AMORPHIS je finská heavymetalová skupina, kterou v roce 1990 založili bubeník Jan 'Snoopy' Rechberger a kytaristé Tomi Koivusaari a Esa Holopainen. Zpočátku se jednalo o death metalovou kapelu, ale na pozdějších albech se kapela přeorientovala na hraní dalších žánrů, včetně progresivního metalu a folk metalu. Jako zdroj svých textů často používají finskou epickou báseň Kalevala.

Probíhal rok 1987, když se několik mladíků sředoškolského věku z finského městečka Klaukkala nedaleko Helsinek rozhodlo naskočit na sílící thrashovou vlnu a založili smečku Violent Solution. Zde spolu drtili struny mimo jiné také kytaristé Jan Rechberger (v té době také zpěvák) a Tomi Koivusaari. V roce 1989 se Tomi nechal zlákat nastupujícím death metalem, z Violent Solution odešel a založil smrťáckou skupinu Abhorrence; jeho sekernickou roli poté převzal Esa Holopainen. To už ale původní thrashové nadšení začalo upadat i u ostatních a Violent Solution se během roku 1990 pomalu rozpadli, přičemž Jan Rechberger (už jako bubeník) a Esa Holopainen se rozhodli pokračovat ve spolupráci a založit vlastní deathmetalovou skupinu.

Vzhledem k tomu, že Rechberger měl stále vazby na Koivusaariho, podařilo se mu bývalého spoluhráče přemluvit, aby se začal kromě drcení strun v Abhorrence věnovat také zpěvu v jejich novém projektu. A poté, co kapela získala ještě basytaristu Oppu Laineho z kapely Nuxvomicana, mohli konečně vyrazit dobýt metalovou scénu s novou smečkou, tentokrát ale už pod vajkou melodického death metalu. Netrvalo dlouho a Tomi si ke zpěvu přibral také rytmickou kytaru; Abhorrence tak na dlouhý čas upadla do spánku a probudila se až v roce 2012. Pozici zpěváka poté ještě zkoušeli nabídnout Koivusaariho bývalému kolegovi z Abhorrence Jukkovi Kolehmainenovi, ten však odmítl.

Název nové kapely vznikl tak trochu náhodou zkomolením slova 'beztvarý' (amorphous), ale všem se líbil a tak vstoupili na scénu s originálním pojmenováním Amorphis.

Hned na začátku ledna 1991 strávili Amorphis dva dny ve studiu TTT Tima Tolkkiho (kytaristy Stratovarius) v Herttoniemi, aby nahráli své první a jediné třípísňové demo. Původně se mělo jmenovat Dismemberment of soul, ale klukům se jaksi podařilo vynechat část 'member' ve slově 'Dismemberment' (jejich přístup k výrazům zjevně nebyl nijak puntíčkářský), a tak vznikl další originální název Disment of Soul. Ani se zvukem dema zrovna moc spokojení nebyli (Tolki nebyl žádný deathmetalový expert), ale nahrávka v tu chvíli udělala své a zajistila kapele první koncerty. A demo bylo dokonce natolik úspěšné, že skupina získala také nahrávací smlouvu u amerických Relapse Records.

Relapse Records měli zpočátku zájem podepsat smlouvu s Abhorrence, ale vzhledem k tomu, že kapela už nehrála, chopili se rozjíždějících se Amorphis. Ti jim poměrně brzy poslali několik písní k nahrání, protože firma plánovala vydat split album Amorphis/Incantation. Poté ale dlouho nepřicházely od Relapse žádné zprávy a chvíli to dokonce vypadalo, že z dohody sešlo. Nicméně čekání a nejistota se nakonec přece jenom vyplatily. Když se Relapse konečně ozvali, oznámili kapele, že místo splitu budou dělat vlastní album a poskytli jim dostatečný rozpočet, aby mohli jet nahrávat do Sunlight Studia ve Stockholmu.

Náročná turné ale znamenala první změny v sestavě. Kapelu opustil Kasper Martenson, kterého u kláves nahradil Kim Rantala a překvapivě také Jan Rechberger, na jehož místo za bicími nastoupil Pekka Kasari ze speed/thrashové formace Stone.

