Vývoj Heavy Metalu od prvních pokusů o elektrickou kytaru až do současnosti
| Původ: | Upplands Väsby, Švédsko |
| Aktivní roky: | 1979–1992, 1999, 2003 – současnost |
| Styl: | Arena rock, hard rock, glam metal, blues rock, heavy metal |
| Vydavatelé: | Epic, Edel, Sanctuary, earMusic, UDR Records, Silver Lining Music/Hell & Back Recordings, Swedmetal Records |
| Web: | www.europetheband.com |
| Podrobnosti: | Metal Music Archives - Europe |
EUROPE je švédská rocková kapela, kterou v roce 1979 v Upplands Väsby založili zpěvák Joey Tempest, kytarista John Norum, baskytarista Peter Olsson a bubeník Tony Reno. Významného průlomu ve Švédsku dosáhli v roce 1982 vítězstvím v televizní soutěži 'Rock-SM' (Swedish Rock Championships); tato soutěž se konala poprvé a EUROPE zaznamenali větší úspěch než samotná soutěž.
Od svého vzniku vydali jedenáct studiových, tři živá alba, tři kompilace a dvacet čtyři videoklipů. Současnou sestavu tvoří Tempest, Norum, baskytarista John Levén, klávesista Mic Michaeli a bubeník Ian Haugland.
EUROPE se mezinárodně proslavili především v osmdesátých letech svým třetím albem The Final Countdown z roku 1986, ale úspěšní byli i později, od roku 2003 prodali po celém světě 10 milionů alb. Kapela měla dvě desky v první dvacítce žebříčku Billboard 200 (The Final Countdown a Out of This World) a tři singly v první třicítce žebříčku Billboard Hot 100 ("The Final Countdown", "Rock the Night" a "Carrie", který se dostal na třetí místo Billboard Hot 100).
V roce 1992 přerušili činnost a dočasně se znovu sešli pouze na jednorázovém vystoupení ve Stockholmu na Silvestra 1999. K oficiálnímu reunionu došlo až v roce 2003. Od té doby skupina vydala šest alb: Start from the Dark (2004), Secret Society (2006), Last Look at Eden (2009), Bag of Bones (2012), War of Kings (2015) a Walk the Earth (2017). V USA na sebe Europe nově upozornili poté, co se v letech 2015 - 2016 objevili v reklamní kampani kabelové televize GEICO.
Kapela je ovlivněna především skupinami WHITESNAKE, DEEP PURPLE, RAINBOW, LED ZEPPELIN, THIN LIZZY, UFO a MSG.
Jejich první inkarnace pod jménem Force se dala dohromady v roce 1979 ve stockholmském Upplands Väsby. Jejími členy byli zpěvák Joey Tempest, kytarista John Norum, baskytarista Peter Olsson a bubeník Tony Reno. "Vzpomínám si, že když jsme založili Force, hráli jsme ve zkušebně covery, jako všechny skupiny, protože jsme se chtěli naučit hrát na své nástroje," řekl Tempest. "Pak jsem si jednoho dne řekl, že bychom možná měli dělat vlastní věci. Nikdo neměl žádný nápad, tak jsem do zkušebny přinesl ten svůj, a tehdy jsme začali psát vlastní skladby."
Skupina poslala několik demosnímků nahrávacím společnostem, ale bylo jim řečeno, že aby mohli být vydáni, musí se ostříhat a zpívat švédsky. Zhruba po dvou letech došlo k první personální změně, Force opustil baskytarista Peter Olsson a nahradil ho John Levén. Jen o pár měsíců později se Levén připojil ke skupině Rising Force Yngwieho Malmsteena a k Force se přidal Malmsteenův bývalý baskytarista Marcel Jacob. Tahle rošáda ale trvala jen tři měsíce; Levén měl zřejmě s Malmsteenem problémy, a tak si s Jacobem opět vyměnili místa.
V roce 1982 přihlásila Tempestova přítelkyně uskupení do švédské soutěže rockových talentů Rock-SM. V konkurenci 4000 kapel soutěž vyhráli díky písním "In the Future to Come" a "The King Will Return". Odměnou jim byla smlouva s nahrávací společností Hot Records. Tempest navíc získal individuální cenu za nejlepšího zpěváka a Norum získal cenu za nejlepšího kytaristu. Těsně před soutěží si skupina změnila název na Europe. Název Tempest vymyslel podle alba Made in Europe od skupiny Deep Purple.
Debutové album s eponymním názvem vyšlo následující rok a dobře se prodávalo ve Švédsku a Japonsku. V domovské zemi uskupení se deska umístila na osmém místě hitparády a singl "Seven Doors Hotel" se stal v Japonsku hitem v Top 10.
