In Battle There Is No Law!, svůj debut kapela nahrála pod dohledem Andrewa Fryera ve studiu Loco a Alan Scott ho smíchal ve studiu Clockwork. Vyšel 20. června 1988 pod křídly vydavatelství Vinyl Solution; v roce 1992 byl znovu vydán stejnou společností, ale s jiným obalem. V roce 2005 pak byl vydán opět s původním starým obalem. Ve jeho stylu (má pouhou půlhodinu) převažovaly rysy grindcoru a texty byly zřetelně sociálně - politicky zabarvené, protože členové kapely vzešly z crust punkové scény. Nově vytvořený styl tak byl silně ovlivněn jejich kořeny. Němečtí melodičtí death metalisti Heaven Shall Burn použili později stejný název pro své debutové EP jako poctu Bolt Thrower, kteří měli na jejich hudbu velký vliv.

Debut byl vcelku slušně hodnocený, jenom na metal-archives se sešlo devatenáct recenzí a jejich průměrné hodnocení se lehce přehouplo přes osmdesát procent. Recenzent 'robotniq' o něm v roce 2022 napsal: „»In Battle There Is No Law!« má zvláštní historii, kterou jsem nikdy úplně nepochopil. Kapela nahrála své první studiové demo pod stejným názvem (bez vykřičníku) už v roce 1987. Na tomto demu se podílel Alan West, původní zpěvák kapely a obsahovalo zřejmě všechny písně, které se objevují i na albu (kromě bonusové skladby "Blind to Defeat"). Mělo být album reedicí dema s Westovou náhradou (Karl Willetts) na postu zpěváka? To nemohu potvrdit, protože jsem demo nikdy neslyšel, přestože jsem na internetu našel jeho falešné kopie (které se všechny zdají být nemasterizovanými verzemi nahrávek z desky). Hádám, že se původní demo ztratilo, což se může lehce stát.

Většina těchto písní skutečně pochází z Westovi éry; pět z nich se objevilo na druhém demu Concession of Pain a šestá "Attack in the Aftermath" na zkušební nahrávce kapely a poté také na jejich prvním Peel session. Mám pocit, že Bolt Thrower se ale při nahrávání této desky už pohybovali mimo styl těchto písní. Kapela se v tomto období vyvíjela a příchod Willettse (a baskytaristky Jo Benchové) se časově shodoval s pomalejším, těžším a deathmetalovějším přístupem v jejich písních. Krátce po vydání tohoto alba skupina předvedla novější písně na druhém Peel session.

»In Battle There is No Law!« sice pochází z dřívější doby, přesto je deska brutální kombinací extrémního thrashe a super těžkého, špinavého crustu. Z nedostatku lepšího popisu ji budu nazývat 'proto-death metal'. Žádná grindcorová rychlost a zkratkovitost se tu nekoná. S »Horrified« (Repulsion) nebo »From Enslavement to Obliteration« (Napalm Death) byste si to nespletli. Deathmetalové revoluci z přelomu let 1989 / 1990, jejíž hnací silou byly klasiky jako »Altars of Madness« (Morbid Angel), »Slowly We Rot« (Obituary) nebo »Left Hand Path« (Entombed) tato nahrávka předchází. Karlův vokál je hlubší a zní více deathmetalově než vokál Westa, ale je chraplavější a méně hrdelní než na následujících deskách...

Po natočení ...For Victory následovalo turné s Benediction po USA, které se bohužel příliš nevydařilo. Po jeho předčasném konci a návratu domů následoval odchod bubeníka Andyho Whalea a zpěváka Karla Willettse, kteří se rozhodli, že v kapele kvůli změně svého životního směřování nechtějí pokračovat. Zbytek členů však táhl káru dál, nové album stihlo vyjít ještě do Vánoc toho roku a během jeho vstupu na trh nahradil Karla Willettse bývalý zpěvák Pestilence Martin van Drunen. Bicí soupravu převzal teprve sedmnáctiletý Martin 'Kiddie' Kearns, který hrál od svých 14 let v místních kapelách vše od heavy metalu až po reggae a byl známý svým úderným stylem, ovlivněným Johnem Bonhamem.

