Faithful Breath je rocková skupina, která vznikla v roce 1967 v Bochumi. V průběhu let se hudební styl měnil od progresivní psychedelie přes symfonický rock až po hard rock a heavy metal. V roce 1987 se přejmenovali na Risk a začali hrát thrash metal
Na podzim 1967 opustili kytarista a zpěvák Heinz "Heimi" Mikus a baskytarista Horst "Piet" Stabenow, kterým bylo pouhých 15 let, svou beatovou skupinu The Magic Power a založili vlastní kapelu s Reinholdem Immigem (kytara), Walterem Scheuerem (kytara) a Jürgenem Fischerem (bicí). Název "Faithful Breath" však pochází od dočasného kytaristy Georga Grebeho, který Stabenowa na několik týdnů zastoupil. Bogdan "Boggi" Kopec také přišel z Magic Power, staral se o kapelu a vybavení. O něco později se přidal i Ulrich Bock, který hrál na saxofon a flétnu. Skupině se podařilo získat v regionu určitý kultovní status - vždyť kapela se třemi kytaristy, basou, dechovými nástroji a bicími byla i na konci 60. let něčím výjimečným. Psali vlastní skladby s dlouhými improvizacemi. Pro "kytarově bohatou" kapelu byl Immigův odchod na jaře 1969 snesitelný.
Na podzim 1970 byl Fischer povolán do Bundeswehru, a proto nemohl pokračovat. Náhradníci přicházeli a odcházeli, teprve "zapůjčení" Jürgena Weritze na začátku roku 1971 zajistilo stabilitu, alespoň na bubnech. Weritz nadále hrál pro skupinu Mama Werwoll z Wittenu, kam se mezitím Faithful Breath přestěhoval. O něco později Bock onemocněl tuberkulózou, takže kapela musela pokračovat ve čtyřčlenném složení. Na konci roku 1972 musel Scheuer také odejít. Klasicky vzdělaný varhaník a zpěvák Manfred "Carl" von Buttlar byl z Mama Werwoll odvolán, což na jedné straně vedlo k jejich rozpadu, na druhé straně se však Faithful Breath vydali symfonickým směrem. Bocka nahradil Heinz Mikus (kytara, zpěv).
Ve složení Heinz Mikus (kytara, zpěv), Horst Stabenow (baskytara, zpěv), Manfred von Buttlar (klávesy, zpěv) a Jürgen Weritz (bicí, perkuse) měla skupina Faithful Breath první skutečnou sestavu na poloprofesionální úrovni. Hodně cestovali po Německu a odehráli spoustu koncertů, zejména v mládežnických centrech a malých klubech. Dobře se sehráli a skladby, které předtím hráli pouze živě, propracovali natolik, že se vydání LP zdálo být dobrým nápadem.
Na konci roku 1973 se skupina vydala do Studia am Dom v Kolíně nad Rýnem a nahrála tři rockové suity, z nichž nejznámější je "Tharsis". Renate Heemannová z Wittenu se na nahrávkách podílela jako doprovodná zpěvačka. Deska se sci-fi/fantasy tématikou a názvem Fading Beauty byla vydána vlastním nákladem na začátku roku 1974 (včetně skládání samotných obalů desky) v nákladu asi 1500 kusů. Když bylo první vydání s hnědou obálkou vyprodáno, následovalo v roce 1975 druhé vydání, tentokrát v modré a černé barvě. Na zadní straně byl také odkaz na hudební vydavatelství Boggiho Kopce. Celkem bylo vyrobeno a distribuováno 3500 až 5000 výtisků obou vydání, což je na tehdejší dobu úctyhodné. Později se objevily černé výlisky alba Fading Beauty, které skupina nelegitimizovala. V roce 1991 se toto LP objevilo na americkém trhu jako CD, v roce 2004 vyšla reedice na vinylu a o rok později vydavatelství Garden of Delights vydalo další CD, tentokrát s obsáhlým bookletem a podrobnou historií skupiny až do roku 1975. Mezi sběrateli se toto album dnes těší velké oblibě a za zachovalé originály se platí vysoké ceny.
Faithful Breath také v letech 1974-1976 často koncertovali, včetně turné s jazzrockovou formací Volker Kriegel & Spectrum. V roce 1976 se ke skupině připojil zpěvák Jürgen Renfordt a společně vytvořili několik skladeb pro nový scénický program. První singl "Stick in Your Eyes"/"Back on My Hill" byl natočen ve filmovém studiu Rhein-Ruhr-Filmstudio v Bochumi s Jürgenem Renfordtem jako novým zpěvákem kapely. Vyšel v říjnu 1977. V roce 1978 byla na WDR 2 uvedena LP deska Back on My Hill, která do té doby nebyla vydána. Moderátor Winfrid Trenkler, v té době jedna z nejvýznamnějších osobností domácího rockového byznysu, pozval kapelu do Kolína nad Rýnem na dlouhý rozhovor a pomohl jí svou pozitivní prezentací. Peter Orloff nakonec podepsal smlouvu na LP pro svůj label Alladin, ale vydání bylo opakovaně odloženo. Přesto Faithful Breath hodně koncertovali v Německu i v sousedních zemích a v sestavě s Jürgenem Renfordtem, "Heimi" Mikusem, Manfredem von Buttlarem, Horstem Stabenowem a Jürgenem Weritzem se stali známými na scéně díky svému vypilovanému koncertnímu repertoáru.
