| Původ: | Upplands Väsby, Švédsko |
| Aktivní roky: | 1979–1992, 1999, 2003 – současnost |
| Styl: | Arena rock, hard rock, glam metal, blues rock, heavy metal |
| Vydavatelé: | Epic, Edel, Sanctuary, earMusic, UDR Records, Silver Lining Music/Hell & Back Recordings, Swedmetal Records |
| Web: | www.europetheband.com |
Europe je švédská rocková skupina, kterou v roce 1979 v Upplands Väsby založili zpěvák Joey Tempest, kytarista John Norum, baskytarista Peter Olsson a bubeník Tony Reno. Významného průlomu ve Švédsku dosáhli v roce 1982 vítězstvím v televizní soutěži "Rock-SM" (Swedish Rock Championships); tato soutěž se konala poprvé a Europe zaznamenali větší úspěch než samotná soutěž.
Od svého vzniku Europe vydali jedenáct studiových alb, tři živá alba, tři kompilace a dvacet čtyři videoklipů. Současnou sestavu tvoří Tempest, Norum, baskytarista John Levén, klávesista Mic Michaeli a bubeník Ian Haugland.
Europe se mezinárodně proslavili především v osmdesátých letech svým třetím albem The Final Countdown z roku 1986, ale úspěšní byli i později, od roku 2003 prodali po celém světě 10 milionů alb. Kapela měla dvě alba v první dvacítce žebříčku Billboard 200 (The Final Countdown a Out of This World) a tři singly v první třicítce žebříčku Billboard Hot 100 ("The Final Countdown", "Rock the Night" a "Carrie", který se dostal na třetí místo Billboard Hot 100).
V roce 1992 Europe přerušili činnost a dočasně se znovu sešli pouze na jednorázovém vystoupení ve Stockholmu na Silvestra 1999. K oficiálnímu reunionu došlo až v roce 2003. Od té doby skupina vydala šest alb: Start from the Dark (2004), Secret Society (2006), Last Look at Eden (2009), Bag of Bones (2012), War of Kings (2015) a Walk the Earth (2017). V USA na sebe Europe nově upozornili poté, co se v letech 2015-2016 objevili v reklamní kampani kabelové televize GEICO.
Kapela je ovlivněna především skupinami Whitesnake, Deep Purple, Rainbow, Led Zeppelin, Thin Lizzy, UFO a Michael Schenker Group.
První inkarnace kapely se jmenovala Force a dala se dohromady v roce 1979 ve stockholmském Upplands Väsby. Jejími členy byli zpěvák Joey Tempest, kytarista John Norum, baskytarista Peter Olsson a bubeník Tony Reno. "Vzpomínám si, že když jsme založili kapelu Force, hráli jsme ve zkušebně covery, jako všechny kapely, protože jsme se chtěli naučit na své nástroje" řekl Tempest, "Pak jsem si jednoho dne řekl, že bychom možná měli dělat vlastní věci. Nikdo neměl žádný nápad, tak jsem do zkušebny přinesl ten svůj, a tehdy jsme začali psát vlastní věci."
Kapela poslala několik demosnímků nahrávacím společnostem, ale bylo jim řečeno, že aby mohli být vydáni, musí se ostříhat a zpívat švédsky. Zhruba po dvou letech došlo k první personální změně, kapelu opustil baskytarista Peter Olsson a nahradil ho John Levén. Jen o pár měsíců později se Levén připojil ke skupině Rising Force Yngwieho Malmsteena a k Force se přidal Malmsteenův bývalý baskytarista Marcel Jacob. Tahle rošáda ale trvala jen tři měsíce; Levén měl zřejmě s Malmsteenem problémy, a tak si s Jacobem opět vyměnili místa.
V roce 1982 přihlásila Tempestova přítelkyně kapelu do švédské soutěže rockových talentů Rock-SM. V konkurenci 4000 kapel soutěž vyhráli díky písním "In the Future to Come" a "The King Will Return". Odměnou jim byla smlouva s nahrávací společností Hot Records. Tempest navíc získal individuální cenu za nejlepšího zpěváka a Norum získal cenu za nejlepšího kytaristu. Těsně před soutěží si kapela změnila název na Europe. Název Tempest vymyslel podle alba Made in Europe od skupiny Deep Purple.
