| Původ: | Nürensdorf, kanton Curych, Švýcarsko |
| Aktivní roky: | 1982 - 1984 |
| Styl: | Black metal, speed metal, thrash metal |
| Vydavatelé: | Noise, Century Media |
| Web: | hellhammer.org |
HELLHAMMER byla švýcarská heavy metalová skupina z Nürensdorfu, která působila v letech 1982-1984. Ačkoli byly zvuk a styl kapely v době jejího působení silně kritizovány a špatně hodnoceny, při zpětném pohledu se dočkaly velkého uznání a jsou považovány za klíčový vliv na black metal a v té době se rodící thrash. V červnu 1984 se kapela rozpadla, ale dva z jejích členů brzy založili další vlivnou extrémní metalovou skupinu CELTIC FROST.
Inspirováni hudbou Black Sabbath, Venom, Raven, Motörhead a Angel Witch založili kytarista a zpěvák Thomas Gabriel Fischer (známý jako 'Tom Warrior'), baskytarista a zpěvák Urs Sprenger ('Savage Damage' a 'Steve Warrior') a bubeník Pete Stratton v květnu roku 1982 skupinu Hammerhead. Ačkoli Fischera punk nijak zvlášť nebral, ohromily ho desky britských Discharge Why a Hear Nothing See Nothing Say Nothing, které od té doby zásadně ovlivnily jeho hudbu. Jak později poznamenal, nedostatek extrémního metalu v té době znamenal, že se fanoušci Venom a Motörhead museli pro podobný zvuk často uchylovat k punkovým kapelám. Vliv na něj měly i skupiny GBH a Anti-Nowhere League.
Pokud jde o Tomovy první hudební aktivity, je potřeba vrátit se v čase zhruba o rok zpátky a začít u skupin Tarot (nezaměňovat s finskou heavy metalovou smečkou basáka Marko Hietaly, která vznikla v roce 1982) a Grave Hill, které se sestavou vice méně překrývaly. Členy v té době byli kromě Toma Alfredo 'Stonehead' Pappalardo (baskytara), Alois 'Jay Blackwood' Wendelin (bicí), Philipp 'Phil Hunter' Veraguth (zpěv) a Urs (později 'Steve Warrior') Sprenger (zpěv). Obě kapely se snažili hrát metal a napodobovat jiné kapely, hlavně se ale jejich členové stále učili, jak ovládat své nástroje. Tarot neměli ani zkušebnu a Grave Hill a Hammerhead byly jen náčrty, z kterých pak vystoupil Hellhammer.
Tom později vzpomínal: „Na kytaru jsem začal relativně pozdě. Na začátku osmdesátých let, když mi bylo sedmnáct nebo osmnáct. Předtím jsem zkoušel hrát, když mi bylo asi 11 let. Matka mě nutila chodit ve škole na hodiny kytary a bylo to hrozné. Dostal jsem akustickou kytaru a nacvičovali jsme takové ty tradiční lidové písničky ze sedmnáctého století nebo něco takového a já se k smrti nudil.
Potom přišly nějaké nahodilé školní kapely, ve kterých jsem se snažil být členem, ale nikdy to nikam nevedlo. Nakonec jsem se zeptal bubeníka jedné z těch školních kapel, jestli by se mnou nechtěl založit kapelu, a on z nějakého důvodu skutečně souhlasil. Založili jsme čtyřčlennou kapelu Grave Hill, která byla hodně ovlivněná novou vlnou britského heavy metalu. Samozřejmě jsme se snažili znít podobně, ale nevěděli jsme, jak hrát.
Když jsem dokončil střední školu, což se mi sotva podařilo, měl jsem narozeniny a babička mi dala nějaké peníze. Místo abych je rozumně investoval, koupil jsem si levnou letenku do Londýna, protože jsme všichni uctívali New Wave Of British Heavy Metal. To bylo koncem roku 81. Letěl jsem do Londýna, zašel do obchodu s deskami a koupil si všechny sedmipalcové singly, které kdy Neat Records vydali. První, který jsem si vzal, byl Venom. Přijel jsem domů a poslechl si singl "In League With Satan", a byla to ta nejtěžší věc, jakou jsem kdy slyšel. Schválně jsem si ten singl na 45 otáček za minutu pustil na 33 otáček za minutu. Chtěl jsem, aby to bylo těžší! Lidé z kapely Grave Hill se na mě tehdy dívali a říkali: "Ty ses zbláznil!". Mysleli si, že nejsem normální, a všichni odešli. Jediný, kdo zůstal, byl takzvaný roadie Steve Warrior. Ten říkal: "Tohle zní skvěle!". To byl v podstatě zrod Hellhammer. Byli jsme klonem Venom.
