Running Wild je německá heavymetalová skupina založená v roce 1976 v Hamburku. Byli součástí německé metalové scény, která se objevila na počátku až v polovině 80. let 20. století, a jsou také považováni za jednu z takzvané "velké čtyřky" power metalu v zemi, spolu s Grave Digger, Helloween a Rage. Během své kariéry vydali 17 studiových alb, tři živá alba, pět kompilačních alb a šest singlů/EP.

V dubnu 2009 Kasparek oznámil, že se Running Wild rozpadli. Jejich zamýšlené poslední vystoupení se uskutečnilo na Wacken Open Air v červenci téhož roku. Bylo nahráno na CD a DVD a v roce 2011 vyšlo pod názvem The Final Jolly Roger. Rozchod se ukázal jako dočasný, protože v roce 2012 se kapela znovu sešla a v roce 2015 živě zahrála na festivalu Wacken Open Air. Do roku 2022 měla kapela na kontě 17 studiových alb, z nichž poslední se jmenuje Blood on Blood.

Píše se rok 1976 a v severoněmeckém Hamburku zakládá čtveřice mladíků Rolf "Rock'n'Rolf" Kasparek, Uwe Bendig, Michael Hofmann a Jörg Schwarz skupinu Granite Hearts. V té době působí v Hamburku i další divoká punková směčka Grober Unfug, ve které spolu řádi bubeník Hasche a baskytarista Matthias Kaufmann, který od roku 1977 občas na baskytaru vypomáhá také Granite Hearts. Zkoušky probíhají ve škole Emilie-Wüstenfeldové, kde se Matthias a Rolf seznámili. Kapela se slibně rozjíždí a Matthias časem přesvědčuje ke vstupu i bubeníka Hasche.

Po náročných zkouškách nová skupina zoufale hledá ten správný název a protože jsou všichni fanoušky Kiss a zejména Judas Priest, naráží na jednu z jejich písní na albu Unleashed in the East, se slibným názvem Running Wild.

V roce 1981 nahráli Running Wild své první demo, které obsahovalo skladby "Hallow The Hell", "War Child" a "King Of The Midnight Fire". První dvě skladby se objevily také na kompilačním albu Debut No. 1 u labelu Raubbau, který se na rockové scéně stal známější díky punkové kapele Slime. V roce 1982 hráli v sestavě Rolf, Hasche, Preacher a Stephan Boriss.

V roce 1983 nahrála skupina pro kompilační album Rock From Hell dosti drsné verze skladeb "Chains And Leather" a "Adrian (S.O.S.)". Tyto dvě písně se spolu se skladbami z "Debut No. 1" a live-verzemi "Genghis Khan" a "Soldiers Of Hell" objevily na demokazetě Heavy Metal Like A Hammerblow. Toto demo vyšlo také jako neoficiální vinylový bootleg. Na kompilaci Death Metal od Noise Records z roku 1984 se objevily další dvě skladby - "Bones To Ashes" a "Iron Heads".

Ještě v roce 1984 Noise Records vydali první album kapely Gates To Purgatory, které mělo obrovský undergroundový úspěch a kapela si rychle získala kultovní příznivce. V těchto raných letech si kapela pohrávala s okultními obrazy, což jí vyneslo pověst satanistů, stejně jako u mnoha jiných metalových kapel 80. let byla ale tato obvinění neopodstatněná. Je jasné, že okultní texty nebyly myšleny příliš vážně, protože bývalý kytarista Gerald "Preacher" Warnecke v té době studoval teologii a dnes působí jako evangelický kněz v Kolíně nad Rýnem. Gerald brzy po vydání alba kapelu opustil a kapela brzy přijala na jeho místo Michaela Kuppera alias Majka Motiho.