Debutové album s eponymním názvem vyšlo následující rok a dobře se prodávalo ve Švédsku a Japonsku. V domovské zemi kapely se album umístilo na osmém místě hitparády a singl "Seven Doors Hotel" se stal v Japonsku hitem v Top 10.
Druhé album Wings of Tomorrow se natáčelo na přelomu let 1983 a 1984 v Polar Studios ve Stocholmu a vyšlo hned 24.února. O album projevila zájem společnost CBS Records, která jim v roce 1985 nabídla mezinárodní smlouvu. "Myslím, že jedním z nejdůležitějších alb pro kapelu bylo Wings of Tomorrow," řekl později Tempest, "učili jsme se psát písničky a John začal hrát na kytaru opravdu skvělé věci. Stali jsme se lepší kapelou a to bylo pro kapelu dobré období."
Skladby "Wings of Tomorrow" a "Scream of Anger" převzala později švédská melodická deathmetalová skupina Arch Enemy. Jejich kytarista Michael Amott hostoval s Europe, když 3. března 2014 ve Stockholmu přehráli album v plném znění. "Je to přítel kapely a na hudbě Europe vyrůstal," sdělil Joey Tempest. "Byla to pro nás čest a velká zábava mít ho s sebou na pódiu!"
Došlo i k dalším změnám v sestavě. Brzy byl pro hraní na živých koncertech angažován také klávesista Mic Michaeli a krátce nato se stal oficiálním členem kapely. Druhé album bylo také poslední nahrávkou pro bubeníka Tony Rena, který byl propuštěn kvůli nedostatku motivace a údajnému flákání zkoušek. Na jeho místo nastoupil Ian Haugland, který dříve hrál mimo jiné v kapele Trilogy, kde zpíval baskytarista Candlemass Leif Edling, a v kapele Rising Force Yngwieho J. Malmsteena. Baskytarista Peter Olsson později také tvrdil, že Reno byl na albech nahrazen bubenickým automatem.
V dubnu 1985 Europe vydali EP se soundtrackem ke švédskému filmu On the Loose, z něhož vzešel hit "Rock the Night". O několik měsíců později byl Joey Tempest požádán, aby napsal píseň pro charitativní projekt Swedish Metal Aid. Napsal píseň "Give a Helping Hand", na níž se měly podílet největší hvězdy švédského rocku a metalu. Výtěžek z prodeje singlu, který produkoval kytarista Easy Action Kee Marcello, byl věnován hladovějícím lidem v Etiopii.
V září 1985 oslovil Europe manažer z vydavatelství Epic Records. Pomohl kapele začít nahrávat další album s producentem skupiny Journey Kevinem Elsonem. Výsledkem bylo album The Final Countdown, které vyšlo 26. května 1986, a přestože kritiky na něj nebyly většinou nijak příznivé, zajistilo skupině mezinárodní průlom. V USA získalo trojnásobnou platinu a dostalo se na 8. místo žebříčku Billboard 200. Titulní skladba byla vydána jako první singl a zaznamenala celosvětový úspěch, když se umístila na prvním místě ve 25 zemích, například ve Velké Británii, Francii, Španělsku a Německu. Hit "Rock the Night" se v evropských zemích dostal do první desítky hitparád a power balada "Carrie" se umístila na 3. místě hitparády Billboard Hot 100. Dalším vydaným singlem byla skladba "Cherokee".
Prvními písněmi napsanými pro toto album byly "Rock the Night" a "Ninja", které měly premiéru už na turné skupiny k albu Wings of Tomorrow v roce 1984. "Rock the Night" vyšla jako singl ve Švédsku v roce 1985 a v hitparádě se umístila na čtvrtém místě. Ve stejném roce se objevila také na EP soundtracku k výše zmíněnému švédskému filmu On the Loose, společně s písněmi "On the Loose" a "Broken Dreams". "Rock the Night" a "On the Loose" byly znovu nahrány na album The Final Countdown spolu s písní "Ninja", všechny s mírně odlišným textem.