Tou hlavní událostí ale bylo přijetí šestého člena, zpěváka Pasi Koskinena, původně zpěváka a kytaristy thrash metalové smečky St. Mucus.

Opět vzpomíná Esa Holopainen: „V táboře Amorphis v té době nebyla zrovna nuda, protože změny v sestavě v polovině 90. let byly poměrně radikální. Čistý zpěvák byl nutností a gentleman s kamennou tváří, Pekka Kasari, který nahradil Snoopyho na postu bubeníka, navrhl jako sólistu Pasiho Koskinena. Pasi ve svém hedvábném saku nevypadal jako metalista, ale zpíval dobře a každopádně působil jako skvělý chlapík. Změnil se i klávesista, Kasperiho nahradil Kim Rantala. Kim také nebyl žádný frajer, ale zdálo se, že zapadl a začal přicházet s dobrými nápady na písničky.“

Třetí album Elegy vyšlo v polovině května roku 1996 a jeho texty byly opět převzaty z finské mytologie, v tomto případě z Kanteletaru, sbírky staré lidové poezie. O zpěv se Pasi a Tomi podělili rovným dílem, přičemž Pasi obstarával pouze čisté party. Primárním žánrem alba byl tentokrát progresivní metal se silnými folkovými vlivy, ale v hudbě stále zůstaly výrazné prvky melodického death metalu a heavy metalu. Mnohé skladby, například "Against Widows", se staly oblíbenými skladbami fanoušků a od vydání Elegy se stále hrají na koncertech.

V roce 2004 vydavatelství Relapse Records album znovu vydalo v digipacku, který obsahoval čtyři bonusové živé skladby. Písně "Against Widows", "On Rich and Poor", "My Kantele" a "Song of the Troubled One" byly později nově nahrány na albu Magic & Mayhem - Tales from the Early Years (2010). Skladba "My Kantele" se navíc v roce 2015 objevila na albu Live & Acoustic kapely Thurisaz.

Na angrymetalguy.com o albu v roce 2016, kdy uběhlo 20 let od jeho vydání, mimo jiné napsali: „Každý, kdo na Amorphis vyrůstal, ví, že kapela prošla třemi různými fázemi. První z nich, od dema »Disment of Soul« až po průlomové album »Tales from the Thousand Lakes« z roku 1994, bylo raným doom/deathovým obdobím kapely. Druhá fáze začala albem »Elegy«, kde se kapela začala zbavovat své primitivní slupky, aby se přerodila v něco výjimečného. Jakmile se vám do psychiky vetře úvodní sitar v "Better Unborn", začnete plně oceňovat progresivní sklony, které byly kdysi naznačeny v Tales. Melodické kytarové běhy Esy Holopainena se vznášely, hrdelní growly Tomiho Koivuusariho zůstávaly jasné, ale brutální, ale byl to výkon tehdy nového čistého vokalisty Pasiho Koskinena, který vás zaháčkoval a udržel v nadšení. Jeho energický zpěv a krásné vokální vzory byly jasným vrcholem celého alba »Elegy« a dále dokreslovaly, jak daleko tato kapela za tak krátkou dobu vyrostla. Byl to zvuk kapely, která dospívá, vstřebává své vlivy a proměňuje je v kouzlo.

O tomto albu se dá říct jen málo špatného. Píseň "Song of the Troubled One" je nejtěžší a jedinou skladbou na »Elegy«, v níž se neobjevuje Koskinen, ale zůstává optimistická a krásná díky Holopainenovým melodiím a klávesové práci Kima Rantaly. "On Rich and Poor" obsahuje jeden z nejhitovějších melodických riffů v celém katalogu kapely a nyní si užívá života jako oblíbená živá skladba. "The Orphan", srdceryvná balada, byla díky Koskinenovu výkonu ještě dojemnější, než se nadějně obrátila ke svému transcendentnímu závěru. Kapela opět čerpala inspiraci z Kanteletaru a opět toho krásně využila. Důležitá je také bohatost produkce, protože to vůbec nezní jako album produkované v Sunlight Studios, tehdy NEBO nyní.