Druhé album Wings of Tomorrow se natáčelo na přelomu let 1983 a 1984 v Polar Studios ve Stockholmu a vyšlo hned 24. února. O desku projevila zájem společnost CBS Records, která jim v roce 1985 nabídla mezinárodní smlouvu. „Myslím, že jedním z nejdůležitějších počinů pro Europe bylo »Wings of Tomorrow«,“ řekl později Tempest. „Učili jsme se psát písničky a John začal hrát na kytaru opravdu skvělé věci. Stali jsme se lepší skupinou a to bylo pro nás dobré období.“
Skladby "Wings of Tomorrow" a "Scream of Anger" převzala později švédská melodická deathmetalová skupina Arch Enemy. Jejich kytarista Michael Amott hostoval s Europe, když 3. března 2014 ve Stockholmu přehráli album v plném znění. „Je to přítel kapely a na hudbě Europe vyrůstal,“ sdělil Joey Tempest. „Byla to pro nás čest a velká zábava mít ho s sebou na pódiu!“
Došlo i k dalším změnám v sestavě. Brzy byl pro hraní na živých koncertech angažován také klávesista Mic Michaeli a krátce nato se stal oficiálním členem skupiny. Druhé album bylo také poslední nahrávkou pro bubeníka Tony Rena, který byl propuštěn kvůli nedostatku motivace a údajnému flákání zkoušek. Na jeho místo nastoupil Ian Haugland, který dříve hrál mimo jiné v kapele Trilogy, kde zpíval baskytarista Candlemass Leif Edling, a v kapele Rising Force Yngwieho J. Malmsteena. Baskytarista Peter Olsson později také tvrdil, že Reno byl na albech nahrazen bubenickým automatem.
V dubnu 1985 Europe vydali EP se soundtrackem ke švédskému filmu On the Loose, z něhož vzešel hit "Rock the Night". O několik měsíců později byl Joey Tempest požádán, aby napsal píseň pro charitativní projekt Swedish Metal Aid. Napsal píseň "Give a Helping Hand", na níž se měly podílet největší hvězdy švédského rocku a metalu. Výtěžek z prodeje singlu, který produkoval kytarista Easy Action Kee Marcello, byl věnován hladovějícím lidem v Etiopii.
V září 1985 oslovil Europe manažer z vydavatelství Epic Records. Pomohl kapele začít nahrávat další album s producentem skupiny Journey Kevinem Elsonem. Výsledkem bylo album The Final Countdown, které vyšlo 26. května 1986, a přestože kritiky na něj nebyly většinou nijak příznivé, zajistilo skupině mezinárodní průlom. V USA získalo trojnásobnou platinu a dostalo se na 8. místo žebříčku Billboard 200. Titulní skladba byla vydána jako první singl a zaznamenala celosvětový úspěch, když se umístila na prvním místě ve 25 zemích, například ve Velké Británii, Francii, Španělsku a Německu. Hit "Rock the Night" se v evropských zemích dostal do první desítky hitparád a power balada "Carrie" se umístila na 3. místě hitparády Billboard Hot 100. Dalším vydaným singlem byla skladba "Cherokee".
Prvními písněmi napsanými pro toto album byly "Rock the Night" a "Ninja", které měly premiéru už na turné skupiny k albu Wings of Tomorrow v roce 1984. "Rock the Night" vyšla jako singl ve Švédsku v roce 1985 a v hitparádě se umístila na čtvrtém místě. Ve stejném roce se objevila také na EP soundtracku k výše zmíněnému švédskému filmu On the Loose, společně s písněmi "On the Loose" a "Broken Dreams". "Rock the Night" a "On the Loose" byly znovu nahrány na album The Final Countdown spolu s písní "Ninja", všechny s mírně odlišným textem.
Vzhledem k celonárodnímu úspěchu On the Loose a "Rock the Night" vyrazili Europe v roce 1985 na nové turné po Švédsku, přičemž do setlistu byly zařazeny nové písně "Danger on the Track", "Love Chaser" a power balada "Carrie", které byly připraveny k nahrání na album. Skladbu "Carrie" napsali společně Tempest a klávesista Mic Michaeli během jam session. Raná verze písně se skládala pouze z kláves a vokálů a byla takto provedena na turné v roce 1985 (na verzi pro album se měla objevit celá kapela).
Píseň "The Final Countdown" byla založena na starém klávesovém riffu, který Tempest složil již v letech 1981 - 1982. V roce 1985 navrhl baskytarista John Levén, aby Tempest napsal píseň založenou na tomto riffu. Text byl inspirován písní Davida Bowieho "Space Oddity".
"Cherokee" byla poslední písní napsanou pro album, vznikla pouhý týden předtím, než kapela odjela do Švýcarska začít album nahrávat, Tempest uvedl, že ho k napsání písně inspirovala historie původních obyvatel Ameriky.
