| Původ: | Seattle, stát Washington, USA |
| Aktivní roky: | 1987-2002, 2005-současnost |
| Styl: | Grunge, alternativní metal, heavy metal, alternativní rock |
| Vydavatelé: | Columbia, Virgin, EMI, Capitol, BMG |
| Web: | aliceinchains.com |
| Podrobnosti: | Metal-archives - Alice in Chains |
ALICE IN CHAINS (občas zkráceně AIC) je americká rocková skupina založená v roce 1987 v Seattlu. Je spojována především s grunge, ale její zvuk a styl má hluboké kořeny v heavy metalu. Od roku 2006 tvoří sestavu kapely zpěváci a kytaristé Jerry Cantrell a William DuVall, baskytarista Mike Inez a bubeník Sean Kinney. Svůj název převzali od ALICE N' CHAINS, předchozí kapely bývalého zpěváka Lane Staleyho. Skupina je známá svým osobitým stylem zpěvu s harmonickými vokály Staleyho a Cantrella (později Cantrella a DuValla).
Proslavila se na mezinárodní scéně jako součást grungeového hnutí počátku 90. let spolu s dalšími seattleskými kapelami, jako jsou NIRVANA, PEARL JAM a SOUNDGARDEN. V této éře dosáhli úspěchu s alby Facelift (1990), Dirt (1992) a Alice in Chains (1995), a dvěma EP Sap (1992) a Jar of Flies (1994). Od roku 1996 kapelu trápil Staleyho vztah k drogám, který v roce 2002 skončil jeho smrtí a rozpadem kapely. ALICE IN CHAINS se znovu sešli v roce 2005 a o rok později se k nim připojil druhý kytarista a zpěvák DuVall; od té doby skupina vydala další tři alba.
Diskografie kapely čítá šest studiových alb, tři EP, tři živá alba, čtyři kompilace, dvě DVD, 32 singlů a 43 videoklipů. Prodala celosvětově více než 30 milionů desek; jen v USA přes 20 milionů. 18 písní se umístilo v Top 10 žebříčku Billboard's Mainstream Rock Tracks a 5 hitů na 1. místě. Obdržela jedenáct nominací na cenu Grammy. ALICE IN CHAINS se umístili na 34. místě v žebříčku 100 Greatest Artists of Hard Rock (100 největších umělců hard rocku) sestavovaném televizní stanicí VH1 a na 15. místě koncertních kapel v žebříčku Hit Parader.
Ještě před založením Alice in Chains získal Layne Staley, v té době bubeník, své první angažmá jako zpěvák, když se povzbuzen svým nevlastním bratrem Kenem Elmerem zúčastnil konkurzu na zpěváka místní glam metalové kapely Sleze. Dalšími členy této skupiny v té době byli kytaristé Johnny Bacolas a Zoli Semanate, bubeník James Bergstrom a baskytarista Byron Hansen. Tato skupina poté prošla několika změnami v sestavě, které vyvrcholily tím, že jediným kytaristou zůstal Nick Pollock a Bacolas přešel na baskytaru.
Poté se začalo diskutovat o změně názvu na Alice in Chains, k němuž dal impuls rozhovor Bacolase s Russem Klattem, zpěvákem skupiny Slaughter Haus 5 o propustkách do zákulisí. Na jedné z propustek objevili nápis 'Welcome to Wonderland' a začali se bavit o tom, že to je odkaz na knihu Alice in Wonderland (Alenku v říši divů). Potom Klatt prohlásil: „A co Alice in Chains? Dejte ji do otroctví, ne.“
Bacolasovi se název Alice in Chains zalíbil a přišel s ním za svými spoluhráči; ti souhlasili a rozhodli se název skupiny změnit. Kvůli obavám z odkazu na ženské otroctví se ale skupina nakonec rozhodla pro jiný způsob psaní názvu a zvolila Alice N' Chains, aby rozptýlila případné obavy rodičů, i když Staleyho matka Nancy McCallumová uvedla, že se jí tento název zpočátku stále nelíbil. Podle Bacolase nemělo rozhodnutí použít v názvu kombinaci apostrofů a N nic společného s kapelou Guns N' Roses, ke změně názvu došlo rok předtím, než se Guns N' Roses proslavili svým prvním albem Appetite for Destruction, které vyšlo v červenci 1987. V té době kapela vystupovala v okolí Seattlu a hrála především covery kapel Slayer a Armored Saint.
Na jednom večírku zhruba v srpnu 1987 se Staley seznámil s kytaristou Jerrym Cantrellem. Ten několik měsíců předtím sledoval koncert skupiny Alice N' Chains v jeho rodném městě v Tacoma Little Theatre a byl ohromen Staleyho hlasem. Cantrell byl poté, co ho vyhodili z rodinného domu bezdomovec a tak ho Staley pozval, aby s ním bydlel ve zkušebně Music Bank.
Alice N' Chains se brzy rozpadli a Staley se připojil k jedné funkové kapele, která v té době shodou okolností potřebovala také kytaristu. Požádal tedy Cantrella, aby se připojil jako výpomoc. Cantrell souhlasil, ale pod podmínkou, že se Staley zase připojí k jeho kapele, která v té době neměla jméno a zahrnovala ještě bubeníka Seana Kinneyho a baskytaristu Mikea Starra. Protože Cantrell, Starr a Kinney chtěli, aby se Staley stal jejich zpěvákem, začali před Staleym dělat konkurzy s příšernými zpěváky, aby mu to naznačili; když pak udělali i konkurz na striptéra, Staley se konečně rozhodl, že se ke kapele připojí. Dva týdny poté hráli na koncertě na Washingtonské státní univerzitě a snažili se naplnit čtyřicetiminutový set několika původními písněmi spolu s covery Hanoi Rocks a Davida Bowieho.
Nakonec se Staleyho funkový projekt stejně rozpadl a tak se v roce 1987 připojil ke Cantrellově kapele na plný úvazek. Cantrell později o Staleyho hlase řekl: „Věděl jsem, že je to ten hlas, se kterým chci hrát. Zněl, jako by vycházel spíš z stopadesátikilového motorkáře než z hubeného malého Layna. Považoval jsem jeho hlas za svůj hlas.“ Kapela odehrála několik koncertů v klubech na severozápadě Pacifiku pod různými názvy, včetně Diamond Lie, což byl název Cantrellovy předchozí kapely nebo Fuck, než nakonec přijala název, se kterým původně koketovala Staleyho předchozí kapela - Alice in Chains. Staley kontaktoval své bývalé spoluhráče a požádal je o svolení k používání názvu. Nick Pollock z toho tehdy nebyl nijak zvlášť nadšený a myslel si, že by měl přijít s jiným názvem; on i James Bergstrom ale nakonec dali Staleymu k používání názvu požehnání.
