Screamo (označovaný také jako skramz) je agresivní subžánr 'emo', který se objevil na počátku 90. let 20. století a klade důraz na 'záměrně experimentální disonanci a dynamiku'. Emo je žánr rockové hudby, který se vyznačuje emotivními, často zpovědními texty. Vznikl jako styl hardcore punku a post-hardcoru v polovině 80. let 20. století na hardcorové scéně ve Washingtonu, D.C., kde byl znám jako emocionální hardcore nebo emocore.

Průkopníky screamo byly na počátku 90. let kapely Heroin a Antioch Arrow ze San Diega, koncem 90. let jej rozvinuly především kapely z východního pobřeží Spojených států, jako jsou Pg. 99, Orchid, Saetia a I Hate Myself.

Screamo je styl hardcore punkem ovlivněného emo s křikem. Alex Henderson z AllMusic považuje screamo za most mezi hardcore punkem a emo. Termín screamo je složeninou slov 'scream' a 'emo'. Screamo používá typickou rockovou instrumentaci, ale vyznačuje se krátkými skladbami, chaotickým zvukem, harmonizovanými kytarami a ječivými vokály.

Screamo se vyznačuje častými změnami tempa a dynamiky, napětím a uvolněnými katarzemi. Mnoho screamo kapel také hraje balady. Křičené vokály se nepoužívají důsledně, ale jako jakýsi crescendo prvek, zvuková zbraň, která se vytasí, když hudba a texty dosáhnou určité emocionální úrovně. Emotivní zpěv a drsný křik jsou ve screamu běžné vokály.

V textech Screamo se často objevují témata jako citová bolest, rozchody, milostné zájmy, politika a lidská práva. Tyto texty jsou obvykle introspektivní, podobně jako u jemnějších emo kapel.The New York Times poznamenal, že součástí přitažlivosti této hudby je její nesamozřejmé přijímání odlišností, respekt k jinakosti. Některé screamo kapely otevřeně demonstrují přijetí náboženských, nenáboženských a straight edge životních stylů.

Mnohé screamo kapely v 90. letech 20. století samy sebe vnímaly jako implicitně politické a jako reakci na obrat k pravici, který ztělesňovali kalifornští politici, například Roger Hedgecock. Některé skupiny se také inspirovaly neobvykle teoretickými myšlenkami: Angel Hair citovali surrealistické spisovatele Antonina Artauda a Georgese Batailla a Orchid se v textech odvolávali na ikonu francouzské nové vlny Annu Karinu, německého filozofa Friedricha Nietzscheho, francouzského filozofa Michela Foucaulta a zakladatele kritické teorie Frankfurtské školy.

Když se tento žánr na počátku 90. let rozvíjel, zpočátku se mu neříkalo 'screamo'. Chris Taylor, zpěvák skupiny Pg. 99, řekl: „Nikdy se nám celá ta věc s screamem nelíbila. Dokonce i během naší existence jsme se snažili od této módy odvázat a říkat lidem: 'Hej, tohle je punk'.“ Jonathan Dee z The New York Times napsal, že tento termín má tendenci vyvolávat pohrdavý smích samotných kapel.

Lars Gotrich z NPR Music (projekt National Public Radia) se v roce 2011 k této záležitosti vyjádřil následovně: „Scéna se za posledních deset let hodně změnila. Dříve tu byly kreativnější kapely jako Circle Takes the Square nebo City of Caterpillar. A pak se to vydalo cestou, kdy se screamo hodně zjednodušilo a stalo se nerozpoznatelným, až někdo vtipně vymyslel termín skramz, aby odlišil první vlnu screamo kapel.“

V roce 2000 se termín 'screamo' začal volně používat pro označení jakéhokoli křičeného zpěvu (běžně označovaného jako screamed vocals) v hudbě. Byl používán pro širokou škálu žánrů, které nesouvisely s původní screamo scénou. Juan Gabe, zpěvák skupiny Comadre, tvrdil, že tento termín byl svým způsobem pošpiněn, zejména ve Státech. Derek Miller, kytarista skupiny Poison the Well, upozornil na neustálé odlišné používání tohoto termínu a žertem prohlásil, že popisuje tisíc různých žánrů. Bert McCracken, zpěvák skupiny The Used, prohlásil, že screamo je pouze termín pro nahrávací společnosti, aby mohly prodávat desky, a pro obchody s deskami, aby je mohly kategorizovat.

Kolem let 1990 a 1991 začala řada kapel posouvat zvuk raného emo do extrémnější a chaotičtější oblasti. Nejdéle působily skupiny Iconoclast a Merel z New Jersey, nicméně největší vliv měly kapely ze San Diega, které podepsaly smlouvu s Gravity Records.

Zejména Heroin jsou kapelou, která je obecně uváděna jako průkopník screama nebo jako kapela, která inspirovala nejstarší kapely tohoto žánru, a další významné kapely z tohoto města, jako Angel Hair, Antioch Arrow a Swing Kids. Těmto raným screamo kapelám ze San Diega někdy fanoušci říkali 'spock rock', a to kvůli tomu, že si mnohé z nich barví vlasy na černo a stříhají si rovné ofiny podobně jako postava Spocka ze seriálu Star Trek. To se v kombinaci s jejich geekovským stylem oblékání ukázalo jako obzvlášť vlivné na vývoj pozdějších subkultur emo.

V New Jersey se tento žánr dále rozvíjel a brzy se rozšířil i do New Yorku. Na této scéně, která se soustředila kolem ABC No Rio, se prosadily skupiny Native Nod, Rye Coalition, 1.6 Band, Rorschach a Mohinder, zatímco zvuk se rozšířil i do jiných částí Spojených států, kde působily skupiny Universal Order of Armageddon (z Baltimoru) a Mohinder (z Cupertina v Kalifornii).V San Franciscu byli Portraits of Past jednou z prvních skupin, které spojily primitivní screamo zvuk s postrockem, v této kombinaci pak pokračovali Funeral Diner, kteří zároveň přijali vliv black metalu.

Ve stejné době začalo mnoho kapel na jihu Spojených států posouvat raný screamo zvuk zvukově ještě dál. Skupina In/Humanity z Columbie v Jižní Karolíně vymyslela pro tento styl, který hrála, termín 'emoviolence'. Ten byl používán i pro floridské kapely Palatka a End of the Century Party. V době svého vzniku byl tento termín jazykovou složeninou ze slov 'emo' a 'powerviolence' a také odkazem na album Emotional Violence funkové skupiny Cameo, nicméně s tím, jak další kapely přebíraly vliv zvuku těchto skupin, se tento termín stále více rozšiřoval.

Koncem 90. let a v roce 2000 se ve Virginii rozvinula rozsáhlá a vlivná screamo scéna: Pg. 99, kteří pokračovali v extrémním a chaotickém zvuku screama, City of Caterpillar, kteří byli jednou z nejvlivnějších raných kapel, jež spojily screamo s post-rockem, Majority Rule, kteří spojili žánr s metalcorem, a Malady, kteří spojili post-inflektované screamo s indie rockem. Všechny tyto skupiny vydaly alba, která autor BrooklynVegan Andrew Sacher označil za zásadní alba žánru. Jednou z nejvlivnějších kapel vzešlých z newyorské screamo scény byla Saetia, která vznikla v roce 1997 a vytvořila zvuk ovlivněný math rockem, jazzem a středozápadním emo. Po rozpadu Saetie v roce 1999 její členové založili podobně vlivné kapely Off Minor a Hot Cross. Mezi další vlivné skupiny tohoto žánru v té době patřily Jeromes Dream, Neil Perry, I Hate Myself, Reversal of Man, Yaphet Kotto a Orchid.

V roce 1995 se termín 'screamo' sice dostal do hudebního tisku, zejména v článcích Jima DeRogatise a Andyho Greenwalda, ale až po vydání alba Full Collapse v roce 2001 byli Thursday z New Jersey první kapelou ovlivněnou screamem, která si získala významnou pozornost médií. V příštím roce vyšlo stejnojmenné album kanadské skupiny Alexisonfire, které autor časopisu Metal Hammer Matt Mills označil za klíčové pro legitimizaci screamo zvuku.

V následujících letech si značnou pozornost díky rozvíjení tohoto zvuku získaly kapely The Used, Thrice, Finch a Silverstein. Na rozdíl od 'udělej si sám' screamo kapel 90. let podepsaly screamo kapely jako Thursday a The Used smlouvy na několik alb s labely jako Island Def Jam a Reprise Records. Spojení tohoto stylu s žánrem je však sporné, někteří jej označují jako 'MTV screamo' nebo 'pop-screamo' a mnoho kapel je častěji řazeno k post-hardcore nebo metalcore.

Na undergroundové screamo scéně se post-rock stával stále vlivnější. Nejvýznamnější a nejvlivnější z těchto kapel byli City of Caterpillar z Richmondu ve Virginii. Hudební kritici pro tento zvuk vytvořili termín 'post-screamo'. K dalším významným kapelám, které v té době tvořily tento zvuk, patřily Circle Takes the Square, Raein, Envy a Daitro. Festival Fluff Fest, který se v Česku koná od roku 2000, byl v roce 2017 Bandcamp Daily popsán jako 'letní rituál' pro mnoho fanoušků screamo v Evropě.

Na počátku roku 2010 se termín 'screamo' začal do značné míry znovu prosazovat díky nové generaci kapel typu 'udělej si sám', přičemž mnoho screamo kapel, jako například Loma Prieta, Pianos Become the Teeth, La Dispute a Touché Amoré, vydávalo desky u poměrně velkých nezávislých vydavatelství, jako je Deathwish Inc. V roce 2011 Alternative Press poznamenal, že kapela La Dispute je v čele oživení tradičního screamo díky jejich kritikou oceňované desce Wildlife. Do této skupiny patří ještě skupiny Touché Amoré, La Dispute, Defeater, Pianos Become the Teeth a Make Do and Mend. Stejně jako kalifornští Deafheaven, kteří vznikli v roce 2010 a byli popsáni jako screamo ve stylu podobném Envy. Alternative Press spolu s tím uvedl také oživení pop screama s kapelami jako Before Their Eyes, The Ongoing Concept, Too Close to Touch a I Am Terrified.

V srpnu 2018 prohlásil autor Noisey Dan Ozzi, že se jedná o 'léto screamu' v měsíční sérii dokumentující screamo kapely, které posouvají žánr kupředu, a také reuniony zásadních kapel jako Pg. 99, Majority Rule, City of Caterpillar a Jeromes Dream. Skupiny vyzdvihované v tomto zpravodajství, včetně Respire, Ostraca, Portrayal of Guilt, Soul Glo, I Hate Sex a Infant Island, se obecně dočkaly pozitivní kritiky velkých publikací, ale nebyly tak široce úspěšné jako jejich předchůdci. Noisey také zdokumentoval, že navzdory ztrátě mainstreamové popularity a přetrvávajícímu postavení na severoamerické scéně, zejména v Richmondu ve Virginii, se screamo stalo více mezinárodním hnutím; zejména se rozšířilo do Japonska, Francie a Švédska se skupinami Heaven in Her Arms, Birds in Row a Suis La Lune. V roce 2018 také skupina Vein vydala své debutové album Errorzone, které sklidilo uznání kritiky i komerční úspěch a spojilo prvky screamo, hardcore a nu metalu. Tato undergroundová kohorta kapel byla vydávána především nezávislými vydavatelstvími, jako jsou Middle-Man Records ve Spojených státech, Zegema Beach Records v Kanadě a Miss The Stars Records v Berlíně.

Některé screamo kapely si vypůjčují extrémní disonanci, rychlost a chaos powerviolence. Výsledkem je termín emoviolence, který napůl žertem vymyslela kapela In/Humanity, aby popsala fúzi těchto dvou stylů, a který se vztahoval na ně samotné, stejně jako na další kapely včetně Pg. 99, Orchid, Reversal of Man, Usurp Synapse a RentAmerica. Navíc kapely jako Orchid, Reversal of Man a Circle Takes the Square mají stylově mnohem blíže ke grindcoru než jejich předchůdci. V současné době už není tento žánr tak rozšířený jako v minulosti, přesto stále zůstává jako pozoruhodná a převládající síla v undergroundovém screamu. V mezinárodním měřítku došlo k oživení žánru, přičemž do popředí se dostaly regionální scény v jihovýchodní Asii a Jižní Americe.

Postrockové prvky do své hudby začlenily kapely City of Caterpillar, Circle Takes the Square, Envy, Funeral Diner, Pianos Become the Teeth, Respire a Le Pré Ou Je Suis Mort. Tato fúze se vyznačuje náhlými změnami tempa, atmosférickou a harmonickou instrumentací a zkreslenými vokály. Podobně kapely jako Heaven in Her Arms a výše zmíněná skupina Envy využívají prvky shoegazingu (subžánr indie a altrnativního rocku).

Sass (známý také jako white belt hardcore, sassy screamo nebo dancey screamo) je styl, který vznikl na screamo scéně koncem na přelomu tisíciletí. Žánr obsahuje prvky post-punku, new wave, disca, elektroniky, dance-punku, grindcore, noise rocku, metalcore, mathcore a beatdown hardcore. Vyznačuje se otevřeně křiklavými manýrami, homoerotickým obsahem textů, syntezátory, tanečními beaty a šišlavým stylem zpěvu. Mezi sass kapely patří Blood Brothers, An Albatross, The Number Twelve Looks Like You, Plot to Blow Up the Eiffel Tower, raní Daughters, později Orchid a SeeYouSpaceCowboy.

'Pop screamo' a 'MTV screamo' jsou termíny, které se používají k označení kapel ovlivněných screamem, které používají metalovou instrumentaci a popovou strukturu písní, aby vytvořily komerčně životaschopnější zvuk než tradiční screamo. Tento styl se vyvinul a získal úspěch v hlavním proudu na počátku roku 2000. V čele scény stály kapely jako Thursday, Hawthorne Heights, Taking Back Sunday, The Used, Senses Fail, Silverstein, Chiodos, From First to Last, Saosin, Thrice, Finch a dnes již neexistující méně známé kapely jako Before Their Eyes, Here I Come Falling, Agraceful, Yesterdays Rising, Chasing Victory, Beloved, Dead Poetic, Burden of a Day a Sever Your Ties. V roce 2010 došlo k oživení žánru, k němuž patří například Before Their Eyes, The Ongoing Concept, Too Close to Touch a I Am Terrified. Alternative Press popisuje popové screamo následovmě: metalem ovlivněné riffy a agresivní, špičkové výkřiky vyplňovaly sloky písní, zatímco vzletné melodie vynášely refrény do nových, dříve nedosažených výšin. Kromě toho je mnoho z těchto skupin častěji řazeno k post-hardcoru nebo metalcoru a je jimi ovlivněno.