Nahrávání alba začalo v září 1985 ve studiích Powerplay Studios ve švýcarském Curychu. Původně skupina oslovila k produkci alba producenta Scorpions Dietera Dierkse a producenta Bon Jovi Bruce Fairbairna, ale nakonec se rozhodla pro Elsona (v roce 2004 produkoval i album Start from the Dark).
Během nahrávání se u zpěváka Joeyho Tempesta objevila silná alergická reakce na chlebové výrobky, což nahrávání na čas zdrželo a Joey byl nucen změnit svůj jídelníček, aby ho mohl dokončit. Vokály pro titulní skladbu byly nahrány v Soundtrade Studios ve Stockholmu ve Švédsku, zatímco zbytek vokálů byl nahrán v Mastersound Studios v Atlantě a Fantasy Studios v Berkeley v Kalifornii. Album bylo smícháno v březnu 1986 ve Fantasy Studios.
První část švédského turné začala 29. dubna 1986 v Gävle, přestože album ještě nebylo vydáno, protože nebyl dokončen obal. Nakonec vyšlo 26. května, tedy ve stejný den, kdy skupina odehrála poslední koncert této etapy, a to v Solnahallen v Solně.
V září 1986 se kapela vydala na japonské turné, během kterého odehráli čtyři koncerty v Tokiu a po jednom koncertu v Nagoji a Ósace. Během tohoto turné kytarista a spoluzakladatel skupiny John Norum oznámil ostatním členům, že chce kvůli hudebním neshodám a dalším neshodám s manažerem skupiny Thomasem Erdtmanem ze skupiny odejít. Norum ale souhlasil, že zůstane v kapele na druhé části švédského turné, které začalo 26. září 1986 v Örebro, a také na propagačním turné po Evropě, včetně televizních vystoupení a rozhovorů. 31. října 1986 naposledy vystoupil se skupinou pro vysílání Sky Channel v klubu Escape v nizozemském Amsterdamu.
John Norum nebyl spokojen s produkcí alba, kde dominovaly klávesy, ani s novou komercionalizovanou image kapely. „Opravdu se mi nelíbilo, jakým směrem se kapela ubírala,“ řekl Norum, „stali jsme se takovou teeny-bopper, bubblegum kapelou a já nesnášel celou tu image, spandex, pudle-rockový typ věcí. Byl jsem spíš pro těžší, kytarovější věci a zdálo se mi, že klávesy přebírají stále větší roli a my se stáváme komerčnějšími. Tak jsem se rozhodl odejít. Chtěl jsem se prostě posunout dál a dělat něco jiného.“
Jako náhrada byl požádán Kee Marcello z Easy Action a po zralé úvaze se rozhodl ke kapele připojit. Marcello zpočátku váhal, protože do připravovaného alba Easy Action That Makes One vložil hodně práce. Nakonec ale změnil názor a rozhodl se připojit. Objevil se ve videoklipech k písním "Rock the Night", "Cherokee" a "Carrie" a poté se 12. prosince 1986 poprvé objevil s kapelou v televizi na Peters Popshow v západoněmeckém Dortmundu.
Evropská část turné začala 24. ledna 1987 v norském Bergenu a skončila 3. března 1987 v italském Janově. Koncert uskutečněný v londýnském Hammersmith Odeonu 23. února byl natočen a vydán na videu pod názvem The Final Countdown World Tour. 15. dubna 1987 skupina zahájila své první turné po USA v divadle Warfield v San Franciscu, které skončilo 17. května ve Filadelfii, poté co skupina hrála ve 23 městech a ujela 14 565 km. Na turné kapelu sledoval švédský televizní štáb, který natočil dokument Europe in America, který byl uveden v televizi a vydán na videu. Final Countdown Tour skončilo na festivalu Roskilde v dánském Roskilde 4. července 1987.
Následovník veleúspěšného alba The Final Countdown, který vyšel 5. srpna 1988 u vydavatelství Epic Records, se jmenoval Out of This World a byl opět komerčně úspěšný, prodalo se ho více než 3 miliony kusů po celém světě. Nové LP, které bylo nahráno ve studiích Olympic Studios a Townhouse Studios v Londýně v Anglii, se umístilo na 19. místě amerického žebříčku Billboard 200 a dosáhlo vysokých příček v hitparádách po celém světě. Deska byla ve Státech certifikována jako platinová a dosáhla vrcholu na 19. místě v žebříčku Billboard 200. Stalo se nejprodávanější deskou skupiny ve Švýcarsku, kde dosáhlo platinového statusu, a zlatého statusu dosáhlo také v Kanadě.
