| Původ: | Hartford, Connecticut, USA |
| Aktivní roky: | 1982 - současnost |
| Styl: | Heavy metal, progresivní metal |
| Vydavatelé: | Metal Blade, Inside Out |
| Web: | fateswarning.com |
| Podrobnosti: | Metal-archives - Fates Warning |
FATES WARNING je americká progresivní metalová skupina, kterou v roce 1982 v Hartfordu ve státě Connecticut založili zpěvák John Arch, kytaristé Jim Matheos a Victor Arduini, baskytarista Joe DiBiase a bubeník Steve Zimmerman. V průběhu 41 let trvající kariéry došlo k mnoha změnám v sestavě a jediným stálým členem je Matheos. Od roku 2020 kapelu tvoří Matheos, zpěvák Ray Alder (nastoupil v roce 1987), baskytarista Joey Vera (který nahradil DiBiaseho v roce 1996), bubeník Bobby Jarzombek a kytarista Michael Abdow.
FATES WARNING jsou průkopníky progresivního metalu a bývají označováni za jednu z kapel 'velké trojky' tohoto žánru, protože spolu s QUEENSRŸCHE a DREAM THEATER vytvořili a zpopularizovali tento styl. Jejich raná tvorba, ovlivněná novou vlnou britského heavy metalu, je důležitá i pro vývoj amerického power metalu.
Zatím vydali třináct studiových, dvě živá, jedno kompilační album, jednu VHS kazetu, tři DVD (každé s živými koncerty) a čtyři demokazety. První komerční úspěch kapela zaznamenala v roce 1986, kdy vydala své třetí studiové LP Awaken the Guardian, které se umístilo na 191. místě žebříčku Billboard 200 a stalo se prvním albem vydaným u Metal Blade, které se do tohoto žebříčku dostalo. Úspěšná byla i jejich další tři alba - No Exit (1988), Perfect Symmetry (1989) a Parallels (1991); první dvě se umístila na 111., respektive 141. místě Billboard 200. Do roku 2001 prodali Fates Warning celosvětově přes milion desek. Jejich třinácté studiové album Long Day Good Night vyšlo 6. listopadu 2020.
Kořeny skupiny Fates Warning sahají až do roku 1982 ke formaci Misfit, kterou ve městě Hartford na severovýchodě Spojených států založili kytarista Jim Matheos, bubeník Steve Zimmermann, zpěvák John Arch, kytarista Victor Arduini a baskytarista Joe DiBiase. Zpočátku se toto uskupení zaměřovalo téměř výhradně na interpretaci coververzí kapel nové vlny britského heavy metalu.
V undergroundu koluje jejich dvanáctipísňová nahrávka z roku 1984, obsahující převzatý materiál. Bonusová skladba "Flight of Icarus" (Iron Maiden) na reedicích desky Night on Bröcken, které vydává Metal Blade Records od roku 2002, pochází právě z tohoto dema. Mezi další skladby patří "Total Eclipse", "Remember Tomorrow", "Hallowed Be Thy Name" a "Revelation" (Iron Maiden), "Pictured Life" a "I Can't Get Enough" (Scorpions), "Victim of Changes" a "Beyond the Realms of Death" (Judas Priest), dále "Stand Up and Shout" od Dio, "White Witch" od Angel Witch a "Lady Lightning" od Picture.
Interpretace cizích skladeb však skupinu brzy přestala naplňovat a začala sílit touha členů tvořit vlastní repertoár. Výsledkem bylo natočení sedmipísňového dema s autorským materiálem někdy počátkem roku 1984. Hlavním skladatelem byl Jim Matheos a právě toto demo se stalo základem pro debutovou nahrávku, pořízenou ještě v témže roce. V tomto období došlo také ke změně názvu a z Misfit se stali Fates Warning.
Debutová deska Night on Bröcken vyšla v září 1984 u vydavatelství Metal Blade a byla silně ovlivněna tvorbou Iron Maiden, což je patrné zejména ve skladbách "Night on Bröcken" a "Damnation". Už zde se ale objevily první nesmělé progresivní prvky, které se na pozdějších titulech dále rozvíjely. Název LP pravděpodobně odkazuje na horu Brocken v německém Sasku-Anhaltsku, tradičně spojovanou s čarodějnicemi a Valpuržinou nocí, kterou připomíná například Goetheho Faust. Tento motiv je patrný i na dvou původních obalech, jež byly později staženy z oběhu poté, co distribuci převzala větší firma.