Album »Elegy« se na dlouhou dobu stalo referenčním albem kapely, která se od svých vrcholů dostala až k nešťastným pádům, než Koskinen v roce 2004 kapelu opustil a nahradil ho současný vokální tahoun Tomi Joutsen, což znamenalo třetí éru Amorphis. »Elegy« je také jedno z mála alb, které mohu bez obav prohlásit za album 'opuštěného ostrova', protože při jeho přehrávání se vždy cítím svěže a na tváři mi vykouzlí obrovský úsměv. Bylo to a stále je pozoruhodné album, které je teď už skoro dost staré na to, aby se 'dalo pít'. Všechno nejlepší »Elegy«.“

Po roce a půl koncertování, které následovalo po vydání alba, si členové kapely dali pauzu a začali se připravovat na další navštěvu studia. Přibližně v té době Kimi opustil kapelu a místo něj zaskočil Santeri 'Sande' Kallia, který hrál v kapele Kyyria. Ten se později ukázal jako skvělý skladatel, i když pro nové album toho ještě moc napsat nestihl; neobjevuje ani na žádné z prvních propagačních fotografií, protože se zpočátku zapojoval jako pouhý host.

Další studiová nabídka, album Tuonela z března roku 1999, byla v podstatě poklidným kytarovým dílem, zpestřeným klávesami hostujícího Santeri Kallia, kde bylo opět představeno také několik nových nástrojů (v písni "Greed" hraje Tomi na sitár a Sakari Kukko na albu hostuje na saxofon a flétnu). Ubylo také deathových growlů, protože všechny vokály zpíval Pasi.

Pak se ale věci začaly pomalu obracet k lepšímu. „O ukončení činnosti Amorphis se přímo nemluvilo, ale určitě to mnoha lidem vrtalo hlavou“, vypráví Esa, „Pak jsme začali vážně uvažovat o vydání instrumentálního alba, pokud bychom neměli zpěváka. Nakonec jsme to neudělali, protože díky několika zvratům jsme našli skvělého zpěváka v Tomi Joutsenovi. Byl velkým fanouškem starého materiálu Amorphis, což mělo nejspíš podvědomý vliv na to, že jsme zase začali psát nějaké těžší písně.

Poté jsem kontaktoval šéfa Nuclear Blast Markuse Staigera a požádal ho o novou smlouvu. Odpověděl mi, že je to samozřejmé. Zároveň se manažerem kapely stal Jouni Markkanen, Nino Laurenne nahrávacím inženýrem, Marko Hietala producentem písní, Mikko Karmila mixérem, Travis Smith inženýrem a tak dále. Najednou se začaly dít dobré věci.“

Při hledání nového hlasu obdrželi Amorphis více než sto demo nahrávek od potenciálních zpěváků, ale žádný z nich nesplňoval požadavky na nového frontmana kapely. Nakonec se díky osobním kontaktům dostal na konkurz Tomi Joutsen, který se ukázal být tím pravým a v roce 2005 se také stal jejich novým zpěvákem. Joutsen, známý především díky své spolupráci s gotickou metalovou skupinou Sinisthra, nabádal ostatní členy, aby se na dalším albu vrátili k používání kontrastních vokálních stylů a s jeho příchodem také vstoupila na scénu nejstabilnější sestava kapely v její historii.

Jeho první album s kapelou, Eclipse, vyšlo v roce 2006. Bylo kriticky i komerčně úspěšné, někteří kritici ho označili za návrat do formy a ve Finsku poprvé v historii získalo zlatou certifikaci protože se ho prodalo přes 15 000 kusů. Album si produkovali sami Amorphis i když se zpěvy pomáhal také basák Nightwish Marko Hietala, který si na něm střihl i pár vokálů. K singlovým skladbám "House of Sleep" a "The Smoke" byly natočeny také videoklipy.

Texty písní opět čerpaly z finské mytologie a vznikly na základě divadelní hry na motivy legendy o Kullervovi (vyprávěné v Kalevale), kterou v roce 1982 napsal finský básník a dramatik Paavo Haavikko.