Bert Banger z německého Metal Hammeru označil Gates to Purgatory za jeden z nejlepších heavymetalových disků, které si ten rok pustil do sluchátek; ne kvůli rychlosti, ale právě proto, že toto LP bylo pestřejší než obvyklé výlisky této hudby. Hudebníci podle něj po poněkud mizerném debutu na samplerech Rock from Hell a Death Metal ukázali, že jsou schopni pracovat i naprosto profesionálně, jen když dostanou příležitost.

Alba se celosvětově prodalo přes 235 000 kopií.V roce 2012 bylo znovu vydáno u Lemon Records a v roce 2017 u Noise Records.

V roce 1985 vyšlo další LP "Branded And Exiled" a live-bootleg "Black Demons On Stage". Kapela měla v té době již poměrně početnou fanouškovskou základnu, která se neustále rozrůstala a měla se ještě navýšit s dalším přelomovým albem. Na nahrávce jsou zastoupena okultní i fantasy témata. "Mordor" je odkaz na Pána prstenů od J. R. R. Tolkiena.

V roce 1987 vydali Running Wild LP "Under Jolly Roger", které se mělo stát jejich nejdůležitější nahrávkou. Kapela změnila zvuk i image a přijala pirátskou tematiku. To se ukázalo jako významná změna, protože kapela se stala známá tím, že hraje "pirátský metal" a v textech se věnuje pirátům a jiným historickými událostmi. Tímto albem kapela našla svou identitu a pirátská tematika byla na jejích dalších albech dále rozvíjena.

Album bylo nahráno a smícháno ve studiu Soundhouse v Hamburku v roce 1987 (v roce 2007 vyšlo remasterované vydání na CD). Producentem byl Dirk Steffens, kterému pomáhal zpěvák a kytarista Rolf "Rock'n'Rolf" Kasparek.

Tématu piratství jsou na albu věnovány dvě písně - "Under Jolly Roger" a "Diamonds of the Black Chest", první "pirátské" písně skupiny. Jsou ještě poměrně obecné a klišovité a nemají žádný konkrétní historický základ. "Under Jolly Roger" popisuje pirátskou výpravu a "Diamonds of the Black Chest" vypráví o hledání pokladu.

U dalších písní jsou už témata kiná. "War in the Gutter" pojednává o bojích mezi mládežnickými gangy. "Raise Your Fist" je o dospívajících metalových fanoušcích, kteří se setkávají s nesouhlasem se svou vášní ze svého okolí. "Land of Ice" je sci-fi příběh. Vědci vynaleznou stroj času, aby se dozvěděli o zbraních budoucnosti, ale místo toho najdou v roce 1999 ledovou poušť, která vykazuje všechny známky jaderné zimy. Přeživší jsou přitom konfrontováni se svou odpovědností za jadernou válku jako "lidé z minulosti", "Raw Ride" je o pouličních závodech a "Merciless Game" kritizuje hladomor ve třetím světě.

Na obalu alba je pirátská loď s maskotem kapely Adrianem, který je vyobrazen na plachtě a také jako figurka. Na zadní straně je kresba členů skupiny, kteří jsou vyobrazeni jako piráti s příslušenstvím (pistole, šavle, trikorn, truhla s pokladem atd.) a vystupují z veslice na pláž ostrova v Jižním moři.

Na obalu je také upozornění "Warning: Loud Sound Effects!", které odkazuje na zvukové efekty na začátku alba. Hřmění děl, které se zde ozývá, by mohlo poškodit zařízení gramofonů. Podobný efekt se prý objevuje i u nahrávek Čajkovského předehry 1812. Ačkoli se to CD již netýká, na pozdějších reedicích bylo varování zachováno.

Po vydání byla zejména změněná image kapely považována za směšnou. Holger Stratmann z časopisu Rock Hard napsal, že se málokdy nějaké skupině podaří v tak krátké době tak zesměšnit, a kritizoval, že se čtyři kluci z Hamburku berou zatraceně vážně a hudba je až druhořadá záležitost. Kritika hudby se týkala nedostatku rozmanitosti ve srovnání s předchozími dvěma alby a opakování rifů. Stratmann došel k závěru, že "celkově je deska trochu neúspěšná", a udělil jí 5/10 bodů.

