| Původ: | Oslo, norsko |
| Aktivní roky: | 1984–1993, 1995–současnost |
| Styl: | black metal |
| Vydavatelé: | Season of Mist, Deathlike Silence, Century Media, Misanthropy, Necropolis |
| Web: | oficiální stránky |
| Podrobnosti: | Metal-archives - Mayhem |
MAYHEM je norská black metalová kapela, která vznikla v Oslu v roce 1984. Patřila k průkopníkům norské black metalové scény a její hudba zásadním způsobem ovlivnila tento žánr. Počátky jejich kariéry byly poznamenány několika kontroverzemi, především jejich notoricky známými živými vystoupeními, sebevraždou zpěváka Per Yngve Ohlin ('Deada') v roce 1991 a vraždou kytaristy Øysteina Aarsetha ('Euronymouse') v roce 1993, kterou spáchal bývalý basista kapely Varg Vikernes ('Count Grishnackh') z kapely BURZUM.
Skupina vydala v počátcích kariéry demo a EP, které měly velký vliv a spolu se sporadickými, ale notoricky známými živým vystoupeními, jim pomohly získat oddanou fanouškovskou základnu. Další pozornost na sebe přitáhli díky spojitostem se sérií požárů norských kostelů a násilnými incidenty, které je obklopovaly.
MAYHEM se po vraždě Aarsetha dočasně rozpadli krátce před vydáním svého debutového alba De Mysteriis Dom Sathanas, které je považováno za klasiku žánru black metalu. Přeživší bývalí členové Jan Axel Blomberg ('Hellhammer'), Jørn Stubberud ('Necrobutcher') a Sven Erik Kristiansen ('Maniac') skupinu v roce 1995 obnovili, přičemž Aarsetha nahradil Rune Eriksen ('Blasphemer'). Kristiansena a Eriksena od té doby nahradili Attila Csihar a Morten Iversen ('Teloch').
Tvorba kapely po Aarsethově smrti se vyznačuje větší experimentálností. Album Ordo Ad Chao z roku 2007 získalo cenu Spellemann Award za nejlepší heavy metalové album.
Kapela Mayhem byla založena v roce 1984 kytaristou Øysteinem Aarsethem (zpočátku známým jako 'Destructor, později jako 'Euronymous'), baskytaristou a zpěvákem Jørnem Stubberudem ('Necrobutcher') a bubeníkem Kjetilem Manheimem. Název kapely byl převzat z písně skupiny Venom "Mayhem with Mercy". Kapela se na začátku především učila hrát covery oblíbených skladeb od Black Sabbath, Venom a Motörhead. Brzy jim to však nestačilo, začali skládat vlastní hudbu, a mezi jejich hlavními vlivy se ocitly další extrémní spolky té doby - Slayer, Bathory, Sarcófago, Parabellum, Sodom, Destruction, Tormentor, Hellhammer nebo později Celtic Frost. Nevyhýbali se ale ani stylově odlišným formacím jakoAmebix, GBH, The Exploited, Discharge, Misfits, Dead Kennedys, Tangerine Dream, Pink Floyd nebo Marillion.
Brzy nato nahráli demo Pure Fucking Armageddon. Po jeho vydání Aarseth a Stubberud během studiových zkoušek na další nahrávku v letech 1986 a 1987 přibrali dva studiové členy, Eirika Norheima ('Messiah') a Svena Erika Kristiansena ('Maniac'). Norheim vystoupil pouze na jednom koncertě, který se konal 20. dubna 1985 ve Ski, a do konce téhož roku Mayhem opustil. Později založil hardcore punkovou kapelu Within Range a Oi!/street punkovou kapelu Cockroach Clan. S Kristiansenem Mayhem v roce 1987 nahráli své první EP Deathcrush, které vyšlo pod Euronymousovým nově založeným labelem Posercorpse Music. Manheim a Euronymous vystoupili pouze na jediném koncertě, který se konal 22. března 1986 v divadle Ski pod názvem L.E.G.O. a byl zaznamenán na video. Jednalo se o vedlejší projekt zaměřený na experimentální hudbu, který zpochybňoval konvence mainstreamu.
V této době se písničky z počátečního death/speed metalu vyvíjejí k více temné a jedinečné hudbě. Místo obvyklého death metalového stylu, posedlého krví a násilím, se stále více noří do okultismu a satanismu.