Jak už bylo řečeno, recenzenti tentokrát hodnotily album vesměs pozitivně, jako návrat ke staré formě. V Metal Storm recenzent KwonVerge napsal: „Po vydání alba »Far From The Sun« se Pasi Koskinen rozhodl kapelu opustit a mnoho jejich fanoušků se zdálo být zklamaných z toho, že za mikrofonem Amorphis už nestojí on. Co se týče mě, jakožto dlouholetého fanouška Amorphis, tak jsem toto rozhodnutí vnímal jako něco velmi pozitivního a správný krok pro kapelu po velkém osobním zklamání z »Far From The Sun«. K posílení mého pozitivního názoru na nové období Amorphis, které se pomalu rozjíždělo, zbývalo už jen zjistit, jak nový zpěvák zní, a konečně být svědkem jejich zbrusu nového alba »Eclipse«.

»Eclipse« je pro jejich zvuk mírným krokem vpřed a je pro renomovanou finskou kapelu opravdu silným návratem. Chvílemi by se mohlo zdát, že nejde o nic nového, jen o album pohybující se ve standardních zvukových mantinelech Amorphis, vydané s cílem znovu získat svůj trůn. Při pozorném poslechu nicméně zjistíte, že se kapela tentokrát snaží nabídnout něco trochu jiného. Jednak se jim daří udržet si svou identitu, ale také projevují vůli posunout se zvukově dál, což bude asi zřejmější až od dalšího alba, protože »Eclipse« vnímám jako album, na kterém si kapela s novým zpěvákem testuje své síly, shromažďuje všechny své dobré prvky (nádech »Tuonela« je intenzivní) a snaží se nabídnout i některé nové.

Nový zpěvák Tomi Joutsen je charismatický interpret, který asi nemá nejosobitější hlas na světě, ale zpívat umí skvěle a úžasně obléká texty do svých vokálních linek. Představte si hlas ležící někde mezi Ville Laihialou ze Sentenced a Pasi Koskinenem a pochopíte, co mám na mysli. K tomu, jak nový zpěvák zní, není co dodat a i přes nedostatek originality je prostě emotivní a když musí, tak se do toho dokáže i pěkně opřít! Objevuje se i několik growlů, což dělá celou interpretaci pozitivně afektovanější.

Lehce orientální odkaz na tradiční finský zvuk, který Amorphis vždy měli, je zde opět přítomen, zejména díky kytarovým a klávesovým pasážím, a je jedním z těch prvků, které dělají zvuk Amorphis tak krásným, jedinečným a rozpoznatelným. Klávesové melodie jsou prostě báječné, ať už znějí experimentálně a psychedelicky, navozují zasněný pocit vznášející se ve vzduchu, nebo jen dotváří atmosféru tu a tam nápaditými pasážemi. O klavírních pasážích není třeba mluvit, ty mluví samy za sebe svým emotivním a inspirativním zvukem, čímž celou estetiku ještě více zkřehčují.

Kytary jsou těžké, přičemž kytarová práce je dobře provedená a nápady promyšlené, přesně v duchu Amorphis. Nemluvě o inspirativních sólech, zejména o tom skvělém v "Under a Soil and Black Stone", a o krásných akordech akustické kytary. K rytmické sekci musím říct jen to, že svou roli interpretuje tím nejvhodnějším a neomylným způsobem.

»Eclipse« je album, které by si měl poslechnout každý fanoušek Amorphis, je těžké, emotivní, inspirativní a vezme vás na cestu někam na sever, tam, kde se tisíce jezer topí ve svých nekonečných vodách.“

Hned po nástupu Joutsena vystoupili Amorphis pod názvem Amorjens, aby s novou posilou odehráli alespoň jeden koncert ve Finsku. První německé turné k dlouhohrajícímu albu pak proběhlo pod hlavičkou Neckbreaker's Ball, mimo jiné s Hypocrisy a Soilwork. Následovali koncerty a festivalová vystoupení po celé Evropě, přičemž po celou dobu psala kapela nový materiál pro následovníka úspěšného alba.

