| Původ: | Londýn, Anglie |
| Aktivní roky: | 1974 – 1982, 1990 – 2003, 2008 - současnost |
| Styl: | Heavy metal, hard rock, NWOBHM |
| Vydavatelé: | Arista, Pony Canyon, Frontiers |
| Web: | www.prayingmantis.rocks |
| Podrobnosti: | Praying Mantis - wikipedia |
PRAYING MANTIS je anglická hardrocková a heavy metalová kapela. Ačkoli jsou bráni jako součást Nové vlny britského heavy metalu, prosazují hudební směr, který je melodičtější a zní více jako AOR než jejich současníci.
Vznik Praying Mantis (kudlanka nábožná) výrazně předcházel hnutí NWOBHM. Už v roce 1974 (někdy 1973) založil kytarista Tino Troy na vysoké škole první verzi tohoto uskupení spolu s dalším kytaristou Petem Moorem. Zhruba o dva roky později Tino přesvědčil svého bratra Chrise, aby se k nim připojil na baskytaru (tehdy vystupovali pod jménem Junction). V té době hráli stále jednorázové koncerty v klubech Youth.
V roce 1978 hudební formace, která se nyní jmenuje Mantis, začala vystupovat v hospodách a nahrála třískladbové demo v malém osmistopém studiu v Penge v jihovýchodním Londýně, jež nakonec vyšlo v roce 1980 jako Soundhouse Tapes Part 2 (první část obsahuje tři skladby Iron Maiden). Kamarád Paul Williamson, který byl jejich textařem, radil Tinovi, aby kazetu donesl DJ Nealovi Kayovi do klubu Soundhouse. Neal Kay byl demem ohromen a požádal sestavu, aby si v klubu zahrála.
Dne 9. listopadu 1979 vysílalo BBC Radio 1 v pořadu Friday Rock Show vystoupení Praying Mantis. Zazněly zde skladby "Captured City", "Lovers to the Grave" a "Johnny Cool". Parta, která dělá sessions pro BBC, má obvykle k dispozici jeden den na nahrání svých skladeb ve studiu BBC. Session byla nahrána 31. října 1979. Nahrávání probíhalo ve složení Tino Troy, Chris Troy, Pete Moore a Chris Hudson na bicí. Poté Pete Moore z osobních důvodů odchází a je nahrazen Bobem Angelem.
Píseň "Captured City" byla nahrána pro kompilaci Metal for Muthas se session bubeníkem, který měl na naučení aranžmá jen dvě a půl hodiny. Až koncem roku 1979 se ke kapele přidává Mick Ranson na bicí.
15. února 1980 vychází u Ripper Records singl The Soundhouse Tapes Part 2 ("Captured City" / "The Ripper" / "Johnny Cool"). Je datován rokem 1979 a Troyovi jsou na něm uvedeni svým skutečným příjmením Neophytou. Za dva a půl týdne se prodá 15 000 kopií. Uskupení poté vyráží na turné s Iron Maiden a Nealem Kayem na akci Metal for Muthas. Následuje vystoupení s White Spirit, o kterém informuje Record Mirror 29. března 1980. Pomalu se rodí nová sestava. Bubeník Dave Potts odehrál svůj debutový koncert v květnu v Marquee a v červenci se ke skupině připojuje Steve Carroll jako druhý kytarista a zpěvák.
V červenci také vychází singl "Praying Mantis" a na programu je koncert s Girlschool a Vardis, který je krátce recenzován v Record Mirror 26. července 1980. 23. srpna vystupuje formace na festivalu v Readingu. Následovalo 'I Live for the Weekend' UK turné s Triumph, které bylo prvním kompletním s Carrollem a zahrnovalo skladby z připravovaného debutu Time Tell No Lies. Cestou na koncert v Bristolu během tohoto putování se převrátil Equipment truck a sestava si musela půjčit vybavení od Dedringer. Set Mantis byl zkrácen na 30 minut, ale publikum si žádalo přídavek, takže se vrátili a poděkovali fanouškům.
Během roku 1980 se Praying Mantis výrazně zviditelnili, hlavně díky předskakování formacím Iron Maiden a Gamma Ronnieho Montrose a skladbě "Captured City", která byla zařazena na kompilaci Metal for Muthas. Tato pozornost vynesla nahrávací smlouvu s Arista Records a možnost natočit vysoce ceněný studiový počin Time Tells No Lies. Během natáčení nahráli i verzi skladby "I Surrender" od Russe Ballarda a plánovali ji vydat jako singl. Tím se však dostali do konfliktu s Rainbow, kteří měli stejný plán a jako větší formace dostali přednost. Rainbow pak vydali vlastní verzi, která dosáhla třetího místa britské hitparády. Praying Mantis místo toho vydali "Cheated", která se v lednu 1981 dostala na 69. místo singlového žebříčku. Debut nakonec vyšel v roce 1981 po několika odkladech ze strany vydavatelství.
