Padesátá léta - rokenrolová
V padesátých letech již světem vládne hlavně rokenrol a jeho největší hvězdy, jakými byli Elvis Presley, Buddy Holly nebo Little Richard jsou jako vzory zmiňovány většinou pozdějších hardrockových čí metalových hvězd přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Kromě blues a rokenrolu vstupuje na scénu jestě další kytarový styl a tím je surfrock, reprezentovaný především jeho králem a kytarovým mágem Dickem Dalem.
Dick také úzce spolupracoval s Leo Fenderem na vývoji a výrobě muzikantské techniky, včetně vůbec prvního 100 wattového kytarového zesilovače a nových zařízení, která byla schopna produkovat zkreslené, silné a jasně definované tóny. Pro krkolomnou rychlost jeho kytarové 'staccato techniky', stejně tak jako pro jeho pódiové herectví je považován za předchůdce heavy metalových kytaristů. Jeho hra i projev měly vliv na pozdější osobnosti kytarové ekvilibristiky, jakými byli Jimi Hendrix a Eddie Van Halen.
V samém závěru let padesátých začínají vznikat první instrumentální a garážové kapely, jakými byli The Ventures, The Kingsmen, The Wailers, Silvertones nebo The Shadows. Právě The Shadows jsou nejstarší a zároveň jednou z nejvýznačnějších anglických rokenrolových a rockových skupin, které vpadly na hudební scénu na přelomu padesátých a šedesátých let. Byli také první doprovodnou skupinou, která se dokonce stala hvězdnou sama o sobě, i když její začátky jsou spojeny se jménem Cliffa Richarda. Jádrem skupiny byla trojice členů – Hank Marvin (kytara), Bruce Welch (kytara) a Brian Benneth (bicí) – kolem kterých se během jejich kariéry protočila pěkná řádka dalších výborných muzikantů. Unikátní zvuk kapely byl tvořen kombinací amerických kytar Fender, britských zesilovačů Vox a italského echo efektu Meazzi Echomatic, později hodně proslaveného i díky skupině Pink Floyd.
Na samém konci padesátých let se tedy rodí základy klasické rockové sestavy, postavené na bicích a kytarách. Odtud pak vede už mnoho různých cest. Vedle těch bluesových a rokenrolových, které nekončí, přibývají mnohé další. Punkové, poprockové a především hardrockové. O těch (a především o jejich nejtvrdších zástupcích) už začnou pomalu promlouvat kapitoly příští.
Československá scéna
V druhé polovině let čtyřicátých vznikla v Čechách folková a folklorní skupina Philippines Hawaiians, později Vokálně instrumentální skupina Václava Kučery, která se od počátku své existence zaměřovala zejména na přednes exotických písní z iberoamerické oblasti Latinské Ameriky a Tichomoří resp. z Polynésie, Havaje, Tahiti a Indonésie. Začátkem 50. let zřejmě jako první začali používat v hudbě elektrofonické nástroje (havajskou kytaru si muzikanti podle zahraničního vzoru sami vyrobili) a hrát občas i rokenrolové písně. Na budoucí rokenrolovou mládež měli velký vliv.
Samotný počátek českého bigbítu je ale pevně spojený s prvními opravdovými záchvěvy Rock and Rollu v našich zemích a přenáší nás až do roku 1956, kdy hrávalo v Redutě hudební seskupení Accord Club českou verzi Halleyovy "Rock Around the Clock" (Rok co rok se měníme). S Redutou se pojí hlavně jména jako Viktor Sodoma starší (společně s manželkou tento klub založili) nebo Jiří Suchý a Jiří Šlitr, kteří se později stali zakladateli a hlavními protagonisty nejpozoruhodnější, nejpříznačnější a nejdéle působící malé divadelní scény, Semaforu. V témže roce třináctiletý Michael Volek předstíral před rodiči nemoc, aby mohl dopoledne na kterési zahraniční stanici poslouchat záznam koncertu Elvise Presleyho.
Při hledání opravdu první kapely, která by snesla označení bigbítová, bude ale zřejmě nutné opustit Prahu a zamířit do Poděbrad. Tady v roce 1958 vzniká skupina Samuel´s Band, u jejíhož zrodu stáli Petr Kaplan a Pavel Chrastina, kteří se později výrazně zasloužili o vývoj celého hnutí. V Praze pak o rok později vznikají Sputnici a Komety. První koncert Komet se odehrál na Silvestra roku 1959 v hospodě na Kozačce na Vinohradech a symbolicky tak ukončil rokenrolová padesátá léta, aby vstoupil do let šedesátých, v nichž se rokenrol přerodí na bigbít.
Díky těmto rokenrolovým průkopníkům a za vydatné podpory Radia Luxembourg byly i v socialistickém Československu, které vůči tomuto druhu hudby nebylo zrovna vstřícné, položeny základy budoucího tvrdého rocku, i když většina jeho zakladatelů se později ubírala úplně jiným směrem.