Místní promotér Randy Hauser se o kapele dozvěděl na jednom z koncertů a nabídl jí, že zaplatí demo nahrávky. Den předtím, než měla kapela nahrávat ve studiu Music Bank ve Washingtonu, však policie studio uzavřela během největší marihuanové razie v dějinách státu. Konečné demo, dokončené až v roce 1988, dostalo název The Treehouse Tapes a dostalo se k hudebním manažerům Kellymu Curtisovi a Susan Silverové, kteří vedli také seattleskou skupinu Soundgarden. Curtisová a Silverová předaly demo zástupci A&R společnosti Columbia Records Nicku Terzovi, který si sjednal schůzku s prezidentem labelu Donem Iennerem. Na základě nahrávky pak podepsal Terzo v roce 1989 s kapelou smlouvu.
Alice in Chains se brzy stali hlavní prioritou vydavatelství, které v červenci 1990 vydalo první oficiální nahrávku skupiny, propagační EP s názvem We Die Young. Hlavní singl "We Die Young" se stal hitem metalových rádií a přinutil vydavatelství, aby urychleně rozjelo přípravy na debutové album kapely jehož podukce se měl ujmout Dave Jerden,. Podle Cantrella měl vnést na album náladovou auru, která byla přímým důsledkem zádumčivé atmosféry a pocitu ze Seattlu.
Výsledné album Facelift vyšlo 21. srpna 1990 a v létě 1991 se umístilo na 42. místě žebříčku Billboard 200. Nezaznamenalo ale okamžitý úspěch, během prvních šesti měsíců od vydání se ho prodalo méně než 40 000 kopií. Zlom přišel až poté, co MTV zařadila skladbu "Man in the Box" do pravidelného denního vysílání a singl se dostal na 18. místo mainstreamového rockového žebříčku. Následující singl "Sea of Sorrow" dosáhl na 27. místo a za šest týdnů se prodeje alba v USA vyhouply na 400 000 kopií. Album bylo úspěšné také u kritiky, Steve Huey z AllMusic označil Facelift za jednu z nejdůležitějších desek při vytváření publika pro grunge a alternativní rock mezi posluchači hard rocku a heavy metalu. A Sammy Hagar prohlásil, že poté co viděl na MTV videoklip k písni "Man In The Box" pozval skupinu na turné s Van Halen.
11. září 1991 získalo album Facelift zlatý certifikát od Recording Industry Association of America (RIAA) za půl milionu prodaných kopií a stalo se tak prvním zlatým albem seattleského grungeového hnutí. Kapela nelenila a pokračovala v rozšiřování svého publika předskakováním takovým umělcům, jako jsou Iggy Pop, Van Halen, Poison a Extreme. Facelift od té doby získal trojnásobnou platinu za prodej tří milionů kopií ve Spojených státech. Koncert v Moore Theatre v Seattlu z 22. prosince 1990 byl zaznamenán a 30. července příštího roku vydán na VHS (obsahuje pět živých skladeb a tři videoklipy) pod názvem Live Facelift. Následovalo další zlato za prodej přesahující 50 000 kopií.
Na začátku roku 1991 získali Alice in Chains místo předskokana na turné Clash of the Titans s kapelami Anthrax, Megadeth a Slayer, čímž se kapela ještě více zapsala do povědomí širokého metalového publika, i když se vzhledem k thrashovému zaměření hlavních hvězd setkala převážně s ne zrovna vstřícným přijetím.
Po turné se kapela odebrala opět do studia původně proto, aby nahrála demosnímky pro další album. Během pobytu ve studiu se ale bubeníkovi Seanu Kinneymu zdál sen o natočení EP s názvem Sap. Kapela se tedy rozhodla nezahrávat si s osudem a nahrála pět akustických písní, které vyšly 4. února 1992 pod již zmiňovaným názvem.
EP se objevilo v době, kdy se na vrcholu žebříčku Billboard 200 drželo album Nevermind od Nirvany, což mělo za následek rostoucí popularitu kapel ze Seattlu a pojmu 'grunge music', a získalo během dvou týdnů opět zlatou certifikaci. Kromě Staleyho si na něm v úvodní skladbě "Brother" zazpíval i Cantrell a v refrénech písní "Brother" a "Am I Inside" se k oběma připojila hostující zpěvačka Ann Wilsonová ze skupiny Heart. Na EP se také podíleli Mark Arm z Mudhoney a Chris Cornell ze Soundgarden, kteří přispěli zpěvem ve skladbě "Right Turn" (v poznámkách k albu je píseň připsaná Alici Mudgarden).
V březnu 1992 se skupina vrátila do studia. Nové písně vznikaly převážně na cestách a materiál působí celkově temnějším dojmem než Facelift, šest ze třinácti písní alba se zabývá tématem závislosti. „Na tomto albu jsme hodně hledali duši. Je tam spousta intenzivních pocitů“, řekl o albu Cantrell, „s našimi každodenními démony se vypořádáváme prostřednictvím hudby. Všechen jed, který se v nás během dne nahromadí, si čistíme, když hrajeme.“
Album Dirt vyšlo 29. září 1992, umístilo se na šestém místě v žebříčku Billboard 200 a od svého vydání získalo 5× platinovou desku, čímž se stalo dosud nejprodávanějším albem skupiny. Nahrávka sklidila značný úspěch u kritiků, Steve Huey z AllMusic album chválil jako zásadní uměleckou výpověď blízkou mistrovskému dílu a Chris Gill z Guitar World jej označil za obrovské a předvídavé, přesto strašidelné a intimní a vznešeně temné a brutálně upřímné. Alice in Chains byli navíc v roce 1992 nominováni na cenu Grammy v kategorii 'Nejlepší hardrockový výkon' za skladbu "Man in the Box" z debutového alba.
Z alba Dirt vzešlo pět singlů, které se umístily v první třicítce žebříčku Billboard Mainstream Rock, které se v hitparádě drželi téměř dva roky. Jedním z důsledků úspěchu bylo zařazení Alice in Chains jako předskokanů na turné Ozzyho Osbournea No More Tours, které se ale neobešlo bez malého zaškobrtnutí. Několik dní před začátkem turné si Layne Staley při nehodě na čtyřkolce zlomil nohu a musel na pódiu používat berle.
Po vydání alba Dirt opustil skupinu Mike Starr. Staley v roce 1994 řekl časopisu Rolling Stone o jeho odchodu řekl: „Byl to jen rozdíl v prioritách. Chtěli jsme pokračovat v intenzivním koncertování a věnovat se tisku, zatímco Mike byl připraven jít domů.“ O několik let pozdějiale Mike tvrdil, že byl vyhozen kvůli své drogové závislosti.
Starra nahradil bývalý baskytarista Ozzyho Osbourna Mike Inez, který se s Alice in Chains seznámil během turné No More Tours a spřátelil se s nimi. Když byli v Brazílii, zavolali Inezovi, aby se k nim připojil, a on přijal. Chtěl odehrát už koncerty v Brazílii a dokonce se nechal i očkovat, ale kapela mu zavolala zpět s tím, že Starr chce odehrát poslední dva koncerty v Brazílii, a tak se s Inezem sejdou raději v Londýně. 27. ledna 1993 odehrál Inez svůj první koncert s Alice in Chains v londýnském Camden Underworld.
V dubnu 1993 nahrála skupina s Inezem dvě písně, "What the Hell Have I" a "A Little Bitter", pro soundtrack k filmu Last Action Hero. V létě toho roku pak absolvovali turné v rámci festivalu alternativní hudby Lollapalooza, což bylo jejich poslední velké turné se Staleyem.