První vydání EP Deathcrush, limitované na 1 000 kopií, se rychle vyprodalo. Později bylo v roce 1993 znovu vydáno nově přejmenovaným vydavatelstvím Deathlike Silence Productions ve spolupráci s Euronymousovým specializovaným obchodem s deskami v Oslu, nazvaném Helvete (v norštině 'peklo'). V létě roku 1988 opouštějí skupinu Manheim a Maniac. Manheim znuděný ze 'života' se snaží dostat 'skutečnou' práci, Maniac byl po neúspěšné sebevraždě uvězněn v instituci pro duševně choré.
Po dvou krátkodobých střídáních obsadili pozice zpěváka a bubeníka v kapele Mayhem švédský zpěvák Pelle Yngve Ohlin ('Dead') a místní bubeník Jan Axel Blomberg ('Hellhammer'). S Deadem si koncerty kapely získaly pověst díky své extrémní teatrálnosti a atmosféře. Od samého začátku své kariéry byl Dead známý tím, že nosil 'corpse paint', černo-bílý make-up, aby dosáhl příšerného mrtvolného vzhledu. Podle Necrobutchera „to nemělo nic společného s tím, jak make-up používali KISS a Alice Cooper. Dead vlastně chtěl vypadat jako mrtvola. Nedělal to proto, aby vypadal cool.“ Hellhammer tvrdil, že Dead byl „prvním blackmetalovým hudebníkem, který používal corpse paint.“.
Aby dotvořil svůj mrtvolný image, Dead pohřbíval své pódiové oblečení a vykopával ho, aby si ho mohl obléknout v koncertní večery. Také si udržoval hnijícího krkavce v igelitovém sáčku jako nejlepší „vůni smrti“ předtím, než vystoupil na jevišti. Tato morbidní fascinace smrtí a groteskní chování posunuly skupinu dále k temné atmosféře, a odrazily se hlavně ve vývoji textů, které se zaměřovaly stále více k satanismu, temnotě, depresi a odporu. Navíc se během vystoupení Dead často řezal loveckými noži a rozbitým sklem a kapela často vystavovala na přední části pódia prasečí nebo ovčí hlavy nabodnuté na kůlech.
Vyjádření B?rda Eithuna: „Dead nebyl chlápkem, kterého jste mohli lehce pochopit. Myslím si, že ostatní kluci ze skupiny jej nikdy pořádně nepoznali. Byl velmi hodně uzavřený do sebe. Setkal jsem se s ním dohromady snad jen šestkrát nebo osmkrát, a to dva týdny před jeho smrtí. Měl hodně podivných představ. Vzpomínám si jak mi Aarseth o něm povídal, že Dead nikdy nebyl vtipný. Nebo že byl, ale byl to humor velmi nesrozumitelný. Upřímně si myslím, že jej život na Zemi moc nebavil.“
Stian Johansen ('Occultus'), který později po Deadově sebevraždě na krátkou dobu převzal roli zpěváka, o něm řekl: „Dead se nepovažoval za člověka; viděl se jako bytost z jiného světa. Říkal, že měl mnoho vizí, že mu v žilách ztuhla krev, že je mrtvý. To je důvod, proč si zvolil toto jméno. Věděl, že zemře.“
V roce 1990 se členové skupiny Mayhem přestěhovali do „starého domu v lese“ nedaleko Osla, který využívali jako zkušebnu a začali psát písně pro své debutové album, De Mysteriis Dom Sathanas. Basista Necrobutcher poznamenal, že poté, co spolu nějakou dobu bydleli, si Dead a Euronymous „hodně lezli na nervy a nakonec už nebyli opravdu přátelé“. Hellhammer vzpomínal na incident, kdy Dead jednou odešel spát do lesa, protože Euronymous hrál na syntezátor hudbu, kterou Dead nesnášel. Euronymous ho pak následoval ven a střílel do vzduchu z brokovnice. Varg Vikernes tvrdil, že Dead jednou bodl Euronymouse nožem.
8. dubna 1991 spáchal Dead sebevraždu v domě pronajatém kapelou. Euronymous jej objevil s podřezanými zápěstími a střelnou ránou v hlavě. Deadův dopis na rozloučenou začínal slovy „Omluvte všechnu tu krev“ a obsahoval vysvětlení: „Nikdo tomu nikdy neporozumí, ale jako jakési vysvětlení: nejsem člověk, je to jen sen a brzy se probudím.“ Dopis končil větou: „Nevymyslel jsem si to teď, ale před 17 lety.“ K dopisu byl přiložen text písně "Life Eternal". Po objevení Deadova těla šel Euronymous do nedalekého obchodu, koupil jednorázový fotoaparát a po přeskupení některých předmětů mrtvolu vyfotografoval.