3. září 2007 vyšlo další album Silent Waters, které ve Finsku podruhé získalo zlatou certifikaci a poprvé v historii kapely bylo nahráno ve stejném obsazení jako to předchozí. Texty se drží osvědčeného schématu a jsou anglickými překlady finských básní básníka Pekky Kainulainena, který je napsal na základě postavy Lemminkäinena z Kalevaly.

Esa Holopainen k albu řekl: „»Silent Waters« vyšel pouhý rok a půl po »Eclipse«. Produkční tým, který jsme našli na předchozím albu, zůstal stejný, ale došlo k několika změnám: nastoupil Pekka Kainulainen a začal pro nás psát texty. Vycházely z povídek o Lemminkäinenovi, ale byly Pekkovým vlastním výtvorem. Když nám o něm Tomi vyprávěl, okamžitě jsme si uvědomili, že Pekka je stejný umělec, který například vesloval na dřevěné lodi uprostřed helsinského Kauppatori. Takže ano, tenhle chlapík má evidentně dobrou náladu!“

V té době byla popularita finského metalu asi na vrcholu a my jsme byli stále na vzestupu. Koncertovali jsme ve zběsilém tempu a získali spoustu nových fanoušků. Na tuhle éru mám jen skvělé vzpomínky.

Eduardo Rivadavia na Allmusic pak nový počin zhodnotil následovně: „Kdo říká, že už nikdy nenajdete cestu domů? Finští Amorphis začali testovat pravdivost této odvěké věty v roce 2005, kdy jejich album »Eclipse« přerušilo roky bezohledného žánrového vývoje, shrnulo množství stylů ze všech období dlouhé kariéry skupiny a spojilo je do jediné, většinou uspokojivé směsi. Experiment Amorphis s minulostí se také časově shodoval s příchodem nového zpěváka Tomiho Joutsena, což některé vedlo ke spekulacím, že odcházející Pasi Koskinen měl na předchozím směřování kapely velký podíl, a možná se to potvrdilo, když se na následujícím počinu »Silent Waters« z roku 2007 kapela opět vydala cestou filozofie všezahrnující hudby. A tak si posluchači na jedné straně mohou dopřát deathmetalovou dávku díky příspěvkům kytaristy (a původního zpěváka) Tomiho Koivusaariho ve stylu Cookie Monster v "The White Swan" a v ohromujícím úvodním tandemu "Weaving the Incantation" a "A Servant" (s pozoruhodně strhujícím kytarovým sólem), nebo zažít retro kvazirepliky folk/deathových »Tales from the Thousand Lakes« v téměř strašidelně autentické "Shaman" a čistě akustické "Enigma".

Na druhou stranu mohou zažít několik příkladů ("I of Crimson Blood", "Her Alone", "Black River" a titulní skladba) novějších výprav Amorphis do měkčích a progresivních sfér, kde se Joutsenův jemný chraplák často dělí o pozornost s majestátními motivy pianisty Santena Kallia. A konečně, aby to bylo zajímavé, divoká karta "Towards and Against" mísí ozvěny elektroniky s poloindustriálními kytarovými texturami, disko-metalovým beatem (pravděpodobně okopírovaným od hitparádových krajanů Nightwish) a hrdelními a čistými vokály, což je skutečně hlavu otáčející hybrid. Nakonec je zřejmé, že »Silent Waters« postrádá stejnou tvůrčí soudržnost, jakou vykazovala většina předchozích alb skupiny, ale je také pravda, že jeho strategie 'univerzální velikosti pro všechny' dokáže reprezentovat více z mnoha 'morfů' v dlouhé existenci Amorphis, než by si kdokoli myslel.“

Na podporu Silent Waters poté Amorphis zahájili své třetí turné po Severní Americe spolu s předskokany Samael a Virgin Black.

V listopadu 2008 Amorphis nastoupili do Sonic Pump Studios, aby začali nahrávat své deváté album. Prvním zveřejněným výsledkem jejich práce byl singl "Silver Bride", který vyšel 22. dubna 2009 pouze ve Finsku a umístil se na prvním místě, 11. května měl pak premiéru i jeho videoklip.