Při zpětném pohledu má však album status klasiky. Web Powermetal.de uvedl, že nová image kapele sluší a že album má také mega cool obal a docela dobrou produkci, což z něj celkově dělá dobrou klasickou heavy metalovou desku. Podobně recenzent na webu metal.de označil album za povinnou koupi pro každého metalistu a ty, kteří se jím chtějí stát. Některé písně na albu se posunuly mezi klasiku.

První turné k tomuto albu, na kterém kapelu doprovázela britská skupina Satan, vedlo na jaře 1987 do Německa a také do Kodaně a na festival Metalmania v polských Katovicích. Po tomto turné kapelu opustili bubeník Wolfgang "Hasche" Hagemann a baskytarista Stephan Boriss; jejich místa zaujali Stefan Schwarzmann a Jens Becker. Nová sestava se vydala na druhé turné po Německu, Rakousku, Švýcarsku a Maďarsku. Na dvou koncertech v Mnichově 9. a 10. listopadu 1987 byl natočen materiál pro živé album Ready for Boarding.

Nahrávání dalšího materiálu proběhlo v červnu roku 1988 ve Sky Trak Studios v Berlíně a album Port Royal vyšlo na podzim 26. září 1988 u Noise Records na CD a LP (v roce 1989 vyšlo na MC, v roce 2007 remasterovaná verze na CD). Vyznačovalo vyzrálejším stylem psaní písní a rozvíjelo pirátskou tematiku, kterou kapela zkoumala na předchozím albu. Název alba odkazuje na jamajské přístavní město Port Royal, které bylo v 17. století baštou pirátů. Album také rozjelo komerční úspěch kapely, když se ho prodalo více než 50 000 kopií, který se v následujících letech zvyšoval a projevil se i ve vysokých příčkách hitparád a úspěších singlů.

Skladba "Port Royal" popisuje dění v přístavním městečku Port Royal, které je hojně navštěvováno piráty. V intr je slyšet, jak se v hospodě vyobrazené na obalu pravděpodobně refrén písně "Under Jolly Roger" ze stejnojmenného předchozího alba. "Raging Fire" vypráví o revoluci proti diktátorskému režimu. "Into the Arena" odsuzuje zločiny spáchané křesťanskou církví ve středověku. Stejně tak "Conquistadores" zpochybňuje křesťanskou motivaci při dobývání Jižní Ameriky.

Píseň "Uaschitschun" vypráví o znečištění přírody z pohledu indiánů. "Uaschitschun" je slovo, které původní obyvatelé Ameriky používali pro bílé muže. Po písni následuje přísloví připisované buď indiánskému náčelníkovi Seattlovi, nebo indiánům kmene Cree: "Teprve až bude pokácen poslední strom, ulovena poslední ryba a otrávena poslední řeka, poznáte, že peníze jíst nemůžete."

"Blown to Kingdom Come" označuje chamtivost a ziskuchtivost jako motivaci všech válek v lidských dějinách. "Warchild" je o dětských vojácích. Zajímavé je, že píseň s tímto názvem se objevila už na prvním demu kapely, ale s písní, která zazněla na Port Royal, má společný pouze obsah.

Na albu se také objevil jeden z prvních eposů skupiny, "Calico Jack". Vypráví o životě historického piráta "Calico Jacka" Rackhama z 18. století. Ten navrhl pirátskou vlajku s lebkou a kostmi, která byla později pojmenována Jolly Roger, což dalo název předchozímu albu.