V této sestavě pokračovali v následujících dvou letech v propagaci alba dvěma evropskými turné. Tím prvním bylo rozsáhlé 'No guts, No Glory Tour' ve společnosti Cemetary a Brutality po Německu, Holandsku, Belgii, Rakousku, Švýcarsku a Dánsku. O rok později, v roce 1996, následovalo velmi ceněné festivalové turné 'Fuck Price Politics' se Sentenced, Power of Expression a Varukers. Změnám v sestavě ale nebyl konec, v roce 1997 se Martin van Drunen rozhodl odejít, protože měl pocit, že se nikdy nestal skutečnou součástí Bolt Thrower a navíc trpěl nemocí, kvůli které mu vypadávaly vlasy, na pódiu díky tomu působil hodně nejistě. Minimálně na jednom koncertu v Německu ho musel zastoupit jeho kamarád Dave Ingram, dlouholetý přítel kapely. A aby toho nebylo málo, tak se rozhodl odejít i Martin Kearns a pozici za bicí soupravou místo něj zaujal Alex Thomas.

Následující roky se tak pro Bolt Thrower staly zkouškou odolnosti, zvlášť když se k odchodům přidalo ještě ukončení vztahů s Earache Records, kteří se jich chtěli zbavit, a čekalo je jednání o nové smlouvě s Metal Blade Records. Přestože nebyli velkým fanouškem hraní na open air festivalech, souhlasili s tím, že poruší tradici a zahrají v roce 1997 na festivalu 'With Full Force' v německém Zwickau. Přivítalo je nadšené publikum a i s náhradníkem Davem Ingramem se jim podařilo získat si dav na svou stranu vlastní drsnou podobou heavy metalu.

Poté se do sestavy dočasně vrátil Karl Willetts, aby se ujal zpěvu na dalším albu. Nová nahrávka s názvem Mercenary vyšla 8. září 1998 v Evropě a 10. listopadu 1998 v USA. Obsahuje devět skladeb a je celkově pomalejší než její předchůdci, ranné vlivy hardcore punku se na ní už úplně vytratily. Rozhodně je však velmi heavy a zní velmi podobně jako klasičtí Bolt Thrower. Karl se na ní také vrátil k předchozímu stylu zpěvu. Po nahrání alba Karl bohužel zjistil, že se nemůže věnovat kapele na plný úvazek, a tak jeho místo opět obsadil Dave Ingram, tentokrát už jako plnohodnotný člen.

S podporou nového vydavatelství Metal Blade se Bolt Thrower ukázali být úspěšnější než kdykoli předtím. Mercenary bylo skvěle přijato po celém světě - zejména v Německu, kde se dostalo do německé albové hitparády, získalo 10 z 10 a titul album měsíce v jejich nejprodávanějším metalovém časopise Rock Hard.

Frank Albrecht z výše jmenovaného časopisu o nahrávce napsal: „Je krásné, že to moje staré deathmetalové srdce ještě může zažít. »Mercenary« je nejpohodovější deathmetalové album od dob »The End Complete« od Obituary, a to mě těší. Deathmetalová scéna přesně takový impuls potřebovala. Zatímco loni to byli Six Feet Under a Hypocrisy, kterým se podařilo vdechnout DM komunitě znovu život, nyní jsou to Bolt Thrower, kdo dokazují, že lze tento styl stále ještě mistrovsky oslavovat, aniž byste se od něj vzdalovali. Protože »Mercenary« je britský death metal ve své nejčistší podobě. Bez kompromisů. Žádné gotické vlivy. Žádné blackmetalové prvky. Jen vše drtící šlapákové útoky, břitké salvy riffových mistrů Thomsona a Warda, pumpující basové linky a drtící, ale jasně srozumitelný growl Karla Willetse. A navrch, panebože, ty melodie!!!!!. Jen si musíte zvyknout na zvuk, protože nemá úplně plnou hlasitost produkce Colina Richardsona. Ale po dvacátém poslechu už nebudete jiný zvuk chtít. A dodávám: Děkujeme Vám, BOLT THROWER, že jste vydrželi. Děkujeme, že jste nám tímto kladivem vynahradili dlouhé čekání. Je hezké, že jste pořád tady. Nemůžu si pomoct: nejvyšší hodnocení!“