V září, po rozsáhlém světovém turné následovala další návštěva studia. Staley k tomu poznamenal: „Chtěli jsme jít na pár dní do studia s našimi akustickými kytarami s tím, že uvidíme, co se stane. Nikdy jsme neplánovali, že hudba, kterou jsme tehdy vytvořili, bude vydána. Ale nahrávací společnost ji slyšela a moc se jim líbila. Pro nás to byla jen další zkušenost, kdye se čtyři kluci sešli ve studiu a udělali nějakou hudbu.“ Vydavatelství Columbia Records vydalo druhé akusticky založené EP Jar of Flies, které bylo napsáno a nahráno během jednoho týdne, 25. ledna 1994. Debutovalo na prvním místě v žebříčku Billboard 200 a stalo se tak prvním EP - a zároveň první nahrávkou Alice in Chains, která se dostala na vrchol hitparády.
Paul Evans z časopisu Rolling Stone označil EP za temně nádherné a Steve Huey prohlásil, že je to nenápadný kousek, bolestně nádherný a trýznivě smutný zároveň. Jar of Flies obsahuje "No Excuses", první singl Alice in Chains, který se umístil na prvním místě v žebříčku Mainstream Rock. Druhý singl "I Stay Away" skončil na desátém místě, zatímco závěrečný "Don't Follow" dosáhl na pětadvacáté. EP samotné získalo od RIAA trojnásobnou platinovou desku a během prvního roku se ho ve Spojených státech prodalo přes 2 miliony kopií. Získalo také dvě nominace na cenu Grammy, a to za nejlepší hardrockový výkon za skladbu "I Stay Away" a za nejlepší nahrávku.
Po vydání Jar of Flies Staley nastoupil na odvykací kúru kvůli závislosti na heroinu. Kapela měla původně na léto naplánované turné s Metallicou, Suicidal Tendencies, Danzig a Fight a také vystoupení na Woodstocku '94, ale během zkoušek na turné začal Staley opět brát heroin a jeho stav přiměl ostatní členy kapely, aby den před začátkem turné zrušili všechny naplánované koncerty, čímž kapela přerušila činnost. Na turné byli nahrazeni skupinou Candlebox.
Manažerská kancelář poté rozeslala prohlášení, že rozhodnutí odstoupit od turné s Metallicou bylo způsobeno zdravotními problémy uvnitř kapely. Kinney později časopisu Rolling Stone řekl: „Nikdo k sobě tehdy nebyl upřímný. Kdybychom pokračovali, byla by velká šance, že bychom se na cestách sami zničili, a rozhodně jsme nechtěli, aby se stalo na veřejnosti.“
Zatímco Alice in Chains v roce 1995 stáli, Staley se připojil ke 'grungeové superskupině' Mad Season, v níž působili také kytarista Pearl Jam Mike McCready, baskytarista John Baker Saunders z The Walkabouts a bubeník Screaming Trees Barrett Martin. Mad Season vydali jedno album Above, na kterém Staley zpíval hlavní vokály a podílel se na obalu. Z alba vzešel singl "River of Deceit", který se umístil na druhém místě mainstreamového rockového žebříčku, a také domácí videonahrávka Live at the Moore.
V dubnu 1995 vstoupili Alice in Chains do studia Bad Animals v Seattlu, kde je čekal producent Toby Wright, který předtím spolupracoval s Corrosion of Conformity a Slayer. Během práce ve studiu unikla do rádií horší verze písně "Grind", která se dočkala velkého ohlasu. 6. října 1995 tak byla skupina nucena uvolnit novou verzi písně, aby zabránila nadměrnému šíření 'nedodělku'.
Vydavatelství Columbia Records vydalo eponymní album Alice in Chains 7. listopadu 1995. Debutovalo na prvním místě v žebříčku Billboard 200 a získalo od té doby získalo trojnásobnou platinu. Ze čtyř singlů alba, "Grind", "Again", "Over Now" a "Heaven Beside You", jsou ale tři s Cantrellovým zpěvem. Jon Wiederhorn z časopisu Rolling Stone označil album za osvobozující a osvěcující, písně podle něj dosahují překvapivého, ohromujícího a hmatatelného účinku. Kapela se nicméně rozhodla nejet na turné na podporu alba, což přispělo k už tak rozšířeným pověstem o zneužívání drog.
Pokračovaly ale mimokoncertní aktivity. V polovině prosince 1995 vydala skupina domácí video The Nona Tapes, mockumentární film s rozhovory se členy kapely, které vedla novinářka Nona Weisbaumová (hraje ji Jerry Cantrell), a videoklip ke skladbě "Grind". Nečekaného úspěchu dosáhla tři roky po svém vydání na EP Sap píseň "Got Me Wrong", která byla v roce 1994 znovu vydána jako singl na soundtracku k nezávislému filmu Clerks, když vystoupala na sedmé místo v žebříčku Mainstream Rock Tracks.
Alice in Chains se znovu objevili na pódiu až 10. dubna 1996, kdy vystoupili v pořadu MTV Unplugged, který obsahoval výhradně akustické skladby. Během vystoupení zazněly některé ze singlů skupiny, které se dostaly na nejvyšší příčky hitparád, včetně "Rooster", "Down in a Hole", "Heaven Beside You", "No Excuses" a "Would?, a byla představena nová píseň "Killer Is Me" zpívaná Cantrellem. Vystoupení znamenalo jediné vystoupení kapely v pětičlenné sestavě, kterou doplnil druhý kytarista Scott Olson. V červenci 1996 bylo vydáno živé album z tohoto vystoupení, které debutovalo na třetím místě v žebříčku Billboard 200. Bylo doprovázeno domácím videozáznamem, přičemž obě tato alba získala platinovou desku.
Kapela poté vystoupila 10. května 1996 v 'The Late Show with David Letterman', kde předvedla písně "Again" a "We Die Young" a odehrála čtyři koncerty na podporu znovusjednocené původní sestavy KISS na jejich turné Alive/Worldwide Tour 1996-97, včetně posledního živého vystoupení Laynea Staleyho 3. července 1996 v Kansas City ve státě Missouri. Krátce po vystoupení byl Staley nalezen v bezvědomí poté, co se předávkoval heroinem, a byl převezen do nemocnice. Přestože se uzdravil, kapela byla nucena přerušit činnost.
Ačkoli se Alice in Chains nikdy oficiálně nerozpadli, Staley se stal samotářem a po smrti své bývalé snoubenky Demri Parrottové 29. října 1996 jen zřídka opouštěl svůj byt v Seattlu. „Drogy mi léta pomáhali,“ řekl v únoru 1996 časopisu Rolling Stone, „a teď se obracejí proti mně... teď procházím peklem a je to na nic. Nechtěl jsem, aby si moji fanoušci mysleli, že heroin je cool. Ale pak za mnou přišli, ukazovali mi palec nahoru a říkali mi, že jsou sjetí. To je přesně to, co jsem nechtěl, aby se stalo.“
Protože Cantrell nemohl nový materiál využít pro Alice in Chains, vydal v roce 1998 své první sólové album Boggy Depot, na kterém se podíleli také Sean Kinney a Mike Inez. Cantrell a Kinney se také objevili na albu Garage Inc. skupiny Metallica z roku 1998, oba hostovali ve skladbě "Tuesday's Gone", coververzi Lynyrd Skynyrd.