Vzhledem k celonárodnímu úspěchu On the Loose a "Rock the Night" vyrazili Europe v roce 1985 na nové turné po Švédsku, přičemž do setlistu byly zařazeny nové písně "Danger on the Track", "Love Chaser" a power balada "Carrie", které byly připraveny k nahrání na album. Skladbu "Carrie" napsali společně Tempest a klávesista Mic Michaeli během jam session. Raná verze písně se skládala pouze z kláves a vokálů a byla takto provedena na turné v roce 1985 (na verzi pro album se měla objevit celá kapela).
Píseň "The Final Countdown" byla založena na starém klávesovém riffu, který Tempest složil již v letech 1981-82. V roce 1985 navrhl baskytarista John Levén, aby Tempest napsal píseň založenou na tomto riffu. Text byl inspirován písní Davida Bowieho "Space Oddity"."
"Cherokee" byla poslední písní napsanou pro album, vznikla pouhý týden předtím, než kapela odjela do Švýcarska začít album nahrávat, Tempest uvedl, že ho k napsání písně inspirovala historie původních obyvatel Ameriky.
Nahrávání alba začalo v září 1985 ve studiích Powerplay Studios ve švýcarském Curychu. Původně skupina oslovila k produkci alba producenta Scorpions Dietera Dierkse a producenta Bon Jovi Bruce Fairbairna, ale nakonec se rozhodla pro Elsona (v roce 2004 produkoval i album Start from the Dark).
Během nahrávání se u zpěváka Joeyho Tempesta objevila silná alergická reakce na chlebové výrobky, což nahrávání na čas zdrželo a Joey byl nucen změnit svůj jídelníček, aby ho mohl dokončit. Vokály pro titulní skladbu byly nahrány v Soundtrade Studios ve Stockholmu ve Švédsku, zatímco zbytek vokálů byl nahrán v Mastersound Studios v Atlantě a Fantasy Studios v Berkeley v Kalifornii. Album bylo smícháno v březnu 1986 ve Fantasy Studios.
První část švédského turné začala 29. dubna 1986 v Gävle, přestože album ještě nebylo vydáno, protože nebyl dokončen obal. Album nakonec vyšlo 26. května, tedy ve stejný den, kdy skupina odehrála poslední koncert této etapy, a to v Solnahallen v Solně.
V září 1986 se kapela vydala na japonské turné, během kterého odehráli čtyři koncerty v Tokiu a po jednom koncertu v Nagoji a Ósace. Během tohoto turné kytarista a spoluzakladatel skupiny John Norum oznámil ostatním členům kapely, že chce kvůli hudebním neshodám a dalším neshodám s manažerem skupiny Thomasem Erdtmanem ze skupiny odejít. Norum ale souhlasil, že zůstane ve skupině na druhé části švédského turné, které začalo 26. září 1986 v Örebro, a také na propagačním turné po Evropě, včetně televizních vystoupení a rozhovorů. 31. října 1986 naposledy vystoupil se skupinou pro vysílání Sky Channel v klubu Escape v nizozemském Amsterdamu.
John Norum nebyl spokojen s produkcí alba, kde dominovaly klávesy, ani s novou komercionalizovanou image kapely. "Opravdu se mi nelíbilo, jakým směrem se kapela ubírala," řekl Norum, "stali jsme se takovou teeny-bopper, bubblegum kapelou a já nesnášel celou tu image, spandex, pudle-rockový typ věcí. Byl jsem spíš pro těžší, kytarovější věci a zdálo se mi, že klávesy přebírají stále větší roli a my se stáváme komerčnějšími. Tak jsem se rozhodl odejít. Chtěl jsem se prostě posunout dál a dělat něco jiného."
Jako náhrada byl požádán Kee Marcello z kapely Easy Action a po zralé úvaze se rozhodl ke kapele připojit. Marcello zpočátku váhal, protože do připravovaného alba Easy Action That Makes One vložil hodně práce. Nakonec ale změnil názor a rozhodl se ke kapele připojit. Objevil se ve videoklipech k písním "Rock the Night", "Cherokee" a "Carrie" a poté se 12. prosince 1986 poprvé objevil s kapelou v televizi na Peters Popshow v západoněmeckém Dortmundu.