V listopadu 1998 vydali Earache Records kompilaci Who Dares Wins, která obsahovala různé starší nahrávky, včetně dvou EP Spearhead a Cenotaph. Sami členové kapely vydání tento kompilace neschvalují a varují, aby si ji lidé nekupovali, protože ji považují za tahání peněz z kapes fanoušků. Původně se měla jmenovat No Guts - No Glory, ale název byl změněn, protože jedna skladba na Mercenary má stejný název a Metal Blade Records se proti tomu ohradili.

Po vydání Mercenary se kapela vydala na evropské turné nazvané Into the Killing Zone, na kterém Dave všem dokázal, že je důstojnou náhradou, a bez problémů se ztotožnil s pozicí zpěváka. Když však turné skončilo, čekaly Bolt Thrower další otřesy na bubenické stoličce poté, co Alex seznal, že už nemůže naplno plnit své závazky, protože ztratil zájem o hudební směřování kapely. Velké hledání bicmistra se tentokrát naštěstí nekonalo, volnou pozici celkem rychle obsadila stará známá tvář - Martin Kearns, který se ke kapele poté, co si vyřešil své životní záležitosti vrátil právě včas, aby mohla podruhé absolvovat německý festival 'With Full Force'.

Většinu roku 2000 strávili Bolt Thrower zkoušením v nové sestavě a psaním (a přepisováním!) nových písní pro sedmé album. Když byla práce dokončena, nemohli se nažhavení muzikanti dočkat, až se zase vrátí na cesty. Začátkem následujícího roku se tedy Martin znovu představil veřejnosti na několika koncertech v Holandsku a Německu (krátké evropské turné v roce 2001 čítalo pouze 5 vystoupení). Vyprodané koncerty a zjevný nárůst popularity byly pro kapelu dostatečnou inspirací, aby se v květnu 2001 vydali do studia natočit pro Metal Blade Records novou desku Honour - Valour - Pride, která vyšlo v Evropě 19. listopadu 2001 a ve Spojených státech 15. ledna 2002. Obsahuje devět skladeb; digipak pak jednu bonusovou skladbu navíc.

První album s jedním novým a jedním staronovým členem bylo vypuštěno na některé zástupce tisku jedinečným způsobem ve stylu Bolt Thrower, kdy se obvyklá reportáž ze studia změnila v předstíraný únos s vojenskými úkoly pro nic netušící hudební novináře. Bez ohledu na to (nebo možná právě proto!) se Bolt Thrower opět dočkali přílivu pozitivních recenzí a ohlasů fanoušků. Honour - Valour - Pride získalo 10 bodů z 10 a ocenění album měsíce v časopise Rock Hard, což je pro kapelu dvakrát po sobě a se sedmou studiovkou velký úspěch.

V lednu 2002 následovalo turné 'Ground Assault', v rámci kterého kapela objela Evropu doprovázená Daveovu starou kapelou Benediction - tím byly vyvráceny veškeré zvěsti o špatných vztazích mezi oběma skupinami. Turné mělo obrovský úspěch, Bolt Thrower opět hráli v plných sálech a dokázali, že jsou jedním z nejlepších koncertních uskupení. V říjnu se také vrátili do Německa na 'Westfalenfestival', který si 13000 členný dav užil stejně jako kapela sama.

V roce 2003 začali psát Bolt Thrower riffy pro další studiovou desku. Odmítli kvůli tomu několik nabídek, aby mohli hrát výhradně na jediném letním festivalu - The Rock Hard jubilee. Bohužel pro kapelu i fanoušky museli své vystoupení zrušit kvůli předčasnému narození Daveova syna.

