoxně začala chýlit ke konci. Po letech Petr uznal, že na začátku jejich zániku byl právě odchod Lerryho, který byl hlavním skladatelem, a ani Tomáš ho při vší své kytarové zručnosti nedokázal nahradit.
Místem vzniku Lerryho další kapely se nakonec nestala Mohelnice, ale Brno, kam v té době dojížděl. Na úvod si střihl krátkou předehru v podobě poměrně krátce fungující formace Existence, kterou založil spolu s basákem Vaškem Bezkočkou. I když tahle spolupráce netrvala dlouho, přinesla jeden velmi důležitý moment – seznámení Lerryho s Vaškovým bratrem Martinem, bubeníkem, který ho bude jako muzikant provázet dalších jedenáct let.
Historicky byla parta Scenery založena 1. 1. 1994 v Brně a hned začalo hledání posil k zakládajícím členům, Lerrymu (kytara) a Martinovi (bicí). Jednu dobu byl v hledáčku i kytarista Petr Voháňka z budoucích středočeských Pessimist, ten ale nakonec usoudil, že na Moravu je to příliš daleko, a založil si v Tehovci, pár kilometrů od Prahy, vlastní death metalovou smečku. Po několika dalších personálních změnách se sestava nakonec ustálila v podobě: Lerry (kytara a zpěv), KeKi (kytara), Mares (basa) a Martin (bicí). To už byl rok 1995.
V této sestavě byl během týdne natočen v jednom provizorním studiu demosnímek s názvem Scenery 96, který byl vydán na kazetě v počtu 500 kusů a přinesl hned od začátku kvalitní porci technického extrémního metalu. Důležitým postem pro kapelu se stal textař, kterýžto post si vzal na starost dlouholetý přítel a fanda formace František Mikulášek. Hlavnímy tématy byly otázky světa jako takového, včetně pohledů na jeho vznik, historii a úvahy o budoucnosti – vše nahlíženo existenčně, sociálně i duchovně.
V září 1997 se parta odebrala do Bzence, kde v profesionálním studiu Shaark začala zpracovávat především materiál z ročního dema na debutové CD s názvem The Drowning Shadow of Mankind. Osm skladeb, které na albu nakonec vyšlo, je vlastně kompletně přepracovaným demem Scenery 96, doplněným o dva bonusy "Slave To Dreams/Chain Of Dependence" a "Crown Of Thorns".
Skladby na nahrávce se vyznačují poměrně komplikovanou hudbou na pomezí thrash a death metalu, s častými přechody a rytmickými změnami, v duchu podobném kapelám Death, Cynic, Pestilence nebo Atheist. Nic, co by posluchačům usnadňovalo cestu ke kapele, a na koncertech spíš nevzbuzovalo chuť k nevázanému tancování, i když tu nechybí výrazné melodické nápady. Hned od začátku bylo jasné, že Scenery zvolili svou vlastní, v českých podmínkách poměrně složitou cestu, která přinesla i nemálo problémů.
Bohužel už během nahrávání začalo být jasné, že z osobních důvodů po dokončení CD odejdou Mares i KeKi. Naštěstí bylo na koho se obrátit a jako basák byl přizván ke spolupráci dlouholetý kamarád Lerryho a bývalý spoluhráč z kapel Senátor a Section Brain Mik, který po dokončení materiálu nastoupil jako nástupce Marese a plnohodnotný člen skupiny.
V roce 1998 se tedy sestava zúžila na trojici Lerry, Mik a Martin. Problémy se sestavou ale nebyly jediné, co formaci potkalo. Nekonečné komplikace s hledáním vydavatele a realizací projektu odsouvaly vydání až na březen 1999, kdy muzikanti nakonec vydali debutové CD vlastním nákladem.
Začátkem roku 2001 dochází k další změně sestavy a napojení na minulost poté, co se klukům podaří přemluvit dalšího bývalého člena formace Section Brain, Petra Stejskala, aby převzal post vokalisty a přidal i něco málo klávesových partů. Tím se naplnilo Lerryho přání zbavit se konečně zpěvu a soustředit se jen na kytaru. Vzhledem k lehce pošramoceným vztahům ještě z dob Section Brain mu bylo ze začátku diplomaticky nabídnuto, aby album nazpíval jako host. Brzy však byl ovládnut silou jejich hudby a u kapely už zůstal.