Krátce po vydání prvotiny přibrala parta zpěváka Toma Jacksona, několik měsíců fungovali jako pětičlenné uskupení a v červnu a červenci odehráli další koncerty. Během léta také navštívili studio v německém Norimberku, aby začali pracovat na druhé nahrávce. V té době se uvažovalo o názvu Battle Royal. Jon Bain byl zvukovým technikem a zároveň obsluhoval klávesy.
V srpnu měli opět vystoupit na festivalu v Readingu, ale kvůli problémům s leteckou společností uvízli v Německu. Jako třetí v pořadí hráli na holandském Open Air festivalu, kde headlinery byli poprockoví Dexys Midnight Runners. Jako druzí vystoupili Tygers of Pan Tang. 20. září vystupují 'Kudlanky' jako headlineři východoanglického rockového festivalu. Někdy v té době se k partě připojil zpěvák Bernie Shaw.
Jako ochutnávku před vystoupením v Readingu hráli Praying Mantis v londýnském Marquee. U příležitosti vystoupení na festivalu vychází EP Turn the Tables, už pod značkou Jet. V zářijovém zpravodaji fanklubu bylo oznámeno vydání druhé desky, která měla nést název A Question of Time. Vydání se očekávalo v prosinci, ale nestalo se tak. Mělo proběhnout také turné po USA jako podpora Black Sabbath, což však zrušili a to už se blížil konec. Steve Carroll odchází po problémech s manažerskou společností Fireball. Formace byla v té době v podstatě mrtvá a Steve necítil, že by mohla pokračovat.
Praying Mantis opustili vydavatelství Jet v březnu 1983 a během půl roku se proměnili ve skupinu Clive Burr's Escape. Dave Potts přestal hrát na bicí a stal se manažerem. Soubor debutoval naživo v londýnském Marquee 17. prosince 1983 v sestavě Clive Burr - bicí, Tino Troy - kytara, Chris Troy - baskytara, Bernie Shaw - zpěv a Don Garbett - klávesy. Na koncertě 19. ledna nahradil Dona Garbetta Alan Nelson. V květnu 1984 byli nuceni změnit název kvůli problémům s autorskými právy a krátce přijali jméno Tigon (nikoliv Tygon), které ale také mělo právní komplikace. V červenci 1984 se z nich nakonec stala formace Stratus. Ta vydala jediné LP Throwing Shapes, které se však nedočkalo britského vydání, vyšlo pouze na belgickém labelu Steel Trax a dočkalo se i japonského výlisku.
V roce 1987 se Praying Mantis zreformovali na jeden koncert. Sestavu tvořili bratři Troyové, Bernie Shaw, Dave Potts a Hugh Bestick na rytmickou kytaru. Jinak celé toto období mezi koncem Stratusu a začátkem 90. let Tino Troy strávil hraním v hospodských formacích.
Kapela si udržovala silnou fanouškovskou základnu v Japonsku, a když v roce 1990 bratři Troyové dočasně reformovali Praying Mantis pro nostalgické turné NWOBHM, povzbudil je ohlas k obnovení projektu na plný úvazek. Záznam vyšel pod názvem Live at Last a představili se na něm jako zpěvák Paul DiAnno a kytarista Denis Stratton, bývalí členové Iron Maiden (na nahrávce jsou i jejich skladby).
Následující rok vyšlo nejdříve v Japonsku u firmy Pony Canyon nové studiové dílo Predator in Disguise, později vydané i ve Velké Británii. V tomto období, které trvalo do dalšího rozpadu kapely v roce 2003, docházelo k častým změnám v sestavě (zejména zpěváků), ale pod vydavatelstvím Pony Canyon vzniklo dalších pět studiových počinů. A Cry for the New World (1993) vyšlo v Japonsku i v Británii, zpěvákem se stal Colin Peel.
Album To the Power of Ten (1995) bylo nahrané se zpěvákem Garym Bardenem. Kudlanky poté jedou počtvrté na turné po Japonsku a 11. a 12. listopadu 1995 nahrávají dva koncerty v japonském klubu Citta Kawasaki pro použití na albu "Captured Alive in Tokyo City". Je natočen i propagační videoklip k písni "Welcome to My Hollywood".
Text čtyřstránkového černobílého programu pro Japonsko '95 je následující:
Praying Mantis se vrací do Japonska na své turné '95 s dosud nejsilnější sestavou. Gary Barden, zpěvák, který se podílel na posledním albu To the Power of Ten, nyní vystupuje poprvé od roku 1981, kdy hrál v Budokanu s MSG (Michael Schenker Group).
Clive Burr, hrající na bicí, dříve člen Iron Maiden a Dee Snider's Desperado, není pro Tina a Chrise Troye žádnou neznámou, protože společně účinkovali na albu projektu Stratus Throwing Shapes.
Hostujícím klávesistou na tomto turné je Michael Scherchen, který kapele pomáhal ve studiu při nahrávání alb A Cry for the New World a To the Power of Ten. Jeho rozsáhlé znalosti hudby a elektronického kouzelnictví spolu s důvěrným vztahem k mnoha písním v setu z něj udělaly ideální volbu pro toto turné.
Setlist koncertů je jistě impozantní, s obrovským repertoárem, z něhož je možné vybírat. Písně pocházejí z alb Time Tells No Lies, Predator in Disguise, A Cry for the New World a samozřejmě z nejnovějšího počinu To the Power of Ten. Kombinace silného, melodického vokálu Garyho Bardena, harmonické kytarové práce Tina, Dennise a Chrise na pozadí hřmotného, naléhavého rytmu Clivea na bicí vytváří jedinečný a vzrušující zvuk. Praying Mantis se během mnoha let vyvíjeli a jejich sestava s nimi.
V roce 1997 se kapela rozchází s Garym Bardenem. Současným zpěvákem je Tony O'Hora. Na začátku roku 1997 nahrává s formací alespoň pětiskladbové demo. Všechny skladby jsou originály. Bubeník Bruce Bisland by se měl vrátit i na dalším albu, i když na tomto demu to byl bicí automat. Album Forever in Time vyšlo v Japonsku 16. června 1998. Tino, Tony a Dennis absolvovali propagační turné k desce a některé písně zahráli akusticky. Kompletní sestava odehrála v Japonsku čtyři koncerty a bylo to poprvé, kdy kapela, která album nahrála, skutečně absolvovala turné!
V roce 1999 začaly práce na LP Nowhere to Hide, které mělo vyjít v listopadu, ale nakonec bylo dokončeno v únoru 2000. V Londýně a Japonsku se odehrály vystoupení s původní sestavou z roku 1980 ve složení Dave Potts, Steve Carroll a bratři Troyové. Japonské vystoupení bylo nahráno pro živé album Various Artist Metal Crusade 1999, které oslavovalo 20. výročí NWOBHM. Kapela soukromě také oslavila 10 let základní sestavy Troys, Dennise Strattona a Bruce Bislanda večírkem a krátkým setem v Dennisově místní hospodě v Londýně.
S příchodem roku 2001 se rozcházejí s Tonym O'Horou a Brucem Bislandem. Nyní ji tvoří Dennis Stratton, Tino Troy a Chris Troy. K nim se pak při práci na desce The Journey Goes On přidávají zpěváci Dougie White a John Sloman. Na bicí hraje Martin "Magic" Johnson. Album vyšlo v roce 2003 a o rok později vydala stejná společnost i kompilaci The Best of Praying Mantis. V té době už ale Praying Mantis opět ukončili činnost.
V roce 2008 se hudební formace opět dala dohromady a po dalších změnách ji kromě bratří Troyových tvořili druhý kytarista Andy Burgess, zpěvák Mike Freeland a na bicí hrál Benjy Reid. Této sestavě vyšla na jaře 2009 nová studiová nahrávka Sanctuary, která si získala uznání světových médií jako počin plný klasického melodického hard rocku a heavy metalu, okořeněný nádechem AOR a napsaný a zahraný s maximálním talentem a vášní. Většina recenzí nešetří chválou a hodnotí desku jako jednu z nejlepších nahrávek té doby, která posluchače bez problémů vtáhne do sebe – od bluesové písně "Tears in the Rain" až po spalující nářez "Threshold of a Dream".
V roce 2013 soubor oznámil, že v říjnu téhož roku vydá nový singl. Ten má fanouškům oficiálně představit nové členy, Johna Cuijperse (zpěv) a Hanse in't Zandta (bicí), poté co ve zbrusu nové sestavě zahráli v Colchesteru, Ipswichi (s podporou bandu Kaine z MGR Records) a na festivalu Cambridge Rock.
21. srpna 2015 vydali Praying Mantis první desku v tomto složení s názvem Legacy, kterou později následovaly další tři, Gravity (2018), Katharsis (2022) a také Defiance (2024) - vydaná 19. dubna 2024 u příležitosti 50. výročí vzniku kapely. Toto 13. studiové album přináší 11 skladeb, včetně titulní "Defiance". Bylo označeno jako „dokonalá kombinace klasického zvuku Praying Mantis s moderním nádechem.“