Ke konci roku 2003 a na začátku toho příštího pokračovali muzikanti v psaní nového materiálu pro své osmé studiové album. Nahrát ho chtěli v květnu 2004 a jeho vydání u Metal Blade bylo stanoveno na konec roku. Mezitím se připravovalo evropské a americké turné. Práce se ale postupně zpomalily, když se ukázalo, že Dave trpí zdravotními a osobními problémy. Bohužel těsně před zahájením nahrávání se rozhodl odejít z kapely, aby se mohl soustředit na své uzdravení, čímž se nová deska i turné odložily a prioritou se stalo hledání nového zpěváka.

Kapela se opět dostala do situace, v níž se ocitla již několikrát předtím - musela najít náhradního zpěváka. Samozřejmě existovala jen jedna volba... musel to být Karl Willetts. Karl byl požádán a souhlasil, že se koncem roku 2004 znovu připojí k Bolt Thrower a ujme se zpěvu. Dne 18. listopadu 2004 skupina oznámila jeho rozhodnutí a nahrávání nového alba s názvem Those Once Loyal už nic nebránilo.

Karlův návrat uvítala jak kapela, tak na slibnou budoucnost natěšení fanoušci a zkušený zpěvák bez problémů vklouzl do své staré role a pustil se s Gavinem do psaní textů. Willettsovy hlasové schopnosti byly navíc prověřeny hned po jeho opětovném nástupu, když ho přiměli znovu nahrát zpěv do skladeb z alba Honour - Valour - Pride. Ačkoli kytarista Gavin Ward prohlásil, že Bolt Thrower samozřejmě nemají v úmyslu vydat Willettsovu předělávku, protože by to 'znehodnotilo produkt' a urazilo Ingrama, kapela nakonec v květnu 2005 kvůli poptávce fanoušků vydala aspoň hrubý mix Willettsovy verze písně "K-Machine".

Práce s producentem Andym Faulknerem ve studiu Sable Rose v Coventry v Anglii začala v květnu 2005 a míchat se začalo ke konci srpna. Stejně jako u předchozích alb Bolt Thrower se proces tvorby materiálu pro Those Once Loyal točil kolem Thomsonových kytarových riffů a sól, které si ostatní členové kapely upravovali podle svého. Nakonec složili 25 až 30 písní, z nichž 10 se dostalo na finální verzi desky.

Willetts, který byl primárně zodpovědný za psaní textů, navštívil několik míst s významnou vojenskou historií, aby se inspiroval - včetně Cenotaphu a Horse Guards Parade (obojí v Londýně), Turnaware Point ve Falmouthu v Cornwallu (nástupní místo 5. sboru americké pěchoty při vylodění v Den D) a Flanderských polí v Belgii. Později Ward zveřejnil Willettsovy zápisníky s názvy písní a dalšími náměty. Nahrávání a produkce alba byly zdokumentovány také - v šesti studiových zprávách, které napsal Kearns (a jednu Willetts) a které byly zveřejněny na oficiálních webových stránkách kapely.

Nahrávání bylo dokončeno v polovině září 2005. Během psaní i nahrávání procházely písně častým a pečlivým přepisováním a úpravami, které se týkaly textů, temp i struktury. Bench poznamenala, že neslyšela výslednou podobu alba, dokud nebylo zmasterováno. Thomson v prosinci 2005 pro Terrorizer uvedl, že kdyby nebyli omezeni termíny stanovenými jejich vydavatelstvím Metal Blade Records a nadcházejícími závazky na turné, byli by pravděpodobně ještě ve studiu a přepisovali své písně.

Obal je inspirován pamětní deskou na památníku Guards Memorial z první světové války, který se nachází v St. James's Parku v Londýně. Jo, která přišla s nápadem použít desku na obal uvedla, že Bolt Thrower se chtěli distancovat od fantasy bitev, které použili na svých předchozích albech, a hledali něco, co by bylo méně předvídatelné a vypadalo více 'epicky'. Kapela si nechala udělat fotografii desky, kterou Jan Meininghaus přetvořil do konečné podoby pro obal. K názvu alba Ward poznamenal: „Je to o vojácích. Kdysi byli loajální a teď už loajální nejsou, protože jsou mrtví!.“ V rozhovoru pro Metal Rules z roku 2006 Willetts také uvedl, že název byl zamýšlen jako pocta těm, kteří Bolt Thrower během jejich dvacetileté kariéry podporovali, například Johnu Peelovi, ale hlavně je opravdu zaměřeno na fanoušky, protože bez nich by tu kapela nebyla.