Necrobutcher vyprávěl, jak mu Euronymous oznámil tu sebevraždu: „Øystein mi zavolal druhý den... a říká: 'Dead udělal něco fakt super! Zabil se.' Pomyslel jsem si, že se zbláznil. 'Co tím myslíš, super? On na to: 'Klid, mám fotky ze všeho.' Byl jsem v šoku a zármutku. On jen přemýšlel, jak to využít. Tak jsem mu řekl: 'Dobře. Ani mi kurva nevolej, dokud ty fotky nezničíš.'“
Euronymous následně využil Deadovu sebevraždu k posílení 'ďábelského' image kapely Mayhem a tvrdil, že Dead si vzal život kvůli komercializaci black metalu. Postupem času se začaly šířit zvěsti, že Euronymous uvařil guláš z kousků Deadova mozku a z úlomků jeho lebky vyrobil náhrdelníky. Kapela později první zvěst popřela a potvrdila pouze tu druhou. Euronymous navíc tvrdil, že tyto náhrdelníky daroval hudebníkům, které považoval za to hodné, což potvrdilo i několik dalších osob ze scény, včetně Bårda 'Fausta' Eithuna a Jona 'Metaliona' Kristiansena. V roce 2018 se fragment Deadovy lebky dostal do prodeje za 3 500 dolarů, doprovázený dopisem od Euronymouse, v němž stálo: „OK! To by mělo být vše. Přikládám malý kousek z Deadovy lebky, pro případ, že bys ho chtěl. Brzy se ozvi!“ V rozhovoru z roku 2019 pro Loudwire a Consequence of Sound Necrobutcher uvedl, že uvažoval o zabití Euronymouse kvůli jeho zacházení s Deadem, ale že Vikernes „ho předběhl“.
Fanoušci kapely pokračují v tradici používání krve v uměleckých dílech. Sám Hellhammer napsal v říjnu 2019 text písně "Pagan Fears" vlastní krví.
Deadova sebevražda a následné kroky Euronymose na Necrobutchera hluboce zapůsobily a přiměly ho k odchodu z Mayhem, čímž se počet členů kapely snížil na dva. Skupina poté krátce zkoušela s Occultusem, který se připojil s plánem začít nahrávat vokální a basové stopy pro debutové album De Mysteriis Dom Sathanas. Toto uspořádání však bylo krátkodobé; Occultus opustil kapelu poté, co obdržel výhrůžku smrtí od Euronymouse. V červenci 1993 bylo vydáno album Live in Leipzig jako pocta kapely Deadovi.
Na konci roku 1992 se obnovilo nahrávání připravovaného alba Mayhem, což vedlo Aarsetha k angažování tří dalších studiových hudebníků: Varga Vikernese z Burzum (umělecké jméno 'Count Grishnackh'), Snorreho W. Rucha ('Blackthorn') z Thorns, kteří se starali o basovou a rytmickou kytaru, a zpěváka Attilu Csihara z maďarské black metalové kapely Tormentor. Většina alba byla nahrána v první polovině roku 1993 v Grieg Hall v Bergenu. Aby to časově souviselo s vydáním alba, Euronymous a Vikernes se spikli, že vyhodí do vzduchu katedrálu Nidaros, která je vyobrazena na obalu alba. Vražda Euronymouse v srpnu 1993 tento plán zastavila a vydání alba odložila.
Vikernes zavraždil Euronymose 10. srpna 1993. Té noci urazili Vikernes a Ruch 518 km z Bergenu do Euronymova bytu v Oslu. Po jejich příjezdu došlo ke konfrontaci, která vyvrcholila tím, že Vikernes Euronymose smrtelně bodl. Jeho tělo bylo nakonec nalezeno před bytem s třiadvaceti bodnými ranami – dvěma na hlavě, pěti na krku a šestnácti na zádech.
Vikernes tvrdí, že ho Euronymous plánoval umučit k smrti a celou událost natočit na video, přičemž jako záminku použil schůzku ohledně nepodepsané smlouvy. V noci vraždy prý měl v úmyslu předložit Euronymousovi podepsanou smlouvu a „poslat ho do prdele“, ale Euronymous ho napadl jako první. Vikernes navíc tvrdil, že většina bodných ran Euronyma byla způsobena rozbitým sklem, na které spadl během zápasu. Vikernes byl zatčen během několika dní a o několik měsíců později byl odsouzen k 21 letům vězení, což je v Norsku maximální trest, za vraždu i žhářství v kostelech; z vězení byl propuštěn v roce 2009. Blackthorn, který na Vikernese čekal dole a na Aarsethově vraždě se nijak nepodílel, byl obviněn ze spoluviny a odsouzen k osmi letům vězení. Zůstali pouze Attila a Hellhammer, a tak Mayhem fakticky přestal existovat.
