| Původ: | Ottava, provincie Ontario, Kanada |
| Aktivní roky: | 1978 - 1989, 1991 - 1993, 1996 - současnost |
| Styl: | Speed metal, thrash metal |
| Vydavatelé: | Megaforce, Osmose, Massacre, Noise, Maze Music, Music For Nations, Shrapnel |
| Web: | longlivetheloud.com, oficiální instagram - @exciterband. |
| Podrobnosti: | Metal-archives - Exciter |
Skupina EXCITER vznikla v roce 1978 v kanadském hlavním městě Ottavě, v provincii Ontario. Jsou považováni za jednu z prvních speed metalových kapel, která měla zásadní vliv na vznik thrash metalu. Byli silně ovlivněna různými hudebními styly, od kapel jako JETHRO TULL, GRAND FUNK RAILROAD nebo RUSH až k JUDAS PRIEST, BLACK SABBATH nebo IRON MAIDEN. Navzdory mnoha personálním změnám a také dvěma dočasným rozpadům (poprvé v roce 1989 a znovu v roce 1993) si EXCITER dokázali během let udržet nevelké, ale oddané množství fanoušků.
Historie kapely začíná v roce 1978, kdy se v hlavním městě Kanady, v Ottawě, objevilo trio muzikantů, kteří si říkali Hell Razor. Tvořili ho zpěvák a bubeník Dan Beehler, kytarista John Ricci a baskytarista Allan James Johnson. Dan a Allan spolu různě hrávali už asi osm let a k nim se přidal Ricci, jehož tehdejší kapela se právě rozpadla. To, že Beehler zároveň zpíval, bylo původně jen provizorní řešení, ale nakonec u něj zůstali.
V květnu 1979 změnili název na Exciter, inspirováni úvodní skladbou z čerstvě vydané desky Stained Class od britských Judas Priest. O rok později natočila trojice demo se dvěma skladbami a odeslala ho Miku Varneymu ze Shrapnel Records. Ten v roce 1982 zařadil píseň "World War III" na svůj sampler U.S. Metal Vol. II.
Významný den nastal 27. srpna 1982, kdy Exciter otevírali koncert Black Sabbath v Ottawě během jejich turné k Mob Rules. Na pódiu tehdy odehráli celý svůj právě dokončený debut. Ten vyšel pod názvem Heavy Metal Maniac 14. června 1983 u Shrapnelu a v Evropě byl zpočátku dostupný jen jako import. Prodalo se ho 25 000 kusů, což byl pro tak malý label pozoruhodný výsledek. Ruka s nožem na obálce se stala typickým motivem rané vizuální identity skupiny – v rámci kapely byla postava označována jako 'East Side Slasher'. Mezinárodní encyklopedie hard rocku a heavy metalu z roku 1983 tehdy označila debut kapely za hard rock a alternativu k uskupením jako Raven nebo Judas Priest.
Následující deska Violence & Force vyšla v únoru 1984 u Megaforce Records Jona Zazuly. Očekávalo se, že u tohoto vydavatelství kapela získá lepší propagaci. Nahrávka měla vliv na tehdy začínající Metallicu a Anthrax. Zároveň byl díky Megaforce v Evropě poprvé široce dostupný i jejich debut.
Na podporu nové desky odehráli Exciter turné s Anthrax a absolvovali své první americké vystoupení jako předskokani dánských Mercyful Fate. Prodej Violence & Force dosáhl 75 000 kusů. Plánované společné turné s Metal Church bylo však zrušeno kvůli slabému zájmu o vstupenky.
Poté kapela přešla k labelu Music for Nations a v Londýně začala natáčet třetí studiový počin Long Live the Loud. Ten vyšel v roce 1985 a produkoval ho Guy Bidmead, známý ze spolupráce s Motörhead. Novinka zněla o něco vstřícněji než čistě speed/thrashové předchůdkyně. Deska vznikala mezi červnem 1984 a únorem 1985 – v mezičase Exciter vystupovali v roli supportu Motörhead během americké části jejich No Remorse Tour. Po vydání absolvovali evropské turné s Accept a jako headlinery je doprovázeli Megadeth.