V říjnu 1998 se Staley konečně znovu spojil s Alice in Chains, aby přepracovali a nahráli dvě nové písně, "Get Born Again" a "Died", původně určené pro Cantrellovo druhé sólové album. Vyšly na podzim 1999 na box setu Music Bank, který obsahuje 48 skladeb, včetně rarit, demosnímků a dříve vydaných singlů. V listopadu 1998 pak Staley nahrál se superskupinou Class of '99 coververzi písně "Another Brick in the Wall" od Pink Floyd, která se objevila na soundtracku k hororovému sci-fi filmu Fakulta. Alice in Chains později vydala také patnáctiskladbovou kompilaci Nothing Safe: Best of the Box (červen 1999), první kompilační živé album skupiny, nazvané jednoduše Live, které vyšlo 5. prosince 2000 a druhou kompilaci Greatest Hits (červenec 2001).
Poté, co v roce 1998 absolvovali turné v rámci Cantrellovy sólové kapely, založili Sean Kinney a kytarista Queensrÿche Chris DeGarmo novou skupinu s názvem Spys4Darwin. Brzy poté se k superskupině připojili Mike Inez a zpěvák skupiny Sponge Vin Dombroski. V roce 2001 kapela vydala své první a jediné album, šestiskladbové EP s názvem Microfish. V červnu 2001 se Mike Inez připojil ke skupině Zakka Wylda Black Label Society na zbývající koncerty Ozzfestu poté, co mu ze zdravotních důvodů odešel baskytarista Steve Gibb (roce 2003 se zůčastnil také turné po západním pobřeží a Japonsku).
Cantrell v roce 2002 dokončil práci na svém druhém sólovém albu Degradation Trip, jehož textová náplň se silně soustředila na to, co Cantrell považoval za úpadek Alice in Chains, který byl v době, kdy se blížilo červnové vydání alba zjevný. V březnu téhož roku však Cantrell poznamenal: „Všichni jsme stále tady, takže je možné, že Alice in Chains spolu ještě něco udělají, já plně doufám, že ano.“
V rozhovoru z roku 2011 Kinney uvedl, že Staley nebyl jediný, kdo tehdy bojoval se závislostí: „Byl ústředním bodem, jak už to u zpěváků bývá. Takže ho vyčlenili. Ale pravda byla taková, že jsme v tom byli skoro všichni. Rozhodně jsem měl ruku pevně na volantu, když jsem sjížděl z útesu. A důvod, proč jsme se stáhli - víte, přestat, když máte dvě první desky, není zrovna nejlepší krok v kariéře, ale udělali jsme to, protože se máme rádi a nechtěli jsme umřít na veřejnosti. A vím jistě, že kdybychom pokračovali, tak bych teď s vámi po telefonu nemluvil. Nezvládl bych to. Prostě bych to nedokázal.“
Po deseti letech boje s drogovou závislostí byl Layne Staley 19. dubna 2002 nalezen mrtvý ve svém bytě. Pitva a toxikologická zpráva odhalily, že zemřel na směs heroinu a kokainu, známou jako 'speedball'. Pitva dospěla k závěru, že zemřel 5. dubna, tedy dva týdny před nalezením jeho těla. Cantrell věnoval jeho památce své druhé sólové album Degradation Trip z roku 2002, které vyšlo dva měsíce po Staleyho smrti. Mike Starr později v pořadu Celebrity Rehab prohlásil, že byl posledním člověkem, který viděl Staleyho živého, a přiznal, že se cítí provinile, že nezavolal záchranku poté, co ho před tím Staley varoval. Staley byl v té době naživu: „Přál bych si, abych té noci nebyl sjetý benzodiazepinem, to bych prostě neodešel,“
Po Staleyho smrti se Mike Inez připojil k Heart, s kterými koncertoval a nahrával v letech 2002 až 2006. Jerry Cantrell spolupracoval s několika umělci, jako jsou Heart, Ozzy Osbourne a Damageplan. V roce 2004 založil skupinu Cardboard Vampyres spolu s kytaristou The Cult Billym Duffym, zpěvákem Mötley Crüe a kytaristou Ratt Johnem Corabim, baskytaristou The Cult Chrisem Wysem a bubeníkem Joshem Howserem.
22. října 2004 vypověděla společnost Sony BMG po patnácti letech s Alice in Chains smlouvu.
V roce 2005 přišel Sean Kinney s nápadem uspořádat benefiční koncert pro oběti katastrofy tsunami, která postihla v roce 2004 jižní Asii. Obvolal své bývalé spoluhráče z kapely a přátele z hudební komunity, například bývalou manažerku Alice in Chains Susan Silverovou a byl překvapen nadšenou reakcí na svůj nápad. 18. února 2005 se Jerry Cantrell, Mike Inez a Sean Kinney znovu sešli, aby poprvé po devíti letech vystoupili na akci 'K-Rock Tsunami Continued Care Relief' v Seattlu. Na koncertě vystoupil zpěvák skupiny Damageplan Pat Lachman a další speciální hosté včetně Maynarda Jamese Keenana ze skupiny Tool a Ann Wilsonové z Heart. Několik měsíců po tomto zážitku se kapela ozvala Susan Silverová Cantrellovu manažerovi Billu Siddonsovi s tím, že by chtěla aby Alice in Chains znovu vyjeli na turné.
Skupina byla také oslovena producenty reality show Rock Star na stanici CBS, aby se zúčastnila její druhé sezóny, ale odmítla ji. V pořadu soutěžili začínající zpěváci o post zpěváka jedné ze skupin.
10. března 2006 vystoupili přeživší členové na koncertu Decades Rock Live televize VH1, aby vzdali úctu svým kolegyním ze Seattlu, muzikatkám Ann a Nancy Wilsonovým ze skupiny Heart. Zahráli skladbu "Would?" se zpěvákem Philem Anselmem z Pantery a Down a baskytaristou Duffem McKaganem z Guns N' Roses a Velvet Revolver. Na závěr vystoupení Cantrell věnoval show Layneu Staleymu a zesnulému kytaristovi Pantery a Damageplan Dimebagu Darrellovi. Zahráli také skladbu "Rooster" se zpěvákem Comes with the Fall Williamem DuVallem a Ann Wilsonovou.
Po koncertu následovalo krátké klubové turné po Spojených státech s názvem 'Finish What We Started', několik festivalových vystoupení v Evropě a krátké turné v Japonsku. Na reunionovém turné se ke kapele opět připojil Duff McKagan, který hrál ve vybraných písních na rytmickou kytaru. Během turné kapela při přechodu z elektrického setu na akustický zahrála pětiminutový videoklip vzdávající hold Staleymu.
U příležitosti reunionu kapely vydala společnost Sony Music dlouho odkládanou třetí kompilaci Alice in Chains, dvojalbum The Essential Alice in Chains, které obsahuje 28 písní.
