Psychedelický rock - charakteristika
Psychedelický rock je rocková hudba inspirovaná, ovlivněná nebo reprezentující psychedelickou kulturu, jejímž středobodem jsou halucinogenní drogy měnící vnímání. Cílem této hudby je napodobit a umocnit prožitky měnící mysl při užívání psychedelických drog, zejména LSD. Mnoho psychedelických skupin se od sebe liší stylem a toto označení se často používá i neoprávněně.
Psychedelický rock, který vznikl v polovině 60. let 20. století mezi britskými a americkými hudebníky, se ve svém zvuku odvolává na tři základní účinky LSD: depersonalizaci, dechronizaci a dynamizaci, které uživatele odpoutávají od reality. Hudebně mohou být tyto účinky zastoupeny prostřednictvím nových studiových efektů a postupů, elektronické nebo nezápadní instrumentace, nesouvislých písňových struktur a prodloužených instrumentálních částí.
Někteří z ranných psychedelických rockových hudebníků 60tých let vycházeli z folku, jazzu a blues, zatímco jiní předváděli explicitní vliv indické klasiky nazývaný 'raga rock'.
V šedesátých letech existovaly dvě hlavní varianty žánru: rozmarnější, surrealistická britská psychedelie a tvrdší americký 'acid rock' ze západního pobřeží. Ačkoli se pojem 'acid rock' s pojmem 'psychedelický rock' někdy zaměňuje, označuje také konkrétněji těžší, tvrdší a extrémnější větev žánru.
Psychedelický rock dosáhl svého vrcholu v letech 1967-1969, kdy se stal mezinárodním hudebním hnutím spojeným s široce rozšířenou kontrakulturou, poté začal upadat, protože měnící se postoje, ztráta některých klíčových osobností a hnutí 'back-to-basics' vedly přeživší interprety k přesunu do nových hudebních oblastí. Tento žánr překlenul přechod od raného blues a folku k progresivnímu rocku a hard rocku a přispěl tak k rozvoji subžánrů, jako je například heavy metal. Od konce 70. let 20. století byl oživován v různých formách neopsychedelie.
Témata skladeb - Hlavním tématem většiny skladeb psychedelického rocku je dětství, nostalgie a smutek za ztracenou dětskou nevinností. Psychedelická díla jsou silně ovlivněná surrealismem. Příkladem může být skladba "Living In A Child's Dream" z roku 1967 od australské formace The Masters Apprentices. Dětské hlasy byly použity v mnoha dalších skladbách jako je například dětský dívčí hlas v mluvené předehře ke skladbě "Hole In My Shoe" od skupiny Traffic. Název alba The Piper at the Gates of Dawn od skupiny Pink Floyd pochází ze 7. kapitoly Barrettovy oblíbené knihy Kennetha Grahama The Wind in the Willows. Skladba "Gnome" na tomto albu je částečně inspirovaná knihou J.R.R. Tolkiena Pán prstenů, a je o cestě hobita Froda, který se vydal na cestu za velkým dobrodružstvím. Texty jiných skladeb tohoto žánru meditují o existenciálních tématech. Vyjadřují kritický postoj k fetišizaci materiálních hodnot západní konzumní kultury. Je to například ve skladbě "Within You Without You" od George Harrisona.
Vícestopé nahrávání - Využívání vícestopého nahrávaní bylo významným mezníkem práce v nahrávacích studiích. Ovlivnilo způsob produkování a zvuk celého spektra nahrávek nejen populární hudby následujících let až dodnes. Do poloviny 60. let byla hudební alba nahrávaná rychle a v krátkém čase. Singly se nahrávaly naživo a alba se většinou točila po jednotlivých skladbách ze několik hodin. Například první album od The Beatles, Please Please Me (1963) bylo nahrané během jednoho dne, oproti tomu jejich album Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band bylo nahráváno víc než šest měsíců během 700 produkčních hodin.
Vizuální prezentace - Psychedelie velmi významně ovlivnila vizuální prezentaci populárních nahrávek, speciálně vzhled obalů hudebních alb. Do roku 1967 bylo zažité pravidlo, že přední strana obalu má obsahovat název umělce, alba a jednoduchý portrét. Zadní strana alba byla čistě textová se seznamem skladeb a několika větami o tvůrcích. V červnu 1967 vydáním už zmíněného alba Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band od skupiny The Beatles se tento úzus změnil. Beatles spolu se spolupracovníky, kterými byli Robert Fraser (umělecký vedoucí), Peter Blake (grafik) a fotograf Michael Cooper, vytvořili obal, který nadlouho změnil způsob prezentace děl populární hudby. Byl to jeden z prvních pokusů o výtvarné sladění obsahu alba s jeho obalem.