Obal alba opět vychází z pirátské tematiky. Tentokrát jsou členové kapely vyobrazeni jako piráti sedící u stolu v přístavní hospodě. Na stěně nad krbem visí pirátská vlajka a uprostřed kapely sedí maskot "Adrian", který je zde stylizován do podoby pirátského kapitána s třírohým kloboukem a uniformou. Před vydáním alba odešel bubeník Stefan Schwarzmann do U.D.O. a nahradil ho Brit Iain Finlay, který byl proto na desce již uveden jako stálý člen a byl také vyobrazen na zadním obalu s fotografií - na obalu desky však byl Schwarzmann stále vidět, protože obal byl navržen dlouho před dokončením alba.

Na turné k albu Port Royal doprovázela Running Wild skupina Angel Dust.

8. listopadu 1989 vyšla u vydavatelství Noise Records pátá studiová nahrávka Death or Glory, která se ukázala být dosud nejúspěšnějším albem kapely. Úspěšné bylo i turné, jehož jeden koncert byl natočen a vydán pod názvem Death or Glory Tour. Toto album a turné bylo ale také poslední akcí, na které se podíleli kytarista Majk Moti a bubeník Ian Finlay. CD verze (původní i remasterovaná) alba obsahuje EP Wild Animal z roku 1991, i když v jiném pořadí než na originálu. Navzdory přítomnosti Wild Animal na původním lisovaném CD nejsou tyto skladby zmíněny v bookletu ani na zadní vložce. V bookletu na remasterované verzi jsou už informace kompletní, včetně EP.

K písni "Bad to the Bone" byl natočen v Düsseldorfu videoklip, který byl odvysílána na MTV Headbangers Ball. K písni "Riding the Storm" vznikl živý videoklip, rovněž natočený v Düsseldorfu za účasti téměř devíti tisíc lidí. Skladbu "Bad to the Bone" nahrála a cappella skupina Van Canto a vydala ji na svém čtvrtém studiovém albu Break the Silence.

Album se umístilo na 285. místě v žebříčku časopisu Rock Hard z roku 2005 'The 500 Greatest Rock & Metal Albums of All Time' a na 17. místě v seznamu 25 nejlepších powermetalových alb všech dob časopisu Metal Hammer.

Po odchodu Motiho a Finlaye Kasparek angažoval kytaristu Axela Morgana Kohlmorgena a bubeníka Rudigera Dreffeina (známějšího jako "AC"), aby nahráli album Blazon Stone, vydané 4. dubna 1991. Nahrávání probíhalo od prosince 1990 do ledna 1991 ve studiu M v dolnosaském Machtsumu. O mixáž se postaral Jan Němec, producentem byl sám Rolf "Rock 'n' Rolf" Kasparek. Album pokračovalo v trendu kapely psát o historických tématech a podle lídra skupiny Rolfa Kaspareka se mělo stát nejprodávanějším albem kapely v 90. letech 20. století. Album ukázalo mírný posun v celkovém zvuku kapely, která do svých skladeb vnesla více speedmetalový přístup, který bude převládat ve všech jejich vydaných albech v průběhu následujícího desetiletí.

Vydání alba předcházel v březnu 1991 singl "Little Big Horn". Na B straně obsahoval písně "Billy the Kid" a "Genocide", coververzi Thin Lizzy z jejich alba Chinatown. Singl se v hitparádě umístil na 30. místě a v Top 100 se udržel devět týdnů.

Název alba odkazuje na francouzské slovo Blason nebo Blazon pro erb. Na obalu alba je název kapely a název alba zakomponovaný do erbu. Erb je rozdělen na čtyři části, v v jednotlivých čtvrtinách je maskot kapely "Adrian" (s pirátským šátkem), heraldická orlice, had s bubnem a drak. Autory designu jsou Horst Herrendorff a Andreas Marschall.

Po albu následovalo turné s kapelami Raven a Crossroads a vydání best of alba The First Years of Piracy. Poté kapelu opustil baskytarista Jens Becker, kterého nahradil Thomas Smuszynski a zůstal na tomto postu až do roku 2000.