Zrušení smlouvy s Peterem Orloffem bylo vyhráno a Back on My Hill vyšlo u Sky Records, labelu pro německé kapely vedeného Günterem Körberem. Poprvé byly zařazeny německé texty. Titul "This is My Love Song" byl uveden ve WDR-Schlagerrallye. Píseň dlouhé měsíce odolávala konkurenci od Mikea Oldfielda po Santanu a v každoročním žebříčku se dostala do první desítky. Druhý singl vyšel jako maxisingl na Sky v roce 1981 se skladbami "The Killer Bee" a "Keep Me Away". Podobně jako první LP Fading Beauty se i tento singl a druhé LP Back on My Hill staly raritami. Pro současnou sestavu skupiny přišly tyto úctyhodné úspěchy příliš pozdě. V roce 1981 tři z pěti hudebníků skupinu Faithful Breath opustili, Manfred von Buttlar se stal nejprve nemocničním lékařem, poté praktickým lékařem, Jürgen Weritz se nechal zaměstnat jako reklamní specialista a Jürgen Renfordt se vydal na dráhu sólového umělce a příležitostného rozhlasového hudebního redaktora.
Mikus a Stabenow se rozhodli pokračovat, ale s jinou hudbou, protože na vzestupu byl heavy metal a oni už dříve podléhali vlivu hard rocku. Společně s bubeníkem Uwe Ottem měli v hlavě zcela nový začátek, včetně nového názvu, který měl být jako úvodní název jejich dalšího LP Rock Lions, které bylo zároveň singlovou nahrávkou: "Hurikán". Vzhledem ke smluvním závazkům se Sky Records, kteří trvali na zavedeném názvu, zdobilo vydání i nadále logo Faithful Breath. Na druhou stranu nahrávací společnost neměla proti nové sestavě Vikingů žádné námitky. Vikingskou image se trio chtělo vizuálně odlišit od obvyklých kožených a cvočky posetých uniforem ostatních heavy kapel. Druhou deskou s názvem Hard Breath, která stejně jako Rock Lions vznikla s nízkým rozpočtem a pod časovým tlakem, sloužila pouze k naplnění smlouvy a byla klasifikována jako "průměrná", se Faithful Breath rozloučili se Sky a podepsali smlouvu s Mausoleum Records. Uwe Otto opustil kapelu již v roce 1981, a proto album nahrál Jürgen Düsterloh. Vvyšlo v roce 1983.
Pro vytvoření "hutnějšího zvuku" na albu Gold'n'Glory byl najat Andy "Bubi" Hönig. Album vznikalo v lednu a únoru 1984 a je považováno za nejlepší album v historii kapely, nebo alespoň v jejich metalové fázi. Alba se prodalo 15000 kusů. Kromě toho byl úspěšný i singl "A Million Hearts", který se v hitparádě WDR 2 dostal na první místo a na tomto místě se udržel několik měsíců. Dobré recenze alba v Anglii vedli kapelu k rozšíření turné do Velké Británie.
Za vzestupnou tendenci Faithful Breath byl částečně zodpovědný belgický žánrový label Mausoleum, který se specializoval na právě vznikající nový druh těžké hudby, a producentské duo Udo Dirkschneider a Michael Wagener. Stabenow však ještě téhož roku kapelu opustil a nahradil ho Peter Dell. Kopcova manažerská společnost díky Faithful Breath vzkvétala a expandovala, nicméně kolínské kapely Mad Axeman a Underdog, které vzal pod svá křídla, se Faithful Breath v popularitě nevyrovnaly, přestože byly u Mausolea a vedly intenzivní marketingové kampaně.
5. října 1985 skupina vystoupila na druhém ročníku festivalu Shockwave, který pořádalo Mausoleum v belgickém Genku. Spolumajitel se pustil do podnikání, převzal kapelu a okamžitě natočil LP pro svůj nově založený label Ambush, toužící po velkém mezinárodním průlomu. Hönig přešel k Bulletu a jeho místo při nahrávání zaujal Thilo Herrmann. Odpadlík od Mausolea nestačil nárokům hudebního byznysu - Ambush dlouho nevydržel. Album Skol se nedostalo do celostátního prodeje, a proto bylo těžko k sehnání. Metalový časopis Crash toho nelitoval, protože bylo stejně jen "průměrné". Faithful Breath vyrazili včas na krátké turné po USA na začátku prosince. O půl roku později, 7. června 1986, kapela vystoupila na festivalu Scream live na zimním stadionu v Gelsenkirchenu po boku Helloween, Sinner a Mad Butcher. Záznam této události později odvysílala stanice WDR 1 v rámci pořadu Scream.