Z tohoto počinu byly celosvětově vydány čtyři singly: "Superstitious", "Open Your Heart", "Let the Good Times Rock", "More Than Meets the Eye". Skladba "Superstitious", kterou napsal Joey Tempest, je první písní na albu. Byla prvním vydaným singlem a je pravděpodobně jednou z nejznámějších a nejoblíbenějších evropských písní. Dostala se na první místo v Norsku a v jejich domovském Švédsku a dosáhla vrcholu na 9. místě v žebříčku Billboard Mainstream Rock Tracks. Singl se umístil i v mnoha dalších evropských hitparádách, měl se ale stát poslední písní kapely, která se dostala do hitparády v USA.
Před vydáním LP, v létě 1988, kapela cestovala po USA společně s Def Leppard. Management kapely však považoval propagační turné po kontinentální Evropě za důležitější a přiměl kapelu z velmi úspěšného amerického turné odstoupit. Uvádí se, že manažer Thomas Erdtman učinil toto rozhodnutí, protože se nechtěl dělit o další americké příjmy s americkým manažerem Herbiem Herbertem, jak bylo dohodnuto ve smlouvě.
Po skončení propagačního turné se skupina pustila do zkoušek na nadcházející Out Of This World Tour, které začalo bombastickou show (60 000 návštěvníků) v indické Bombaji v listopadu 1988. Poté skupina odletěla do Japonska, kde natáčela videoklip k písni "Let the Good Times Rock". Plánované turné po Austrálii však bylo nečekaně zrušeno. Od ledna do dubna 1989 skupina koncertovala po celé Evropě. Na některých místech, zejména v Německu, se kapele nepodařilo zaplnit arény a koncertní haly jako během Final Countdown Tour, a to i přes stále více dobrých recenzí v hudebním tisku. V květnu 1989 měla kapela opět vyrazit do USA. Prodej LP však nebyl tak vysoký, jak se očekávalo, a nakonec se žádné americké turné nekonalo. Jediným koncertem, který kapela v létě 1989 odehrála, byl legendární festival v Milton Keynes (Velká Británie). Poté se kapela rozhodla přestěhovat do Los Angeles a složit nové písně pro další studiový počin.
V září 1989 odehráli Europe koncert v klubu Whisky a Go Go v západním Hollywoodu v Kalifornii pod pseudonymem Le Baron Boys. Tento název byl později použit jako název hojně šířeného bootlegu, který obsahoval demo nahrávky z let 1989–90.
O dva roky později, 23. září 1991, vyšlo u Epic Records jejich páté studiové LP Prisoners in Paradise, kterému se však dostalo jen omezené pozornosti médií kvůli 'boomu' grungeového hnutí, které odstartovaly skupiny Nirvana, Soundgarden, Alice in Chains a Pearl Jam. Ačkoli prodeje byly ve srovnání s předchozími alby nízké, singlu "I'll Cry for You" se podařilo dostat na 28. místo britské hitparády. Tento počin se ale nedostal do hitparád v USA, což je neobvyklé u velkého vydavatelství, které navazuje na dvě nedávná (multi)platinová alba.
Kytarista skupiny Kee Marcello ve své biografii z roku 2011 uvádí, že první volbou na producenta tohoto LP byl Bob Rock, který původně souhlasil, ale místo toho se stáhl a pracoval na eponymním albu kapely Metallica. V této knize je také vysvětlen velký počet dokončených bonusových skladeb: první verze tohoto počinu nazvaná "Seventh Sign" byla v roce 1990 odmítnuta vydavatelstvím a kapela musela napsat a nahrát nové písně.
Na Silvestra 1991 zahájili Europe nové turné koncertem v Tokyo Dome, na kterém vystoupily také skupiny Tesla, Thunder a Metallica. Show nesla název 'Final Countdown '91'.
Po deseti letech společného života, nahrávání a koncertování se Europe na konci turné v roce 1992 rozhodli dát si pauzu. „Vzpomínám si, že jsme se potom v tourbusu bavili o tom, kam to celé směřuje, a myslím, že v té době panovala v kapele shoda, že jsme opravdu připraveni na pauzu,“ řekl Tempest, „cítili jsme, že je čas zapustit kořeny, a já jsem se opravdu zabýval myšlenkou natočit vlastní sólové album.“ V té době Tempest, Norum a Marcello vydali sólová alba, zatímco ostatní členové se hráli v několika různých projektech a kapelách. Na oplátku byla kapela vyřazena z vydavatelství Epic Records.
