Události
Vychází album Rising
17.května vyšlo Rising, druhé studiové LP britsko-americké skupiny Rainbow. V roce 2017 se deska umístila na 48. místě v seznamu časopisu Rolling Stone '100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)'.
Nové skupiny
Aeroblus
(ARG - hard rock, heavy metal)
Angel Witch
(GBR - NWOBHM)
Black Rose
(GBR - NWOBHM)
Bow Wow
(JPN - hard rock, heavy metal)
Bronz
(GBR - NWOBHM)
Canis Major
(GBR - hard rock, NWOBHM)
Citron
(ČSSR, Ostrava - bluesrock, hard rock, heavy metal, speed metal)
Crys
(GBR - hard rock, NWOBHM)
Diamond Head
(GBR - NWOBHM)
Ethel the Frog
(GBR - NWOBHM)
Heavy Load
(SWE - heavy metal)
Kick Axe
(CAN - hard rock, heavy metal, glam metal)
Livi
(SSSR - hard rock, heavy metal)
Marseille
(GBR - NWOBHM, heavy metal)
Mentors
(USA - heavy metal, hard rock, shock rock)
Ratt
(USA - heavy metal, hard rock, glam metal)
Rose Tatoo
(AUS - hard rock, heavy metal)
Running Wild
(NSR - heavy metal, speed metal, power metal)
Saracen
(GBR - NWOBHM)
Saxon
(GBR - NWOBHM)
Sister
(USA - heavy metal)
Spider
(GBR - NWOBHM, hard rock)
Stormtrooper
(GBR - hard rock, NWOBHM)
Urchin
(GBR - NWOBHM, hard rock)
Vitacit
(ČSSR, Roztoky, Středočeský kraj - heavy metal, speed metal)
Zoetrope
(USA - speed metal, thrash metal)
Inspirativní alba
AC/DC – Dirty Deeds Done Dirt Cheap (20.září, AUS hard/heavy)
Aerosmith – Rocks (3.května, USA hard/heavy)
Alice Cooper – Alice Cooper Goes to Hell (25.června, USA hard/heavy/shock rock/glam)
Angel – Heluva Band (USA hard/glam)
April Wine – The Whole World's Goin' Crazy (CAN hard rock)
Bad Company – Run with the Pack (GBR hard rock/blues rock)
Birth Control – Backdoor Possibilities (DEU hard rock/progrock/krautrock)
Blackfoot - Flyin' High (USA hard rock/blues rock)
Black Sabbath - Technical Ecstasy (25.září, GBR hard/heavy)
Blue Öyster Cult – Agents of Fortune (21.května USA hard/heavy)
Boston - Boston
Bow Wow - Bow Wow (JPN hard/heavy)
Budgie - If I Were Brittania I'd Waive the Rules (23.dubna GBR hard/heavy)
Buffalo - Mother's Choice (AUS hard/heavy)
Caravan – Blind Dog at St. Dunstans (GBR progrock)
Cool Feet – Burning Desire (LUX hard rock)
Dirty Tricks – Nightman (GBR hard rock)
Edgar Broughton Band – Bandages (GBR psychedelický rock/hard rock)
Flax - One
Geordie – Save the World (GBR hard rock/blues rock)
Golden Earring – To the Hilt (NDL hard rock/prodresivní rock)
Golden Earring – Contraband (NDL hard rock/prodresivní rock)
Grand Funk Railroad – Born to Die (USA hard rock)
Grand Funk Railroad – Good Singin', Good Playin' (USA hard rock)
Hawkwind - Astounding Sounds, Amazing Music (GBR hard rock/progrock/space rock)
Heavy Metal Kids – Kitsch (GBR hard rock/glam)
James Gang – Jesse Come Home (USA hard rock)
Jethro Tull – Too Old to Rock 'n' Roll: Too Young to Die! (GBR progrock/hard rock)
Judas Priest – Sad Wings of Destiny (23.března, GBR hard/heavy)
Kansas – Leftoverture (USA hard rock/progrock)
Kiss – Destroyer (15.března, USA hard/heavy)
Kiss – Rock and Roll Over (11.listopadu, USA hard/heavy)
Krokus – Krokus (29.dubna, CHE hard/heavy)
Led Zeppelin – Presence (31.března, GBR hard/heavy)
Lone Star – Lone Star (GBR progrock/hard rock)
Lucifer's Friend – Mind Exploding (DEU hard rock/progresivní rock)
Mahogany Rush – Mahogany Rush IV (CAN progrock/hard/heavy)
Max Webster – Max Webster (CAN hard rock/progrock)
Montrose – Jump on It (USA hard rock)
Moxy – Moxy II (CAN hard/heavy)
Murasaki – Murasaki (JPN hard/heavy)
Nazareth – Close Enough for Rock 'n' Roll (GBR hard/heavy)
Nazareth – Play 'n' the Game (GBR hard/heavy)
Rainbow – Rising (17.května, GBR hard/heavy)
Ramones – Ramones
The Runaways – The Runaways (USA hard/glam)
Rush – 2112 (20.dubna, CAN hard/heavy)
Scorpions – Virgin Killer (9.října, DEU hard/heavy)
Slade – Nobody's Fools (GBR glam/hard rock)
Starz – Starz (USA hard/heavy)
Steppenwolf - Skullduggery (USA hard rock/psychedelický rock)
Stray – Houdini (GBR progrock/hard rock)
Stray – Hearts of Fire (GBR progrock/hard rock)
Styx – Crystal Ball (USA hard rock/progresivní rock)
Sweet – Give Us a Wink (GBR glam/hard rock)
Ted Nugent – Free-for-All (USA hard rock)
Thin Lizzy – Jailbreak (26.března, IRL hard/heavy)
Thin Lizzy – Johny the Fox (16.října, IRL hard/heavy)
Triumph – In The Beginning (původně Triumph, 13.října, CAN hard/heavy)
UFO – No Heavy Petting (GBR har/heavy)
Unison - Unison
Uriah Heep – High and Mighty (GBR hard/heavy)
Wishbone Ash – Locked In (GBR hard rock/progrock)
Wishbone Ash – New England (GBR hard rock/progrock)
Y&T – Yesterday and Today (USA hard/heavy)
ZZ Top – Tejas (29.listopadu (USA hard rock/blues rock))
Československá scéna
Založení skupiny CITRON
V Havířově vzniká československá a později česká hardrocková a heavymetalová legenda Citrón. V roce 1986 jim u Supraphonu vyšlo jejich druhé LP Plni energie, které se stalo první heavymetalovou dlouhohrající deskou vydanou v Československu. O rok později skupina vydala mistrovské koncepční album Radegast. Obou desek se celkem prodalo neuvěřitelných více než jeden milion kusů.
Vznik skupiny VITACIT
V Roztokách u Prahy vzniká v roce 1976 (někdy je uváděn i rok 1975) tenkrát ještě hard rockový Vitacit. Kapela patřila v druhé polovině 80. let, kdy jako její frontman působil Miloš 'Dodo' Doležal, ke špičce českého heavy metalu. Přes několik přestávek v činnosti hraje Vitacit dodnes.
Události podrobněji
AEROBLUS
Aeroblus byla krátce existující argentinská superskupina, kterou koncem roku 1976 založili Pappo, Alejandro Medina a Rolando Castello Junior. Jejich styl osciloval mezi hard rockem a raným heavy metalem. Nahráli pouze jediné album Aeroblus (1977).
Po rozpadu Pappo's Blues se Pappo a Alejandro Medina (baskytarista formací Manal a Billy Bond y La Pesada del Rock and Roll) rozhodli založit nové uskupení, ale protože neměli vhodného bubeníka, odjeli ho hledat do Brazílie. Tam se koncem roku 1976 setkali s Rolandem Castellem juniorem a společně založili trio Aeroblus, s nímž nejprve zkoušeli v Brazílii, než se přesunuli do Buenos Aires. 6. ledna 1977 debutovali v divadle Premier sérií koncertů, které však kvůli nedostatečné sehranosti sklidily spíše negativní ohlasy. Tento problém se ale podařilo rychle odstranit.
Power trio mělo tvrdší a temnější zvuk než předchozí projekt Pappo's Blues, a vytvářelo atmosféru připomínající Black Sabbath. V mnohém se tak stali předchůdci pozdější formace Riff. Aeroblus byla parta, kterou mnozí považovali za 'předběhnuvší dobu', a tlak tehdejší "diktatury" vládnoucí v letech 1976–1983 nakonec vedl k tomu, že se rozpadla ještě před dovršením jednoho roku. Pappo se vrátil k Pappo's Blues, Medina se vydal na sólovou dráhu a Castelo odcestoval zpět do Brazílie.
Aeroblus tak stihli vydat pouze jediné studiové dílo. Zpoždění při vydání desky a represivní nátlak ze strany tehdejší "policie" přiměly Rolanda Castella k rozhodnutí zůstat v Brazílii. V roce 1978 Pappo a Medina znovu oživili projekt Aeroblus, tentokrát s klávesistou Claudiem Pesaventem a bubeníkem Gonzalem Farrugiou, který nahradil Castella. Nová sestava vystupovala v Mar del Platě a hrála jak skladby z desky, tak i nové věci. Přes pozitivní recenze však kapela nezaznamenala větší ohlas a Pappo se rozhodl vrátit k Pappo's Blues.
V květnu 2012 oslavil Aeroblus 35. výročí svého vzniku. V letech 2010 a 2011 mu v Argentině i Brazílii vzdalo hold několik kapel a hudebníků. Dne 28. května 2010 uspořádal Alejandro Medina koncert v klubu El Teatro ve čtvrti Flores na počest zesnulého Pappa. Na kytaru zahrál zpěvák Chizzo ze skupiny La Renga a na bicí se k projektu přidal i samotný Rolando Castello Junior, který kvůli této události přicestoval z Brazílie — celých třiatřicet let po vydání debutu.
V roce 2012 se u příležitosti 35 let od založení uskutečnil reunion všech původních členů s výjimkou Pappa, který zemřel v roce 2005. Jeho místo tehdy zaujal hudebník Gustavo Nápoli jako čestný host koncertu.
Podrobnosti: Aeroblus - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Aeroblus (1977)
ANGEL WITCH
Kapelu, původně pod názvem Lucifer, tvořili kytarista a zpěvák Kevin Heybourne, kytarista Rob Downing, bubeník Steve Jones a baskytarista Barry Clements. Poté, co se Lucifer rozpadli a Steve Jones s Bruce Dickinsonem založil partu Speed, vznikla z jejich zbytků formace Angel Witch, přičemž Clementse nahradil Kevin Riddles a Steva Jonese vystřídal Steve Coleman. Následujícího roku z kolektivu odešel i Rob Downing.
