| Původ: | Kodaň, Dánsko |
| Aktivní roky: | 1981 - 1985, 1992 - 1999, 2008 - 2009, 2011, 2019 - současnost |
| Styl: | Heavy metal, black metal, gotický metal |
| Vydavatelé: | Roadrunner, Metal Blade |
| Web: | mercyfulfatecoven.com |
Mercyful Fate je dánská heavymetalová skupina z Kodaně, kterou v roce 1981 založili zpěvák King Diamond a kytarista Hank Shermann. Díky textům zabývajícím se satanem a okultismem byli Mercyful Fate spolu s kapelami Venom a Bathory součástí první vlny black metalu na počátku až v polovině 80. let 20. století. Mnoho kapel z tohoto hnutí pak ovlivnilo pozdější black metalové hudebníky v 90. letech, zejména v Norsku. Mercyful Fate měli také významný vliv na pozdější thrash a death metalovou scénu a kapely jako Metallica, Slayer, Testament, Exodus, Kreator, Death, Morbid Angel, Obituary nebo Cannibal Corpse.
Od svého vzniku v roce 1981 vydala skupina sedm studiových alb, dvě EP a čtyři kompilace. Po několika změnách v sestavě a vlastnoručně natočených demosnímcích vydali v roce 1982 stejnojmenné EP ve složení King Diamond (zpěv), Hank Shermann (sólová a rytmická kytara), Michael Denner (rytmická a sólová kytara), Timi Hansen (baskytara) a Kim Ruzz (bicí). V této sestavě skupina nahrála svá první dvě studiová alba (Melissa z roku 1983 a Don't Break the Oath z roku 1984); navzdory své pověsti jedné z nejuznávanějších kapel evropské heavymetalové scény 80. let se Mercyful Fate stali předmětem kontroverze kvůli svým satanistickým obrazům a jedna z jejich písní "Into the Coven" později proslula tím, že se objevila na seznamu 'Filthy Fifteen' od PMRC.
Po rozpadu kvůli hudebním neshodám v roce 1985 se čtyři z pěti členů Mercyful Fate znovu sešli v roce 1992, aby nahráli album In the Shadows, které vyšlo následující rok. Během 90. let skupina vydala další čtyři studiová alba a prošla několika změnami v sestavě. V roce 1999 Mercyful Fate přerušili činnost, ale v průběhu roku 2000 se příležitostně znovu sešli. Dne 1. srpna 2019 bylo oznámeno, že Mercyful Fate se znovu trvale spojují, plánují koncertní turné a vydání nového alba, které bude jejich prvním od roku 1999, kdy vydali nahrávku nazvanou 9.
Mercyful Fate vznikli v dánské Kodani v roce 1981 po rozpadu skupiny Brats, což byla punkmetalová kapela, ve které působili zpěvák King Diamond (vlastním jménem Kim Bendix Petersen), kytaristé Hank Shermann (vlastním jménem René Krolmark, v Brats hrál pod jménem Hank de Wank) a Michael Denner a basák Timi 'Grabber' Hansen. Po několika změnách v sestavě (včetně příchodu Diamonda a odchodu Dennera) a debutovém albu, vydaném v roce 1980 (pod názvem 1980) začali Diamond a Shermann psát nový materiál, který byl mnohem těžší než jakákoli předchozí tvorba Brats.
Nahrávací společnost CBS nebyla s tímto materiálem spokojena a požadovala, aby skupina přestala zpívat anglicky a stala se komerčnější. V důsledku toho Diamond a Shermann ze skupiny odešli a založili Mercyful Fate. V té době se ke skupině nakrátko připojil bývalý baskytarista Rock Nalle Ole Beich (později člen skupin L.A. Guns a Guns N' Roses). Po několika změnách v sestavě a poloprofesionálních demo nahrávkách vydali Mercyful Fate v roce 1982 stejnojmenné EP v sestavě, kterou tvořili zpěvák King Diamond, kytarista Hank Shermann, baskytarista Timi Hansen, bubeník Kim Ruzz a kytarista Michael Denner.