Ještě před koncem roku vydali třískladbové EP Feel the Knife, které se však stalo poslední nahrávkou původní sestavy. Krátce nato odešel John Ricci. Nově ho nahradil Brian McPhee. Ricci se nechal slyšet, že rozhodnutí kapely tehdy nebyla vždy promyšlená, což podle něj přispělo k tomu, že zatímco Megadeth nebo Anthrax prorazili, Exciter se ocitli opět na začátku. McPhee znal zbytek kapely už z dřívějších let, ale dosud se pohyboval spíš v lokální barové scéně.
Spolu s novým kytaristou přišel i nový, melodičtější zvuk a deska Unveiling the Wicked z roku 1986 tak přinesla změnu stylu. Thrash a speed metal ustoupily do pozadí a nahrávka by se dala stylově zařadit spíše do severoamerického power metalu. V časopise Metal Hammer se tehdy psalo, že kromě superrychlých skladeb nabízí i nějakou tu melodii. Čtvrtý studiový počin skupiny, produkovaný v londýnském studiu Nicka Masona (Pink Floyd), vyšel na značce Music for Nations. Po jeho uvedení na trh vyrazili Exciter na úspěšné evropské turné s Motörhead a americkými powermetalisty Manowar.
Na podzim téhož roku vystoupila trojice v Brazílii jako support Venom a mohla si tak užívat nadšení tisíců jihoamerických fanoušků. V té době se členové skupiny zbavili ocvočkovaných kožených outfitů, které jim bránily v pohybu, a rozhodli se odlišit nejen zvukem, ale i image. Navíc nechtěli vypadat jako každé druhé thrashové uskupení – stejně jako je odlišoval zpívající bubeník, chtěli být rozpoznatelní i vizuálně.
Brzy však i toto specifikum přestalo platit. Na následující desce, známé rovněž pod názvem O.T.T., Dan Beehler zůstal pouze za bicí soupravou a mikrofon převzal Shmoulik Avigal z holandské skupiny Picture. Ten byl ovšem zanedlouho přetažen do formace The Rods a na jeho místo nastoupil Jimmy Kunes (ex-Savoy Brown, později Cactus). Ani toto spojení nevydrželo dlouho a za mikrofon se nakonec postavil Rob Malnati.
Po vydání desky následovalo turné po Kanadě, ale mezitím v Allanovi Johnsonovi uzrálo rozhodnutí zcela ukončit hudební kariéru. Tím pádem se kapela odmlčela – i vzhledem k postupnému poklesu prodejů a narůstající nespokojenosti fanoušků s jejím směřováním.
O skupině nebylo další dva roky prakticky nic slyšet, až v roce 1991 se objevila nadějná zpráva o znovusjednocení klasické sestavy. K tomu ale nakonec nedošlo, protože Allan Johnson se po dvou zkouškách bez udání důvodů rozhodl nepřipojit. Exciter se tak vrátili ve složení Dan Beehler (bicí), John Ricci (kytara) a David Ledden (baskytara). Ledden měl za sebou působení v powermetalové kapele Crypt, která v roce 1987 vystupovala jako předkapela Exciter. Jejím členem byl tehdy i zpěvák Rob Malnati, který se nyní stal obětí reunionu – mikrofon totiž znovu převzal Dan Beehler.
První nahrávkou nové sestavy byla skladba "Born to Kill" pro kompilaci Capital Punishment, která mapovala metalovou scénu z oblasti Ottawy. V roce 1992 skupina podepsala smlouvu s německou firmou Noise Records a pod její hlavičkou vydala také svůj šestý studiový počin Kill After Kill. Spolu s německými kolegy z Rage, rovněž působícími u Noise, se pak trio vydalo na třítýdenní evropské turné.
V roce 1993 vyšlo první oficiální živé album Better Live than Dead, na kterém se již podílel nový baskytarista Jeff McDonald. Živák následoval po třech neoficiálních bootlegových nahrávkách a obsahoval pouze písně z prvních tří desek. Pozdější melodičtější období bylo z tracklistu zcela vynecháno.
