* 3.12.1948 v Marston Green u Birminghamu, v hrabství Warwickshire v Anglii
+ 22.7.2025 v Birminghamu v hrabství Warwickshire v Anglii
OZZY OSBOURNE byl anglický zpěvák, skladatel a televizní hvězda. Proslavil se v 70. letech 20. století jako zpěvák heavymetalové skupiny BLACK SABBATH, v tomto období přijal také přezdívku 'Princ temnoty'.
Narodil se a vyrostl v Birminghamu, kde se v roce 1967 stal zakládajícím členem BLACK SABBATH a zpíval na všech jejich albech od debutu z roku 1970 až po Never Say Die! z roku 1978, která měla obrovský vliv na vývoj heavy metalové hudby (zejména jsou ceněna alba Paranoid, Master of Reality a Sabbath Bloody Sabbath). V roce 1979 byl z BLACK SABBATH propuštěn kvůli problémům s alkoholem a drogami, ale pokračoval v úspěšné sólové kariéře a dodnes vydal 13 studiových alb, z nichž prvních sedm získalo v USA multiplatinovou certifikaci. Od té doby se OZZY několikrát znovu spojil s BLACK SABBATH (poprvé v roce 1997) a podílel se také na nahrávání jejich posledního studiového alba 13 (2013), poté se BLACK SABBATH vydali na rozlučkové turné, které zakončili v únoru 2017 vystoupením v rodném Birminghamu. Díky své dlouhověkosti a úspěchu si vysloužil neformální označení 'kmotr metalu'.
Celkový prodej Ozzyho desek za dobu jeho působení v BLACK SABBATH spolu s jeho sólovou tvorbou přesáhl 100 milionů. Jako člen BLACK SABBATH byl uveden do Rock and Rollové síně slávy a jako sólový umělec a člen kapely do Britské hudební síně slávy. Byl poctěn hvězdami na Hollywoodském chodníku slávy a Birminghamském chodníku hvězd. Na předávání cen MTV Europe Music Awards v roce 2014 obdržel cenu Global Icon Award. V roce 2015 obdržel od Britské akademie písničkářů, skladatelů a autorů cenu Ivor Novello Award za celoživotní dílo.
Na začátku roku 2000 se OZZY stal televizní hvězdou, když se objevil jako on sám v reality show MTV THE OSBOURNES po boku manželky a manažerky Sharon a dvou z jejich tří dětí, Kelly a Jacka. S Jackem a Kelly hraje v televizním seriálu Ozzy & Jack's World Detour. Třetí série pořadu měla premiéru v červnu 2018.
John Michael Osbourne se narodil v porodnici Marston Green nedaleko Coleshillu, ale vyrůstal v chudé dělnické birminghamské čtvrti Aston v malém domě s číslem 14, který měl dvě ložnice a stál uprostřed řady jednopatrových domků v Lodge Road. Jeho matka Lilian (rozená Unittová, 1916 – 2001), která pracovala v továrně Lucas, byla sice křtěná katolička, ale nijak zvlášť nábožensky založená (nikdo z rodiny nechodil do kostela). Sám Ozzy nějakou dobu navštěvoval anglikánskou nedělní školu, ale podle jeho vlastních slov to bylo „protože bylo stejně hovno co dělat a navíc jste tam dostali zadarmo sušenky a čaj.“ Jeho otec, John Thomas Jack Osbourne (1915 – 1977), pracoval na noční směny jako nástrojař ve společnosti General Electric Company. Osbourne má tři starší sestry, Jean, Iris a Gillian, a dva mladší bratry, Paula a Tonyho.
Přezdívku 'Ozzy' získal malý John už na základní škole, i když sám netuší, kdy přesně a proč vznikla. Školou Ozzy víceméně jenom prolezl – potýkal se především s dyslexií, která mu v podstatě bránila dosahovat lepších školních výsledků. V jedenácti letech se stal obětí šikany, byl sexuálně napadán a mlácen staršími spolužáky. Právě ve škole se poprvé setkal s jistým Tonym Iommim, který chodil o rok výš a byl všeobecně známý, protože uměl hrát na kytaru. Ozzyho vzpomínky na Tonyho z té doby jsou opět velice svérázné: „Iommi byl jeden z mála kluků ze školy, který mě nikdy nezbil, ale protože byl o rok starší, možná mě párkrát nakopl do koulí a sem tam mi nějakou ubalil, ale určitě nic víc.“ Osbourne se později nijak netajil s tím, že školu nenáviděl, a kromě učitele dějepisu, kterého měl docela rád, protože ho vždycky bavily dějiny, se mu při vzpomínkách na školní léta vybavuje hlavně šikana a násilí. Už v dospívání se údajně několikrát pokusil o sebevraždu.
V patnácti letech školu opustil a vystřídal řadu dělnických profesí – pracoval na stavbě, jako instalatér, nástrojař, seřizovač klaksonů v automobilce a také na jatkách, kde vydržel nejdéle. Už během školních let si přivydělával drobnými krádežemi, a tahle cesta ho nakonec dovedla až k loupeži v obchodě s oděvy. Za tenhle čin si odpykal šest týdnů ve věznici Winson Green, protože nebyl schopen zaplatit pokutu. Jeho otec tehdy odmítl za něj pokutu uhradit, aby mu dal lekci. Po této zkušenosti se Ozzy zařekl, že už se do vězení nikdy nevrátí.
Jeho život změnili Beatles. Když ve čtrnácti letech poprvé zaslechl jejich hit "She Loves You", stal se jejich vášnivým fanouškem. Za svou poslední výplatu z automobilky si tehdy pořídil jejich druhou desku With the Beatles. Právě píseň "She Loves You" z roku 1963 označuje za klíčový impuls k tomu, aby se stal hudebníkem. Jeho první pěvecké pokusy přišly krátce po odchodu ze školy, když spolu s kytaristou Jimmym Phillipsem založil krátkodobě fungující partu The Prospectors. Ozzyho to táhlo také na jeviště – už během studií se účastnil několika školních představení, například Gilbertova a Sullivanova *Mikáda* nebo *HMS Pinafore*. V dokumentu God Bless Ozzy Osbourne z roku 2011 prohlásil: „Věděl jsem, že budu rockovou hvězdou po zbytek života.“
Koncem roku 1967 založil kytarista Geezer Butler svou první kapelu Rare Breed a brzy angažoval Osbourna jako zpěváka. Tohle uskupení odehrálo pouhé dva koncerty, a poté se rozpadlo. Osbourne a Butler (už jako baskytarista) se ale znovu spojili ve formaci Polka Tulk Blues, do níž se přidali také kytarista Tony Iommi a bubeník Bill Ward, jejichž parta Mythology se nedávno rozpadla. Později se přejmenovali na Earth, ale poté, co byli omylem objednáni na koncert místo jiné skupiny se stejným názvem, rozhodli se opět ke změně. V srpnu 1969 se nakonec usadili na názvu Black Sabbath, inspirováni stejnojmenným filmem.
Kapela si všimla, jak rádi se lidé bojí, a inspirována tímto poznatkem se rozhodla hrát těžký bluesový styl protkaný ponurými zvuky a temnými texty. Během nahrávání debutové desky četl Butler okultní knihu a jedné noci se probudil, když na konci postele spatřil temnou postavu. Svěřil se s tím Osbournovi a společně napsali text k písni "Black Sabbath" – první skladbě, která udala jejich nový hudební směr.
Navzdory pouze skromné investici od amerického vydavatelství Warner Bros. Records se Black Sabbath rychle dostali na výsluní. Jejich rané nahrávky, jako debutové LP Black Sabbath a druhá studiová nahrávka z roku 1970, Paranoid, stavěly na hutných riffech Tonyho Iommiho, temných textech Geezera Butlera, hrozivém rytmu bicích Billa Warda a nezaměnitelném Osbourneově vokálním projevu. Desky se prodávaly po statisících a dočkaly se hojného vysílacího času. Ozzy nicméně přiznává, že u ženského publika příliš nebodovali.
Právě v tomto období Osbourne poprvé potkal svou budoucí ženu Sharon Ardenovou. Po nečekaném úspěchu desky Black Sabbath uvažovali o jejím otci, Donu Ardenovi, jako o novém manažerovi – Sharon tehdy pracovala jako jeho asistentka. Osbourne přiznává, že ho okamžitě zaujala, ale myslel si, že si o něm pravděpodobně myslí, že je blázen. Po letech prohlásil, že nejlepší na tom, že si za manažera vybrali Dona Ardena, bylo to, že mohl Sharon pravidelně vídat – i když jejich vztah tehdy zůstal ryze profesionální.
Pouhých pět měsíců po vydání Paranoid vydala skupina další studiovku Master of Reality. Tahle deska se dostala do první desítky v USA i Velké Británii a během necelých dvou měsíců získala zlatou certifikaci (v 80. letech pak platinovou a počátkem 21. století dvojnásobnou platinu), přestože recenze nebyly příznivé. Lester Bangs z magazínu *Rolling Stone* ji tehdy odmítl jako „naivní, zjednodušující, opakující se, absolutní blábol“ – tentýž časopis ale v roce 2003 zařadil desku na 298. místo v žebříčku 500 nejlepších alb všech dob. Čtvrtý studiový počin, nazvaný jednoduše Volume 4, vyšel v září 1972. Kritici se opět netvářili nadšeně, ale přesto dosáhl zlatého statusu už během prvního měsíce. Šlo už o čtvrté po sobě jdoucí LP, kterého se v USA prodal více než milion kusů.