V roce 1992 začala kapela pracovat na albu Pile of Skulls, které mnozí považují za jeden z nejsilnějších počinů kapely. V průběhu příprav na vydání alba se do kapely vrátil bubeník Stefan Schwarzmann, který pracoval již na albu "Port Royal".

Stejně jako u předchozího alba probíhalo nahrávání pod dohledem Jana Němce a Thomase Korgeho ve studiu M v dolnosaském Machtsumu a trvalo od června do srpna 1992. Album smíchal Jan Němec, jako producent byl uveden Rolf "Rock 'n' Rolf" Kasparek. Obal desky nakreslil Andreas Marschall a v souladu s názvem alba zobrazuje hromadu lebek naskládaných v katedrále. Pozoruhodné je také to, že v bookletu CD nejsou fotografie členů kapely, nýbrž kresby.

Před vydáním alba vyšel singl "Lead or Gold" s béčky "Hanged, Drawn and Quartered" a "Win or Be Drowned". Singl nedokázal zopakovat úspěch písně "Little Big Horn" z předchozího alba, v Top 100 se dostal maximálně na 90. místo a po třech týdnech opět zmizel. Samotné album vyšlo na CD, LP a MC u Noise Records 5. listopadu 1992. Po vydání byl plánován další singl pro píseň "Sinister Eyes", který ale nebyl nikdy vydán. V roce 1999 vyšla nová edice CD s bonusovými skladbami singlů B-sides. Výjimkou je však skladba "Skulldozer", která dodnes nebyla vydána.

Po vydání alba a doprovodném turné se skupinou Universe kapelu opustili kytarista Axel "Morgan" Kohlmorgen a bubeník Stefan Schwarzmann. Jejich nástupci byli Thilo Herrmann a Jörg Michael. Kohlmorgen založil skupinu X-Wild společně s bývalým baskytaristou Jensem Beckerem.

Oproti předchozímu albu došlo na další studiovce Black Hand Inn z roku 1994 opět ke změně v sestavě, protože kapelu opustil bubeník Stefan Schwarzmann. Novým bubeníkem se stal Jörg Michael, který byl v koncertní sestavě kapely již v roce 1990 a u Running Wild zůstal až do roku 1998. Zbytek sestavy se na tomto a následujících dvou albech rovněž nezměnil. Kasparek začal více zajímat o konspirační teorie, které se později staly základem dalšího alba Black Hand Inn z roku 1994.

Nahrávání probíhalo ve studiu Horus Sound v Hannoveru, bicí byly nahrány ve studiu Vox v Bendestorfu. V těchto studiích později vznikla i další alba. Mixáž provedl Charlie Bauerfeind za asistence Saschy Paetha a obálku opět nakreslil Andreas Marschall. Reprodukuje scénu z konceptu alba a ukazuje jasnovidně nadaného bývalého soukromníka, jak sedí před svou křišťálovou koulí ve svém hostinci Black Hand Inn. Scéna, kterou vidělo mnoho diváků, ukazuje obraz planety zničené obrovskými explozemi v křišťálové kouli.

Album, které uvádí úvodní skladba "The Curse", vypráví příběh v několika rovinách. V úvodu je popsáno, jak je mladý Jan ve středověku inkvizitory odsouzen k smrti na hranici jako pohan a uctívač ďábla. Jan odmítá možnost přiznat se, protože si není vědom žádné viny a skutečné zlo nevidí v sobě, ale v inkvizici. Po upálení zůstane z Jana jen ohořelá ruka, takže místo jeho popravy je brzy známé jako Black Hand Hill.

Po letech si bývalý soukromník postavil na kopci Black Hand Inn, který se jmenuje Black Hand Inn. Johnova ohořelá ruka je zobrazena na tabuli nade dveřmi. Křižák je jasnovidec a pomocí křišťálové koule zjistí pravdu o Johnově smrti. Přitom odhaluje inkvizitory jako fanatiky posedlé předsudky ("Mr. Deadhead"), jejichž zlá povaha přetrvá věky ("Soulless").