Album vyšlo 11. listopadu 2005 v Německu, 14. listopadu ve zbytku Evropy a 15. listopadu ve Spojených státech a setkalo se s širokým ohlasem kritiky v časopisech jako Rock Sound, Rock Hard a Metal Hammer. Úspěch byl podtržen umístěním na 76. místě německé hitparády, obálkami různých časopisů a titulem 'Album měsíce' v několika webzinech a magazínech, včetně Rock Hardu, kde se tak umístilo již potřetí.

Nový rok 2006 Bolt Thrower zahájili prvním ze dvou evropských turné na podporu Those Once Loyal. Na prvním z turné 'Those Still Loyal' v lednu a únoru s nimi vystoupili Malevolent Creation, Nightrage a Necrophagist. Karlův návrat na pódia byl velmi očekávaný a nezklamal. Kapela navíc zachovala svou nekompromisní politiku nízkých cen nabízeného zboží a vstupenek a fanoušci jí na oplátku projevili svou vděčnost. Turné mělo obrovský úspěch, lístky šly na dračku a většina koncertů byla vyprodaná. Po několikatýdenní pauze se Bolt Thrower vydali na druhou část turné - tentokrát kapelu podpořili God Dethroned a Kataklysm. Zbývající místa předskokanů byly nabídnuty různým místním skupinám a také přátelům, jako jsou Nightrage a Downlord. Toto turné zavedlo Bolt Thrower do nových míst, jako je Španělsko, Finsko, Norsko a Portugalsko, a také tam, kde už léta nehrála, například do Švédska a Velké Británie. Bylo zřejmé, že fanoušci jsou stále věrní a přijetí, kterého se kapele dostalo, bylo výjimečné.

Po obrovském úspěchu obou turné se Bolt Thrower vydali na svůj jediný tohoroční open air festival. Kapela dlužila vystoupení na Rock Hard Festivalu po jeho zrušení před několika lety a dostála svému slovu. Fantastické místo v Amfiteátru v německém Gelsenkirchenu bylo vynikající kulisou pro zabijáckou show kapely a ocenili ji jejich staří i noví fanoušci.

V roce 2007 odehráli jen několik koncertů a většinu roku se věnovali psaní písní pro nové album. To se ukázalo být obtížnější, než čekali, proto v roce 2008 vydali prohlášení, že zrušili plány na nahrávání nového materiálu z toho důvodu, že písně, na kterých pracovali, neodpovídají úrovni Those Once Loyal. Rozhodli se, že raději nevydají žádný nový materiál, než aby to byl krok zpět. Toto rozhodnutí bylo velmi odvážné, ale získalo jim velký respekt.

Ačkoli tedy nenásledovala žádná studiová novinka, Bolt Thrower k radosti svých věrných fanoušků pokračovali v koncertování. Rok 2008 jim přinesl spoustu výjimečných vzpomínek, včetně triumfálního návratu do USA, kde poprvé od roku 1994 vystoupili na Maryland Deathfestu. Hráli oba dny festivalu, pod střechou i venku, před zaplněným a euforickým publikem a fanoušci v USA je konečně viděli dělat to, co umí nejlépe.

Přestože kapela v minulosti neměla k hraní na takových koncertech chuť, nemohla popřít, že festivalové prostředí jde ruku v ruce s jejich hudebním stylem a rozhodla se vybrat několik festivalů, na kterých v následujících letech vystoupí. Kromě občasných evropských festivalů se vrátili také do rodného Birminghamu, kde odehráli své první vystoupení po patnácti letech, dva po sobě jdoucí koncerty ve zbrusu novém prostoru Atak v Holandsku a vůbec poprvé ve své historii odletěli do Řecka, aby tam fanouškům nabídli dva nezapomenutelné vyprodané večery.

V dalších letech Bolt Thrower pokračovali v přístupu 'kvalita, ne kvantita' - a to se jim rozhodně vyplatilo. V roce 2010 odehráli řadu koncertů a festivalů po celé Evropě od intimnějších undergroundových vystoupení (v souladu se svými kořeny) až po mamutí akce, kde dokázali strhnout i 30 tisícové publikum.