V evideorozhovoru pro Consequence of Sound ze dne 15. října 2019 hovořil Necrobutcher o své přetrvávající zášti vůči Euronymousovi poté, co ho před nahráváním alba De Mysteriis Dom Sathanas v kapele nahradil Varg Vikernes. Vyjádřil se k vraždě Euronymouse a uvedl: „Dobře, teď už to můžu říct, protože jsem to v sobě dusil dlouhá léta, ale ve skutečnosti jsem byl zrovna na cestě, abych ho zabil sám. A když se to stalo, viděl jsem ranní noviny a říkal si: 'Kurva, musím se dostat domů a vyndat všechny zbraně a drogy a sračky, co mám v domě, protože přijdou ke mně, protože budu asi hlavní podezřelý.' Ale netušil jsem, že norská policie už věděla, že hrabě Grishnackh [Varg] se tam taky chystá, aby ho zabil. Protože mu napíchli telefon a on o té vraždě mluvil ještě předtím, než odjel do Bergenu, takže policajti už věděli, že přijede, a asi si říkali: 'Nedokázali jsme ho dostat za ty požáry kostelů, tak ho dostaneme za vraždu a zároveň se zbavíme toho zasranýho chlapa v Oslu.' Tak to v podstatě bylo.“
V květnu 1994 vyšlo album De Mysteriis Dom Sathanas, které bylo věnováno Euronymousovi. Jeho vydání bylo odloženo kvůli námitkám Euronymousových rodičů, kteří protestovali proti zařazení basových partů v podání Vikernese. Podle Vikernese Hellhammer ujistil Aarsethovy rodiče, že basové stopy nahraje sám; jelikož však neuměl hrát na basovou kytaru, nechal Hellhammer basové stopy beze změny, což vedlo k tomu, že na albu figuruje Vikernes jako basista.
V roce 1995 vyšla pirátská živá nahrávka koncertu skupiny Mayhem z roku 1990 s názvem The Dawn of the Black Hearts. Přestože se jedná o pirátské vydání, je tato nahrávka někdy považována za jedno z hlavních alb kapely, a to především kvůli kontroverznímu obalu, na kterém je vyobrazena jedna z výše zmíněných fotografií Deada pořízené krátce po jeho sebevraždě.
Zhruba v této době Hellhammer, Maniac a Necrobutcher obnovili kapelu s novým kytaristou Rune Eriksenem ('Blasphemer') namísto Euronymouse. Přes určité kontroverze a skepsi ohledně rozhodnutí obnovit kapelu bez zakládajícího člena Euronymouse se skupina vrátila s EP Wolf's Lair Abyss z roku 1997.
V této nové fázi vedly výroky Hellhammera (který vyjádřil názory proti míšení ras a cizincům v Norsku) a použití nacistické symboliky, jako jsou vlajky s hákovým křížem v zkušebně, emblém Totenkopf a merchandise kapely s symbolem vojenské větve Nasjonal Samling, ke kontroverzi a obviněním z neonacismu.
Kromě toho Hellhammer prohlásil, že žádný člen nové sestavy se neidentifikuje jako satanista a že „satanistické věci […] nejsou tím, o čem podle mě Mayhem dnes je. […] Hudba Mayhem je stále temná, ale neřekl bych, že je satanistická.“
Druhé studiové album kapely s názvem Grand Declaration of War vyšlo v roce 2000. Album bylo silně ovlivněno progresivním a avantgardním metalem, přičemž Maniac částečně upustil od tradičního chraplavého blackmetalového zpěvu ve prospěch dramatických mluvených monologů. Jednalo se o koncepční album, které se zabývalo tématy války a postapokalyptické zkázy.
Toto album se stylově výrazně liší od ostatních přímočarých blackmetalových nahrávek skupiny Mayhem a klade velký důraz na experimentální a progresivní prvky. Ve své knize Mean Deviation: Four Decades of Progressive Heavy Metal Jeff Wagner napsal, že album Grand Declaration of War obsahuje řadu vokálních odstínů, které ladí s mnohovrstevnatou hudbou, od skladby "A Time to Die", kterou Wagner popsal jako „minutu a čtyřicet osm sekund černé matematiky“, "A Bloodsword and a Colder Sun", nabízející „měkký elektronický groove, tak blízký trip-hopu, že se okamžitě stal nejkontroverznější skladbou alba“, a „hypnotizující desetiminutovou rozlehlou krajinu doomu“ "Completion in Science of Agony".