S Williamem DuVallem se Jerry Cantrell sseznámil v Los Angeles v roce 2000 díky společnému známému, který Cantrellovi představil první album Comes with the Fall. Cantrell se poté s kapelou začal stýkat a občas se k ní přidával na pódiu. V letech 2001 až 2002 byli Comes with the Fall jednak předskokany na Cantrellově turné k jeho druhému sólovému albu Degradation Trip, jednak jeho doprovodnou kapelou, přičemž DuVall na koncertech zpíval Staleyho party.
DuVall se připojil k Alice in Chains jako zpěvák během reunionových koncertů skupiny v roce 2006 a poprvé veřejně vystoupil s kapelou na koncertě Decades Rock Live na stanici VH1. Podle Cantrella stačil DuVallovi jediný konkurz, aby toto angažmá získal. Na první zkoušce s kapelou DuVall zazpíval píseň "Love, Hate, Love". Po skončení se Sean Kinney podíval na své spoluhráče a řekl: „Myslím, že hledání je v podstatě u konce.“ Podle Mikea Ineze se DuVall nesnažil napodobovat Staleyho, a právě to je k němu přitáhlo.
Cantrell prozradil, že předtím, než DuValla do kapely navrhl, Sean Kinney a Mike Inez pozvali na zkoušku zpěváka Sponge a Spys4Darwin Vina Dombroskiho, ale neměli pocit, že by se do kapely hodil. Podle Cantrella měl o členství v kapele zájem také zpěvák Stone Temple Pilots a Velvet Revolver Scott Weiland.
Zmínil se také o tlaku, který je na DuValla vyvíjen: „Klást všechnu tu tíhu na Willova bedra je nespravedlivé. Právě zjišťujeme, jak fungujeme jako tým. I když se kapela změnila, přišli jsme o Laynea a přidali jsme Willa, žádný plán jsme neměli. Hrát znovu v roce 2005 nám prostě připadalo správné, tak jsme udělali další věc a vyrazili na turné. Dělali jsme to postupně. Je to víc než jen dělat hudbu, a vždycky to tak bylo. Jsme přátelé už dlouho. Byli jsme víc rodina než většina ostatních a odtud to muselo být v pořádku [ukazuje na své srdce].“
Reunion Cantrell dále vysvětlil slovy: „Chceme oslavit to, co jsme udělali a zavzpomínat na našeho přítele. Hráli jsme s několika zpěváky, kteří to skutečně dokážou přinést a přidat k tomu něco svého, aniž by byli Layneovým klonem. Nemáme zájem šlapat po jeho bohatém odkazu. Je těžké tím projít. Zvolíte přístup Led Zeppelin a už nikdy nebudete hrát, protože ten chlap byl tak důležitý? To je přístup, který jsme měli po mnoho let. Nebo to zkusíte as někým jiným? Jsme ochotni to risknout. Je to kompletně reunion, protože my tři, co jsme zůstali, jsme zase spolu. Ale není to o rozchodu a zapomínání - je to o vzpomínání a posunování se dál.“
Sean Kinney to doplnil: „Nikdy jsem Jerrymu nezavolal a ani on mi nikdy nezavolal a neřekl: „Hele, pojďme dát kapelu zase dohromady,“ víte? Každý krok jsme dělali nesmírně opatrně a pomalu a dělali jsme to, co nám připadalo správné. Když to bylo upřímné a dělali jsme to z upřímných důvodů a všichni jsme s tím byli srozuměni, tak jsme udělali malý krůček. Nikdo z nás není na mizině. Nikdo nepotřebuje být skalní frajer a víte, hladit si ego. Myslím, že takhle opravdu nefungujeme. Takže pokud to bylo dobré, z dobrého důvodu a šlo o to dělat hudbu a pokračovat dál...“
Od srpna do října 2007 se Alice in Chains připojili k Velvet Revolver na šňůře koncertů v USA a Kanadě. Během tohoto turné skupina také odehrála čtyři speciální pouze akustické koncerty, pojmenované jako 'The Acoustic Hour'. 31. srpna 2007 bylo akustické vystoupení v The Rave/Eagles Club v Milwaukee ve Wisconsinu nahráno pro připravované živé album. Dne 2. listopadu 2007 vystoupili se čtyřmi písněmi v Benaroya Hall v Seattlu na benefičním koncertě Matta Messiny a Symphony Guild k 10. výročí založení dětské nemocnice a regionálního lékařského centra v Seattlu. Kromě původního materiálu kapely zahráli také coververzi písně "Kashmir" od Led Zeppelin, přičemž je podpořilo více než 200 hudebníků včetně Northwest Symphony Orchestra a Northwest Girlchoir.
Na řízení kapely se v letech 2005-2007 podíleli bývalý manažer skupiny The Doors Bill Siddons a jeho manažerská společnost Core Entertainment spolu s původní manažerkou Susan Silver.
Už v dubnu 2007 začala kapela s DuVallem psát a nahrávat demosnímky písní pro nové album, pak se ale dlouho neobjevovaly žádné zprávy o novém materiálu. Až v říjnu 2008 Alice in Chains oznámili, že začali nahrávat ve studiu s producentem Nickem Raskulineczem. Mezitím 14. září 2008 vystoupili o přestávce zápasu Seattle Seahawks vs. San Francisco 49ers na Qwest Field (nyní Lumen Field) v Seattlu. Dvanáctiminutové vystoupení pro 67 000 diváků nabídlo opět coververzi písně "Kashmir" od Led Zeppelin za doprovodu Northwest Symphony Orchestra.
V době vzniku nové desky neměla kapela nahrávací společnost a album tak financovali Jerry Cantrell a Sean Kinney. Nahrávání bylo dokončeno 18. března 2009 (v den Cantrellových 43. narozenin a také v den, kdy se narodil syn Williama DuValla) a začalo se míchat pro zářijové vydání. V dubnu 2009 pak bylo oznámeno, že nové album vyjde u Virgin/EMI, což znamenalo první změna vydavatelství skupiny za její více než dvacetiletou kariéru. Susan Silverová, která začala s Alice in Chains spolupracovat v roce 1988, nyní skupinu řídila společně s Davidem Benvenistem a jeho firmou Velvet Hammer.
11. června 2009 se na serveru Blabbermouth.net objevila zpráva, že nové album ponese název Black Gives Way to Blue a oficiálně má vyjít 29. září 2009. Kromě toho bylo oznámeno, že na klavír si v titulní skladbě, kterou Cantrell napsal a nazpíval jako poctu Layne Staleymu, zahraje Elton John. O vokální povinnosti se podělil William DuVall s Jerrym Cantrellem, který zpívá hlavní vokály ve většině písní. 30. června byla ke koupi prostřednictvím iTunes a Amazonu zpřístupněna píseň "A Looking in View" a na začátku července byla po omezenou dobu k dispozici ke stažení zdarma prostřednictvím oficiálních webových stránek kapely. Ačkoli se nejednalo o první rádiový singl alba, rockové stanice po celých Spojených státech začaly píseň okamžitě hrát (7. července debutoval prostřednictvím oficiálních webových stránek kapely k písni, která byla nominována na cenu Grammy za nejlepší hardrockový výkon, také videoklip). Jako první oficiální singl z alba byla 14. srpna uvolněna skladba "Check My Brain", opět s videoklipem. Byla rovněž nominována na cenu Grammy za nejlepší hardrockový výkon.