V roce 1998 začali členové kapely diskutovat o možnosti reunionu. „Mic a Ian za mnou přijeli do Irska,“ řekl Tempest, „a když jsme tam byli, zavolal nám John Norum z Los Angeles a my jsme si řekli že možná je teď ten správný čas, abychom to znovu rozjeli.“ U příležitosti oslav milénia 2000 byli požádáni, aby na Silvestra 1999 odehráli koncert ve Stockholmu. Byl by to první a doposud jediný koncert Europe s oběma kytaristy, protože John Norum i Kee Marcello přijali nabídku zahrát si ten večer se zbytkem skupiny. Zahráli skladby "Rock the Night" a "The Final Countdown".
V průběhu dalších let se objevilo několik zvěstí o reunionu a ten byl také nakonec 2. října 2003 oficiálně oznámen. Kapela oznámila plány na nové album a světové turné a přešla zpět na sestavu z období alba The Final Countdown s Johnem Norumem jako jediným kytaristou.
„Nebylo pochyb o tom, že chceme Johna zpátky, a John se chtěl vrátit,“ řekl Tempest, „Pro mě bylo důležité, aby se znovu rozhořela ta jiskra, kterou jsme měli předtím.“ Kee Marcello tvrdil, že je příliš zaneprázdněn svými vlastními projekty. „Řekl jsem jim, že se nechci podílet na novém studiovém albu, protože hudebně se chci vydat jiným směrem, než jakým se ubírá hudba, za kterou stojí Europe,“ řekl Marcello, „Pak jsme se chvíli bavili o tom, že bychom udělali šestičlenné turné - z různých důvodů to tak nedopadlo.“
Psaní písní pro nové album Start from the Dark začalo počátkem roku 2003: „Šlo jen o to, abychom se posunuli dál a napsali písně pro nové album,“ řekl Tempest, „to byl vždycky náš záměr. Říkali jsme si, že pokud se chceme vrátit, chceme to udělat pořádně, a to znamenalo, že chceme napsat a nahrát nové písně, nové album.“ Pro nahrávání Start from the Dark se kapela rozhodla spolupracovat opět s producentem Kevinem Elsonem, který produkoval i The Final Countdown. „Mohli jsme buď zvolit mladšího producenta, nebo někoho, koho jsme znali, někoho zkušeného, kdo je na stejné vlně jako kapela,“ řekl Tempest, „takže jsme se nakonec rozhodli, že Kevin bude ideální volba.“
V létě 2004 se skupina vydala na festivalové turné po evropském kontinentu. Koncertní setlisty obsahovaly staré hity, ale představily i titulní skladbu "Start from the Dark". 22. září 2004, ve stejný den, kdy se John Norum stal otcem, album u Sanctuary Records vyšlo. Start from the Dark se vyznačovalo modernějším zvukem ve srovnání s předchozími alby Europe. „Chtěli jsme dělat něco, co by bylo alespoň trochu relevantní v dnešní době; trochu suchý mix, trochu rozladěný,“ řekl Tempest, „Takže jsme cítili, že nechceme dělat album z osmdesátých let jako takové, chtěli jsme začít jako opravdu čerstvá kapela.“ Nakonec se alba prodalo celosvětově přes 600 000 kopií.
Další, už sedmé album, Europe vydali 26. října 2006 pod názvem Secret Society. „Myslíme si, že je to jedno z nejsilnějších alb, které kdy Europe natočili,“ řekl Tempest, „rozhodně je na něm více melodických věcí. Album »Start from the Dark« bylo velmi syrové a mělo jasnou výpověď, což je skvělé, ale pro nás to bylo svým způsobem debutové album, takže jsme se na něm chtěli trochu odvázat a posunout ho na novou úroveň.“
Dne 26. ledna 2008 Europe odehráli poloakustický koncert v Nalen ve Stockholmu a nahrávku z akce, která vyšla 17. září, nazvali Almost Unplugged. Kapela byla doprovázena smyčcovým kvartetem a hrála přepracované verze vlastních písní a také coververze skladeb kapel, které v průběhu let ovlivnily jejich zvuk - Pink Floyd, UFO, Led Zeppelin a Thin Lizzy. Koncert byl živě přenášen přes internet na oficiálních stránkách kapely a 17. září 2008 vyšel na CD a 19. srpna 2009 na DVD.
Dne 23. července 2008 Europe odehráli společný koncert s Whitesnake v italské Padově. Během vystoupení Whitesnake s přídavkem "Still of the Night" se Joey Tempest připojil k Davidu Coverdaleovi na pódiu při posledním refrénu. V srpnu 2008 byli předskokanem Deep Purple na dvou koncertech ve Švédsku, a to 8. srpna v Linköpingu a 9. srpna v Ystadu. Na pódiu v Ystadu se k Deep Purple připojil John Norum při v písni "Smoke on the Water".
Dne 21. července 2009 zasáhla členy kapely smutná zpráva. Baskytarista a bývalý člen skupiny Force Marcel Jacob spáchal sebevraždu v pouhých 45 letech.