'Zvuková čistota' alba představovala „úplný obrat o 180 stupňů“ od raného „špinavého 'nekro' přístupu“ kapely. Část black metalové scény doufala, že se Mayhem po vraždě původního kytaristy Euronymouse nerozpadne, protože „to by nebylo správné“, nebo byla alespoň spíše skeptická, když se zjistilo, že Mayhem by měli pokračovat i bez Deada nebo Euronymouse. Mnoho dlouholetých fanoušků pohrdalo Blasphemerem, protože „nebyl Aarseth“. Jeff Wagner nazývá Grand Declaration of War albem, které zvrátilo a obrátilo naruby žánr black metalu, stejně jako to udělalo Into the Pandemonium od Celtic Frost s thrash metalem“.
Mayhem se dostal na titulní stránky novin v roce 2003, když fanoušek Per Kristian Hagen utrpěl zlomeninu lebky poté, co byl zasažen odříznutou ovčí hlavou, která byla z pódia hozena do publika. Bylo podáno obvinění z ublížení na zdraví, ale kapela tvrdila, že šlo o čistě náhodnou událost.
V roce 2004 kapela vydala album Chimera, které znamenalo návrat k jejich původnímu syrovému zvuku, přičemž zároveň přineslo vyšší produkční hodnotu a progresivní prvky.
Recenzent LedZeppelin2112 o albu na metal-archives ve své skoro absolutně hodnocené recenzi napsal: „Ti, kdo si myslí, že přínos Mayhem pro black metalovou scénu skončil před začátkem 21. století, by si to měli rozmyslet a vzpomenout si, že existuje album »Chimera«. Ačkoli album »Grand Declaration of War« může vzbudit určité kontroverze kvůli svému experimentálnějšímu charakteru, na třetím studiovém albu Mayhem není co vytknout. I deset let po legendárním »De Mysteriis Dom Sathanas« se Mayhem stále ukázali jako elitní jednotka, která byla odhodlána posunout hranice toho, čeho lze v black metalu dosáhnout.
Nenechte se však mýlit, nejde o další 'De Mysteriis'. Debutové album je syrové, nevyrovnané a naprosto divoké. »Chimera« si zachovává známý pocit prvotní zuřivosti, kterou Mayhem tak mistrně zprostředkovává prostřednictvím hudby, ale působí chladněji a vypočítavěji než cokoli předtím. Modernizovaná produkce je ledová a instrumentace klinická; Hellhammerovo bubnování bylo vždy neuvěřitelné, ale zde předvádí tak rigidní a vypočítaný útok, a Necrobutcherova basa působí stejně chladně a pevně. Blasphemerova kytarová práce je bombastická jiným způsobem než u Euronymouse, přebírá mnoho složitějších skladebních struktur z »Grand Declaration of War« s větší dávkou old schoolové agresivity z »De Mysteriis Dom Sathanas« a »Deathcrush«.
Maniacův zpěv je také vylepšením oproti Attilovu na albu 'De Mysteriis'. Ze tří hlavních zpěváků Mayhem v průběhu let se Maniac jeví jako nejvíce nedoceněný. Ačkoli nezní tak jedinečně jako Attila ani není tak průkopnický jako Dead, je to stále velmi schopný frontman s jedovatým projevem a skutečně zlověstnou aurou, která z něj vyzařuje, a neztratil nic ze svého charismatu z dob EP »Deathcrush«.
Maniac v každé skladbě odhaluje šílenou a vyšinutou stránku Mayhem, ačkoli je hudba »Chimery« obecně méně chaotická než u raných Mayhem. Album samozřejmě začíná velmi divoce skladbou s jednoduchým názvem "Whore", která je s délkou necelých tří minut zdaleka nejkratší skladbou. Jedná se o neúprosný, drtivý útok maniakálních kytar a bouřlivého bubnování s některými z nejzlověstnějších riffů v diskografii Mayhem. Od té chvíle se však Chimera stává velmi spletitou a komplexní bestií s písněmi jako "Rape Humanity With Pride", "Slaughter of Dreams" a neuvěřitelnou titulní skladbou, která album uzavírá. Najdeme zde několik strašidelně omračujících riffů ve středním tempu, které mohou být ve své repetici podivně uspokojivé a zároveň slouží jako stavební kameny pro hustou atmosféru. Pak jsou tu některé vysokorychlostní šokující pasáže, které jsou svou povahou pravděpodobně ještě labyrintičtější. Právě v těchto rychlejších pasážích se technická zdatnost Mayhem projevuje v plné míře. Stále si mohou libovat v chaosu, ale dělají to s nově nalezenou profesionalitou, pravděpodobně ještě více než na albu »GGrand Declaration of War«, které se někdy nechá unést vlastní ambicí a chytrostí.