Sean Kinney o novém albu a smíšených reakcích fanoušků na to, že kapela po Staleyho smrti pokračuje dál řekl: „Podívejte se, je to velký krok vstát a jít dál. Někteří lidé, s nimiž se ta hudba tak silně spojila, jejich názory, jak to cítí ... Je úžasné, že mají takovou vazbu, ale vypadá to, že se chovají, jako by se jim to stalo. Stalo se to nám a Layneově rodině, ne jim. Tohle jsou vlastně naše životy. Když jsme s tím smíření my, proč byste nemohli být vy? Tohle se stalo nám, vám se to nestalo. Ale tohle album není o tom, má univerzálnější význam. Všichni kurva umřeme, všichni někoho ztratíme, a to kurva bolí. Jak se přes to přenesete? Tahle deska je o tom, jak jdeme dál a jak nás to bolí. To je pro mě vítězství. Už teď mám pocit, že jsem vyhrál. Někdy se nás lidi ptají jestli by Layne nebyl nasranej, že jsme to udělali?. A já jim říkám, že by to bylo naopak. Byl by naštvaný, že nám to trvalo tak dlouho. Neděláme to pro peníze, v hudebním byznysu už žádné peníze nejsou. Jerry a já jsme celé album financovali a utratili jsme spoustu vlastních peněz, protože tomu věříme. A jeden z důvodů, proč to dělám, je, aby se rozsvítilo tam, kde bylo světlo zhasnuté.“
V září 2008 bylo oznámeno, že Alice in Chains budou v následujícím roce headlinery australského festivalu Soundwave, a to společně s Nine Inch Nails a Lamb of God. POzději bylo také oznámeno, že si zahrají na třetím ročníku festivalu Rock on the Range.
1. srpna 2009 vystoupili Alice in Chains spolu s Mastodon, Avenged Sevenfold a Glyder v dublinském Marlay Parku jako předkapela Metallicy. U příležitosti evropského turné skupiny vyšel v listopadu 2009 ve Velké Británii a později i v USA další singl, "Your Decision" a v červnu 2010 byl do rockových rádií uveden i poslední singl "Lesson Learned".
Black Gives Way to Blue debutovalo na 5. místě v žebříčku Billboard 200 a už 18. května 2010 získalo zlatý certifikát za prodej více než 500 000 kopií v USA. Singly "Check My Brain" a "Your Decision" se dostaly na 1. místo v žebříčku Billboard's Mainstream Rock Tracks, zatímco „Lesson Learned“ dosáhl na 4. místo. Skladba "Check My Brain" byla první také v žebříčku Alternative Songs a v žebříčku Hot Rock Songs.Dosáhla také 92. místa v Billboard Hot 100, čímž se stala prvním singlem skupiny, který se v tomto žebříčku objevil.
Spolu s kapelami Mastodon a Deftones absolvovali Alice in Chains koncem roku 2010 turné po Spojených státech a Kanadě s názvem Blackdiamondskye tour, což je spojení názvů posledních alb těchto tří kapel (Black Gives Way to Blue, Diamond Eyes a Crack the Skye).
Dne 8. března 2011 byl nalezen mrtvý ve svém domě v Salt Lake City bývalý baskytarista kapely Mike Starr, bylo 44 let. Později se objevily zprávy, že Starrův spolubydlící ho několik hodin před tím viděl, jak si míchá metadon a léky na úzkost. Pozdější zprávy naznačovaly, že Starrova smrt mohla souviset se dvěma různými druhy antidepresiv, které mu předepsal jeho lékař. Veřejný smuteční obřad se konal 20. března 2011 v Mezinárodní fontáně Seattle Center. Uskutečnil se také soukromý smuteční obřad, kterého se podle Mikea Ineze zúčastnili Jerry Cantrell a Sean Kinney.
21. března 2011 Alice in Chains oznámili, že pracují na pátém studiovém albu, které mělo být původně dokončeno v létě 2012 a vydáno koncem roku nebo začátkem roku 2013. Mezitím ale Cantrell podstoupil operaci pravého ramene, což nahrávání nového materiálu oddálilo. V rozhovoru zveřejněném v květnu 2012 situaci vysvětlil: „Věc, která mě vrátila zpět byly nějaké problémy s kostními ostruhami a chrupavkou. Stejný problém jsem měl asi před šesti lety i v druhém rameni, takže jsem si teď nechal udělat obě. Je to zranění z opakovaných pohybů při hraní.“ Cantrell nemohl hrát na kytaru následujících osm měsíců po operaci, což sice situaci zkomplikovalo, ale ve skládání mu to nezabránilo. Z jednoho z rifů, které si během zotavování nazpíval do telefonu se později stala píseň "Stone". První koncert po téměř deseti měsících a první po Cantrellově operaci ramene odehrála kapela v kasinu Winstar v Thackerville v Oklahomě 13. srpna 2011. 31. května odehrála kapela jediný koncert v roce 2012, a to akustický set pěti písní na osmém výročním benefičním koncertu fondu MusiCares MAP na počest Jerryho Cantrella.
4. prosince 2012 Cantrell potvrdil, že nové album bylo dokončeno. O čtrnáct dní později debutoval na internetu první singl "Hollow" a v lednu byl k dispozici k digitálnímu stažení i s oficiálním videoklipem. V polovině března pak bylo oznámeno, že album se bude jmenovat The Devil Put Dinosaurs Here. Nakonec vyšlo 28. května 2013 a debutovalo na 2. místě v žebříčku Billboard 200.
V rámci propagace alba se Alice in Chains spojili s produkční společností Funny or Die a natočili jedenáctiminutový mockument film s názvem AIC 23, ve kterém se profesor filmových studií Alan Poole McLard (hraje ho W. Earl Brown) pokouší natočit dokument o Alice in Chains bez pomoci skutečné kapely, místo toho dělá rozhovory s jinými hudebníky. Mezi nimi jsou country zpěvák Donnie 'Skeeter' Dollarhide Jr. (hraje ho Jerry Cantrell), reggae zpěvák Nesta Cleveland (hraje ho William DuVall), blackmetalový hudebník Unta Gleeben Glabben Globben Globin (hraje ho Mike Inez) a hipster Stanley Eisen (hraje ho Sean Kinney). Video bylo zveřejněno 3. dubna 2013 a objevují se v něm také Ann a Nancy Wilsonovy ze skupiny Heart, Mike McCready z Pearl Jam, Kim Thayil ze Soundgarden, Duff McKagan z Guns N' Roses, Brent Hinds a Bill Kelliher z Mastodon a Lars Ulrich a Robert Trujillo z Metallicy.
Videoklipy byly zhotoveny kromě titulní písně a zmíněné "Hollow" ještě ke skladbám "Stone", "Voices" a "Phantom Limb". "Hollow" a "Stone" se dostaly na první místo v žebříčku Billboard's Mainstream Rock Tracks, „Voices“ na třetí, a každá z těchto tří písní se v žebříčku udržela 20 týdnů. Samotné album The Devil Put Dinosaurs Here bylo v roce 2014 nominováno na cenu Grammy v kategorii 'Best Engineered Album, Non-Classical'.
Na podporu alba absolvovali Alice in Chains v letech 2013 a 2014 rozsáhlé turné po USA, Kanadě a Evropě. V květnu 2013 kapela vystoupila společně se Soundgarden jako předskokan na každoročním festivalu MMRBQ v Camdenu ve státě New Jersey. 18. ledna 2015 vystoupila kapela v poločasové přestávce zápasu NFC Championship Game mezi týmy Seattle Seahawks a Green Bay Packers na hřišti Century Link Field v Seattlu. Cantrell je celoživotním fanouškem Seahawks a často navštěvuje jejich zápasy. V létě 2015 a v létě 2016 kapela absolvovala další turné a na vybraných koncertech předskakovala Guns N' Roses v rámci Not in This Lifetime.... Tour. Turné v roce 2016 zakončila 8. října 2016 koncertem v Grand Sierra Resort and Casino v Renu v Nevadě.
V listopadu 2016 Alice in Chains vydali ke 40. výročí vydání alba 2112 od Rush coververzi písně "Tears". 25. listopadu 2016 vyšlo poprvé na vinylu domácí video Live Facelift v rámci akce Record Store Day Black Friday, které obsahuje šest písní (bylo vydáno pouze 5000 kopií).
V červnu 2017 bylo oznámeno, že se kapela vrátí do Studia X (dříve Bad Animals Studios) v Seattlu, aby ještě ten měsíc s Nickem Raskulineczem, který produkoval poslední dvě alba kapely, nahrála nový materiál, který by mělo být předběžně vydán začátkem roku 2018. Nahrávání začalo 12. června 2017 a 11. ledna 2018 oznámil producent Nick Raskulinecz prostřednictvím Instagramu, že album je téměř hotové. Nahrávalo ve čtyřech studiích. Po nahrávání ve Studiu X v Seattlu se kapela vydala do Nashvillu, aby nahrála vokály a sólové kytary v domácím studiu Nicka Raskulinecze. Cantrell si však musel na několik týdnů nečekaně od práce odpočinout poté, co onemocněl na narozeninách Sammyho Hagara. Nechal tedy inženýra kapely Paula Figueroa přijít k sobě domů a nahráli tam spoustu jeho vokálů a sól. Nahrávání alba kapela dokončila v Henson Recording Studios v Los Angeles. 14. dubna 2018 Cantrell prozradil, že Alice in Chains právě dokončili mixování nového alba a podepsali smlouvu s BMG.
V roce 2017 Alice in Chains nevystoupili naživo, až 28. dubna 2018 odehráli v bostonském House of Blues svůj první koncert od října 2016. V květnu 2018 pak vystoupili jako headlineři na festivalech Carolina Rebellion, Lunatic Luau, Pointfest, Northern Invasion, WMMR BBQ ve Filadelfii a 18. května 2018 na festivalu Rock on the Range v Columbusu ve státě Ohio, kde vzdali hold Chrisu Cornellovi při příležitosti prvního výročí jeho smrti (na závěr svého setu zahráli dvě písně Soundgarden - "Hunted Down" a "Boot Camp"). Na konci koncertu pódiová světla napsala písmena 'CC' jako Chrise Cornell a 'SG' Soundgarden. V červnu kapela zahájila své evropské turné a po boku Ozzyho Osbourna a Helloween vystoupila jako headliner na festivalu Tons Of Rock v Norsku.
3. května 2018 vydala kapela prostřednictvím Spotify, Amazonu a iTunes nový singl "The One You Know" (téhož dne byl na YouTube zveřejněn videoklip režírovaný Adamem Masonem), který se umístil na 9. místě v žebříčku Billboard's Mainstream Rock. Třetí singl "Never Fade", vyšel 10. srpna 2018 také prostřednictvím digitálních a streamovacích služeb. Píseň je poctou věnovanou babičce frontmana Williama DuValla, Chrisi Cornellovi a původnímu zpěvákovi Layneovi Staleymu. Umístil se na 10. místě v žebříčku Billboard's Mainstream Rock.
Dne 20. srpna 2018 uspořádal baseballový tým Seattle Mariners na hřišti Safeco Field v Seattlu speciální akci 'Alice in Chains Night' na podporu alba Rainier Fog, přičemž tým nabídl fanouškům balíček, který zahrnoval vstupenku na terasu klubu Safeco Field, vstup na předzápasový poslech alba, tričko kapely a CD Rainier Fog. Jerry Cantrell také před zápasem Seattle Mariners vs. Houston Astros slavnostně hodil první nadhoz.
U příležitosti vydání alba vystoupila kapela 21. srpna 2018 s akustickým setem na vrcholu věže Space Needle v Seattlu. Byli tak první kapelou, která vystoupila na nové skleněné podlaze Space Needle, první a jediné otočné skleněné podlaze na světě ve výšce 500 stop.
Dne 22. srpna 2018 vyslala skupina Alice in Chains fanoušky na honbu za informacemi, aby se dostali k tajnému koncertu, který skupina odehraje 24. srpna v Seattlu. Deset podepsaných kopií CD Rainier Fog bylo ukryto po celém městě jako vstupenka na koncert a kapela požádala fanoušky, aby sledovali její příběh na Instagramu, kde se dozví podrobnosti o deseti skrytých místech. Jakmile bylo všech 10 desek nalezeno, kapela prozradila, že tajný koncert se bude konat v rockovém klubu The Crocodile, přičemž omezený počet vstupenek bude k dispozici při zakoupení jejich alba na pop-up akci na stejném místě následujícího dne. Na Instagramu kapely byly také zveřejněny ukázky jednotlivých skladeb z alba. Kapela také připomněla vydání alba pop-up muzejní instalací v The Crocodile v Seattlu ve dnech 23. a 24. srpna. V muzeu byly k vidění vzácné fotografie Alice in Chains, limitované edice zboží a memorabilie, které představovaly více než 30 let trvající kariéru skupiny.
Album Rainier Fog debutovalo na 12. místě žebříčku Billboard 200, když se ho v prvním týdnu po vydání prodalo 31 000 kopií, na 1. místě v žebříčcích Billboard Top Rock Albums, Alternative Albums a Hard Rock Albums a na 3. místě v žebříčku Vinyl Albums. Stalo prvním albem Alice in Chains v Top 10 ve Velké Británii, kde se umístilo na 9. místě a obsadilo první příčku britského žebříčku Rock & Metal Albums. Bylo také nominováno na cenu Grammy za nejlepší rockové album.
1. prosince 2020 byla skupina oceněna cenou Founders Award, kterou jí udělilo Muzeum popkultury v Seattlu. Na benefičním koncertě vystoupili mimo jiné umělci jako Ann Wilsonová, Korn, Metallica, Fishbone, Dallas Green, Billy Corgan, Tad Doyle a členové Soundgarden a Pearl Jam. Akce byla zpřístupněna k bezplatnému streamování a během prvního večera vynesla muzeu více než 600 000 dolarů. Kompilace s nejlepšími momenty z pocty byla zpřístupněna ke streamování na Amazon Music.
V rozhovoru z dubna 2022 zpěvák William DuVall prozradil, jak to vidí s novým albem: „Myslím, že teď procházíme obdobím, kdy konečně doháníme věci, které jsme měli naplánované na rok 2020 a 2021. Takže je to taková přestávka a my se prostě zabýváme všemi těmi uloženými projekty, které jsme měli naplánované před několika lety. Takže jakmile se dostaneme zpátky do tempa a koncem léta se rozjedeme, jsem si jistý, že to vyvolá spoustu nápadů na další studiové album.“
Ačkoli jsou Alice in Chains v mainstreamových médiích popisováni většinou jako grunge a občas také jako alternativní metal, sludge metal, alternativní rock, doom metal nebo hard rock s prvky blues rocku, folk rocku, funk metalu a jangle popu, Jerry Cantrell kapelu vidí především jako heavy metalovou. V roce 1996 řekl časopisu Guitar World: „Jsme mixem různých věcí .... Nevím přesně, jaká je to směs, ale určitě je v tom metal, blues, rock and roll a možná i špetka punku. Ta metalová část nás ale nikdy neopouští a já to ani nechci.“ Podobně to shrnul Edmonton Journal: „Život a hraní v Seattlu jim možná přinesly nálepku grunge, ale v jádru byli vždycky v podstatě klasickou metalovou kapelou.“
Později Cantrell také prohlásil: „Když jsme poprvé vyšli, byli jsme metal. Pak se nám začalo říkat alternativní metal. Pak se objevil grunge a pak jsme byli hard rock. A teď, od té doby, co jsme začali znovu hrát, jsem nás viděl zařazené jako: hard rock, alternativu, alternativní metal nebo prostě metal. Nedávno jsem vešel do prodejny HMV, abych se podíval na umístění a zjistil, co hrajem, a zařadili nás zpátky do sekce metal. Zase tam, kde jsme začali!“ Podle Mikea Ineze byli Alice in Chains vždycky metalovými nevlastními dětmi seattleské scény.
Podle Stephena Thomase Erlewina z AllMusic se jejich zvuk vyznačoval riffováním ve stylu Black Sabbath a nekonvenčním stylem zpěvu. Erlewine kapelu popsal jako dostatečně tvrdou pro metalové fanoušky, kterou přesto její temná tematika a punkový přístup zařadily mezi přední řady grungeových kapel ze Seattlu. Na třech albech skupiny se objevuje akustická hudba, a přestože skupina zpočátku tyto nahrávky oddělovala, na stejnojmenném albu Alice in Chains se tyto styly spojily a vytvořily ponurý, nihilistický zvuk, který vyvažoval drásavý hard rock s jemně strukturovanými akustickými čísly.
Skupina je do značné míry ovlivněna anglickou metalovou hudbou; v roce 2018 Jerry Cantrell prohlásil za jednu ze svých největších inspirací kytaristu Black Sabbath Tonyho Iommiho, zatímco Layne Staley označil za své první vlivy Black Sabbath a Deep Purple.
Alice in Chains jsou také známí pro jedinečnou vokální harmonii Staleyho (nebo DuValla) a Cantrella, která zahrnovala jak překrývající se pasáže a dvojhlasy, tak charakteristické harmonie obvykle oddělené durovou tercií. Cantrell řekl, že to byl právě Staley, kdo mu dodal sebejistotu zpívat vlastní písničky. Alyssa Burrowsová uvedla, že charakteristický zvuk kapely vycházel ze Staleyho vokálního stylu a jeho textů zabývajících se osobními boji a závislostmi. Staleyho písně byly často považovány za temné, s tématy jako zneužívání drog, deprese a sebevražda, zatímco Cantrellovy texty se zabývaly spíše osobními vztahy.
Kapela prodala přes 19 milionů desek ve Spojených státech a více než 30 milionů desek po celém světě, měli dvě alba na prvním místě hitparády, 23 singlů v Top 40 a získali jedenáct nominací na cenu Grammy. Umístila na 34. místě v žebříčku VH1 '100 Greatest Artists of Hard Rock'. Časopisem Hit Parader byla označena za 15. nejlepší koncertní kapelu, přičemž Staley se umístil na 27. místě jako nejlepší heavy metalový zpěvák všech dob. Druhé album kapely, Dirt, bylo v roce 2008 časopisem Close-Up označeno za 5. nejlepší album za posledních dvacet let.
V říjnu 2008 časopis Guitar World zařadil Cantrellovo sólo v písni "Man in the Box" na 77. místo svého seznamu '100 Greatest Guitar Solos'a v srpnu 2009 vyhráli Alice in Chains anketu Kerrang! Icon Award. V listopadu 2011 se EP Jar of Flies umístilo na čtvrtém místě v žebříčku deseti nejlepších kytarových alb roku 1994 časopisu Guitar World, dále bylo zařazeno do seznamu 'Superunknown: 50 Iconic Albums That Defined 1994' časopisu Guitar World a v květnu 2014 se umístilo na pátém místě v žebříčku '10 Best Hard Rock Albums of 1994' časopisu Loudwire. V červnu 2017 časopis Metal Injection zařadil kapelu na první místo svého seznamu „'0 nejtěžších grungových kapel' a Ozzy Osbourne zařadil Facelift mezi svých 10 oblíbených metalových alb.
Kytarista skupin Pantera a Damageplan Dimebag Darrell vyjádřil svůj obdiv ke Cantrellově kytarové práci v rozhovoru pro Guitar International v roce 1995, když řekl, že vrstvení a poctivý pocit, kterého Jerry Cantrell dosáhl na desce Dirt má mnohem větší cenu než někdo, kdo hraje pět milionů not.
Pouliční hudebník Wesley Willis napsal o kapele píseň s názvem "Alice in Chains", která se objevila na jeho albu Feel The Power z roku 1996. Billy Corgan zase prozradil, že píseň "Bleeding The Orchid" z alba Zeitgeist skupiny Smashing Pumpkins z roku 2007 má v harmoniích trochu pocty Alice in Chains a byla nepřímo inspirována Staleyho smrtí.
V roce 1992 se Alice in Chains objevili ve filmu Camerona Crowea Singles, kde vystupovali jako 'barová kapela'a přispěli na soundtrack k filmu písní "Would?", jejíž videoklip získal ocenění za nejlepší videoklip z filmu na MTV Video Music Awards.
V srpnu 2015 vydal novinář David de Sola biografii Alice in Chains: The Untold Story. O tři roky později vyšla aktualizovaná verze zahrnující navíc období od roku 2014 do roku 2017. Kapela ani její management se ale na knize nijak nepodíleli. Místo toho byly vyzpovídány zdroje spojené přímo s kapelou.
Hliněné panenky členů kapely použité v klipu k písni "I Stay Away" jsou vystaveny v muzeu Rock and Roll Hall of Fame v Clevelandu ve státě Ohio.