V červenci 1983 nahráli Mercyful Fate své debutové album v nahrávacím studiu společnosti Easy Sound Recording v dánské Kodani. Album nazvané Melissa, které produkoval Henrik Lund (spolu se svým bratrem spolumajitel studia) vyšlo 30. října 1983 u Roadrunner Records. Nahrávka je označována za jeden z prvních příkladů extrémního metalu a často je považována za zásadní vliv na tehdy se rozvíjející žánry thrash metalu, black metalu a death metalu. V roce 2005 vydavatelství Roadrunner Records toto album znovu vydalo s několika bonusovými skladbami a bonusovým DVD. Hudba je připsána Hanku Shermannovi a texty Kingu Diamondovi.
Postava Melissy, čarodějnice, která byla upálena na hranici, se poprvé objevuje na eponymním debutovém EP a s přestávkami i v pozdější tvorbě skupiny. Jedna ze skladeb alba, "Into the Coven", si získala zvláštní pozornost o dva roky později, kdy ji Parents Music Resource Center (PMRC) zařadilo mezi 'Filthy Fifteen' (15 nevhodných skladeb) kvůli jejímu údajnému okultnímu obsahu. V roce 2017 časopis Rolling Stone zařadil Melissu na 17. místo svého seznamu '100 nejlepších metalových alb všech dob'.
Kapela strávila ve studiu 12 dní, aby album nahrála a smíchala. Písně proto byly předem důkladně zaranžované a nacvičené, aby se co nejlépe využil omezený čas. Lund, který nikdy předtím neprodukoval metalovou kapelu, album míchal sám, ale přijímal od muzikantů připomínky k jednotlivým záběrům. Kapela tento postup považovala za velmi iritující, ale později se Diamond vyjádřil, že ho chápe, že nechtěl, aby mu přes rameno visela banda amatérů.
V té době vydavatelství požádalo kapelu o nahrání coververze, a tak skupina nahrála píseň "Immigrant Song" od Led Zeppelin. Píseň ale nakonec kapela vynechala, protože se podle ní příliš nehodila k textu a atmosféře alba. Podle Shermanna byl Diamondův výkon velmi překvapivý, protože zněl velmi podobně jako původní vokál Roberta Planta.
Část materiálu na albu má kořeny v demosnímcích, které hudebníci nahráli v době, kdy byli členy undergroundových kapel Black Rose a Brats. "Curse of the Pharaohs" se na starém demu Brats původně jmenovala "Night Riders" a byla přejmenována poté, co King Diamond změnil text, který původně napsal baskytarista. "Love Criminals", vlastně první píseň, kterou kdy Mercyful Fate napsali, byla přejmenována na "Into the Coven", což měl být původně i název alba.
Album obsahuje také skladbu "Satan's Fall", kterou, jak vzpomíná Michael Denner, se musel učit celou věčnost a vyvolávala děsivý pocit, když ji několikrát slyšel. Hudbu k této písni napsal Hank Shermann, který ji složil během mnoha bezesných nocí na odpojenou kytaru ve svém obývacím pokoji. Kapela ji dlouho zkoušela v nedokončené podobě, protože Shermann neustále přidával nové části. Podle Dennera je v "Satan's Fall" asi šestnáct různých riffů, a byla s délkou přes 11 minut nejdelší píseň kapely, dokud kapela nevydala v roce 1998 album Dead Again, na které má titulní skladba 13 minut.
3. prosince 1983 měli Mercyful Fate předskakovat Ozzymu Osbournovi v Kodani, ale kvůli Osbournově nemoci bylo vystoupení zrušeno. Později téhož měsíce skupina vystoupila v Kodani v rámci přípravy na nadcházející evropské turné.
V roce 1984 se Mercyful Fate poprvé setkali se členy skupiny Metallica, s nimiž od té doby zůstali velmi dobrými přáteli. Vše začalo tím, že si Metallica při nahrávání v Kodani půjčila od Mercyful Fate zesilovače a různé další vybavení.
