* 3.12.1948 v Marston Green, hrabství Warwickshire, Anglie
Ozzy Osbourne je anglický zpěvák, skladatel a televizní osobnost. Proslavil se v 70. letech 20. století jako zpěvák heavymetalové skupiny Black Sabbath, v tomto období přijal také přezdívku "Princ temnoty".
Osbourne se narodil a vyrostl v Birminghamu, kde se v roce 1967 stal zakládajícím členem Black Sabbath a zpíval na všech jejich albech od debutu z roku 1970 až po Never Say Die! z roku 1978, která měla obrovský vliv na vývoj heavy metalové hudby (zejména jsou ceněna alba Paranoid, Master of Reality a Sabbath Bloody Sabbath). V roce 1979 byl Ozzy z Black Sabbath propuštěn kvůli problémům s alkoholem a drogami, ale pokračoval v úspěšné sólové kariéře a dodneška vydal 13 studiových alb, z nichž prvních sedm získalo v USA multiplatinovou certifikaci. Od té doby se Osbourne několikrát znovu spojil s Black Sabbath (poprvé v roce 1997) a podílel se také na nahrávání posledního studiového alba skupiny 13 (2013), poté se Black Sabbath vydali na rozlučkové turné, které zakončili v únoru 2017 vystoupením v rodném Birminghamu. Díky své dlouhověkosti a úspěchu si vysloužil neformální označení "kmotr metalu"
Celkový prodej Osbourneových alb za dobu jeho působení v Black Sabbath spolu s jeho sólovou tvorbou přesáhl 100 milionů. Jako člen Black Sabbath byl uveden do Rock and Rollové síně slávy a jako sólový umělec a člen kapely do Britské hudební síně slávy. Byl poctěn hvězdami na Hollywoodském chodníku slávy a Birminghamském chodníku hvězd. Na předávání cen MTV Europe Music Awards v roce 2014 obdržel cenu Global Icon Award. V roce 2015 Osbourne obdržel od Britské akademie písničkářů, skladatelů a autorů cenu Ivor Novello Award za celoživotní dílo.
Na začátku roku 2000 se Osbourne stal televizní hvězdou, když se objevil jako on sám v reality show MTV The Osbournes po boku manželky a manažerky Sharon a dvou z jejich tří dětí, Kelly a Jacka. S Jackem a Kelly hraje v televizním seriálu Ozzy & Jack's World Detour. Třetí série pořadu měla premiéru v červnu 2018.
Jan Michael Osbourne se narodil v porodnici Marston Green nedaleko Coleshillu, ale vyrůstal v chudé dělnické birminghamské čtvrti Aston v malém domě s číslem 14, který měl dvě ložnice a stál uprostřed řady jednopatrových domků v Lodge Road. Jeho matka Lilian (rozená Unittová, 1916-2001), která pracovala v továrně Lucas byla sice katolička, ale nebyla moc nábožensky založená (nikdo z rodiny nechodil do kostela). Sám Ozzy nějakou dobu anglikánskou nedělní školu navštěvoval, ale podle jeho vlastních slov to bylo "protože bylo stejně hovno co dělat a navíc jste tam dostali zadarmo sušenky a čaj." Jeho otec, John Thomas "Jack" Osbourne (1915-1977), pracoval na noční směny jako nástrojař ve společnosti General Electric Company. Osbourne má tři starší sestry, Jean, Iris a Gillian, a dva mladší bratry, Paula a Tonyho.
Přezdívku "Ozzy" získal malý John už na základní škole i když sám netuší kdy přesně a proč vznikla. Školu Osbourne víceméně jenom prolezl, potýkal se především s dyslexií, která mu v podstatě bránila dosahovat nějakých lepších školních výsledků. V 11 letech byl také šikanován, sexuálně napadán a mlácen staršími spolužáky. Ve škole se také poprvé setkal s jistým Tonym Iommim, který chodil o rok výš a byl ve škole všeobecně známý, protože uměl hrát na kytaru. Ozzyho vzpomínky na Tonyho z té doby jsou opět velice svérázné: "Iommi byl jeden z mála kluků ze školy, který mě nikdy nezbil, ale protože byl o rok starší možná mě párkrát nakopl do koulí a sem tam mi nějakou ubalil, ale určitě nic víc." Ozbourne se později nijak netajil s tím, že školu nenáviděl a kromě učitele dějepisu, kterého měl docela rád, protože ho vždycky bavili dějiny, se mu při vzpomínkách na školu vybavuje spíš šikana a násíli. Už v dospívání se prý několikrát pokusil o sebevraždu.
V 15 letech opustil školu a pracoval jako dělník na stavbě, instalatér, nástrojař, seřizovač klaksonů v automobilce a pracovník na jatkách, ale kromě jatek nikde dlouho nevydržel. Už na škole načichl ke zlodějnám, když si vylepšoval svou finanční situaci drobnými krádežemi a tahle cesta ho nakonec dovedla až k loupeži v obchodu s oděvy, za kterou strávil šest týdnů ve věznici Winson Green, když nebyl schopen zaplatit pokutu. Aby dal svému synovi lekci, odmítl za něj tenkrát jeho otec pokutu zaplatit. Po téhle zkušenosti se zařekl, že už se do kriminálu nevrátí.
Jeho život změnili Beatles. Když Osbourne ve čtrnácti letech slyšel jejich první hit, stal se jejich velkým fanouškem a za poslední výplatu z automobilky si koupil jejich druhou desku With the Beatles. Jejich píseň "She Loves You" z roku 1963 považuje za inspiraci k tomu, aby se stal hudebníkem. Ozbournovi první pěvecké pokusy přišli krátce po opuštění školy, poté co s kytaristou Jimmym Phillipsem založili krátce fungující skupinu The Prospectors. Ozzyho to táhlo také na jeviště, už na škole se zúčastnil několika školních představení, například Gilbertova a Sullivanova Mikáda a HMS Pinafore. V dokumentárním filmu God Bless Ozzy Osbourne z roku 2011 řekl: "Věděl jsem, že budu rockovou hvězdou po zbytek života."
Koncem roku 1967 založil kytarista Geezer Butler svou první kapelu Rare Breed a brzy angažoval Osbourna jako zpěváka. Kapela odehrála pouhé dva koncerty a poté se rozpadla, ale Osbourne a Butler (už jako basák) se ale brzy znovu sešli ve skupině Polka Tulk Blues spolu s kytaristou Tony Iommim a bubeníkem Billem Wardem, jeichž skupina Mythology se nedávno rozpadla. Přejmenovali se na Earth, ale poté, co byli omylem objednáni na koncert místo jiné skupiny se stejným názvem, se rozhodli znovu změnit název. Nakonec se v srpnu 1969 usadili na názvu Black Sabbath podle stejnojmenného filmu.
Kapela si všimla, jak se lidé rádi bojí a inspirována tímto zjištěním se rozhodla hrát těžký bluesový styl hudby protkaný ponurými zvuky a texty. Během nahrávání prvního alba četl Butler okultní knihu a probudil se, když na konci své postele viděl temnou postavu. Butler o tom řekl Osbournovi a společně napsali text písně "Black Sabbath", jejich první skladby v temnějším duchu.
Navzdory pouze skromné investici od jejich amerického vydavatelství Warner Bros. Records, se Black Sabbath setkali s rychlým a trvalým úspěchem. Rané nahrávky, jako bylo debutové album Black Sabbath a druhé album z roku 1970, Paranoid, postavené na kytarových riffech Tonyho Iommiho, textech Geezera Butlera, temném tempu bicích Billa Warda a završené Osbourneovým děsivým vokálem, se prodávaly v obrovských počtech a dostávalo se jim i značného vysílacího času. Osbourne nicméně vzpomíná, že u žen kapela příliš populární nebyla.
Přibližně v této době se Osbourne poprvé setkal se svou budoucí ženou Sharon Ardenovou. Po nečekaném úspěchu prvního alba Black Sabbath uvažovali o jejím otci Donu Ardenovi jako o novém manažerovi a Sharon v té době pracovala jako Donova asistentka. Osbourne přiznává, že ho okamžitě zaujala, ale předpokládal, že si asi myslela, že je blázen. Po letech Osbourne řekl, že nejlepší na tom, že si nakonec vybrali za manažera Dona Ardena, bylo to, že se mohl se Sharon pravidelně vídat, i když jejich vztah byl v té době čistě profesionální.
Pouhých pět měsíců po vydání alba Paranoid vydala skupina album Master of Reality. Album se dostalo do první desítky ve Spojených státech i ve Velké Británii a za necelé dva měsíce získalo zlatou certifikaci (v 80. letech získalo platinovou certifikaci a na začátku 21. století získalo dvojnásobnou platinu), i když recenze alba byly nepříznivé. Lester Bangs z časopisu Rolling Stone slavně odmítl Master of Reality jako "naivní, zjednodušující, opakující se, absolutní blábol", ačkoli tentýž časopis později v roce 2003 umístil album na 298. místo v seznamu 500 nejlepších alb všech dob. Čtvrté album kapely, nazvané prostě Volume 4, vyšlo v září 1972. Kritika se k albu opět stavěla odmítavě, přesto za necelý měsíc dosáhlo zlatého statusu. Bylo to čtvrté po sobě jdoucí album, kterého se ve Spojených státech prodal jeden milion kopií.
