| Původ: | Ottava, provincie Ontario, Kanada |
| Aktivní roky: | 1978 - 1989, 1991 - 1993, 1996 - současnost |
| Styl: | Speed metal, thrash metal |
| Vydavatelé: | Megaforce, Osmose, Massacre, Noise, Maze Music, Music For Nations, Shrapnel |
| Web: | longlivetheloud.com |
Skupina Exciter vznikla v roce 1978 v kanadském hlavním městě Ottavě, v provincii Ontario. Jsou považováni za jednu z prvních speed metalových kapel, která měla zásadní vliv na vznik thrash metalu. Kapela byla silně ovlivněna různými hudebními styly, od kapel jako Jethro Tull, Grand Funk Railroad nebo Rush až k Judas Priest, Black Sabbath nebo Iron Maiden. Navzdory mnoha personálním změnám a také dvěma dočasným rozpadům (poprvé v roce 1989 a znovu v roce 1993) si Exciter dokázali během let udržet nevelké, ale oddané množství fanoušků.
Historie kapely začíná v roce 1978, kdy se v hlavním městě Kanady, v Ottawě, objevilo trio muzikantů, ktteří si říkali Hell Razor. Tvořili ho zpěvák a bubeník Dan Beehler, kytarista John Ricci a baskytarista Allan James Johnson. Dan a Allan spolu rúzně hrávali už asi osm let, a k nim se přidal kytarista John Ricci, jehož kapela se ve stejné době rozpadla. To, že bubeník Beehler také zpíval, bylo zpočátku jenom provizorní opatření, ale nakonec to tak zůstalo.
V květnu 1979 byl název kapely změněn na Exciter, podle úvodní vypalovačky z nového alba Stained Class od britských Judas Priest, které v únoru toho roku vyšlo. O rok později trojice natočila demo se dvěma písněmi a poslala ho Miku Varneymu z vydavatelství Shrapnel Records. Ten v roce 1982 použil titulní píseň "World War III" pro svůj sampler U.S. Metal Vol. II..
Významný den pro kapelu proběhl 27. srpna 1982, kdy Exciter zahajovali koncert Black Sabbath v Ottawě, který byl součástí jejich turné k albu Mob Rules, a zahráli tam kompletní, právě natočené první album. To pak, pod názvem Heavy Metal Maniac, vyšlo u Shrapnelu 14.června 1983 a zpočátku bylo k dispozici v Evropě pouze jako importovaná verze. Prodalo se ho 25 000 kopií, což byl pro malý label jako byl Shrapnel pozoruhodný výsledek. Ruka s nožem vyčnívající do obrázku se pak měla stát opakujícím se motivem na obalech desek v prvních letech (v rámci kapely byla postava patřící k ruce nazývána 'East Side Slasher'). Mezinárodní encyklopedie hard rocku a heavy metalu z roku 1983 označila v té době debut skupiny za hard rock a alternativu ke kapelám jako Raven nebo Judas Priest.
Další album Violence & Force výšlo v únoru 1984 u Megaforce Records Jona Zazuly, kde kapela očekávala lepší propagaci, a mělo velký vliv na tehdy se rozjíždějící mladé kapely Metallica a Anthrax. V té době byl konečně prostřednictvím společnosti Megaforce dostupný v Evropě i jejich debut.
Následovalo turné s Anthrax a první americké turné s dánskými hvězdami Mercyful Fate. Prodej druhého alba mezitím dosáhl hranice 75 000 kusů. Plánováno bylo také společné turné s Metal Church, které však bylo zrušeno kvůli nedostatečnému prodeji vstupenek.
Poté Exciter přešli k novému vydavatelství Music for Nations a odjeli do Londýna natočit své třetí album Long Live the Loud, které vyšlo v roce 1985 a které produkoval producent Motörhead Guy Bidmead. Obsahovalo o něco vstřícnější heavy metalový zvuk než čistý speed/thrash metal prvních dvou alb. Natáčení alba probíhalo mezi červnem 1984 a únorem 85 (mezitím, na konci roku 1984 byli Exciter supportem na jedné z amerických částí turné No Remorse Tour britských Motörhead). Po jeho vydání se skupina vydala na evropské turné s německou heavy metalovou skupinou Accept a byli headlinerem na společném turné s Megadeth.