Díky vyváženému poměru energického bubnování a dlouhých pasáží divoké kytarové hry je album »Chimera« klaustrofobickým a působivým zážitkem, který si pravděpodobně najde cestu k srdci každého fanouška black metalu, či obecně extrémního metalu. Skladatelská stránka je stejně vynikající jako vždy, i když většinu materiálu napsal jiný kytarista než Euronymous. Navzdory změnám v sestavě se Mayhem stále daří udržet svou satanskou image a styl. »Chimera« je komplexní bestie, ale je to téměř bezchybný příklad toho, jak posunout black metal na hranici možností, aniž by ztratil jakékoli ze základních prvků, které původně dělaly tento žánr tak provokativním.“
Později téhož roku Maniac kapelu opustil. Podle Necrobutchera bylo toto odchod způsobeno jeho alkoholismem, který byl ještě zhoršen trémou. Necrobutcher vysvětlil, že kvůli této tendenci vedla násilná hádka mezi zpěvákem a Blasphemerem k tomu, že kytarista kopl Maniaca ze schodů, což mělo za následek zranění. Jako náhrada byl znovu přijat Atiila Csihar.
Čtvrté studiové album kapely, Ordo ad Chao (latinsky 'Od řádu k chaosu'), vyšlo v dubnu 2007. Vyznačovalo se mnohem syrovějším zvukem ve srovnání s předchozí tvorbou kapely; bicí nebyly ekvalizovány a mix byl výrazně basově laděný, čímž se odchýlil od konvencí black metalu. Album pokračovalo v experimentování kapely s neortodoxními skladbovými strukturami, což nejlépe ilustruje skladba "Illuminate Eliminate", která je s délkou 9:40 druhou nejdelší skladbou kapely (hned po skladbě "Completion in Science of Agony (Part I)" z alba Grand Declaration of War, která má délku 9:44).
Album získalo velmi dobré recenze a stalo se nejúspěšnějším počinem kapely, když se v norských hitparádách dostalo až na 12. místo. Na začátku roku 2008 získalo album cenu Spellemannprisen, ocenění z největšího a nejstaršího norského hudebního udílení cen, jako jedno z nejlepších metalových alb roku 2007. Existuje verze alba dodávaná v kovovém obalu, jejíž náklad je limitován na 3 000 kusů.
Music-archives (Hames_Jetfield, 100%): „Vrchol nejlepšího období Mayhem – »Ordo Ad Chao«. Pro mnohé je taková teorie pravděpodobně kacířstvím a dilematem, ale ne pro mě a pro zaměření mých recenzí. Řeknu dokonce ještě víc: norské nahrávky z let 2000–2007 jsou pro mě lepší než slavné »De Mysteriis Dom Sathanas«. Není co obcházet: po poměrně pravidelném obnovení vydávání nové hudby se Hellhammer a promíchaná sestava (nejčastěji před 'De Mysteriis...'') vyrovnali s břemenem svého debutu a zároveň dokázali dosáhnout stejně fenomenální úrovně, příkladem čehož bylo vynikající a odlišné »Grand Declaration Of War«, »Chimera« a také... ...diskutované album!
V první chvíli po seznámení s „Ordo...“ způsobuje čtvrté album Mayhem obrovský šok. Norové s obnovenou přítomností maďarského zpěváka Attily Csihara zcela opustili preciznost a sterilní zvuky ve prospěch... těch nejprimitivnějších, až demo-podobných! Naštěstí tento 'bzučivější' zvuk nevedl ke zjednodušení hudby ani k návratu do období před 'De Mysteriis...''. Naopak! Hudba na »Ordo Ad Chao« se proměnila v velmi disonantní drone a rozbitou atmosféru, kterou lze spojovat s kapelami jako Portal, Deathspell Omega nebo dokonce SunnO))). Navíc není divu, že u tohoto typu avantgardy by 'hezčí' zvuk nedokázal skutečně odrážet atmosféru celého alba.