Historie
Předchůdci a vlivy (1960 - 1965)
Hudební kritik Richie Unterberger říká, že pokusy určit první psychedelickou desku jsou téměř stejně nepolapitelné jako pokusy o určení první rock'n'rollové desky. Mezi 'za vlasy přitažená tvrzení' patří instrumentálka "Telstar" (produkovaná Joem Meekem pro skupinu Tornados v roce 1962) a masivně reverbovaná "Any Way You Want It" (1964) skupiny Dave Clark Five. První zmínkou o LSD na rockové desce byla surfová instrumentálka "LSD 25" skupiny Gamblers z roku 1960. Singl skupiny The Ventures "The 2000 Pound Bee" z roku 1962 obsahoval zkreslenou fuzz kytaru a na plodné londýnské rock'n'rollové scéně se začalo vážně pátrat po možnostech těžkého, tranzistorového zkreslení a dalších efektech, jako je vylepšený reverb a echo. Do roku 1964 bylo možné fuzztone slyšet na singlech P. J. Probyho a Beatles použili zpětnou vazbu v písni "I Feel Fine", což byl jejich šestý hit číslo 1 v Británii za sebou.
Vliv amerického folkového zpěváka Boba Dylana byl zásadní pro vznik folkrockového hnutí v roce 1965 a jeho texty zůstaly prubířským kamenem pro psychedelické písničkáře konce šedesátých let. Virtuózní sitárista Ravi Shankar zahájil v roce 1956 misi, jejímž cílem bylo přenést indickou klasickou hudbu na Západ a inspirovat jazzové, klasické a folkové hudebníky. V polovině 60. let se jeho vliv rozšířil na generaci mladých rockových hudebníků, kteří brzy učinili z ragga rocku součást psychedelické rockové estetiky a jeden z mnoha vzájemně se prolínajících kulturních motivů této doby.
Na britské folkové scéně se blues, drogy, jazz a východní vlivy mísily na počátku 60. letv tvorbě Davyho Grahama, který si osvojil modální ladění kytary, aby transponoval indické ragga a keltské reely. Graham měl v polovině 60. let velký vliv na skotského folkového virtuosa Berta Jansche a další průkopnické kytaristy napříč spektrem stylů a žánrů. Podobný vliv měl i jazzový saxofonista a skladatel John Coltrane, jehož exotické zvuky na albech My Favorite Things (1960) a A Love Supreme (1965), z nichž druhé bylo ovlivněno Shankarovými ragami, se staly výchozím materiálem pro kytaristy a další, kteří chtěli improvizovat nebo 'jamovat'.
Formativní psychedelické scény a zvuky (1965)
Barry Miles, vůdčí osobnost britského undergroundu šedesátých let, říká, že hippies se neobjevili jen tak přes noc a že rok 1965 byl prvním rokem, kdy se v USA začalo objevovat zřetelné hnutí mládeže. V tomto roce vzniklo mnoho klíčových psychedelických rockových kapel. Na západním pobřeží USA pomohli undergroundový chemik Augustus Owsley Stanley III a Ken Kesey (spolu se svými následovníky známými jako Merry Pranksters) tisícům lidí podniknout nekontrolované tripy na Keseyho Acid Testech a v nových psychedelických tančírnách.
V Británii Michael Hollingshead otevřel Světové psychedelické centrum a básníci Beat Generation Allen Ginsberg, Lawrence Ferlinghetti a Gregory Corso četli v Royal Albert Hall. Miles dodává: „Lidé si najednou uvědomili, kolik je kolem nich podobně smýšlejících lidí. V tomto roce také Londýn začal barevně rozkvétat otevřením obchodů s oblečením Granny Takes a Trip a Hung On You.“ Díky medializaci se rozšířilo užívání LSD.
Podle hudebního kritika Jima DeRogatise, v jeho knize o psychedelickém rocku Turn on Your Mind, jsou Beatles považováni za 'acidové apoštoly nové doby'. Producent George Martin, který byl zpočátku znám jako specialista na komediální a novinkové nahrávky, reagoval na požadavky Beatles a poskytl řadu studiových triků, které skupině zajistily vedoucí úlohu ve vývoji psychedelických efektů. V předstihu před jejich otevřeně psychedelickou tvorbou se ve skladbě "Ticket to Ride" (duben 1965) objevilo jemné, drogami inspirované bzučení naznačující Indii, hrané na rytmickou kytaru.
Muzikolog William Echard píše, že Beatles v letech do roku 1965 používali několik technik, které se brzy staly prvky psychedelické hudby, což znamená, že byli stejně jako Yardbirds prvními průkopníky psychedelie. Jako důležité aspekty, které skupina do tohoto žánru přinesla, Echard uvádí rytmickou originalitu a nepředvídatelnost, vůdčí postavení v začleňování prvků indické hudby a studiových technik a jejich přijetí avantgardy.