Druhý studiový počin The Spectre Within, který spatřil světlo světa v říjnu 1985, přinesl výraznější progresivní přístup ve skladbách jako "The Apparition", "Epitaph", "Pirates of the Underground" a "Traveler in Time". Ty se vyznačovaly častými změnami tempa, komplexními aranžemi a fantaskními texty plnými symboliky a dvojsmyslů. V této fázi se Fates Warning stali stálicí koncertních pódií na východním pobřeží a ve středozápadní části USA, kde sdíleli jeviště s kapelami jako Motörhead, Queensrÿche, Anthrax, Overkill, Anvil a Armored Saint.
Robert Taylor z AllMusic udělil nahrávce dvě hvězdičky z pěti a konstatoval, že metalovým fanouškům by mohla sednout víc než Night on Bröcken, zejména díky skladbám "Pirates of the Underground" a "The Apparition", ale pro příznivce progresivních žánrů zde prý mnoho zajímavého nenaleznou. Podobně zdrženlivý byl i Trey Spencer ze Sputnikmusic, který označil desku za záležitost spíše pro skalní fanoušky. Kritice se nevyhnul ani zpěv Johna Archa, jenž byl označen za poněkud iritující kvůli setrvalému vysokému rejstříku, stejně jako místy zastaralé riffy a produkce.
Opačný názor zastával Jeff Wagner, který ve své knize Mean Deviation napsal, že The Spectre Within odlišilo Fates Warning od většiny tehdejších skupin působících v metalovém undergroundu. Přesto připustil jisté paralely s dánskou formací Mercyful Fate, která měla raný vliv na Jima Matheose. Wagner zároveň zdůraznil, že toto LP bylo temnější a složitější než tvorba Iron Maiden či Queensrÿche a pracovalo inteligentně s fantasy symbolikou, přičemž se vyhýbalo klišé čarodějů, draků a toporných, druhořadých riffů.
V roce 1986 opustil sestavu původní kytarista Victor Arduini, jehož místo zaujal Frank Aresti. Ten se záhy zapojil do nahrávání třetí studiové desky, které probíhalo během září a října. Výsledkem byl počin Awaken the Guardian, jenž vyšel ještě v listopadu téhož roku a je považován za přelomové dílo progresivního metalu.
Formace se na nové nahrávce pokusila vytvořit mytičtější atmosféru a dále rozvinout svůj progresivní přístup ke kompozici. Hrála si se složitými, neotřelými riffy a častými tempovými zvraty, které se prolínaly s frenetickými, sugestivními vokálními linkami, aniž by narušily celkovou soudržnost skladeb.
Deska se zapsala do historie jako první LP vydané labelem Metal Blade, které proniklo do žebříčku Billboard 200, kde dosáhlo na 191. příčku a setrvalo čtyři týdny.
Robert Taylor na AllMusic udělil nahrávce tři hvězdičky z pěti a označil ji za klasiku metalového undergroundu 80. let. Vrcholem alba podle něj byla píseň "Guardian". Stejně jako u předchozí desky The Spectre Within doporučil tuto kolekci spíše fanouškům klasického heavy metalu než příznivcům progresivního žánru, protože podle něj skladbám chyběla komplexnější struktura.
Jeff Wagner z magazínu Decibel zařadil titul na 134. místo v žebříčku Decibel Hall of Fame a ocenil ho jako jedno z nejvýznamnějších mistrovských děl stylu. Adrien Begrand na PopMatters označil při recenzi reedice z roku 2005 Awaken the Guardian za vrchol diskografie Fates Warning. Dodal, že tak strhující syntézu tradičního metalu a progresivních prvků už kapela nikdy nezopakovala. Své hodnocení uzavřel konstatováním, že album dodnes pulsuje životem a potvrzuje výjimečné místo Fates Warning v dějinách tvrdé hudby. Portál Loudwire jej zařadil na čtvrtou pozici ve svém žebříčku '25 nejlepších progresivních metalových alb všech dob'.