Uvnitř formace však nepanovala dobrá atmosféra. Po Riccim a Johnsonovi, kteří v různých obdobích bojovali s krizí způsobenou klesající popularitou uskupení, propadl podobnému pocitu rezignace i Beehler. Podle Ricciho ho přepadl během letu domů po šňůře s Rage, a tak kapela opět na čas ustrnula v nečinnosti.
V březnu 1996 byla oznámena téměř zcela nová sestava, ve které byl Ricci jediným původním členem, který se vrátil. Bicí a baskytaru si vzali na starost Rik Charron a Marc Charron (nebyli příbuzní) a novým zpěvákem se stal Jacques Bélanger, který byl po boku Ricciho již v letech 1985-1990, kdy Ricci nebyl součástí formace a hrál v regionální kapele Blackstar.
Nová sestava odehrála několik dobře přijatých koncertů v Kanadě a poté nahrála nové album The Dark Command. To vyšlo v roce 1997 u francouzského vydavatelství Osmose Productions, které v té době podepisovalo smlouvy převážně s blackmetalovými kapelami. V Rock Hardu o albu napsali, že uchvacuje brutálním, dravým speed metalem staré školy a v bookletu se hovoří o true metalu.
S jedním z nejsilnějších alb za poslední roky se poté kapela vydala na evropské turné s dalšími kanadskými veterány Anvil a americkou thrashmetalovou kapelou Flotsam and Jetsam.
V letech 1998 až 2000 ale kapela v podstatě nefungovala, protože v březnu 1999 se Ricci a Bélanger rozhádali natolik, že se rozešli. Vydání nového alba bylo sice ohlášeno již na konec léta 1998, ale původní termín nebyl dodržen a dočasný rozklad kapely všechno ještě více oddálil.
V květnu se novým zpěvákem stal Steve D. Carter, který v letech 1990 - 1992 zpíval v Ottawě se skupinou Dead Calm, jeho působení u kapely ale netrvalo více než pár týdnů. Po zářijové diskusi byl obnoven starý stav, takže vokální party pro nové album, které byly dodány s určitým zpožděním až v červenci 2000 (kromě zpěvákovy nepřítomnosti i kvůli změně studia), mohl nazpívat Bélanger.
V létě 2000 vyšlo konečně další LP Blood of Tyrants, které hudebně navazovalo na předchozí nahrávku The Dark Command, i když bylo těžší a agresivnější než jeho předchůdce. Ještě v témže roce kapela vystoupila na festivalu Bang Your Head a další festivalové vystoupení následovalo v roce 2001, tentokrát na Wacken Open Air.
Na podzim 2001 došlo opět ke změnám v sestavě. Kapelu opět opustil zpěvák Bélanger, tentokrát kvůli "tvůrčím neshodám". O rok později odešel i baskytarista Marc Charron, který skončil s muzikou a začal se věnovat kariéře v technologickém průmyslu.
Na začátku roku 2003 byla oznámena nová sestava, ve které se vedle Ricciho a Rika Charrona objevil nový zpěvák Rob Degroot a nový baskytarista Paul Champagne. Tato sestava ale vydržela pouze do března 2003, než Degroot odešel. Na jeho místo se opět vrátil bývalý zpěvák Jacques Bélanger, ale stabilní sestavu se nedařilo udržet. V roce 2004 byl ze skupiny propuštěn i Paul Champagne.
Na deváté studiové album z roku 2004, nazvané New Testament, nahrál Ricci kytaru i baskytaru. Nové album nepřineslo v podstatě nic nového, je to do jisté míry kompilační deska znovu nahraných klasických skladeb z celé kariéry skupiny. David Perri o New Testament v knize The Collector's Guide of Heavy Metal Volume 4: The '00s napsal, že se jedná o klasické skladby kapely nahrané znovu s lepší produkcí a vlivy 21. století. Perri však kritizoval zvuk elektrických kytar.
Ještě téhož roku se alespoň podařilo doplnit sestavu, poté co se ke kapele přidal baskytarista Rob "Clammy" Cohen. Na konci roku se tak kapela mohla vydat na evropské turné se švédskou powermetalovou skupinou Steel Attack.