Evropská část turné začala 24. ledna 1987 v norském Bergenu a skončila 3. března 1987 v italském Janově. Koncert uskutečněný v londýnském Hammersmith Odeonu 23.února byl natočen a vydán na videu pod názvem The Final Countdown World Tour. 15. dubna 1987 skupina zahájila své první turné po USA v divadle Warfield v San Franciscu, které skončilo 17. května ve Filadelfii, poté co skupina hrála ve 23 městech a ujela 14 565 km. Na turné skupinu sledoval švédský televizní štáb, který natočil dokument Europe in America, který byl uveden v televizi a vydán na videu. Final Countdown Tour skončilo na festivalu Roskilde v dánském Roskilde 4. července 1987.
Následovník veleúspěšného alba The Final Countdown, který vyšel 5.srpna 1988 u vydavatelství Epic Records se jmenoval Out of This World a byl opět komerčně úspěšný, prodalo se ho více než 3 miliony kusů po celém světě. Nové album, které bylo nahráno ve studiích Olympic Studios a Townhouse Studios v Londýně v Anglii, se umístilo na 19. místě amerického žebříčku Billboard 200 a dosáhlo vysokých příček v hitparádách po celém světě. Album bylo ve Státech certifikováno jako platinové a dosáhlo vrcholu na 19. místě v žebříčku Billboard 200. Stalo se nejprodávanějším albem skuoiny ve Švýcarsku, kde dosáhlo platinového statusua a zlatého statusu dosáhlo také v Kanadě.
Z alba byly celosvětově vydány čtyři singly: "Superstitious", "Open Your Heart", "Let the Good Times Rock", "More Than Meets the Eye". Skladba "Superstitious", kterou napsal Joey Tempest, je první písní na albu. Byla prvním vydaným singlem a je pravděpodobně jednou z nejznámějších a nejoblíbenějších evropských písní. Dostala se na první místo v Norsku a v jejich domovském Švédsku a dosáhla vrcholu na 9. místě v žebříčku Billboard Mainstream Rock Tracks. Singl se umístil i v mnoha dalších evropských hitparádách, měl se ale stát poslední písní kapely, která se dostala do hitparády v USA.
Před vydáním alba, v létě 1988, kapela cestovala po USA společně s Def Leppard. Management kapely však považoval propagační turné po kontinentální Evropě za důležitější a přiměl kapelu z velmi úspěšného amerického turné odstoupit. Uvádí se, že manažer Thomas Erdtman učinil toto rozhodnutí, protože se nechtěl dělit o další americké příjmy s americkým manažerem Herbiem Herbertem, jak bylo dohodnuto ve smlouvě.
Po skončení propagačního turné se skupina pustila do zkoušek na nadcházející Out Of This World Tour, které začalo bombastickou show (60 000 návštěvníků) v indické Bombaji v listopadu 1988. Poté skupina odletěla do Japonska, kde natáčela videoklip k písni "Let the Good Times Rock". Plánované turné po Austrálii však bylo nečekaně zrušeno. Od ledna do dubna 1989 skupina koncertovala po celé Evropě. Na některých místech, zejména v Německu, se kapele nepodařilo zaplnit arény a koncertní haly jako během Final Countdown Tour, a to i přes stále více dobrých recenzí v hudebním tisku. V květnu 1989 měla kapela opět vyrazit do USA. Prodej alba však nebyl tak vysoký, jak se očekávalo a nakonec se žádné americké turné nekonalo. Jediným koncertem, který kapela v létě 1989 odehrála, byl legendární festival v Milton Keynes (Velká Británie). Poté se kapela rozhodla přestěhovat do Los Angeles a složit nové písně pro další album.
V září 1989 odehráli Europe koncert v klubu Whisky a Go Go v západním Hollywoodu v Kalifornii pod pseudonymem Le Baron Boys. Tento název byl později použit jako název hojně šířeného bootlegu, který obsahoval demo nahrávky z let 1989-90.
O dva roky později, 23. září 1991, vyšlo u Epic Records jejich páté studiové album Prisoners in Paradise, kterému se však dostalo jen omezené pozornosti médií kvůli "boomu" grungeového hnutí, které odstartovaly skupiny Nirvana, Soundgarden, Alice In Chains a Pearl Jam. Ačkoli prodeje byly ve srovnání s předchozími alby nízké, singlu "I'll Cry for You" se podařilo dostat na 28. místo britské hitparády. Album se ale nedostalo do hitparád v USA, což je neobvyklé u velkého vydavatelství, které navazuje na dvě nedávná (multi)platinová alba.