Během turné na podporu této desky, které se odehrávalo především na východním pobřeží Spojených států, sdílelo uskupení pódium mimo jiné s kapelami Queensrÿche a Saxon.
V roce 1987, ještě před zahájením prací na dalším albu, opustil formaci původní frontman John Arch a byl nahrazen dvacetiletým zpěvákem mexického původu Rayem Alderem.
První deska s novým vokalistou, No Exit (název byl inspirován hrou No Exit, kterou v roce 1944 napsal francouzský filozof Jean-Paul Sartre), vyšla 23. března 1988 a dále rozvíjela nastoupený směr. Po hudební stránce se podobá předchozím nahrávkám, i když obsahuje více thrashových prvků a zároveň si zachovává složité struktury a silné vokální výkony, které se objevovaly na dřívějších počinech. Ačkoli texty nejsou již tolik ovlivněny fantasy tématy, filozofický rozměr zůstává zachován.
Tento studiový počin zajistil souboru dosud nejvyšší umístění v žebříčku Billboard 200, kde dosáhl 111. příčky a udržel se v něm třináct týdnů. Pomohl také vybudovat mezinárodní popularitu kapely, když se videoklipy k písním "Anarchy Divine" a "Silent Cries" dočkaly značného prostoru v pořadu Headbangers Ball na MTV. Fates Warning na podporu alba intenzivně koncertovali a vystupovali po boku skupin jako Krokus, Savatage, Armored Saint a Flotsam and Jetsam.
Nahrávka obsahovala také jednu z prvních progmetalových suit tohoto žánru, "The Ivory Gate of Dreams", která vychází z fráze 'Brány z rohu a slonoviny'. Tento literární obraz slouží k rozlišení pravých snů (odpovídajících skutečným událostem) od falešných. Fráze pochází z řečtiny, v níž je slovo 'roh' podobné slovu 'splnit' a slovo 'slonovina' je podobné slovu 'klamat'. Na základě této slovní hříčky se o pravdivých snech hovoří jako o snech přicházejících branami z rohu a o nepravdivých jako o snech přicházejících branami ze slonoviny.
Nejstarší výskyt tohoto motivu najdeme v *Odyssei*. Penelopa, která měla sen naznačující návrat jejího manžela Odyssea, vyjadřuje slovní hříčkou své přesvědčení, že sen je falešný.
„Cizinče, sny jsou vskutku matoucí a nejasného významu a v žádném případě nenalézají naplnění ve všech věcech pro lidi. Neboť dvě jsou brány stínových snů a jedna je zhotovena z rohu a druhá ze slonoviny. Ty sny, které procházejí branou z řezané slonoviny, klamou lidi a přinášejí slova, která nenalézají naplnění. Ale ty, které procházejí branou z leštěného rohu, přinášejí pravdivé věci, když je spatří kterýkoli smrtelník. V mém případě však můj podivný sen nepocházel odtud.“
Po turné k No Exit opustil v roce 1988 soubor původní bubeník Steve Zimmerman, kterého nahradil Mark Zonder – právě ve chvíli, kdy Fates Warning připravovali pátý studiový projekt.
Výsledná deska Perfect Symmetry vyšla v srpnu 1989 a opustila agresivní charakter předchozí nahrávky ve prospěch melodičtějšího a experimentálnějšího přístupu, podpořeného melancholickou atmosférou a intimními texty. Perfect Symmetry je plná extrémně propracovaných aranží a neobvyklé, členité rytmiky. Často bývá označována za zásadní počin progresivního metalu, který definoval směřování žánru v následujícím desetiletí.