Přízně se kapela se dočkala až v listopadu 1973, kdy vydali kritikou oceňované album Sabbath Bloody Sabbath. Poprvé se kapele dostalo příznivých recenzí v mainstreamovém tisku. Gordon Fletcher z časopisu Rolling Stone album označil za mimořádně strhující záležitost a nic menšího než naprostý úspěch. O deset let později označil Eduardo Rivadavia z AllMusic album za mistrovské dílo, nezbytné do každé heavymetalové sbírky, a zároveň prohlásil, že kapela projevila nově objevený smysl pro jemnost a vyspělost. Album znamenalo pro kapelu pátou platinovou desku v USA v řadě.
Další album Sabotage vyšlo v červenci 1975. Opět se objevily příznivé recenze. Rolling Stone uvedl: "Sabotage je nejen nejlepší deskou Black Sabbath od dob Paranoid, ale možná i jejich nejlepší deskou vůbec." V retrospektivní recenzi byl AllMusic méně příznivý a poznamenal, že magická chemie, která dělala alba jako Paranoid a Volume 4 tak výjimečnými, se začíná rozpadat. Technical Ecstasy, vydané 25. září 1976, se také setkalo se smíšenými recenzemi. AllMusic albu udělil dvě hvězdičky a poznamenal, že se kapela rozpadala alarmujícím tempem.
V roce 1978 Osbourne na tři měsíce opustil skupinu, aby se věnoval sólovému projektu, který nazval Blizzard of Ozz, což byl název, který navrhl jeho otec. Tři členové skupiny Necromandus, kteří podporovali Sabbath v Birminghamu, ještě když se jmenovali Earth, podpořili Osbourna ve studiu a na krátkou dobu se stali první inkarnací jeho sólové kapely.
Na žádost ostatních členů se ale Osbourne k Black Sabbath opět připojil. Skupina poté strávila pět měsíců ve studiu Sounds Interchange v kanadském Torontu, kde psala a nahrávala skladby, z nichž se stalo album Never Say Die!. "Trvalo to docela dlouho," řekl Iommi, "Byli jsme pořádně zdrogovaní, hodně jsme fetovali. Chodili jsme na sezení a museli jsme to zabalit, protože jsme byli moc zhulení, museli jsme přestat. Nikdo nedokázal nic pořádně nazvučit, byli jsme všude možně, každý hrál něco jiného. Vrátili jsme se, vyspali se z toho a druhý den to zkusili znovu."
Turné na podporu alba Never Say Die! začalo v květnu 1978 s předskokany Van Halen. Recenzenti označili vystoupení Black Sabbath za unavené a bez inspirace, což bylo v ostrém kontrastu s mladistvým vystoupením Van Halen, kteří byli na světovém turné poprvé. V červnu 1978 skupina natočila vystoupení v Hammersmith Odeon, které vyšlo na videu pod názvem Never Say Die. Poslední koncert turné, a Osbourneovo poslední vystoupení se skupinou až do roku 1985, se konal 11. prosince v Albuquerque v Novém Mexiku.
Napětí a konflikty mezi členy kapely vznikly už při nahrávání alba Never Say Die!. Osbourne vzpomíná, že byl stále dokola žádán, aby nahrával své vokály, a že Iommi se skladbami donekonečna manipuloval, což byl bod sváru mezi Osbournem a Iommim. Na Iommiho naléhání a s podporou Butlera a Warda byl nakonec Osbourne 27. dubna 1979 ze skupiny vyhozen. Jako důvod mu bylo sděleno, že je nespolehlivý a ve srovnání s ostatními členy má nadměrné problémy s užíváním návykových látek. Osbourne tvrdí, že jeho užívání drog a konzumace alkoholu v té době nebyly ani lepší, ani horší než u ostatních členů kapely.
Po rozchodu nahradili Black Sabbath Ozzyho bývalým zpěvákem skupiny Rainbow Ronniem Jamesem Diem. "Nebyl jsem a nikdy nebudu Ozzy Osbourne," poznamenal k tomu Dio, "On byl v té době zpěvákem a skladatelem, který pomáhal tu kapelu vytvořit a učinit z ní to, čím byla a čím je ve své klasické podobě."
Konflikt mezi Iommim a Osbournem ale v určité míře existoval už od počátku. Když v roce 1969 reagovali na leták s nápisem "Ozzy Zig Needs Gig- has own PA" vyvěšený v jednom obchodě s deskami, Iommi a Ward dorazili na uvedenou adresu, aby si s Ozzym Zigem promluvili. Poté co Iommi spatřil Osbourna, jak vychází z domu a zjistil, že jde o stejného pošuka, jakého znal z dětství, (neměl ho rád ještě z dob jejich školní docházky) otočil se a odešel. Jenom zásluhou Billa Warda nakonec došlo k dohodě. Iommi údajně Osbourna v průběhu let mnohokrát "praštil", když zpěvákovy opilecké výstřelky přestal snášet. Sám Iommi vzpomíná na jeden incident z počátku 70. let, kdy se Osbourne a Butler poprali v hotelovém pokoji. Iommi ve snaze přerušit opileckou hádku odtáhl Osbourna od Butlera a zpěvák se otočil a divoce se po něm ohnal. Iommi reagoval tak, že Osbourna jednou ranou do čelisti srazil do bezvědomí.
Po odchodu ze Sabbath Osbourne vzpomínal: "Dostal jsem 96 000 liber za svůj podíl na jméně, takže jsem se prostě zavřel a strávil tři měsíce na koksu a chlastu. Říkal jsem si: 'Tohle je můj poslední večírek, protože potom se vracím do Birminghamu a na pracák." Don Arden s ním však podepsal smlouvu u Jet Records s cílem nahrát nový materiál a vyslal do Los Angeles svou dceru Sharon, aby se postarala o Ozzyho potřeby, ať už budou jakékoliv, a ochránila tak jeho investici.
Arden zpočátku doufal, že se Osbourne vrátí k Black Sabbath (které v té době osobně řídil), a později se pokusil zpěváka přesvědčit, aby svou novou skupinu pojmenoval Son of Sabbath, což Osbourne nesnášel. Sharon se zase snažila Osbourna přesvědčit, aby vytvořil superskupinu s kytaristou Garym Moorem. "Když jsem žil v Los Angeles," vzpomínal Moore, "moje skupina G-Force mu pomáhala s konkurzy na hudebníky. Pokud se zkoušeli bubeníci, hrál jsem na kytaru, a pokud se objevil baskytarista, vypomáhal mi bubeník. V podstatě nám ho bylo líto. Pořád se kolem mě motal a snažil se mě přemluvit, abych se k němu přidal, a já jsem si to nenechal líbit."
Koncem roku 1979 Osbourne pod vedením Ardenů založil skupinu Blizzard of Ozz, v níž působili bubeník Lee Kerslake (z Uriah Heep), baskytarista a textař Bob Daisley (z Rainbow a později Uriah Heep), klávesista Don Airey (z Rainbow a později Deep Purple) a kytarista Randy Rhoads (z Quiet Riot). Nahrávací společnost ale nakonec vydala pod názvem Blizzard of Ozz debutové album skupiny a připsala ho pouze Osbournovi, čímž byla zahájena jeho sólová kariéra. Album, na němž se podíleli Daisley a Rhoads, přineslo Osbournovi na začátku sólové dráhy značný úspěch. Ačkoli je obecně přijímáno, že skupinu založili Osbourne a Rhoads, Daisley později prohlásil, že skupinu založil s Osbournem v Anglii ještě předtím, než se k ní Rhoads oficiálně připojil.
Blizzard of Ozz je jedním z mála alb mezi 100 nejprodávanějšími alby 80. let, které dosáhlo multiplatinového statusu (V srpnu 1997 dosáhlo čtyřnásobné platiny), aniž by mělo singl v top 40. "Záviděl jsem Ozzymu jeho kariéru..." poznamenal k tomu bývalý bubeník Black Sabbath Bill Ward. "Zdálo se, že se vzpamatoval z toho, čím si prošel, a zdálo se, že je zase na cestě; vydává desky a tak... Záviděl jsem mu to, protože jsem to chtěl... Byl jsem zahořklý. A prožíval jsem naprosto mizerné období."
Osbourneovo druhé album Diary of a Madman obsahovalo více písní, které napsal společně s Lee Kerslakem. Za práci na tomto albu a na albu Blizzard of Ozz byl Rhoads v roce 2003 časopisem Rolling Stone zařazen na 85. místo žebříčku nejlepších kytaristů všech dob. Je známé díky singlům "Over the Mountain" a "Flying High Again" a jak Osbourne vysvětluje ve své autobiografii, je jeho osobně nejoblíbenější. Kerslakea a Daisleyho kvůli neshodám s Ozzym ale brzy poté nahradili Tommy Aldridge a Rudy Sarzo. Aldridge byl původní Osbournovou volbou na post bubeníka, ale kvůli závazkům vůči Garymu Moorovi nebyl zpočátku k dispozici. Sarzo hrál předtím v Quiet Riot s Rhoadsem, který ho na tuto pozici doporučil.
Dne 19. března 1982 vstoupila do Ozzyho života tragédie, ze které nikdy úplně nevzpamatoval. Skupina byla právě na Floridě v rámci turné k albu Diary of a Madman, za týden mělo následovat vystoupení v Madison Square Garden v New Yorku. Lehké letadlo pilotované Andrewem Aycockem (řidičem zájezdového autobusu kapely), na jehož palubě byli Rhoads a Rachel Youngbloodová, kostýmní a maskérská výtvarnice kapely, havarovalo při nízkém přeletu nad zájezdovým autobusem kapely a narazilo do garáže nedalekého sídla, přičemž Rhoads, Aycock a Youngbloodová zahynuli. Osbourne, který na vlastní kůži zažil strašlivou smrt svého blízkého přítele a kolegy z kapely, upadl do hluboké deprese. Turné bylo na dva týdny zrušeno, zatímco Osbourne, Sharon a Aldridge se vrátili do Los Angeles, aby se vzpamatovali, zatímco Sarzo zůstal na Floridě s rodinou.
Bylo ale potřeba co nejdříve najít náhradu za Randyho. Jako první byl osloven Gary Moore, ten ale odmítl. Ve dvoutýdenní lhůtě na nalezení nového kytaristy a pokračování turné tak byl na jeho místo vybrán Robert Sarzo, bratr baskytaristy skupiny Rudyho Sarza. Z Anglie ale přiletěl bývalý Gillanův kytarista Bernie Tormé s příslibem od vydavatelství Jet Records, že má práci zajištěnou. Jakmile Sharon zjistila, že Jet Records už Tormému zaplatili zálohu, neochotně ho přijala místo Sarza. Turné pokračovalo 1. dubna 1982, ale Tormého styl založený na blues nebyl u fanoušků oblíbený. Po několika koncertech oznámil Sharon, že se vrací do Anglie, aby pokračoval v práci na sólovém albu, které začal připravovat před příjezdem do Ameriky. Na konkurzu v hotelovém pokoji vybral Osbourne pro dokončení turné Brada Gillise z Night Ranger.
Turné vyvrcholilo vydáním živého alba Speak of the Devil z roku 1982, nahraného v newyorském klubu Ritz. Později bylo vydáno také živé album věnované Rhoadsovi. Navzdory potížím Osbourne po Rhoadsově smrti pokračoval dál. Album Speak of the Devil, ve Velké Británii známé pod názvem Talk of the Devil, mělo původně obsahovat živé nahrávky z roku 1981, především z Osbournovy sólové tvorby. Na základě smlouvy o produkci živého alba se nakonec skládalo výhradně z coververzí Black Sabbath nahraných s Gillisem, Sarzem a Tommym Aldridgem.
V roce 1982 se Osbourne objevil jako hlavní zpěvák v popové taneční skladbě Was (Not Was) "Shake Your Head (Let's Go to Bed)". Remixovaná a znovu vydaná na začátku 90. let pro album hitů Was (Not Was) v Evropě se dostala na čtvrté místo UK Singles Chart.
V roce 1983 se k Osbournovi připojil Jake E. Lee, dříve člen skupin Ratt a Rough Cutt, aby s ním nahrál album Bark at the Moon. Na albu, které vyšlo v prosinci 1983, se podíleli také Aldridge a bývalý klávesista skupiny Rainbow Don Airey.
Album se umístilo se na 19. místě žebříčku Billboard, během několika týdnů získalo zlatý certifikát a v USA se ho do dnešního dne prodaly tři miliony kopií. Ve Velké Británii bylo třetím ze čtyř Osbourneových alb, které získalo stříbrnou certifikaci (60 000 prodaných kusů) od British Phonographic Industry, čehož dosáhlo v lednu 1984.
Bark at the Moon je jediné album Ozzyho Osbourna, na kterém je autorství písní připsáno výhradně Osbournovi. Kytarista Jake E. Lee však tvrdí, že složil značnou část hudby na albu, ale byl o své autorské a vydavatelské nároky ošizen Osbournovou manželkou a manažerkou Sharon. Lee tvrdí, že poté, co složil písně a dokončil nahrávání svých partů ve studiu, mu byla předložena smlouva, ve které stálo, že nebude mít žádné autorské ani vydavatelské nároky týkající se alba. Ve smlouvě bylo také uvedeno, že se o tom Lee nesmí veřejně zmiňovat. Lee tvrdí, že smlouvu podepsal, protože neměl žádné právní zastoupení a protože mu Sharon vyhrožovala, že pokud odmítne, vyhodí ho a nechá jeho party nahrát znovu jiným kytaristou.
Sám Osbourne o několik let později v poznámkách k albu The Ozzman Cometh připustil, že se Lee na tvorbě alba alespoň do jisté míry podílel, a uvedl, že titulní skladbu alba skutečně napsal společně s kytaristou. Tehdejší Osbournův baskytarista Bob Daisley zrcadlově převzal Leeho výpověď o produkci alba a uvedl, že většinu hudby napsal společně s Leem a napsal i naprostou většinu textů. Daisley uvedl, že výměnou za autorský podíl přijal od Osbourna odkup. Osbournův bývalý bubeník Lee Kerslake, který po odchodu z Osbournovy kapely hrál s Daisleym také v Uriah Heep, uvedl, že Daisleyho najala Sharon Osbournová, aby napsal album Bark at the Moon za 50-60 000 dolarů. Byla mu nabídnuta možnost psát s Ozzym.
Titulní skladba byla vydána jako první singl alba s doprovodným videoklipem, prvním, který Osbourne natočil. Na počátku 80. let, kdy se médium videoklipů teprve rodilo, byl videoklip díky jeho pobuřující image velmi očekávaný. Částečně byl natočen v sanatoriu Holloway u Londýna v Anglii.
Text písně "Now You See It (Now You Don't)", který složil Daisley, byl ostrou výtkou namířenou proti Osbournově manželce a manažerce Sharon, která ho v roce 1981 vyhodila z kapely. Daisley o mnoho let později prohlásil, že byl překvapen, že Osbournův tábor dovolil, aby se tento text na albu objevil.
Krátce po vydání alba Bark at the Moon v roce 1983 zavraždil Kanaďan James Jollimore ženu a její dvě děti poté, co údajně album poslouchal. Média a křesťanské skupiny začaly vyvozovat, že hudba byla satanistická a ovlivnila Jollimorea ke spáchání činu. Načasování bylo pro Osbourna obzvlášť nevhodné, protože v té době čelil obvinění, že jeho píseň "Suicide Solution" ovlivnila jednoho fanouška, aby spáchal sebevraždu.
Bark at the Moon je Osbournovo jediné studiové album, na němž se podílel bubeník Tommy Aldridge, který byl na počátku 80. let pevnou součástí jeho koncertní kapely. Aldridge po nahrání alba odešel a na krátkou dobu ho nahradil Carmine Appice, ale v polovině turné se vrátil poté, co byl Appice Osbournem odvolán. Na otázku, proč byl Aldridge přiveden zpět, Osbourne na začátku roku 1984 časopisu Hit Parader řekl: "Ze zdravotních důvodů. Bylo mi z Appiceho špatně." Nicméně Appice se objevil v populárním videoklipu k singlu "Bark at the Moon".
Po návratu z Betty Ford Center v roce 1985, kde se léčil ze závislosti na návykových látkách, dostal Osbourne od kytaristy Jakea E. Leeho značné množství hudby. Poté, co byl Lee ošizen o své autorské a vydavatelské nároky na Osbournovo předchozí album, odmítl podle svých slov tentokrát přispět čímkoli, dokud nebude mít před sebou smlouvu zaručující jeho autorské zásluhy a vydavatelská práva.
Texty k albu z velké části napsal dlouholetý baskytarista a textař skupiny Bob Daisley, který ale opustil po neshodách s Osbournem kapelu před těsně před nahráváním. Na prvním vydání alba z roku 1986 nebyl Daisleymu připsán jeho autorský vklad, což však bylo na dalších vydáních napraveno. S Leem a Daisleym pracoval na demosnímcích pro album také budoucí bubeník Y&T a Megadeth Jimmy DeGrasso, ale tato verze kapely se rozpadla kvůli Osbournově angažmá na reunionovém koncertu Black Sabbath na Live Aid v létě 1985. DeGrassa a Daisleyho nakonec nahradili před nahráváním bubeník Randy Castillo a baskytarista Phila Soussa.
Pracovní název alba zněl Killer of Giants podle stejnojmenné písně z alba. Osbourne se ale na poslední chvíli rozhodl změnit název na The Ultimate Sin. Dne 1. dubna 1986 bylo natočeno živé vystoupení propagující album v Kansas City ve státě Missouri, které bylo později téhož roku vydáno jako domácí video The Ultimate Ozzy.
V době svého vydání bylo The Ultimate Sin Osbournovým nejlépe prodávaným studiovým albem, protože heavy metal v polovině 80. let zažíval prudký nárůst popularity. RIAA udělila albu 14. května 1986, krátce po jeho vydání, platinový status (26. října 1994 získalo album status dvojnásobné platiny). Celosvětově se alba prodalo přes 2 000 000 kopií. Ve Velké Británii bylo posledním ze čtyř Osbourneových alb, které získalo stříbrnou certifikaci (60 000 dodaných kusů) od British Phonographic Industry, a to v dubnu 1986.
Navzdory komerčnímu úspěchu jej Osbourne uvádí jako své nejméně oblíbené sólové album: "Pokud bych někdy chtěl nějaké album zremixovat a udělat lépe, bylo by to právě The Ultimate Sin." Velkou část viny zpěvák přičítá na vrub producenta Rona Nevisona: "Neodvedl zrovna dobrou producentskou práci. Ty písničky nebyly špatné, jen byly podivně poskládané. Všechno mi připadalo a znělo kurevsky stejně. Nebyla tam žádná představivost.
V roce 1987, po skončení různých turné na podporu alba, byl kytarista Lee nečekaně propuštěn Osbournovou manželkou a manažerkou Sharon z důvodů ignorování zkoušek. Odešel také baskytarista Soussan a do kapely opět nastoupil Bob Daisley.
Osbourne se nadále potýkal se závislostí na chemických látkách. V tomto roce si připomněl páté výročí Rhoadsovy smrti albem Tribute, které bylo kolekcí živých nahrávek z roku 1981. V roce 1988 se Osbourne také objevil ve filmu The Decline of Western Civilization Part II: The Metal Years a režisérce Penelope Spheerisové řekl, že "střízlivost je kurva na hovno". Mezitím Osbourne našel Zakka Wyldea, který byl do té doby nejtrvalejší náhradou za Rhoadse. Společně nahráli desku No Rest for the Wicked, kde Castillo hrál na bicí, Sinclair na klávesy a Daisley se podílel na psaní textů a hře na baskytaru.
Na následném turné se Osbourne znovu sešel s někdejším spoluhráčem z Black Sabbath baskytaristou Geezerem Butlerem. O dva roky později této sestavě vyšlo živé EP (nazvané Just Say Ozzy). V roce 1988 Osbourne účinkoval v rockové baladě "Close My Eyes Forever", duetu s Litou Ford, který se dostal na 8. místo v žebříčku Billboard Hot 100 a v roce 1989 Osbourne vystoupil na Moskevském hudebním festivalu míru.
Osbourne byl úspěšný v osmdesátých letech a komerční úspěch si udržel i v letech devadesátých, počínaje albem No More Tears z roku 1991, které obsahovalo píseň "Mama, I'm Coming Home". Album se těšilo velkému zájmu rádií a MTV. Zároveň zahájilo praxi, kdy Osbourne namísto spoléhání se na svůj nahrávací ansámbl angažoval externí skladatele, kteří mu pomáhali psát jeho sólový materiál. Album mixoval rockový veterán Michael Wagener (smíchal také živé album Live & Loud vydané 28. června 1993. Za skladbu "I Don't Want to Change the World" z tohoto alba získal Ozzy cenu Grammy za nejlepší metalový výkon roku 1994). Album, které mělo být Osbournovým posledním, se stalo čtyřikrát platinovým a v rockovém žebříčku Billboardu se v tom roce umístilo na 10. místě.
V té době Osbourne vyjádřil svou únavu z koncertování a vyhlásil své "důchodové turné" (které mělo být krátkodobé). Jmenovalo se "No More Tours", což byla slovní hříčka s názvem "No More Tears". Mike Inez z Alice in Chains převzal baskytaru a Kevin Jones hrál na klávesy, protože Sinclair byl na turné s The Cult.Odpočinek Ozzymu nevydržel dlouho, už v roce 1994 se začaly šířit zvěsti o novém albu, na kterém měl být jeho parťákem hvězdný Steve Vai a opět i Bob Daisley, projekt byl ale nakonec zrušen.
V roce 1995 byl remasterován a znovu vydán celý Osbourneův katalog CD. V témže roce Osbourne také vydal album Ozzmosis a vrátil se ke koncertování, přičemž svá koncertní vystoupení nazval "The Retirement Sucks Tour". Album se dostalo na čtvrté místo amerického žebříčku Billboard 200. V témže roce udělila RIAA albu zlatou a platinovou desku a v dubnu 1999 dosáhlo na dvojnásobnou platinu.
Sestavu na albu tvořili Wylde, Butler (který právě znovu opustil Black Sabbath) a bubeník Deen Castronovo (Bad English, Steve Vai a Hardline), který se později připojil k Journey. Na klávesy hrál Rick Wakeman a producentem byl Michael Beinhorn. Na turné zůstali Butler a Castronovo a vrátil se Sinclair, ale zásadní změna se odehrála na postu kytaristy. Wylde zvažoval nabídku připojit se ke Guns N' Roses a nebylo možné čekat na jeho rozhodnutí. Rozjelo se další kolo konkursů jehož výsledkem bylo nakonec angažování bývalého kytaristy Davida Lee Rotha Joea Holmese, i když na chvíli to vypadalo, že místo obsadí Alex Skolnick, bývalý kytarista trash metalových Testament, momentálně hrající v progresivní power metalové smečce Savatage.
Nová sestava měla nicméně ke stabilitě daleko. Na začátku roku 1996 odešli i Butler a Castronovo a na jejich místo nastoupili Inez a Randy Castillo. Ani tato změna ale nebyla konečná, nakonec se ke kapele připojili Mike Bordin z Faith No More a bývalý baskytarista Suicidal Tendencies a budoucí baskytarista Metallicy Robert Trujillo.
Nový materiál nebyl k dispozici a tak byl v listopadu 1997 vypuštěn na trh balíček největších hitů The Ozzman Cometh, který se brzy stal platinovým. Hlavní událost, která vzrušila metalový svět se ale odehrála na začátku prosince, kdy původní sestava Black Sabbath odehrála dva skvělé koncerty v rodném Birminghamu, které jsou zachyceny na albu Reunion. Vzkříšení Sabbat probíhalo i v květnu následujícího roku, kdy v rámci evropského turné navštívili i Českou republiku. Ve stejném roce se vrátil i Ozzfest, kde si Ozzy i Black Sabbath zahráli s kapelami jako Foo Fighters, Korn, Limp Bizkit a dalšími. V tomhle tempu vstoupil Ozzy i do roku 1999.
Na konci roku 2000 se objevily zvěsti, že se do kapely vrací Zakk Wylde a Geezer Butler a bicích se měl ujmout Tommy Lee z Mötley Crüe. Nakonec došlo pouze k návratu Zakka Wyldeho, který vypomohl s natočením nového alba Down to Earth, Ozzyho první nahrávky s novým studiovým materiálem po šesti letech, která vyšla 16. října 2001. Album, které v roce 2003 získalo platinový status, obsahovalo singl "Dreamer", píseň, která se umístila na 10. místě v žebříčku Billboard's Mainstream Rock Tracks. V roce 2002 následovalo živé album Live at Budokan.
V červnu 2002 byl Osbourne pozván, aby se zúčastnil oslav zlatého jubilea královny Alžběty II. a na koncertě Party at the Palace v areálu Buckinghamského paláce zahrál hymnu Black Sabbath "Paranoid". V roce 2003 Osbourne angažoval bývalého baskytaristu skupiny Metallica Jasona Newsteda, i když jeho působení u Osbournea mělo být krátké. Zajímavé je, že ve stejném období nahradil Newsteda v Metallice Osbourneův bývalý baskytarista Robert Trujillo.
Dne 8. prosince 2003 byl Osbourne odvezen na pohotovostní operaci do nemocnice Wexham Park ve Slough, když měl nehodu na čtyřkolce na svém pozemku v Jordans v hrabství Buckinghamshire. Osbourne si zlomil klíční kost, osm žeber a krční obratel. Byla provedena operace, při níž byla zvednuta klíční kost, která se podle předpokladů opírala o hlavní tepnu a přerušovala průtok krve do paže. Osbourne byl odvezen na pohotovostní operaci do nemocnice Wexham Park, kde byl operován. Sharon později prozradila, že Osbourne po nehodě přestal dýchat a oživoval ho Osbournův tehdejší osobní strážce Sam Ruston. Z nehody se naštěstí až na krátkodobé problémy s pamětí plně zotavil a v roce 2004 byl headlinerem Ozzfestu, a to ve znovuobnovené sestavě Black Sabbath.
Během pobytu v nemocnici Osbourne dosáhl svého vůbec prvního singlu na vrcholu britského žebříčku. Tím byl duet s dcerou Kelly, balada "Changes" od Black Sabbath. Touhle skladbou překonal rekord v nejdelší době mezi prvním umístěním umělce v britském žebříčku (s písní "Paranoid" od Black Sabbath na čtvrtém místě v srpnu 1970) a jeho prvním hitem na prvním místě. Rozdíl byl 33 let.
V březnu 2005 vydal Osbourne box set s názvem Prince of Darkness. První a druhý disk jsou kolekce živých vystoupení, béček, demosnímků a singlů. Třetí disk obsahoval duety a další zvláštní skladby s jinými umělci, včetně písně "Born to Be Wild" se slečnou Piggy. Čtvrtý disk je zcela nový materiál, na kterém Osbourne coveruje své oblíbené písně od Beatles, Johna Lennona, Davida Bowieho a dalších. V listopadu 2005 Osbourne vydal album coververzí Under Cover, které obsahuje 10 písní ze čtvrtého disku Prince of Darkness a 3 další písně. Osbourneovu kapelu pro toto album tvořili kytarista Alice in Chains Jerry Cantrell, baskytarista Chris Wyse a bubeník Faith No More Mike Bordin.
Osbourne se také podílel na porotcování britské řady soutěže X-Factor v roce 2005, kde byla jeho manželka Sharon jednou z hlavních porotkyň. V březnu 2006 řekl, že doufá, že brzy vydá nové studiové album s dlouholetým kytaristou Zakkem Wyldem z Black Label Society. V říjnu 2006 bylo oznámeno, že Tony Iommi, Ronnie James Dio, Vinny Appice a Geezer Butler budou opět společně koncertovat, ovšem nikoliv jako Black Sabbath, ale pod přezdívkou Heaven and Hell (název prvního alba Black Sabbath s Diem).
Osbourneovo další album s názvem Black Rain vyšlo 22. května 2007. Jeho první nové studiové album po téměř šesti letech se vyznačovalo vážnějším tónem než předchozí alba. "Myslel jsem si, že už nikdy nebudu psát bez jakéhokoli podnětu.... Ale víte co? Místo toho, abych vzal do ruky láhev, jsem byl prostě upřímný a řekl si: 'Nechci, aby se mi život rozpadl" prohlásil Osbourne pro časopis Billboard.
V červenci 2009 Osbourne prozradil, že v současné době hledá nového kytaristu. Ačkoli uvádí, že se se Zakkem Wyldem nerozešel, řekl, že má pocit, že jeho písně začínají znít jako Black Label Society a že by rád změnu. V srpnu 2009 Osbourne vystoupil na herním festivalu BlizzCon s novým kytaristou v sestavě, Gusem G. Osbourne také poskytl svůj hlas a podobu postavě z videohry Brütal Legend The Guardian of Metal. V listopadu se Osbourne objevil jako zpěvák Slashe v jeho singlu "Crucify the Dead" a Osbourne s manželkou Sharon hostovali v pořadu WWE Raw.
V prosinci Osbourne oznámil, že s Gusem G, Tommy Clufetosem na bicí a Blaskem na baskytaru vydá nové album s názvem Soul Sucka. Název nového alba se ale dočkal negativních ohlasů fanoušků a tak ohledem na jejich názor Osbourne 29. března oznámil, že se jeho album bude jmenovat Scream.
Původně Osbourne 13. dubna 2010 oznámil, že datum vydání Scream bude 15. června 2010. Později bylo datum posunuto o týden později. Singl z alba, "Let Me Hear You Scream", debutoval 14. dubna 2010 v epizodě CSI: NY. Píseň strávila osm týdnů v žebříčku Billboard Rock Songs, přičemž se umístila na 7. místě.
9. srpna 2010 Osbourne oznámil, že druhým singlem z alba bude skladba "Life Won't Wait" a videoklip k této písni bude režírovat jeho syn Jack. Když byl Osbourne v jednom rozhovoru dotázán na svůj názor na album Scream, oznámil, že už přemýšlí o dalším albu. Osbournův současný bubeník Tommy Clufetos tento názor reflektoval slovy: "Už teď přicházíme s novými nápady v zákulisí, v hotelových pokojích a na zvukové zkoušce a máme spoustu nápadů nahraných."
V říjnu 2014 Osbourne vydal sbírku Memoirs of a Madman, která oslavuje celou jeho sólovou kariéru. Verze na CD obsahovala 17 singlů z celé jeho kariéry, které nikdy předtím nebyly sestaveny dohromady. DVD verze obsahuje videoklipy, živá vystoupení a rozhovory. V srpnu 2015 prezidentka vydavatelství Epic Records Sylvia Rhone potvrdila časopisu Billboard, že Osbourne pracuje na dalším studiovém albu.
V dubnu 2017 bylo oznámeno, že kytarista Zakk Wylde se znovu spojí s Osbournem na letním turné u příležitosti 30. výročí jejich první spolupráce na albu No Rest for the Wicked z roku 1988. První koncert turné se uskutečnil 14. července na festivalu Rock USA v Oshkoshi ve Wisconsinu. Dne 6. listopadu 2017 byl Ozzy oznámen jako hlavní hvězda nedělního programu festivalu Download 2018, který se každoročně koná v Donington Parku v anglickém hrabství Leicestershire. Poté, co v předchozích letech ozdobil hlavní pódium jako předskokan Black Sabbath, šlo o jeho vůbec první sólové vystoupení na Downloadu.
Dne 6. února 2018 Osbourne oznámil, že vyrazí na své poslední světové turné nazvané No More Tours II, což je odkaz na jeho stejnojmenné turné z roku 1992, s podporou skupiny Stone Sour na severoamerické části turné. Později zdůraznil, že do důchodu neodejde: "Je to 'No More Tours', takže už prostě nebudu dělat světová turné. Stále budu koncertovat, ale už nebudu jezdit na turné po dobu šesti měsíců. Chtěl bych trávit nějaký čas doma."
Dne 6. září 2019 se Osbourne objevil v písni "Take What You Want" od Post Malone. Píseň se v žebříčku Billboard Hot 100 umístila na osmém místě, čímž se Osbourne dostal do první desítky nejlepších amerických singlů po 30 letech od doby, kdy se objevil v písni "Close My Eyes Forever" od Lity Ford.
21. února 2020 vydal Ozzy album Ordinary Man, své první sólové album po téměř deseti letech, které získalo pozitivní recenze hudebních kritiků a debutovalo na třetím místě UK Albums Chart. Několik dní po vydání Osbourne řekl iHeartRadiu, že chce natočit další album opět s Andrewem Wattem, který byl hlavním producentem. Týden po vydání alba vyšla osmibitová videohra věnovaná Osbournovi, nazvaná Legend of Ozzy.
V listopadu 2021 společnost Sony oznámila, že Osbourneovo další album, na kterém opět spolupracoval Andy Wattem vyjde do šesti měsíců. Bylo také oznámeno, že se na albu bude plně podílet po své absenci na Ordinary Man Album Patient Number 9 bylo vydáno 9. září 2022.
V roce 1971 se Osbourne v nočním klubu Rum Runner v Birminghamu, kde pracovala, seznámil se svou první ženou Thelmou (rozenou Rileyovou). Ještě téhož roku se vzali a brzy se jim narodily děti Jessica a Louis. Manželství se ovšem ukázalo mnohem složitější, než si Ozzy představoval. Problém byl i s čtyřletým Thelminým synem Elliotem, kterého Ozzy adoptoval a s kterým moc nevycházel. Rodina se přestěhovala na venkov, kde si koupili pozemek s domem v sousedství Bullrush Cottage, který později proslul pod názvem Chalupa zvěrstev.
Osbourne později označil své první manželství za strašnou chybu. Jeho užívání drog a alkoholu spolu s častými absencemi během turné s Black Sabbath se podepsalo na jeho rodinném životě; jeho děti si později stěžovaly, že nebyl dobrým otcem. V dokumentárním filmu God Bless Ozzy Osbourne z roku 2011, který produkoval jeho syn Jack, Osbourne ovšem přiznal, že si ani nepamatuje, kdy se Louis a Jessica narodili. Po necelých deseti letech bylo manželství rozvedeno.
Ozzyho druhou manželkou se stala Sharon Ardenová, dcera manažéra Black Sabbath Dona Ardena, s kterou se znal zhruba od poloviny sedmdesátých let. Svatba proběhla 4. července 1982 (později se Ozzy přiznal, že známé datum "4. července", tedy Dne nezávislosti USA, zvolil proto, aby na své výročí nikdy nezapomněl) a v dalších třech letech se páru narodily tři děti: Aimee (2. září 1983), Kelly (27. října 1984) a Jack (8. listopadu 1985). Kytarista Randy Rhoads v roce 1981 předpověděl, že se Sharon s Ozzym pravděpodobně jednou vezmou, a to navzdory jejich neustálým hádkám a skutečnosti, že Osbourne byl v té době stále ženatý s Thelmou.
Osbourne napsal pro svou dceru Aimee píseň, která se objevila jako B strana na albu Ozzmosis. Na konci písně je slyšet, jak zmíněná dcera říká "I'll always be your angel", což odkazuje na text refrénu písně. Píseň "My Little Man", která se objevila na albu Ozzmosis, byla napsána o jeho synovi Jackovi. Rodina Osbourneových dělí svůj čas mezi své sídlo v Buckinghamshire a dům v Los Angeles v Kalifornii. Ozzy a jeho žena jsou podle Sunday Times Rich List jedním z nejbohatších párů ve Velké Británii. V roce 2005 se umístili na 458. místě, přičemž jejich příjmy z nahrávání, koncertování a televizních pořadů se odhadují na 100 milionů liber.
Ačkoli byl Osbourne dlouho obviňován ze satanismu, deník The New York Times v roce 1992 uvedl, že je praktikujícím členem anglikánské církve a před každým vystoupením se modlí. V roce 2002 byli Osbourne a jeho manželka Sharon pozváni na večeři Asociace korespondentů Bílého domu korespondentkou televizní stanice Fox News Gretou Van Susteren na tento ročník. Tehdejší prezident George W. Bush poznamenal Osbournovu přítomnost vtipem: "S Ozzym je to tak, že natočil spoustu velkých hitů - 'Party with the Animals', 'Sabbath Bloody Sabbath', 'Facing Hell', 'Black Skies' a 'Bloodbath in Paradise'. Ozzy, máma miluje tvoje věci."
Osbourne má více než 15 tetování, z nichž nejznámější jsou písmena O-Z-Z-Y přes klouby levé ruky. Toto bylo jeho první tetování, které si jako teenager vytvořil sám pomocí šicí jehly a olova z tužky. Osbourne je také dlouholetým fanouškem komediální skupiny Monty Python a v rozhovoru pro časopis Us Weekly v roce 2010 prohlásil: "Můj nejoblíbenější film je Monty Pythonův Život Briana." V lednu 2013 utrpěl Osbourne drobné popáleniny po malém požáru domu. Ke svým 65. narozeninám, které oslavil 3. prosince 2013, požádal fanoušky, aby jeho narozeniny oslavili tím, že přispějí na londýnskou charitativní organizaci Royal Marsden, která se zabývá léčbou rakoviny.
Dne 6. února 2019 byl Osbourne na doporučení lékaře hospitalizován na neznámém místě kvůli chřipkovým komplikacím, čímž odložil evropskou část svého turné "No More Tours 2". Problém byl popsán jako těžká infekce horních cest dýchacích po prodělané chřipce, u níž se jeho lékař obával, že by se mohla rozvinout v zápal plic vzhledem k fyzické náročnosti živých vystoupení a rozsáhlému cestovnímu plánu po Evropě v drsných zimních podmínkách. Zápal plic je zaměřen na dýchací cesty a dýchání a u starších pacientů je často smrtelný, což si vyžádalo preventivní opatření. 12. února 2019 byl Osbourne převezen na jednotku intenzivní péče. Pořadatelé turné Live Nation v prohlášení uvedli, že doufají, že Osbourne bude fit a zdravý a bude schopen v březnu poctít termíny turné v Austrálii a na Novém Zélandu.
Osbourne později turné zcela zrušil a nakonec i všechny koncerty naplánované na rok 2019 poté, co utrpěl vážná zranění při pádu ve svém domě v Los Angeles, když se stále zotavoval ze zápalu plic. V únoru 2019 mu byla diagnostikována Parkinsonova choroba, což veřejně odhalil v lednu 2020. V únoru 2020 Osbourne zrušil severoamerické turné na rok 2020 a do dubna vyhledal léčbu ve Švýcarsku.
Osbourne po většinu svého dospělého života zneužíval alkohol a jiné drogy. V roce 1978 pro časopis Sounds přiznal: "Zfetuju se, zjebu se... co je sakra špatného na tom, že se zjebu? Něco musí být špatně se systémem, když tolik lidí musí zfetovat .... Nikdy si před vystoupením na pódiu neberu drogy ani nic jiného. Vykouřím si jointa nebo cokoli potom." Spoluhráč z Black Sabbath Tony Iommi prohlásil, že zatímco všichni členové kapely v sedmdesátých letech v různé míře holdovali alkoholu a jiným drogám, Osbourne měl ze všech nejnezdravější životní styl. Navzdory tomu, řekl Iommi, byl obvykle jediný, kdo zůstal na nohou, když ostatní skončili na dlažbě. Dlouholetý Ozzyho kytarista Zakk Wylde přičítal Osbourneovu dlouhověkost navzdory desetiletím zneužívání návykových látek velmi zvláštnímu druhu pevnosti, která je větší než King Kong a Godzilla dohromady: "vážně, je tvrdý jako hřebíky, chlape!"
První zkušenost s kokainem Osbourne získal počátkem roku 1971 v hotelu v Denveru ve státě Colorado po vystoupení skupiny Black Sabbath s Mountainem. Uvádí, že ho s drogou seznámil kytarista Leslie West. Ačkoli se West zdráhá připsat si zásluhy za seznámení Osbourna s kokainem, Osbourne si na tuto zkušenost vzpomíná zcela jasně: "Když přijdete z Astonu a zamilujete se do kokainu, vzpomenete si, kdy jste začali. Je to jako mít první šukačku!" Osbourne říká, že po prvním vyzkoušení drogy se mu potom svět trochu zamlžil.
Osbourne tvrdil, že během působení v Black Sabbath bral LSD každý den po dobu dvou let. Na konci svého působení v kapele řekl, že se každý den velmi opil a velmi zhulil. Jeho zneužívání drog a alkoholu občas způsobovalo třenice v kapele. Don Airey, klávesista Osbournea v počátcích jeho sólové kariéry, uvedl, že zpěvákovy problémy s návykovými látkami byly tím, co ho nakonec přimělo kapelu opustit. Bývalý baskytarista Rudy Sarzo ve svých pamětech Off the Rails podrobně popsal frustrace, které on i jeho spoluhráči pociťovali, když se vyrovnávali se životem na cestách se zpěvákem, který byl ve stavu téměř neustálé opilosti a často měl takovou kocovinu, že odmítal vystupovat. Když už byl schopen vystupovat, jeho hlas byl často natolik poškozený cigaretami, alkoholem a drogami, že tím výkon trpěl. Mnoho koncertů na americké části turné Diary of a Madman z let 1981-82 bylo jednoduše zrušeno a členové jeho kapely začali být rychle unaveni jeho nepředvídatelností, spojenou s často prudkými výkyvy nálad, ke kterým byl náchylný, když byl buď opilý, nebo zfetovaný.
Osbourne ve své autobiografii tvrdí, že byl v roce 1981 pozván na schůzku s šéfem CBS Europe v Německu. V opilosti se rozhodl odlehčit náladu tím, že na stole předvedl striptýz a poté vedoucího nahrávací společnosti políbil na rty. Podle jeho manželky Sharon ve skutečnosti předvedl husí pochod nahoru a dolů po stole a vymočil se do manažerova vína, ale byl příliš opilý, než aby si to pamatoval.
Dne 18. února 1982, když měl Osbourne na sobě šaty své budoucí manželky Sharon pro focení poblíž Alama, se v opilosti vymočil na kenotaf postavený na počest padlých v bitvě o Alamo v Texasu, naproti skutečné budově. Policista Osbourna zatkl a následně mu byl na deset let zakázán vstup do města San Antonio. Osbourne byl dlouho v alkoholovém opojení a předtím téhož dne opilý vyhodil celou svou kapelu včetně Randyho Rhoadse poté, co mu oznámili, že se nebudou podílet na plánovaném živém albu písní Black Sabbath. Toho rána také fyzicky napadl Rhoadse a Rudyho Sarza v hotelovém baru a Sharon kapele oznámila, že se obává, že mu konečně ruplo v bedně. Osbourne si později na vyhazov z kapely nevzpomněl a turné pokračovalo, i když jeho vztah s Rhoadsem se nikdy plně neuzdravil.
V květnu 1984 byl Osbourne v Memphisu ve státě Tennessee opět zatčen za opilost na veřejnosti. Nejznámější incident se odehrál v srpnu 1989, kdy Sharon prohlásila, že se ji Ozzy po návratu domů z moskevského hudebního festivalu Peace v oparu alkoholu a drog pokusil uškrtit, což vedlo Ozzyho k šestiměsíčnímu odvykacímu pobytu, po němž Sharon znovu nabyla důvěru ve svého manžela a nevznesla obvinění.
Ačkoli se mu v posledních letech dařilo zůstat delší dobu čistý a střízlivý, Osbourne se často vyjadřoval ke svému dřívějšímu divokému životnímu stylu a vyjadřoval údiv nad tím, že sám přežil 40 let zneužívání drog a alkoholu. Po vyhazovu z Black Sabbath v roce 1979 strávil Osbourne následující tři měsíce zavřený ve svém hotelovém pokoji, kde denně a celý den požíval obrovské množství alkoholu a dalších drog. Tvrdí, že by určitě zemřel, kdyby mu jeho budoucí manželka Sharon nenabídla, že ho bude řídit jako sólového umělce.
V roce 2003 se Osbourne svěřil deníku Los Angeles Times, že byl téměř neschopen práce kvůli lékům, které mu předepsal lékař z Beverly Hills. Lékař mu měl za jeden rok předepsat 13 000 dávek 32 léků. Po devítiletém vyšetřování kalifornské lékařské komory byl však lékař z Beverly Hills zproštěn všech obvinění z nadměrného předepisování.
Osbourne několik let trpěl třesavkou a dával ji do souvislosti s neustálým zneužíváním léků. V květnu 2005 zjistil, že se ve skutečnosti jedná o Parkin, genetické onemocnění, jehož příznaky jsou podobné Parkinsonově chorobě. Osbourne bude muset po zbytek života denně užívat léky proti mimovolnímu třesu spojenému s tímto onemocněním. Osbourne také vykazoval příznaky mírné ztráty sluchu, jak je znázorněno v televizním pořadu The Osbournes, kde často žádá svou rodinu, aby opakovala, co říká. Na konferenci TEDMED v říjnu 2010 se k Osbournovi na pódiu připojili vědci z massachusettské společnosti Knome, která se zabývá interpretací lidského genomu, a hovořili o své analýze celého Osbournova genomu, která osvětlila, jak známý rocker s tvrdým životním stylem přežil desetiletí zneužívání drog.
V dubnu 2013 Osbourne prostřednictvím Facebooku prozradil, že poslední rok a půl opět kouřil, pil a bral drogy, a uvedl, že byl na velmi temném místě, ale že od začátku března je opět střízlivý. Omluvil se také Sharon, své rodině, přátelům, spoluhráčům z kapely a fanouškům za své šílené chování v tomto období. V rozhovoru pro časopis Variety z února 2021 Ozzy a jeho syn Jack (který je střízlivý již 17 let) otevřeli téma svého uzdravení. Ozzy přiznal, že je střízlivý asi sedm let.
Během jeho kariéry mnoho náboženských skupin obviňovalo Osbourna z negativního vlivu na mládež a tvrdilo, že jeho žánr rockové hudby je využíván k oslavě satanismu. Vědec Christopher M. Moreman přirovnal tuto kontroverzi ke kontroverzím vedeným proti okultistovi Aleisteru Crowleymu. Oba byli pro své výstřelky démonizováni médii a některými náboženskými skupinami. Ačkoli Osbourne svádí ke srovnání svou písní "Mr. Crowley", popírá, že by byl satanistou; naopak se uvádí, že Osbourne je členem anglikánské církve a že se každý večer před každým koncertem modlí před vstupem na pódium.
V roce 1981, po podepsání své první nahrávací smlouvy v sólové kariéře, ukousl Osbourne během setkání s vedením CBS Records v Los Angeles holubici hlavu. Údajně měl v plánu vypustit holubice do vzduchu na znamení míru, ale vzhledem k tomu, že byl v té době pod vlivem alkoholu, místo toho holubici popadl a ukousl jí hlavu. Hlavu pak vyplivl, přičemž mu ze rtů stále kapala krev. Kvůli své kontroverznosti byl tento akt ukousnutí hlavy během jeho kariéry několikrát parodován a odkazován a je součástí toho, co Osbourna proslavilo.
Dne 20. ledna 1982 ukousl Osbourne při vystoupení ve Veterans Memorial Auditorium v Des Moines ve státě Iowa hlavu netopýrovi, o kterém si myslel, že je gumový. Podle článku v Rolling Stone z roku 2004 byl netopýr v té době živý, nicméně sedmnáctiletý Mark Neal, který ho hodil na pódium, uvedl, že ho na vystoupení přinesli mrtvého. Podle Osbourna v bookletu k vydání Diary of a Madman z roku 2002 byl netopýr nejen živý, ale podařilo se mu ho kousnout, což mělo za následek, že se Osbourne léčil se vzteklinou. Dne 20. ledna 2019 Osbourne připomněl 37. výročí incidentu s netopýrem tím, že na svém osobním internetovém obchodě nabídl k prodeji hračku "Ozzyho plyšového netopýra s odnímatelnou hlavou". Stránky tvrdily, že první várka hraček byla vyprodána během několika hodin.
Na Silvestra 1983 zabil kanadský mladík James Jollimore v Halifaxu v Novém Skotsku ženu a její dva syny poté, co si poslechl píseň "Bark at the Moon". Přítel zavražděného citoval: "Jimmy říkal, že pokaždé, když tu píseň poslouchal, cítil se uvnitř divně. Říkal, že když ji slyšel na Silvestra, šel ven a někoho pobodal".
V roce 1984 spáchal sebevraždu kalifornský teenager John McCollum, když poslouchal Osbourneovu skladbu "Suicide Solution". Píseň pojednává o nebezpečí zneužívání alkoholu. McCollumova sebevražda vedla k obvinění, že Osbourne ve svých písních propaguje sebevraždu. Přestože McCollum věděl, že trpí klinickou depresí, jeho rodiče zažalovali Osbourna za smrt svého syna s tím, že text v písni: "Kam se schovat, sebevražda je jediná cesta ven. Copak nevíš, o čem to doopravdy je?" přesvědčil McColluma, aby spáchal sebevraždu. Právník rodiny navrhl, aby byl Osbourne obviněn z trestného činu navádění mladého člověka k sebevraždě, ale soud rozhodl ve prospěch Osbourna s tím, že mezi písní a McCollumovou sebevraždou není žádná souvislost. V roce 1991 byl Osbourne ze stejného důvodu žalován rodiči Michaela Wallera o 9 milionů dolarů, ale soudy opět rozhodly ve prospěch Osbourna.
V žalobách podaných v letech 2000 a 2002, které soudy v roce 2003 zamítly, bývalí členové skupiny Bob Daisley, Lee Kerslake a Phil Soussan uvedli, že Osbourne jim neplatil tantiémy a odepřel jim náležité uznání na albech, na kterých hráli. V listopadu 2003 Federální odvolací soud jednomyslně potvrdil zamítnutí žaloby podané Daisleym a Kerslakem americkým okresním soudem pro centrální okres Kalifornie. Americký odvolací soud pro devátý obvod rozhodl, že Osbourne nedluží bývalým členům kapely, kteří byli propuštěni v roce 1981, žádné tantiémy ani zásluhy. Aby vyřešil další problémy, rozhodl se management nahradit příspěvky Daisleyho a Kerslakea na původních masterech a nahradil je Robertem Trujillem na baskytaru a Mikem Bordinem na bicí. Poté byla alba znovu vydána. Původní skladby byly od té doby obnoveny v souladu s 30. výročím vydání těchto alb.
V červenci 2010 se Osbourne a Tony Iommi rozhodli ukončit soudní řízení o vlastnictví ochranné známky Black Sabbath. Jak uvedli pro Blabbermouth: "Obě strany jsou rády, že to mají za sebou a že budou do budoucna spolupracovat, a chtěly by, aby se vědělo, že tato záležitost nikdy nebyla osobní, vždy šlo o obchod.
Ozzfest - Největším finančním úspěchem Osbournea v 90. letech byl podnik s názvem Ozzfest, který vytvořila a řídila jeho manželka a manažerka Sharon za asistence jeho syna Jacka. První Ozzfest se konal 25. října 1996 ve Phoenixu v Arizoně a 26. října v Devore v Kalifornii. Ozzfest se stal okamžitým hitem mezi metalovými fanoušky a pomohl mnoha začínajícím skupinám, které se na něm představily, k širokému zviditelnění a komerčnímu úspěchu.
Od svého vzniku navštívilo Ozzfest pět milionů lidí, kteří vydělali přes 100 milionů dolarů. Festival pomohl propagovat mnoho nových hardrockových a heavymetalových kapel konce 90. let a začátku roku 2000. Ozzfest pomohl Osbournovi stát se první hardrockovou a heavymetalovou hvězdou, která dosáhla 50 milionů dolarů z prodeje merchandise. V roce 2005 se Osbourne a jeho manželka Sharon zúčastnili soutěžní reality show MTV s názvem "Battle for Ozzfest". Řada dosud nepodepsaných kapel vyslala jednoho člena, aby se utkal v soutěži o místo na Ozzfestu 2005 a případnou nahrávací smlouvu.
Krátce po skončení Ozzfestu 2005 Osbourne oznámil, že již nebude headlinerem Ozzfestu. Přestože oznámil odchod z Ozzfestu, Osbourne se vrátil jako headliner turné. V roce 2006 Osbourne uzavřel akci na něco málo přes polovinu koncertů a ostatní koncerty nechal uzavřít skupinou System of a Down. Na Shoreline Amphitheatre v kalifornském Mountain View hrál 1. července také na druhém pódiu, stejně jako 29. července na Randalls Islandu v New Yorku, kde koncert uzavíral. Po koncertě v Bristolu ve Virginii Osbourne oznámil, že se v roce 2007 vrátí na další ročník Ozzfestu.
Vstupenky na turné v roce 2007 byly fanouškům nabízeny zdarma, což vedlo k určitým kontroverzím. V roce 2008 byl Ozzfest omezen na jednodenní akci v Dallasu, kde Osbourne vystoupil společně s kapelami Metallica a King Diamond. V roce 2010 Osbourne vystoupil jako hlavní hvězda uzavírající show po předskokanech Halfordovi a Mötley Crüe. Turné bylo sice malé (hrálo se pouze na šesti místech v USA a na jednom místě ve Velké Británii), ale vyvolalo nadšené recenze.
Reunion skupiny Black Sabbath - 11. listopadu 2011 bylo během tiskové konference v klubu Whisky a Go Go na Sunset Stripu v západním Hollywoodu oznámeno, že se původní sestava Black Sabbath ve složení Ozzy, Tony Iommi, Geezer Butler a Bill Ward znovu sejde na světovém turné a k novému albu, které bude produkovat Rick Rubin. Bill Ward ze smluvních důvodů odstoupil, ale projekt pokračoval s Bradem Wilkem z Rage Against the Machine, který Warda za bicími nahradil. Dne 21. května 2012 Black Sabbath vystoupili v O2 Academy v rodném Birminghamu, což byl jejich první koncert od reunionu. 11. června 2013 vyšlo album s názvem 13, které se umístilo na prvních příčkách UK Albums Chart i US Billboard 200.
V lednu 2016 skupina zahájila rozlučkové turné s názvem "The End", které znamenalo poslední vystoupení Black Sabbath. Poslední koncerty turné The End se uskutečnily 2. a 4. února 2017 v Genting Areně v domovském Birminghamu v Anglii, přičemž na posledním koncertu nahradil Billa Warda na postu bubeníka Tommy Clufetos.
Dne 8. srpna 2022 Osbourne a Iommi překvapivě vystoupili, a to během závěrečného ceremoniálu Her Commonwealthu 2022 v Birminghamu. Jednalo se o Osbourneovo první živé vystoupení po třech letech, které následovalo po období špatného zdravotního stavu.
Další projekty - Osbourne získal větší status celebrity díky vlastní značce televizní reality show. The Osbournes, seriál představující domácí život Osbourna a jeho rodiny (manželka Sharon, děti Jack a Kelly, občas se objeví syn Louis, ale nejstarší dcera Aimee se nezúčastnila). Pořad se stal jedním z největších hitů MTV. Premiéru měl 5. března 2002 a poslední díl byl odvysílán 21. března 2005.
Úspěch pořadu The Osbournes vedl Osbourna a zbytek jeho rodiny k tomu, aby v lednu 2003 moderovali 30. ročník udílení amerických hudebních cen, večer byl poznamenán neustálým "pípáním" kvůli některým oplzlým a chlípným poznámkám Ozzyho a Sharon Osbournových. Moderátorka Patricia Heaton v polovině pořadu znechuceně odešla.
20. února 2008 Ozzy, Sharon, Kelly a Jack Osbourne moderovali předávání cen BRIT Awards 2008, které se konalo v Earls Court v Londýně. Ozzy se také objevil v televizní reklamě na I Can't Believe It's Not Butter! která se začala vysílat ve Velké Británii v únoru 2006 a v reklamě na online videohru World of Warcraft. Jako hratelná postava se objevil také v hudební videohře Guitar Hero World Tour. Odemkne se po dokončení skladeb "Mr. Crowley" a "Crazy Train" v kariéře zpěváka.
V říjnu 2009 vydal Osbourne autobiografii s názvem I Am Ozzy (jmenuju se Ozzy). Podle Osbourna mu autor duchovní knihy Chris Ayres řekl, že má dost materiálu na druhou knihu a pracuje se také na filmové adaptaci knihy. Osbourne doufá, že roli dostane neznámý chlapík z Anglie a ne nějaký zavedený herec, zatímco Sharon prohlásila, že by si do role vybrala zavedenou anglickou herečku Carey Mulligan.
Dokumentární film o Osbourneově životě a kariéře s názvem God Bless Ozzy Osbourne měl premiéru v dubnu 2011 na filmovém festivalu Tribeca a na DVD vyšel v listopadu 2011. Film produkoval Osbourneův syn Jack. 15. května 2013 se Osbourne spolu se současnými členy Black Sabbath objevil v epizodě CSI: Crime Scene Investigation s názvem "Skin in the Game". Televizní stanice History Channel uvedla 24. července 2016 premiéru komediální reality show s Ozzym Osbournem a jeho synem Jackem Osbournem nazvanou Ozzy & Jack's World Detour. Během každé epizody Ozzy a Jack navštíví jedno nebo více míst, kde se od odborníků dozvídají o historii a zkoumají neobvyklé nebo bizarní aspekty jejich původu.
V listopadu 2017 se Osbourne objevil v epizodě pořadu Gogglebox spolu s dalšími britskými celebritami, jako jsou Ed Sheeran, bývalý frontman skupiny Oasis Liam Gallagher a předseda Labouristické strany Jeremy Corbyn, v rámci kampaně na podporu boje proti rakovině, kterou pořádá Channel 4 a Cancer Research UK. V listopadu 2017 vstoupil Osbourne do nové sféry sponzoringu, když se podepsal jako ambasador online kasina s rockovou tematikou známého jako Metal Casino, které bylo založeno fanoušky metalové hudby v srpnu 2017. V únoru 2019 oznámil Osbournův merchandisingový partner, že Ozzy bude mít vlastní značkovou online hru na automatech jako součást portfolia NetEnt Rocks s hudební tematikou.
Osbourne získal několik ocenění za svůj přínos hudební komunitě. V roce 1994 mu byla udělena cena Grammy za skladbu "I Don't Want to Change the World" z alba Live & Loud za nejlepší metalový výkon roku 1994. Na předávání cen NME v Londýně v roce 2004 Osbourne obdržel ocenění Godlike Genius. V roce 2005 byl Osbourne uveden do britské hudební síně slávy jako sólový umělec i jako člen skupiny Black Sabbath a v roce 2006 byl spolu se svými spoluhráči z Tony Iommim, Billem Wardem a Geezerem Butlerem uveden do americké Rock and Roll Hall of Fame.
V roce 2007 byl Osbourne oceněn na druhém ročníku VH1 Rock Honors spolu s kapelami Genesis, Heart a ZZ Top. V tomtéž roce byla navíc na Broad Street v anglickém Birminghamu za Osbournova přihlížení umístěna bronzová hvězda na počest Ozzyho Osbourna. 18. května Osbourne obdržel oznámení, že bude prvním členem Birminghamského chodníku hvězd. Ocenění mu předal birminghamský lord starosta. "Jsem opravdu poctěn," řekl, "je tu celá moje rodina a děkuji všem za toto přijetí - jsem naprosto odrovnaný".
V roce 2008 byl Osbourne korunován prestižním oceněním Living Legend v rámci Classic Rock Roll of Honour Awards. Mezi dřívější držitele patří Alice Cooper, Lemmy nebo Jimmy Page. Cenu předával Slash, bývalý kytarista skupiny Guns N' Roses. V roce 2010 Osbourne získal ocenění 'Literární počin' za své memoáry I Am Ozzy na Guys Choice Awards ve studiu Sony Pictures v kalifornském Culver City. Osbournovi cenu předal sir Ben Kingsley. Kniha debutovala na 2. místě v žebříčku bestsellerů New York Times v pevné vazbě z oblasti literatury faktu. Osbourne byl také porotcem 6., 10. a 11. ročníku Independent Music Awards na podporu kariéry nezávislých umělců. V květnu 2015 Osbourne obdržel od Britské akademie písničkářů, skladatelů a autorů na slavnostním ceremoniálu v londýnském hotelu Grosvenor House cenu Ivora Novella za celoživotní dílo. V roce 2016 po Osbournovi pojmenovali tramvaj v jeho rodném Birminghamu.
V dubnu 2021 byl Osbourne uveden do křídla celebrit Síně slávy WWE za svá různá vystoupení, zejména za své vystoupení na WrestleManii 2 v roce 1986, kdy spolu s Lou Albanem řídil skupinu The British Bulldogs (Davey Boy Smith a The Dynamite Kid) při jejich vítězství v šampionátu WWF Tag Team nad The Dream Team (Greg Valentine a Brutus Beefcake).
| Album | Rok vydání |
|---|---|
| Black Sabbath | 1970 |
| Paranoid | 1970 |
| Master of Reality | 1971 |
| Vol. 4 | 1972 |
| Sabbath Bloody Sabbath | 1973 |
| Sabotage | 1975 |
| Technical Ecstasy | 1976 |
| Never Say Die! | 1978 |
| 13 | 2013 |
| Blizzard of Ozz | 1980 |
| Diary of a Madman | 1981 |
| Bark at the Moon | 1983 |
| The Ultimate Sin | 1986 |
| No Rest for the Wicked | 1988 |
| No More Tears | 1991 |
| Ozzmosis | 1995 |
| Down to Earth | 1979 |
| Under Cover | 2005 |
| Black Rain | 2007 |
| Scream | 2010 |
| Ordinary Man | 2020 |
| Patient Number 9 | 2022 |