Před koncem roku vyšlo ještě třískladbové EP Feel the Knife, které se ale stalo posledním albem původní sestavy. Krátce po jeho vydání kapelu opustil John Ricci a nahradil ho Brian McPhee. Kytarista byl rozladěn nediplomatickými rozhodnutími kapely, která měly negativní důsledky. Podle jeho názoru to byl důvod, proč například Megadeth a Anthrax prorazili, zatímco Exciter se spíš vrceli na začátek. Nový kytarista Brian se s ostatními členy kapely znal z předchozího společného působení v kapele i když se od té doby neprosadil více než jako člen různých barových kapel.
Spolu s novým kytaristou přišel i nový, melodičtější zvuk a nové album Unveiling the Wicked z roku 1986 tak přineslo změnu stylu. Thrash a speed metal ustoupily do pozadí a nahrávka by se dala stylově zařadit spíše do severoamerického power metalu. V Metal Hammeru se tehdy psalo, že nabízí kromě superrychlých skladeb i nějakou tu melodii. Čtvrté album kapely, produkované v londýnském studiu Nicka Masona (Pink Floyd), vyšlo na značce Music for Nations a po jeho vydání se kapela vydala na úspěšné evropské turné s Motörhead a americkou powermetalovou skupinou Manowar. Na podzim také vystoupili v Brazílii jako support Venom a mohli si tak užívat nadšení mnoha Jihoameričanů, kteří se na koncert dostavili. Kapela v té době také přestala vystupovat v přehnaně ocvočkovaném koženém oblečení, a muzikanti se tak zbavili zátěže, která jim bránila v pohybu. Navíc nechtěli vypadat jako každá jiná thrashová kapela, chtěli se od nich odlišit, stejně jako se viditelně odlišovali od ostatních kapel díky zpívajícímu bubeníkovi.
Brzy však i toto odlišení přestalo platit. Na dalším albu, které je známé také pod názvem O.T.T., Dan Beehler obsadil pouze bicí a pozici zpěváka získal Shmoulik Avigal z holandské skupiny Picture. Ten se ale nechal zanedlouho přetáhnout skupinou The Rods a jeho práci dostal Jimmy Kunes (ex-Savoy Brown, později Cactus). Toto spojení také nevydrželo dlouho a zpěvu se nakonec ujal Rob Malnati.
Po vydání alba následovalo turné po Kanadě, ale v Johnsonovi mezitím uzrálo rozhodnutí úplně ukončit kariéru a tak se kapela odmlčela, zvláště když klesl prodej alb a narůstala nespokojenost fanoušků se směřováním kapely.
O kapele nebylo další dva roky prakticky nic slyšet, až v roce 1991 se objevila nadějná zpráva o znovusjednocení klasické sestavy. K tomu ale nakonec nedošlo, protože Allan Johnson se po dvou zkouškách bez udání důvodů rozhodl nepřipojit, a tak se Exciter vrátili ve složení Dan Beehler (bicí), John Ricci (kytara) a David Ledden (baskytara). Ledden měl za sebou učinkování v power metalových Crypt, kteří hráli Exciter překapelu v roce 1987. Jejím členem byl předtím i zpěvák Rob Malnati, ten se nyní ale stal obětí reunionu, když vokály opět převzal Dan Beehler.
První nahrávkou nové sestavy byla píseň "Born to Kill" pro kompilaci Capital Punishment, která mapovala kanadské kapely z okolí Ottavy. V roce 1992 Exciter přešli k německé nahrávací společnosti Noise Records a v témže roce u nich vyšlo i jejich šesté album Kill After Kill. Se spřízněným německou kapelou Rage od stejného vydavatelství se poté tři hudebníci vydali na třítýdenní evropské turné.
