40. léta dvacátého století - Fender a Chicago blues
První polovinu let čtyřicátých strávil Leo Fender budováním svého podniku na opravu rádií a souběžně experimentováním se zvukotechnikou, která ho jako fanouška hudby čím dál tím více přitahovala. Kalifornie byla v té době v centru hudebního dění, spojeného s elektrickou kytarou. Průkopníci z firmy Rickenbacker sídlili v Los Angeles, Les Paul pracoval v kalifornském studiu Binga Crosbyho na své vlastní masivní kytaře zvané 'The Log' (trám) a Paul Bigsby stavěl kytaru s masivním korpusem pro Merle Travise. Další experimentátor - Clayton Kauffman - už sehrál v historii Fenderu klíčovou roli. Tento houslista, hráč na havajskou kytaru a pravidelný návštěvník Leova krámku byl tím impulsem, který vedl v roce 1946 k založení firmy Fender. Samotný Kauffman v té době už ale společníkem firmy nebyl.
Firma Fender však nebyla jediná, která v těchto letech nasměrovala svůj zájem k nově se rodícímu elektrotechnickému oboru. V roce 1946 vznikli i další giganti z oblasti zvukové techniky jako jsou americké společnosti Ampeg, Carvin nebo německá společnost Framus. Veteránem v oboru, který na tomto poli působil už od roku 1940 je v podstatě neznámá americká firma Valco, ta ale zanikla už v roce 1968.
Čtyřicátá léta jsou také dobou, kdy se v Texasu a Chicagu ve státě Illinois zrodilo na základech Delta blues takzvané Elektric blues nebo také Chicago blues. Typickými nástroji tohoto stylu jsou baskytara, bicí, saxofon, harmonika a zesílená elektrická kytara. Žánr později vyústil do rock and rollu, rocku, britského blues a v neposlední řadě i blues-rocku. Populární byl zejména v šedesátých letech dvacátého století, kdy s ním experimentovali hudebníci jako například Led Zeppelin, Rolling Stones, Cream, Eric Clapton či The Yardbirds. Mezi nejzajímavější ranné hudebníky z pohledu vývoje tvrdého rocku pak bezesporu patří Muddy Waters a Goree Carter.