Kytarista Jim Matheos popsal, že Ray Alder na novém LP skutečně začal nacházet svůj hlas a výrazový rozsah: „Bylo to naše druhé album s ním a on na něm předvedl neuvěřitelné věci. Tehdy také začal zpívat v nižším rozsahu a my jsme to uvítali, protože tímto směrem jsme se stejně chtěli vydat. Před tímto albem jsme si, co se týče zpěvu, říkali čím výš, tím líp!“
Šlo rovněž o první nahrávku Fates Warning s bubeníkem Markem Zonderem, který podle Matheose významně podpořil progresivní směřování tvorby. Podle jeho slov šlo o ještě zásadnější změnu než v případě příchodu Aldera. Zonder to v roce 2011 potvrdil: „Zdálo se mi, že je to trochu víc progresivní a méně thrashové. Vypadalo to, že Jim chce věci trochu roztáhnout a udělat je trochu vzdušnější a lineárnější než rovnou nahoru a dolů.“
Kritika přijala LP převážně pozitivně. Robert Taylor z AllMusic udělil nahrávce čtyři hvězdičky z pěti a konstatoval: „Toto byla nahrávka, která prosadila Fates Warning jako progresivní kapelu. Jejich metalové vlivy stále dominují celkovému zvuku skupiny, nicméně jedinečný přístup Marka Zondera k bubnování dodává hudbě další úroveň hloubky a důvěryhodnosti.“ Trey Spencer na Sputnikmusic udělil pět hvězd z pěti a napsal: „Pokud máte rádi svůj progres chladný a přesný bez všech náhodných instrumentálních masturbací, které využívá spousta jiných, pak byste měli udělat vše pro to, abyste si toto album co nejdříve pořídili.“
Nahrávka se dočkala i úspěchu v hitparádách – dosáhla na 141. místo v žebříčku Billboard 200 (druhé nejvyšší umístění v historii kapely) a udržela se v něm devět týdnů. Jediný videoklip k písni "Through Different Eyes" se podařilo odvysílat v Headbangers Ball. Jako host se na LP objevil ve skladbě "At Fate's Hands" Kevin Moore (v té době člen Dream Theater) a obal vytvořil Hugh Syme, známý svou tvorbou pro kanadskou skupinu Rush.
S deskou se Fates Warning vydali na své první světové turné, které trvalo od listopadu 1989 do listopadu 1990. Zahájeno bylo 17. listopadu v Mexiku společně s kapelou Helstar a pokračovalo po amerických městech až do poloviny prosince. Následně se soubor přesunul na sedm vystoupení v rámci vánoční šňůry po Evropě, kde předskakoval skupině Manowar. V březnu následujícího roku pokračovali v USA s Sanctuary a později se obě formace představily i evropskému publiku. Turné vyvrcholilo 19. listopadu koncertem ve slovenské Galantě.
Roku 1991 vyšel studiový počin Parallels, distribuovaný společností Warner. Tento titul, jenž znamenal začátek spolupráce s producentem Terrym Brownem (spojeným se skupinou Rush), nabídl přístupnější a uměřenější kompozice než předchozí desky, ačkoli skladby jako "The Eleventh Hour" a "Life in Still Water" si uchovaly progresivní ráz. V obou z nich hostuje James LaBrie, který se tehdy čerstvě připojil k Dream Theater. Parallels je mnohými považováno za klíčové dílo, jež ovlivnilo řadu dalších hudebníků, a bývá označováno za komerčně nejúspěšnější LP Fates Warning – přestože na rozdíl od předchozích tří nahrávek neproniklo do žebříčku Billboard 200, vyšlo navíc v době nástupu grungeové vlny. Umístilo se však v žebříčku Billboard Heatseekers a proniklo i do první desítky regionální sekce Heatseekers – Northeast. V roce 2005 obsadilo 371. místo v žebříčku 500 nejlepších rockových a metalových alb všech dob podle magazínu Rock Hard.
S albem Parallels si Fates Warning udrželi výraznou popularitu v USA i Evropě. Videoklipy k písním "Point of View" a "Eye to Eye" se dočkaly častého vysílání v pořadu Headbangers Ball, a skupina v roce 1992 absolvovala prestižní turné po boku formací Pantera a Savatage. V roce 1993 pak stanula v roli headlinera druhého večera na festivalu Wacken Open Air v Německu.