V roce 1993 vyšlo kapele jejich první živé album Better Live than Dead, na kterém se poprvé podílel i nový baskytarista Jeff McDonald. Živák byl prvním oficiálním živým albem po třech bootlegových nahrávkách. Obsahuje pouze písně z prvních tří alb, pozdější melodické skladby byly vynechány.
V kapele ale nevládla dobrá atmosféra. Po Riccim a Johnsonovi, kteří v různých dobách a s různými následky již dříve prožívali krizi kvůli klesajícímu úspěchu kapely, propadl nyní opět podobnému pocitu rezignace Beehler (podle Ricciho při letu domů po turné s Rage), který kapelu opět na čas uložil k ledu.
V březnu 1996 byla oznámena téměř zcela nová sestava, ve které byl Ricci jediným původním členem, který se vrátil. Bicí a baskytaru si vzali na starost Rik Charron a Marc Charron (nebyli příbuzní) a novým zpěvákem se stal Jacques Bélanger, který byl po boku Ricciho již v letech 1985-1990, kdy Ricci nebyl součástí formace a hrál v regionální kapele Blackstar.
Nová sestava odehrála několik dobře přijatých koncertů v Kanadě a poté nahrála nové album The Dark Command. To vyšlo v roce 1997 u francouzského vydavatelství Osmose Productions, které v té době podepisovalo smlouvy převážně s blackmetalovými kapelami. V Rock Hardu o albu napsali, že uchvacuje brutálním, dravým speed metalem staré školy a v bookletu se hovoří o true metalu.
S jedním z nejsilnějších alb za poslední roky se poté kapela vydala na evropské turné s dalšími kanadskými veterány Anvil a americkou thrashmetalovou kapelou Flotsam and Jetsam.
V letech 1998 až 2000 ale kapela v podstatě nefungovala, protože v březnu 1999 se Ricci a Bélanger rozhádali natolik, že se rozešli. Vydání nového alba bylo sice ohlášeno již na konec léta 1998, ale původní termín nebyl dodržen a dočasný rozklad kapely všechno ještě více oddálil.
V květnu se novým zpěvákem stal Steve D. Carter, který v letech 1990-1992 zpíval v Ottawě se skupinou Dead Calm, jeho působení u kapely ale netrvalo více než pár týdnů. Po zářijové diskusi byl obnoven starý stav, takže vokální party pro nové album, které byly dodány s určitým zpožděním až v červenci 2000 (kromě zpěvákovy nepřítomnosti i kvůli změně studia), mohl nazpívat Bélanger.
V létě 2000 vyšlo konečně další album Blood of Tyrants, které hudebně navazovalo na předchozí nahrávku The Dark Command, i když bylo těžší a agresivnější než jeho předchůdce. Ještě v témže roce kapela vystoupila na festivalu Bang Your Head a další festivalové vystoupení následovalo v roce 2001, tentokrát na Wacken Open Air.
Na podzim 2001 došlo opět ke změnám v sestavě. Kapelu opět opustil zpěvák Bélanger, tentokrát kvůli "tvůrčím neshodám". O rok později odešel i baskytarista Marc Charron, který skončil s muzikou a začal se věnovat kariéře v technologickém průmyslu.
Na začátku roku 2003 byla oznámena nová sestava, ve které se vedle Ricciho a Rika Charrona objevil nový zpěvák Rob Degroot a nový baskytarista Paul Champagne. Tato sestava ale vydržela pouze do března 2003, než Degroot odešel. Na jeho místo se opět vrátil bývalý zpěvák Jacques Bélanger, ale tabilní sestavu se nedařilo udržet. V roce 2004 byl ze skupiny propuštěn i Paul Champagne.