Podle Unterbergerova názoru byli za rozeznění psychedelické sirény více než Beatles zodpovědní Byrds, vzešlí z losangeleské folkrockové scény, a Yardbirds, pocházející z anglické bluesové scény. Užívání drog a pokusy o psychedelickou hudbu se přesunuly od akustické hudby založené na folku k rocku brzy poté, co Byrds, inspirováni filmem Beatles A Hard Day's Night z roku 1964, přijali elektrické nástroje a vytvořili v létě 1965 hitparádovou verzi Dylanovy písně "Mr. Tambourine Man".
O skupině Yardbirds Unterberger uvádí, že jejich hlavní kytarista Jeff Beck položil základ psychedelické kytary, a říká, že jejich zlověstné mollové melodie, hyperaktivní instrumentální přestávky (tzv. rave-upy), nepředvídatelné změny tempa a používání gregoriánských chorálů pomohly definovat manický eklekticismus typický pro raný psychedelický rock. Skladba "Heart Full of Soul" (červen 1965), která obsahuje zkreslený kytarový riff napodobující zvuk sitáru, se ve Velké Británii umístila na 2. místě a v USA na 9. místě. The Kinks v písni "See My Friends" (červenec 1965), která se stala hitem Top 10 ve Velké Británii, použili otevřeně laděné kytary napodobující tamburaš.
Beatlesácká píseň "Norwegian Wood" z alba Rubber Soul, z prosince 1965, znamenala první vydanou nahrávku, na které člen západní rockové skupiny hrál na sitár. Píseň vyvolala šílenství po sitáru a dalších indických nástrojích - trend, který podpořil rozvoj raga rocku, kdy se indická exotika stala součástí podstaty psychedelického rocku. Hudební historik George Case uznává Rubber Soul jako první ze dvou alb Beatles, která znamenala autentický začátek psychedelické éry, hudební kritik Robert Christgau podobně napsal, že psychedelie začíná zde.
Ačkoli byla psychedelie představena v Los Angeles prostřednictvím skupiny Byrds, podle Shawa se hlavním městem tohoto hnutí na západním pobřeží stalo San Francisco. Několik kalifornských folkových kapel následovalo Byrds a přineslo do folk rocku psychedelické vlivy, čímž vznikl 'San Francisco Sound'.
Hudební historik Simon Philo píše, že ačkoli někteří publicisté uvádějí, že centrum vlivu se v roce 1967 přesunulo z Londýna do Kalifornie, byly to britské skupiny jako Beatles a Rolling Stones, které v polovině 60. let pomáhaly inspirovat a 'živit' novou americkou hudbu, formující se zejména na sanfranciské scéně. Tamní hudební scéna se rozvinula v městské čtvrti Haight-Ashbury v roce 1965 na sklepních koncertech pořádaných Chetem Helmsem z Family Dog a v nočním klubu The Matrix, který zakladatel Jefferson Airplane Marty Balin spolu s investory otevřel v létě téhož roku a začal zde uvádět svou a další místní kapely, jako byli Grateful Dead, Steve Miller Band a Country Joe & the Fish.
Helms a manažer San Francisco Mime Troupe Bill Graham na podzim roku 1965 zorganizovali rozsáhlejší multimediální komunitní akce, na nichž vystoupili Jefferson Airplane, Diggers a Allen Ginsberg. Počátkem roku 1966 Graham zajistil rezervaci v The Fillmore a Helms v Avalon Ballroom, kde ve vlastní světelné show s psychedelickou tematikou replikovaly vizuální efekty psychedelického zážitku. Graham se stal významnou postavou v rozvoji psychedelického rocku a přilákal do The Fillmore většinu významných psychedelických rockových kapel té doby.
Podle autora Kevina McEneaneyho skupina Grateful Dead 'vynalezla' acid rock před davem návštěvníků koncertu v kalifornském San Jose 4. prosince 1965, tedy v den, kdy spisovatel Ken Kesey a skupina Merry Pranksters uspořádali druhý Acid Test. Jejich pódiové vystoupení spočívalo v použití stroboskopických světel, která měla reprodukovat 'surrealistickou fragmentaci' nebo 'živé izolování zachycených okamžiků' s LSD. Experimenty na Acid Testu následně odstartovaly celou psychedelickou subkulturu.
Růst a počáteční popularita (1966)
V roce 1966 se výrazně změnilo mediální pokrytí rockové hudby, která byla spolu s rostoucí psychedelickou komunitou přehodnocena jako nová forma umění. V únoru a březnu 1966 byly vydány dva singly, které později dosáhly uznání jako první psychedelické hity: "Shapes of Things" od Yardbirds a "Eight Miles High" od Byrds. První z nich dosáhl třetího místa ve Velké Británii a jedenáctého v USA a pokračoval ve zkoumání kytarových efektů, východně znějících stupnic a měnících se rytmů. Beck pomocí overdubingu navrstvil několikrát sólo, které zahrnovalo rozsáhlé použití fuzz tónu a harmonické zpětné vazby. Text písně byl interpretován jako proenvironmentální nebo protiválečný. The Yardbirds se stali první britskou kapelou, pro jejíž jednu z písní byl použit termín 'psychedelická'.
V písni "Eight Miles High" se dvanáctistrunná kytara Rickenbacker Rogera McGuinna postarala o psychedelickou interpretaci free jazzu a indické rágy, v níž se inspirovali Coltranem, respektive Shankarem. Text písně byl široce chápán jako odkaz na užívání drog, ačkoli to Byrds v té době popírali. "Eight Miles High" se v USA dostala na 14. místo a ve Velké Británii se dostala do top 30.
K nástupu psychedelie do popového mainstreamu přispělo vydání alb Pet Sounds skupiny Beach Boys (květen 1966) a Revolver skupiny Beatles (srpen 1966), které jsou často považovány za jedny z prvních alb v kánonu psychedelického rocku. Pet Sounds obsahovalo mnoho prvků, které se později začlenily do psychedelie, s uměleckými experimenty, psychedelickými texty založenými na citových touhách a pochybách o sobě samém, propracovanými zvukovými efekty a novými zvuky na konvenční i nekonvenční nástroje. Skladba z alba "I Just Wasn't Made for These Times" obsahovala první použití zvuků thereminu na rockové nahrávce.
Skladba "Rain" skupiny Beatles z května 1966, nahraná během natáčení Revolveru, byla první popovou nahrávkou obsahující obrácené zvuky. Spolu s dalšími studiovými triky, jako je varispeed, obsahuje píseň dunějící melodii, která odrážela rostoucí zájem skupiny o nezápadní hudební formy, a text vyjadřující rozkol mezi osvíceným psychedelickým pohledem a konformismem.
Echard mezi klíčovými psychedelickými nahrávkami roku 1966 vyzdvihuje rané desky skupin 13th Floor Elevators a Love, spolu se skladbami "Shapes of Things", "Eight Miles High", "Rain" a albem Revolver. První z těchto nových kapel, původem z texaského Austinu, se k žánru dostala prostřednictvím garážové scény a v prosinci téhož roku vydala debutové album The Psychedelic Sounds of the 13th Floor Elevators. Bylo to první rockové album, které obsahovalo tento přívlastek ve svém názvu, ačkoli LP vyšlo na nezávislém labelu a v té době bylo opomíjeno. Poté, co kapela koncem roku 1965 vznikla s cílem šířit povědomí o LSD, nechala si vyrobit vizitky s obrázkem třetího oka a nápisem 'Psychedelic rock'.
Časopis Rolling Stone vyzdvihuje 13th Floor Elevators jako pravděpodobně nejdůležitější rané předchůdce psychedelického garážového rocku. Další ranou popovou písní, která obsahovala psychedelické texty a zvuky, byl singl "Good Vibrations" skupiny The Beach Boys z října 1966. Úspěch singlu vyvolal nečekané oživení thereminů a zvýšil povědomí o analogových syntezátorech. S tím, jak se psychedelie dostávala do popředí, se harmonie ve stylu Beach Boys začleňovaly do nově vzniklého psychedelického popu.
Další rozvoj (1967 - 1969)
V roce 1967 se psychedelickému rocku dostalo široké pozornosti médií a širšího publika i mimo místní psychedelické komunity. V letech 1967-1968 tento styl v rockové hudbě převládal, ať už v rozmarnější britské variantě, nebo v tvrdším americkém acid rocku ze západního pobřeží. Za dvě klíčová kulturní centra byly uznávány San Francisco a Londýn. Ve srovnání s americkou formou byla britská psychedelická hudba často umělečtější ve svých experimentech a měla tendenci držet se v rámci popových písňových struktur.
Hudební publicista Mark Prendergast říká, že kromě tvorby Byrds, Love a Doors existovaly v USA tři kategorie psychedelie: 'acid jams' sanfranciských kapel, které dávaly přednost albům před singly; popová psychedelie typická pro skupiny jako Beach Boys a Buffalo Springfield; a 'wigged-out' hudba po vzoru Beatles a Yardbirds kapel jako byli Electric Prunes, Nazz, Chocolate Watchband a Seeds.
V únoru 1967 vydali Beatles oboustranný singl "Strawberry Fields Forever"/"Penny Lane", který podle Iana MacDonalda odstartoval jak 'anglickou popově-pastorální náladu' typickou pro kapely jako Pink Floyd, Family, Traffic a Fairport Convention, tak LSD inspirovanou nostalgií po nevinné dětské vizi.
Mellotronové party ve skladbě "Strawberry Fields Forever" zůstávají nejslavnějším příkladem tohoto nástroje na popové nebo rockové nahrávce. Album Surrealistic Pillow skupiny Jefferson Airplane (únor 1967) bylo jedním z prvních alb, které vyšlo v San Francisku a prodávalo se natolik dobře, že přitáhlo celostátní pozornost k hudební scéně města. Skladby "White Rabbit" a "Somebody to Love" se následně staly hity, které se v USA dostaly do první desítky.
Skladby "Arnold Layne" (březen 1967) a "See Emily Play" (červen 1967) skupiny Pink Floyd, jejichž autorem byl Syd Barrett, pomohly ve Velké Británii stanovit vzor pop-psychedelie. Tamní undergroundové podniky jako UFO Club, Middle Earth Club, The Roundhouse, Country Club a Art Lab přitahovaly publikum psychedelickým rockem a průkopnickým show s tekutými světly (Liquid light show). Významnou postavou ve vývoji britské psychedelie byl americký promotér a hudební producent Joe Boyd, který se v roce 1966 přestěhoval do Londýna. Spoluzakládal místa konání koncertů, včetně klubu UFO, produkoval singl "Arnold Layne" skupiny Pink Floyd a dále se věnoval managementu folkových a folkrockových kapel, včetně Nicka Drakea, Incredible String Band a Fairport Convention.
Popularita psychedelického rocku se zvýšila po vydání alba Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band skupiny Beatles v květnu 1967 a po uspořádání Monterey Pop Festivalu v červnu. 'Sgt. Pepper' byl prvním komerčně úspěšným dílem, které kritika uznala jako přelomový aspekt psychedelie, a masový ohlas Beatles znamenal, že se deska hrála prakticky všude. Album mělo velký vliv na kapely americké psychedelické rockové scény.
V rámci Summer of Love 1967 se do Haight-Ashbury sjelo obrovské množství mladých lidí z celé Ameriky i ze světa, což zvýšilo počet obyvatel této oblasti z 15 000 na přibližně 100 000. Předcházela mu březnová akce Human Be-In a vrcholu dosáhl červnový Monterey Pop Festival, který pomohl udělat z Janis Joplin, zpěvačky skupiny Big Brother and the Holding Company, Jimiho Hendrixe a skupiny The Who velké americké hvězdy. K psychedelické revoluci se připojilo několik zavedených britských kapel, včetně Erica Burdona (dříve ze skupiny Animals) a The Who, jejichž album The Who Sell Out (prosinec 1967) obsahovalo psychedelií ovlivněné skladby "I Can See for Miles" a "Armenia City in the Sky".
Podle autora Edwarda Macana nakonec existovaly tři odlišné větve britské psychedelické hudby. První, které dominovali Cream, Yardbirds a Hendrix, vycházela z těžké, elektrické adaptace blues hraného Rolling Stones a přidávala prvky jako power akordový styl The Who a zpětnou vazbu.
Druhá, podstatně komplexnější forma čerpala výrazně z jazzových zdrojů a byla typická pro Traffic, Colosseum, If a kapely canterburské scény, jako byly Soft Machine a Caravan.
Třetí větev, reprezentovaná skupinami Moody Blues, Pink Floyd, Procol Harum a Nice, byla ovlivněna pozdější hudbou Beatles. Několik anglických psychedelických skupin po vydání alba Sgt. Pepper rozvinulo klasické vlivy Beatles dále než Beatles nebo soudobé psychedelické kapely ze západního pobřeží. Mezi těmito skupinami se Pretty Things vzdali svých R&B kořenů a vytvořili album S.F. Sorrow (prosinec 1968), první psychedelickou rockovou operu.
Hlavními centry psychedelické hudby byly Spojené státy a Velká Británie, ale koncem šedesátých let se začaly rozvíjet scény po celém světě, včetně kontinentální Evropy, Australasie, Asie a Jižní a Střední Ameriky. V pozdějších šedesátých letech se psychedelické scény rozvinuly v mnoha zemích kontinentální Evropy, včetně Nizozemska s kapelami jako The Outsiders a Misunderstood, Dánska, kde byli průkopníkem Steppeulvene, a Německa, kde hudebníci začali spojovat psychedelii a elektronickou avantgardu. V roce 1968 se konal první velký německý rockový festival Internationale Essener Songtage v Essenu a Hans-Joachim Roedelius a Conrad Schnitzler založili v Berlíně Zodiak club, který pomohla kapelám jako Tangerine Dream a Amon Düül získat kultovní status.
Průkopníky vzkvétající psychedelické hudební scény v Kambodži, ovlivněné psychedelickým rockem a soulem vysílaným rádiem amerických ozbrojených sil ve Vietnamu, byli umělci jako Sinn Sisamouth a Ros Serey Sothea. V Jižní Koreji hrál Shin Jung-Hyeon, často považovaný za kmotra korejského rocku, psychedelicky ovlivněnou hudbu pro americké vojáky umístěné v zemi. Po Shin Jung-Hyeonovi následovala skupina San Ul Lim (Mountain Echo), která často kombinovala psychedelický rock s folkovějším zvukem.
V Turecku anatolský rockový umělec Erkin Koray mísil klasickou tureckou hudbu a blízkovýchodní témata do svého psychedelicky laděného rocku a pomohl založit tureckou rockovou scénu s umělci jako Cem Karaca, Mogollar, Baris Manco a Erkin Koray. V Brazílii hnutí Tropicalia spojilo brazilské a africké rytmy s psychedelickým rockem. Mezi hudebníky, kteří byli součástí tohoto hnutí, patří Caetano Veloso, Gilberto Gil, Os Mutantes, Gal Costa, Tom Zé a básník/lyrik Torquato Neto, kteří se podíleli na albu Tropicália: ou Panis et Circencis z roku 1968, jež sloužilo jako hudební manifest.
Úpadek (1969 - 1971)
Koncem 60. let byl psychedelický rock na ústupu. Psychedelické trendy vyvrcholily v roce 1969 na festivalu Woodstock, kde vystoupila většina významných psychedelických skupin, včetně Jimiho Hendrixe, Jefferson Airplane a Grateful Dead.
LSD bylo v září 1966 ve Velké Británii a v říjnu v Kalifornii postaveno mimo zákon a v roce 1967 bylo zakázáno v celých Spojených státech. V roce 1969 přispěly k odporu proti hippies vraždy Sharon Tateové a Leno a Rosemary LaBiancových, které spáchal Charles Manson a jeho sekta stoupenců, kteří tvrdili, že se inspirovali písněmi Beatles, například "Helter Skelter".
Koncem téhož roku se stal festival Altamont Free Concert v Kalifornii, jehož hlavním hostem byla skupina Rolling Stones, nechvalně proslulý smrtelným pobodáním černošské teenagerky Meredith Hunterové ochrankou Hells Angels. Soubory George Clintona Funkadelic a Parliament a jejich různé odnože využily psychedelii a funk k vytvoření vlastního jedinečného stylu a vyprodukovaly více než čtyřicet singlů (včetně tří v první desítce amerických hitparád) a tři platinová alba.
Brian Wilson z Beach Boys, Brian Jones z Rolling Stones, Peter Green a Danny Kirwan z Fleetwood Mac a Syd Barrett z Pink Floyd byli prvními 'kyselinovými oběťmi', které pomohly změnit zaměření příslušných kapel, jejichž byli vůdčími osobnostmi. Některé skupiny, například Jimi Hendrix Experience a Cream, se rozpadly. Hendrix zemřel v Londýně v září 1970, krátce po natočení alba Band of Gypsys (1970), Janis Joplin zemřela na předávkování heroinem v říjnu 1970 a těsně je následoval Jim Morrison z Doors, který zemřel v Paříži v červenci 1971.
V té době se již mnoho přeživších skupin odklonilo od psychedelie a přešlo buď k roots rocku', folku založenému na tradicích, pastorálnímu nebo náladovému folku, k experimentálnímu progresivnímu rocku nebo heavy rocku založenému na riffech.
Acid rock
Acid rock je volně definovaný typ rockové hudby, který se vyvinul z hnutí garage punku v polovině 60. let a pomohl nastartovat psychedelickou subkulturu. Tento styl, pojmenovaný podle diethylamidu kyseliny lysergové (LSD), je obecně definován těžkými, zkreslenými kytarami, texty s odkazy na drogy a dlouhým improvizovaným jamováním. Styl se do značné míry překrývá s punkem 60. let, proto-metalem a raným heavy hard rockem založeným na blues.