První dvě jejich alba mi změnila život. Změnily můj svět. Umožnily mi všechno. Ukázaly mi, že extrémnost v heavy metalu nemá hranice. Jejich hudba zastínila všechno ostatní v mém světě, to byl zrod extrémního metalu. Se Stevem jsme neustále hledali tvrdší a radikálnější hudbu – jak v metalu, tak (zejména Steve) v punku. Přitahovalo nás to třeba k Discharge. Když v prosinci 1981 vyšel debut »Welcome to Hell« od Venom, tak už jsem jednoduše nebyl připravený přešlapovat na místě. Zeptal jsem se Stevea, jestli si dokáže představit, že by se mnou vytvořil novou, extrémnější kapelu, tříčlenou jako Venom, Raven nebo Angel Witch, a on souhlasil.
Mně bylo osmnáct, Steve byl o rok nebo dva mladší. Protože jeho matka byla striktně proti tomu, aby hrál metal s klukem, jako jsem já, odmítla mu koupit hudební nástroj. Půjčil jsem mu svou baskytaru, a aby se náš nový projekt mohl uskutečnit, naučil se na ni hrát od začátku. Upozornil mě však, že neumí pořádně zpívat, nanejvýš ve stylu Cronose z Venom nebo Cala Morrise z Discharge. Byl jsem nadšený. Přesně tohle jsem měl na mysli. A tak jsme na začátku roku 82 založili naše nové trio, aniž bychom tušili, jak významná tato událost pro nás všechny bude. Nejdřív jsme si říkali Hammerhead, ale kapela s tímto názvem už existovala a každopádně se nám to zdálo příliš krotké. Po několika dnech jsme tedy změnili název na Hellhammer. Na tenhle název jsme přišli během noční túry v lesích v okolí našich vesnic.
Většinu zbytku roku 1982 nám trvalo, než jsme konečně našli stálého bubeníka, protože se ukázalo, že naše první volba postrádá ten správný fanatismus, který jsme se Stevem tak zásadně sdíleli. Po více než roce jsme nahráli naše první demo »Triumph of Death« a některé písně z něj hraji dodnes.“
Stálým bubeníkem se na podzim 1982 po Strattonově odchodu stal Jörg Neubart (alias 'Denial Fiend' nebo 'Bruce Day') ze skupiny Moorhead. Nebyla to ale jediná věc, kterou bylo nutno vyřešit, dalším problémem, který Hellhammer v té době sužoval, byla vhodná zkušebna; najít nějakou bylo kvůli mimořádně vysokým nájmům většinou docela obtížné.
Po překonání všech těchto nepříjemností konečně přišel červen roku 1983, v historii kapely významné datum. Za pouhých 70 dolarů nahráli s producentem Rolim Fuchsem ve zkušebně na přenosné zařízení demokazetu Triumph of Death. Hellhammer původně zamýšleli nejprve vydat devítipísňové demo s názvem Death Fiend, které mělo obsahovat hudbu napsanou v počátcích kapely. Následně však bylo rozhodnuto od tohoto plánu upustit, a to i přesto, že obaly kazet již byly vytištěny, a místo toho vydat druhé demo Triumph Of Death, které obsahovalo novější skladby a na obalu kazety byla použita téměř identická grafika. Oficiální vydání kazety čítalo přibližně 30 až 40 kusů. Přestože byli Hellhammer z konečného výsledku rozpačití, rozeslali své demo do řady heavymetalových časopisů, například do britského Metal Forces a ohlasy kritiky byly svým způsobem příznivé, přestože vydavatelství, kterým kazety poslali, je odmítala. Skupina nakonec ale přece jenom upoutala pozornost nově vzniklého Noise Records.
Po nahrávání dema Triumph Of Death byl Steve Warrior z kapely vyhozen. Oficiální prohlášení bylo tehdy dost strohé: „Jeho mizerný zpěv a hraní je slyšet na kazetě »Triumph Of Death«. Nikdy nevěřil a nepracoval pro kapelu jako ostatní členové...“ Poté, co ho vyhodili založil Steve svou islandskou hardcorovou punkovou skupinu Kötzen.
Stevea pak nahradil někdy v létě 1983 nakrátko baskytarista Mike 'Grim Decapitator', který byl jednou z mála metalových hlav v okolí Zuerichu, která se věnovala NWOBHM a nastupujícímu thrashovému hnutí ze Států. Kvalifikovalo ho především to, že znal Venom, hodně se zajímal o Exciter, měl demo No Life 'Til Leather od kapely Metallica a uměl hrát na basu a kytaru. V té době, kdy ještě neexistovala žádná extrémní metalová scéna, to něco znamenalo. Nejextrémnější byli Venom, Motörhead, Raven nebo Mercyful Fate a žádná z těchto kapel se ani v nejmenším nepodobala tomu, co slyšíme v black a death metalu dnes. Americké thrashové hnutí bylo na samém počátku s kanadskými kapelami Exciter a Anvil, Slayer ještě nevydali Show No Mercy a Metallica měla za sebou teprve první demo.
V říjnu 1983, během přípravy dema Satanic Rites, odešel z kapely bubeník Bruce Day poté, co se přidal k místnímu motorkářskému klubu. Bruce nahradil Steve 'Evoked Damnator' Priestly, který v kapele působil krátce na basu, ten ale v Hellhammer nevydržel příliš dlouho, protože Bruce se rozhodl znovu připojit pod jménem 'Denial Fiend'.
S Mikem 'Grim Decapitatorem' Owensem si Tom ale příliš nerozumněl, takže se brzy rozešli a Mike byl nahrazen bývalým baskytaristou kapely Schizo, původem američanem, Martinem Ericem Ainem, což byla změna, která znamenala začátek vážné a radikální proměny hudby a textů kapely.
Martin zavzpomínal: „Oba jsme se s Tomem potkali ve stejnou dobu na místní 'diskotéce' v evangelickém mládežnickém centru ve Wallisellenu (vlastně malý sklepní prostor pod evangelickým církevním centrem), kde jsme se Stephenem bydleli. Občas tam hráli i nějaké metalové desky, a to byl důvod, proč jsme se tam scházeli. Všechno se odehrálo v roce 1983, včetně nahrávání všech demosnímků a vyhazovu Steva Warriora a Bruce Daye atd. Když se ale Stephen nedostavil na nahrávání Satanic Rites, bylo nám s Tomem jasné, že 'Slayed Necros' bude definitivním baskytaristou Hellhammeru“.
Svůj pohled přidal i Tom: „Vždycky se zdálo nemožné najít někoho, kdo by chtěl ten extrém prožít a ne ho jen hrát. Jednoho dne jsem narazil na chlápka, který se zdál být stejně extrémní jako já a chtěl se dozvědět o všech těch undergroundových kapelách, které byly pro ostatní lidi příliš obskurní. Byl to Martin Ain. Založil si vlastní nahodilou začátečnickou kapelu, ale ta se rozpadla, a tak se v prosinci 1983 přidal k Hellhammer. To byl vlastně zrod Celtic Frost, i když jsme potom ještě vydali EP »Apocalyptic Raids«.“
Tyto změny byly nakonec příčinou toho, že Fischer a Ain začali stále silněji vnímat, že je záměrně primitivní vozidlo Hellhammer začíná omezovat. Stihli ale ještě pustit do světa EP Apocalyptic Raids, jediné komerční album skupiny, které bylo nahráno a vydáno v březnu 1984. V té době bylo považováno za jednu z nejtěžších a nejextrémnějších nahrávek, které byly vyprodukovány a dalo vzniknout zástupu napodobitelů, hrajících tehdy se právě rodící žánry doom metal, thrash metal, black metal a death metal. Posloužilo například jako inspirace pro tak různorodé a uznávané kapely, jako jsou Napalm Death a Sepultura, které obě nahrály coververze skladby "Messiah". Obal je ovlivněn strohou estetikou německého expresionismu a kombinuje monochromatičnost s krvavě červeným logem kapely. EP bylo znovu vydáno o šest let později pod názvem Apocalyptic Raids 1990 A.D., přičemž se pyšnilo novým obalem a dvěma bonusovými skladbami z kompilace Death Metal, což prý chtěla kapela udělat už v roce 84. Tato reedice vyšla také s novým designem obalu, který vytvořil Martin Ain.