Kytarista skupiny Kee Marcello ve své biografii z roku 2011 uvádí, že první volbou na producenta tohoto alba byl Bob Rock, který původně souhlasil, ale místo toho se stáhl a pracoval na eponymním albu kapely Metallica. V této knize je také vysvětlen velký počet dokončených bonusových skladeb: první verze tohoto alba nazvaná "Seventh Sign" byla v roce 1990 odmítnuta vydavatelstvím a kapela musela napsat a nahrát nové písně.
Na Silvestra 1991 zahájili Europe nové turné koncertem v Tokyo Dome, na kterém vystoupily také skupiny Tesla, Thunder a Metallica. Show nesla název "Final Countdown '91'.
Po deseti letech společného života, nahrávání a koncertování se Europe na konci turné v roce 1992 rozhodli dát si pauzu. "Vzpomínám si, že jsme se potom v tourbusu bavili o tom, kam to celé směřuje, a myslím, že v té době panovala v kapele shoda, že jsme opravdu připraveni na pauzu," řekl Tempest, "cítili jsme, že je čas zapustit kořeny, a já jsem se opravdu zabýval myšlenkou natočit vlastní sólové album." V té době Tempest, Norum a Marcello vydali sólová alba, zatímco ostatní členové se hráli v několika různých projektech a kapelách. Na oplátku byla kapela vyřazena z vydavatelství Epic Records.
V roce 1998 začali členové kapely diskutovat o možnosti reunionu. "Mic a Ian za mnou přijeli do Irska," řekl Tempest, "a když jsme tam byli, zavolal nám John Norum z Los Angeles a my jsme si řekli že možná je teď ten správný čas, abychom to znovu rozjeli." U příležitosti oslav milénia 2000 byli požádáni, aby na Silvestra 1999 odehráli koncert ve Stockholmu. Byl by to první a doposud jediný koncert Europe s oběma kytaristy, protože John Norum i Kee Marcello přijali nabídku zahrát si ten večer se zbytkem skupiny. Zahráli skladby "Rock the Night" a "The Final Countdown".
V průběhu dalších let se objevilo několik zvěstí o reunionu a ten byl také nakonec 2. října 2003 oficiálně oznámen. Kapela oznámila plány na nové album a světové turné a přešla zpět na sestavu z období alba The Final Countdown s Johnem Norumem jako jediným kytaristou.
"Nebylo pochyb o tom, že chceme Johna zpátky, a John se chtěl vrátit," řekl Tempest, "Pro mě bylo důležité, aby se znovu rozhořela ta jiskra, kterou jsme měli předtím." Kee Marcello tvrdil, že je příliš zaneprázdněn svými vlastními projekty. "Řekl jsem jim, že se nechci podílet na novém studiovém albu, protože hudebně se chci vydat jiným směrem, než jakým se ubírá hudba, za kterou stojí Europe," řekl Marcello, "Pak jsme se chvíli bavili o tom, že bychom udělali šestičlenné turné - z různých důvodů to tak nedopadlo."
Psaní písní pro nové album Start from the Dark začalo počátkem roku 2003: "Šlo jen o to, abychom se posunuli dál a napsali písně pro nové album," řekl Tempest, "to byl vždycky náš záměr. Říkali jsme si, že pokud se chceme vrátit, chceme to udělat pořádně, a to znamenalo, že chceme napsat a nahrát nové písně, nové album." Pro nahrávání Start from the Dark se kapela rozhodla spolupracovat opět s producentem Kevinem Elsonem, který produkoval i The Final Countdown. "Mohli jsme buď zvolit mladšího producenta, nebo někoho, koho jsme znali, někoho zkušeného, kdo je na stejné vlně jako kapela," řekl Tempest, "takže jsme se nakonec rozhodli, že Kevin bude ideální volba."
V létě 2004 se skupina vydala na festivalové turné po evropském kontinentu. Koncertní setlisty obsahovaly staré hity, ale představily i titulní skladbu "Start from the Dark". 22. září 2004, ve stejný den, kdy se John Norum stal otcem, album u Sanctuary Records vyšlo. Start from the Dark se vyznačovalo modernějším zvukem ve srovnání s předchozími alby Europe. "Chtěli jsme dělat něco, co by bylo alespoň trochu relevantní v dnešní době; trochu suchý mix, trochu rozladěný," řekl Tempest, "Takže jsme cítili, že nechceme dělat album z osmdesátých let jako takové, chtěli jsme začít jako opravdu čerstvá kapela." Nakonec se alba prodalo celosvětově přes 600 000 kopií.