Martin Kearns, který byl bubeníkem Bolt Thower v letech 1994 - 1997 a poté od roku 2000, nečekaně zemřel 14. září 2015 ve věku 38 let. V důsledku jeho smrti kapela přerušila činnost a zrušila nadcházející australské turné, které mělo být jejich prvním od roku 1993.

Dne 14. září 2016, v den prvního výročí jeho úmrtí Bolt Thrower na svých webových stránkách uctili Martinovu památku a oznámili, že už nebudou jako kapela dále pokračovat: „Rádi bychom všem poděkovali za podporu v těchto posledních dvanácti měsících. Spolu s Kiddieho rodinou jsme se rozhodli, že ponecháme jeho nečekanou smrt soukromou záležitostí. Teď jen žádáme o trochu času abychom se s tím vypořádali.

A co se týče náš ostatních, tak pro nás byli Bolt Thrower životním stylem přes 30 let. Nikdy jsme nebyli motivováni penězi, slávou či egem, ale vlastními principy a hodnotami, které nás provázely životem a sblížili nás jako přátele.“

7. března 2017, v den Kearnsových 40. narozenin, zveřejnili Bolt Thrower na svých webových stránkách obsáhlé prohlášení, které naznačovalo, že se chystá reunion nebo případná nová deska na jeho památku: „Dnes by Kiddie oslavil 40. narozeniny, je to den smutku, ale také krásných vzpomínek a my doufáme, že se k nám připojíte a pozvednete sklenku na památku nepřítomného přítele. Utěšujeme se vědomím, že jeho pokrevní linie a odkaz jako otce bude žít dál prostřednictvím jeho synů Leona a Maxe, jeho odkaz jako člověka žije dál v srdcích a myslích všech, kteří měli tu čest a privilegium nazývat ho svým přítelem, a jeho odkaz jako úžasného bubeníka bude žít dál prostřednictvím jeho hudby. Kiddie však bohužel kvůli různým okolnostem stihl s Bolt Thrower vydat jen dvě alba, přestože v kapele působil 20 let a odehrál stovky koncertů, a my mu za jeho neochvějnou věrnost a bubenický odkaz vděčíme mnohem víc. Tento dluh začneme brzy splácet...“

Do roku 2024 se tyto myšlenky neuskutečnily.

Na podzim 2015, po Martinově smrti založil zpěvák Karl Willetts v Birminghamu společně s původním bubeníkem Bolt Thrower Andrewem Whalem, baskytaristou Benediction a Sacrilege Frankem Healym a kytaristou Benediction Scottem Fairfaxem skupinu Memoriam. Podle rozhovoru s Karlem z března 2016, uveřejněném na stránkách magazínu Iron Fist vznikla kapela jako pocta zesnulému bubeníkovi Martinu 'Kiddiemu' Kearnsovi se záměrem oživit old school death metal.

Karl Willetts: „Memoriam vznikli především proto, aby zaplnili prázdné místo, které vzniklo po tragické smrti Martina 'Kiddieho' Kearnse, bubeníka kapely Bolt Thrower v září 2015. Bolt Thrower následně na dohlednou dobu pozastavili veškerou činnost, což mi dalo příležitost rozvíjet nový projekt s přáteli, kteří už nějakou dobu projevovali zájem o založení kapely. Záměrem založení Memoriam bylo obnovit stará přátelství a znovu získat plamen inspirace, který nás kdysi rozpaloval. Teď se to děje v opravdu rychlém tempu a všichni si užíváme každý okamžik. Cílem Memoriam je v tom pokračovat a stavět na tom i v budoucnu. A samozřejmě ovládnout svět. :-)“