Po komerčním úspěchu předchozích desek Fates Warning zpomalili a nahrávka navazující na Parallels vznikala dva a půl roku. Výsledné album Inside Out (1994) pokračovalo v duchu předchozí nahrávky, přičemž přidalo do písní více melodie. Poprvé od Spectre Within zůstala sestava souboru mezi dvěma alby beze změn. Členové skupiny přičítali relativně malý ohlas této kolekce zmatku, který panoval při jejím vzniku v důsledku úspěchu Parallels a neschopnosti udržet kreativní dynamiku. Stejně jako jeho předchůdce se Inside Out dostalo do Top 10 žebříčku Billboard Heatseekers – Northeast, přestože se kvůli vzestupu grunge a alternativního rocku prakticky nevysílalo. Po jeho vydání se formace připojila k Dream Theater na jejich turné Awake po USA a Evropě.
Roku 1995 vyšlo kompilační album Chasing Time, které zahrnovalo dvě dosud nevydané skladby.
V roce 1996 skupinu opustili Joe DiBiase i Frank Aresti. Zbývající trojice Alder, Matheos a Zonder se spojila s novým baskytaristou Joeym Verou a hostujícím klávesistou Kevinem Moorem, aby o rok později vydali album A Pleasant Shade of Gray.
Tento koncepční titul odhalil mnohem temnější a melancholičtější náladu ve stylu psaní, než jaká byla u souboru obvyklá. Album tvoří jediná skladba o délce 53 minut, rozdělená do dvanácti částí, čímž se stalo nejdelším dílem, jaké kdy Fates Warning vytvořili. Nahrávka vznikla po dvou týdnech zkoušek a samotné nahrávání zabralo přibližně měsíc ve studiu Carriage House pod vedením producenta Terryho Browna.
V roce 1998 vyšel koncertní dvoudiskový set Still Life, který zachycuje A Pleasant Shade of Gray v kompletním živém provedení. V sestavě vedle kmenových členů vystupovali také Joey Vera (baskytara), Bernie Versailles (kytary) a Jason Keazer (klávesy). Japonská edice obsahovala studiovou coververzi písně "In Trance" od Scorpions.
Ve stejné sestavě se skupina vrátila do studia začátkem roku 2000 a výsledkem bylo album Disconnected, které vyšlo 25. července. Stejně jako jeho předchůdce i toto LP představuje koncepční dílo – není to však introspektivní cesta do nitra, ale spíše reflexe života a společnosti.
Jedním z prvků, který desku odlišuje, je mimořádný výkon Raye Aldera. Jeho melodický a sytý hlas dominuje většině skladeb a ve skladbě "Disconnected" pozvedá nahrávku na úroveň progresivní dokonalosti. Výtečná je i kytarová práce Matheose – deska nabízí jak melodické pasáže, tak technicky propracované momenty. Použití klávesových nástrojů skladby obohacuje a výborně doplňuje Matheosovy harmonie, čímž jim dodává další vrstvu progrese.
Na jaře následujícího roku absolvovali Fates Warning měsíční propagační turné po USA, kde se představili společně s Savatage.
V roce 2003 byl bývalý kytarista Frank Aresti požádán, aby zaskočil během turné souboru po boku progresivních kolegů Dream Theater a Queensrÿche. Spolupráce nakonec přerostla rámec výpomoci a Aresti se v roce 2005 oficiálně vrátil do kapely.
O rok dříve vyšla jubilejní desátá studiová deska Fates Warning s názvem FWX. Bubeník Mark Zonder tehdy oznámil, že se jedná o jeho poslední album se skupinou, neboť se chce věnovat jiným aktivitám – a v roce 2005 skutečně odešel. Ačkoli se Frank Aresti stal opět oficiálním členem, na této desce se nepodílel, protože písně už byly hotové a smlouvy uzavřeny.