Na deváté studiové album z roku 2004, nazvané New Testament, nahrál Ricci kytaru i baskytaru. Nové album nepřineslo v podstatě nic nového, je do jisté míry kompilační album znovu nahraných klasických skladeb z celé kariéry skupiny. David Perri o New Testament v knize The Collector's Guide of Heavy Metal Volume 4: The '00s napsal, že se jedná o klasické skladby kapely nahrané znovu s lepší produkcí a vlivy 21. století. Perri však kritizoval zvuk elektrických kytar.
Ještě téhož roku se alespoň podařilo doplnit sestavu, poté co se ke kapele přidal baskytarista Rob "Clammy" Cohen. Na konci roku se tak kapela mohla vydat na evropské turné se švédskou powermetalovou skupinou Steel Attack.
V roce 2005 se Exciter zúčastnili řady evropských letních festivalů, včetně Tradate Iron Festu v italském Tradate, Bang Your Head!!! v německém Balingenu a Metalcampu ve slovinském Tolminu.
Mezitím se zakladateli skupiny Annihilator (která pochází rovněž z Ottawy) Jeffu Watersovi podařilo získat práva na většinu titulů z katalogu Exciter od starých vydavatelství a uzavřít s nimi novou smlouvu na jejich opětovné vydání. Waters také tyto tituly remasteroval a do reedice byly přidány nové informace v bookletu, včetně komentářů původních tří členů kapely, a také další fotografie.
V roce 2006 si Exciter zahráli na šestém ročníku festivalu Keep It True VI v německém Lauda-Königshofenu. Krátce poté skupinu, jak už začínalo být pomalu zvykem, opět opustil zpěvák Bélanger. V oficiálním prohlášení kapely se uvádělo, že to bylo kvůli 'rozdílným názorům' na mnoho otázek mezi Jacquesem a zbytkem kapely, kvůli kterým cítil, že nemůže dále pokračovat jako jejich zpěvák. To vedlo bohužel k tomu, že kapela musela zrušit nadcházející koncerty v Evropě, USA a Kanadě, na kterých v létě pracovali.
V říjnu téhož roku Bélangera rychle nahradil Kenny "Metal Mouth" Winter z newyorského Brooklynu, který do kapely zapadl poté, co pět kandidátů z rodné Ottawy neuspělo. Ve stejném roce se skupina rozešla i s vydavatelstvím Osmose Productions.
Koncem února 2008 vydali Exciter u Massacre Records další album Thrash Speed Burn. Desáté album kapely bylo dvakrát odloženo, nejdřív v prosinci 2007 a poté v lednu 2008 a vyšlo tak 22. února 2008 v Evropě a 4. března 2008 celosvětově. Od té doby si vysloužilo pozitivní recenze v mnoha evropských fanzinech. V témže roce skupina vystoupila na festivalu Rock Hard. První evropské vystoupení v rámci turné v aktuální sestavě kapela absolvovala na rockovém festivalu Atarfe Vega ve španělské Granadě. Shodou okolností se jednalo také o vůbec první vystoupení skupiny na Pyrenejském poloostrově.
O dva a půl roku později bylo dokončena další studiová nahrávka Death Machine (vyšla 29.října 2010). Musikreviews.de popisuje album následovně: "prašivý, punkově zabarvený speed a thrash metal velmi staré školy, který je alibistickým materiálem pro namyšlené hypertrue pozůstalé z poloviny čtyřicátých let, kteří démonizují vše nové." Metal.de uvádí v podstatě to samé, když tvrdí, že Exciter znamená nezměněný, špinavý, chytlavý speed/thrash metal staré školy v gröl-up tempu, přičemž kapela nepřikládá žádnou hodnotu moderním vlivům nebo dokonce odpovídajícímu zvuku. Metal-observer.com nepochybuje o tom, že se jedná o speed a thrash metal, podle nich ale už není tak zápalný tak jako kdysi a poměrně často se měnící hudební styl, nedostatek kontinuity, samoúčelné nahrávací společnosti a v neposlední řadě jejich původ snížily postavení kapely na scéně.
V roce 2012 vystoupili Exciter na festivalu 70000 Tons of Metal.