Samotné album Skyforger vyšlo ve Finsku 27. května 2009, v Evropě o dva dny později a ve Spojených státech 16. června. Druhý singl "From the Heaven of My Heart" následoval 30. října. Album pokračovalo v předcházejících prodejních úspěších a získalo 7. července 2011 ve Finsku opět zlatou certifikaci, čímž se stalo třetím zlatým albem Amorphis v řadě.

Kromě běžné edice vyšlo album také v limitované digipakové edici, která obsahovala bonusovou skladbu "Godlike Machine". Původně tato digipaková edice vyvolala kontroverzi kvůli kolísání úrovně zvuku během skladeb "My Sun" a "Skyforger", ale Nuclear Blast od té doby problém napravil příslibem náhradních CD.

Stejně jako na předchozím albu jsou texty na Skyforger anglickými překlady finských básní založených na Kalevale, které napsal Pekka Kainulainen. Na rozdíl od předchozích dvou alb jsou ale spojením několika různých epizod, které jsou vyprávěny z pohledu jedné postavy. V tomto smyslu se jedná o návrat k Tales from the Thousand Lakes, které také vyprávěly příběhy z různých částí Kalevaly. Zatímco předchozí dvě alba se soustředila na vypravěče Kullerva, respektive Lemminkäinena, toto se zaměřuje na Ilmarinena.

Zvuk alba byl většinou popisován jako výrazně melodický death metal (pokud je to ještě death) s vlivy progresivního metalu, power metalu a folk metalu, který omezuje extrémní prvky na minimum a přestože se po většinu času agresivně valí, nikdy není vyloženě krutý. S dovětkem, že ať už je tato deska označena za melodický death metal, nebo za progmetalový/power metalový/folk metalový výlet s trochou growlu, Amorphis by měli být hrdí na to, co na Skyforger dokázali. Album bylo také oceněno cenou Metal Storm Award 2009 za nejlepší heavy metalové album.

Během turné na podporu alba natočili Amorphis 20. listopadu 2009 koncert v Club Teatria ve finském Oulu pro své vůbec první živé DVD, které vyšlo 25. června 2010 spolu s dalším koncertem ze Summer Breeze Open Air 2009 a dokumentem nazvaným Tales from the 20 Years jako součást CD/DVD setu Forging the Land of Thousand Lakes.

Zhruba ve stejné době požádal Nuclear Blast kapelu, zda by nepřišla s nějakou kompilací. Amorphis se nakonec rozhodli pro netradiční řešení a 15. září 2010 vydali album Magic & Mayhem - Tales from the Early Years, které obsahuje přepracované verze tuctu skladeb z prvních tří alb s mírně odlišnými aranžemi, lepší zvukovou kvalitou a v současné sestavě kapely, plus coververzi skladby "Light my Fire" od Doors jako bonus. Většinu vokálů má na svědomí Tomi Joutsen, ale poprvé od roku 1997 se na albu objevují také vokály Tomiho Koivusaariho. Během následného turné se kapela na pódiu krátce sešla s Pasi Koskinenem a dalšími bývalými členy (například klávesistou Kimem Rantalou), aby si zahráli některé starší písně.

30. září 2010 oznámila společnost Nuclear Blast, že Amorphis začali pracovat na novém albu a 24. ledna 2011 kapela prozradila, že nahrávání je téměř hotové, až na vokály, které budou dokončeny u producenta Marko Hietaly. Dne 11. dubna 2011 kapela na své stránce na Facebooku představila první singl "You I Need", který byl ve Finsku digitálně vydán 20. dubna a v ostatních zemích 22. dubna. Začátkem následujícího měsíce skupina zveřejnila i další novou píseň "My Enemy", opět na Facebooku.

O čtyři měsíce později, 27. května 2011 v Evropě a 7. června ve Spojených státech vyšlo album The Beginning of Times, jehož obal vytvořil dlouholetý spolupracovník kapely Travis Smith. Stejně jako předchozí nahrávky byla i novinka koncepčním albem jehož ústřední postavou písní je tentokrát polobůh Väinämöinen, kterého kapela popisuje jako 'ikonického hrdinu finské mytologie'. The Beginning of Times mělo silný prodejní debutový týden, když se umístilo na 1. místě finské albové hitparády a na 16. místě německé Media Control Charts.