Další, už sedmé album, Europe vydali 26. října 2006 pod názvem Secret Society. "Myslíme si, že je to jedno z nejsilnějších alb, které kdy Europe natočili," řekl Tempest, "rozhodně je na něm více melodických věcí. Album Start from the Dark bylo velmi syrové a mělo jasnou výpověď, což je skvělé, ale pro nás to bylo svým způsobem debutové album, takže jsme se na něm chtěli trochu odvázat a posunout ho na novou úroveň."
Dne 26. ledna 2008 Europe odehráli poloakustický koncert v Nalen ve Stockholmu a nahrávku z akce, která vyšla 17. září, nazvali Almost Unplugged. Kapela byla doprovázena smyčcovým kvartetem a hrála přepracované verze vlastních písní a také coververze skladeb kapel, které v průběhu let ovlivnily jejich zvuk - Pink Floyd, UFO, Led Zeppelin a Thin Lizzy. Koncert byl živě přenášen přes internet na oficiálních stránkách kapely a 17. září 2008 vyšel na CD a 19. srpna 2009 na DVD.
Dne 23. července 2008 Europe odehráli společný koncert s Whitesnake v italské Padově. Během vystoupení Whitesnake s přídavkem "Still of the Night" se Joey Tempest připojil k Davidu Coverdaleovi na pódiu při posledním refrénu. V srpnu 2008 byli předskokanem Deep Purple na dvou koncertech ve Švédsku, a to 8. srpna v Linköpingu a 9. srpna v Ystadu. Na pódiu v Ystadu se k Deep Purple připojil John Norum při v písni "Smoke on the Water".
Dne 21. července 2009 zasáhla členy kapely smutná zpráva. Baskytarista a bývalý člen skupiny Force Marcel Jacob spáchal sebevraždu v pouhých 45 letech.
Osmé studiové album s názvem Last Look at Eden vyšlo 9. září 2009, titulní skladba byla vydána jako singl v červnu. Kapela jej popsala jako moderní retro rockové album: "Tentokrát jsme se s našimi písněmi vydali novým směrem a zkoumáme různé styly," uvedli, "V některých skladbách je určitá klasická rocková atmosféra... je to špička k groovin', funin' rockovým písním ze 70. let - ale takovým, které jsme přenesli do současnosti."
V rozhovoru pro chilskou rozhlasovou stanici Radio Universo zpěvák Joey Tempest řekl, že Last Look at Eden je více evropské album než Secret Society a Start from the Dark. Bubeník Ian Haugland řekl, že Start from the Dark a Secret Society vedly k Last Look at Eden, a Tempest souhlasil: "Museli jsme udělat tato dvě alba, abychom mohli udělat tohle." "U prvních dvou comebackových alb jsme se velmi soustředili na snahu modernizovat zvuk," řekl Tempest v rozhovoru pro britský časopis Classic Rock, "tentokrát jsme se řídili srdcem a duší. Je to album velmi klasicky znějící a melodické. Je to skoro, jako bychom se vrátili do úplného kruhu." Album debutovalo na prvním místě švédského albového žebříčku a ve Švédsku získalo také zlatý certifikát.
Také recenze byly docela příznivé. Steve Beebee z Kerrang! napsal: "Kapela, která rozděluje názory na ty, kteří jí rozumí, a na ty, kteří si ji stále spojují s jedním novinkovým hitem. Europe jsou o ulici napřed před většinou melodické rockové konkurence, jejich poslední album prostě nabízí další potvrzení."
V květnu 2009 se Europe vydali do Göteborgu, aby s režisérem Patricem Ullaeusem pracovali na videoklipu k prvnímu singlu "Last Look at Eden", který byl zveřejněn 8. června 2009. V srpnu se do Göteborgu vrátili, aby s Ullaeusem pracovala na dalším videoklipu k druhému singlu "New Love in Town", který byl vydán 3. září 2009.