Mezitím se vracíme k pirátově minulosti: jeho jasnovidecký dar a křišťálová koule mu umožňují vždy úspěšně přepadat a dobývat lodě („The Privateer“, „Powder and Iron“)), ale dozvídá se, že jeho osud leží jinde, a sice že má svůj dar dát do služeb dobra ("Fight the Fire of Hate"). John, který se odmítl přiznat, nyní obchází jako duch Black Hand Hill ("The Phantom of Black Hand Hill", "Freewind Rider"). Tam chce počkat na soudný den a zjistit, zda nakonec zvítězí dobro, nebo zlo ("Dragonmen").

Na konci příběhu korzár konečně využije svůj dar a objeví původ lidstva. Stejně tak prorokuje jejich zánik v červenci 1999 prostřednictvím návratu starého "Boha hněvu" a začátek konce světa ("Genesis (The Making and the Fall of Man)"). Tento závěr příběhu je zjevně inspirován tezemi Zecharii Sitchina o původu člověka i Nostradamovými proroctvími.

Před vydáním alba 24. března 1994 vyšel singl "The Privateer", který se ale v hitparádách neumístil. Samotné album vyšlo na CD, LP a také na MC. V roce 1999 vyšla nová edice, která jako bonus obsahovala dvě písně na B straně singlu "The Privateer".

Album bylo propagováno na německém turné s kapelou Grave Digger v květnu a červnu 1994. Kromě toho kapela v roce 1995 hrála na několika letních festivalech.

Album Masquerade z roku 1995 bylo prvním z trilogie alb zabývajících se určitým tématem. Je to také první album kapely, které nahrála ve stejné sestavě jako jeho předchůdce. Nahrávání probíhalo opět ve zvukovém studiu Horus v Hannoveru, ale tentokrát nahrávky mixoval Gerhard Wölfle. Nahrávání bicích probíhalo ve studiu Vox v Bendestorfu.

Obálku navrhl Andreas Marschall. Obal v souladu s názvem alba představuje politika, duchovního a důstojníka, kteří při rituálu vytvářejí na kulatém stole humanoidní bytost a skrývají své tváře za maskami.

Album vyšlo 30. října 1995 u vydavatelství Noise Records. Byla to poslední spolupráce s tradičním vydavatelstvím, po níž Running Wild podepsali smlouvu s GUN Records. V roce 1999 však vyšla nová edice prostřednictvím vydavatelství Noise, která jako bonusový materiál obsahovala dvě skladby publikované na sampleru "Death Metal" z roku 1983. Vyšly také dvě speciální edice alba, obě v dřevěné krabičce. Jedna verze obsahovala vlajku s logem skupiny, video, rozšířenou brožuru a láhev rumu "Captain Morgan"; druhá speciální edice byla bez těchto doplňků. Vyšla také limitovaná edice LP a MC.

Album si opět vysloužilo celkem dobré recenze, ale byla také kritizována tvůrčí stagnace. Jan Michael Dix napsal: "Recenzovat nové album Running Wild je asi tak zajímavé jako rande se stálým plamenem. Je to všechno docela hezké, ale už ne nijak zvlášť vzrušující. Stručně řečeno: tempo se zvýšilo, album je kompaktní, ale má poměrně málo momentů překvapení. Obchodně se album vyrovnalo svému předchůdci a v německé albové hitparádě se umístilo na 54. místě, přičemž v Top 100 strávilo 14 týdnů. Na best-of kompilaci 20 Years in History z roku 2003 bylo sice Masquerade zastoupeno písněmi "Lions of the Sea" a "Black Soul", v živém programu se ale písně z alba dlouhodobě nemohly prosadit.

K tomuto albu absolvovala skupina v lednu 1996 turné s deseti koncerty v Německu a jedním ve Švýcarsku. Poté si kapela dala pauzu a sbírala nápady na další album.

V roce 1998 vyšlo pod novým vydavatelstvím GUN Records další album The Rivalry. Bylo nahráno ve zvukovém studiu Horus v Hannoveru a ve studiu Vox Klang v Bendestorfu a smíchal je Gerhard Wölfle. O mastering se ve Staccato Studios postaral Rainer Holst. Celý proces nahrávání koordinoval kytarista a zpěvák Rolf "Rock 'n' Rolf" Kasparek, který se postaral i o celou hudební produkci. Obal alba navrhl Andreas Marschall, který kreslil i pro mnoho dalších kapel (včetně Blind Guardian). Zobrazuje maskota kapely "Adriana" v historické uniformě obklopeného dvěma vlajkami, které symbolizují dobro a zlo.

Album bylo poslední spoluprací kapely s bubeníkem Jörgem Michaelem, který který natrvalo přešel k finské skupině Stratovarius, s níž hrál od roku 1995. Na turné k albu ho nahradil bývalý bubeník Rage Christos Efthimiadis.

Po vydání se album setkalo s dobrými recenzemi. Například Götz Kühnemund z Rock Hard chválil především zvuk produkce ("Přesně takhle mají znít metalové kytary! Totéž platí pro neúnavně jedoucí bubny."). Na druhou stranu však bylo kritizováno s tím, že se nemůže rovnat albu Black Hand Inn z roku 1994. Zpětně však bylo album v časopise Rock Hard označeno jako nahrávka na poměry Running Wild poněkud slabší. V německé albové hitparádě se umístilo na 19. místě, což bylo až do vydání alba Shadowmaker v roce 2011 nejvyšší umístění alba Running Wild. V Top 100 se udrželo celkem pět týdnů.

Best-of album Best of Adrian z roku 2006, které obsahuje pouze materiál z doby působení Running Wild u GUN Records, obsahuje čtyři písně z tohoto alba: "The Rivalry", "Firebreather", "Kiss of Death" a "Ballad of William Kidd".

Album bylo nejprve vydáno na CD a v limitované první edici s 3D obalem. Vyšlo také limitované obrazové LP ve formátu 12". V roce 2003 bylo album také součástí 3CD box setu s názvem The Legendary Tales.

V rámci turné k albu odehrála skupina v dubnu 1998 pouze šest koncertů v Německu a Švýcarsku. Na turné je doprovázela skupina Primal Fear.

Závěr trilogie završilo album Victory z roku 2000, které se sStejně jako předchozí album se nahrávalo ve studiu Horus Sound Studio pod vedením Gerharda Wölfleho. Mastering byl opět v rukou Rainera Holsta a byl proveden ve Staccato Studios. Podobně byl kytarista a zpěvák Rolf "Rock 'n' Rolf" Kasparek opět jmenován hudebním producentem.

Jmenování jistého Angela Sassa jako bubeníka vyvolalo podráždění. V bookletu bylo místo obvyklého jména hudebníka napsáno 'All drums by Angelo Sasso' a následně byl v odrážce uveden nástroj. Kromě toho se Sasso objevil v seznamu poděkování s nejasnou formulací 'Angelo for hitting fast, hard and often', zatímco pozdější bubeník kapely Matthias Liebetruth tam byl zmíněn 'for special hi-hat overdubs'. To ve spojení se zvukem bicích na albu, který byl vnímán jako syntetický, vyvolalo spekulace, zda Sasso není ve skutečnosti bicí automat. Rolf Kasparek naopak opakovaně zdůrazňoval, že Sasso je starý přítel, který raději zůstává v anonymitě a mimo metalovou scénu. Skeptici občas uvádějí možnost, že Angelo Sasso je pseudonym osoby, která bicí automat naprogramovala.

Všechna tato tři alba se zabývala bojem Dobra proti Zlu. Masquerade bylo o demaskování Zla, The Rivalry se zabývalo bojem mezi Dobrem a Zlem a Victory zaznamenalo triumf Dobra nad Zlem. Rolf Kasparek opakovaně zdůrazňoval, že jde o volnou trilogii a že alba i písně by měly obstát i samostatně.

Turné k albu se uskutečnilo v březnu 2000 výhradně v Německu a společně s kapelou Iron Savior. V létě však Running Wild vystoupili na renomovaných open-air festivalech (Sweden Rock, Bang Your Head, Rock Machina, Powermad).

Při tolika změnách v sestavě byla už kapela Running Wild považována za sólový projekt vzhledem k tomu, že kytarista a hlavní autor písní Rolf Kasparek zůstal jediným stálým členem kapely. Album The Brotherhood z roku 2002 se i přes vlažné přijetí se jednalo o jedno z nejúspěšnějších alb kapely. Mělo trvat další tři roky, než Running Wild v roce 2005 vydali další album Rogues en Vogue. Tohle album, mnohem pestřejší než jeho předchůdce, složil a nahrál opět Rolf Kasparek ve svém vlastním studiu Jolly Roger a znamenalo konec spolupráce mezi Gun Records a Running Wild. Dne 17. dubna 2009 Rolf Kasparek oznámil rozpuštění skupiny, protože se chtěl v životě více soustředit na jiné věci. Svůj poslední koncert, který byl zaznamenán pro budoucí vydání DVD, odehrála na Wacken Open Air 30. července 2009.

24. června 2011 bylo vydáno CD a DVD The Final Jolly Roger, poslední koncert ze 17.dubna 2009 z Wackenu a biografie s názvem Death and Glory: The Story of a Heavy Metal Legend.

V říjnu 2011 se Running Wild reformovali a oznámili, že chystají nové album s názvem Shadowmaker, které vyšlo 20. dubna 2012 u SPV/Steamhammer. V listopadu 2012 Kasparek a kytarista Peter Jordan, který se podílel na natáčení alba, založili také vedlejší projekt Giant X, který v lednu 2013 vydal album s názvem I.

Další album Running Wild, nazvané Resilient vyšlo 4. října 2013. V rozhovoru z roku 2013 Rolf Kasparek popsal album jako zvukově tvrdší a kompaktnější než předchozí desku Shadowmaker. Dále se rozpovídal o písni "Bloody Island", v níž vysvětlil, že demo verze této písně by se skvěle hodila na jejich album Pile of Skulls. Stejně jako na předchozím albu nahráli basu a bicí opět hosté, kteří si přáli zůstat v anonymitě. Kapela opět vystoupila na festivalu Wacken 2015 a zařadila na něj zbrusu novou skladbu z připravovaného alba.

Šestnácté album Rapid Foray vyšlo 26. srpna 2016. Vydání alba bylo odloženo kvůli zranění ramene Rolfa Kaspareka a následnému vystoupení na festivalu Wacken v roce 2015. Ke skladbě "Black Bart" byl natočen textový videoklip. Podle Kasparka nahrával zpěv a kytary ve svém osobním studiu, zatímco Peter Jordan nahrával kytarová sóla, bicí a refrény. Zmínil také, že se na albu podíleli pouze tři hudebníci.

Dne 6. prosince 2019 vyšlo EP s názvem Crossing the Blades jako předzvěst nového alba. Sedmnácté album Blood on Blood vyšlo 29. října 2021. Jejich píseň "Diamonds and Pearls" byla serverem Loudwire zvolena 31. nejlepší metalovou skladbou roku 2021. Časopis Rock Hard album pochválil a uvedl, že by mělo brzy pořádně zamíchat německými albovými žebříčky. Tato předpověď se naplnila a album se dostalo na 8. místo německé albové hitparády. Metal Hammer zmínil dvě vrcholné písně z alba, rockovou baladu "One Night One Day" a také epickou skladbu "The Iron Times 1618-1648", v níž se Rolf věnuje třicetileté válce.