V profesionální recenzi pro PopMatters Adrien Begrand album pochválil a zašel tak daleko, že prohlásil že Amorphis v současné sestavě nikdy nezněli lépe, a album popsal jako uhlazenou, stylovou směs death metalu a melodického hard rocku. Pozitivní byly i amatérské recenze, Craig Hartranft z DangerDog například prohlásil, že The Beginning of Times zachycuje Amorphis ve velké formě, kdy dělají přesně to, co umí nejlépe.

I přes dobré ohlasy se ale Esa Holopainen do oslavných řečí zrovna nepouštěl a jeho pohled byl překvapivě kritičtější: „»The Beginning of Times« byl opět natočeno se stejným produkčním týmem, ale vzduch už začínal vykazovat známky mírného ochlazení a písňový materiál nebyl úplně nejostřejší. Ke všemu mělo album téměř hodinu, což bylo zjevně příliš. Sice jsme znovu absolvovali náročné turné a album se setkalo s dobrým ohlasem, ale o něčem vypovídá, že dnes v našem koncertním setu nejsou z »The Beginning of Times« žádné písně. To album bylo koncem jedné éry.“

V srpnu 2012 Amorphis oznámili, že následující měsíc začnou ve studiích Petrax v Hollole a v 5K Studios v Helsinkách nahrávat nové album. Album produkoval a mixoval Peter Tägtgren, který dříve spolupracoval mimo jiné s Children of Bodom, Celtic Frost a Dimmu Borgir a ten k nahrávání přistoupil poněkud odlišným způsobem. Jak poznamenal Tomi Koivusaari, kapela byla zpočátku překvapena zejména tím, jak Tägtgren upřednostnil kytary vůči klávesám. Baskytarista Niclas Etelävuori zase použil pětistrunnou baskytaru, která byla naladěna o celý stupeň níže.

Ohledně procesu psaní a nahrávání kytarista Esa Holopainen prohlásil: „Při propagaci alba The »Beginning of Times« jsme začali mít pocit, že když se nás lidé ptali na studiový proces a na to, jak písně vznikaly, podávali jsme stále stejná vysvětlení. Přestože hudba byla velmi silná, proces tvorby nenabízel žádná překvapení. Rozhodli jsme se proto změnit vzorec pro tvorbu alb. Padaly návrhy na producenty a na mysl přišel známý pán Hypocrisy/Pain Peter Tägtgren. Už před lety říkal, že bychom jednou mohli udělat společné album. Nyní nás přidání nového rozměru do procesu vývoje inspirovalo k tomu, abychom se na náš materiál zaměřili ještě více. Písně jsou nesmírně silné, bombastické a lebku rvoucí.“

Proběhly i další inovace. Texty písní na předchozím albu vyprávěly příběh Väinämöinena, a když už po takové ultimátní postavě Kalevaly nebylo moc co říct, začal Kainulainen psát texty spíš na základě vlastních nápadů, které se ale do značné míry shodovaly s duchem Amorphis. Hlavní hrdina jeho příběhu dostane při narození špatné karty a prochází tak životem jako bezvýznamný outsider. Díky nehodě pak ale po prožité krizi objevuje spojení se svými vnitřními silami a je k němu vyslán průvodce z jiného času a místa. Dostává šanci chopit se vlastního života a změnit svůj osud. V minulosti Karelianského Finska nachází svůj vlastní duchovní kmen a tím i sílu zvrátit osudový běh svého života. Koivusaari dále vysvětlil, že kapela potřebovala udělat i další změny, aby si udržela svou inspiraci. Pro nahrávání si například vybrala klidné místo na venkově, což podle něj vedlo k charakteristické atmosféře.