V roce 2005 se Exciter zúčastnili řady evropských letních festivalů, včetně Tradate Iron Festu v italském Tradate, Bang Your Head!!! v německém Balingenu a Metalcampu ve slovinském Tolminu.
Mezitím se zakladatelé skupiny Annihilator (která pochází rovněž z Ottawy) Jeffu Watersovi podařilo získat práva na většinu titulů z katalogu Exciter od starých vydavatelství a uzavřít s nimi novou smlouvu na jejich opětovné vydání. Waters také tyto tituly remasteroval a do reedice byly přidány nové informace v bookletu, včetně komentářů původních tří členů kapely, a také další fotografie.
V roce 2006 si Exciter zahráli na šestém ročníku festivalu Keep It True VI v německém Lauda-Königshofenu. Krátce poté skupinu, jak už začínalo být pomalu zvykem, opět opustil zpěvák Bélanger. V oficiálním prohlášení kapely se uvádělo, že to bylo kvůli 'rozdílným názorům' na mnoho otázek mezi Jacquesem a zbytkem kapely, kvůli kterým cítil, že nemůže dále pokračovat jako jejich zpěvák. To vedlo bohužel k tomu, že kapela musela zrušit nadcházející koncerty v Evropě, USA a Kanadě, na kterých v létě pracovali.
V říjnu téhož roku Bélangera rychle nahradil Kenny 'Metal Mouth' Winter z newyorského Brooklynu, který do kapely zapadl poté, co pět kandidátů z rodné Ottawy neuspělo. Ve stejném roce se skupina rozešla i s vydavatelstvím Osmose Productions.
Koncem února 2008 vydali Exciter u Massacre Records další album Thrash Speed Burn. Desáté album kapely bylo dvakrát odloženo, nejdřív v prosinci 2007 a poté v lednu 2008 a vyšlo tak 22. února 2008 v Evropě a 4. března 2008 celosvětově. Od té doby si vysloužilo pozitivní recenze v mnoha evropských fanzinech. V témže roce skupina vystoupila na festivalu Rock Hard. První evropské vystoupení v rámci turné v aktuální sestavě kapela absolvovala na rockovém festivalu Atarfe Vega ve španělské Granadě. Shodou okolností se jednalo také o vůbec první vystoupení skupiny na Pyrenejském poloostrově.
O dva a půl roku později byla dokončena další studiová nahrávka Death Machine (vyšla 29. října 2010). Musikreviews.de popisuje album následovně: „Prašivý, punkově zabarvený speed a thrash metal velmi staré školy, který je alibistickým materiálem pro namyšlené hypertrue pozůstalé z poloviny čtyřicátých let, kteří démonizují vše nové.“ Metal.de uvádí v podstatě to samé, když tvrdí, že Exciter znamená nezměněný, špinavý, chytlavý speed/thrash metal staré školy v gröl-up tempu, přičemž kapela nepřikládá žádnou hodnotu moderním vlivům nebo dokonce odpovídajícímu zvuku. Metal-observer.com nepochybuje o tom, že se jedná o speed a thrash metal, podle nich ale už není tak zápalný tak jako kdysi a poměrně často se měnící hudební styl, nedostatek kontinuity, samoúčelné nahrávací společnosti a v neposlední řadě jejich původ snížily postavení kapely na scéně.
V roce 2012 vystoupili Exciter na festivalu 70000 Tons of Metal.
V únoru 2014 bylo na oficiální fanouškovské stránce kapely na Facebooku oznámeno, že se kytarista John Ricci rozhodl kapelu opustit, čímž Exciter zůstal bez původních členů. V dubnu začal Ricci tvrdit, že prohlášení o odchodu bylo nepravdivé, nicméně bývalí členové kapely tvrdí, že v době vydání tiskové zprávy byly informace v ní obsažené přesné.
Krátce poté, 25. dubna 2015, se dala dohromady původní sestava z 80. let a odehrála svůj první evropský koncert na festivalu Keep It True a poté v březnu 2015 na festivalu Defenders of the Old v New Yorku. V říjnu 2018 byl oznámen příchod Daniela Dekaye jako náhrady za Johna Ricciho.
V létě 2024 Exciter absolvovali severoamerické turné s názvem Feel The Evil Like A Knife, během něhož vystoupili po boku kapel Midnight, Wraith a Hellwitch. Šňůra odstartovala 18. července v Morro Bay v Kalifornii a zakončena byla 4. srpna v Torontu v Ontariu.
Současně skupina pracuje na novém studiovém počinu, který by měl vyjít v roce 2025. Podle bubeníka a zpěváka Dana Beehlera se band po odchodu kytaristy Johna Ricciho potýkal s tvůrčí krizí, ale díky novému členovi, kytaristovi Danielu Dekayovi, se opět podařilo složit několik nových skladeb. Dekay přinesl nejen svěží hudební energii, ale i organizační přístup, který znovu nastartoval kreativní proces.
Mezitím John Ricci, zakládající člen Exciter, v listopadu 2024 oznámil vznik nové kapely Powerrage, v níž se sešel s bývalým vokalistou Jacquesem Bélangerem a basistou Toddem Pilonem. Jejich debutová deska by měla vyjít v létě nebo na podzim 2025.
V začátcích popsal Andreas Kraatz z Musikexpressu Exciter spolu s dalšími tehdy novými metalovými kapelami jako Torch, Metallica, Slayer, Tsunami, Bitch, Great White, Sortilege, Barón Rojo a Mercyful Fate jako kapely, které nejsou ani 'nové', ani 'in' v pravém slova smyslu, co se týče jejich stylu a volby hudebních prostředků a podobně jako před nimi Iron Maiden nebo Def Leppard se spíše orientují na tradici, na velikány, kteří psali dané kapitoly rockové historie. Jsou jen talentovanou špičkou ledovce, který o sobě dává vědět vší silou, rozhodně však nejsou budoucností heavy metalu v tom smyslu, že by se k nám hudebně blížilo něco zásadně nového. Jsou budoucností heavy metalu v tom smyslu, že pokračují v tradici právě do této budoucnosti.
Joel McIver v knize Extreme Metal II podobně poznamenal, že thrash a speed metal kapely, ačkoli byly pro tehdejší scénu důležité, nebyly dostatečně inovativní, aby byly skutečně výjimečné. „Snažíme se zachytit sílu Black Sabbath, rychlost Judas Priest a rytmickou pružnost Saxon, smíchat to dohromady a doufat, že z toho vyjde něco, co bude znít jako Exciter,“ cituje Kraatz kytaristu Johna Ricciho ohledně složení debutového alba Heavy Metal Maniac z roku 1983. Dnes je toto album považováno za jedno z prvních speed metalových alb a metalový tisk ho proto po léta častoval přívlastky jako 'naprosto zabijácké album', 'kultovní album', 'klasika', 'milník', 'hudební historie', ba dokonce podle nich 'rozčeřilo tehdejší svět'.
Encyklopedie Rock Hard píše: „Hudba se z reproduktorů line rychleji, agresivněji a nekompromisněji, než by se krčnímu obratli kdy odvážilo snít.“ Matthias Herr (Heavy Metal Lexikon Vol. 2) pro něj vymyslel složený termín 'Powerspeed'. Encyklopedie populární hudby však používá pouze první část termínu. Debut byl power metalem ovlivněným Motörhead.
Jens Häfner a Matthias Mader si v knize US Metal Vol. 3 všimli vysoké rychlosti skladeb na albu Heavy Metal Maniac. Písně jako "Cry of the Banshee" a "Blackswitch" byly klasikou. Navíc bylo neobvyklé, že bubeník je zároveň zpěvákem. To občas působilo, jako by vokály byly trochu mimo, ale do Exciter se to hodilo.
Na dalším albu Violence & Force si tento styl z větší části zachovali. The Rock Hard Encyclopedia ho hodnotila jako stejně tvrdé jako jeho předchůdce, s lepším zvukem, ale skladby podle nich postrádají 'dobře zformovanou křupavost'.
Jejich nejúspěšnější album, Long Live the Loud z roku 1985, obsahuje více heavy metalových prvků. Stejná encyklopedie píše: „Tentokrát je zvuk ještě čistší, i když tím trpí těžkost.“ Zatímco Violence & Force nedosahovalo takové třídy jako jeho předchůdce, Long Live the Loud bylo méně nespoutané.
Ranou tvorbu Exciter je považována za formativní vliv pro vznik thrash nebo speed metalu, protože jejich první album vyšlo dříve než žánrové klasiky kapel Metallica a Slayer. Navzdory časovému náskoku jsou Exciter považováni za undergroundovou kapelu. Ovlivnili je mimo jiné němečtí Minotaur a později zvuk druhého alba švédských Bathory The Return.
Daniel Bukszan a Martin Popoff ve svých encyklopediích metalu uvádějí, že Exciter byli spolu s dalšími Kanaďany Anvil jedni z prvních známějších speed metalových kapel. Heavy Metal Maniac bylo navíc jedno z prvních speed metalových alb vůbec. S postupující kariérou se ale skupina stala méně agresivní a více melodickou.
Popoff v knize The Collector's Guide of Heavy Metal Volume 2: The Eighties uvádí, že na albu Heavy Metal Maniac hraje skupina rychlý a také poněkud inovativní speed a thrash metal a skupinu tak můžeme zařadit mezi chaotické Venom a regimentovanou Metallicu. Album je klasické, ale při zpětném pohledu nezní téměř jako nic jiného než hluk. Na albu Violence & Force se Exciter nadále snaží soupeřit s Manowar jako 'nejtěžší' kapela a rychlost písní připomíná punk. Na albu Long Live the Loud jsou patrné vlivy punku a thrash metalu, ale není zdaleka tak dobré jako jeho předchůdci. Album Unveiling the Wicked také nabídlo speed metal, ale byl o něco variabilnější a klidnější než předchozí. Nicméně v té době se tato nahrávka vymykala, protože jiné kapely v té době experimentovaly spíše se směsí thrashe a progresivního metalu. Na stejnojmenném albu je patrná změna zpěváka, ale stále je velmi podobný Beehlerovi. Skupina se ale rozloučila s thrash metalem ve stylu Venom a Razor. I když ubrala na rychlosti, písně stále trpí předvídatelnou hudbou a texty.
V knize The Collector's Guide of Heavy Metal Volume 3: The Nineties Popoff uvádí, že na albu Kill After Kill kapela stále hraje směs speedu a thrash metalu jako z roku 1983, což zní velmi staromódně a ani na dalším albu The Dark Command se neodchyluje od svého stylu.
Celou kariéru se Exciter potýkali s kritikou svých textů. Podle domněnky na webu Musicmight byl už na prvním albu Mike Varney uražen výhružným obsahem textů a nechtěl s kapelou dále spolupracovat. Ať už byly důvody změny vydavatelství z Shrapnel na Megaforce jakékoliv, kritika textů se ozývala i nadále. Kolem textové linie skladby "Violence & Force", která byla zvolena jako název alba a povýšena tak na konceptuální, byly upleteny další texty, které byly v Musikexpressu označeny za 'debilní'.
Jacques Bélanger po svém prvním odchodu označil texty z Ricciho éry, které musel bez kritiky interpretovat, také za opravdu mizerné. Na albu Kill After Kill hudebníci zpracovali své negativní zkušenosti z hudebního byznysu s nahrávacími společnostmi, manažery, promotéry, obchodníky a falešnými přáteli a skladbu nazvali "Dog Eat Dog" podle anglického idiomu pro 'všichni proti všem'. Web metal-observer.com kritizoval i nedbalé texty alba Death Machine z roku 2010, které se neustále opakovaly a řešily násilí.
Obecně Beehler prohlásil, že svou hudební agresivitu čerpali z nespokojenosti se střední třídou, z níž pocházeli a která obvykle produkovala rozmazlené kretény. Texty vyprávějí o temných stránkách života, o nenávisti, násilí a zločinu. A poselstvím je postavit se proti tomu, postavit se za svá práva, věřit v to, co děláte.