Přestože FWX postrádá okázalé instrumentální exhibice, jejich absenci kompenzuje mimořádně silným písničkářstvím. Alder je hlavní oporou celé nahrávky a září zejména v písních "Left Here" a "Crawl". První z nich je všestranně vyvážená kompozice, zatímco druhá představuje výbušný hit se silným refrénem a precizní rytmikou od Matheose. Jeho kytarová hra tvoří vrchol celé kolekce – a přestože obsahuje jen tři sóla, z nichž dvě nejsou nijak výjimečná, řada kytarových motivů je natolik silná, že rezonují hluboko uvnitř. Skvělým příkladem je začátek a závěr zmíněné "Crawl". Výraznou stopu zanechává také skladba "River Wide, Ocean Deep", která má stavitelský charakter, byť vyústění není tak silné. "Wish" je spíše náladová píseň a nabízí jediné Matheosovo opravdu výrazné sólo.
Roku 2005 vyšlo koncertní DVD Live in Athens, na kterém se za bicími představil hostující Nick D'Virgilio.
V roce 2010 odehráli Fates Warning u příležitosti znovuvydání, remasterované a rozšířené edice klasického Parallels vybrané koncerty v sestavě, ve které byla původně natočena tato deska (Alder, Matheos, Zonder, Aresti a DiBiase).
Na začátku roku 2011 bylo oznámeno, že Matheos a původní zpěvák John Arch založili projekt Arch/Matheos. Jejich debutové album Sympathetic Resonance, na kterém se podíleli také Joey Vera (baskytara), Bobby Jarzombek (bicí) a Frank Aresti (sólová kytara), vyšlo na podzim téhož roku. Objevily se na něm i tři skladby původně zamýšlené pro Fates Warning – "Neurotically Wired", "Midnight Serenade" a "Stained Glass Sky".
Po mnoha odkladech vydali Fates Warning 27. září 2013 jedenáctý studiový počin Darkness in a Different Light. Šlo o první LP od FWX z roku 2004. Na desce debutoval bubeník Bobby Jarzombek a zároveň šlo o první nahrávku vydanou pod hlavičkou Inside Out Music.
Recenze byly převážně pozitivní. Dan Drago z About.com desku označil za další zářez na dlouhém seznamu úspěchů Fates Warning a ocenil její bezchybné přechody mezi složitými progresivními rytmy a přímočarými údernými riffy. Ray Van Horn Jr. z Blabbermouthu našel souvislosti s tvorbou kapely z 90. let, ale zároveň vyzdvihl větší tvrdost evokující rané období a desky jako No Exit. Joe Devita z Loudwire uvedl, že LP znamenalo pro skupinu skok do moderní doby, aniž by ztratila charakteristické rysy svého zvuku.
Během prvního týdne po vydání se prodalo zhruba 2 700 kopií, což vyneslo Darkness in a Different Light na 162. místo v žebříčku Billboard 200. Šlo o první desku kapely od Perfect Symmetry (1989), která se v tomto žebříčku objevila.
Na oslavu 30. výročí alba se sestava Awaken the Guardian (Arch, Matheos, Aresti, DiBiase a Zimmerman) opět spojila, aby 30. dubna 2016 vystoupila jako headliner na festivalu Keep It True v Německu. Druhé vystoupení proběhlo 9. září téhož roku na festivalu ProgPower USA v Atlantě ve státě Georgia. Oba koncerty byly zaznamenány a 28. dubna 2017 vydány společností Metal Blade Records jako Awaken the Guardian Live ve formátech CD, dvojvinyl, DVD a Blu-ray.
Fates Warning vstoupili opět do studia v prosinci 2015, aby zahájili práce na svém dvanáctém studiovém počinu, jehož vydání bylo původně plánováno na začátek roku 2016. Deska nazvaná Theories of Flight nakonec vyšla 1. července 2016 a byla prvním albem od FWX, které skupina nahrála ve čtyřčlenné sestavě.
Ačkoli byl Frank Aresti v době nahrávání stále oficiálním členem Fates Warning, na fotografiích v bookletu se neobjevil a je uveden pouze jako host. Přispěl kytarovými sóly ve skladbách "From the Rooftops" a "White Flag". Jedná se o jeho poslední účast na albu kapely.