Album Circle vyšlo 19. dubna 2013 v Evropě a 30. dubna v Severní Americe. Tomi Joutsen o novém albu řekl: „»Circle« představuje integritu. Kdysi, když bylo o čem mluvit, sedávali mudrci v kruhu. Ne každý byl pozván, aby se k nim připojil. Ale v tomto příběhu byl hlavní hrdina pozván mezi kruh mudrců.“

V červnu pak začal obvyklý kolotoč vystoupení k podpoře nového alba, nejprve na letních evropských festivalech, mimo jiné taky na Brutal Assault v Jaroměři. Po nich následovaly dva koncerty v Austrálii, dva v Japonsku a návrat zpět do Evropy, kde bylo posléze po další dávce koncertů turné 8. prosince ve Stockholmu ukončeno.

V srpnu 2014 Amorphis na svých webových stránkách a prostřednictvím sociálních médií oznámili, že odehrají několik speciálních koncertů k 20. výročí alba Tales from the Thousand Lakes, na kterých zazní celé album. Vystoupení zahrnovala festivaly jako Wacken Open Air, Maryland Deathfest a 70000 Tons of Metal a mnoho dalších.

Na začátku roku 2015 začala kapela připravovat nové písně a 4. března bylo oznámeno, že začne v dubnu s producentem Jensem Bogrenem nahrávat ve studiu Fascination Street Studio ve švédském Örebro nové album, přičemž datum vydání bylo stanoveno na září 2015. Autorem textů by měl být opět Pekka Kainulainen, který k albu řekl: „Stejně jako 'Kalevala' jsou to popisy přírodních jevů, ročních období a lidské mysli. Opakující se situace, v nichž se střídá naděje a nejistota. Pokusy získat radu od vyšších sil. Básně samy o sobě netvoří ucelený příběh, ale spojuje je určité téma. Žijeme pod rudým mrakem a opět nás tíží čas."

Dvanácté studiové album Amorphis, Under the Red Cloud, vyšlo podle plánu 4. září 2015 u společnosti Nuclear Blast a po vydání se setkalo s příznivým ohlasem kritiky. V recenzi časopisu Cryptic Rock bylo hodnoceno jako více zaměřené na melodii než předchozí album a s větší rozmanitostí nástrojů, což více odpovídalo tvorbě kapely před rokem 2012. Skladba "The Four Wise Ones" byla popsána jako 'instantní klasika, čistý melodický death metal ve své nejlepší podobě.' Debutovalo na 144. místě žebříčku Billboard 200 a v prvním týdnu se ho v USA prodalo 1 600 kusů.

Po vydání nového alba následovalo rozsáhlé světové turné, které začalo koncerty v domovském Finsku a na letních festivalech a v listopadu 2015 pak pokračovalo s Nightwish a Arch Enemy v dalších částech Evropy. V roce 2015 odehráli Amorphis 64 koncertů, v tom následujícím pak přidali dalších 36. Turné k albu Under the Red Cloud skončilo v sobotu 23. září v The Circus v Helsinkách. V neděli si kapela vzala volno a v pondělí začala předprodukční fáze dalšího alba.

22. února 2018 Amorphis oznámili, že dokončili nahrávání svého třináctého studiového alba Queen of Time. 23. března vyšel první singl "The Bee", samotné album pak vstoupilo na trh 18. května pod Nuclear Blast Records. Na nahrávání alba se už podílel bývalý baskytarista kapely Olli-Pekka 'Oppu' Laine, který nahradil dlouholetého baskytaristu Niclase Etelävuoriho, jenž odešel koncem dubna 2017 po severoamerickém turné kvůli neshodám s managementem kapely. Poprvé od alba Tales from the Thousand Lakes tak na albu hráli všichni původní členové kapely společně. Album produkoval opět Jens Bogren, který byl popsán jako 'opravdový bratr ducha'.

K Niclasově odchodu Esa poznamenal: „Byli jsme na cestách téměř nepřetržitě! Když je v kapele šest silných chlapů, je někdy nemožné vyhovět všem na 100 %. Někdy se musíte přispůsobit jednomu, někdy drihému. Každý se někdy naštve, ale i v takových chvílích byste měli být schopni vidět širší souvislosti, větší obraz tam někde v pozadí. Jinak dochází ke zbytečnému rozkolu... “