30. léta dvacátého století - Elektrickou kytarou příběh začíná
Ačkoliv do zrození heavy metalu jako svébytného stylu rockové hudby chybělo v podstatě celého půl století a skoro dvě dekády do vzniku samotného rock and rollu, je počátek třicátých let pro rockovou hudbu v celé její šíři významný jednou klíčovou událostí. Po několika letech pokusů kutilů a nadšenců elektrotechniky byl završen proces elektrifikace kytary a zásluhou firmy Rickenbacker započala proslavenou 'pánvičkou' její sériová výroba. Tato první elektrická kytara na trhu byla postavena jako kytara havajská, což byl oblíbený nástroj hráčů v té době populární country a havajské hudby. A hráči na havajskou kytaru byli v té době vlastně i výhradní zájemci o tuto novinku, přestože Rickenbacker a postupně i další společnosti vyráběli elektrické kytary i ve standartním 'španělském' provedení. Řada hudebníků v té době však pohlížela na elektrické kytary spíše jako na pouhé hračky, a to i pro to, že jejich vzhled klasickou kytaru často ani nepřipomínal. Přesto se v druhé polovině třicátých let postupně pustily do jejich výroby i giganti jako Gibson a začaly se mezi muzikanty pomalu šířit, protože to byla v podstatě jediná příležitost, jak v hlučných klubech učinit svůj nástroj slyšitelným.
Kromě western swingu (který se na přelomu dvacátých a třicátých let vyvinul v malých amerických městech a i oblíbené havajské hudby), začíná v té době růst na popularitě i Delta blues, zrozené v černošské komunitě v deltě řeky Mississipi. Ačkoliv existovalo v nějaké formě už na přelomu 20. století, na konci 20. let si nahrávací společnosti uvědomily jeho potenciál pro afroamerický trh a hlavní vydavatelství začala produkovat ranné blusové nahrávky, převážně ve formě jedné osoby zpívající a hrající na nástroj. Živá vystoupení se však častěji týkala skupiny hudebníků. V současné době je zastáván názor, že prvním bluesovým umělcem hrajícím Delta blues, který byl zvěčněn na záznamovém médiu je Freddie Spruell s jeho "Milk Cow Blues" v Chicagu v červnu 1926.
Další zámý muzikant, Son House, poprvé nahrával v roce 1930 v Graftonu ve Wisconsinu pro Paramount Records, v červnu 1929 a květnu 1930 také Charley Patton pro Paramount v Graftonu. Legendární Robert Johnson zaznamenal své jedinečné relace pro ARC v San Antoniu už v roce 1936 a v Dallasu v roce 1937. Během tohoto období vznikly nahrávky i mnoha dalších umělců.
V samém závěru třicátých let díky Charliemu Christianovi (geniálnímu kytaristovi, který položil samotné základy rockového stylu hry na kytaru) došlo k velké propagaci elektrické kytary jako takové. Jeho zásluhou si získala skvělou pověst elektrická kytara Gibson ES-150 s klenutou vrchní deskou. Christian, společně s dalšími kytaristy, jako byl třeba T-Bone Walker, postupně začali pomáhat novému nástroji získat si jméno. Kytary, na které hráli, byly ovšem stále jenom staromódní modely s dutým tělem, na které byl připevněn snímač, díky čemuž však byly velmi náchylné k nežádoucí zpětné vazbě. Na další konstrukční převrat bylo nutno počkat až do dekády následující, každopádně první důležitý krok již byl učiněn.
Mezitím si v závěru let třicátých ve Fullertonu otevírá svou opravnu a prodejnu rozhlasových přijímačů nadšenec a pozdější geniální konstruktér Leo Fender...