Steve a Alan Freemanovi uvádějí, že termíny psychedelický rock a acid rock jsou víceméně synonyma a že to, co se obvykle označuje jako acid rock, je obecně extrémnější směr psychedelického rocku. Tím by se rozuměl psychedelický rock, který je těžší, hlasitější nebo tvrdší. Pokud je acid rock definován konkrétně jako hardrocková varianta psychedelie, rozlišuje se, že se vyvinul z garážového punkového hnutí šedesátých let 20. století, přičemž mnohé z kapel se nakonec transformovaly do heavymetalových skupin. Perkusionista John Beck definuje acid rock jako synonymum hard rocku a heavy metalu. Termín nakonec zahrnoval i heavy hardrockové kapely vycházející z blues.
Vývoj od garážových kapel
Garážový punk, který vznikl na počátku 60. let 20. století, byl převážně americkým hnutím, které zahrnovalo garážové kapely inspirované R&B, poháněné elektrickými kytarami a varhanami. Byl doménou především neškolených teenagerů fixovaných na zvukové efekty, jako jsou wah-wah a fuzz tone, a spoléhal se především na riffy. Později se hudba prolnula do psychedelie. Americké garážové kapely, které začaly hrát psychedelický rock, si zachovaly syrovost a energii garážového rocku a do svých verzí psychedelické hudby začlenily těžké zkreslení garážového rocku, zpětnou vazbu a vrstvené zvukové efekty, čímž vznikl acid rock.
Skladba "Psychotic Reaction" skupiny Count Five, která patří mezi první úspěšné acid rockové písně, obsahovala charakteristiky, které později definovaly acid rock: použití zpětné vazby a zkreslení, které nahradily melodičtější elektrické kytary rané rockové hudby. První známé použití termínu 'garage punk' se objevilo v poznámkách Lennyho Kaye ke skladbám na kompilaci Nuggets: Original Artyfacts from the First Psychedelic Era, 1965-1968.
Muzikolog Simon Frith uvádí antologii jako ukázku garážové psychedelie šedesátých let a přechodu mezi garážovým rockem raných šedesátých let a propracovanějším acid rockem konce šedesátých let. Skupiny jako Count Five s písní "Psychotic Reaction" z roku 1966, stejně jako další skupiny, které se na kompilaci Nuggets objevily, nakonec ztělesňovaly přesah garážového rocku 60. let a psychedelického punku neboli acid rocku.
Další skupina zařazená na album, 13th Floor Elevators, začínala jako čistě garážová rocková kapela, než se stala jednou z původních raných acid rockových kapel a inovátorem psychedelického rocku obecně, se zvukem sestávajícím ze zkreslení, často ječivých vokálů a občas dementních textů. Jejich debutové album The Psychedelic Sounds of the 13th Floor Elevators, obsahující garážový rockový hit "You're Gonna Miss Me", patřilo k prvním psychedelickým rockovým albům. V roce 1966 newyorská garážová skupina Blues Magoos označovala svůj kvílivý blues rock jako psychedelickou hudbu a jejich tvrdá varianta psychedelického rocku s kořeny v garážovém hnutí bude stále častěji označována jako acid rock.
Odlišnosti od psychedelického rocku
Acid rock zahrnuje extrémnější stránku žánru psychedelického rocku, často obsahuje hlasitý, improvizovaný a kytarový zvuk. Alan Bisbort a Parke Puterbaugh píší, že acid rock lze nejlépe popsat jako psychedelii v její nejsyrovější a nejintenzivnější podobě. Špatné tripy stejně jako dobré, nepokoje stejně jako klid, bolest stejně jako potěšení - acid rock zachytil celé spektrum reality, nejen idylické kousky. Koncem šedesátých let se acid rock kromě záměrného používání zkreslení a zpětné vazby dále vyznačoval dlouhými kytarovými sóly a častým používáním elektronických varhan. Časté byly také textové odkazy na užívání drog, příkladem je píseň "White Rabbit" skupiny Jefferson Airplane z roku 1967 a píseň "Purple Haze" od Jimi Hendrix Experience z roku 1967. Textové odkazy na drogy, například LSD, byly často kryptické.
Někdy docházelo ke křížení dvou hlavních variant psychedelického rocku (acid rocku a psychedelického rocku ovlivněného britskou hudbou). Píseň "Sky Pilot" skupiny The Animals patřila k několika málo písním té doby, které proti sobě stavěly propracovanou orchestraci britského psychedelického rocku ovlivněného Sgt. Pepperem a americký acid rock, který byl více ovlivněn Hendrixem a zaměřoval se na elektrické kytary. V době, kdy mnoho britských psychedelických kapel hrálo rozmarný nebo surrealistický psychedelický rock, vyvinulo mnoho amerických rockových kapel 60. let, zejména ze západního pobřeží, syrovější nebo tvrdší verzi psychedelického rocku obsahující energii garážového rocku.