Osmé studiové album s názvem Last Look at Eden vyšlo 9. září 2009, titulní skladba byla vydána jako singl v červnu. Kapela jej popsala jako moderní retro rockové album: „Tentokrát jsme se s našimi písněmi vydali novým směrem a zkoumáme různé styly,“ uvedli, „V některých skladbách je určitá klasická rocková atmosféra... je to špička k groovin', funin' rockovým písním ze 70. let - ale takovým, které jsme přenesli do současnosti.“
V rozhovoru pro chilskou rozhlasovou stanici Radio Universo zpěvák Joey Tempest řekl, že Last Look at Eden je více evropské album než Secret Society a Start from the Dark. Bubeník Ian Haugland řekl, že Start from the Dark a Secret Society vedly k Last Look at Eden, a Tempest souhlasil: „Museli jsme udělat tato dvě alba, abychom mohli udělat tohle. U prvních dvou comebackových alb jsme se velmi soustředili na snahu modernizovat zvuk,“ řekl Tempest v rozhovoru pro britský časopis Classic Rock, „Tentokrát jsme se řídili srdcem a duší. Je to album velmi klasicky znějící a melodické. Je to skoro, jako bychom se vrátili do úplného kruhu.“ Album debutovalo na prvním místě švédského albového žebříčku a ve Švédsku získalo také zlatý certifikát.
Také recenze byly docela příznivé. Steve Beebee z Kerrang! napsal: „Kapela, která rozděluje názory na ty, kteří jí rozumí, a na ty, kteří si ji stále spojují s jedním novinkovým hitem. Europe jsou o ulici napřed před většinou melodické rockové konkurence, jejich poslední album prostě nabízí další potvrzení.“
V květnu 2009 se Europe vydali do Göteborgu, aby s režisérem Patricem Ullaeusem pracovali na videoklipu k prvnímu singlu "Last Look at Eden", který byl zveřejněn 8. června 2009. V srpnu se do Göteborgu vrátili, aby s Ullaeusem pracovali na dalším videoklipu k druhému singlu "New Love in Town", který byl vydán 3. září 2009.
6. srpna 2011 byli Europe hlavní hvězdou závěrečného ceremoniálu 22. světového skautského jamboree ve švédském Rinkaby před 40 061 skauty a skautkami, mezi nimiž byli i švédský král Carl XVI Gustaf a švédská královna Silvia.
6. srpna 2011 byli Europe hlavní hvězdou závěrečného ceremoniálu 22. světového skautského jamboree ve švédském Rinkaby před 40 061 skauty a skautkami, mezi nimiž byli i švédský král Carl XVI Gustaf a královna Silvia.
Dne 12. července 2011 potvrdilo uskupení, že producentem jejich devátého studiového počinu bude Kevin Shirley. Nahrávání desky začalo 3. října 2011 a už druhý den měla parta hotovou první skladbu "Doghouse". Do konce týdne vznikly ještě další dvě písně. Ve dnech 24.–27. října byly zaznamenány kytarové party a předělávky; 27. října kapela nahrávání oficiálně ukončila.
7. listopadu 2011 dorazil do studia Anton Fig, aby nahrál bicí pro několik skladeb, zatímco Joe Bonamassa přidal slide kytaru k písni "Bag of Bones". Členové formace v té době ve studiu přítomni nebyli. Dne 13. listopadu Shirley dokončil první mixy některých skladeb. Následně se skupina rozhodla vrátit do studia na začátku prosince, aby doladili poslední detaily a připravili materiál k finálnímu mixu, který měl Shirley dokončit začátkem ledna.
K tvorbě použili starou analogovou techniku ze šedesátých a sedmdesátých let, ale zároveň nahrávali i digitálně pomocí softwaru Pro Tools. Shirley začal s finálním mixem v lednu ve svém domácím studiu a práci dokončil v únoru 2012. Koncem ledna skupina oznámila název chystané desky – Bag of Bones.
Album vyšlo 18. dubna 2012 v Japonsku pod hlavičkou Victor Entertainment a 25. dubna ve Švédsku u Gain Music Entertainment. 4. května debutovalo na druhém místě švédské albové hitparády a 12. července téhož roku získalo ve Švédsku zlatou certifikaci.
V roce 2013 se Europe objevili na Sweden Rock Festivalu, přičemž jejich set byl zaznamenán a později vydán jako dvojité CD, DVD a Blu-ray. O rok později skupina oslavila 30. výročí druhého studiového počinu Wings of Tomorrow, který na vybraných koncertech zahráli celý.