V únoru 2014 bylo na oficiální fanouškovské stránce kapely na Facebooku oznámeno, že se kytarista John Ricci rozhodl kapelu opustit, čímž Exciter zůstal bez původních členů. V dubnu začal Ricci tvrdit, že prohlášení o odchodu bylo nepravdivé, nicméně bývalí členové kapely tvrdí, že v době vydání tiskové zprávy byly informace v ní obsažené přesné.
Krátce poté, 25. dubna 2015, se dala dohromady původní sestava z 80tých let a odehrála svůj první evropský koncert na festivalu Keep It True a poté v březnu 2015 na festivalu Defenders of the Old v New Yorku.
Reunionové album bylo původně plánováno na rok 2019, ale po odchodu Johna Ricciho zůstalo zřejmě v nedohlednu. V říjnu 2018 byl oznámen Daniel Dekay jako náhrada za Johna Ricciho a očekává se, že kapela vydá své první album po více než deseti letech v roce 2022 nebo 2023.
V začátcích popsal Andreas Kraatz z Musikexpressu Exciter spolu s dalšími tehdy novými metalovými kapelami jako Torch, Metallica, Slayer, Tsunami, Bitch, Great White, Sortilege, Barón Rojo a Mercyful Fate jako kapely, které nejsou ani "nové", ani "in" v pravém slova smyslu, co se týče jejich stylu a volby hudebních prostředků a podobně jako před nimi Iron Maiden nebo Def Leppard se spíše orientují na tradici, na velikány, kteří psali dané kapitoly rockové historie. Jsou jen talentovanou špičkou ledovce, který o sobě dává vědět vší silou, rozhodně však nejsou budoucností heavy metalu v tom smyslu, že by se k nám hudebně blížilo něco zásadně nového. Jsou budoucností heavy metalu v tom smyslu, že pokračují v tradici právě do této budoucnosti.
Joel McIver v knize Extreme Metal II podobně poznamenal, že thrash a speed metal kapely, ačkoli byly pro tehdejší scénu důležité, nebyly dostatečně inovativní, aby byly skutečně výjimečné. "Snažíme se zachytit sílu Black Sabbath, rychlost Judas Priest a rytmickou pružnost Saxon, smíchat to dohromady a doufat, že z toho vyjde něco, co bude znít jako Exciter," cituje Kraatz kytaristu Johna Ricciho ohledně složení debutového alba Heavy Metal Maniac z roku 1983. Dnes je toto album považováno za jedno z prvních speed metalových alb a metalový tisk ho proto po léta častoval přívlastky jako "naprosto zabijácké album", "kultovní album", "klasika", "milník", "hudební historie", ba dokonce podle nich "rozčeřilo tehdejší svět".
Encyklopedie Rock Hard píše: "Hudba se z reproduktorů line rychleji, agresivněji a nekompromisněji, než by se krčnímu obratli kdy odvážilo snít." Matthias Herr (Heavy Metal Lexikon Vol. 2) pro něj vymyslel složený termín 'Powerspeed'. Encyklopedie populární hudby však používá pouze první část termínu. Debut byl power metalem ovlivněným Motörhead.
Jens Häfner a Matthias Mader si v knize US Metal Vol. 3 všimli vysoké rychlosti skladeb na albu Heavy Metal Maniac. Písně jako "Cry of the Banshee" a "Blackswitch" byly klasikou. Navíc bylo neobvyklé, že bubeník je zároveň zpěvákem. To občas působilo, jako by vokály byly trochu mimo, ale do Exciteru se to hodilo.
Na dalším albu Violence & Force si tento styl z větší části zachovali. The Rock Hard Encyclopedia ho hodnotila jako stejně tvrdé jako jeho předchůdce, s lepším zvukem, ale skladby podle nich postrádají 'dobře zformovanou křupavost'.