No, právě atmosféra je tím, co určuje genialitu alba 'Ordo...''. Kapela dokázala vytvořit tak dusnou, nervózní a napínavou atmosféru, že toto dílo lze považovat za jedno z nejintenzivnějších a nejšílenějších alb v rámci black metalového proudu. Chvála patří všem po řadě (no, možná kromě Necrobutchera, který se na albu podílel jen minimálně – doporučuji se podívat do bookletu, o čem mluvím), počínaje talentem Hellhammera, kreativitou a zabijáckou technikou Blasphemera a konče samozřejmě dovednostmi Attily, který předvedl všechny své možnosti (zejména v případě pronikavých 'vřískotů'). Co se týče samotných skladeb, nebylo by přehnané zmínit v tomto bodě celý tracklist, i když... lhal bych, kdybych nevyzdvihl "Deconsecrate", "Key To The Storms","„Illuminate, Eliminate" nebo "Psychic Horns" (jeho závěr je neuvěřitelný!) jako ty, u nichž mi prostě dochází slovní zásoba k popisu geniality této hudby.
Jak jsem zmínil na začátku recenze, »Ordo Ad Chao« je poslední tak skvělé a inovativní CD od Hellhammera a zbytku kapely. Je to o to působivější, že se jednalo již o čtvrté album, které této skupině přineslo další sérii změn, a zároveň o album, které dokázalo udržet velmi vysokou úroveň svých předchůdců. Je proto těžké najít lepší závěr pro vaše nejlepší vydavatelské období.“
V dubnu 2008 Blasphemer oznámil svůj záměr opustit kapelu s odůvodněním, že navzdory spokojenosti s dosavadními úspěchy již nemá chuť pokračovat. V následujících měsících odehrál několik koncertů na evropských festivalech a v srpnu se uskutečnilo jeho poslední vystoupení s kapelou. Následně pokračoval ve spolupráci s portugalskou kapelou Ava Inferi.
Několik týdnů po posledních vystoupeních s Blasphemerem se na webových stránkách kapely objevily informace o chystaných turné. V říjnu 2008 se ke skupině připojil Krister Dreyer ('Morfeus') z Dimension F3H a Limbonic Art jako koncertní kytarista pro nadcházející turné South America Fucking Armageddon. Kapela v tomto složení koncertovala do konce roku 2008 a v roce 2009, než oznámila termíny na léto 2009 s francouzským hudebníkem Silmaethem jako druhým koncertním kytaristou. V listopadu 2009 byla kapela zatčena v nizozemském Tilburgu za vandalismus v hotelovém pokoji během turné. Silmaetha nahradil norský kytarista Teloch z kapely Nidingr, zatímco britský kytarista Charles Hedger (alias 'Ghul') z kapely Imperial Vengeance převzal v letech 2011 a 2012 místo Morfeuse. V rozhovoru z roku 2012 Necrobutcher prozradil, že Mayhem zahájili práci na svém pátém studiovém albu.
V listopadu 2013 bylo nové album ve fázi mixování a jeho vydání se očekávalo na počátku roku 2014. O několik měsíců později, 18. února 2014, bylo oznámeno, že Mayhem vydá nové album v květnu 2014, přičemž k poslechu byla zpřístupněna nová skladba s názvem "Psywar".
20. února 2014 vydavatelství kapely, Season of Mist, oznámilo, že nové album Esoteric Warfare vyjde celosvětově 27. května 2014. Jednalo se o první studiové album Mayhem od odchodu Blasphemera a následného trvalého přijetí Telocha do kapely.
V lednu 2015 vystoupily Mayhem, Watain a Revenge společně v rámci turné 'Black Metal Warfare' ve Spojených státech. Mayhem a Watain absolvovaly v listopadu 2015 další turné po Spojených státech, ke kterému se připojila kapela Rotting Christ v rámci druhé části předchozího turné.
V roce 2016 vyšlo živé album De Mysteriis Dom Sathanas (DMDS Alive). Později téhož roku měl na filmovém festivalu Sundance premiéru film o kapele Lords of Chaos (podle stejnojmenné knihy) v režii Jonase Åkerlunda, který skupinu ještě více vynesl do centra mediálního zájmu. Ačkoli film sklidil smíšené recenze jak od kritiků, tak od fanoušků, členové kapely Necrobutcher a Csihar proti filmu ostře protestovali, přestože původně udělili práva na použití skladeb kapely. V několika rozhovorech oba argumentovali, že film prezentuje jednostranný pohled na příběh, a zejména kritizovali, že nezachytil zhoršující se vztah mezi Euronymem a Deadem v roce před Deadovou sebevraždou v dubnu 1991.
