|
| Vydáno | 1. listopadu 1990 |
|---|---|---|
| Natočeno | 1989 - 1990 | |
| Studio | Studia v Brooklynu, New York City a Tokyu | |
| Žánr | Jazzcore, grindcore, avant-garde metal | |
| Délka | 19:46 | |
| Label | Shimmy Disc (USA), Earache (GBR), Toy's Factory (JAP) | |
| Producent | John Zorn |
Toto album do jeho vydání a ani po něm neprovázel žádný singl ani videoklip.
Torture Garden je druhé studiové album amerického experimentálního hudebního uskupení Naked City, vedeného skladatelem a saxofonistou Johnem Zornem. Nahrávka vyšla 1. listopadu 1990 u vydavatelství Shimmy Disc a obsahuje 42 velmi krátkých skladeb ('hardcore miniatur') o délce od 12 sekund do 1 minuty a 18 sekund, s celkovou stopáží 19 minut a 46 sekund (!). Materiál byl nahrán v letech 1989 až 1990 v Brooklynu v New Yorku a v Tokiu.
Na vokálech se podílí japonský noiseový hudebník Yamataka Eye (také známý jako Yamatsuka Eye). Sestavu doplňují John Zorn na alt saxofon a příležitostné vokály, Bill Frisell na kytaru, Fred Frith na baskytaru, Wayne Horvitz na klávesy a sampling a Joey Baron na bicí. Deska čerpá z vlivů free jazzu, grindcoru, noise rocku a hardcore punku a je charakteristická náhlými zvraty, chaotickou energií a fragmentární kompoziční strukturou.
Provokativní název i obal, evokující témata sadomasochismu, odpovídají intenzivnímu zvuku nahrávky, která posouvá hranice jazzových i rockových konvencí v rámci newyorské avantgardní scény. Původně zamýšlené vydání u Nonesuch Records se neuskutečnilo, a deska tak vyšla u Shimmy Disc v USA, Earache ve Velké Británii a Toy's Factory v Japonsku. Torture Garden upevnilo pověst formace jako inovativního a konfrontačního hudebního tělesa a později se objevilo i na reedici Black Box (1997) u Tzadik Records společně s doprovodným albem Leng Tch'e.
Naked City vznikli v roce 1988 v New Yorku z iniciativy skladatele a saxofonisty Johna Zorna, který byl v té době výraznou osobností tamní downtown avantgardní scény. Jako hlavní autor i lídr sestavil toto hudební uskupení jako jakýsi noise-jazzový 'superprojekt', jehož cílem bylo propojovat zdánlivě neslučitelné žánry, pracovat s náhlými stylovými zlomy a využívat prvky improvizace. Formace začala brzy koncertovat a už vystoupení v klubu Knitting Factory v říjnu 1988 pomohlo vybudovat pověst extrémně energického a chaotického tělesa.
Jádro souboru tvořili výrazní improvizátoři z různých hudebních prostředí. Bill Frisell obstarával kytaru a přinášel jazzově laděný, osobitý rukopis. Fred Frith na baskytaře navazoval na své zkušenosti z avantgardní rockové scény (například Henry Cow). Wayne Horvitz měl na starosti klávesy a elektroniku a Joey Baron bicí, kde uplatnil svou flexibilní jazzovou techniku. Výrazným prvkem byl i japonský vokalista Yamatsuka Eye z projektu Boredoms, jehož extrémní hlasový projev dodal hudbě punkovou a grindcorovou ostrost. Díky této kombinaci dokázala sestava spojovat free jazz s grindcorem, surf rockem i noise estetikou do prudce fragmentované a nepředvídatelné podoby.
První nahrávky zachytily intenzitu koncertních vystoupení i Zornovy kompoziční experimenty a představily eklektický přístup kombinující filmové motivy a původní skladby využívající tzv. 'game pieces' (specifický typ otevřené kompozice, která kombinuje strukturovanou improvizaci s pravidly převzatými ze sportu nebo karetních her). Tyto rané nahrávky položily základ pro pozdější materiál, včetně kolekce Torture Garden, která čerpá z tehdejších krátkých kompozičních útvarů.
Torture Garden funguje jako kompilace 42 'hardcore miniatur', tedy extrémně krátkých a intenzivních skladeb, většinou kratších než jedna minuta. Nahrávky vznikaly mezi lety 1989 a 1990 v Brooklynu a Tokiu. Kolekce zahrnuje devět skladeb z debutu a dalších 33 nově pořízených kusů. Celek rezignuje na tradiční strukturu i klasický zpěv a staví na expresivním vokálním projevu Yamatsuky Eye, zasazeném do instrumentálního chaosu.
Název desky odkazuje na román Le Jardin des supplices (1899) od Octava Mirbeaua, jehož témata sadismu, přebytku a společenské kritiky rezonují s extrémní estetikou nahrávky. Tento koncept podtrhuje snahu vyvolat u posluchače nepohodlí a intenzivní reakci prostřednictvím zvukové agrese.
John Zorn zde rozvíjí koncept miniatur představený už na debutu. Původně plánoval vydat celé album složené výhradně z těchto krátkých kusů u Nonesuch Records, label však projekt odmítl. Výsledná kompilace proto zdůrazňuje prudké přechody mezi žánry - od grindcorových výbuchů po jazzové či lounge pasáže - a pracuje s prvky improvizace i subverzivního humoru.
Nahrávání probíhalo převážně ve studiu Greenpoint v Brooklynu, další části vznikly v Tokiu za účasti Yamatsuky Eye. Producentem byl John Zorn, který kladl důraz na spontánnost a živé zachycení výkonu s minimem dodatečných úprav. Výsledkem je syrový, neuhlazený zvuk odrážející extrémní kompaktnost a intenzitu jednotlivých skladeb.
Postprodukce zahrnovala pečlivý výběr a seřazení skladeb tak, aby celek působil jako soudržný, přestože je tvořen desítkami fragmentů. Zorn tak vytvořil dynamickou posloupnost, která zachovává chaotickou energii, ale zároveň funguje jako ucelené album.
Zvukovou stránku zajišťovali zvukoví inženýři Martin Bisi, Seigen Ono a Roger Moutenot. Nahrávání probíhalo v letech 1989 - 1990 v New Yorku a Tokiu a neobsahuje další hostující hudebníky. Právě sehranost této sestavy umožnila extrémně rychlé přechody mezi jednotlivými hudebními polohami, které jsou pro album typické.
Obal Torture Garden patří k nejkontroverznějším prvkům celé nahrávky a úzce souvisí s estetikou japonského směru ero-guro (ero guro nansensu - specifický umělecký, literární a zábavní žánr, který kombinuje erotiku a groteskní či děsivou zvrácenost. Pojem pochází z Japonska a vznikl spojením anglických slov erotic a grotesque), spojeného s tvorbou mangaky Suehira Marua. Různé edice alba se výrazně liší v podobě předního přebalu, přičemž každá pracuje s jinou mírou explicitnosti.
Původní vydání (zejména CD od Shimmy Disc a některé americké vinyly) obsahovalo extrémně provokativní ilustraci zobrazující školáka v uniformě, který manipuluje s tváří dívky a líže její oko. Tento motiv odpovídá typickým prvkům Maruovy tvorby, kde se prolínají groteskní deformace, násilí a fetišizace lidského těla.
Evropská vinylová verze vydaná labelem Earache Records (1991, katalog MOSH 28) přinesla odlišný vnější obal. Ten tvoří černobílá, stylizovaná ilustrace nahé ženy v dynamické póze při střelbě z tradičního asijského luku. Motiv odkazuje na japonské kjúdó (tradiční umění lukostřelby), avšak v estetice typické pro ero-guro - tedy kombinující erotiku, stylizaci a určitou míru znepokojivosti. Tato varianta byla pravděpodobně zvolena kvůli snazší distribuci na evropském trhu.
Navzdory této změně zůstal vnitřní obsah zachován. Rozevírací obal (gatefold) i booklet obsahují koláže Maruových komiksových panelů, které zobrazují krátké, vizuálně extrémní výjevy plné násilí, tělesnosti a fetišistických motivů. Součástí grafiky jsou také černobílé fotografie inspirované japonskými fetišistickými magazíny a estetikou filmového žánru pinku eiga (specifický japonský žánr nezávislých nízkorozpočtových filmů s erotickým či sexuálním podtextem), včetně motivů svazování (shibari) a stylizované erotiky.
Po vydání desky vyvolal obal silnou odezvu, především ve Spojených státech. Kritika ze strany některých organizací poukazovala na problematické zobrazení násilí a stereotypů, což vedlo k tomu, že část obchodních sítí odmítla titul zařadit do prodeje. Kontroverze tak přímo ovlivnila dostupnost nahrávky (a samozřejmě jí zvýšila popularitu).
Při reedici v roce 1997 v rámci kompletu Black Box na labelu Tzadik Records byl zvolen kompromis. Album bylo umístěno do neprůhledného černého obalu (slipcase), který skryl explicitní grafiku, zatímco uvnitř zůstala zachována v původní podobě. Tento krok umožnil širší distribuci bez zásahu do samotného vizuálního obsahu.
Obal Torture Garden se stal výrazným symbolem radikální estetiky avantgardní scény přelomu 80. a 90. let. Jednotlivé varianty vydání, zejména vinylové edice, jsou dnes ceněny jako sběratelské artefakty nejen pro hudební obsah, ale i pro svou odlišnou a výraznou vizuální identitu.
Torture Garden představuje extrémní podobu žánrové fúze, v níž se propojuje avantgardní jazz s prvky grindcoru a noise rocku. Typickým znakem jsou náhlé a prudké stylové zlomy, které během několika sekund přecházejí do krátkých pasáží inspirovaných lounge, exotikou či surf rockem. Tyto 'hardcore miniatury', často kratší než jedna minuta, vytvářejí dezorientující poslechový zážitek založený na rychlých změnách tempa, dynamiky i textur, což odráží Zornův přístup ke komponování jako řízenému chaosu.
Zvuk alba je charakteristický extrémní intenzitou a kontrasty. Dominují mu expresivní, až groteskně přehnané vokální projevy Yamatsuky Eye, pronikavé linky alt saxofonu Johna Zorna vycházející z free jazzové improvizace, zkreslené kytarové výpady a nekompromisní bicí, které společně vytvářejí dojem neustálého zvukového přetlaku. Výsledkem je hudební koláž, která neustále narušuje očekávání posluchače.
Mezi hlavní vlivy patří free jazz (například přístup Ornettea Colemana a jeho harmolodická koncepce), extrémní rychlost a agresivita grindcoru i japonská noiseová scéna, z níž vychází především vokální a performativní složka Yamatsuky Eye. Tyto prvky jsou propojeny Zornovou metodou 'game pieces', tedy řízené improvizace, která umožňuje rychlé střídání nálad i struktur.
Po textové stránce nahrávka rezignuje na tradiční formu písňových textů. Namísto souvislých lyrických struktur pracuje především s fragmentárními vokálními výkřiky, zvukovými efekty a expresivními hlasovými projevy Yamatsuky Eye, které slouží spíše jako další instrumentální vrstva než nositel konkrétního sdělení. Význam zde nevzniká skrze slova, ale skrze celkovou intenzitu a kontext zvuku.
Celková estetika nahrávky, včetně její extrémní dynamiky a kontrastů, tematicky koresponduje s inspirací románem Le Jardin des supplices od Octava Mirbeaua. Podobně jako tento literární předobraz i album pracuje s motivy extrému, šoku a narušení konvencí, přičemž využívá i ironii a černý humor - například v okamžicích, kdy brutální grindcorové pasáže náhle přecházejí do 'lehce poslouchatelných motivů'.
Po svém vydání v roce 1990 získalo Torture Garden pozitivní ohlas kritiků díky inovativnímu propojení prvků noise, jazzu a grindcoru, ačkoli někteří upozorňovali na jeho náročnost. V recenzi pro AllMusic udělil Bradley Torreano nahrávce 4 z 5 hvězdiček a popsal ji jako „dokonalou destilaci zvuku skupiny“, kde „noirový jazz... je přerušován výbuchy extrémního hluku a rocku, čímž vzniká dezorientující, ale strhující poslechový zážitek“. Torreano vyzdvihl její „kompaktnost a humor prosvítající skrze chaos“ a označil ji za „skvělý úvod do průkopnického noise-jazzu Naked City“.
Deborah Sprague, píšící pro Trouser Press na počátku 90. let, nabídla vyváženější pohled a označila desku za „o něco méně strhující“ než debut souboru, a to kvůli výraznějšímu příklonu k rocku a méně přesným aranžím pod vedením Johna Zorna. Podle ní by nahrávka mohla „působit jako artpunková skupina po vzoru Minutemen experimentující s jazzem“, přičemž vyzdvihla silnější přítomnost vokalisty Yamatsuky Eye na výrazných skladbách.
Postupem času si titul udržel silnou reputaci mezi posluchači a na Rate Your Music dosahuje k roku 2025 průměrného hodnocení 3,7 z 5 na základě více než 5 000 uživatelských recenzí. Mnozí oceňují jeho vysokou znovuposlouchatelnost a extrémnost navzdory krátké stopáži. Kritika se nejčastěji zaměřuje na jeho abrazivnost a omezenou přístupnost pro běžné publikum, přičemž neúnavná intenzita formátu se 42 skladbami bývá vnímána jako zahlcující, ale zároveň inovativní.
Kulturní dopad
Torture Garden sehrálo zásadní roli při průkopnictví formátu 'hardcore miniatur' v rámci noise a math rocku. Obsahuje 42 ultrakrátkých skladeb, které spojují grindcorovou intenzitu s avantgardní improvizací a ovlivnily řadu dalších interpretů v 90. letech i po roce 2000. Tento přístup, charakteristický rychlými přechody mezi extrémním metalem, jazzem a hlukem, předznamenal fragmentované struktury mathcoru, jak poznamenal jazzový pianista Craig Taborn, podle něhož kapely jako The Dillinger Escape Plan čerpaly přímo ze zvukové palety Naked City. Inovativní práce s krátkou stopáží a žánrovými kolizemi tak z této studiovky činí předchůdce hyperkinetického experimentování v noise rocku.
V rámci rozsáhlé kariéry Johna Zorna upevnilo Torture Garden projekt Naked City jako jeden z jeho stěžejních počinů, demonstrující jeho experimentátorství, které propojuje vysoké umění s undergroundovými extrémy. Tato tvorba významně přispěla k tomu, že Zorn získal v roce 2006 stipendium MacArthur Fellowship, přičemž právě jeho vedení Naked City bylo vyzdvihováno jako ukázka jeho tvůrčí všestrannosti napříč jazzem, rockem a noise. Úspěch alba zároveň pomohl upevnit jeho pověst plodného inovátora newyorské downtown scény, který dokázal propojit improvizovanou hudbu s populárními žánry.
Širší odkaz nahrávky zahrnuje její časté zmiňování v diskusích o vývoji noise music i status kultovní záležitosti mezi příznivci avantgardy, který byl dále posílen pozdějšími reedicemi, zvyšujícími její dostupnost. Výroční edice materiálu Naked City, například Black Box: Torture Garden/Leng Tch'e, podtrhla její trvalou přitažlivost v experimentálních kruzích a pomohla vybudovat oddanou fanouškovskou základnu pro Zornovy grindem ovlivněné jazzové experimenty.
K roku 2025 je Torture Garden nadále citováno v akademických analýzách postmoderní hudby, které zkoumají jeho kolážové postupy a kulturní provokace jako příklady fragmentární a transgresivní kompozice. Odborné práce, včetně esejí Ellie M. Hisamy o Zornově postmoderním přístupu a studií věnovaných jeho kolážové estetice, uvádějí strukturu a obraznost alba jako klíč k pochopení jeho kritiky žánrových hranic a identity v hudbě konce 20. století. Tyto odkazy potvrzují jeho dlouhodobý intelektuální vliv v oblasti muzikologie.
Jak již bylo zmíněno, název díla, inspirovaný románem Le Jardin des supplices od Octava Mirbeaua, odkazuje na témata sadomasochismu, která vyvolala kontroverzi kolem obalu s japonskými bondage motivy. Tento estetický prvek zasadil Torture Garden na průsečík hudebního experimentu a vizuální provokace a přispěl k vnímání noise jako média schopného zkoumat tabuizovaná témata.
Torture Garden vzniklo jako kompilace tzv. 'hardcore miniatur', tedy extrémně krátkých skladeb, které John Zorn původně rozvíjel už na debutu Naked City (1990). Podle dostupných zdrojů album sdružuje část těchto skladeb z první desky a další nově nahrané miniatury, čímž rozšiřuje koncept rychlých žánrových střihů v rámci jednoho projektu.
Nahrávky vznikaly v letech 1989 - 1990 v Brooklynu v New Yorku a v Tokiu. Na projektu se podílela základní sestava Naked City v čele s Johnem Zornem, doplněná o vokalistu Yamatsuku Eye, jehož expresivní projev je jedním z určujících prvků výsledného zvuku.
Album vyšlo v roce 1990 na různých labelech podle regionu - Shimmy Disc (USA), Earache Records (Velká Británie) a Toy’s Factory (Japonsko). Rozdílné distribuční cesty byly typické pro rané období projektu Naked City, který se pohyboval mimo hlavní proud velkých vydavatelství.
Mike Patton: zatímco stálým vokalistou kapely byl japonský hudebník Yamatsuka Eye, Mike Patton s kapelou spolupracoval v obdobích, kdy se Eye nemohl účastnit koncertů. Patton se stal ideálním pěvcem pro jejich extrémní fúzi jazzu, grindcore, filmové hudby a punku, protože mohl naplno využít své schopnosti experimentálního vokálu, beatboxu, křiku a hrdelních zvuků. Živá vystoupení: Patton s formací vystupoval naživo především v roce 1991 (včetně známých evropských festivalů). Později se objevil i na krátkém patnáctém výročním reunionu skupiny v roce 2003. Na studiových albech se podílel méně často než Eye, ale jeho hlas se objevil například v nové vokální verzi skladby "Grand Guignol" na kompilaci The Complete Studio Recordings. Jeho vazba na Zorna však vedla k mnoha dalším společným projektům.
V rozhovorech z počátku 90. let John Zorn uvedl, že koncept 'hardcore miniatur' vznikl z jeho zájmu o extrémní zhuštění hudební formy a rychlé střídání kontrastních stylů v rámci velmi krátkého času. Tento přístup se stal jedním z rozpoznávacích znaků Naked City.
Část materiálu, spojeného s Torture Garden byla později znovu využita v dalších vydáních a kompilacích, zejména v box setu Black Box (1997) a v kompletním souboru studiových nahrávek Naked City vydaném v roce 2005.
Deska je také známá tím, že některé skladby byly použity ve filmu Michaela Hanekeho Funny Games (1997), což přispělo k jejímu širšímu povědomí mimo okruh avantgardní hudby.
Hudebně i koncepčně je nahrávka často uváděna jako příklad propojení extrémních forem jazzu, grindcoru a noise estetiky v rámci tzv. downtown newyorské scény konce 80. a počátku 90. let.
(Produkční a interpretační údaje jsou převzaty z anglické verze Wikipedie)
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Blood Is Thin" | John Zorn a Yamatsuka Eye | 1:03 |
| 2 | "Demon Sanctuary" | John Zorn a Yamatsuka Eye | 0:42 |
| 3 | "Thrash Jazz Assassin" | John Zorn a Yamatsuka Eye | 0:48 |
| 4 | "Dead Spot" | John Zorn a Yamatsuka Eye | 0:35 |
| 5 | "Bonehead" | John Zorn a Yamatsuka Eye | 0:56 |
| 6 | "Speedball" | John Zorn a Yamatsuka Eye | 0:39 |
| 7 | "Blood Duster" | John Zorn a Yamatsuka Eye | 0:17 |
| 8 | "Pile Driver" | John Zorn a Yamatsuka Eye | 0:37 |
| 9 | "Shangkuan Ling-Feng" | John Zorn a Yamatsuka Eye | 1:18 |
| 10 | "Numbskull" | John Zorn a Yamatsuka Eye | 0:31 |
| 11 | "Perfume Of A Critic's Burning Flesh" | John Zorn a Yamatsuka Eye | 0:28 |
| 12 | "Jazz Snob Eat Shit" | John Zorn a Yamatsuka Eye | 0:27 |
| 13 | "The Prestidigitator" | John Zorn a Yamatsuka Eye | 0:48 |
| 14 | "No Reason To Believe" | John Zorn a Yamatsuka Eye | 0:27 |
| 15 | "Hellraiser" | John Zorn a Yamatsuka Eye | 0:42 |
| 16 | "Torture Garden" | John Zorn a Yamatsuka Eye | 0:39 |
| 17 | "Slan" | John Zorn a Yamatsuka Eye | 0:26 |
| 18 | "Hammerhead" | John Zorn a Yamatsuka Eye | 0:12 |
| 19 | "The Ways Of Pain" | John Zorn a Yamatsuka Eye | 0:36 |
| 20 | "The Noose" | John Zorn a Yamatsuka Eye | 0:12 |
| 21 | "Sack Of Shit" | John Zorn a Yamatsuka Eye | 0:48 |
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 22 | "Blunt Instrument" | John Zorn a Yamatsuka Eye | 0:56 |
| 23 | "Osaka Bondage" | John Zorn a Yamatsuka Eye | 1:17 |
| 24 | "Igneous Ejaculation" | John Zorn a Yamatsuka Eye | 0:24 |
| 25 | "Shallow Grave" | John Zorn a Yamatsuka Eye | 0:43 |
| 26 | "Ujaku" | John Zorn a Yamatsuka Eye | 0:31 |
| 27 | "Kaoru" | John Zorn a Yamatsuka Eye | 0:54 |
| 28 | "Dead Dread" | John Zorn a Yamatsuka Eye | 0:49 |
| 29 | "Billy Liar" | John Zorn a Yamatsuka Eye | 0:15 |
| 30 | "Victims Of Torture" | John Zorn a Yamatsuka Eye | 0:26 |
| 31 | "Speedfreaks" | John Zorn a Yamatsuka Eye | 0:52 |
| 32 | "New Jersey Scum Swamp" | John Zorn a Yamatsuka Eye | 0:43 |
| 33 | "S & M Sniper" | John Zorn a Yamatsuka Eye | 0:16 |
| 34 | "Pigfucker" | John Zorn a Yamatsuka Eye | 0:27 |
| 35 | "Cairo Chop Shop" | John Zorn a Yamatsuka Eye | 0:26 |
| 36 | "Fuck The Facts" | John Zorn a Yamatsuka Eye | 0:14 |
| 37 | "Obeah Man" | John Zorn a Yamatsuka Eye | 0:20 |
| 38 | "Facelifter" | John Zorn a Yamatsuka Eye | 0:59 |
| 39 | "N.Y. Flat Top Box" | John Zorn a Yamatsuka Eye | 0:45 |
| 40 | "Whiplash" | John Zorn a Yamatsuka Eye | 0:23 |
| 41 | "The Blade" | John Zorn a Yamatsuka Eye | 0:42 |
| 42 | "Gob Of Spit" | John Zorn a Yamatsuka Eye | 0:20 |
Celkový čas alba: 19:46
| Hodnocení kritiků | |
|---|---|
| Zdroj | Hodnocení |
| AllMusic | 4/5 |
Album Torture Garden se v oficiálních hudebních žebříčcích (např. Billboard či UK Albums Chart) neumístilo a nezískalo žádná certifikovaná ocenění typu zlatá nebo platinová deska.
Jde o 'extrémně' experimentální nahrávku vydanou mimo hlavní proud komerční hudby, která byla distribuována především v rámci nezávislých labelů (Shimmy Disc, Earache Records a Toy’s Factory). V době vydání se pohybovala spíše v okruhu avantgardní a undergroundové scény než na mainstreamovém trhu.
Její 'úspěch' je proto vnímán především kulturně a žánrově (vliv na noise, grindcore a experimentální hudbu), nikoli v podobě prodejních hitparád nebo certifikací.