Trey Spencer ze Sputnik Music ve své recenzi uvedl: „Theories of Flight působí jako klasika. Když se kapele nějakým způsobem podaří vzít nejpevnější a nejzapamatovatelnější momenty svého průlomového alba a hladce je propojit se zvukem, kolem kterého krouží už léta, a to bezchybně, pak stojí za to přinejmenším prohlásit, že vydala milník ve své vlastní kariéře. Ale stojí za to zastavit diskusi na tomto místě; nevím? Je sice příliš brzy na to, abychom začali Theories of Flight nazývat dalším vrcholem progresivního metalu, ale za deset let se takovým albem dost možná stane.“
V rozhovoru z června 2018 frontman Ray Alder na otázku ohledně třináctého alba Fates Warning uvedl: „Právě teď nejsme v režimu psaní. Každý si tak nějak dělá to svoje. Jsem si jistý, že to brzy vyjde najevo, co kdo dělá. Prozatím nemáme v plánu psát další album Fates Warning - alespoň ne v blízké budoucnosti.“
Alder se vyjádřil i k budoucnosti kapely: „Kapela se chystá do budoucna. Momentálně prostě nemáme v plánu jít do studia nebo psát. Lidé ale pracují na různých věcech a my právě teď připravujeme další turné do Jižní Ameriky, takže to je ještě trochu ve hvězdách. Je to na 90 procent jisté, ale uvidíme, co se s tím stane. Nemůžu nic říct, dokud to není potvrzené.“
15. února 2019 bylo oznámeno, že Fates Warning znovu podepsali smlouvu s Metal Blade Records a plánují začít pracovat na novém studiovém počinu, který by měl vyjít v roce 2020 po jarním turné s Queensryche. V rozhovoru z prosince téhož roku baskytarista Joey Vera uvedl: „Fates Warning ještě neskončili s psaním, ale jsou docela blízko. Myslím, že materiál Fates se bude nahrávat pravděpodobně někdy v lednu, únoru. V obou těchto kapelách jsem samozřejmě stále hodně zapojený. Takže určitě, novinka Armored Saint a nový titul Fates Warning je na obzoru v příštích 18 měsících, to určitě.“
Dne 13. května 2020 Alder na svém instagramovém profilu oznámil, že vokály pro 13. album jsou hotové. Třináct písní za dvanáct dní. Dne 25. srpna 2020 bylo oznámeno, že se deska bude jmenovat Long Day Good Night a vyjde 6. listopadu 2020, jen dva týdny po albu Punching the Sky od Verovy další kapely Armored Saint. V Německé hitparádě obsadilo 11. místo.
Recenze na album se nesly většinou v pozitivním duchu a ocenily, že se kapela stále drží na vysoké úrovni. I přes dlouhou zkušenost s natáčením desek dal ale Ray Alder (na této desce je také hlavním autorem textů) najevo, že realizace písní na albu dala hodně práce: „Stejně jako na všech deskách nic nepřichází snadno. Je to docela náročný proces, dostat se od nápadu k hotové písni. Někdy si myslíte, že jste s tím hotovi, pak slyšíte něco jiného a musíte to zkusit. Někdy to funguje a někdy ne, ale musíte to alespoň zkusit, jen abyste věděli, že jste nakonec udělali všechno pro to, aby to bylo co nejlepší. Poslední rok jsme s Jimem strávili psaním tohoto alba prakticky každý den. S výsledkem jsem velmi spokojen, stejně jako se směsicí stylů. Dalo by se říct, že toto album reprezentuje všechny roky, které jsme spolu strávili.“
Na desce se do procesu nahrávání zapojil i kytarista z turné Mike Abdow, který přispěl několika sóly, a hostuje zde bubeník Gavin Harrison (Porcupine Tree a The Pineapple Thief), který hraje ve skladbách "When Snow Falls" a "Under The Sun". Ve druhé jmenované písni hraje kromě jiných také kanadská houslistka Mika Posenová.
Když se Alder v rozhovoru pro Rock Hard z května 2023 vyjadřoval k možnosti dalšího alba, uvedl, že Matheos nemá zájem psát nový materiál pro Fates Warning: „To bylo v podstatě jeho vyjádření, že už nechce psát žádnou další hudbu pro Fates. Neznamená to, že už nikdy nepojedeme na turné. Rád bych znovu koncertoval a Jim také, už jsme o tom mluvili. Jde jen o to, aby se všichni sešli.“