Americký psychedelický rock a garážové kapely jako 13th Floor Elevators ztělesňovaly frenetický, temnější a psychotičtější zvuk amerického acid rocku, který se vyznačoval duněním kytarových riffů, zesílenou zpětnou vazbou a kytarovým zkreslením. Hoffman píše, že acid rock postrádal 'triky' z nahrávacího studia, které byly typické pro psychedelický rock více ovlivněný Beatles, ačkoli i acid rock experimentoval s kytarovými efekty.
Tónové zkreslení bylo také jedním z určujících znaků San Francisco Sound. Ten ve velké míře zahrnoval hudební improvizaci, jamování, opakované údery na bicí, experimentální zvukové a páskové efekty a záměrnou zpětnou vazbu. Sanfranciský acid rock obecně zastával nekomerční přístup k tvorbě písní, často zahrnoval téměř freejazzové, volně pojaté hardrockové improvizace spolu se zkreslenými kytarami. Texty byly často sociálně uvědomělé, triphopové nebo zaměřené proti establishmentu. Mnozí z hudebníků této scény, včetně kapel jako Charlatans a Quicksilver Messenger Service, se zapojili do psychedelické scény Kena Keseyho, která se opírala o LSD a byla známá jako Merry Pranksters.
Přechod k hard rocku a heavy metalu
Heavy metal se vyvinul z psychedelické hudby a acid rocku, když jejich prvky přidal k základní struktuře blues rocku. V šedesátých letech 20. století byl těžký, blues ovlivněný, psychedelický hardrockový zvuk kapel jako Jimi Hendrix Experience, Deep Purple a Cream klasifikován jako acid rock. Další acid rockové skupiny, jako Blue Cheer, Iron Butterfly a Vanilla Fudge, sloužily jako příklady raného heavy metalu neboli proto-metalu, vytvářejícího odosobněný, hlasitý, intenzivní a 'rozbředlý' acid rock nebo hard rock. Kapely jako Blue Cheer, Cream a hardrocková skupina The Amboy Dukes byly označovány za přední představitele tvrdší varianty psychedelického rocku známé jako acid rock. Mnoho acid rockových kapel se později stalo heavy metalovými kapelami.
Skladba "In-A-Gadda-Da-Vida" skupiny Iron Butterfly bývá někdy označována za příklad přechodu acid rocku v heavy metal nebo jako bod zlomu, kdy se z acid rocku stal heavy metal. Album In-A-Gadda-Da-Vida slouží jako pozoruhodný příklad acid rocku nebo těžké psychedelie šedesátých a počátku sedmdesátých let a skupina pokračovala v experimentování se zkreslenou, 'rozmazanou' těžkou psychedelií i později. Toto album i album Blue Cheer Vincebus Eruptum z roku 1968 jsou označovány za příklad přechodu acid rocku do heavy metalu.
Původ acid rocku v heavy metalu lze spatřovat také v hlasitém acid rocku skupiny Steppenwolf, která přispěla svou písní "Born to Be Wild" na soundtrack k filmu Easy Rider z roku 1969, který tento žánr idealizoval. Na soundtrackovém albu se objevilo několik písní které připravily půdu pro elektrifikovaný, bluesový zvuk raného heavy metalu.
Počátkem 70. let skupiny jako Deep Purple, Led Zeppelin a Black Sabbath spojily hlasité, syrové zkreslení acid rocku s okultními texty, čímž vytvořily základ žánru, který je dnes známý jako heavy metal. V době, kdy se rocková hudba začala obracet zpět k soft rocku, se mnoho acid rockových skupin místo toho přemněnilo v heavy metalové kapely.
Heavy metalová hudba jako svébytné hnutí pokračovala v duchu acid rockových kapel přinejmenším do osmdesátých let a stopy psychedelického rocku lze spatřovat v hudebních excesech i pozdějších metalových kapel. V devadesátých letech žánr stoner metalu kombinoval acid rock s dalšími hardrockovými žánry, jako je grunge, a aktualizoval těžké riffy a dlouhé jamy, které se objevovaly v acid rocku a psychedelií ovlivněném metalu kapel jako Black Sabbath, Blue Cheer, Hawkwind a Blue Öyster Cult.
Vedle hard rocku a heavy metalu dal acid rock vzniknout také progresivnímu rockovému hnutí. v sedmdesátých letech se prvky psychedelické hudby rozdělily do dvou pozoruhodných směrů, které se vyvinuly v hard rock a heavy metal na jedné straně a v progresivní rock na straně druhé. Kapely jako Yes, Pink Floyd, King Crimson a Emerson, Lake and Palmer udržovaly psychedelické hudební hnutí po určitou dobu při životě, ale nakonec se od hudby s drogovou tematikou odklonily k experimentům v oblasti elektronické hudby a k přidávání témat klasické hudby do rockové hudby