6. srpna 2011 byli Europe hlavní hvězdou závěrečného ceremoniálu 22. světového skautského jamboree ve švédském Rinkaby před 40 061 skauty a skautkami, mezi nimiž byli i švédský král Carl XVI Gustaf a švédská královna Silvia.
Dne 12. července 2011 skupina potvrdila, že Kevin Shirley bude produkovat jejich deváté studiové album. Nahrávání alba začalo 3. října 2011 a do druhého dne pro něj kapela nahrála první píseň "Doghouse". Do konce prvního týdne nahráli ještě dvě písně. Mezi 24. a 27. říjnem nahráli předělávky a kytarová sóla; oficiálně nahrávání alba ukončili 27. října 2011.
Dne 7. listopadu 2011 přišel do nahrávacího studia Anton Fig, aby nahrál bicí k několika písním na albu, zatímco Joe Bonamassa nahrál slide kytaru k písni "Bag of Bones". Členové kapely v té době ve studiu chyběli. Dne 13. listopadu dokončil Shirley hrubé mixy některých písní na albu. Později se kapela rozhodla jít do studia na začátku prosince, aby provedla další dohrávky a album tak bylo připraveno k tomu, aby ho Shirley mohl na začátku ledna smíchat.
Kapela používala staré analogové nahrávací zařízení z šedesátých a sedmdesátých let, ale nahrávala také na počítači pomocí programu Pro Tools. V lednu začal Shirley ve svém domácím studiu album míchat a mix dokončil v únoru 2012. Koncem ledna 2012 kapela také oznámila název alba - Bag of Bones.
18. dubna 2012 album vyšlo v Japonsku u Victor Entertainment a 25. dubna ve Švédsku u Gain Music Entertainment. 4. května debutovalo na druhém místě švédského albového žebříčku a 12. července 2012 získalo ve Švédsku zlatou certifikaci.
V roce 2013 kapela vystoupila na festivalu Sweden Rock Festival, přičemž její vystoupení bylo zaznamenáno pro dvojité CD, DVD a Blu-ray disk. O rok později oslavili Europe 30. výročí svého druhého studiového alba "Wings Of Tomorrow" a na několika koncertech zahráli také celé album zahráli.
Na konci roku 2014 podepsala kapela smlouvu s nahrávací společností UDR. Tempest vysvětlil: "Jsme opravdu nadšeni, že můžeme spolupracovat s lidmi z UDR. Je to velmi důvěryhodný label a jsem ohromen jejich prací při budování budoucnosti a pevných základů pro jejich umělce". Prezidentka a majitelka UDR Ulrike Rudolph vyjádřila potěšení nad tím, že se jí podařilo kapelu pro label získat: "Vždy se snažíme rozšiřovat stáj kapel o kvalitu, nikoliv kvantitu, a Europe reprezentují to nejlepší ze špičkově napsané hardrockové hudby. Je to skupina, která odmítá ustrnout na své minulosti. Nadále rostou jako umělci a hudebníci, takže jsme naprosto potěšeni, že k nám přišli."
Členové kapely kontaktovali producenta Davea Cobba a sešli se ve Stockholmu, kde si pronajali historické nahrávací zařízení od skupiny The Soundtrack of Our Lives. Joey Tempest nahrál na svůj telefon demosnímky, které ale měly špatnou zvukovou kvalitu. Cobb nejprve nechtěl žádné Tempestovo demo slyšet, ale nakonec souhlasil. Druhý den se Cobb s kapelou spojil a řekl, že na něj písně udělaly dojem a že má několik nápadů, jak je opravit. Připojil se ke kapele ve studiu a všichni společně na písních pracovali. U pěti skladeb změnili aranže a k dalším napsali kousky a úseky. Cobb se podílel na psaní skladeb "War of Kings" a "Praise You" a také nahrál klávesové intro ke skladbě "Second Day". Nakonec nahráli 12 písní.
Desáté studiové album War of Kings vyšlo 2. března 2015 u vydavatelství UDR Record. Poté, co si kapela pohrávala s nápady na název alba, rozhodla se pro úvodní skladbu, která byla podle všech výjimečná. Poté se kapela rozhodla kontaktovat londýnského výtvarníka Paula Tippeta, protože na ni udělal dojem Tippetův obal pro první album Black Star Riders. Kapela mu poslala píseň "War of Kings" a text k ní, ale trvala na tom, aby nepoužíval prvky jako meče, oheň nebo Vikingy, ale pouze současné obrazy, jako jsou prezidenti, králové a obchodníci; také ho požádala, aby použil symboly související se šachy. Tippett vyfotografoval muže v obleku a jeho fotografii vylepšil pomocí CGI; kapela provedla pouze drobné úpravy návrhu.
V březnu 2015 poté následovalo čtrnáctidenní turné po Velké Británii, na kterém vystupovali společně s Black Star Riders a podporovali je The Amorettes. Europe se také podíleli na velké reklamní kampani kabelové televize GEICO, která se začala vysílat v září 2015 v USA. V televizní reklamě vystupují s písní "The Final Countdown" na pozadí kancelářské odpočívárny, zatímco mikrovlnná trouba vaří burrito.
V Evropě vyšla speciální edice War Of Kings společně s živým vystoupením z festivalu Wacken Open Air, které bylo odehráno 29. července 2015. Digitální verze byla vydána 27. listopadu 2015 společností UDR Records a verze na Blu-ray a DVD byla vydána na začátku roku 2016.
V listopadu 2016 ohlásila kapela turné 30th Final Countdown Anniversary Tour k 30. výročí vydání jejich nejprodávanějšího alba. V rámci tohoto turné zahráli na každém koncertě celé album The Final Countdown a celé album War Of Kings. Koncert, který odehráli 12. listopadu 2016 v londýnském Roundhouse, také natočili a 21. července 2017 vydali na Blu-ray, DVD a iTunes Digital Download.
V polovině roku 2017 oznámili Europe své jedenácté studiové album s názvem Walk the Earth. Album se nahrávalo dva týdny v londýnských studiích Abbey Road, kam kapela přišla s deseti písněmi, které produkoval opět Dave Cobb.
Tempest měl ze začátku v úmyslu natočit koncepční album, ale později od toho nápadu upustil. Původně chtěl provést nějaký výzkum, a tak se setkal s vysokoškolským profesorem, aby se od něj dozvěděl, jak vznikla demokracie v dnešní podobě, kde, jak a kdy se to v různých časových obdobích stalo. Tempestův výzkum byl však omezený a politických témat se dotklo jen několik písní, konkrétně "The Siege", "Kingdom United", "Wolves" a "Election Day".
Píseň "The Siege" je o událostech během Francouzské revoluce, kdy Napoleon začal porážet aristokraty, což znamenalo začátek demokracie ve Francii. "Election Day" je píseň o volbách probíhajících současně ve Spojených státech a v Anglii. Texty písní "Election Day" a "Kingdom United" pomáhal Tempestovi spoluvytvářet Chris Difford ze skupiny Squeeze.
Píseň "Turn to Dust" hudebně vznikla na základě nápadu klávesisty Mic Michaeliho. Kapela se ji snažila rozpracovat na každém ze svých předchozích alb, ale tentokrát se Tempestovi skutečně podařilo dotlačit kapelu k jejímu dokončení. Název písně je rovněž Michaeliho nápad. Textově píseň varuje lidi, aby neztráceli čas. Tempest to vysvětlil: "Možná jsem zapomněl poslat ty dopisy a říct ta slova lidem, které znám, ale pořád je tu šance to udělat. Bylo to skvělé zakončení alba". Na albu píseň končí náhle v samém středu na hlavním riffu a následuje velmi krátká instrumentální skladba bez názvu, rovněž od Michaeliho, která zní, jako by byla nahrána ve 30. letech. "Walk the Earth" je pozitivní obrozenecká píseň.
Na obalu alba je originální grafika losangeleského umělce Mikea Sportese z designérské skupiny Filth Mart. Po několika dnech nahrávání alba přišel Dave Cobb jednoho dne do studia v tričku s jedním ze Sportesových návrhů. Na členy kapely návrh udělal dojem; kontaktovali Sportese a zeptali se ho, zda by měl zájem navrhnout obal alba. Poté, co souhlasil, mu poslali texty a názvy písní a také své názory na obaly, které se jim líbily, včetně obalů alb Pink Floyd. Sportes poslal obálku zpět kapele a ta ji ještě trochu upravila.