Evropské turné kapela zahájila v Nizozemsku 19. ledna 1984 v klubu The Dynamo v Eindhovenu a následující den odehráli set v The Countdown Cafe v Hilversumu. Ten byl živě přenášen nizozemským celostátním rozhlasem. Dne 21. ledna vystoupili v Amsterdamu, v divadle The Paradiso, kde byla kvůli velmi neschopné místní ochrance z oltáře na pódiu fanouškem ukradena lebka Melissy. V únoru pak kapela vyrazila na turné po Itálii, kde odehrála 6 koncertů, a následujícího 3. března zahájila turné po Velké Británii jako support kapely Manowar. Původně bylo domluveno 11 koncertů, ale ukázalo se, že Mercyful Fate odehrají pouze jeden, tento první a jediný koncert se konal v St Albans City Hall v Hertfordshire, kde hlavní štáb nenechal kapele čas na zvukovou zkoušku a na řádné nastavení aparatury. Zvukař Manowar dokonce manipuloval se zvukovou aparaturou Mercyful Fate během jejich vystoupení, které bylo zkráceno ze 45 minut na 25 minut. Manowar odmítli vyhovět žádosti Mercyful Fate a Roadrunner o lepší zacházení, což kapelu donutilo opustit turné s velkou finanční ztrátou pro sebe, nemluvě o zklamání britských fanoušků.
Dne 5. dubna kapela odehrála vyprodaný koncert v kodaňském Saltlageretu, kde mohla poprvé představit svůj nový pódiový set Chapel. Následně 30. dubna začali dalších 19 dní pracovat na další desce, a to opět ve studiu Easy Sounds. Dne 10. června kapela vystoupila na prestižním festivalu Heavy Sounds v belgickém Poperinge, na jehož programu se kromě nich objevili také Motörhead, Twisted Sister, Metallica, Barón Rojo, Lita Ford, H-Bomb a Faithful Breath.
Druhé studiové album Don't Break the Oath, které je stejně jako debut povážováno za klasiku, vyšlo 7. září 1984. Styl, který na něm Mercyful Fate použili, připomínal směs heavy metalu s progresivními prvky, textově se zabýval satanem a okultismem a vyznačoval se teatrálním falzetovým vokálem Kinga Diamonda. Právě texty a Diamondův zpěv stáli za tím, že Mercyful Fate nebyli řazeni k oficiálnímu metalovému proudu. Ačkoli album díky svému lyrickému obsahu velmi ovlivnilo budoucí blackmetalové kapely, samotná hudba je black metalu, který už tenkrát drtily spolky jako Venom nebo Slayer, poměrně vzdálená a mnohem učesanější.
Album bylo remasterováno a následně znovu vydáno u Roadrunner Records v roce 1997. Tato reedice vyšla s bonusovou skladbou "Death Kiss (Demo)", která se nakonec vyvinula v hlavní skladbu alba, "A Dangerous Meeting". Album se setkalo s příznivým hodnocením kritiky a Metal Rules jej označila za nejlepší extrémní metalové album všech dob.
Během doprovodného turné k albu hrála kapela dva měsíce v USA a vystoupili i na festivalu v Německu. Přestože si Mercyful Fate získali kultovní oblibu po celém světě, v dubnu 1985 se kvůli hudebním neshodám rozpadli. Kytarista Hank Shermann chtěl, aby se kapela posunula ke komerčnějšímu zvuku; King Diamond to odmítl a oznámil svůj odchod, což vedlo k rozpadu kapely.
Po rozpadu Mercyful Fate v roce 1985 založili King Diamond spolu s Michaelem Dennerem a Timim Hansenem stejnojmennou skupinu King Diamond. Denner i Hansen zůstali ve skupině až do alba Abigail z roku 1987, poté oba King Diamond opustili. Nahradili je Mike Moon a Hal Patino a King Diamond pokračovali ve vydávání alb i po reformě Mercyful Fate v roce 1992.
Hank Shermann po odchodu z Mercyful Fate založil v roce 1985 hardrockovou skupinu Fate, se kterou vydal dvě alba: Fate z roku 1985 a A Matter of Attitude z roku 1986.
