| Původ: | Londýn, Anglie |
| Aktivní roky: | 1974 – 1982, 1990 – 2003, 2008 - současnost |
| Styl: | Heavy metal, hard rock, NWOBHM |
| Vydavatelé: | Arista, Pony Canyon, Frontiers |
| Web: | www.prayingmantis.rocks |
Praying Mantis je anglická heavy metalová kapela. Ačkoli jsou součástí Nové vlny britského heavy metalu prosazují hudební směr, který je melodičtější a zní více jako AOR než jejich současníci.
Vznik kapely Praying Mantis (kudlanka nábožná) výrazně předcházel hnutí NWOBHM. Už v roce 1974 její první verzi na vysoké škole založil kytarista Tin Troy spolu s dalším kytaristou Pete Moorem. Zhruba o dva roky později Tino přesvědčil svého bratra Chrise, aby se připojil ke kapele na baskytaru (v té době vystupovali pod jménem Junction). V té době stále hráli jednorázové koncerty v klubech Youth.
V roce 1978 kapela, která se nyní jmenuje Mantis, začíná vystupovat v hospodách a nahrává třískladbové demo v malém osmistopém studiu v Penge v jihovýchodním Londýně, které nakonec vychází v roce 1980 jako Soundhouse tapes Part 2 (první část jsou tři skladby od Iron Maiden). Kamarád Paul Williamson (který byl jejich textařem) radí Tinovi, aby kazetu donesl DJ Nealovi Kayovi do klubu Soundhouse. Neal Kay je demem ohromen a požádá kapelu, aby si v klubu zahrála.
Dne 9. listopadu 1979 vysílá BBC Radio 1 v pořadu Friday Rock Show relaci Praying Mantis. Zazněly zde skladby "Captured City", "Lovers to the Grave" a "Johnny Cool". Kapely, které dělají sessions pro BBC, mají obvykle k dispozici 1 dne na nahrání svých skladeb ve studiu BBC. Session byla nahrána 31. října 1979. Nahrávání probíhalo ve složení Tino Troy, Chris Troy, Pete Moore a Chris Hudson na bicí.Poté Pete Moore z osobních důvodů odchází a je nahrazen Bobem Angelem.
Píseň "Captured City" je nahrána pro kompilaci Metal for Muthas se session bubeníkem, který měl na naučení aranžmá jen dvě a půl hodiny. Až koncem roku 1979 se ke kapele přidává Mick Ranson na bicí.
15. února 1980 vychází u Ripper Records singl The Soundhouse Tapes Part 2 ("Captured City" / "The Ripper" / "Johnny Cool"). Je datován rokem 1979 a Troyovi jsou na něm uvedeni svým skutečným příjmením Neophytou. Za dva a půl týdne se prodá 15 000 kopií. Kapela poté vyjíždí na turné s Iron Maiden a Nealem Kayem na turné Metal for Muthas. Následuje akce s White Spirit, o které informuje Record Mirror 29. března 1980. Pomalu se začíná rodit nová sestava. Bubeník Dave Potts odehrál svůj debutový koncert v květnu v Marquee a v červenci se ke kapele připojuje Steve Carroll jako druhý kytarista a zpěvák.
V červenci také vychází další singl "Praying Mantis" a na programu je koncert s Girlschool a Vardis, který je krátce recenzován v Record Mirror 26. července 1980. 23. srpna 1980 kapela vystupuje na festivalu v Readingu. Další bylo "I Live for the Weekend" UK turné s Triumph, bylo to první kompletní turné se Stevem Carrollem a zahrnovalo skladby z připravovaného alba Time Tell No Lies. Cestou na koncert v Bristolu v rámci tohoto turné se převrátil Equipment truck a kapela si musela půjčit vybavení od Dedringer. Set Mantis musel být zkrácen na 30 minut, ale publikum chtělo přídavek, tak se museli vrátit a poděkovat jim.
Během roku 1980 se Praying Mantis výrazně zviditelnili, hlavně díky předskakování skupinám Iron Maiden a Gamma Ronnieho Montrose a skladbě "Captured City", která byla zařazena na kompilaci Metal for Muthas. Tato pozornost vynesla nahrávací smlouvu s Arista Records a možnost natočit vysoce ceněné dílo Time Tells No Lies. Během natáčení alba nahráli Praying Mantis i verzi skladby "I Surrender" z pera Russe Ballarda a chtěli ji vydat jako singl. Tím se ale dostali se do konfliktu s Rainbow, kteří měli stejný nápad a jako větší kapela dostávají zelenou. Rainbow pak vydali vlastní verzi a dostali se s ním na třetí místo britské hitparády. Praying Mantis místo toho vydali skladbu "Cheated", která se v lednu 1981 dostala na 69. místo britského singlového žebříčku. Album Time Tells No Lies nakonec vyšlo v roce 1981 po několika odkladech ze strany nahrávací společnosti.
Krátce po vydání první LP desky přibrala kapela zpěváka Toma Jacksona, několik měsíců existovali jako pětičlenná kapela a v červnu a červenci odehráli další koncerty. Během léta také navštívili studio v německém Norimberku, aby začali pracovat na druhém albu. V té době se uvažovalo o názvu Battle Royal. Jon Bain byl zvukovým techniken a také obsluhoval klávesy. V té době
V srpnu měli opět hrát na festivalu v Readingu, ale kvůli zmatkům s leteckou společností uvízli v Německu. Jako třetí v pořadí si zahráli na holandském Open Air festivalu, kde byli headlinery poprockoví Dexys Midnight Runners. Jako druzí se představili Tygers of Pang Tang. 20. září Kudlanky vystupují jako headlineři východoanglického rockového festivalu. Někdy v té době se ke kapele připojil zpěvák Bernie Shaw.
Jako ochutnávku před vystoupením v Readingu hrají Mantis v londýnském Marquee. U příležitosti vystoupení kapely na festivalu v anglickém Readingu vychází EP Turn the Tables, už pro label Jet. V zářijovém zpravodaji fanklubu bylo ještě oznámeno vydání druhého alba, které se mělo jmenovat A Question of Time. Vydání se očekávalo v prosinci, bohužel se tak nestalo. Mělo se také uskutečnit turné po USA jako podpora Black Sabbath, k tomu ale také nedošlo a to už se blížil konec. Steve Carroll odchází z kapely po problémech s manažerskou společností Fireball. Kapela byla v té době v podstatě mrtvá a Steve neměl pocit, že by mohla pokračovat.
Mantis opustili vydavatelství Jet v březnu 83 a během půl roku se metamorfovali do skupiny Clive Burr's Escape. Dave Potts přestal hrát samozřejmě na bicí, místo toho ses tal manažerem. Kapela debutovala naživo v londýnském Marquee 17.prosince 1983 v sestavě Clive Burr - bicí, Tino Troy - kytara, Chris Troy - baskytara, Bernie Shaw - zpěv a Don Garbett - klávesy. Na koncertě Marque 19. ledna nahradil Dona Garbetta Alan Nelson. V květnu 84 byli nuceni změnit název kvůli problémům s autorskými právy a krátce přijali název Tigon (nikoliv Tygon), který se také stal obětí právních potíží. V červenci 84 se z nich nakonec stali Stratus. Ti vydali jediné LP Throwing Shapes, které se však nedočkalo britského vydání, vyšlo pouze na belgickém labelu Steel Trax a dočkalo se i japonského výlisku.
V roce 1987 se Praying Mantis zreformovali na jeden koncert. Sestava tvořili bratři Troyové, Bernie Shaw, Dave Potts a Hugh Bestick na rytmickou kytaru. Jinak celé toto období mezi koncem Stratusu a začátkem 90. let Tino Troy strávil hraním v hospodských kapelách.
Kapela si udržovala silnou fanouškovskou základnu v Japonsku, a když v roce 1990 Troys dočasně reformovali Praying Mantis pro nostalgické turné NWOBHM, povzbudil je ohlas k tomu, aby kapelu obnovili na plný úvazek. Záznam vyšel pod názvem Live at Last a představil se na něm jako zpěvák Paul DiAnno a jako kytarista Denis Straton, bývalí členové Iron Maiden (ná záznamu jsou i jejich skladby).
Následující rok vyšlo nejdříve v Japonsku u firmy Pony Canyon nové studiové album Predator in Disguise, později vychází i ve Velké Británii. V nadcházejícím období, které trvalo do dalšího rozpadu kapely v roce 2003 dochází sice k častým změnám v sestavě (týká se to především zpěváků), ale také vzniká pod vydavatelstvím Pony Canyon dalších pět studiových alb. A Cry for the New World (1993) vychází v Japonsku a Velké Británii. Zpěvákem se stává Colin Peel.
Album To the Power of Ten (1995) je nahrané se zpěvákem Gary Bardenem. Kudlanky poté jedou počtvrté na turné po Japonsku a 11. a 12. listopadu 1995 nahrávají dva koncerty v japonském klubu Citta Kawasaki pro použití na albu "Captured alive in Tokyo city". Je natočen i propagační videoklip k písni "Welcome to my Hollywood".
Text čtyřstránkového černobílého programu pro Japonsko '95 je následující:
Praying Mantis se vrací do Japonska na své turné '95 s dosud nejsilnější sestavou. Gary Barden, zpěvák, který se podílel na posledním albu "To The Power of Ten", nyní vystupuje poprvé od roku 1981, kdy hrál v Budokanu s Michael Schenker Group.
Clive Burr, hrající na bicí nástroje, dříve člen Iron Maiden a Dee Snider's Desperado, není pro Tina a Chrise Troye žádnou neznámou, protože společně účinkovali na albu projektu Stratus 'Throwing Shapes'.
Hostujícím klávesistou na tomto turné je Michael Scherchen, který kapele pomáhal ve studiu při nahrávání alb A Cry For The New World a To The Power of Ten. Jeho rozsáhlé znalosti hudby a elektronického kouzelnictví spolu s důvěrným vztahem k mnoha písním v setu z něj udělaly ideální volbu pro toto turné.
Setlist koncertů je jistě impozantní, s obrovským repertoárem, z něhož je možné vybírat. Písně pocházejí z alb "Time Tells No Lies", "Predator in Disguise", "A Cry For The New World" a samozřejmě z nejnovějšího počinu "To The Power Of Ten". Kombinace silného, melodického vokálu Garyho Bardena, harmonické kytarové práce Tina, Dennise a Chrise na pozadí hřmotného, naléhavého rytmu Clivea na bicí vytváří jedinečný a vzrušující zvuk. Praying Mantis se během mnoha let vyvíjeli a její sestava s nimi. Věříme, že jsme našli ten správný vzorec. Dnes večer to můžete posoudit VY.
V roce 1997 se kapela rozchází s Garym Bardenem. Současným zpěvákem je Tony O'Hora. Na začátku roku 1997 nahrává s kapelou alespoň pětiskladbové demo. Všechny skladby jsou originály.Bubeník Bruce Bisland by se měl vrátit i na dalším albu, i když na tomto demu to byl bicí automat. Album Forever in Time je vydané v Japonsku 16. června 1998. Tino Tony a Dennis absolvovali propagační turné k albu a některé písně zahráli akusticky. Kompletní skupina odehrála v Japonsku čtyři koncerty a bylo to poprvé, kdy kapela, která album nahrála, skutečně absolvovala turné!
V roce 1999 začaly práce na albu Nowhere to Hide, které mělo vyjít v listopadu, ale nakonec bylo dokončeno v únoru 2000. VV Londýně a Japonsku se odehrají vystoupení s původní sestavou z roku 1980 ve složení Dave Potts, Steve Carrol a bratři Troyové. Japonské vystoupení bylo nahráno pro živé album Various Artist Metal Crusade 1999, které oslavovalo 20. výročí NWOBHM. Kapela soukromě také oslavuje 10 let základní sestavy Troys, Dennis Stratton a Bruce Bisland večírkem a krátkým setem v Dennisově místní hospodě v Londýně.
S příchodem roku 2001 se kapela rozchází s Tonym O'Horou a Brucem Bislandem. Nyní ji tvoří Dennis Stratton, Tino Troy a Chris Troy. K nim se pak při práci na albu The Journeys goes on přidávají zpěváci Dougie White a John Sloman. Na bicí hraje Martin "Magic" Johnson. Album vychází v roce 2003 a o rok později vyšlo u stejné společnosti ještě kompilační album The Best of Praying Mantis. V té době už ale Praying Mantis opět ukončili činnost.
V roce 2008 se skupina opět dala dohromady a po dalších změnách ji tvořili kromě bratři Troyů ještě druhý kytarista Andy Burgess, zpěvák Mike Freeland a na bicí hrál Benjy Reid. Této sestavě vyšlo na jaře 2009 nové album Sanctuary, které si získalo uznání světových médií jako nahrávka plná klasického melodického hard rocku a heavy metalu, šmrnclá nádechem AOR a napsaná a zahraná s maximálním talentem a vášní. Většina recenzí nešetří chválou a hodnotí album jako jednu z nejlepších nahrávek té doby, která člověka bez problémů vtáhne do sebe, od bluesové písně "Tears in the Rain" až po spalující nářez "Threshold of a Dream".
V roce 2013 kapela oznámila, že v říjnu téhož roku vydá nový singl. Singl má fanouškům kapely oficiálně představit nové členy, Johna Cuijperse (zpěv) a Hanse in't Zandta (bicí), poté, co ve zbrusu nové sestavě zahráli v Colchesteru, Ipswichi (s podporou kapely Kaine z MGR Records) a na festivalu Cambridge Rock.
21. srpna 2015 vydali Praying Mantis první album v této sestavě s názvem Legacy, které později následovaly ještě další dvě, Gravity (2018) a Katharsis (2022).