První známější skladbou Angel Witch se stala "Baphomet", která se objevila na kompilaci Metal for Muthas. Tato píseň přitáhla k souboru pozornost a ten nakonec podepsal smlouvu s vydavatelstvím EMI. Ta však byla záhy zrušena — manažer Ken Heybourne odmítl svěřit skupinu profesionálnímu managementu a první singl "Sweet Danger" (1980) měl velmi chladné přijetí. V britské singlové hitparádě vydržel pouhý týden na poslední příčce (75. místo), čímž si Angel Witch vysloužili zápis do Guinnessovy knihy rekordů jako 'nejméně úspěšný hit všech dob'. Stejný výkon zopakovali v roce 1983 Grand Prix se singlem "Keep On Believing".
V roce 1980 se kapely ujalo vydavatelství Bronze Records a brzy nato vydala svou pozoruhodnou prvotinu Angel Witch. Po jejím vydání však nastaly personální otřesy: Dave Hogg byl vyhozen, Kevin Riddles odešel do Tytan a Kevin Heybourne, ač se snažil pokračovat s novými hudebníky, nakonec ohlásil rozpad souboru a přidal se ke Deep Machine.
Angel Witch se opět probudili k životu v roce 1982, kdy Heybourne, zpěvák Roger Marsden a bubeník Ricky Bruce odešli z Deep Machine a spojili se s baskytaristou Jerrym Cunninghamem. Sestava však dlouho nevydržela — Marsdenův vokální projev se ke stylu nehodil a byl nahrazen samotným Heybournem. V roce 1983 formace znovu ukončila činnost a Heybourne přešel k Blind Fury.
V roce 1984 opět ožili — tentokrát s Petrem Gordelierem (ex-Marquis De Sade) na baskytaru, zpěvákem Davem Tattumem a návratem Davea Hogga za bicí. Tato sestava nahrála desku Screamin' N' Bleedin', po níž byl Hogg znovu odejit a za bicí usedl Spencer Hollman. S novým bubeníkem natočili desku Frontal Assault, která se znatelně odchýlila od původního zvuku a přinesla více melodických prvků. Téhož roku odešel zpěvák na sólovou dráhu a Angel Witch pokračovali jako trio s občasnými živými vystoupeními. V roce 1989 vyšlo koncertní album Live.
Heybourne se následně rozhodl přestěhovat do Spojených států, ale zbytek muzikantů tuto možnost neměl kvůli svým zaměstnáním ve Velké Británii. Tak vznikla americká verze Angel Witch, složená z Heybourna, baskytaristy Jona Torrese (Laaz Rockit, Ulysses Siren), bubeníka Toma Huntinga (Exodus) a kytaristy Douga Piercyho (Heathen, Anvil Chorus). Sestava měla dobře rozjetý harmonogram koncertů po celých USA, ale den před prvním vystoupením byl Heybourne zatčen kvůli problémům s imigrací. Bez něj se skupina rychle rozpadla.
Po vydání kompilace Resurrection v roce 2000 kapela plánovala návrat, ale kvůli vnitřním neshodám vznikla nová sestava s čerstvými členy. V roce 2009 zazněla píseň "Angel Witch" na soundtracku ke hře Brütal Legend a v roce 2011 vstoupili Angel Witch do studia, aby natočili svou čtvrtou studiovku As Above, So Below. Nahrávalo se ve složení: Kevin Heybourne – kytara a zpěv, Will Palmer – basa, Bill Steer – kytara a Andrew Prestidge – bicí. V témže roce se parta vrátila na pódia jako hlavní hvězda druhé stage festivalu Bloodstock Open Air.
3. září 2013 zemřel někdejší baskytarista Angel Witch Jon Torres na údajné selhání srdce. Bylo mu 51 let. Formace mezitím pokračovala v koncertování a vystupování na festivalech a 30. srpna 2019 vydala nový singl "Don't Turn Your Back", který debutoval na 17. místě žebříčku Kerrang! Rock Chart, přičemž se ve druhém (a posledním) týdnu vyšplhal na příčku čtrnáctou.
K vlivu Angel Witch se otevřeně hlásí řada významných metalových muzikantů, včetně Davea Mustaina (Megadeth), který měl v únoru 2010 na obálce časopisu Decibel jejich tričko, Toma G. Warriora (Celtic Frost) a Chucka Schuldinera (Death). Mezi skupiny, které naživo nebo studiově převzaly skladby Angel Witch, patří:
- Trouble – "Confused" (live)
- Six Feet Under – "Confused" na Graveyard Classics
- Blood Curse – "Angel Witch" na debutové desce Sorceress
- Onslaught – "Confused" na In Search of Sanity
- Skull Fist – "Angel Witch" (naživo)
- Battle Ram – "Angel Witch" na EP Smash the Gates
- S. A. Slayer – "Dr. Phibes" a "Angel Witch" (live)
- Exodus – "Angel of Death" jako bonusová skladba na Blood In, Blood Out
- Amazing Maze (vedlejší projekt členů Labyrinth) – "Angel Witch"
V roce 2007 vydalo německé vydavatelství Unbroken Records kompilační kolekci Tribute to Angel Witch, na níž se představilo 15 undergroundových metalových souborů s covery skladeb z raných singlů a prvních tří studiových nahrávek legendární britské party.
Podrobnosti: Angel Witch - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Angel Witch (1980)
Screamin' n' Bleedin's (1985)
Frontal Assault (1986)
As Above, So Below (2012)
Angel of Light (2019)
BLACK ROSE
Základ Black Rose vznikl už v roce 1976, kdy se tři kamarádi Steve Bardsley, Marty Rajn a Mark Eason ze školy v Saltburnu rozhodli založit rockovou partu s názvem Ice. Brzy se rozrostli na čtyřčlenné uskupení poté, co viděli v místní hospodě hrát kytaristu Kennyho Nicholsona a zeptali se ho, jestli se nechce přidat. Eason později odešel kvůli hudebním neshodám a nahradil ho místní bubeník Charlie McKenzie. V této sestavě, už pod novým jménem Black Rose, nahráli začátkem roku 1980 v Impulse Studios ve Wallsendu v Newcastlu (sídlo nezávislé společnosti Neat Records) svou první demokazetu. Obsahovala pět skladeb: "Alright On The Night", "Biker", "Killer", "Loveshock" a "Raising Hell". Demo se dostalo do playlistů rockových diskoték a objevilo se také v sekci lokálních hitparád časopisu Kerrang!.
Následovaly personální změny. Nicholson a McKenzie odešli za jinými aktivitami – McKenzie nejprve k Emerson, později k Samson; Nicholson se podílel na založení skupin Holland a Fast Kutz. Kapelu posílili nový kytarista Chris 'wahwah' Watson a bubeník Mal Smith, s nimiž vyšel první singl "No Point Runnin'" u labelu Teesbeat. Rajn následně odešel kvůli neshodám a nahradil ho baskytarista Mick Thompson. Tato sestava se stala nejstabilnější formací skupiny – nahrála debut »Boys Will Be Boys« a přispěla na řadu kompilací. Black Rose koncertovali po celé Velké Británii a Evropě, sdíleli pódia se soubory jako Raven, Terraplane, Budgie, Trust, Vardis, Atomic Rooster, Pretty Maids a Spider a získali celosvětovou fanouškovskou základnu s fankluby v Evropě, Japonsku i USA.
V polovině 80. let do sestavy přibyl kytarista a klávesák Gary Todd. Zájem o Black Rose projevily velké společnosti Atlantic Records a Bronze Records, avšak smlouva nakonec podepsána nebyla. Watson byl situací zklamán a odešel – jeho místo zaujal Pat O'Neil. Skupina v této sestavě nahrála melodičtější desku »Walk It How You Talk It«. V USA album převzala společnost AJK (dceřiná firma K-tel) a připravila ho k vydání, avšak kvůli autorskému sporu se stejnojmennou americkou formací nakonec nebylo publikováno. To znamenalo začátek konce – přestože Black Rose ještě nějaký materiál natočili, oficiálně nic nevydali a roku 1989 se rozešli.
V roce 2006 se Bardsley po rozhovoru s Watsonem rozhodl napsat nový materiál – Black Rose se tak znovu zrodili. Britské indie vydavatelství Majestic Rock Records nejprve vydalo retrospektivní CD »Bright Lights Burnin'«, shrnující tvorbu z let 1980 – 1989. V roce 2010 pak formace vydala třetí studiovku »Cure for Your Disease« jako nezávislé digitální vydání. V nové sestavě odehráli první koncert po 25 letech na festivalu Cradle Will Rock v Shildonu (hrabství Durham). Roku 2012 se ukázali na festivalech Hammerfest IV a Headbangers Open Air v Německu. Později oznámili dvoualbovou smlouvu s labelem Pure Steel Records – první počin z této dohody, »WTF«, vyšel v červnu 2022.
Podrobnosti: Black Rose - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Boys Will Be Boys (1984)
Walk It How You Talk It (1987)
Cure for Your Disease (2010)
WTF (2022)
BOW WOW
Bow Wow, jedno z prvních japonských hardrockových uskupení, původně tvořili kytaristé a zpěváci Kyoji Yamamoto a Mitsuhiro Saito, baskytarista Kenji Sano a bubeník Toshihiro Niimi. Tomoaki Hokari z OK Music napsal, že šlo o jednu z formací, které dokázaly, že domácí hudebníci mohou směle konkurovat západním hardrockovým partám. Deska Warning from Stardust byla v roce 2007 zařazena na 23. místo žebříčku '100 nejlepších japonských rockových alb všech dob' a titulní píseň z alba Signal Fire označil roku 2019 magazín *Young Guitar* za 28. nejlepší kytarovou instrumentálku. Fanouškem Bow Wow je také Lars Ulrich, který v raných letech hrával s Metallicou jejich covery. Časopis *Rhythm & Drums Magazine* uvedl, že Niimi ovlivnil řadu bubeníků tím, že byl průkopníkem použití gumových podložek pod bicí soupravu. V Japonsku je jejich nejprodávanější deskou V, která se dostala na 12. místo v žebříčku Oricon; v zahraničí to byla »Helter Skelter«, která pronikla na 75. příčku UK Albums Chart.
Bow Wow založil v roce 1975 producent Yoshimi Ueno, který chtěl vytvořit idolovou kapelu po vzoru The Monkees nebo Bay City Rollers. Po angažování Mitsuhiro Saita a Toshihiro Niimiho ze souboru Do T. Doll se přidali také Kyoji Yamamoto a Kenji Sano, kteří byli vybráni z Yamaha hudební školy. Hokari napsal, že s příchodem devatenáctiletého kytarového virtuóza Yamamota a rozhodnutím zpívat anglicky se původní idolový koncept rozplynul ve prospěch autenticity. Niimi k tomu řekl, že nebýt Yamamota, nikdy by se z nich nestala hardrocková kapela.
Bow Wow brzy podepsali smlouvu s Victorem a investovali do náklaďáku, který sloužil jako mobilní pódium – tím si vysloužili pozornost médií. V roce 1976 vyšel eponymní debut a už o rok později předskakovali Aerosmith i KISS během jejich turné po Japonsku. V témže roce vydali studiová alba »Signal Fire« a »Charge«.
Eduardo Rivadavia z AllMusic konstatoval, že několik následujících nahrávek bylo kritiky i fanoušky vnímáno jako hudebně nevyrovnané a příliš odkloněné od hardrockových kořenů – navíc trpěly slabou produkcí. Yamamoto sám označil desky Guarantee (1978), Glorious Road a Telephone (obě z roku 1980) za období popové éry kapely. Zvrat nastal až s návratem k tvrdšímu zvuku na LP Hard Dog z roku 1981. V roce 1982 přešli k labelu VAP a nahráli »Asian Volcano« a »Warning from Stardust«. Zahráli také na Montreux Jazz Festivalu ve Švýcarsku a na Reading Festivalu v Anglii. V roce 1983 absolvovali turné s Hanoi Rocks a 21. listopadu odehráli poslední koncert s Mitsuhiro Saitem v Nakano Sun Plaza – po něm zamířil do japonské formace ARB.
Na začátku roku 1984 se ke zbývajícím členům přidali zpěvák Genki Hitomi a klávesista Rei Atsumi. Výsledkem byl komerčnější zvuk a rozhodnutí změnit název na Vow Wow. Téhož roku vyšla debutová deska Beat of Metal Motion. S druhou studiovkou Cyclone (1985) podepsali smlouvu s Toshiba EMI a v roce 1986 se přesunuli do Anglie. Po vydání třetí nahrávky III odešel baskytarista Kenji Sano (květen 1987) kvůli osobním důvodům zpět do Japonska, kde později ukončil kariéru. Niimi tehdy navrhl angažovat Neila Murrayho, který právě opustil Whitesnake. Po jam session souhlasil Murray se spoluprací na albu i nadcházejícím turné.
Vow Wow pak na Ibize nahráli své čtvrté album V a byli požádáni Tommym Vancem, aby vytvořili znělky pro jeho britský rozhlasový pořad *Friday Rock Show*. Po vydání pátého alba Vibe (1988), obsahujícího hymnu "Rock Me Now", následovalo japonské turné. Navzdory úspěchu chtěl Hitomi zůstat v Japonsku a založit rodinu. Formace tedy vydala v roce 1989 údajně poslední studiovku »Helter Skelter«. Po jejím vydání se Atsumi přidal k RC Succession na turné, zatímco Murray nastoupil do Black Sabbath – údajně proto, že nemohl odmítnout pozvání bubeníka Cozyho Powella, který trval na jeho příchodu.
Krátce poté si producenti Nick Griffiths a Bob Ezrin (Kiss, Pink Floyd) vyžádali natočení dalšího alba Vow Wow. Formace se reformovala v Los Angeles a pro své šesté a zároveň poslední studiové album Mountain Top z roku 1990 využila amerického studiového basáka Marka Goulda. Rozpad nastal po koncertě 28. května 1990 v Nippon Budokan. Yamamoto později uvedl, že kapela doufala ve smlouvu s americkým labelem, ale když k tomu nedošlo, „ztratili jsme cíl a pak jsme začali být frustrovaní a naše vztahy se zhroutily. Bylo to smutné, ale rok 1990 byl pro hardrockové kapely špatný. Hardrocková a heavymetalová scéna byla v úpadku.“ Hitomi se stal učitelem angličtiny, zatímco ostatní pokračovali každý po vlastní hudební dráze.
V květnu 1995 Yamamoto obnovil Bow Wow s novou sestavou. Vydali dvě studiová alba a v březnu 1997 se opět rozešli. V roce 1998 se ale skupina znovu reformovala – Yamamota doplnili původní členové Saito a Niimi a vyšla deska Back, následovaná počiny Beyond (2000), Another Place (2001) a What's Going On? (2002). V srpnu 2003 si Bow Wow zahráli na festivalu O.K.! Crazy! World Rock Festival v jihokorejském Daegu a roku 2005 vydali zatím poslední studiovku Era.
Vánoční večer 25. prosince 2009 se sešli Yamamoto, Niimi, Hitomi a Atsumi na reunionovém koncertu jako Vow Wow. Další dvě vyprodaná vystoupení následovala 25. a 26. prosince 2010. Roku 2014 vydali Bow Wow nový singl "King or Queen". V roce 2015 Niimi uskupení opustil a parta začala vystupovat pod jménem Bow Wow G2, což odkazovalo na fakt, že jedinými oficiálními členy byli dva kytaristé – Yamamoto a Saito. V srpnu 2016 odehráli Bow Wow G2 výroční koncert ke 40 letům existence, který později vyšel i na domácím videu.
Dne 1. června 2023 Yamamoto oznámil, že Niimi 27. května podlehl rakovině. Již 6. května se bubeník začal cítit zle a po diagnóze rakoviny ve čtvrtém stádiu s rozsáhlými metastázemi byl hospitalizován. Zemřel v 19:38 ve věku 66 let.
Yamamoto, Hitomi a Atsumi se opět sešli jako Vow Wow při dvou vzpomínkových koncertech v klubu Citta 29. a 30. června 2024, u příležitosti 40. výročí debutové desky, a vzdali poctu zesnulému Niimimu. Během druhého večera Hitomi oznámil návrat k profesionálnímu zpívání a Yamamoto později dodal, že by se trojice ráda jako Vow Wow scházela alespoň jednou ročně. Začátkem ledna 2025 odehrála skupina další dva reunionové koncerty, tentokrát v tokijské městské hale Dome.
Podrobnosti: Bow Wow - Metal Archives
Podrobnosti: Vow Wow - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Bow Wow (1976)
Signal Fire (1977)
Charge (1977)
Guarantee (1978)
Glorious Road (1980)
Telephone (1980)
Kumikyoku X Bomber (soundtrack) (1980)
Hard Dog (1981)
Asian Volcano (1982)
Warning from Stardust (1982)
Beat of Metal Motion (1984, jako Vow Wow)
Cyclone (1985, jako Vow Wow)
III (1986, jako Vow Wow)
V (1987, jako Vow Wow)
VIBe (1988, jako Vow Wow)
Helter Skelter (1989, jako Vow Wow)
Mountain Top (1990, jako Vow Wow)
Bow Wow #1 (1995)
Bow Wow #2 - Led by the Sun (1996)
Back (1998)
Ancient Dreams (1999)
Beyond (2000)
Another Place (2001)
What's Going On? (2002)
Era (2005)
BRONZ
Bronz byla anglická hardrocková formace založená v roce 1976 v Bathu kytaristou Chrisem Goulstonem. Hráli převážně po Velké Británii a na tehdejších 'free festivalech', například na legendárních akcích ve Stonehenge a Glastonbury v roce 1978.
V roce 1980, po spojení s manažerem Davem Pantonem, vystupovali mnohokrát jako support v The Marquee a Music Machine po boku kapel jako Angel Witch, More, Diamond Head či Anvil. V sestavě tvořené Chrisem Goulstonem (kytara, zpěv, klávesy), Shaunem Kirkpatrickem (kytara, doprovodné vokály), Clivem Deamerem (bicí) a Paulem Webbem (baskytara, zpěv) podepsali smlouvu s nezávislým vydavatelstvím Bronze Records. Společně s producenty Ritchiem Cordellem a Glenem Kolotkinem nahráli studiový počin Taken by Storm, který ještě dotvořili pomocí Gerryho Brona a Marka Dearnleyho.
Díky propojení Bronze Records a Island Records se dostali také na americký trh. V Londýně sídlící formaci tehdy tvořil bývalý zpěvák Nightwing Max Bacon, Goulstone, Kirkpatrick, Webb a nový bubeník Carl Matthews.
Po velkém americkém turné v roce 1984, kdy podporovali Ratt, se sestava rozpadla. Goulstone a Matthews odešli a Max Bacon krátce nato zamířil do GTR. Shaun Kirkpatrick dal dohromady nové uskupení s názvem 'Blue Print'. Spolu s producentem Maxem Normanem nahrávali ve studiích Roundhouse, avšak jejich plány zkřížil bankrot vydavatelství.
V roce 1998 vyšlo album s dosud nevydanými skladbami z té doby, nazvané Unfinished Business. O dva roky později se Bronz krátce zformovali znovu, přičemž do sestavy z roku 1984 se vrátil Paul Webb jako zpěvák a basu přebral Jake Kirkpatrick. Uskupení odehrálo řadu společných koncertů a v roce 2003 vydalo u Sanctuary Records živé album Bronz Live - Getting Higher, obsahující materiál z amerického turné z roku 1984 spolu s několika novinkami.
V roce 2005 vystoupili Bronz spolu s Chrisem Goulstonem, Thomasem a skotským bubeníkem Windsorem McGilvrayem na oslavách 25. výročí nového britského heavy metalu v londýnské Astorii, po boku kapel jako Diamond Head a Jaguar. V červenci 2013 zemřel kytarista Shaun Kirkpatrick. Od té doby se Chris Goulstone věnuje psaní hudby pro televizi a film.
Podrobnosti: Bronz - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Taken by Storm (1984)
Unfinished Business (1988)
Carried by the Storm (2010)
CANIS MAJOR
Canis Major založili v Londýně v roce 1976 sourozenci Tony (kytara) a Jackie Bodimeadovi (zpěv). Často se jejich příjmení mylně uvádí jako 'Bodihead'. Dalšími členy tohoto hudebního uskupení byli Mick Groves (kytara), Simon Cooper (baskytara), Gary Wise (bicí) a John Pepe (klávesy). Jejich styl bývá občas řazen k NWOBHM, ale ve skutečnosti jde o atmosférický melodický hard rock s výrazným využitím kláves, působivým ženským vokálem a drobnými záchvěvy progrocku. Zvuk zní spíše americky než anglicky.
Jejich 7” singl "Free Rock" a jediné studiové LP Butterfly Queen z roku 1980 produkoval Derek Lawrence, který spolupracoval například s Wishbone Ash a Deep Purple.
Jackie Bodimeadová se později stala členkou sestav Shy a Strategy. V letech 1983 až 1986 zpívala a hrála na klávesy ve slavné dívčí formaci Girlschool a nazpívala jejich album Running Wild z roku 1985.
Podrobnosti: Canis Major - Metal Music Archives
Diskografie (studiová alba):
Butterfly Queen (1980)
CRYS
Crys (velšský výraz pro košili) je heavy rockové a metalové uskupení z Resolvenu v jižním Walesu. Založili jej v roce 1976 bratři Liam Forde (zpěv, kytara) a Scott Forde (baskytara) spolu s Alunem Morganem (sólová kytara) během studia na internátní škole v anglickém Herefordu. Původně hrávali pod názvem Salic Law a koncertovali v mnoha hospodách a klubech jižního Walesu. Crys dostali nabídku nahrát singl, ale pod podmínkou, že k dosavadním anglickým textům přidají i verše ve velštině, což přijali. Výsledný singl "Cadw Symud / Lan yn y Gogledd" vyšel v roce 1980 u Click Records. Na nahrávce, vzniklé ve studiu Peta Kinga ve Swansea, hostoval na klávesy Verden Allen (Mott the Hoople). Sestavu v té době doplnil Nicky Samuel (bicí).
Uskupení si postupně vybudovalo slušnou pozici díky četným vystoupením ve velšských rádiích a televizních pořadech, což vyústilo v podepsání smlouvy s vydavatelstvím Sain Records. Debutová deska Rhyfelwr vyšla v roce 1981 a následovalo album Tymor yr Heliwr v roce 1982. Obě studiovky se dostaly do vysílání Radia Cymru a BBC Radio Wales a Crys se tak stali první velšsky zpívajícím uskupením, které bylo pozváno do páteční rockové show BBC Radio One moderované Tommym Vancem. Pro tuto relaci zahráli čtyři skladby, dvě ve velštině a dvě v angličtině. Obě desky také získaly ocenění 'Nejlepší album roku' na každoroční udílení cen 'Sgrech' – významné velšské hudební přehlídce pojmenované podle časopisu stejného jména. Kapela pokračovala v živých vystoupeních po celém Walesu a dokonce natočila promo video ke skladbě "Merched Gwyllt a Gwin" z druhé studiovky.
Následně se Crys na delší dobu rozpadli a až v roce 1995 vydali třetí studiovku Roc Cafe. Původní kytarista Alun Morgan mezitím emigroval do Kanady a nahradil ho Mark Thomas. Album vyšlo na CD u Fflach Records a bylo ke koupi i s přiloženou samolepkou zdarma.
V dalších letech formace absolvovala řadu koncertních a televizních vystoupení, včetně krátkého setkání původní sestavy při návštěvě Morgana ve Walesu, které vyvrcholilo televizním koncertem na festivalu Bryn Terfels Faenol. Také hráli na regionálních hudebních akcích Tyrfe Tawe a Menter Iaith. V roce 2006 vydala společnost Sain Records kompilaci nejlepších skladeb s názvem Sgrech, která poprvé zpřístupnila většinu raného materiálu na CD a v digitální podobě ke stažení na iTunes. Spolu s televizní relací nahranou v Y Stiwdio Gefn v Llanelli se také uskupení znovu reformovalo, aby 4. srpna 2014 vystoupilo jako hlavní hvězda akce Cymdeithas yr Iaith v rámci National Eisteddfod. V roce 2017 hráli Crys v The Pontio v Bangoru a ve Wrexhamu. Následovalo několik dalších televizních vystoupení a v roce 2022 koncert na hradě Cardigan, kde oslavili čtyřicet let Fflach Records.
Podrobnosti: Crys - Metal Music Archives
Diskografie (studiová alba):
Rhyfelwr (1981)
Tymor yr Heliwr (1982)
Roc Cafe (1995)
ETHEL THE FROG
Ethel the Frog byla heavymetalová formace založená v roce 1976 (někdy uváděn i rok 1977) v anglickém Hullu. Patřila k významným představitelům nové vlny britského heavy metalu. Neobvyklý název uskupení převzali z montypythonovského skeče o 'Piranha Brothers'.
Původní sestavu tvořili Paul 'Doug' Sheppard (sólová kytara), Terry Hopkinson (zpěv, baskytara), Paul Tognola (zpěv, sólová kytara) a Paul Conyers (bicí). Po získání lokálního ohlasu vydali v roce 1978 tvrdší verzi písně "Eleanor Rigby" od Beatles. Ethel the Frog také přispěli skladbou "Fight Back" na jednu z kompilací Neala Kaye Metal For Muthas Vol. 1.
V roce 1979 podepsali smlouvu s EMI, která znovu vydala singl "Eleanor Rigby" s "Fight Back" jako B-stranou. Debutové eponymní album vyšlo v roce 1980 a v roce 1997 se dočkalo CD vydání u malé nahrávací společnosti British Steel. V témže roce se však formace rozpadla.
Po rozchodu se Hopkinson, pravděpodobně jeden z mála baskytaristů první vlny metalu hrajících na šestistrunnou baskytaru Fender, stal lektorem na archeologické fakultě Leicesterské univerzity. Tognola a Conyers pokračovali ve skupině Salem, která v roce 1982 vydala singl "Reach for Eternity"/"Cold as Steel", než se o rok později rozpadla (v roce 2009 obnovila činnost). Doug Sheppard působil v cover formacích a založil No Messiah, jež se však brzy rozpadla. Nadále aktivně hraje v Nizozemsku a na serveru Reverbnation vydal několik vlastních skladeb.
Podrobnosti: Ethel the Frog - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Ethel the Frog (1980)
HEAVY LOAD
Heavy Load je švédská heavymetalová formace ze Stockholmu, často označovaná za první švédskou heavy metalovou bandu, známou svými vikingskými motivy. Bratři Wahlquistové, kteří ji založili v roce 1976 spolu s basákem Michaelem Backlerem, později působili jako producenti a majitelé švédského labelu Thunderload Records. V tomto období produkovali Veni Domine i Candlemass.
Během různých turné a demo nahrávek se v sestavě vystřídalo několik baskytaristů a druhých kytaristů, například Paul Gray z UFO a The Damned, kytarista Treat Leif Liljegren či známý architekt Eero Koivisto. Na jedné z vydaných skladeb kapely hrál také Phil Lynott z Thin Lizzy. Známý švédský hudební novinář a moderátor SVT Anders Tengner působil v letech 1978–1985 jako manažer této formace.
V říjnu 2017 se sestava zreformovala a na rok 2018 ohlásila sérii koncertů, včetně vystoupení na červnovém Sweden Rock Festivalu.
Dne 6. září 2023 vydali Heavy Load Riders of the Ancient Storm, své první studiové dílo po 40 letech.
Dne 7. ledna 2025 bylo oznámeno, že kytarista a zpěvák Ragne Wahlquist zemřel ve věku 69 let. Kapela v době jeho úmrtí pracovala na novém albu, které hodlají dokončit.
Podrobnosti: Heavy Load - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Full Speed at High Level (1978)
Death or Glory (1982)
Stronger Than Evil (1983)
Riders of the Ancient Storm (2023)
KICK AXE
Kick Axe je kanadské heavymetalové uskupení z Reginy v Saskatchewanu. Je ovlivněno bouřlivým arénovým rockem přelomu 70. a 80. let 20. století a nejvíce se proslavilo díky desce Vices z roku 1984, která kapelu uvedla na americký trh. Parta dosáhla mírného komerčního úspěchu v polovině 80. let díky několika singlovým hitům. Po vydání studiovky Rock the World v roce 1986 došlo k rozpadu a dlouhodobému přerušení činnosti. V roce 2004 se sestava znovu objevila s albem Kick Axe IV. Klasickou sestavu tvořili George Criston (zpěv), Larry Gillstrom (sólová kytara), Raymond Harvey (sólová kytara), Brian Gillstrom (bicí) a Victor Langen (basová kytara). Při reunionu v roce 2004 však Cristona nahradil Gary Langen, zakládající člen kapely z konce 70. let.
Kořeny Kick Axe sahají do roku 1974, kdy v kanadské Regině v Saskatchewanu založili Larry Gillstrom (kytara), Victor Langen (basová kytara) a jeho bratr Gary Langen (bicí, zpěv) kapelu Hobbit. V roce 1976 se tato formace přejmenovala na Kick Axe. Po několika personálních změnách přišel v roce 1979 do sestavy kytarista Raymond Harvey a skupina se přestěhovala do Vancouveru v Britské Kolumbii, kde usilovala o širší zviditelnění. Gary Langen však nebyl ochoten opustit Saskatchewan a nahradil ho Larryho bratr Brian Gillstrom. Sestava začala v roce 1979 nahrávat, ale od projektu upustila, protože kapela toužila po výraznějším frontmanovi. Situace se začala měnit po příchodu zpěváka Charlese McNaryho, s nímž dokonce vystoupili na kompilační desce Playboye, avšak pořád to nebylo ono.
McNary odešel v roce 1982 a po mezinárodním hledání byl v roce 1983 nahrazen Georgem Cristonem, čímž Kick Axe konečně získali silného frontmana. Krátce po jeho příchodu podepsalo uskupení smlouvu s velkým vydavatelstvím Pasha Records Spencera Proffera. Debutová nahrávka Vices vyšla v roce 1984 a setkala se s příznivým ohlasem kritiků. Poté absolvovali turné s hvězdami té doby, jako byli Judas Priest, Whitesnake, Scorpions a Quiet Riot – všichni také pod značkou Pasha. Deska Vices znamenala pro Kick Axe vrchol komerčního úspěchu, když se dostala na 126. místo žebříčku Billboard 200.
Následující studiovka Welcome to the Club vyšla v roce 1985 a obsahovala několik hostujících muzikantů. Mezitím se skupina objevila v animovaném filmu Transformers: The Movie pod jménem Spectre General, které zvolili kvůli právním komplikacím. Pod tímto aliasem natočili dvě skladby pro soundtrack. V roce 1986 odešel z bandu kytarista Harvey a parta pokračovala ve čtyřčlenné sestavě, která nahrála další album Rock the World. To sice znamenalo návrat ke heavymetalovým kořenům, avšak energie už byla pryč, a tak se v roce 1988 Kick Axe rozpadli.
Roku 2003 se uskupení obnovilo; Gary Langen převzal zpěv místo Cristona, který měl pracovní závazky. Následující rok vydali studiovku Kick Axe IV. V roce 2008 kapelu opustil Gary a jeho místo zaujal Daniel Nargang, bývalý člen metalové party Into Eternity. Formace pokračovala v koncertování po Kanadě a na různých festivalech. Dne 26. července 2023, téměř po dvou desetiletích, vydali Kick Axe singl "Blackout Crazy" se zpěvákem Danielem Nargangem. Na tento hymnický kousek 15. října 2023 navázali skladbou "Run to the Thunder". Na webových stránkách kapely se zároveň objevily informace o chystané nové studiové nahrávce.
Podrobnosti: Kick Axe - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Vices (1984)
Welcome to the Club (1985)
Rock the World (1986)
Kick Axe IV (2004)
LĪVI
Līvi je lotyšské hardrockové a heavymetalové uskupení, které výrazně ovlivnilo formování lotyšské rockové kultury. Je známé svými poetickými texty a kytarovými sóly. Sestavu založili Eriks Nilelis a Juris Pavnitols v roce 1976 v Liepaji v Lotyšské sovětské socialistické republice. Na začátku hráli spíše poprock a koncertovali převážně po Lotyšsku. V letech 1977 až 1985 muzikanti experimentovali a snažili se najít vlastní zvuk, pohybovali se od popu až po tvrdý rock. Po smrti Nilelise v roce 1986 přišel do sestavy Ainars Virga, což přineslo novou éru hymnických balad, heavy rocku a rebelských témat.
Za vznik Līvi se považuje rok 1976, i když krátce předtím existovalo jiné uskupení se stejným názvem, rovněž založené Pavnitolsem, známým lotyšským kytaristou. Pavnitols a Nilelis se rozhodli vytvořit osobitý lotyšský rockový zvuk. Společně s Pavnitolseovou manželkou Ingridou, bubeníkem Andrisem Kruminšem a 'rockovým dinosaurem' Janisem Grodumsem založili sestavu, která převzala název z Pavnitolsovy první formace. Název 'Līvi' odkazuje na Livonce, dnes už téměř vymřelé etnikum žijící okolo Liepaji, legendárně spojené s pirátstvím a bojem proti cizímu útlaku. Kapela na počátku hrála spíše smutné písně psané Pavnitolsem, kde zpívala jeho žena, ale objevily se i rychlejší, tvrdší skladby od Nilelise.
V roce 1978 Nilelis uskupení opustil kvůli uměleckým neshodám s Pavnitolsem. Založil pak vlastní band Corpus a snažil se distancovat od bývalých spoluhráčů. Jeho místo zaujal Modris Šterns. V roce 1980 se Nilelis vrátil se třemi novými členy: zpěvákem Rodrigem Fominsem, bubeníkem Vilnisem Krievinšem a zvukařem Jurisem Jakovlevsem. V té době opustili formaci Kruminš a Šterns.
Lotyšsko bylo v té době součástí Sovětského svazu a rockové kapely byly cenzurovány komunistickou stranou. Režim viděl v rebelských lotyšských hudebnících potenciální nepřátele a v roce 1981 zakázal uskupení koncertovat. Na tento zákaz reagovalo band v roce 1982 hitem "Zilite". V roce 1984 vystoupili společně s dalšími lotyšskými soubory v hudební komedii Vajadziga soliste (Potřebný sólista) od Rižského filmového studia.
Šterns se později vrátil, ale spor Pavnitolse s Nilelisem pokračoval, což vedlo k Pavnitolseho definitivnímu odchodu. Jeho žena také odešla, protože její hlas neseděl k tvrdšímu stylu formace. Přesto se podílela na nahrávání EP Aprila pilieni (Dubnové kapky deště). Krátce se přidal klávesista Talijs Pusbarnieks. Společně nahráli další album Iedomu pilseta (Město přízraků), které se stalo velmi populárním. V roce 1984 odešli Pusbarnieks, Fomins, Šterns a Krievinš, aby se mohli věnovat vlastním projektům. Nilelis zachránil band přijetím zpěváka Aivarse Brize, později známého jako 'hlas lotyšského rocku', klávesisty Guntarse Muceniekse a bubeníka Valdise Štarkse. V roce 1985 však Nilelis tragicky zemřel při autonehodě po koncertě.
Novým lídrem se v roce 1986 stal Ainars Virga, chráněnec Nilelise. Fanoušek heavymetalových band jako Black Sabbath, Scorpions, Deep Purple a Led Zeppelin, rozhodl se, že Līvi přejdou k tvrdšímu zvuku s větším důrazem na kytarová sóla a rebelský postoj. Jeho první skladbou byla emotivní balada "Dzimta valoda", oslava lotyšského jazyka a kultury. V roce 1987 nahradil Štarkse Ainarsův mladší bratr Dainis, v roce 1989 se připojil stálý kytarista Tomass Kleins. V době pádu Sovětského svazu měla formace za sebou desítky hitů a hrála v nejstabilnější sestavě: Brize, Virga, Kleins, Grodums a Dainis Virga. V roce 1988 vydali své druhé studiové album Līvi, polovinu skladeb tvořily poslední kompozice Nilelise, druhou polovinu nové písně Virgy, Grodumse a Muceniekse.
V roce 1994 vyšlo kompilační album Karogi (Vlajky), které získalo dvojnásobnou platinu. Během turné propagovali své písně po severní Evropě a Lotyšsku. V prosinci 1994 vydali živé album Spoku Koks (Strom duchů), nahrané, sestříhané a smíchané za jednu noc a ihned dodané do obchodů. O dva roky později následovalo album K.M.K.V.P. (Kas Mums Var Ko Padarit – Kdo nám může něco udělat). V roce 1997 natočili své nejprodávanější dílo Bailes par zinam (Strach o písně), věnované památce Nilelise. Krátce po vydání odešel zpěvák Brize. V roce 1999 Līvi vydali album Viva, v roce 2000 pak poctu předchozímu tisíciletí nazvanou 2001. V roce 2001 Virga odjel do USA a kapela hrála téměř dva roky bez něj.
Virga se vrátil v roce 2003 společně s Brizem. Kapela plánovala velké věci, ale 26. července 2003 při nehodě na cestě z festivalu Oldies Rock zemřeli bubeník Dainis a zvukař Juris Jakovlevs. Līvi poté nahráli album Pari visam (Přes všechno), které věnovali všem rockovým muzikantům, kteří zemřeli při nehodách. Dne 15. června 2010 zemřel nejstarší člen formace Janis Grodums a sestava se rozpadla (v létě 2013 odehrála ještě několik společných koncertů).
V roce 2017 oznámil Aivars Virga obnovení činnosti Līvi, následovalo album Pluss minuss v roce 2019. Od té doby kapela příležitostně koncertuje.
Podrobnosti: Līvi - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Iedomu pilsēta (1985)
Līvi (1988)
K.M.K.V.P. (1996)
Bailes par ziņģēm (1997)
Viva (1998)
2001 (2000)
Pāri visam (2004)
Pluss mīnuss (2019)
MARSEILLE
Marseille byla britská heavymetalová skupina z Liverpoolu, kterou v roce 1976 založili Neil Buchanan, Andy Charters a Keith Knowles. Byli první kapelou, která v roce 1977 vyhrála soutěž 'UK Battle of the Bands' ve Wembley Areně, a také první formací Nové vlny britského heavy metalu, která získala významnou nahrávací smlouvu, koncertovala ve Spojených státech a vydala tam album.
První úplnou sestavu tvořili Paul Dale (zpěv), Neil Buchanan (sólová kytara), Andy Charters (druhá kytara), Keith Knowles (bicí) a Steve Dinwoodie (basová kytara). Původně se jmenovali AC/DC, ale v té době začala ve Velké Británii slavit úspěch australská skupina se stejným jménem, takže museli v polovině roku 1976 změnit název na Marseille. Už o rok později (31. října 1977) vyhráli ve Wembley Areně první britskou soutěž 'Battle of the Bands', jejíž finále rozhodovali Brian May a Roger Taylor ze Queen. Díky tomu si skupina koncem roku 1977 zajistila pětiletou smlouvu s Mountain Records a v roce 1978 vydala debut Red, White and Slightly Blue.
Marseille se stali první NWOBHM kapelou, která hrála na velkém evropském festivalu – Bilzen Festivalu v Belgii, kde předskakovali americké rockové skupině Cheap Trick.
Během propagace debutu si vybudovali základnu fanoušků jako support kapel, například Judas Priest, Nazareth, Whitesnake a UFO. Druhé stejnojmenné album Marseille rozšířilo jejich fanouškovskou základnu ve Velké Británii. Několik skladeb z něj se objevilo v 'Alternative Top 20 Charts' v časopise Sounds spolu s kapelami jako Saxon, Def Leppard a Iron Maiden.
Marseille byli první NWOBHM kapelou, která absolvovala turné a vydala album v USA prostřednictvím RCA Records. Album propagovali na turné po Spojených státech s Nazareth a americkou south coast boogie kapelou Blackfoot v létě 1980. Po návratu se však stali svědky zániku svého vydavatelství Mountain. S veškerým vybavením, které zůstalo v USA, museli kapelu opustit turné a zahájili dvouletou právní bitvu s likvidátory, což jim znemožnilo další smlouvu. V této době kapelu opustili Paul Dale, Andy Charters a Neil Buchanan. Charters se přestěhoval do USA a Buchanan začal pracovat v televizi, kde uváděl populární pořad 'Art Attack' (1990 – 2007).
Dva zbývající členové, Keith Knowles a Steve Dinwoodie, přibrali zpěváka Sav Pearse a kytaristu Marca Railtona z místní kapely Savage Lucy, aby v roce 1984 dokončili třetí album Touch the Night. Píseň "Walking on a Highware" se stala jejich jediným singlem, který se dostal do britského žebříčku na 98. místo, kde vydržel týden. Nedostatek zájmu způsobil rychlý rozpad kapely.
Následovalo 19 let ticha, než v roce 2003 vyšlo u Castle Communications, dceřiné společnosti Sanctuary Records Group, dvoudiskové CD antologie Rock You Tonight obsahující materiál ze všech tří alb Marseille. Kritika ho přijala velmi dobře; podle George Smithe z Village Voice to byl nejlepší box set roku 2003.
Původní sestava se sešla na několik koncertů v roce 2008, ale Paul Dale brzy odešel a v únoru 2009 ho nahradil Nigel Roberts. Kapela nahrála EP FourPlay, které produkoval Neil Buchanan a vyšlo v roce 2009 u značky Gas Station Music. V roce 2010 odešli Keith Knowles a Steve Dinwoodie, které nahradili Gareth Webb (bicí) a Lee Andrews (baskytara). Kapela vydala Unfinished Business, první plné album po 25 letech, opět produkované Buchananem, a představila jej na festivalu Hard Rock Hell v prosinci 2010. Následovalo britské turné s podporou skupiny Exit State.
V dubnu 2011 odešel bubeník Gareth Webb, jeho místo zaujal Ace Finchum (také člen Tigertailz). O několik měsíců později kapelu opustil baskytarista Lee Andrews, kterého střídali Kevin Wynn (polovina roku 2011), Phil Ireland (konec roku 2011 až začátek 2012) a nakonec Rob Brooks (2012 – 2014). V letech 2011 až 2012 kapela hrála intenzivně koncerty a pracovala na novém materiálu plánovaném pro rok 2012, ale album nakonec nebylo vydáno. V listopadu 2013 bylo oznámeno turné po Velké Británii, které bylo odloženo na rok 2014 kvůli vízovým problémům Andyho Charterse. V létě 2014 mělo vyjít EP souběžně s turné, což bylo zrušeno. V této době kapelu opustili bubeník Ace Finchum i baskytarista Rob Brooks.
V roce 2017 zpěvák Nigel Roberts oznámil, že Neil Buchanan a Andy Charters, poslední původní členové Marseille, již nebudou hrát kvůli Buchananově poradenské práci pro dětskou televizi a Chartersem pobytu v USA. Buchananova náhrada byla kytarista Darren 'Daz' Green, který s kapelou přivítal návrat bubeníka Garetha Webba a baskytaristy Lee Andrewse, jenž dříve spolupracoval na albu Unfinished Business. Dne 22. srpna 2019 odehráli Marseille první koncert po sedmi letech v britském Stoke-On-Trentu s obsazením Roberts (zpěv), Webb (bicí), Andrews (baskytara) a Green (kytara).
Podrobnosti: Marseille - wikipedie
Diskografie (studiová alba):
Red White and Slightly Blue (1978)
Marseille (1979)
Touch the Night (1984)
Unfinished Business (2010)
MENTORS
The Mentors je americká heavymetalová formace, známá svými záměrnými shock rockovými texty. Původně vznikli v Seattlu ve státě Washington v květnu 1976, v roce 1979 se přestěhovali do Los Angeles v Kalifornii. Toto hudební uskupení si získalo pozornost jak známých hardrockových interpretů, tak procenzurovaných hnutí, jako je Parents Music Resource Center. Nebývalý zájem pak přinesla smrt bubeníka a zpěváka Eldona 'El Duce' Hokea v roce 1997.
Zakládající členové Eldon 'El Duce', Eric 'Sickie Wifebeater' Carlson a Steve 'Dr. Heathen Scum' Broy spolu navštěvovali Rooseveltovu střední školu v Seattlu a začali experimentovat se surovým punkem a primitivním heavy metalem. Po svém vzniku začali objíždět Severozápad a vystupovat na koncertech se svými charakteristickými katovskými kuklami (byl to nápad El Duceho, který zbožňoval horor Mark of the Devil) a přisprostlými texty.
V počátcích uskupení ´El Duce´ kontaktoval místa konání s tím, že jsou cover band KISS, a posílal jim dabovanou kazetu s písněmi Kiss s tím, že jsou to oni. Při jedné příležitosti poslal do klubu, o kterém si mysleli, že je to klub, kopii alba Live in Japan od Deep Purple. Později se ukázalo, že to byla pizzerie, a nakonec hráli na dětské narozeninové oslavě. Po jedné písni byli nuceni přestat a nakonec dostali 50 dolarů. Broy se v počátcích kariéry objevoval nepravidelně kvůli svému zaneprázdnění studiem inženýrství. Mezi další baskytaristy z této éry patří Jeff Dahl, Chris 'Jack Shit' Jacobsen a Mike 'Heathen Scum Wezda' Dewey.
V roce 1983 vydali The Mentors prostřednictvím Mystic Records své první EP The Trash Bag a v následujícím roce vyšlo jejich první živé album Live at the Whiskey/Cathey de Grande. Oba počiny produkoval Phillip 'Philco' Raves. V roce 1985 podepsala sestava smlouvu s Death Records, dceřinou společností Metal Blade, a vydala debutové studiové LP You Axed for It! s Broyem, který se vrátil k baskytaře. Během této doby se Hoke výrazně projevoval na veřejnosti, vystoupil například po boku kolegy z metalové formace GWAR v pořadu The Jerry Springer Show, kde byla kritizována jeho kapela, názory a veřejná image. Skutečné proslulosti ale The Mentors dosáhli až během slyšení v Kongresu v roce 1985, které zorganizovala organizace Parents Music Resource Center (PMRC) Tipper Goreové. Poměrně neznámá parta upoutala pozornost PMRC svou písní "Golden Shower", což vedlo ke čtení některých jejích textů na půdě Kongresu.
Broyho nakrátko nahradili baskytaristé Wayne 'Ripper' Daddio, Ed 'Poppa Sneaky Spermshooter' Danky, Lucinda 'Scum Bitch' Rezabeková a Keith 'Zippy' McAdam, později se ale vrátili. V roce 1989 vydali třetí desku Sex, Drugs & Rock 'n' Roll, falešně živou nahrávku. Tento počin zaujal skupinu Revolting Cocks, která je pozvala na společné turné. V roce 1990 vyšlo album Rock Bible, na kterém za bicí usedl Rick 'Insect On Acid' Lomas. Následující rok se objevilo To the Max. V té době za Hokea často za bicími zaskakoval Clark 'Moosedick' Savage, protože Hokeův alkoholismus mu znemožňoval hrát a zpívat současně. Nakonec převzal bubenickou pozici, zatímco Hoke se stal výhradně zpěvákem.
Mentors byli i poté aktivní jen sporadicky. Hoke zahájil sólovou kariéru, zatímco Carlson založil uskupení Jesters of Destiny. V roce 1997 při rozhovoru pro dokumentární film Kurt and Courtney Hoke prohlásil, že mu Courtney Love nabídla 50 000 dolarů, aby zabil jejího manžela Kurta Cobaina, jehož smrt byla označena za sebevraždu. Dva dny po poskytnutí rozhovoru zemřel poté, kdy ho, opilého, srazil nákladní vlak. Jeho smrt byla střídavě popisována jako nehoda a sebevražda, nicméně někteří zastánci konspiračních teorií tvrdí, že existují důkazy naznačující nečistou hru.
Carlson, Broy a Savage pokračovali v činnosti, ke kterým se připojili kytarista 'Sickie J' Jeff Solberg a zpěvák Jake 'El Rapo' Huber, a v roce 2005 vydali album Over the Top. V roce 2006 nahradil Hubera a později i Savage zpěvák a bubeník Marc 'Mad Dog' DeLeon z tributní kapely Mantors.
Ducefixion, sedmá řadová deska uskupení, vyšla v roce 2009.
DeLeon opustil Mentors v roce 2014 během natáčení celovečerního dokumentárního filmu The Mentors: Kings of Sleaze Rockumentary, který režírovala April Jonesová.
V květnu 2017 The Mentors vydali The Illuminaughty, své první studiové album po osmi letech, na kterém se o vokální povinnosti podělili Broy a Lomas. V roce 2019 byl na festivalové scéně uveden dokumentární film The El Duce Tapes, který obsahuje dosud nezveřejněné rozhovory s Hokeem z let 1990 – 1991 a pojednává o uskupení v kontextu současné kultury. Film byl v roce 2020 vydán na Blu-ray, streamingu a v limitované edici na VHS.
Carlson zemřel 29. prosince 2024 ve věku 66 let na rakovinu, takže Broy zůstal jediným žijícím členem klasické sestavy z doby You Axed for It!.
Podrobnosti: The Mentors - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
You Axed for It! (1985)
Up the Dose (1986)
Sex, Drugs & Rock 'n' Roll (1989)
Rock Bible (1990)
To the Max (1991)
Over the Top (2005)
Ducefixion (2009)
The Illuminaughty (2017)
ROSE TATOO
Rose Tattoo založili v Sydney Leigh Johnston (rytmická kytara), Tony Lake (zpěv) a slide kytarista Peter Wells, bývalý baskytarista heavymetalového uskupení Buffalo. K nim se přidali bubeník Michael Vandersluys a basák Ian Rilen z formace Band of Light. Rilena, který se naučil hrát ve vězení, kapele doporučil talentový manažer Sebastian Chase, jenž zároveň vedl Band of Light i Buffalo. Sestava se však brzy měnila: Johnstona nahradil rytmický kytarista Mick Cocks a Lakea s Vandersluysem vystřídali bývalí členové Buster Brown Angry Anderson a Dallas 'Digger' Royall. Melbournští Buster Brown hráli v roce 1974 na festivalu v Sunbury a mezi jejich členy byl i budoucí bubeník AC/DC Phil Rudd.
Formace čerpala inspiraci především z kapel The Rolling Stones, Faces a Billyho Thorpa se skupinou Aztecs. Svým hardrockovým zvukem si rychle získala příznivce v okolí Sydney. I členové AC/DC byli fanoušky a doporučili je svému vydavatelství Albert Productions. Debutní singl "Bad Boy for Love" napsal Rilen, který však ještě před jeho vydáním v říjnu 1977 odešel do punkrockového uskupení X (nikoliv té z Los Angeles). Singl produkovali Vanda & Young (ex-The Easybeats, producenti AC/DC) a v australském žebříčku Kent Music Report Singles Chart dosáhl 19. místa. Na Rilenovo místo nejprve nastoupil Cocks a následně se basákem stal Chris Turner (ex-Buffalo). Skupina absolvovala celostátní turné po hospodách a konkurovala partám jako Angels, Cold Chisel, Dragon a Kevin Borich Express.
Debutové LP Rose Tattoo se v listopadu 1978 umístilo na 40. místě australského žebříčku Kent Music Report Albums Chart. Na některých trzích vyšlo pod názvem Rock N' Roll Outlaw podle druhého singlu, který se však do top 50 nedostal. Někdejší baskytarista Buster Brown Geordie Leach, který se podílel na nahrávání alba, kapelu v květnu 1979 opustil a v říjnu ho nahradil kytarista Lobby Loyde, který zaskakoval na basu. Během jeho krátkého působení vznikla skladba "Legalise Realise", vydaná jako samostatný split singl v březnu 1980; druhou skladbu "Bong on Aussie" nazpíval country zpěvák Colin Paterson na podporu kampaně za legalizaci marihuany. Loyde později v roce 1980 absolvoval turné po USA a Evropě (včetně Velké Británie), ale v září odešel a Leach se vrátil.
Začátkem roku 1981 se skladba "Rock N' Roll Outlaw" dostala do evropských hitparád, kde dosáhla 2. místa ve Francii, 5. místa v Německu a 60. místa ve Velké Británii. Od dubna se formace ve složení Anderson, Cocks, Leach, Royall a Wells vydala na evropské turné. Tři roky po debutu pak v září vydala album Assault and Battery, které se v Austrálii dostalo do první třicítky. Během evropského turné v roce 1981 vystoupili také na festivalu v Readingu, kde Anderson opakovaně bušil hlavou do sloupu zesilovačů, až mu začala krvácet hlava. Mimochodem, byli označeni za nejhlasitější sestavu, která hrála v londýnském klubu Marquee od dob Led Zeppelin.
Po návratu do Austrálie začala formace pracovat na třetím studiovém počinu. S novým kytaristou Robinem Rileym, který nahradil Cooka odešlého do Heaven, vydali v roce 1982 album Scarred for Life a následně absolvovali turné po USA jako support Aerosmith a ZZ Top. Návštěva ve Spojených státech neměla velký komerční úspěch, ale ukázala se jako vlivná pro undergroundovou sleaze metalovou scénu v Los Angeles, z níž později vzešly kapely jako Guns N' Roses, kteří později zmínili Rose Tattoo jako svou oblíbenou partu a v roce 1986 nahráli coververzi "Nice Boys" na desku Live ?!*@ Like a Suicide.
Po americkém turné odešli Riley, Royall a Wells. Zbývající Anderson a Leach angažovali kytaristy Grega Jordana a Johna Meyera z perthské progresivní metalové formace Saracen. S bubeníkem Scottem Johnstonem (dříve Jimmy and the Boys, Outline, Kids in the Kitchen, Flash in the Pan, Swannee) nahráli v roce 1984 album Southern Stars, poslední desku pro Albert Productions a producenty Vandu & Younga. Leach poté odešel, aby se připojil ke Cocksovi, Rilenovi, Royallovi a Wellsovi v sestavě Illustrated Men. Anderson si mezitím zahrál postavu 'Ironbara' Basseyho ve filmu Mad Max Beyond Thunderdome z roku 1985. Ve stejném roce vydala parta ve složení Anderson, Johnston, Meyer, Andy Cichon (baskytara) a Tim Gaze (slide kytara) cover skladby "Born to be Wild" od Steppenwolf, což byla jejich první nahrávka u labelu Mushroom Records.
Meyer odešel a v roce 1986 nahráli pro Mushroom album Beats from a Single Drum ve čtyřčlenném složení. Brzy poté se Anderson vydal na sólovou dráhu a parta se koncem roku 1987 rozpadla. Album bylo následně vydáno jako Andersonova sólovka, přičemž balada "Suddenly" se stala jeho debutovým sólovým singlem. Anderson však později přiznal, že nahrávání popově orientovaného alba lituje. "Suddenly" neměla velký úspěch, dokud nebyla použita v televizní telenovele Neighbours na svatbě postav Scotta Robinsona (Jason Donovan) a Charlene Mitchellové (Kylie Minogue). Poté se v září 1987 vyšplhala na druhou příčku hitparády, přičemž první místo okupoval singl "Locomotion" právě od Kylie Minogue.
Na začátku 90. let se Anderson pokoušel dát Rose Tattoo znovu dohromady, ale Dallas Royall zemřel v roce 1991 na rakovinu, když se léčil ze závislosti na heroinu a alkoholismu, což tuto reformu o rok oddálilo. Uskupení poté podpořilo Guns N' Roses na australské části jejich Use Your Illusion Tour. K Andersonovi, Wellsovi, Cocksovi a Leachovi se na turné v roce 1993 připojil nový bubeník Paul DeMarco z Wellsovy sólové party. Reunion byl ale krátký, protože se každý z nich vrátil k sólovým projektům.
Další shledání s původním baskytaristou Ianem Rilenem, který nahradil Leache, proběhlo v roce 1998 na turné 'All Hell Breaks Loose!!'. Avšak Rilen zůstal u formace jen po dobu tohoto turné. V následujícím roce se opět nakrátko vrátil Leach, v roce 2000 ale jeho místo zaujal Steve King. Od té doby Rose Tattoo pravidelně koncertují po Austrálii i Evropě. V roce 2000 se parta objevila i na festivalu Wacken Open Air. O dva roky později vyšlo Pain, první studiový počin po šestnácti letech. K sestavě se vrátil Cocks a chystalo se další studiové dílo. Plány narušila smutná zpráva, když čtyři roky po diagnóze rakoviny prostaty zemřel 27. března 2006 Wells. 16. srpna byli Rose Tattoo uvedeni hudebnicí Sarah McLeod do Síně slávy Australské asociace nahrávacího průmyslu (ARIA). Bylo to jedno z posledních veřejných vystoupení zakládajícího člena Iana Rilena, který zemřel 30. října na rakovinu močového měchýře. Smutné pokračování pak přišlo 21. dubna 2007, kdy zemřel Lobby Loyde ve věku 65 let, dva roky poté, co mu byla diagnostikována rakovina plic.
V červnu 2007 Rose Tattoo podpořili Guns N' Roses se Sebastianem Bachem na australské části jejich Chinese Democracy Tour a v říjnu předskakovali skupině Motörhead na jejich australském turné. V rozhovoru pro australský rockový magazín Unbelievably Bad Anderson oznámil svůj záměr ukončit činnost partičky po vydání ještě jednoho alba. Špatné zprávy nekončily, v dubnu 2009 bylo oznámeno, že kytarista Mick Cocks má rakovinu jater – zemřel 22. prosince téhož roku. Do roku 2010 tak pět bývalých členů kapely podlehlo různým druhům rakoviny: Dallas Royall (rakovina hrdla, 1991), Peter Wells (rakovina prostaty, 2006), Ian Rilen (rakovina močového měchýře, 2006), Lobby Loyde (rakovina plic, 2007) a Mick Cocks (rakovina jater, 2009).
V roce 2011 oslavilo uskupení 35. výročí svého založení. Nebyli si však jistí, zda budou pokračovat, když byl DeMarco v září 2014 zatčen; přiznal se k trestným činům spojeným s dodávkami zbraní a byl odsouzen k minimálně šesti letům vězení. V srpnu 2017 byla oznámena nová sestava ve složení Anderson, Dai Pritchard, Bob Spencer, Mark Evans a John 'Watto' Watson. O rok později se připojil bubeník Jackie Barnes, syn australského zpěváka Jimmyho Barnese. V březnu 2020 absolvovala parta turné po Evropě, na kterém za bicí usedl Justin Ngariki. V témže měsíci vydali u Cleopatra Records nové LP Outlaws. V květnu se měli poprvé od roku 1982 vydat na turné po Spojených státech, ale kvůli "COVID-19" bylo odloženo.
Po šestnácti letech věrné služby oznámil 14. dubna 2021 Dai Pritchard na Facebooku svůj odchod z formace a přátelsky ji opustil, aby se mohl věnovat nové kariéře v oblasti duševního zdraví. Když parta v roce 2022 obnovila živá vystoupení, za bicí opět usedl Paul DeMarco a Mick Arnold převzal povinnosti slide kytaristy. 18. září 2022 odešel po pěti letech Bob Spencer, kterého nahradil Ronnie Simmons.
Podrobnosti: Rose Tatoo - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Rose Tattoo (1978)
Assault & Battery (1981)
Scarred for Life (1982)
Southern Stars (1984)
Beats from a Single Drum (1986)
Pain (2002)
Blood Brothers (2007)
Outlaws (2020)
SARACEN
Saracen je původně heavy metalové uskupení založené v roce 1976 v Matlocku v hrabství Derbyshire pod názvem Lammergier. Pod tímto jménem v následujících letech hojně koncertovali napříč anglickým Midlands. V roce 1980 (tento rok se často uvádí jako rok založení formace) se znovu objevili už jako Saracen a vydali debutové LP Heroes, Saint & Fools, které získalo uznání kritiky a dodnes je považováno za jednu z klasik NWOBHM. Později podepsali smlouvu s Neat Records a o rok později vydali následující studiovku Change of Heart, než se v roce 1985 rozpadli.
V roce 2000 se reformovali, když vydavatelství Now And Then Records vypátralo tři zakládající členy a podepsalo s nimi kontrakt na desku Red Sky. Od té doby se hudební uskupení posunulo k progresivnějšímu stylu. Pod záštitou labelu Escape Music pak natočili další tři desky: v roce 2006 Vox in Excelso, dále v roce 2011 Marilyn a v roce 2014 Redemption.
Kapela se vyznačuje technickou precizností a kombinací melodických a tvrdších prvků, díky čemuž oslovuje nejen příznivce tradiční NWOBHM scény, ale i fanoušky progresivního metalu. V jejich textech se často objevují historické a mytologické motivy, které podtrhují epický charakter hudby. V živých vystoupeních Saracen prokazují velkou energii a profesionalitu, což jim zajistilo pevnou pozici na britské metalové scéně.
Mezi klíčové členy patří zpěvák Steve Bettney, kytaristé Andy Smith a Pat McCarthy, basák Kevin Riddles a bubeník Jamie Manton. Sestava během let prošla několika změnami, ale vždy si udržela věrné jádro, které formaci táhne dopředu. Saracen pravidelně vystupují na festivalech a mají věrné publikum nejen v Anglii, ale i v zahraničí.
V posledních letech kapela plánuje další studiový počin a připravuje nové koncertní turné, aby oslavila více než čtyřicet let své existence na scéně. Jejich hudba zůstává svěží a inspirativní, což potvrzují i pozitivní ohlasy kritiků a fanoušků po celém světě.
Podrobnosti: Saracen - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Heroes, Saints & Fools (1981)
Change of Heart (1984)
Red Sky (2003)
Vox in Excelso (2006)
Marilyn (2011)
Redemption (2014)
SISTER
Sister byla americká heavymetalová formace založená v roce 1976 v Los Angeles. Ačkoli uskupení fungovalo jen přibližně dva roky a nikdy nedosáhlo většího úspěchu, jeho členové Blackie Lawless (v Sister vystupoval pod přezdívkou 'Blackie Goozeman') a Nikki Sixx se proslavili po rozpadu ve slavných sestavách W.A.S.P. a Mötley Crüe. Lawless předtím stihl zahrát na kytaru i na několika koncertech s New York Dolls.
Ačkoli Sister nikdy oficiálně nevydala žádný materiál (zůstaly po ní pouze dvě demo nahrávky), proslavila se jako průkopník spojení okultní symboliky, například pentagramu, s teatrálními heavy metalovými show inspirovanými Alice Cooperem. Tahle formace měla smůlu, protože existovala v době, kdy heavy metal ještě nebyl komerčně životaschopný, a navíc ji brzo rozbily osobní neshody – kapela se rozpadla už v roce 1978.
Po rozpadu Sister založili baskytarista Nikki Sixx a kytarista Lizzie Grey hudební uskupení London, ke kterému se brzy připojil i Lawless, poté co mu nevyšel pokus o obnovení skupiny Circus Circus.
London se proslavili tím, že během své tříleté existence měli ve svých řadách několik muzikantů, kteří v 80. letech dosáhli velkých úspěchů, kromě Sixxe a Lawlesse například Izzyho Stradlina (Guns N' Roses) a Freda Couryho (Cinderella, Chastain). Budoucí bubeník Guns N' Roses Steven Adler se také zúčastnil konkurzu do London, ale byl odmítnut. Po neúspěchu založil se svým kamarádem Slashem skupinu Road Crew.
Podrobnosti: Sister - wikipedia
SPIDER
Spider byla hardrocková formace z anglického Liverpoolu, založená v roce 1976. Sestava zahrnovala Dave Bryce (kytara), Colin Harkness (zpěv a kytara), Robbie Burrows (bicí) a Brian Burrows (baskytara).
Místní je označovali jako bláznivou, headbangingovou merseyboogie partu. Paul Suter ze Sounds (01/03/80) o nich prohlásil, že představují brutální kytarový nápor, kdy hlavní, rytmický i basový kytarista mlátí do strun jako šílenci na cestě do boogie nebe. Ve srovnání s většinou souputníků z éry NWOBHM měla tato sestava docela solidní kariéru. Vydali několik singlů a tři studiové počiny.
Tuhle bandu lze popsat spíš jako klasickou rock 'n' rollovou partu než typické heavymetalové nebo hardrockové uskupení. Jejich rytmická hudba s chytlavými melodiemi věrně vystihovala živelnou, rozmanitou a zábavnou scénu NWOBHM. I když Spider nehráli originální metal ani nevynikali hudební teorií, snažili se o určitou úroveň technické zdatnosti, což v té době nebylo úplně samozřejmé.
Po vydání tří alb — Rock 'n' Roll Gypsies (1982), Rough Justice (1984) a Raise The Banner (1986) — kapela v roce 1986 ukončila svou činnost.
22. července 2022 bylo na facebookové stránce formace oznámeno, že Colin Harkness zemřel ve věku 62 let.
Podrobnosti: Spider - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Rock 'n' Roll Gypsies (1982)
Rough Justice (1984)
Raise the Banner (For Rock 'n' Roll) (1986)
STORMTROOPER
Stormtrooper vznikli začátkem roku 1976 v Bristolu v jihozápadní Anglii ve složení Paul Merrel (zpěv), Colin 'Boggy' Bond (basa), Bob Starling (kytara) a Nick Hancox (bicí).
Během let, kdy byli pohromadě, byl na první pohled patrný jejich dramatický vzestup od poněkud naivní nejisté formace ze šesté třídy Hartcliffské školy k sebevědomému, silně motivovanému a vysoce propracovanému technickému rockovému kombu. Snadno se vyrovnali všem svým vrstevníkům i soupeřům. To vedlo v roce 1980 k tomu, že je místní bristolské vydavatelství Heartbeat Records zaregistrovalo a vydalo jim dvoustranný singl "Pride Before a Fall"/"Still Comin' Home". V té době se o Stormtrooper mluvilo jako o britské odpovědi na Rush, ale vždy si zachovali svůj agresivní "pouliční", téměř punkový přístup, který jim dal jejich jedinečný charakteristický zvuk. V roce 1981 ale bohužel ukončili činnost.
Zpěvák Paul Merrel se v roce 1982 stal frontmanem NWOBHM legendy Jaguar, kde působil následující tři roky.
Náhodný telefonát Mikea Darbyho (Bristol Archive Records) ohledně možného remasterování a vydání demo nahrávek Stormtrooper z let 1980/81 nakonec vedl v roce 2016 k vydání alba Pride Before a Fall (The Lost Album). To motivovalo Stormtrooper k tomu, aby se sešli a znovu oprášili svou minulou tvorbu, která se napoprvé do studií nedostala. Na základě překvapivě dobrých recenzí alba a několika úspěšných propagačních koncertů, jakož i pozoruhodného (po 36leté pauze!) zvolení nejlepší kapelou na prestižním rockovém festivalu Brofest 2017, bylo jejich cílem udělat tečku za dříve nenahranými skladbami a zvukově je co nejvíce přiblížit původním nahrávkám Stormtrooper z 80. let, ve většině případů s použitím snástrojů a efektů z té doby. Tak vzniklo v roce 2021 nové album Every Now and Then.
Podrobnosti: Stormtrooper - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Pride Before a Fall (The Lost Album) (2016)
Every Now and Then (2021)
URCHIN
Urchin byla druhá formace Adriana Smithe (Iron Maiden). Tou první bylo Evil Ways, kterou založil se svým přítelem Davem Murraym kolem roku 1974. Dave poté odešel k Iron Maiden, ale Adrian zůstal věrný svému uskupení, přestože dostal nabídku také se k Iron Maiden připojit.
V roce 1976 Adrian získal smlouvu u DJM, dříve domovské společnosti Eltona Johna. Právě od managementu této firmy pochází nápad pojmenovat sestavu Urchin (čili 'uličník'). Kapela nahrála dva singly, "Black Leather Fantasy" a "She's A Roller". První singl vyšel v roce 1978 a získal několik pozitivních recenzí, přestože se moc neprodával.
Po hádce s Dennisem Wilcockem a jeho vyhazovu z Iron Maiden se Dave Murray do Urchin na čas vrátil, aby se podílel na druhém singlu. Jeho vydání v roce 1980 už ale za kapelou nestihnul, protože se vrátil k Iron Maiden. Adrian dostal další nabídku od Maiden, kterou i přes pokušení nakonec odmítl a rozhodl se prosadit vlastní formaci. Jeho snaha však zůstala neúspěšná, neboť v roce 1980 se Urchin rozpadli, a Adrian nakonec stejně skončil u Iron Maiden, kde vystřídal Dennise Strattona.
Adrianovy písně "Countown" a "Life in the City" byly později použity v skladbách Iron Maiden "22 Acacia Avenue" a "Sheriff of Hudderfield".
Dne 19. prosince 1985 Adrian zorganizoval reunion bývalých spoluhráčů a odehrál s nimi dva koncerty, první pod názvem The Entire Population of Hackney a druhý jako The Sherman Tankers. Na obou vystoupeních hostovali i další členové Iron Maiden.
V roce 2004 vydalo vydavatelství High Roller Records limitovaný a ručně číslovaný stříbrný vinyl s názvem Urchin, obsahující 4 singlové skladby, jednu živou nahrávku a dalších pět nevydaných skladeb v nákladu 330 kusů. Následovalo několik dalších vzpomínkových kompilací.
Podrobnosti: Urchin - Metal Archives
ZOETROPE
Zoetrope byla americká heavy metalová skupina z Chicaga. Ačkoli se jejich zvuk blížil thrash metalu, kapela sama označovala svůj styl za 'street metal' (pouliční metal).
Skupinu založili v roce 1976 kamarádi z mládí Barry Stern (bicí/zpěv), Kevin Michael Rasofsky alias Kevin Michael (kytara/zpěv) a Calvin 'Willis' Humphrey (baskytara), ke kterým se brzy připojil druhý kytarista Ken Black. Zpočátku hráli covery, brzy se však pustili do psaní vlastního materiálu a v roce 1980 se jim podařilo vydat první singl.
Ačkoli Zoetrope bezesporu patřili k metalovým smečkám, hlásili se také k chicagské hardcore punkové scéně, sdíleli účty s místními hardcoreovými kapelami a vysedávali v chicagském punkovém baru O'Banions (Ken Black a Barry Stern také produkovali stejnojmenné LP chicagské hardcoreové party Life Sentence v roce 1986).
Po vydání několika demokazet podepsali smlouvu s Combat Records a v roce 1985 vydali své slušně nadupané debutové LP Amnesty. V roce 1987 pak vyrazili do Los Angeles, aby s producentem Randym Burnsem nahrála své další album A Life of Crime. Během nahrávání odešel Ken Black a vrátil se do Chicaga, aby si vyřešil problémy s drogami, nahradil ho Louis Svitek. Ten se sice objevuje na obalu desky, Kevin Michael ale později potvrdil, že Ken dokončil své kytarové party ještě před odjezdem z Los Angeles. Během turné na podporu desky byl Svitek zlanařen Billym Milanem do M.O.D. a po skončení turné navíc odešel i Barry Stern k chicagským kolegům Trouble. Kevin Michael se nakonec ještě pokusil kapelu rozjet s novou sestavou a natočil album Mind Over Splatter (1993), brzy poté se ale Zoetrope definitivně rozpadli.
Louis Svitek později hrál s Lost Cause, Ministry, Mind Funk, Pigface, The Hollow Steps (na několika skladbách se podílel i Ken Black) a Project 44. V současné době vede hiphopový label Wu Li Records se sídlem v Chicagu. Původní člen Barry Stern zaskakoval na bicí na turné Cathedral a hostoval na eponymním debutu Debris Inc., na kterém se podíleli bývalí členové Saint Vitus a Trouble. Stern zemřel 1. dubna 2005 na komplikace po operaci náhrady kyčelního kloubu. Trouble věnovali jeho památce své album Simple Mind Condition z roku 2007.
Podrobnosti: Zoetrope - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Amnesty (1985)
A Life of Crime (1987)
Mind over Splatter (1993)
Výročí osobností
únor 1976
29.2.1976 - narodil se americký zpěvák WAYNE KNUPP (29.2.1976 - 15.9.2007), člen death metalové skupiny Devourment
březen 1976
20.3.1976 - narodil se americký skladatel a zpěvák CHESTER BENNINGTON (20.3.1976 - 20.7.2017), člen skupiny Linkin Park
duben 1976
19.4.1976 - narodil se nizozemský kytarista RUUD JOLIE, člen skupiny Within Temptation
květen 1976
22.5.1976 - narodil se švédský bubeník DANIEL ERLANDSSON, člen skupin Carcass, Blackstar a Arch Enemy
červenec 1976
4.7.1976 - narodil se kanadský kytarista DANIEL 'CHEWY' MONGRAIN, člen skupiny Voivod
21.7.1976 - narodil se americký bubeník SASHA HORN, člen skupin Exhorder a Forbidden
září 1976
26.9.1976 - narodil se finský baskytarista SAMI VÄNSKÄ, člen skupiny Nightwish
30.9.1976 - narodil se český bubeník RADEK SLADKÝ, člen skupin Ferat, Alkehol a Törr
říjen 1976
16.10.1976 - narodil se americký bubeník CASEY GRILLO, člen skupin Kamelot a Queensryche
listopad 1976
7.11.1976 - narodil se ROB CAGGIANO, americký kytarista, člen skupin Anthrax a Volbeat
22.11.1976 - narodil se americký kytarista ALEX GROSSI, člen skupiny Quiet Riot
prosinec 1976
4.12.1976 - zemřel americký kytarista TOMMY BOLIN (1.8.1951 - 4.12.1976), člen skupin James Gang a Deep Purple
25.12.1976 - narodil se finský skladatel, textař, zpěvák a klávesista TUOMAS HOLOPAINEN, zakladatel skupiny Nightwish