Krátce před tím, než to kapela zabalila stihla ještě přibrat čtvrtého člena. Martin Ain vzpomínal: „Na poslední chvíli jsme přidali druhého kytaristu jménem Vince Caretti aka Dei Infernal. Sice jsme nejdřív chtěli tenhle titul propůjčit Oliveru Ambergovi, který v té době hrál v dřívější inkarnaci Coroner, ale Olimu se do toho moc nechtělo. Naštěstí, protože Oli se později připojil k Tomovi na albu »Cold Lake«, kde nepředvedl tak dobrý výkon (alespoň pro mé uši!). Ostatně ani Vince se moc nepředvedl, protože se prostě nedostavil na zkoušku.“
Hellhammer se rozpadli pouhé tři měsíce po nahrání prvního EP (11. května 1984 byl oficiálně oznámen konec kapely) a krátce na to se přeskupili do další extrémní a velice vlivné smečky s názvem Celtic Frost.
V listopadu 2007 Tom Gabriel Fischer oznámil, že původní master pásky demosnímků Hellhammer (Death Fiend, Triumph of Death a Satanic Rites) budou vydány v únoru 2008 jako 2CD/3LP balíček s názvem Demon Entrails, s novými poznámkami na obálce o kompletní historii Hellhammer, dosud nezveřejněnými fotografiemi a grafikou a všemi skladbami remasterovanými osobně Tomem Gabrielem Fischerem, Martinem Ericem Ainem a Stevem Warriorem. Album vyšlo u Prowlin' Death/Century Media Records.
Kromě toho Tom Fischer vydal v roce 2010 knihu Only Death Is Real: An Illustrated History of Hellhammer and early Celtic Frost 1982-1985, která dokumentuje začátky zmíněných kapel. Kniha obsahuje předmluvu od kytaristy Darkthrone Nocturna Culta a úvod od autora Joela McIvera.
V roce 2016 vydaly Century Media i Prowling Death Records společně dosud nevydaný 7" vinylový singl "Blood Insanity", který kapela původně nahrála v roce 1983. Tom vysvětlil, že kapela uvažovala o vydání materiálu, který nahrála v době demo sessions Triumph of Death a který by obsahoval dvě písně. Bohužel singl zůstal nerealizován až do rozpadu kapely, čímž se veškeré plány na budoucí vydání staly zbytečnými. Fischer dále uvedl, že od té doby mu to nikdy nešlo z hlavy, a představil myšlenku vydání singlu společnosti Century Media, s čímž nahrávací společnost souhlasila.
Ačkoli se bývalí členové kapely koncem 80. let cítili na odkaz Hellhammer hrdí, nebylo tomu tak vždy. Tom Warrior se po založení nové kapely obával, že by jeho předchozí angažmá v Hellhammer mohlo budoucnost Celtic Frost zhatit. A recenze časopisu Kerrang! z roku 1985 shrnula jeho nejhorší obavy: „Skutečně příšerný Hellhammer se teď možná změnili v Celtic Frost, ale pořád stojí za starou belu.“
Také další metalové publikace se k hudebnímu počinu Hellhammer stavěly skepticky. Například Metal Forces skupinu naprosto nesnášel; to odstartovalo dlouhotrvající spor mezi tímto zinem a Warriorem, kvůli němuž Celtic Frost nemohli několik let hrát v Anglii. Ani Rock Power neměl Hellhammer v lásce; považoval je za nejstrašnější, nejodpornější a nejzrůdnější věc, jakou kdy 'muzikanti' směli nahrát. Ve skutečnosti podle Warriora všude dostávali mizerné recenze.
Ke kontroverznímu statusu své bývalé kapely Thomas řekl: „V letech 1984 a 85, kdy jsme s Martinem Ericem Ainem nahráli první dvě alba Celtic Frost »Morbid Tales« a »To Mega Therion«, na nás Hellhammer doléhali téměř jako prokletí. Přestože právě Hellhammer byl důvodem, proč jsme se zamysleli nad svými cíli a zplodili Frost, zbytky HH nám stále byly mocnými kameny v cestě. Mnoho hlasů považovalo Frost za stejnou kapelu, jen se změnou názvu. Nedostatek hudební kvality HH nám téměř znemožnil získat pro Frost nezaujaté reakce. Zkrátka a dobře, málem to zabilo veškerou naši práci a sny.“