Na konci roku 2014 podepsali Europe smlouvu s labelem UDR. Tempest tehdy uvedl: „Jsme opravdu nadšeni, že můžeme spolupracovat s lidmi z UDR. Je to velmi důvěryhodný label a jsem ohromen jejich prací při budování budoucnosti a pevných základů pro jejich umělce.“ Prezidentka UDR Ulrike Rudolph dodala: „Vždy se snažíme rozšiřovat stáj kapel o kvalitu, nikoliv kvantitu, a Europe reprezentují to nejlepší ze špičkově napsané hardrockové hudby. Je to skupina, která odmítá ustrnout na své minulosti. Nadále rostou jako umělci a hudebníci, takže jsme naprosto potěšeni, že k nám přišli.“
Členové oslovili producenta Davea Cobba a sešli se s ním ve Stockholmu, kde si pronajali historické nahrávací zařízení patřící skupině The Soundtrack of Our Lives. Joey Tempest přinesl dema nahraná na mobil, ale jejich kvalita byla špatná. Cobb je nejprve slyšet nechtěl, ale nakonec svolil. Druhý den kontaktoval kapelu s tím, že písně mají potenciál a že má několik nápadů na úpravy. Připojil se ke kapele do studia, kde společně upravili aranže u pěti skladeb a k dalším doplnili nové části. Cobb se autorsky podílel na písních "War of Kings" a "Praise You" a také nahrál klávesové intro ke skladbě "Second Day". Nakonec vzniklo dvanáct skladeb.
Desáté studiové album War of Kings vyšlo 2. března 2015 u UDR Record. Poté, co se band zamýšlel nad názvem nahrávky, rozhodli se pojmenovat ji podle titulní skladby, kterou považovali za mimořádnou. Následně oslovili londýnského výtvarníka Paula Tippetta, jehož práce pro debut Black Star Riders je zaujala. Poslali mu píseň "War of Kings" a její text s tím, že si nepřejí motivy jako meče, oheň nebo Vikingy, ale spíše současné symboly – prezidenty, krále, obchodníky a také prvky šachové symboliky. Tippett vyfotil muže v obleku a obraz digitálně upravil; skupina pak provedla jen drobné korekce návrhu.
V březnu 2015 vyrazili Europe na čtrnáctidenní turné po Velké Británii s Black Star Riders, přičemž je podporovali The Amorettes. Zároveň se stali tváří reklamní kampaně kabelové stanice GEICO, která byla v USA spuštěna v září 2015. V televizním spotu hrají píseň "The Final Countdown" v kancelářské kuchyňce, zatímco mikrovlnná trouba ohřívá burrito.
V Evropě vyšla speciální edice War of Kings, která obsahovala živý záznam z festivalu Wacken Open Air z 29. července 2015. Digitální verze se objevila 27. listopadu 2015, zatímco Blu-ray a DVD následovaly začátkem roku 2016.
V listopadu 2016 oznámila skupina turné 30 th Final Countdown Anniversary Tour k třicátému výročí vydání jejich nejslavnější desky. Během koncertní šňůry odehráli vždy celé album The Final Countdown a zároveň i War of Kings. Záznam koncertu z 12. listopadu 2016 z londýnského Roundhouse byl 21. července 2017 vydán na Blu-ray, DVD a iTunes Digital Download.
V polovině roku 2017 oznámili Europe svůj jedenáctý studiový počin s názvem Walk the Earth. Nahrávání probíhalo po dobu dvou týdnů v londýnských studiích Abbey Road, kam formace dorazila s deseti skladbami. Produkce se opět ujal Dave Cobb.
Joey Tempest měl původně v plánu vytvořit koncepční nahrávku, ale od tohoto záměru nakonec ustoupil. V rámci příprav se setkal s univerzitním profesorem, od něhož chtěl získat informace o vzniku moderní demokracie – kde, jak a v jakých historických obdobích se formovala. Výzkum byl však omezený a politických témat se dotýká jen několik skladeb, konkrétně "The Siege", "Kingdom United", "Wolves" a "Election Day".
Píseň "The Siege" čerpá inspiraci z událostí během Francouzské revoluce, kdy Napoleon porážel aristokracii, což symbolizovalo začátek demokratizace Francie. "Election Day" reflektuje paralelně probíhající volby ve Spojených státech a Velké Británii. Na textech skladeb "Election Day" a "Kingdom United" spolupracoval s Tempestem Chris Difford ze skupiny Squeeze.
Kompozice "Turn to Dust" vychází z hudebního nápadu klávesisty Mic Michaeliho. Uskupení se ji snažilo dotáhnout už na předchozích deskách, ale teprve tentokrát se Tempestovi podařilo přesvědčit spoluhráče, aby ji dokončili. Název pochází rovněž od Michaeliho a text varuje před promarněným časem. Tempest to komentoval slovy: „Možná jsem zapomněl poslat ty dopisy a říct ta slova lidem, které znám, ale pořád je tu šance to udělat. Bylo to skvělé zakončení alba.“
Skladba končí náhle uprostřed hlavního riffu a následuje krátká bezejmenná instrumentálka, rovněž Michaeliho práce, znějící jako nahraná ve 30. letech. Titulní "Walk the Earth" přináší pozitivní, až obrozenecké poselství.