Koncem roku 1986 vyšlo jednoduše nazvané živé album. Společnost Ambush byla opuštěna. Nezkušená společnost byla kapelou obviňována, že se soustředila pouze na americký trh, že financovala pouze tamní miniturné - a pouze tam - ačkoli domovské Německo spolu se zeměmi Beneluxu, na kterých byl založen úspěch Mausolea, očekávalo určitou přítomnost kapely. Navíc zásobování obchodů s deskami albem Skol nefungovalo, což výrazně snížilo prodejní čísla. Berlínské vydavatelství Noise Records se s nespokojenou kapelou dohodlo a původně plánované překlenovací EP rozšířilo na plnohodnotné album. Podle očekávání tvoří většinu desky materiál pocházející z alba Gold'n'Glory. Produkce a finálního mixu se ujal Heinrich Mikus, který poté oznámil svůj záměr produkovat další studiovou desku sám. Manažer Kopec, který se mezitím staral i o záležitosti Kreatoru a Rage, se zaměřil na turné po Polsku, protože Gold'n'Glory tam vyšlo se zpožděním. Album vyšlo v roce 1987.
Někdy v roce 1987 uzrálo rozhodnutí o další změně, tentokrát spojené se změnou názvu. Pod názvem Risk se od té doby speed metal provozoval bez (historicky nesprávných) rohatých přileb. Kapela uvedla, že Risk se vyvinul z Faithful Breath. Image Vikingů a styl speed metalu by se ale k sobě nehodily. S novým začátkem přišly originálnější aranže a smysluplnější texty. Živá deska byla závěrem éry Vikingů, ačkoli ta o rok dříve zněla jinak. Peter Dell se vyjádřil, že Risk už nemají s předchozí kapelou mnoho společného, kromě vokálů, které pochopitelně nelze tak snadno změnit, když člověk zůstává stejný.
Thilo Hermann, který působil i ve skupině Holy Moses, s novou kapelou nahrál pouze demo. Pak podepsali smlouvu s vydavatelstvím SPV. Na Debutovém albu The Daily Horror News..., které vyšlo v roce 1988, byl už kytaristou Roman Keymer (ex-Angel Dust). Na druhou kytaru hrál zpěvák Heinz Mikus. K proslulosti skupiny přispěly obaly tohoto i následujících alb, které v komiksovém stylu nakreslil Sebastian Krüger. V roce 1988 skupina absolvovala turné po Německu se skupinami Sabbat a Rage a v roce 1989 předskakovali skupině Manowar. Mezitím se ke skupině vrátil Thilo Herrmann. V roce 1989 vyšlo také album Hell's Animal, kterého se prodalo kolem 15 000 kusů, a EP Ratman. Největší úspěch skupiny zaznamenalo album Dirty Surfaces z roku 1990, kterého se prodalo 25 000 kusů. Risk vystoupili v Praze společně s Running Wild před zhruba 25 000 fanoušky. Po odchodu Thilo Hermanna, který se věnoval vlastním projektům, doplnil sestavu Christian Sumser.
Poté skupina opět pomalu ztrácela své postavení. Album Reborn (1992) znamenalo odklon od veselé image kapely. Skupina sama sebe vždy chápala jinak, než jak ji vyjadřovaly Krugerovy obálky. Reborn měl poměrně vážnou obálku od Andrease Marschalla. Také hudebně skupina prorazila nový směr. Koncepční album o staroindickém božstvu Ravanovi bylo podepřeno zvuky sitáru a orientovalo se spíše na power metal. Následné turné s Raven bylo úspěšné, ale ne v očekávané míře. Peter Dell se s kapelou rozloučil v době příprav na natáčení alba Tupitude, ale zůstal s ní při grafických pracích na tomto albu. Roman Keymer opustil kapelu po natočení alba kvůli ztrátě sluchu a následnému hučení v uších. Zbylé trio Sumser/Mikus/Düsterloh se vzdalo možnosti produkovat další album u vydavatelství SPV a nakonec se rozpadlo.
Bogdan "Boggi" Kopec rozšířil své pole působnosti založením vydavatelství GUN Records a manažerské agentury Drakkar-Promotion (později Drakkar Entertainment). Vedl skupiny jako Nightwish, Rage, Running Wild a Lordi a některým z nich pomohl prorazit. V roce 1989 byly poslední dvě studiové desky spojeny do jednoho CD pod názvem Double Thing. Na ilustraci obalu se proměňují znaky jejich metalové éry, které jsou na látce: elektrická kytara, dřevěné řezbářské žezlo a rohatá přilba. Na konci roku 2007 vydala Garden of Delights druhou desku Faithful Breath na CD. Kromě pěti skladeb z původní desky je na albu také bonusová skladba "Die Mörderbiene". Opět byl přiložen rozsáhlý booklet, tentokrát vyprávějící příběh kapely až do roku 1991.