Jejich nejúspěšnější album, Long Live the Loud z roku 1985, obsahuje více heavy metalových prvků. Stejná encyklopedie píše: "Tentokrát je zvuk ještě čistší, i když tím trpí těžkost." Zatímco Violence & Force nedosahovalo takové třídy jako jeho předchůdce, Long Live the Loud bylo méně nespoutané.
Raná tvorba Exciter je považována za formativní vliv pro vznik thrash nebo speed metalu, protože jejich první album vyšlo dříve než žánrové klasiky kapel Metallica a Slayer. Navzdory časovému náskoku jsou Exciter považováni za undergroundovou kapelu. Ovlivnili je mimo jiné němečtí Minotaur a později zvuk druhého alba švédských Bathory The Return.
Daniel Bukszan a Martin Popoff ve svých encyklopediích kovů uvádějí, že Exciter byli spolu s dalšími kanaďany Anvil jedny z prvních známějších speed metalových kapel. Heavy Metal Maniac bylo navíc jedno z prvních speed metalových alb vůbec. S postupující kariérou se ale skupina stala méně agresivní a více melodickou.
Popoff v knize The Collector's Guide of Heavy Metal Volume 2: The Eighties uvádí, že na albu Heavy Metal Maniac hraje skupina rychlý a také poněkud inovativní speed a thrash metal a skupinu tak můžeme zařadit mezi chaotické Venom a regimentovanou Metallicu. Album je klasické, ale při zpětném pohledu nezní téměř jako nic jiného než hluk. Na albu Violence & Force se Exciter nadále snaží soupeřit s Manowar jako "nejtěžší" kapela a rychlost písní připomíná punk. Na albu Long Live the Loud jsou patrné vlivy punku a thrash metalu, ale není zdaleka tak dobré jako jeho předchůdci. Album Unveiling the Wicked také nabídlo speed metal, ale byl o něco variabilnější a klidnější než předchozí. Nicméně v té době se tato nahrávka vymykala, protože jiné kapely v té době experimentovaly spíše se směsí thrashe a progresivního metalu. Na stejnojmenném albu je patrná změna zpěváka, ale stále je velmi podobný Beehlerovi. Skupina se ale rozloučila s thrash metalem ve stylu Venom a Razor. I když ubrala na rychlosti, písně stále trpí předvídatelnou hudbou a texty.
V knize The Collector's Guide of Heavy Metal Volume 3: The Nineties Popoff uvádí, že na albu Kill After Kill kapela stále hraje směs speedu a thrash metalu jako z roku 1983, což zní velmi staromódně a ani na dalším albu The Dark Command se neodchyluje od svého stylu.
Celou kariéru se Exciter potýkali s kritikou svých textů. Podle domněnky na webu Musicmight byl už na prvním albu Mike Varney uražen výhružným obsahem textů a nechtěl s kapelou dále spolupracovat. Ať už byly důvody změny vydavatelství z Shrapnel na Megaforce jakékoliv, kritika textů se ozývala i nadále. Kolem textové linie skladby "Violence & Force", která byla zvolena jako název alba a povýšena tak na konceptuální, byly upleteny další texty, které byly v Musikexpressu označeny za "debilní".
Jacques Bélanger po svém prvním odchodu označil texty z Ricciho éry, které musel bez kritiky interpretovat, také za opravdu mizerné. Na albu Kill After Kill hudebníci zpracovali své negativní zkušenosti z hudebního byznysu s nahrávacími společnostmi, manažery, promotéry, obchodníky a falešnými přáteli a skladbu nazvali "Dog Eat Dog" podle anglického idiomu pro "všichni proti všem". Web metal-observer.com kritizoval i nedbalé texty alba Death Machine z roku 2010, které se neustále opakovaly a řešily násilí.
Obecně Beehler prohlásil, že svou hudební agresivitu čerpali z nespokojenosti se střední třídou, z níž pocházeli a která obvykle produkovala "rozmazlené kretény". Texty vyprávějí o temných stránkách života, o nenávisti, násilí a zločinu. A poselstvím je postavit se proti tomu, postavit se za svá práva, věřit v to, co děláte.