Obal desky vytvořil losangeleský výtvarník Mike Sportes z designérské skupiny Filth Mart. Během nahrávání se Dave Cobb objevil ve studiu v tričku s jedním z jeho návrhů, který na členy Europe silně zapůsobil. Kapela ho proto oslovila s nabídkou vytvořit vizuál nového LP. Po Sportesově souhlasu mu poslali texty, názvy skladeb a také své preference – včetně několika obalů alb Pink Floyd, které považovali za inspirativní. Výsledný návrh následně mírně upravili.
Po vydání Walk the Earth v říjnu 2017 se Europe vydali na rozsáhlé evropské turné, které zahrnovalo mimo jiné i prestižní koncerty v Royal Albert Hall a na festivalu Hellfest. Skupina nadále rozvíjela svůj novodobý zvuk, který kombinoval prvky klasického hard rocku s progresivnějšími a temnějšími náladami. Fanoušci i kritici oceňovali vyzrálost materiálu a aktuálnost některých textů.
Roky 2018 a 2019 se nesly ve znamení intenzivního koncertování. Kromě Evropy zavítali i do Japonska a Jižní Ameriky, kde měli stále silnou fanouškovskou základnu. Na živých vystoupeních kapela často zařazovala vedle nových skladeb i klasiky jako "Rock the Night" či "The Final Countdown", přičemž setlisty občas obměňovala, aby zůstaly svěží.
V roce 2020 museli Europe kvůli 'pandemii' COVID-19 zrušit plánovanou severoamerickou šňůru. Namísto toho se zaměřili na individuální projekty a přípravu nového materiálu. Joey Tempest začal pracovat na sólových demoverzích a Mic Michaeli se věnoval studiové produkci pro mladší kapely. Skupina však pravidelně komunikovala s fanoušky prostřednictvím sociálních sítí, kde zveřejňovala archivní záznamy i nové akustické verze starších skladeb.
V roce 2022 se Europe opět vrátili na pódia, tentokrát s výběrovou šňůrou k 40. výročí vzniku. Turné neslo název 'Time Capsule' a obsahovalo chronologicky uspořádaný průřez celou kariérou. Každý koncert doprovázela retrospektivní videoprojekce a krátké úvody členů ke klíčovým skladbám. Během vystoupení zazněly nejen hity, ale i méně známé písně, které kapela léta nehrála. Série koncertů se setkala s nadšeným přijetím a vyvrcholila na domácí půdě ve Stockholmu.
Na jaře 2023 začali Europe pracovat na novém materiálu, který měl navázat na předchozí alba, ale současně naznačit mírný stylistický posun. Skupina opět oslovila producenta Davea Cobba, ale tentokrát se rozhodli nahrávat ve Švédsku, v soukromém studiu v blízkosti Stockholmu. Tempest uvedl, že tentokrát chce více prostoru pro introspektivní témata a atmosférické aranže. Inspiraci čerpali nejen z aktuální společenské situace, ale také z osobních zkušeností členů během pandemie.
V říjnu 2023 kapela oznámila, že dokončila práce na několika skladbách a plánuje postupné vydávání digitálních singlů před finální podobou nového alba. Prvním z nich se stala skladba "Hold Your Head Up", která byla zveřejněna koncem října. Píseň byla přijata s nadšením a její videoklip, natočený černobíle ve staré tovární hale, vzbudil pozornost svou civilní estetikou. Textově se zabývá tématem vytrvalosti a osobní odvahy čelit nejistotě.
V roce 2024 Europe oslavili 40. výročí vydání debutové desky. Při této příležitosti připravili limitovanou reedici alba Europe na vinylu, doplněnou o raritní živé záznamy a rozhovory z období jeho vzniku. Součástí edice byl také krátký dokumentární film mapující cestu kapely od jejího počátku po současnost. Uskupení zároveň oznámilo návrat na pódia s novou sérií koncertů, která odstartovala v létě 2024 vystoupením na festivalu Sweden Rock.
Začátkem roku 2025 se očekává vydání dvanáctého studiového počinu, který bude podle vyjádření kapely jejich 'nejvíce filmovým' albem. Podle Tempesta má deska vyprávět příběh o ztrátě, proměně a naději. Hudebně by měla nabídnout propojení klasického hard rocku s prvky symfonické hudby a akustických pasáží. Kapela potvrdila, že plánuje k novému LP i krátké evropské turné, přičemž nevylučuje další výroční projekty v následujících letech.