Mik shrnuje toto dvouleté období slovy: „Těsně po nahrání 'Drowning...' jsme docela dlouho kolem této desky lítali. Nahrávku jsme přemíchávali, několikrát masterovali, dlouho čekali na obal a ještě déle na vydavatele. Ale o tom už jsme toho napsali myslím docela dost. Hlavní časová náplň po vydání jedničky bylo koncertování a posléze i tvorba nového materiálu. Možná stojí za zmínku i založení našich netových stránek, natočení klipu k písni "My god is dead" a v neposlední řadě jsme si obstarali nového zpěváka a klávesáka.“
K tomu Lerry dodává: „Prostě tak, jak to normálně chodí, jen dodám, že jsme ještě mezitím přišli o zkušebnu a než jsme sehnali novou, utekl asi tak půl roku. Klasika.“
V následujícím roce 2002, po ztrátě zkušebny, padlo rozhodnutí natočit nové studiové počiny tentokrát v domácím studiu, což se neobešlo bez problémů a na výsledném zvuku se to trochu podepsalo, protože nikdo z formace neměl s natáčením výraznější zkušenosti.
Lerry k tomu poznamenal: „Myslím, že zvuk je odpovídající podmínkám našeho nahrávání. Pokud nepočítám naši vcelku slušnou nástrojovku, tak zbytek vybavení nebyl nijak revoluční. Měli jsme k dispozici osmikanálový mix Fostex, 10 klasických mikrofonů "noname" za 1500 Kč, no a můj osobní počítač 600 MHz, 256 RAM a poloprofi zvukovou kartu ISIS s 8 vstupy a k tomu dodávaný "očesaný" software Logic Audio. No a pak už se jen nahrávalo, mezitím se provedlo několik neplatných operací, pak se restartovalo, znovu instalovalo a zase nahrávalo atd... Kdo dělá něco málo muziky na PC a vůbec na PC, tak ví svoje!!! Pak jsem si s tím hrál asi měsíc doma, no a výsledek už můžeš slyšet. Logicky nás k tomu vedla naše finanční situace. Zbytek bandu má rodiny a to už jsou peníze potřeba na úplně jiné věci.“
Ohlasy a recenze na druhý studiový počin Philosophy of Ages byly stejně jako v případě debutu veskrze kladné a oceňovaly techniku i aranžérskou šikovnost nové dávky skladeb. Jediné malé výhrady se týkaly v podstatě jen jeho zvuku, což je vzhledem ke způsobu natáčení docela logické.
Pozornost budil i zajímavý 'nemetalový' obal. V rozhovoru pro R.U.M. zine k tomu Lerry podotkl: „U nás vždycky obal na CD měl a bude mít stejnou úlohu – symbolicky znázornit obsah textů v albu. Proto naše obaly nevypadají a nebudou nikdy vypadat 'metalově' (jak říkáš). Vždycky se budeme snažit vyjádřit obalem celkovou myšlenku textů. Co se týče samotného motivu, ti tři pánové vyjadřují jakousi radu starších. Jako by veškeré moudro a zkušenosti lidstva za dobu jeho existence byly předávané z generace na generaci. Pozadí nebo prostředí, ve kterém se tyto postavy nacházejí, má znázornit technicky vyspělou budoucnost, jakou si momentálně dokážeme představit. Kontrast těchto dvou symbolů v podstatě znázorňuje myšlenku: Nezáleží na tom, na jaké jsme technické úrovni, ale spíše na tom, jak jsme vyspělí hlavně duševně. Tedy vždycky bychom měli být duševně zralejší než technologie, kterou ovládáme, aby se nám to najednou nevymklo z rukou. Všichni si jistě dokážeme představit, co by taková vyspělá technologie dokázala udělat v rukou, řekněme slabomyslného jedince, že!!! A hlavně bychom si měli uvědomit, že bychom měli absolutně respektovat přírodní, potažmo vesmírné zákony, jelikož doba, po kterou tu jako lidstvo fungujeme, neznamená v mnohamiliardovém vývoji vesmíru vůbec nic. A proto bychom si toho měli vážit daleko víc a nesnažit se tuto dobu existence zbytečně zkracovat, spíše naopak!!!“
Přesto všechny klady, které si druhý studiový počin opět připsal, se nicméně ani tentokrát nenašla ani tuzemská, ani žádná zahraniční firma, která by byla ochotná tento technický materiál oficiálně vydat.
V roce 2003 se dva členové kapely začínají věnovat i bočním projektům. Lerryho donutil přebytek riffů, pro které neměl ve Scenery využití, k založení progresivně laděného uskupení Personal Signet. V něm chtěl vyzkoušet relativně přímočařejší kytarovou muziku s melodickým zpěvem jako alternativu k death metalu Scenery. Jako vokalista se v sestavě objevil jeho kamarád z Rockových kurzů, Petr 'Aristone' Čerevka, kterého měl již předem vytipovaného. Jeho osobitá barva hlasu a podobné hudební cítění ideálně zapadly do konceptu. Zbytek party doplnil ze starých mohelnických známých, takže se po pár letech znovu sešel i s bubeníkem Pavlem Stejskalem. Na postu baskytaristy se po několika personálních obměnách nakonec usadil Petr 'Mumlay' Šedý.
Ve stejném roce začal Mik hostovat v olomouckém uskupení Godlees Truth. Po nějakém čase ovšem jeho spolupráce s touto progresivní death metalovou formací končí a Mik se opět věnuje výhradně své domovské kapele. Jeho odchod ale pro Scenery znamená jednu změnu – společně s ním přichází z Olomouce i druhý kytarista Mišák, který se rozhodne zkusit to právě u Scenery. První dekádu existence tak skupina zakončuje v pětičlenné sestavě a budoucnost v tuto chvíli vypadá docela slibně.
V roce 2005 se Scenery podařilo to, o co se uskupení snažilo v podstatě od své první nahrávky. Konečně se jim podařilo usadit pod křídly firmy, konkrétně tuzemského labelu Élysion, se kterým podepsali smlouvu na další, již třetí studiovku.
Začalo se tedy pracovat na nových skladbách, u kterých byla konečně jistota, že vyjdou jako první oficiální počin. Jako by osud rozhodl, že této partě nedá nic zadarmo, přichází další událost, která tvůrčí nadšení zase halí stínem. Těsně před natáčením, v září 2005, opouští sestavu bubeník Martin s vysvětlením, že je již znaven muzikou a chce se věnovat více rodině. Pravda je, že to nebyly jediné důvody; k jeho odchodu přispěly i dlouhodobě narůstající rozpory ohledně dalšího hudebního směřování kapely. Martin se ovšem nerozhodl odejít ze dne na den a původní plán byl takový, že se normálně zúčastní nahrávání novinky, v čemž mu zabránil úraz, který si přivodil krátce před příchodem do studia.
K natočení bicích k novému materiálu se klukům nakonec podařilo sehnat studiového hráče Tomáše 'Kobdzeye' Kašpara (další Lerryho známý a zároveň lektor z Rockových kurzů), který jakožto firemní hráč značek Sonor a Senhaiser přistoupil k nabídce více než profesionálně a za tři týdny odevzdal kompletně nahrané a smíchané bicí, které natočil ve vlastním studiu.
Následně začalo natáčení ostatních nástrojů v novém zábřežském studiu L+B a dokončení celé nahrávky. Původně měla vyjít ještě v roce 2005, jelikož se ale nahrávání protáhlo do následujícího roku, byl stanoven oficiální termín vydání na březen 2006.
Nové album s názvem Continuity opět přineslo vynikající muziku a na rozdíl od předchozích počinů, kdy recenze jako inspiraci uváděly převážně progresivní death metalové formace, se tentokrát záběr rozšířil. Na novince parta ubrala na tempech a repertoár obohatila o další vlivy vycházející z progresivního metalu a progresivního rocku.
V některých skladbách je tak patrný vliv kapel jako jsou Fates Warning, Dream Theater a další veličiny tvrdé progresivní scény. Nicméně celkově si formace zachovává stále svou tvář a Lerryho rukopis je na desce výrazný. Velký vliv na melodičnost materiálu má i hostující zpěvák Peter Čerevka, díky jehož vkusně zabarvenému melodickému hlasu jsou Scenery naprosto přirození a uvěřitelní i v oněch odlehčenějších pasážích. Za zmínku stojí i výtečná Mikova basa (například v instrumentálce "Defeat"), o mistrovské souhře kytar ani není třeba se zmiňovat.
Vysoce hodnocené album Continuity se následně stává vítězem ankety Břitva v sekci 'Debut roku', k čemuž je třeba podat malé vysvětlení. Ačkoliv jde o třetí studiovou nahrávku Scenery, z oficiálního pohledu jde o jejich debut. Předchozí CD, vydaná vlastním nákladem jsou brány jako pouhá dema. Hudebně sice splňují všechny parametry, ale byly šířeny po vlastní ose na vypálených discích, byť s profesionálním bookletem. Tenkrát se na to bral větší zřetel, dnes už tento přístup ztrácí důležitost.
Za normálních okolností by měla kapela skvěle našlápnuto, situace je ale opačná. Problém s bubeníkem se nedaří vyřešit a původně zamýšlená krátká pauza se protahuje. Zbytek party sice situaci řeší tím, že na koncertech používá místo živých bicích podklady natočené ve studiu, ale motivace i nálada klesají a pozitivní energie s chutí do práce vyšumí do prázdna. Následující čtyři roky není o Scenery v podstatě slyšet a Lerry tak veškerou energii vrhá do dříve jen vedlejšího projektu Personal Signet, s kterým v roce 2008 vydává vynikající debut Bad Time Stories.
Poslední pokus o oživení Scenery přichází po dlouhých šesti letech od vydání desky Mental Confusion v podobě další studiové nahrávky, která sice přinesla novou porci prvotřídního technicky náročného materiálu, ale situaci s živou prezentací opět nevyřešila. Kapela se tedy znovu uložila ke spánku. Už v roce 2012 Mik poznamenal: „Tím se zase kapitola Scenery uzavírá a plynule se vracíme k dříve nastolenému spánku. Jestli ještě něco někdy dáme dohromady, jestli se Scenery ještě někdy probudí k dalšímu počinu, je zatím ve hvězdách.“
Poslední studiovka Mental Confusion se ale od předchozích tří v jedné zásadní věci liší. Skladby na ní tentokrát nesložil dosavadní hlavní autor Lerry, ale basák Mik. Pro fanoušky to však žádnou radikální změnu stylu nepřineslo, kapela se od svých kořenů nijak výrazně neodklonila.
O podmínkách, v nichž vznikaly skladby, vypráví: „Šlo o dlouholetý proces. Byla to vlastně taková moje obrana proti stresu, smutku, frustraci, beznaději a světu samotnému potom, co zemřela moje dlouholetá přítelkyně a maminka mého syna. Po vypadnutí z bludného, nic neřešícího kruhu alkoholu, prášků a jiných zvráceností jsem se rozhodl, hlavně kvůli synkovi, vrátit se zpět do běžného světa a tou cestou zpět byla právě muzika. Všechny chmury, těžkosti, nasranost, stresy a podobně jsem utápěl právě ve skládání muziky a myslím, že je to na desce docela slyšet. Nebyl to záměr, ale spíš takové schody zpět do reality. Možná, že jedinci se slabší nervovou soustavou by se měli tomuto albu raději zdaleka vyhnout, popřípadě ho užít jen na vlastní nebezpečí a po malých dávkách.“
Autorem obalu novinky se stal opět dvorní grafik kapely Kamil Hlavinka, který s ní spolupracuje už od studiovky Philosophy of Ages a který je schopný na základě několika málo indicií, které od kapely dostane, vytvořit obal kompletně. Ke své práci pro uskupení podotýká: „Scenery jsou nároční nejen na hudbu samotnou, ale i na vše, co je kolem ní. Bylo by určitě dobré, kdybych nové skladby před vymýšlením obalu slyšel. Jejich nálada by mi ve tvorbě hodně pomohla a napověděla. Čertužel to nebylo možné, proto jsem se po přečtení názvu CD chopil první myšlenky, která mě napadla... a už to jelo. První návrhy, úpravy, dolaďování... Snad se obal povedl stejně, jako se povedlo celé CD.“
Posledním - čtvrtým počinem se tedy historie této výjimečné formace zřejmě doopravdy uzavírá a tvůrčí energie dvojice Mik a Lerry se plně přenáší do nové sestavy Archeonic, která se vydala hudebně méně komplikovanou cestou, aniž by ztratila tvrdost (spíš naopak) nebo muzikantskou kvalitu. Ta se může po pětipísňovém CD 16 th Dimension z roku 2016 pochlubit i čerstvým, plnohodnotným albem Digital Pain, které vydal magazín Pařát v dubnu roku 2021.
Dne 24.4.2023 vyšla v reedici první deska s názvem The Drowning Shadow Of Mankind ... after 25 years. CD s originálním zvukem s novým, 8-stránkovým bookletem, jakož i spešl trika šlo objednat na stránkách 'Pařát Production'.
Zdroje: Lerry, R.U.M. zine a magazín Pařát č. 48, 98, 99 a 100.