Na podzim roku 2017 absolvovala kapela turné po Severní Americe s kapelami Immolation a Black Anvil jako předkapelami. V roce 2018 vydala kapela remixovanou a remasterovanou verzi alba A Grand Declaration of War.
Šesté studiové album skupiny Mayhem s názvem Daemon vyšlo 25. října 2019 u vydavatelství Century Media Records. Před vydáním alba byly zveřejněny tři singly – "Worthless Abominations Destroyed", "Of Worms and Ruins" a "Falsified and Hated". Album se vyznačuje návratem k tradičnějšímu stylu black metalu připomínajícímu 'De Mysteriis' a obsahuje 10 nových skladeb spolu se dvěma bonusovými skladbami a několika cover verzemi, včetně pocty Deadově bývalé kapele Morbid. Videoklip k písni "Falsified and Hated" byl vydán 7. listopadu a obsahuje záběry z rituálu, který připomíná třesoucí se stan, včetně scény, ve které je rozříznuto srdce. Na designu se podílel graffiti umělec Ziggy Jonas Rasmusson.
V roce 2020 bylo oznámeno, že bubeník Tony Laureano dočasně zastoupí Hellhammera na turné Decibel Magazine Tour, protože Hellhammer utrpěl zranění ramene. Turné však bylo nakonec zrušeno kvůli pandemii COVID-19.
V roce 2021 byli Mayhem uvedeni do Rockheim Hall of Fame, což byla již jejich třetí nominace v tomtéž roce. K roku 2021 byli jedinou black metalovou skupinou, které se této pocty dostalo.
Dne 9. července 2021 oznámila skupina vydání nového EP s názvem Atavistic Black Disorder / Kommando. Seznam skladeb obsahuje tři nepoužité skladby z nahrávacích sessions alba Daemon, z nichž dva byly zařazeny jako bonusové skladby na deluxe edici alba, spolu se čtyřmi cover verzemi skladeb od punkrockových kapel (Discharge, Dead Kennedys, Rudimentary Peni a Ramones), o nichž skupina uvádí, že „položily základy pro to, co mělo přijít“. Na EP se jako hosté objevují bývalí zpěváci Messiah a Maniac, každý s jednou cover verzí. Jedná se o první studiové nahrávky Messiaha a Maniaca s kapelou od dema Deathcrush z roku 1987 a Chimera z roku 2004. Necrobutcher uvedl, že tito dva bývalí zpěváci byli přizváni „kvůli jejich zjevné spojitosti s punkem“.
Mayhem také oznámili turné po Spojených státech v roce 2022 s názvem The Sanguine Sodomy of North America, které začalo 7. března koncertem v San Franciscu v Kalifornii a mělo skončit 3. dubna po vystoupení v Jolietu v Illinois. 4. března však Watain oznámili, že se turné nebudou moci zúčastnit, protože se americká ambasáda rozhodla zahájit další, nezveřejněný 'správní proces' v souvislosti s jejich žádostmi o víza. Na podzim roku 2023 doprovázela skupina Mayhem kapelu Cannibal Corpse na jejím severoamerickém turné společně s kapelami Blood Incantation a Gorguts.
15. září 2023 vydali Mayhem živé album Daemonic Rites, které obsahuje živé nahrávky z různých měst pořízené během jejich koncertů v letech 2022 a 2023.
4. listopadu 2025 oznámili Mayhem své sedmé studiové album Liturgy of Death, spolu s vydáním hlavního singlu "Weep for Nothing" téhož dne. Druhý singl s názvem "Despair" vyšel 2. prosince. Třetí singl "Life Is a Corpse You Drag" vyšel 9. ledna 2026 a objeví se jako bonusová skladba na limitované edici CD spolu se skladbou "Sancta Mendacia". Album vyšlo 6. února 2026 a sklidilo převážně pozitivní recenze. Kapela bude album propagovat na turné Death Over Europe Tour s kapelami Marduk a Immolation, které se uskuteční v období od 5. února do 26. června 2026.
De Mysteriis Dom Sathanas (1994)
Grand Declaration of War (2000)
Chimera (2004)
Ordo ad Chao (2007)
Esoteric Warfare (2014)
Daemon (2019)
Liturgy of Death (2026)
Zdroje: