FAITHFUL BREATH byla německá rocková skupina, která vznikla v roce 1967 v Bochumi. V průběhu let se hudební styl měnil od progresivní psychedelie přes symfonický rock až po hard rock a heavy metal. V roce 1986 se přejmenovali na RISK a začali hrát thrash metal

Na podzim 1967 opustili kytarista a zpěvák Heinz 'Heimi' Mikus a baskytarista Horst 'Piet' Stabenow, kterým bylo pouhých 15 let, svou beatovou skupinu The Magic Power a založili vlastní formaci s Reinholdem Immigem (kytara), Walterem Scheuerem (kytara) a Jürgenem Fischerem (bicí). Název Faithful Breath však pochází od dočasného kytaristy Georga Grebeho, který Stabenowa na několik týdnů zastoupil. Bogdan "Boggi" Kopec, který rovněž přišel z The Magic Power, se staral o zázemí a technické vybavení. O něco později se přidal i Ulrich Bock, jenž ovládal saxofon a flétnu. Uskupení si v regionu postupně vybudovalo určitý kultovní status – přece jen ansámbl se třemi kytaristy, basou, dechovými nástroji a bicími byl i na konci 60. let neobvyklý. Věnovali se vlastní tvorbě s dlouhými improvizacemi. Odchod Immiga na jaře 1969 byl pro takto 'kytarově bohatý soubor' tedy snesitelný.

Na podzim 1970 byl Fischer povolán do Bundeswehru, a proto nemohl pokračovat. Náhradníci přicházeli a odcházeli, stabilitu za bicími přineslo až 'zapůjčení' Jürgena Weritze začátkem roku 1971. Weritz i nadále působil ve skupině Mama Werwoll z Wittenu, kam se mezitím Faithful Breath přestěhovali. Později onemocněl Bock tuberkulózou, takže soubor pokračoval ve čtyřčlenné sestavě. Koncem roku 1972 opustil formaci také Scheuer. Ze skupiny Mama Werwoll byl povolán klasicky vzdělaný varhaník a zpěvák Manfred 'Carl' von Buttlar, což vedlo na jedné straně k jejímu zániku, ale na druhé straně posunulo Faithful Breath směrem k symfonickému rocku. Bocka na kytaru a vokály nahradil Heinz Mikus.

V sestavě Heinz Mikus (kytara, zpěv), Horst Stabenow (baskytara, zpěv), Manfred von Buttlar (klávesy, zpěv) a Jürgen Weritz (bicí, perkuse) dosáhlo uskupení Faithful Breath první skutečně poloprofesionální úrovně. Intenzivně koncertovali po celém Německu, zejména v mládežnických centrech a malých klubech. Sehráli se natolik, že původně živě interpretované skladby dovedli k takové úrovni, že se vydání dlouhohrající desky začalo jevit jako další logický krok.

Na konci roku 1973 se uskupení vydalo do Studia am Dom v Kolíně nad Rýnem a nahrálo tři rockové suity, z nichž nejznámější je "Tharsis". Renate Heemannová z Wittenu se na nahrávkách podílela jako doprovodná zpěvačka. Deska se sci-fi/fantasy tématikou a názvem Fading Beauty byla vydána vlastním nákladem začátkem roku 1974 (včetně ručního skládání obalů) v počtu přibližně 1500 kusů. Když bylo první vydání s hnědou obálkou vyprodáno, následovalo v roce 1975 druhé vydání v modro-černé variantě. Na zadní straně obalu se objevil také odkaz na hudební vydavatelství Boggiho Kopce. Celkový náklad obou edic činil 3500 až 5000 výtisků, což bylo na danou dobu pozoruhodné. Později se na trhu objevily i černé výlisky Fading Beauty, které skupina neautorizovala. V roce 1991 se tento LP objevil v USA jako CD, v roce 2004 následovala vinylová reedice a o rok později vydavatelství Garden of Delights připravilo další CD verzi s rozsáhlým bookletem a detailní historií kapely do roku 1975. Mezi sběrateli je toto LP dnes velmi vyhledávané a zachovalé originály dosahují vysokých cen.

Faithful Breath také v letech 1974 – 1976 intenzivně koncertovali, mimo jiné absolvovali turné s jazzrockovou formací Volker Kriegel & Spectrum. V roce 1976 se k nim přidal zpěvák Jürgen Renfordt a společně připravili několik skladeb pro nový scénický program. První singl "Stick in Your Eyes" / "Back on My Hill" vznikl ve filmovém studiu Rhein-Ruhr-Filmstudio v Bochumi s Renfordtem jako novým hlasem souboru. Vyšel v říjnu 1977. V roce 1978 představila stanice WDR 2 LP Back on My Hill, které do té doby oficiálně nevyšlo. Moderátor Winfrid Trenkler, tehdy výrazná osobnost německé rockové scény, pozval skupinu do Kolína nad Rýnem k rozsáhlému rozhovoru a výrazně přispěl k její prezentaci. Peter Orloff nakonec podepsal smlouvu na vydání této desky pod svým labelem Alladin, avšak vydání bylo opakovaně odkládáno. Přesto Faithful Breath hojně vystupovali v Německu i v okolních zemích a v sestavě s Jürgenem Renfordtem, 'Heimi' Mikusem, Manfredem von Buttlarem, Horstem Stabenowem a Jürgenem Weritzem si získali renomé díky sehranému koncertnímu programu.

Zrušení kontraktu s Peterem Orloffem nakonec umožnilo vydání Back on My Hill u labelu Sky Records, který vedl Günter Körber a zaměřoval se na domácí rockové kapely. Poprvé byly do repertoáru zařazeny německé texty. Titulní skladba "This is My Love Song" byla uvedena v pořadu WDR-Schlagerrallye, kde dlouhé měsíce odolávala konkurenci jmen jako Mike Oldfield nebo Santana a v každoročním žebříčku se dostala mezi deset nejlepších. Druhý singl vyšel jako maxisingl u Sky v roce 1981 a obsahoval skladby "The Killer Bee" a "Keep Me Away". Podobně jako debutová deska Fading Beauty se i tento singl a LP Back on My Hill staly ceněnými sběratelskými kousky. Pro tehdejší sestavu však přišly tyto úspěchy příliš pozdě. V roce 1981 opustili Faithful Breath tři z pěti členů: Manfred von Buttlar se stal nemocničním lékařem a později praktickým doktorem, Jürgen Weritz nastoupil do reklamního průmyslu a Jürgen Renfordt zahájil sólovou kariéru a příležitostně působil jako rozhlasový hudební redaktor.

Mikus a Stabenow se rozhodli pokračovat, ale s jinou hudbou, protože na vzestupu byl heavy metal a oni už dříve podléhali vlivu hard rocku. Společně s bubeníkem Uwe Ottem měli v hlavě zcela nový začátek, včetně nového názvu, který měl být jako úvodní název jejich dalšího LP Rock Lions, které bylo zároveň singlovou nahrávkou: "Hurricane". Vzhledem ke smluvním závazkům se Sky Records, kteří trvali na zavedeném názvu, zdobilo však vydání i nadále logo Faithful Breath.

Na druhou stranu nahrávací společnost neměla proti nové sestavě 'Vikingů' žádné námitky. Vikingskou image se trio chtělo vizuálně odlišit od obvyklých kožených a cvočky posetých uniforem ostatních heavy kapel. Druhou deskou s názvem Hard Breath, která stejně jako Rock Lions vznikla s nízkým rozpočtem a pod časovým tlakem, sloužila pouze k naplnění smlouvy a byla klasifikována jako průměrná, se Faithful Breath rozloučili se Sky a podepsali smlouvu s Mausoleum Records.

Uwe Otto opustil uskupení již v roce 1981, a proto album nahrál Jürgen Düsterloh. Vyšlo v roce 1983.

Pro vytvoření hutnějšího zvuku na desce Gold'n'Glory byl najat Andy 'Bubi' Hönig. Nahrávka vznikala v lednu a únoru 1984 a je považována za nejlepší počin v historii Faithful Breath, nebo alespoň v jejich metalové fázi. Desky se prodalo 15 000 kusů. Kromě toho byl úspěšný i singl "A Million Hearts", který se v hitparádě WDR 2 dostal na první místo a na této pozici setrval několik měsíců. Dobré recenze nahrávky v Anglii vedly band k rozšíření turné do Velké Británie.

Někdy koncem roku 1986 uzrálo rozhodnutí o další změně, tentokrát spojené se změnou názvu. Pod názvem Risk se od té doby speed metal provozoval bez (historicky nesprávných) rohatých přileb. Skupina uvedla, že Risk se vyvinul z Faithful Breath. Image Vikingů a styl speed metalu by se ale k sobě nehodily. S novým začátkem přišly originálnější aranže a smysluplnější texty. Živá deska byla závěrem éry Vikingů, ačkoli ta o rok dříve zněla jinak. Peter Dell se vyjádřil, že Risk už nemají s předchozím uskupením mnoho společného, kromě vokálů, které pochopitelně nelze tak snadno změnit, když člověk zůstává stejný.