„Po tom, co se stalo Kiddiemu, jsem se rozhodl, že musím udělat všechny věci v životě, ke kterým jsem se nikdy nedostal, než bude pozdě! Jednou z těchto věcí bylo znovu hrát v kapele s Whalem; takže je fantastické, že to skutečně dělám! Myslím, že s Andym je to pro něj něco jako nedokončená práce. I když už nebyl v kapele, lidé o něm vždycky mluvili jako o bubeníkovi z Bolt Thrower, takže Memoriam je způsob, jak se od toho posunout dál a naplnit jeho kreativitu, která nebyla nějakou dobu využita. Je skvělé se vrátit do zkušebny a slyšet ho hrát. Jako by nikdy nepřestal!“

„Je to všechno opravdu vzrušující a já mám radost, že mohu psát nové písně a být opět v tvůrčí fázi vývoje. Od napsání a nahrání 'Those Once Loyal' v roce 2005 už uběhl nějaký čas a já si díky tomu uvědomil, jak moc mě baví tvůrčí proces práce s čerstvými nápady. Všichni se nemůžeme dočkat, až se dostaneme do zkušebny a budeme pracovat na nových písních. Z celého projektu je cítit opravdový šum a vzrušení.“

„Když jsme v roce 1994 opustili Bolt Thrower, zkoušeli jsme s Whalem hrát v několika dalších kapelách, ale nic z toho nebylo. Myslím, že v té době jsme do toho nebyli na sto procent zapálení. Tohle je první skupina, v které Andy od té doby hraje. Během svého odchodu z metalové scény pracoval jako servisní inženýr alarmů a pořídil si své dva kluky, měl hodně práce! Ale je skvělé, že je zpátky a dělá to, co mu jde nejlíp, mlátí do těch blán.“

„Vždycky jsme s Frankem mluvili o tom, že bychom mohli udělat kapelu, ale nikdy jsme se k tomu nedostali kvůli jiným závazkům. Původním záměrem bylo se jen sejít a zajamovat si staré písně, které nás hudebně ovlivnily v době, kdy jsme s hudbou začínali, nicméně příchod kytaristy Scotta Fairfaxe přinesl nový rozměr spolu s pytlem plným zabijáckých riffů, na kterých jsme pracovali a vytvořili nový materiál. Whale navrhl, abychom Scotta přizvali k doplnění sestavy.“

„Je to všechno na začátku, kapela má za sebou zatím šest zkoušek, ale máme hotové základy pěti písní. Naším cílem je dát dohromady kompletní materiál na album, zhruba deset písní, a ty nahrát někdy v květnu až červnu.“

„Do old school death metalu vracíme to staré! Kapela staví na našich společných silných stránkách. Zní to zabijácky, jako hybridní mix Bolt Thrower/Sacrilege/Benediction, který si zase vytvořil vlastní osobitý zvuk.“

„Je to skvělý pocit, celý ten tvůrčí proces mě neskutečně baví! Cítím se podobně, jako když jsme psali materiál pro Bolt Thrower, nicméně s Memoriam máme prázdné plátno, takže můžeme zkoušet nové nápady. Je to opravdu vzrušující a svěží pocit, nejspíš proto, že jsem v takové pozici poprvé.“

„Zatím máme následující názvy písní: "Memoriam", "War Rages On", "Resistance", "Surrounded (By Death)" a "Drone-Strike".“

„"Memoriam" je úvodní píseň, která představuje naše záměry, je věnována Kiddiemu a je vlastně jeho chvalozpěvem. "War Rages On" je vlastně o tom, jak pokračovat v životě. "Resistance" je svým zaměřením tak trochu anti-establishmentová. "Surrounded (By Death)" je o tom, že jsme doslova obklopeni smrtí, napsal jsem ji po Lemmyho skonu, prostě se mi zdá, že jsme v tom neustále. "Drone-Strike" je pohled na moderní bojiště a pohled na to, jak se válčí pomocí nových technologií; svým způsobem navazuje na myšlenky z písně "The Kill Chain" od Bolt Thrower. Snažím se kombinovat prvky osobní reflexe života spolu s psychologickými dopady války. Vždycky jsem psal o tématech smrti a smrtelnosti, spousta textů napsaných pro BT vycházela z pocitů smutku, když mi v jednadvaceti letech zemřel táta. S přibývajícím věkem se tato témata stávají pro váš život stále aktuálnější. Smrt je stále velké tabu a něco, o čem se otevřeně nemluví, dokud to nepotká někoho blízkého. Mám pocit, že odchod Kiddieho působil jako katalyzátor a celá tato zkušenost mě přiměla o těchto otázkách více přemýšlet. Memoriam je pro mě způsobem, jak vyjádřit některé z těchto emocí, podobně jako to dělá Greg Mackintosh s Vallenfyre.“