Michael Denner si po odchodu z kapely King Diamond otevřel v Kodani obchod s deskami, a hraní se nevěnoval až do roku 1988, kdy založil skupinu Lavina, do které se přidali další dva bývalí hudebníci Mercyful Fate Timi Hansen a Hank Sherman (který právě opustil Fate). Kapela natočila třípísňové demo, aby získala nahrávací smlouvu, a později se vyvinula ve studiový projekt Zoser Mez. Píseň "Wasteland", která byla poprvé vydána na demokazetách Laviny, se později objevila také na demu a albu Vizier of Wasteland od Zoser Mez, které vyšlo v roce 1991.
Když Zoser Mez nahrávali demosnímky pro album, King Diamond některé z těchto demosnímků slyšel a protože byl styl velmi podobný Mercyful Fate, tak se s Shermannem a Dennerem dohodli, že se znovu spojí.
V době nečinnosti kapely vydala společnost Roadrunner Records tři kompilační alba Mercyful Fate. The Beginning vyšlo 24. června 1987 a obsahovalo materiál z vlastního EP skupiny z roku 1982, stejně jako raritní živé a studiové nahrávky. 12. května 1992 vyšlo Return of the Vampire, což byla další kompilace raritních studiových nahrávek natočených před jejich prvním oficiálním EP z roku 1982. Obal namaloval Torbjorn Jorgensen. V tom samém roce, 6. října, Roadrunner vydal ještě A Dangerous Meeting; kompilační album obsahující materiál Mercyful Fate i King Diamond.
V roce 1992 se tedy King Diamond, Hank Shermann, Michael Denner a Timi Hansen znovu spojili, aby reformovali Mercyful Fate. Původního bubeníka Kima Ruzze nahradil daší člen Zoser Mez Morten Nielsen. Výsledkem bylo album In the Shadows, na kterém hostoval ve skladbě "Return of the Vampire" také bubeník skupiny Metallica a King Diamondův krajan Lars Ulrich a které vyšlo 22. června 1993 u Metal Blade Records.
Na rozdíl od předchozích alb, která se celá soustředila na textová témata satanismu a okultismu, jsou texty na tomto albu zaměřeny spíše na konceptuálnější hororová témata, podobná tvorbě Kinga Diamonda s jeho stejnojmennou kapelou.
Obal alba (možná jeden z nejhezčích, který kapela v rámci své sedmipoložkové studiové diskografie použila), na kterém je zvídavá holčička se světle zelenou mašlí ve vlasech hypnotizovaná pohledem na dávný obraz, jemuž vévodí prastarý dub s démony v jeho větvích a který z kopce sleduje bezhlavý jezdec, namaloval Torbjorn Jorgensen (Studio Dzyan).
Hudebně může být album klidně vnímáno jako naprosto logické spojení s tehdejší produkcí sólové kapely Kinga Diamonda (alba The Eye a The Spider´s Lullabye). Většinu hudby sice napsali Shermann s Dennerem, ale autorský podíl Kinga Diamonda se jim skoro vyrovnal. A na albu je to docela slyšet.
Na doprovodném turné k albu byl Morten Nielsen nahrazen bubeníkem Snowy Shawem z King Diamond (později hrál ve skupině Therion), a to kvůli zranění kolena, které si Nielsen přivodil. Baskytarista Timi Hansen byl rovněž nahrazen Sharlee D'Angelem (Arch Enemy), protože se nechtěl účastnit turné. 27. června 1994 skupina vydala ještě EP The Bell Witch, které obsahovalo živé skladby a také studiové nahrávky z alba In the Shadows.
25. září 1994 vydala znovu oživená skupina album Time, které bylo nahráno a smícháno v dallaské zvukové laboratoři během května až srpna 1994. Jedna ze skladeb, "The Mad Arab", pojednává o postavě Abdula Alhazreda, autora fiktivního zakázaného svazku okultní literatury Necronomicon od H. P. Lovecrafta. V textovém bookletu má podtitul "Part One: The Vision". Druhá část se objevuje jako skladba "Kutulu (The Mad Arab, Part Two)" na navazujícím albu Into the Unknown.
Na jednoduchém obalu se nachází obrázek lebky, o které se vedly řeči, že byla originálem 'Melissy', tedy té lebky, kterou skupina užívala jako rekvizitu v úplných koncertních začátcích.
Názory na desku se různí. Album prošpikované hororovými tématy je zdařilý vzorek devadesátkového heavy metalu, jemuž vévodí falzet Kinga Diamonda o rozsahu (podle některých informací) pěti oktáv. A znovu se na něm potvrdila i jeho skladatelská vůdčí role, po té co složil pět z jedenácti skladeb. Čtyři jsou dílem Hanka Shermanna, o dvě se postaral Michael Denner. Právě Hank ale album označil za jeho nejméně oblíbené z diskografie kapely. Podle jeho názoru bylo moc vyměklé a postrádalo agresivitu prvních alb.
To nejlepší z alba, pokud člověk vychází z oblíbenosti skladeb, pochází z autorského pera Kingova. Na samém vrcholu toho všeho je titulní kousek, jemuž nechybí absolutně nic z mrazivé Kingovy poetiky (vypíchnuté báječným Dennerovým sólem), v těsném závěsu pak zbývající čtveřice skladeb „Angel Of Light“, „Witches´ Dance“, „My Demon“ a „Lady In Black“, které vás ani na okamžik nenechají na pochybách o tom, že tahle produkce pochází ze skutečné světové extratřídy. Vybrané melodie a rytmy, správně zatěžkané a kroucené riffy a především všudypřítomný stín hrůzy, vytvářející na okolních stěnách strašidelné obrazce, tohle umí jen jediný člověk na světě.
Po vydání alba došlo k další změně v sestavě, když byl bubeník Snowy Shaw pro turné nahrazen Bjarne T. Holmem. Holm byl původně požádán, aby se k Mercyful Fate připojil již v roce 1981, ale odmítl kvůli předchozím závazkům.
Na začátku roku 1996 skupina strávila leden až únor nahráváním a mixováním dalšího alba Into the Unknown, které vyšlo 20. srpna 1996. Po vydání alba opustil kapelu překvapivě kytarista Michael Denner, kterého nahradil Mike Wead (ex-Hexenhaus, Memento Mori). Podle Hanka bylo tohle album návratem ke kořenům, více metalové a méně načačané.
Jedná se také o dosud komerčně nejúspěšnější album Mercyful Fate, ve finské hitparádě se umístilo na 31. místě a dva týdny se udrželo v Top 40. Jedná se o jediné album skupiny, které se objevilo v hitparádě.
V říjnu 1997 začali Mercyful Fate nahrávat ve studiu Nomad Recording Studio v texaském Carrolltonu album Dead Again. Nahrávka vyšla 9. června 1998 a patřila k těm tvrdším v diskografii kapely. Kromě toho album představilo komplexnější a progresivnější zvuk několika skladeb, zajímavá titulní skladba je dlouhá skoro čtvrt hodiny. Ze zajetých kolejí se vymyká také píseň "Crossroads", kterou složil baskytarista Sharlee D'Angelo.
Sedmé studiové album skupiny bylo obdařeno lakonickým názvem 9. Bylo nahráno v únoru a březnu 1999 a vyšlo 15. června 1999 u Metal Blade Records. Album pokračuje v těžším zvuku, který byl představen na předchozím albu Dead Again, a také znamená pokračování satanistických a okultních textových témat, která převládala během první inkarnace kapely a stala se znovu dominantními na albu Time (1994). 9 bylo posledním studiovým albem kapely před jejich dvacetiletou pauzou v letech 1999 až 2019.
Po turné k albu 9 si Mercyful Fate dali pauzu. King Diamond se soustředil pouze na svou stejnojmennou kapelu i s kytaristou Mikem Weadem, který se k ní připojil během evropského turné k albu House of God. Hank Shermann a Bjarne T. Holm se znovu spojili s Michaelem Dennerem a vytvořili kapelu Force of Evil, zatímco Sharlee D'Angelo se připojil ke skupině Arch Enemy. Když byl Diamond v roce 2008 dotázán na současný stav kapely, prohlásil, že Mercyful Fate v současné době "hibernují" a že rozhodně neskončili, alespoň podle jeho názoru.
V srpnu 2008 byl King Diamond požádán bubeníkem skupiny Metallica Larsem Ulrichem, zda by se Mercyful Fate nechtěli podílet na videohře Guitar Hero: Metallica od společnosti Activision. Ulrich si vyžádal originální mastery dvou písní skupiny, aby je mohl ve hře použít. Protože se je nepodařilo sehnat, navrhl Diamond společnosti Activision, aby kapela písně nahrála znovu, a tak se King Diamond, Hank Shermann, Michael Denner, Timi Hansen a Bjarne T. Holm znovu sešli, aby znovu nahráli písně "Evil" a "Curse of the Pharaohs".
Dne 7. prosince 2011 se King Diamond, Hank Shermann, Michael Denner a Timi Hansen znovu sešli na pódiu na koncertě k 30. výročí založení skupiny Metallica, který se konal ve Fillmore v San Franciscu v Kalifornii. Společně s oslavenci si zahráli koláž "Mercyful Fate (medley)" z alba Garage Inc.
Dne 28. ledna 2017 se původní sestava kapely (bez Diamonda) znovu sešla, aby převzala cenu Pioneer Prize na slavnostním ceremoniálu Steppeulven pořádaném Dánskou asociací hudebních kritiků v Bremen Teater v Kodani. Poprvé se tak s kapelou od rozpadu v roce 1985 objevil bubeník Ruzz.
1. srpna 2019 bylo oznámeno, že Mercyful Fate v létě 2020 odehrají blíže nespecifikovaný počet koncertů po celé Evropě. Sestavu kapely tvořili King Diamond (zpěv), Hank Shermann (kytara), Bjarne T. Holm (bicí), Mike Wead (kytara) a Joey Vera (baskytara), který zaskakoval za Timiho Hansena, jenž bojoval s rakovinou. Vera se pak stal baskytaristou na plný úvazek poté, co Hansen 4. listopadu 2019, krátce po svých 61. narozeninách, zemřel. Kromě dříve vydaného materiálu se kapela chystala v průběhu léta představit i nové písně.
V rozhovoru pro časopis Heavy v květnu 2020 Shermann uvedl, že napsal šest nebo sedm písní pro nové album kapely. 2. června 2022 Mercyful Fate v rámci evropského turné vystoupili poprvé od roku 1999 v Hannoveru, kde debutovali se zbrusu novou písní "The Jackal of Salzburg".
Mercyful Fate patřili spolu s dalšími skupinami, jako jsou Venom, Bathory a Hellhammer k první vlně black metalu. Mnohé z těchto skupin pomohly vytvořit styl, na němž později stavěli budoucí blackmetaloví umělci. Na rozdíl od ostatních skupin první vlny jsou pro jejich styl typické vlivy progresivního rocku, epického hard rocku 70. let a tradičního heavy metalu. Vzhledem k tomu, že v mnoha písních skupiny se objevovaly texty o satanismu a okultismu a King Diamond jako jeden z prvních blackmetalových hudebníků používal dnes již proslulé mrtvolné líčení byli Mercyful Fate průkopníky ve vývoji black metalu,i když jejich hudební styl neměl na tuto odnož extrémního metalu takový vliv jako u ostatních kapel první vlny.
Jako svůj vzor kapelu uváděli různí významní hudebníci. Kerry King, kytarista thrashmetalové kapely Slayer, uvedl, že když nahrávali album Hell Awaits, byli s Jeffem Hannemanem velkými fanoušky Mercyful Fate, a to natolik, že jejich album jimi bylo velmi ovlivněno. Kolegové z thrashmetalové kapely Metallica nahráli na své cover album Garage Inc. z roku 1998 medley skladeb Mercyful Fate. Od té doby kapela tuto píseň několikrát živě zahrála i s několika členy Mercyful Fate.