Skutečného uznání se band dočkal až v listopadu 1973, kdy vydali kritikou oceňovanou nahrávku Sabbath Bloody Sabbath. Poprvé se jim dostalo pozitivních recenzí i v mainstreamovém tisku. Gordon Fletcher z *Rolling Stone* označil album za "mimořádně strhující záležitost a nic menšího než naprostý úspěch". O deset let později Eduardo Rivadavia z AllMusic prohlásil, že se jedná o mistrovské dílo, nezbytné v každé heavymetalové sbírce, a zároveň vyzdvihl nově objevený smysl kapely pro jemnost a vyzrálost. Šlo už o pátou platinovou desku Black Sabbath v řadě.
Další počin, Sabotage, vyšel v červenci 1975 a opět zaznamenal příznivé reakce. *Rolling Stone* uvedl: „»Sabotage« je nejen nejlepší deskou Black Sabbath od dob »Paranoid«, ale možná i jejich nejlepší deskou vůbec.“ Retrospektivní hodnocení AllMusic však bylo už o poznání zdrženlivější – magazín poznamenal, že magická chemie, která dělala předchozí LP jako Paranoid či Volume 4 tak výjimečnými, se začíná rozpadat. Následující deska Technical Ecstasy, vydaná 25. září 1976, se setkala se smíšenými ohlasy. AllMusic udělil nahrávce pouze dvě hvězdičky a dodal, že se sestava rozpadá alarmujícím tempem.
V roce 1978 Osbourne na tři měsíce kapelu opustil, aby se věnoval sólovému projektu, který pojmenoval Blizzard of Ozz – název mu navrhl jeho otec. Tři členové partičky Necromandus, kteří už dříve podporovali Black Sabbath při koncertě v Birminghamu (ještě pod jménem Earth), podpořili Osbourna ve studiu a na krátký čas se stali první inkarnací jeho sólové kapely.
Na žádost ostatních členů se však Osbourne k Black Sabbath opět připojil. Soubor pak strávil pět měsíců v torontském studiu Sounds Interchange, kde skládali a nahrávali materiál pro album Never Say Die!. „Trvalo to docela dlouho,“ vzpomínal Iommi, „Byli jsme pořádně zdrogovaní, hodně jsme fetovali. Chodili jsme na sezení a museli jsme to zabalit, protože jsme byli moc zhulení, museli jsme přestat. Nikdo nedokázal nic pořádně nazvučit, byli jsme všude možně, každý hrál něco jiného. Vrátili jsme se, vyspali se z toho a druhý den to zkusili znovu.“
Turné na podporu Never Say Die! odstartovalo v květnu 1978 s předskokany Van Halen. Kritici označili vystoupení Black Sabbath za unavené a bez šťávy – na rozdíl od mladistvé energie Van Halen, pro které to byla první světová šňůra. V červnu 1978 pořídili nahrávku z koncertu v Hammersmith Odeon, která vyšla na videu pod názvem Never Say Die. Poslední koncert turné – a zároveň Osbourneovo rozlučkové vystoupení se skupinou až do roku 1985 – proběhl 11. prosince v Albuquerque v Novém Mexiku.
Napětí uvnitř sestavy vyplouvalo na povrch už při nahrávání Never Say Die!. Ozzy vzpomíná, že byl neustále přemlouván k přezpívání vokálů a že Iommi neustále měnil aranže skladeb – což se stalo hlavním bodem sváru mezi ním a kytaristou. Na Iommiho naléhání a s podporou Butlera a Warda byl Osbourne nakonec 27. dubna 1979 z kapely vyhozen. Oficiálně pro 'nespolehlivost' a údajně nadměrné problémy se závislostí. Osbourne ale tvrdí, že jeho užívání drog a alkoholu tehdy nebylo horší než u ostatních členů.
Po jeho odchodu nahradila kapela Osbourna bývalým vokalistou formace Rainbow Ronniem Jamesem Diem. Dio k tomu poznamenal: „Nebyl jsem a nikdy nebudu Ozzy Osbourne. On byl v té době zpěvákem a skladatelem, který pomáhal tu kapelu vytvořit a učinit z ní to, čím byla a čím je ve své klasické podobě.“
Napjatý vztah mezi Iommim a Osbournem ale v jisté míře existoval už od samého začátku. Když v roce 1969 reagovali na leták s textem „Ozzy Zig Needs Gig – has own PA“ (Ozzy 'Zig' hledá hraní – má vlastní aparaturu), který visel v jednom birminghamském obchodě s deskami, Iommi a Ward se vydali na uvedenou adresu, aby si s ním promluvili. Jakmile ale Iommi spatřil, že jde o stejného pošuka, kterého znal ze školy – a nikdy ho neměl v lásce – otočil se a chtěl odejít. Dohoda se uskutečnila jen díky intervenci Billa Warda. Iommi údajně během let Osbourna několikrát praštil, když už nemohl snést jeho opilecké výstřelky. Vzpomíná na jeden incident z počátku 70. let, kdy se Ozzy a Butler poprali v hotelu – Iommi chtěl hádku ukončit, odtáhl Osbourna, ale ten se po něm rozzuřeně ohnal. Iommi ho jednou ranou do čelisti poslal do bezvědomí.
Po odchodu z Black Sabbath Osbourne vzpomínal: „Dostal jsem 96 000 liber za svůj podíl na jméně, takže jsem se prostě zavřel a strávil tři měsíce na koksu a chlastu. Říkal jsem si: 'Tohle je můj poslední večírek, protože potom se vracím do Birminghamu a na pracák.'“ Don Arden s ním však podepsal smlouvu u Jet Records s cílem nahrát nový materiál a vyslal do Los Angeles svou dceru Sharon, aby se postarala o Ozzyho potřeby, ať už budou jakékoliv, a ochránila tak jeho investici.
Arden zpočátku doufal, že se Osbourne vrátí k Black Sabbath (které tehdy osobně řídil), a později se pokusil zpěváka přesvědčit, aby svou novou partu pojmenoval Son of Sabbath – což Osbourne nesnášel. Sharon se zase snažila Osbourna přemluvit, aby vytvořil superskupinu s kytaristou Garym Moorem. „Když jsem žil v Los Angeles,“ vzpomínal Moore, „moje skupina G-Force mu pomáhala s konkurzy na hudebníky. Pokud se zkoušeli bubeníci, hrál jsem na kytaru, a pokud se objevil baskytarista, vypomáhal mi bubeník. V podstatě nám ho bylo líto. Pořád se kolem mě motal a snažil se mě přemluvit, abych se k němu přidal, a já jsem si to nenechal líbit.“
Koncem roku 1979 Osbourne pod vedením rodiny Ardenových založil uskupení Blizzard of Ozz, v němž působili bubeník Lee Kerslake (z Uriah Heep), baskytarista a textař Bob Daisley (z Rainbow a později Uriah Heep), klávesista Don Airey (z Rainbow a později Deep Purple) a kytarista Randy Rhoads (z Quiet Riot). Nahrávací společnost však nakonec vydala pod názvem Blizzard of Ozz debutové LP skupiny a připsala ho výhradně Osbournovi – čímž fakticky zahájila jeho sólovou kariéru. Studiový počin, na němž se zásadně podíleli Daisley a Rhoads, přinesl Osbournovi hned na začátku sólové dráhy výrazný úspěch. Ačkoli bývá běžně uváděno, že skupinu založili Osbourne a Rhoads, Daisley později prohlásil, že formaci založil s Osbournem v Anglii ještě dřív, než se k nim Rhoads oficiálně připojil.
Blizzard of Ozz je jedním z mála alb mezi 100 nejprodávanějšími nahrávkami 80. let, které dosáhlo multiplatinového statusu (v srpnu 1997 dosáhlo čtyřnásobné platiny), a to navzdory tomu, že z něj nevzešel žádný singl, který by pronikl do top 40. „Záviděl jsem Ozzymu jeho kariéru...“ poznamenal k tomu bývalý bubeník Black Sabbath Bill Ward. „Zdálo se, že se vzpamatoval z toho, čím si prošel, a že je zase na cestě; vydává desky a tak... Záviděl jsem mu to, protože jsem to chtěl... Byl jsem zahořklý. A prožíval jsem naprosto mizerné období.“
Ozzyho druhá deska Diary of a Madman obsahovala více skladeb, které napsal společně s Lee Kerslakem. Za práci na této nahrávce i na Blizzard of Ozz byl Rhoads v roce 2003 časopisem *Rolling Stone* zařazen na 85. místo žebříčku nejlepších kytaristů všech dob. Deska je známá díky singlům "Over the Mountain" a "Flying High Again" a, jak Osbourne vysvětluje ve své autobiografii, je jeho nejoblíbenější. Kerslake a Daisley ale kvůli neshodám s Ozzym záhy skončili a nahradili je Tommy Aldridge a Rudy Sarzo. Aldridge byl původně Osbourneovou volbou na post bubeníka, ale kvůli závazkům vůči Garymu Moorovi nebyl zpočátku k dispozici. Sarzo předtím působil v Quiet Riot s Rhoadsem, který ho na tento post doporučil.
Dne 19. března 1982 vstoupila do Osbourneova života tragédie, z níž se nikdy zcela nevzpamatoval. Kapela se právě nacházela na Floridě v rámci turné k albu Diary of a Madman, přičemž za týden se mělo konat prestižní vystoupení v Madison Square Garden v New Yorku. Lehké letadlo pilotované Andrewem Aycockem (řidičem jejich zájezdového autobusu), na jehož palubě byli Rhoads a Rachel Youngbloodová – kostýmní a maskérská výtvarnice – havarovalo při nízkém přeletu nad autobusem a narazilo do garáže u nedalekého sídla. Všichni tři zahynuli. Ozzy, který přímo zažil smrt blízkého přítele a kolegy, upadl do hluboké deprese. Turné bylo na dva týdny přerušeno – Ozzy, Sharon a Aldridge se vrátili do Los Angeles, zatímco Sarzo zůstal s rodinou na Floridě.
Bylo ale nutné co nejrychleji najít náhradu za Randyho. Jako první byl osloven Gary Moore, který však odmítl. Během dvoutýdenního limitu pro pokračování turné byl vybrán Robert Sarzo, bratr baskytaristy Rudyho. Z Anglie ale dorazil bývalý kytarista Gillan – Bernie Tormé – s příslibem od vydavatelství Jet Records, že má místo jisté. Když Sharon zjistila, že Jet už Tormému vyplatili zálohu, neochotně ho přijala místo Sarza. Turné pokračovalo 1. dubna 1982, ale Tormého styl založený na blues nebyl u fanoušků příliš oblíbený. Po několika vystoupeních oznámil Sharon, že se vrací do Anglie, aby se věnoval vlastnímu sólovému albu, které začal připravovat ještě před cestou do USA. Na konkurzu v hotelovém pokoji si Ozzy nakonec vybral Brada Gillise z Night Ranger.
Turné vyvrcholilo vydáním živé nahrávky Speak of the Devil z roku 1982, natočené v newyorském klubu Ritz. Později vyšlo také samostatné živé album věnované Randymu Rhoadsovi. Navzdory tragédii Ozzy pokračoval dál. Speak of the Devil, ve Velké Británii známé pod názvem Talk of the Devil, mělo původně obsahovat záznamy Ozzyho sólové tvorby z roku 1981. Na základě smlouvy však nahrávka nakonec obsahovala pouze covery skladeb Black Sabbath v podání Ozzyho, Gillise, Sarza a Aldridge.
V roce 1982 se Osbourne objevil jako hlavní zpěvák na tanečním popovém singlu Was (Not Was) "Shake Your Head (Let's Go to Bed)". Remixovaná verze, znovu vydaná na začátku 90. let pro album hitů Was (Not Was), se v Evropě vyšplhala na čtvrté místo UK Singles Chart.
V roce 1983 se k Ozzymu připojil Jake E. Lee, dříve člen skupin Ratt a Rough Cutt, aby s ním nahrál album Bark at the Moon. Na desce, která vyšla v prosinci téhož roku, se podíleli také Aldridge a bývalý klávesista Rainbow Don Airey.
Album se umístilo na 19. místě žebříčku Billboard, během několika týdnů získalo zlatý certifikát a v USA se ho do dnešního dne prodaly tři miliony kopií. Ve Velké Británii šlo o třetí ze čtyř Ozzyho studiovek, které získaly stříbrnou certifikaci (60 000 prodaných kusů) od British Phonographic Industry – stalo se tak v lednu 1984.
Bark at the Moon je jediná studiová nahrávka Ozzyho, u které jsou autorská práva připsána výhradně jemu. Kytarista Jake E. Lee však tvrdí, že složil značnou část hudby, ale o své nároky byl připraven Sharon Osbournovou – jeho manažerkou a zároveň Ozzyho manželkou. Lee uvedl, že po dokončení svých partů mu byla předložena smlouva, která mu brala autorská i vydavatelská práva a navíc mu zakazovala o celé věci veřejně mluvit. Podepsal ji bez právního zastoupení – údajně pod nátlakem Sharon, která mu pohrozila nahrazením jiným kytaristou.
Sám Osbourne o několik let později v poznámkách k výběrovému albu The Ozzman Cometh přiznal, že Lee se na desce autorsky skutečně podílel, a že titulní píseň napsali společně. Baskytarista Bob Daisley později potvrdil, že většinu hudby složil právě s Leem a sám napsal většinu textů. Daisley uvedl, že výměnou za svůj podíl přijal od Ozzyho finanční odkup. Lee Kerslake, bývalý bubeník Osbourneovy kapely, prohlásil, že Sharon Osbournová najala Daisleyho, aby napsal celé album Bark at the Moon, za částku 50 – 60 tisíc dolarů. Podle něj měl psát společně s Ozzym.
Titulní skladba vyšla jako první singl doprovázený videoklipem – vůbec prvním v Ozzyho kariéře. V době, kdy se médium videoklipů teprve rodilo, se stal klip očekávaným díky zpěvákově pobuřující image. Část natáčení probíhala v sanatoriu Holloway u Londýna.
Text skladby "Now You See It (Now You Don't)", který napsal Daisley, byl ostrou kritikou Sharon Osbournové, která ho v roce 1981 vyhodila z kapely. Daisley o mnoho let později přiznal, že ho překvapilo, že Ozzyho tým tento text na desce ponechal.
Krátce po vydání Bark at the Moon v roce 1983 zavraždil Kanaďan James Jollimore ženu a její dvě děti poté, co údajně album poslouchal. Média i křesťanské kruhy označily hudbu za satanistickou a tvrdily, že ovlivnila vraha. Načasování bylo pro Ozzyho mimořádně nepříznivé – v té době čelil i žalobě za píseň "Suicide Solution", která prý přispěla k sebevraždě jednoho fanouška.
Bark at the Moon je jediná Osbournova studiovka, na níž hrál bubeník Tommy Aldridge, stabilní člen jeho koncertní sestavy z počátku 80. let. Aldridge po nahrání odešel a nahradil ho Carmine Appice, kterého ale Osbourne v polovině turné odvolal. Na dotaz magazínu Hit Parader, proč byl Aldridge přiveden zpět, Ozzy lakonicky odpověděl: „Ze zdravotních důvodů. Bylo mi z Appiceho špatně.“ Přesto se Appice objevil v populárním klipu ke "Bark at the Moon".
Po návratu z odvykací léčby v Betty Ford Center v roce 1985 dostal Ozzy od Jakea E. Leeho nové skladby. Kytarista ale tentokrát odmítl cokoliv odevzdat bez řádné smlouvy garantující jeho autorská a vydavatelská práva, poté co byl o ně při předchozím albu ošizen.
Texty k následujícímu albu napsal převážně Bob Daisley, dlouholetý Ozzyho baskytarista a spoluautor. Krátce před nahráváním ale kvůli sporům kapelu opustil. Na prvním vydání alba z roku 1986 nebyl uveden jako autor, což bylo až později opraveno. Na demosnímcích s Leem a Daisleym spolupracoval i budoucí bubeník Y&T a Megadeth Jimmy DeGrasso. Tato sestava se ale rozpadla kvůli Ozzyho účasti na reunionu Black Sabbath na Live Aid v létě 1985. Před oficiálním nahráváním tak DeGrassa a Daisleyho nahradili bubeník Randy Castillo a baskytarista Phil Soussan.
Pracovní název chystané desky zněl Killer of Giants, podle stejnojmenné skladby. Ozzy se ale nakonec rozhodl změnit titul na The Ultimate Sin. Dne 1. dubna 1986 bylo v Kansas City natočeno živé vystoupení na podporu alba, které později téhož roku vyšlo na domácím videu pod názvem The Ultimate Ozzy.
V době svého vydání bylo The Ultimate Sin Ozzym nejlépe prodávaným studiovým albem – v polovině 80. let totiž zažíval heavy metal obrovský boom. RIAA udělila této desce platinový status už 14. května 1986, tedy krátce po jejím vydání (a 26. října 1994 obdržela dokonce dvojnásobnou platinu). Celosvětově se alba prodalo přes dva miliony kopií. Ve Velké Británii šlo o poslední ze čtyř Osbourneových desek, které získaly stříbrnou certifikaci (60 000 dodaných kusů) od British Phonographic Industry – stalo se tak v dubnu 1986.
Navzdory komerčnímu úspěchu sám Osbourne desku řadí mezi své nejméně oblíbené: „Pokud bych někdy chtěl nějaké album zremixovat a udělat lépe, bylo by to právě »The Ultimate Sin«." Velkou část viny zpěvák přičítá producentovi Ronu Nevisonovi: „Neodvedl zrovna dobrou producentskou práci. Ty písničky nebyly špatné, jen byly podivně poskládané. Všechno mi připadalo a znělo kurevsky stejně. Nebyla tam žádná představivost.“
V roce 1987, po skončení různých turné na podporu alba, byl kytarista Lee nečekaně propuštěn Sharon Osbournovou, manželkou a manažerkou Ozzyho, kvůli ignorování zkoušek. Odešel také baskytarista Soussan a do sestavy se opět vrátil Bob Daisley.
Ozzy se nadále potýkal se závislostí na chemických látkách. V tomto roce si připomněl páté výročí Rhoadsovy smrti deskou Tribute, která obsahovala živé nahrávky z roku 1981. V roce 1988 se také objevil ve filmu The Decline of Western Civilization Part II: The Metal Years, kde režisérce Penelope Spheerisové bez okolků přiznal: „Střízlivost je kurva na hovno.“ Mezitím Ozzy našel Zakka Wyldea, nejtrvalejší náhradu za Rhoadse, s nímž nahrál desku No Rest for the Wicked. Na ní hraje Castillo bicí, Sinclair klávesy a Daisley se opět podílel na textech i baskytaře.
Na následném turné se Osbourne znovu spojil s někdejším kolegou z Black Sabbath, baskytaristou Geezerem Butlerem. O dva roky později tato sestava vydala živé EP Just Say Ozzy. V roce 1988 Ozzy nazpíval s Litou Ford baladu "Close My Eyes Forever", která dosáhla 8. místa v Billboard Hot 100. V roce 1989 vystoupil na Moskevském hudebním festivalu míru.
Osbourne zažil v 80. letech značný úspěch, který si přenesl i do dekády následující – začalo to albem No More Tears z roku 1991 s hitem "Mama, I'm Coming Home". Deska získala silnou podporu rádií a MTV a zároveň představovala nový přístup: místo spolupráce s kapelou Ozzy začal angažovat externí skladatele. Album mixoval zkušený Michael Wagener, jenž později míchal i živák Live & Loud (vydaný 28. června 1993). Za skladbu "I Don't Want to Change the World" získal Osbourne cenu Grammy za nejlepší metalový výkon roku 1994. Deska, původně zamýšlená jako Ozzyho rozlučka, se nakonec stala čtyřnásobně platinovou a dosáhla 10. místa v žebříčku Billboard Rock.
V té době Ozzy otevřeně mluvil o své únavě z koncertování a vyhlásil 'důchodové turné' s názvem "No More Tours" – slovní hříčka odkazující na název No More Tears. Mike Inez z Alice in Chains převzal baskytaru, Kevin Jones klávesy (Sinclair byl na turné s The Cult). Odpočinek však netrval dlouho – už v roce 1994 se šířily zvěsti o nové desce, na níž se měl podílet Steve Vai a opět i Daisley. Projekt však skončil u ledu.
V roce 1995 byl celý Osbourneův katalog remasterován a znovu vydán. Téhož roku vydal Ozzy desku Ozzmosis a vrátil se na pódia s turné nazvaným "The Retirement Sucks Tour". Album se dostalo na čtvrté místo amerického žebříčku Billboard 200 a od RIAA získalo zlato i platinu; v dubnu 1999 dosáhlo i na dvojnásobnou platinu.
Na nahrávce se podíleli Wylde, Butler (který opět odešel z Black Sabbath) a bubeník Deen Castronovo (Bad English, Steve Vai, Hardline), jenž později zakotvil v Journey. Klávesy obstaral Rick Wakeman a producentem byl Michael Beinhorn. Na turné zůstali Butler a Castronovo, Sinclair se vrátil ke klávesám, ale k zásadní změně došlo na postu kytaristy. Wylde zvažoval nabídku připojit se ke Guns N' Roses, a tak bylo nutné spustit další kolo konkurzů. Výsledkem byl nástup Joea Holmese (bývalého kytaristy Davida Lee Rotha), i když horkým kandidátem byl i Alex Skolnick z Testament, který tehdy působil v Savatage.
Sestava se však dál měnila. Na počátku roku 1996 odešli Butler i Castronovo a byli nahrazeni Inezem a Randym Castillem. Ani to ale nebyl konečný stav – nakonec se ke kapele připojili Mike Bordin z Faith No More a bývalý člen Suicidal Tendencies, pozdější baskytarista Metallicy, Robert Trujillo.
Protože nový materiál nebyl připraven, vydal Ozzy v listopadu 1997 výběrové album The Ozzman Cometh, které se rychle stalo platinovým. Hlavní událostí konce roku byl však návrat původní sestavy Black Sabbath, která odehrála dva velkolepé koncerty v Birminghamu – zachycené na albu Reunion. Obnovení Sabbat pokračovalo i v květnu následujícího roku při evropském turné, které zahrnovalo i Českou republiku. Stejného roku se vrátil i Ozzfest, kde Ozzy i Black Sabbath vystoupili po boku kapel jako Foo Fighters, Korn, Limp Bizkit a dalších. V tomto tempu pak Ozzy vstoupil i do roku 1999.
Na konci roku 2000 se objevily zvěsti, že se do kapely vrací Zakk Wylde a Geezer Butler a bicích se měl ujmout Tommy Lee z Mötley Crüe. Nakonec došlo pouze k návratu Wyldea, který vypomohl s natočením nové studiovky Down to Earth, Ozzyho první nahrávky s čerstvým materiálem po šesti letech. Deska vyšla 16. října 2001 a v roce 2003 získala platinový status. Obsahovala mimo jiné singl "Dreamer", který se vyšplhal na 10. místo žebříčku Billboard's Mainstream Rock Tracks. V roce 2002 následoval živák Live at Budokan.
V červnu 2002 byl Osbourne pozván, aby se zúčastnil oslav zlatého jubilea královny Alžběty II. a na koncertě Party at the Palace v areálu Buckinghamského paláce zahrál hymnu Black Sabbath "Paranoid". V roce 2003 Osbourne angažoval bývalého baskytaristu Metallicy Jasona Newsteda, i když jeho působení u Ozzyho mělo být krátké. Zajímavé je, že ve stejném období Newsteda v Metallice nahradil Osbourneův bývalý basák Robert Trujillo.
8. prosince 2003 byl Ozzy převezen na urgentní operaci do nemocnice Wexham Park ve Slough poté, co měl nehodu na čtyřkolce na svém pozemku v Jordans v hrabství Buckinghamshire. Utrpěl zlomeninu klíční kosti, osmi žeber a poranění krčního obratle. Během operace mu musela být zvednuta klíční kost, která tlačila na hlavní tepnu a bránila průtoku krve do paže. Sharon později prozradila, že Ozzy po nehodě přestal dýchat a byl oživen svým osobním strážcem Samem Rustonem. Naštěstí se až na drobné výpadky paměti zcela zotavil a v roce 2004 se stal hlavní hvězdou Ozzfestu — tentokrát ve znovuobnovené sestavě Black Sabbath.
Během pobytu v nemocnici dosáhl Ozzyho vůbec první singl na špici britského žebříčku — balady "Changes" v duetu s dcerou Kelly, původně od Black Sabbath. Touto skladbou překonal rekord v nejdelším odstupu mezi prvním umístěním v žebříčku (s písní "Paranoid" v srpnu 1970) a prvním hitem číslo jedna — rozdíl činil 33 let.
V březnu 2005 Ozzy vydal box set Prince of Darkness. První dva disky obsahovaly živé nahrávky, béčka, dema a singly. Třetí disk přinesl duety a zajímavé spolupráce, včetně coveru "Born to Be Wild" s paní Piggy. Čtvrtý disk přinesl nový materiál, kde Osbourne coveruje své oblíbence — od Beatles přes Johna Lennona až po Davida Bowieho. V listopadu téhož roku pak vyšla coverová nahrávka Under Cover, která čerpala z čtvrtého disku box setu a doplnila jej o tři nové tracky. Ozzyho tehdejší kapelu tvořili Jerry Cantrell (Alice in Chains), baskytarista Chris Wyse a bubeník Mike Bordin (Faith No More).
V roce 2005 se Osbourne zapojil do britské verze soutěže X-Factor, kde byla jeho žena Sharon hlavní porotkyní. V březnu 2006 oznámil, že by rád brzy vydal další studiový počin s dlouholetým spoluhráčem Zakkem Wyldem z Black Label Society. Na podzim téhož roku bylo potvrzeno, že Tony Iommi, Ronnie James Dio, Vinny Appice a Geezer Butler opět vystoupí spolu — nikoliv však pod hlavičkou Black Sabbath, ale jako Heaven and Hell, podle jejich společné nahrávky z 80. let.
Další LP Black Rain vyšlo 22. května 2007. První nové studiové dílo po téměř šesti letech přineslo vážnější tón než předchozí tituly. „Myslel jsem si, že už nikdy nebudu psát bez jakéhokoli podnětu... Ale víte co? Místo toho, abych vzal do ruky láhev, jsem byl prostě upřímný a řekl si: 'Nechci, aby se mi život rozpadl'“, prohlásil Ozzy pro Billboard.
V červenci 2009 Ozzy oznámil, že hledá nového kytaristu. Ačkoli se se Zakkem nerozešel ve zlém, cítil, že jeho styl se příliš blíží tvorbě Black Label Society a že je čas na změnu. V srpnu téhož roku vystoupil na BlizzConu s novým kytaristou Gusem G. Ozzy také propůjčil svůj hlas a podobu postavě The Guardian of Metal ve videohře Brütal Legend. V listopadu se objevil jako host ve Slashově singlu "Crucify the Dead" a s manželkou Sharon se ukázali v pořadu WWE Raw.
V prosinci Osbourne ohlásil nové album s názvem Soul Sucka, kde jej doprovázeli Gus G, bubeník Tommy Clufetos a basák Blasko. Po negativních reakcích fanoušků na název ale Ozzy 29. března oznámil, že nová nahrávka ponese jméno Scream.
Původně Ozzy plánoval vydání Scream na 15. června 2010, ale nakonec bylo posunuto o týden. Singl "Let Me Hear You Scream" debutoval 14. dubna v epizodě CSI: NY a v Billboard Rock Songs zůstal osm týdnů, přičemž nejvýše se dostal na 7. příčku.
9. srpna 2010 Osbourne uvedl, že druhým singlem ze studiovky bude skladba "Life Won't Wait", k níž videoklip režíroval jeho syn Jack. Když byl Ozzy v jednom rozhovoru dotázán na názor na Scream, přiznal, že už myslí na další desku. Jeho bubeník Tommy Clufetos to komentoval slovy: „Už teď přicházíme s novými nápady v zákulisí, v hotelových pokojích i na zvukovkách – a máme spoustu nahraného materiálu.“
V říjnu 2014 Osbourne vydal sbírku Memoirs of a Madman, která oslavuje celou jeho sólovou kariéru. Verze na CD obsahovala 17 singlů z celé jeho dráhy, které nikdy předtím nebyly sestaveny dohromady. DVD verze nabízí videoklipy, živá vystoupení a rozhovory. V srpnu 2015 prezidentka vydavatelství Epic Records Sylvia Rhone potvrdila časopisu Billboard, že Ozzy pracuje na dalším studiovém počinu.
V dubnu 2017 bylo oznámeno, že kytarista Zakk Wylde se znovu spojí s Osbournem na letním turné u příležitosti 30. výročí jejich první spolupráce na desce No Rest for the Wicked z roku 1988. První koncert turné se uskutečnil 14. července na festivalu Rock USA v Oshkoshi ve Wisconsinu. Dne 6. listopadu 2017 byl Ozzy oznámen jako hlavní hvězda nedělního programu festivalu Download 2018, který se každoročně koná v Donington Parku v anglickém hrabství Leicestershire. Poté, co v předchozích letech ozdobil hlavní pódium jako předskokan Black Sabbath, šlo o jeho vůbec první sólové vystoupení na Downloadu.
Dne 6. února 2018 Osbourne oznámil, že vyrazí na své poslední světové turné nazvané No More Tours II, což je odkaz na jeho stejnojmenné turné z roku 1992, s podporou skupiny Stone Sour na severoamerické části. Později zdůraznil, že do důchodu neodchází: „Je to 'No More Tours', takže už prostě nebudu dělat světová turné. Stále budu koncertovat, ale už nebudu jezdit na turné po dobu šesti měsíců. Chtěl bych trávit nějaký čas doma.“
Dne 6. září 2019 se Ozzy objevil v písni "Take What You Want" od Post Malone. Píseň se v žebříčku Billboard Hot 100 umístila na osmém místě, čímž se Osbourne dostal do první desítky nejlepších amerických singlů po 30 letech od doby, kdy se objevil v písni "Close My Eyes Forever" od Lity Ford.
21. února 2020 vydal Ozzy album Ordinary Man, své první sólové album po téměř deseti letech, které získalo pozitivní recenze hudebních kritiků a debutovalo na třetím místě UK Albums Chart. Několik dní po vydání Osbourne řekl iHeartRadiu, že chce natočit další album opět s Andrewem Wattem, který byl hlavním producentem. Týden po vydání alba vyšla osmibitová videohra věnovaná Ozzymu, nazvaná Legend of Ozzy.
V listopadu 2021 společnost Sony oznámila, že Osbourneovo další album, na kterém opět spolupracoval Andy Watt, vyjde do šesti měsíců. Bylo také oznámeno, že se na albu bude plně podílet po své absenci na Ordinary Man. Album Patient Number 9 bylo vydáno 9. září 2022.
Album získalo od současných hudebních kritiků obecně pozitivní recenze. Na webu Metacritic, který přiděluje normalizované hodnocení od 0 do 100 recenzím z mainstreamových publikací, obdrželo na základě 10 recenzí průměrné skóre 75, což znamená 'obecně příznivé recenze'.Kritik AllMusic Fred Thomas napsal: „I přes fatalistický pohled, který se zde občas objevuje, zní Ozzy na celém albu »Patient Number 9« velmi energicky a pokračuje v nepravděpodobném comebacku, který začal albem »Ordinary Man«, a překonává ho tím, že více riskuje.“ Kerrang! dali albu 4 z 5 a uvedli: „Přinejmenším je potěšující vidět, že Ozzy stále pokračuje a stále je Princem temnoty. Ale »Patient Number 9« je také, stejně jako jeho předchůdce, velkou oslavou života, přátelství a magické síly hudby. 'Nikdy nezemřu, protože jsem nesmrtelný!'' prohlašuje v Immortal. Zní to tak.“
Metal Hammer album uvedl: „Navzdory všem zvěstím, že Ozzy je na konci své kariéry, »Patient Number 9« rozhodně nezní jako dílo člověka, který žije na vypůjčený čas. Naopak, zní to, jako by si Princ temnoty užíval naprosto úžasný čas se svými kamarády a, kupodivu, s nově objevenou uměleckou ambicí.“
Dne 8. září 2022 Ozzy Osbourne vystoupil v poločase zápasu Los Angeles Rams vs. Buffalo Bills v SoFi stadiu, kde zahrál s bubeníkem Tommym Clufetosem, kytaristou a producentem Andrew Wattem, baskytaristou Chrisem Chaneyem a kytaristou Zakkem Wyldem písně "Patient Number 9" a "Crazy Train".
V únoru 2023 Osbourne oznámil, že ruší své evropské turné kvůli poranění páteře, kterou si nešťastnou náhodou přivodil při vážném pádu v roce 2019. Osbourne poděkoval své kapele a fanouškům za trpělivost a za život, který mu fanoušci umožnili žít a o kterém se mu ani nesnilo. Den po oznámení zrušení turné Osbourne prozradil, že má pořád v plánu dál vystupovat, ale ne ve formě turné a v omezenějším kontextu.
Ozzy Osbourne, Billy Morrison a Steve Stevens (kytaristé Billyho Idola) složili a vydali 21. března 2024 píseň s názvem "Crack Cocaine". Hosty v písni jsou bubeník Tommy Clufetos a klávesista Paul Trudeau.
11. listopadu 2011 bylo během tiskové konference v klubu Whisky a Go Go na Sunset Stripu v západním Hollywoodu oznámeno, že se původní formace Black Sabbath ve složení Ozzy, Tony Iommi, Geezer Butler a Bill Ward znovu sejde na světovém turné a k novému studiovému počinu, který bude produkovat Rick Rubin. Bill Ward ze smluvních důvodů odstoupil, ale projekt pokračoval s Bradem Wilkem z Rage Against the Machine, který Warda za bicími nahradil. Dne 21. května 2012 Black Sabbath vystoupili v O2 Academy v rodném Birminghamu, což byl jejich první koncert od reunionu. 11. června 2013 vyšla deska s názvem 13, která se umístila na prvních příčkách UK Albums Chart i US Billboard 200.
V lednu 2016 zahájila kapela rozlučkové turné s názvem "The End", které znamenalo poslední vystoupení Black Sabbath. Poslední koncerty turné The End se uskutečnily 2. a 4. února 2017 v Genting Areně v domovském Birminghamu v Anglii, přičemž na posledním koncertu nahradil Billa Warda na postu bubeníka Tommy Clufetos.
Dne 8. srpna 2022 se Ozzy Osbourne překvapivě vrátil na po 4 letech na pódium společně s Tony Iommim, aby ukončili závěrečný ceremoniál 2022 Commonwealth Games na atletickém stadionu Alexander Stadium ve svém rodném Birminghamu. Hráli s hudebníky Tommym Clufetosem a Adamem Wakemanem, kteří se k nim připojili na posledním turné Black Sabbath a kteří byli tou dobou členové Osbourneovy kapely.
V červnu 2024 bývalý baskytarista Black Sabbath a Osbourneovy sólové skupiny Geezer Butler prozradil, že Osbourne by chtěl zoufale odehrát poslední reunion show Black Sabbath.
Dne 5. února 2025 Ozzy Osbourne oznámil, že se původní sestava Black Sabbath zreformuje pro jednu závěrečnou charitativní show nazvanou Back to the Beginning ve Villa Parku v rodném Birminghamu. Ta se konala 5. července 2025, což byl jak pro skupinu, tak pro Osbourna vůbec poslední koncert. Vystoupení bylo velkolepé, do Villa Parku dorazilo 40 tisíc lidí a stadion hlásil vyprodáno. Mezi hosty nechyběly známé kapely či blízcí přátelé.
Osbourne absolvoval své poslední hudební vystoupení usazený na černém trůnu. Zdravotní potíže, zejména pak bolesti zad po mnoha operacích, mu totiž bránily v pohybu, a zpěvák tak byl v posledních letech odkázán na invalidní vozík. Nejprve zazpíval několik svých sólových písní, a v druhé části vystoupení se k němu přidala skupina Black Sabbath. Ta koncert ukončila svou zřejmě nejznámější skladbou "Paranoid". „Je to už skutečně poslední píseň. Vaše podpora nám umožnila mít krásný život. Děkuji vám z hloubi srdce,“ pozdravil své fanoušky Osbourne. Nikdo tehdy netušil, že to budou poslední slova, která z úst legendy heavy metalu uslyší na pódiu uslyší.
Celý výtěžek ze show šel na podporu léčby Parkinsonovy choroby, Dětské nemocnici a hospici v Birminghamu. V rámci koncertu hostovaly také kapely Metallica, Slayer, Pantera, Alice in Chains, Gojira, Anthrax, Halestorm, Lamb of God a Mastodon. Dalšími hosty byli Tom Morello, Duff McKagan, Billy Corgan, David Draiman, Slash, Yungblud, Nuno Bettencourt, Steven Tyler, Papa Emeritus, Sleep Token II, Wolfgang Van Halen, Sammy Hagar, K.K. Downing a bývalí členové z Osbourneovy sólové skupiny Mike Bordin, Jake E. Lee a Rudy Sarzo.
V roce 1971 se Osbourne v nočním klubu Rum Runner v Birminghamu, kde pracovala, seznámil se svou první ženou Thelmou (rozenou Rileyovou). Ještě téhož roku se vzali a brzy se jim narodily děti Jessica a Louis. Manželství se ovšem ukázalo mnohem složitější, než si Ozzy představoval. Problém byl i s čtyřletým Thelminým synem Elliotem, kterého Osbourne adoptoval a s kterým moc nevycházel. Rodina se přestěhovala na venkov, kde si koupili pozemek s domem v sousedství Bullrush Cottage, který později proslul pod názvem Chalupa zvěrstev.
Osbourne později označil své první manželství za strašnou chybu. Jeho užívání drog a alkoholu spolu s častými absencemi během turné s Black Sabbath se podepsalo na jeho rodinném životě; jeho děti si později stěžovaly, že nebyl dobrým otcem. V dokumentárním filmu God Bless Ozzy Osbourne z roku 2011, který produkoval jeho syn Jack, Osbourne ovšem přiznal, že si ani nepamatuje, kdy se Louis a Jessica narodili. Po necelých deseti letech bylo manželství rozvedeno.
Ozzyho druhou manželkou se stala Sharon Ardenová, dcera manažera Black Sabbath Dona Ardena, s kterou se znal zhruba od poloviny sedmdesátých let. Svatba proběhla 4. července 1982 (později se Osbourne přiznal, že známé datum "4. července", tedy Dne nezávislosti USA, zvolil proto, aby na své výročí nikdy nezapomněl) a v dalších třech letech se páru narodily tři děti: Aimee (2. září 1983), Kelly (27. října 1984) a Jack (8. listopadu 1985). Kytarista Randy Rhoads v roce 1981 předpověděl, že se Sharon s Ozzym pravděpodobně jednou vezmou, a to navzdory jejich neustálým hádkám a skutečnosti, že Osbourne byl v té době stále ženatý s Thelmou.
Osbourne napsal pro svou dceru Aimee píseň, která se objevila jako B strana na albu Ozzmosis. Na konci písně je slyšet, jak zmíněná dcera říká „I'll always be your angel“, což odkazuje na text refrénu písně. Skladba "My Little Man", která se objevila na albu Ozzmosis, byla napsána o jeho synovi Jackovi. Rodina Osbourneových dělí svůj čas mezi své sídlo v Buckinghamshire a dům v Los Angeles v Kalifornii. Ozzy a jeho žena jsou podle Sunday Times Rich List jedním z nejbohatších párů ve Velké Británii. V roce 2005 se umístili na 458. místě, přičemž jejich příjmy z nahrávání, koncertování a televizních pořadů se odhadují na 100 milionů liber.
Ačkoli byl Osbourne dlouho obviňován ze satanismu, deník The New York Times v roce 1992 uvedl, že je praktikujícím členem anglikánské církve a před každým vystoupením se modlí. V roce 2002 byli Osbourne a jeho manželka Sharon pozváni na večeři Asociace korespondentů Bílého domu korespondentkou televizní stanice Fox News Gretou Van Susteren na tento ročník. Tehdejší prezident George W. Bush poznamenal Osbournovu přítomnost vtipem: „S Ozzym je to tak, že natočil spoustu velkých hitů - "Party with the Animals", "Sabbath Bloody Sabbath", "Facing Hell", "Black Skies" a "Bloodbath in Paradise". Ozzy, máma miluje tvoje věci.“
Osbourne má více než 15 tetování, z nichž nejznámější jsou písmena O-Z-Z-Y přes klouby levé ruky. Toto bylo jeho první tetování, které si jako teenager vytvořil sám pomocí šicí jehly a tuhy z tužky. Osbourne je také dlouholetým fanouškem komediální skupiny Monty Python a v rozhovoru pro časopis Us Weekly v roce 2010 prohlásil: „Můj nejoblíbenější film je Monty Pythonův »Život Brianův«.“ V lednu 2013 utrpěl Osbourne drobné popáleniny po malém požáru domu. Ke svým 65. narozeninám, které oslavil 3. prosince 2013, požádal fanoušky, aby jeho narozeniny oslavili tím, že přispějí na londýnskou charitativní organizaci Royal Marsden, která se zabývá léčbou rakoviny.
Dne 6. února 2019 byl Osbourne na doporučení lékaře hospitalizován na neznámém místě kvůli chřipkovým komplikacím, čímž odložil evropskou část svého turné No More Tours 2. Problém byl popsán jako těžká infekce horních cest dýchacích po prodělané chřipce, u níž se jeho lékař obával, že by se mohla rozvinout v zápal plic vzhledem k fyzické náročnosti živých vystoupení a rozsáhlému cestovnímu plánu po Evropě v drsných zimních podmínkách. Zápal plic je zaměřen na dýchací cesty a dýchání a u starších pacientů je často smrtelný, což si vyžádalo preventivní opatření. 12. února 2019 byl Ozzy převezen na jednotku intenzivní péče. Pořadatelé turné Live Nation v prohlášení uvedli, že doufají, že bude fit a zdravý a bude schopen v březnu poctít termíny turné v Austrálii a na Novém Zélandu.
Ozzy později turné zcela zrušil a nakonec i všechny koncerty naplánované na rok 2019 poté, co utrpěl vážná zranění při pádu ve svém domě v Los Angeles, když se stále zotavoval ze zápalu plic. V únoru 2019 mu byla diagnostikována Parkinsonova choroba, což veřejně odhalil v lednu 2020. V únoru 2020 zrušil své severoamerické turné na rok 2020 a do dubna vyhledal léčbu ve Švýcarsku.
V říjnu 2023 Osbourne a jeho žena Sharon prozradili, že se dohodli na asistované sebevraždě ve Švýcarsku v případě velkého zhoršení zdravotního stavu ať, už psychického nebo fyzického.
V říjnu 2024 Ozzy uvedl, že po dlouhé době abstinence od alkoholu a drog se vrátil k marihuaně.
V únoru 2025 Osbourne přiznal, že půl roku po operaci páteře nedokázal chodit. Jeho manželka Sharon také sdělila, že Parkinsonova choroba zatím neovlivnila Osbourneův hlas.
Ozzy Osbourne zemřel ráno 22. července 2025 ve věku 76 let, sedmnáct dní po svém posledním živém vystoupení na rozlučkovém koncertě Back to the Beginning. Rodina v prohlášení potvrdila, že v době smrti byl obklopen svými blízkými.
Osbourne po většinu svého dospělého života zneužíval alkohol a jiné drogy. V roce 1978 pro časopis Sounds přiznal: „Zfetuju se, zjebu se... co je sakra špatného na tom, že se zjebu? Něco musí být špatně se systémem, když tolik lidí musí zfetovat .... Nikdy si před vystoupením na pódiu neberu drogy ani nic jiného. Vykouřím si jointa nebo cokoli potom.“ Spoluhráč z Black Sabbath Tony Iommi prohlásil, že zatímco všichni členové uskupení v sedmdesátých letech v různé míře holdovali alkoholu a jiným drogám, Ozzy měl ze všech nejnezdravější životní styl. Navzdory tomu, řekl Iommi, byl obvykle jediný, kdo zůstal na nohou, když ostatní skončili na podlaze. Dlouholetý Ozzyho kytarista Zakk Wylde přičítal Osbourneovu dlouhověkost navzdory desetiletím zneužívání návykových látek velmi zvláštnímu druhu pevnosti, která je větší než King Kong a Godzilla dohromady: „vážně, je tvrdý jako šutr, chlape!“
První zkušenost s kokainem získal Osbourne počátkem roku 1971 v hotelu v Denveru ve státě Colorado po vystoupení uskupení Black Sabbath spolu s Mountainem. Uvádí, že ho s drogou seznámil kytarista Leslie West. Ačkoli se West zdráhá připsat si zásluhy za uvedení Ozzyho ke kokainu, Osbourne si tuto zkušenost vybavuje velmi jasně: „Když přijdete z Astonu a zamilujete se do kokainu, vzpomenete si, kdy jste začali. Je to jako mít první šukačku!“ Ozzy říká, že po prvním vyzkoušení drogy se mu svět trochu zamlžil.
Osbourne tvrdil, že během působení v Black Sabbath užíval LSD každý den po dobu dvou let. Na konci svého působení v sestavě řekl, že se každý den velmi opil a značně zhulil. Jeho závislost na drogách a alkoholu občas způsobovala třenice uvnitř formace. Don Airey, klávesista Ozzyho z počátků jeho sólové dráhy, uvedl, že problémy zpěváka s návykovými látkami byly důvodem, proč kapelu nakonec opustil. Bývalý baskytarista Rudy Sarzo ve svých pamětech Off the Rails detailně popsal frustrace, které on i jeho spoluhráči pociťovali, když se vyrovnávali se životem na cestách se zpěvákem, jenž byl téměř neustále opilý a často měl takovou kocovinu, že odmítal vystupovat. Když byl schopen vystupovat, jeho hlas byl často natolik poškozený cigaretami, alkoholem a drogami, že tím výkon trpěl. Mnoho koncertů na americké části turné Diary of a Madman z let 1981 – 1982 bylo jednoduše zrušeno a členové jeho party začali být rychle unaveni jeho nepředvídatelností a často prudkými výkyvy nálad, ke kterým byl náchylný, když byl buď opilý, nebo zfetovaný.
Ozzy ve své autobiografii tvrdí, že byl v roce 1981 pozván na schůzku se šéfem CBS Europe v Německu. V opilosti se rozhodl odlehčit náladu tím, že na stole předvedl striptýz a poté vedoucího nahrávací společnosti políbil na rty. Podle jeho manželky Sharon však ve skutečnosti předvedl husí pochod nahoru a dolů po stole a vymočil se do manažerova vína, ale byl příliš opilý, než aby si to pamatoval.
Dne 18. února 1982, když měl Osbourne na sobě šaty své budoucí manželky Sharon pro focení poblíž Alama, se v opilosti vymočil na kenotaf postavený na počest padlých v bitvě o Alamu v Texasu, naproti skutečné budově. Policista Ozzyho zatkl a následně mu byl na deset let zakázán vstup do města San Antonio. Ozzy byl dlouho v alkoholovém opojení a předtím téhož dne opilý vyhodil celou svou sestavu včetně Randyho Rhoadse poté, co mu oznámili, že se nebudou podílet na plánovaném živém albu písní Black Sabbath. Toho rána také fyzicky napadl Rhoadse a Rudyho Sarza v hotelovém baru a Sharon kapele oznámila, že se obává, že mu konečně ruplo v bedně. Ozzy si později na vyhazov z party nevzpomněl a turné pokračovalo, i když jeho vztah s Rhoadsem se nikdy plně neuzdravil.
V květnu 1984 byl Osbourne v Memphisu ve státě Tennessee opět zatčen za opilost na veřejnosti. Nejznámější incident se odehrál v srpnu 1989, kdy Sharon prohlásila, že se ji Ozzy po návratu domů z moskevského hudebního festivalu Peace v oparu alkoholu a drog pokusil uškrtit, což vedlo Osbournea k šestiměsíčnímu odvykacímu pobytu, po němž Sharon znovu nabyla důvěru ve svého manžela a nevznesla obvinění.
Ačkoli se mu v posledních letech dařilo zůstat delší dobu čistý a střízlivý, Ozzy se často vyjadřoval ke svému dřívějšímu divokému životnímu stylu a vyjadřoval údiv nad tím, že sám přežil 40 let zneužívání drog a alkoholu. Po vyhazovu z Black Sabbath v roce 1979 strávil Osbourne následující tři měsíce zavřený ve svém hotelovém pokoji, kde denně požíval obrovské množství alkoholu a dalších drog. Tvrdí, že by určitě zemřel, kdyby mu jeho budoucí manželka Sharon nenabídla, že ho bude řídit jako sólového umělce.
V roce 2003 se Ozzy svěřil deníku Los Angeles Times, že byl téměř neschopen práce kvůli lékům, které mu předepsal lékař z Beverly Hills. Lékař mu měl za jeden rok předepsat 13 000 dávek 32 léků. Po devítiletém vyšetřování kalifornské lékařské komory byl však lékař z Beverly Hills zproštěn všech obvinění z nadměrného předepisování.
Osbourne několik let trpěl třesavkou a dával ji do souvislosti s neustálým zneužíváním léků. V květnu 2005 zjistil, že se ve skutečnosti jedná o Parkin, genetické onemocnění, jehož příznaky jsou podobné Parkinsonově chorobě. Ozzy bude muset po zbytek života denně užívat léky proti mimovolnímu třesu spojenému s tímto onemocněním. Osbourne také vykazoval příznaky mírné ztráty sluchu, jak je znázorněno v televizním pořadu The Osbournes, kde často žádá svou rodinu, aby opakovala, co říká. Na konferenci TEDMED v říjnu 2010 se k Ozzymu na pódiu připojili vědci z massachusettské společnosti Knome, která se zabývá interpretací lidského genomu, a hovořili o své analýze celého Osbournova genomu, která osvětlila, jak známý rocker s tvrdým životním stylem přežil desetiletí zneužívání drog.
V dubnu 2013 Ozzy prostřednictvím Facebooku prozradil, že poslední rok a půl opět kouřil, pil a bral drogy, a uvedl, že byl na velmi temném místě, ale že od začátku března je opět střízlivý. Omluvil se také Sharon, své rodině, přátelům, spoluhráčům z party a fanouškům za své šílené chování v tomto období. V rozhovoru pro časopis Variety z února 2021 Ozzy a jeho syn Jack (který je střízlivý již 17 let) otevřeli téma svého uzdravení. Ozzy přiznal, že je střízlivý asi sedm let.
Během jeho kariéry ho mnoho náboženských skupin obviňovalo z negativního vlivu na mládež a tvrdilo, že jeho žánr rockové hudby je využíván k oslavě satanismu. Vědec Christopher M. Moreman přirovnal tuto kontroverzi ke kontroverzím vedeným proti okultistovi Aleisteru Crowleymu. Oba byli pro své výstřelky démonizováni médii a některými náboženskými skupinami. Ačkoli Osbourne svádí ke srovnání svou písní "Mr. Crowley", popírá, že by byl satanistou; naopak se uvádí, že je členem anglikánské církve a že se každý večer před každým koncertem modlí před vstupem na pódium.
V roce 1981, po podepsání své první nahrávací smlouvy v sólové kariéře, ukousl Ozzy během setkání s vedením CBS Records v Los Angeles hlavu holubici. Údajně měl v plánu vypustit holubice do vzduchu na znamení míru, ale vzhledem k tomu, že byl v té době pod vlivem alkoholu, místo toho holubici popadl a ukousl jí hlavu. Hlavu pak vyplivl, přičemž mu ze rtů stále kapala krev. Kvůli své kontroverznosti byl tento akt ukousnutí hlavy během jeho kariéry několikrát parodován a odkazován a je součástí toho, co Osbourna proslavilo.
Dne 20. ledna 1982 prozměnu ukousl Ozzy při vystoupení ve Veterans Memorial Auditorium v Des Moines ve státě Iowa hlavu netopýrovi, o kterém si myslel, že je gumový. Podle článku v Rolling Stone z roku 2004 byl netopýr v té době živý, nicméně sedmnáctiletý Mark Neal, který ho hodil na pódium, uvedl, že ho na vystoupení přinesli mrtvého. Podle Osbourna v bookletu k vydání Diary of a Madman z roku 2002 byl netopýr nejen živý, ale podařilo se mu ho kousnout, což mělo za následek, že se pak léčil se vzteklinou. Dne 20. ledna 2019 Ozzy připomněl 37. výročí incidentu s netopýrem tím, že na svém osobním internetovém obchodě nabídl k prodeji hračku 'Ozzyho plyšového netopýra s odnímatelnou hlavou'. Stránky tvrdily, že první várka hraček byla vyprodána během několika hodin.
Na Silvestra 1983 zabil kanadský mladík James Jollimore v Halifaxu v Novém Skotsku ženu a její dva syny poté, co si poslechl píseň "Bark at the Moon". Přítel zavražděného citoval: „Jimmy říkal, že pokaždé, když tu píseň poslouchal, cítil se uvnitř divně. Říkal, že když ji slyšel na Silvestra, šel ven a někoho pobodal“.
V roce 1984 spáchal sebevraždu kalifornský teenager John McCollum, když poslouchal Ozzyho skladbu "Suicide Solution". Píseň pojednává o nebezpečí zneužívání alkoholu. McCollumova smrt vedla k obvinění, že Osbourne ve svých písních propaguje sebevraždu. Přestože McCollum věděl, že trpí klinickou depresí, jeho rodiče zažalovali Ozzyho za smrt svého syna s tím, že text v této skladbě: „Kam se schovat, sebevražda je jediná cesta ven. Copak nevíš, o čem to doopravdy je?“ přesvědčil McColluma, aby sebevraždu spáchal. Právník rodiny navrhl, aby byl Osbourne obviněn z trestného činu navádění mladého člověka k sebevraždě, ale soud rozhodl ve prospěch Ozzyho s tím, že mezi písní a McCollumovou sebevraždou není žádná souvislost. V roce 1991 byl Osbourne ze stejného důvodu žalován rodiči Michaela Wallera o 9 milionů dolarů, ale soudy opět rozhodly ve prospěch Ozzyho.
V žalobách podaných v letech 2000 a 2002, které soudy v roce 2003 zamítly, bývalí členové skupiny Bob Daisley, Lee Kerslake a Phil Soussan uvedli, že jim Ozzy neplatil tantiémy a odepřel jim náležité uznání na albech, na kterých hráli. V listopadu 2003 Federální odvolací soud jednomyslně potvrdil zamítnutí žaloby podané Daisleym a Kerslakem americkým okresním soudem pro centrální okres Kalifornie. Americký odvolací soud pro devátý obvod rozhodl, že Osbourne nedluží bývalým členům kapely, kteří byli propuštěni v roce 1981, žádné tantiémy ani zásluhy. Aby vyřešil další problémy, rozhodl se management nahradit příspěvky Daisleyho a Kerslakea na původních masterech a nahradil je Robertem Trujillem na baskytaru a Mikem Bordinem na bicí. Poté byla alba znovu vydána. Původní skladby byly od té doby obnoveny v souladu s 30. výročím vydání těchto desek.
V červenci 2010 se Osbourne a Tony Iommi rozhodli ukončit soudní řízení o vlastnictví ochranné známky Black Sabbath. Jak uvedli pro Blabbermouth: „Obě strany jsou rády, že to mají za sebou a že budou do budoucna spolupracovat, a chtěly by, aby se vědělo, že tato záležitost nikdy nebyla osobní, vždy šlo o obchod.“
Největším finančním úspěchem Osbournea v 90. letech byl podnik s názvem Ozzfest, který vytvořila a řídila jeho manželka a manažerka Sharon za asistence jeho syna Jacka. První Ozzfest se konal 25. října 1996 ve Phoenixu v Arizoně a 26. října v Devore v Kalifornii. Ozzfest se stal okamžitým hitem mezi metalovými fanoušky a pomohl mnoha začínajícím formacím, které se na něm představily, k širokému zviditelnění a komerčnímu úspěchu.
Od svého vzniku navštívilo Ozzfest pět milionů lidí, kteří vydělali přes 100 milionů dolarů. Festival pomohl propagovat mnoho nových hardrockových a heavymetalových band konce 90. let a začátku roku 2000. Ozzfest pomohl Ozzymu stát se první hardrockovou a heavymetalovou hvězdou, která dosáhla 50 milionů dolarů z prodeje merchandise. V roce 2005 se Osbourne a jeho manželka Sharon zúčastnili soutěžní reality show MTV s názvem Battle for Ozzfest. Řada dosud nepodepsaných skupin vyslala jednoho člena, aby se utkal v soutěži o místo na Ozzfestu 2005 a případnou nahrávací smlouvu.
Krátce po skončení Ozzfestu 2005 Ozzy oznámil, že již nebude headlinerem Ozzfestu. Přestože oznámil odchod z festivalu, Ozzy se vrátil jako headliner turné. V roce 2006 uzavřel akci na něco málo přes polovině koncertů a ostatní show nechal uzavřít kapelou System of a Down. Na Shoreline Amphitheatre v kalifornském Mountain View hrál 1. července také na druhém pódiu, stejně jako 29. července na Randalls Islandu v New Yorku, kde koncert uzavíral. Po koncertě v Bristolu ve Virginii Ozzy oznámil, že se v roce 2007 vrátí na další ročník.
Vstupenky na turné v roce 2007 byly fanouškům nabízeny zdarma, což vedlo k určitým kontroverzím. V roce 2008 byl Ozzfest omezen na jednodenní akci v Dallasu, kde Ozzy vystoupil společně s bandy Metallica a King Diamond. V roce 2010 vystoupil jako hlavní hvězda uzavírající show po předskokanech Halfordovi a Mötley Crüe. Turné bylo sice malé (hrálo se pouze na šesti místech v USA a na jednom místě ve Velké Británii), ale vyvolalo nadšené recenze.
Osbourne získal status celebrity díky vlastní značce televizní reality show. The Osbournes, seriál představující domácí život Ozzyho a jeho rodiny (manželka Sharon, děti Jack a Kelly, občas se objeví syn Louis, ale nejstarší dcera Aimee se nezúčastnila). Pořad se stal jedním z největších hitů MTV. Premiéru měl 5. března 2002 a poslední díl byl odvysílán 21. března 2005.
Úspěch pořadu The Osbournes vedl Ozzyho a zbytek jeho rodiny k tomu, aby v lednu 2003 moderovali 30. ročník udílení amerických hudebních cen, večer byl poznamenán neustálým "pípáním" kvůli některým oplzlým a chlípným poznámkám Ozzyho i Sharon. Moderátorka Patricia Heaton v polovině pořadu znechuceně odešla.
20. února 2008 Ozzy, Sharon, Kelly a Jack Osbourne moderovali předávání cen BRIT Awards 2008, které se konalo v Earls Court v Londýně. Ozzy se také objevil v televizní reklamě na I Can't Believe It's Not Butter!, která se začala vysílat ve Velké Británii v únoru 2006, a v reklamě na online videohru World of Warcraft. Jako hratelná postava se objevil také v hudební videohře Guitar Hero World Tour. Odemkne se po dokončení skladeb "Mr. Crowley" a "Crazy Train" v kariéře zpěváka.
V říjnu 2009 vydal autobiografii s názvem I Am Ozzy (jmenuju se Ozzy). Podle Osbourna mu autor duchovní knihy Chris Ayres řekl, že má dost materiálu na druhou knihu a pracuje se také na filmové adaptaci knihy. Ozzy doufá, že roli dostane neznámý chlapík z Anglie a ne nějaký zavedený herec, zatímco Sharon prohlásila, že by si do role své osoby vybrala zavedenou anglickou herečku Carey Mulligan.
Dokumentární film o Osbourneově životě a kariéře s názvem God Bless Ozzy Osbourne měl premiéru v dubnu 2011 na filmovém festivalu Tribeca a na DVD vyšel v listopadu 2011. Film produkoval Osbourneův syn Jack. 15. května 2013 se Ozzy spolu se současnými členy Black Sabbath objevil v epizodě CSI: Crime Scene Investigation s názvem "Skin in the Game". Televizní stanice History Channel uvedla 24. července 2016 premiéru komediální reality show s Ozzym Osbournem a jeho synem Jackem Osbournem nazvanou Ozzy & Jack's World Detour. Během každé epizody Ozzy a Jack navštíví jedno nebo více míst, kde se od odborníků dozvídají o historii a zkoumají neobvyklé nebo bizarní aspekty jejich původu.
V listopadu 2017 se také objevil v epizodě pořadu Gogglebox spolu s dalšími britskými celebritami, jako jsou Ed Sheeran, bývalý frontman formace Oasis Liam Gallagher a předseda Labouristické strany Jeremy Corbyn, v rámci kampaně na podporu boje proti rakovině, kterou pořádá Channel 4 a Cancer Research UK. V listopadu 2017 taktéž vstoupil do nové sféry sponzoringu, když se podepsal jako ambasador online kasina s rockovou tematikou známého jako Metal Casino, které bylo založeno fanoušky metalové hudby v srpnu 2017. V únoru 2019 oznámil Osbournův merchandisingový partner, že Ozzy bude mít vlastní značkovou online hru na automatech jako součást portfolia NetEnt Rocks s hudební tematikou.
Ozzy získal několik ocenění za svůj přínos hudební komunitě. V roce 1994 mu byla udělena cena Grammy za skladbu "I Don't Want to Change the World" z desky Live & Loud za nejlepší metalový výkon roku 1994. Na předávání cen NME v Londýně v roce 2004 obdržel ocenění Godlike Genius. V roce 2005 byl uveden do britské hudební síně slávy jako sólový umělec i jako člen formace Black Sabbath a v roce 2006 společně se spoluhráči Tony Iommim, Billem Wardem a Geezerem Butlerem do americké Rock and Roll Hall of Fame.
V roce 2007 byl oceněn na druhém ročníku VH1 Rock Honors společně s kapelami Genesis, Heart a ZZ Top. V tomtéž roce byla na Broad Street v anglickém Birminghamu za Ozzyho přihlížení umístěna bronzová hvězda na jeho počest. 18. května obdržel oznámení, že bude prvním členem Birminghamského chodníku hvězd. Ocenění mu předal birminghamský lord starosta. „Jsem opravdu poctěn,“ řekl, „je tu celá moje rodina a děkuji všem za toto přijetí – jsem naprosto odrovnaný.“
V roce 2008 byl Ozzy korunován prestižním oceněním Living Legend v rámci Classic Rock Roll of Honour Awards. Mezi dřívější držitele patří Alice Cooper, Lemmy Killminster nebo Jimmy Page. Cenu předával Slash, bývalý kytarista formace Guns N' Roses. V roce 2010 získal Ozzy ocenění 'Literární počin' za své memoáry I Am Ozzy na Guys Choice Awards ve studiu Sony Pictures v kalifornském Culver City. Cenu mu předal sir Ben Kingsley. Kniha debutovala na 2. místě v žebříčku bestsellerů New York Times v pevné vazbě z oblasti literatury faktu. Ozzy byl také porotcem 6., 10. a 11. ročníku Independent Music Awards na podporu kariéry nezávislých umělců. V květnu 2015 obdržel od Britské akademie písničkářů, skladatelů a autorů na slavnostním ceremoniálu v londýnském hotelu Grosvenor House cenu Ivora Novella za celoživotní dílo. V roce 2016 po Osbournovi pojmenovali tramvaj v jeho rodném Birminghamu.
V dubnu 2021 byl Ozzy uveden do křídla celebrit Síně slávy WWE za svá různá vystoupení, zejména za své účinkování na WrestleManii 2 v roce 1986, kdy spolu s Lou Albanem řídil formaci The British Bulldogs (Davey Boy Smith a The Dynamite Kid) při jejich vítězství v šampionátu WWF Tag Team nad The Dream Team (Greg Valentine a Brutus Beefcake).
Dne 19. října 2024 Osbourne byl uveden do Rokenrolové síně slávy jako sólový umělec. Místo něj vystoupili přátelé a hosté: Billy Idol, Maynard James Keenan, Zakk Wylde, Robert Trujillo, Chad Smith, Steve Stevens, Wolfgang Van Halen, Andrew Watt a Adam Wakeman.
30. června 2025, týden před jejich rozlučkovým koncertem 'Back to the Beginning', byli Osbourne a ostatní původní členové Black Sabbath jmenováni čestnými občany města Birmingham.
Album | Rok vydání |
---|---|
Black Sabbath | 1970 |
Paranoid | 1970 |
Master of Reality | 1971 |
Vol. 4 | 1972 |
Sabbath Bloody Sabbath | 1973 |
Sabotage | 1975 |
Technical Ecstasy | 1976 |
Never Say Die! | 1978 |
13 | 2013 |
Blizzard of Ozz | 1980 |
Diary of a Madman | 1981 |
Bark at the Moon | 1983 |
The Ultimate Sin | 1986 |
No Rest for the Wicked | 1988 |
No More Tears | 1991 |
Ozzmosis | 1995 |
Down to Earth | 1979 |
Under Cover | 2005 |
Black Rain | 2007 |
Scream | 2010 |
Ordinary Man | 2020 |
Patient Number 9 | 2022 |