„Určitě, v současné době diskutujeme o různých možnostech a máme v úmyslu vystoupit v průběhu léta na vybraných evropských festivalech. Doufáme také, že poté odehrajeme několik klubových koncertů. V současné době probíhá jednání, a jakmile budou potvrzeny, oznámíme to prostřednictvím našich webových stránek i Facebooku.“

„Na koncertech chceme hrát hlavně náš nový materiál, nicméně hodláme zařadit i některé písně z našich předchozích kapel, jako jsou Bolt Thrower, Benediction a Sacrilege a v současné době se rozhodujeme, které z to budou.“

„Výběr názvu kapely byl těžší, než jsme předpokládali. Původně jsem přišel s dlouhým seznamem potenciálních názvů (hodně převzatých z názvů písní BT), nicméně jakmile jsem trochu zapátral, zjistil jsem, že všechno, co mě napadlo, je obsazené nebo mi prostě nepřipadá správné! Takže jsme název kapely odložili a soustředili se na to, abychom dali dohromady nějaké písničky. První skladba, kterou jsme napsali, bylo intro a já jsem dal dohromady pár slov jako formu pocty Kiddiemu a z toho organicky vznikl název Memoriam! Máme hotové logo; jedním z prvků tohoto projektu je zapojení starých přátel, takže jsme se všichni rozhodli, že chceme, aby návrh loga udělal Paul McHale (se kterým se všichni známe už dlouho), jak vidíte, je to dost stará škola. Ale je to čitelné! Memoriam vnímám jako slavnostní poctu minulosti, všemu, co bylo ztraceno, a životům, které odešly, ale nebyly zapomenuty. Tento kontext aplikuji jak na válku, tak na život obecně.“

„Koncem 80. let, v době před nástupem počítačů se scéna vyvíjela lokálně, kdy se podobně smýšlející jedinci scházeli na koncertech a v hospodách, a z toho vznikla místní scéna. V mezinárodním měřítku se scéna šířila prostřednictvím undergroundových časopisů, obchodováním s kazetami a psaním dopisů. Vzpomínám si, že většinu mého času zabíral tento proces a bylo skvělé a opravdu zvláštní dostat dopis nebo balíček z nějakého vzdáleného a poněkud exotického místa! V dnešní době je propagace mnohem snazší prostřednictvím platforem sociálních médií, kontakt je okamžitý a má přímou zpětnou vazbu. Líbí se mi, jak můžete zprávu okamžitě poslat do světa, to je super a je cítit, že existuje obrovské globální spojení v rámci celé scény, což je skvělé. Nicméně to působí poněkud chladně a klinicky, každý je kritik! Chybí mi ten nefalšovaný pocit vzrušení, když dostanu balíček od obskurní kapely odněkud z Peru. Nevím, připadá mi to teď trochu méně výjimečné.“

„Jsme naprosto ohromeni úžasnou pozitivní odezvou. Facebooková stránka měla za tři týdny 2500 lajků! Videoklip byl zhlédnut 5000 krát. Je to pro nás všechno velmi inspirující a pomáhá nám to v tom, abychom věci posouvali co nejrychleji kupředu!“

„Rozhodnutí pozastavit BT bylo přijato kolektivně kapelou již v prosinci 2015. Ztráta Kiddieho nás zasáhla opravdu tvrdě a možná je to něco, přes co se nikdy nepřeneseme. Nicméně nikdy neříkej nikdy. Rád bych věřil, že jednoho dne BT nastartuje motor staré válečné mašiny a znovu se rozjede. V tuto chvíli však nelze říct, kdy se tak stane.“

Mezi lety 2015 až 2024 Memoriam neúnavně koncertovali a vydali už čtyři studiová alba.

Zdroje: