|
| Vydáno | 28. července 1975 |
|---|---|---|
| Natočeno | Únor - březen 1975 | |
| Studio | Morgan (Londýn, GBR) | |
| Žánr | Heavy metal / progressive rock | |
| Délka | 43:44 | |
| Label | NEMS (GBR), Vertigo (Evropa), Warner Bros. (USA) | |
| Producent | Black Sabbath, Mike Butcher |
 |
| "Am I Going Insane (Radio)" (13. února 1976) |
Skladba „Am I Going Insane (Radio)“ vyšla jako singl z alba Sabotage z roku 1975. Přestože se často předpokládá, že dodatek 'Radio' v názvu souvisí s tím, že píseň byla určena pro rádiové vysílání, bubeník Bill Ward později vysvětlil jiný původ. Podle něj jde o výraz z cockney rhyming slangu, kde spojení „radio rental“ znamená „šílený“ nebo „mentál“.
Kritici zároveň upozorňovali na jistou ironii v názvu skladby – téměř všichni členové této formace kromě Tonyho Iommiho byli později klinicky diagnostikováni s depresemi. Ke zvláštní atmosféře nahrávky přispívá i znepokojivý výkřik na konci písně během jejího doznívání, který připomíná někoho propadajícího šílenství. Dlouho se spekulovalo, že jde o záznam Jessicy, dcery Ozzyho Osbourna, avšak rozhovor z roku 1975 naznačuje, že tomu tak nebylo. Zvukový inženýr pracující na Sabotage později prozradil, že nahrávka pocházela z neoznačené kazety nalezené ve studiu.
Ačkoliv byl Ozzy Osbourne s většinou skladeb na této desce spokojený, reakce na "Am I Going Insane (Radio)" ani na "Supertzar" ho příliš nepotěšily. Zpěvák měl pocit, že obě kompozice působí jako rušivý element na jinak téměř dokonalé studiovce. Recenzenti serveru AllMusic navíc uvedli, že píseň zní pro tvorbu Black Sabbath téměř nerozpoznatelně a představuje poněkud riskantní pokus změnit identitu této hudební formace. Navzdory Osbournovým výhradám i smíšeným kritikám však její popularita vedla k tomu, že se stala jedinou skladbou z Sabotage, která se objevila na výběrovém albu We Sold Our Soul for Rock ’n’ Roll.
Singl se navzdory vydání v roce 1976 do významných národních hitparád prakticky neprosadil. Důvodů bylo několik. Samotná píseň se zvukově poněkud odchylovala od typického stylu Sabatů a reakce kritiků i části fanoušků byly spíše rozpačité. Navíc v polovině 70. let nebyli Black Sabbath typickou 'singlovou' kapelou – jejich úspěch stál především na prodejích alb a koncertní popularitě.
Sabotage je šesté studiové album britských Black Sabbath, které vyšlo 28. července 1975. Tato deska vznikala v období výrazného napětí, protože se formace nacházela uprostřed právního sporu se svým bývalým manažerem Patrickem Meehanem. Právě stres a frustrace spojené s vleklými soudními problémy výrazně ovlivnily atmosféru nahrávání a staly se také inspirací pro samotný název této studiovky.
Produkce se ujali kytarista Tony Iommi společně s producentem Mikem Butcherem, kteří se snažili zachytit energii i temnější náladu, jež provázela vznik tohoto LP.Black Sabbath začali pracovat na svém šestém studiovém albu v únoru 1975 v londýnských Morgan Studios ve čtvrti Willesden. Název Sabotage nevznikl náhodou – hudební uskupení tehdy čelilo žalobě ze strany svého bývalého managementu a členové měli pocit, že je situace doslova „sabotována ze všech stran“. Kytarista Tony Iommi později vzpomínal, že kapela měla dojem, že je neustále pod tlakem a útokem z různých směrů. Bubeník Bill Ward dokonce s nadsázkou poznamenal, že šlo pravděpodobně o jediné album v historii, které vznikalo za přítomnosti právníků přímo ve studiu. Právě tyto právní spory podle Iommiho výrazně přispěly k agresivnějšímu a tvrdšímu zvuku této studiovky.
Baskytarista Geezer Butler v roce 2001 vysvětlil, že už během éry Sabbath Bloody Sabbath členové zjistili, že je jejich management i vydavatelství finančně zneužívají. Velkou část času tak netrávili pouze na pódiu nebo ve studiu, ale také v kancelářích právníků, kde se snažili vyvázat ze smluv. Samotné nahrávání proto často probíhalo paralelně s právními úkony. Butler popsal, že během práce ve studiu podepisovali různá čestná prohlášení a další dokumenty, což vedlo k pocitu, že celý proces tvorby je systematicky sabotován lidmi, kteří je připravovali o peníze. Ozzy Osbourne ve své autobiografii I Am Ozzy tuto atmosféru potvrdil a uvedl, že soudní obsílky jim byly doručovány přímo k mixážnímu pultu. V poznámkách k živému LP Reunion Butler později přiznal, že skupina strávila přibližně deset měsíců soudními spory a že pro něj samotného se hudba na čas stala téměř nepodstatnou – psaní nové skladby bylo spíše úlevou od stresu.
Tony Iommi se po letech ohlížel na vznik této desky i z hudebního hlediska. Připustil, že se kapela mohla vydat ještě techničtější cestou, experimentovat s orchestrem a složitějšími aranžemi, ale členové si uvědomili, že chtějí natočit především přímočaré rockové LP. Podle jeho slov Sabbath Bloody Sabbath vlastně nebyla typickou rockovou nahrávkou, a proto se rozhodli vrátit k tvrdším kořenům. Nahrávací seance často pokračovaly hluboko do noci. Iommi se intenzivně věnoval produkční práci společně s koproducentem Mikem Butcherem a dlouhé hodiny experimentoval s kytarovými zvuky. Bill Ward mezitím zkoušel nové přístupy k bicí soupravě, mimo jiné efekt takzvaného „obráceného činelu“. Ozzy však později přiznal, že ho zdlouhavé nahrávání frustrovalo – ve své autobiografii s nadsázkou napsal, že vznik Sabotage trval „asi čtyři tisíce let“.
S nahráváním této desky se pojí také legenda o společném jamování Black Sabbath a Led Zeppelin. Tony Iommi si vzpomínal, že k takové improvizované seanci ve studiu skutečně došlo, nicméně historické záznamy naznačují, že členové Led Zeppelin byli v té době na turné ve Spojených státech. I Bill Ward později přiznal, že si přesné okolnosti nepamatuje. Vzpomněl si pouze na to, že bubeník John Bonham měl velmi rád skladbu "Supernaut", a když se ve studiu setkali, chtěl si právě tuto píseň zahrát. Je proto pravděpodobnější, že ke zmíněné jam session došlo už během nahrávání předchozí studiovky Sabbath Bloody Sabbath.
Obal alba Sabotage patří k nejdiskutovanějším v celé diskografii Black Sabbath. Přední strana zobrazuje čtyři členy skupiny stojící před zrcadlem, které vytváří efekt opakovaného odrazu postav do hloubky obrazu. Tento koncept 'nekonečného zrcadla' navrhl Graham Wright, tehdejší bubenický technik Billa Warda, který se zároveň věnoval grafickému designu. Myšlenkou bylo vytvořit vizuální metaforu chaosu a rozkladu – obraz, který se s každým odrazem dál deformuje, podobně jako byla v té době komplikovaná situace kapely.
Samotné fotografování však probíhalo poněkud chaoticky. Členové hudebního uskupení byli přesvědčeni, že jde pouze o zkušební focení, nikoli o definitivní snímek pro obal desky. Právě proto nepřikládali velkou pozornost tomu, co mají na sobě. Bill Ward později přiznal, že jediná věc, kterou skupina předem vůbec neřešila, bylo oblečení. Od té doby se podle jeho slov kapela musí vyrovnávat s nekonečnou řadou poznámek a vtipů o jejich outfitech na fotografii. Nejznámějším detailem je fakt, že Ward měl na sobě červené punčochy své manželky.
Původní plán byl přitom zcela jiný. Podle Wrightových vzpomínek měli být všichni členové oblečeni v černém a přinést si na focení pódiové kostýmy, které by odpovídaly temnému stylu skupiny. Když však dorazili do studia, zjistili, že žádné připravené černé kostýmy od designérů k dispozici nejsou a původní koncept byl bez jejich vědomí změněn. Fotografování přesto pokračovalo s tím, že grafici později jednotlivé snímky upraví a zkombinují.
Celá seance proběhla velmi narychlo a výsledný obal se výrazně lišil od původní představy. Ironií osudu tak design, který měl symbolizovat 'sabotáž', nakonec sám působí jako její oběť. Když členové Black Sabbath konečný návrh uviděli, bylo už příliš pozdě na jakékoli úpravy. Právě tato kombinace spěchu, neplánovaných změn a zvláštního oblečení přispěla k tomu, že obal Sabotage je dodnes jedním z nejrozporuplněji hodnocených v historii rockové hudby – někteří fanoušci ho považují za kultovní kuriozitu, zatímco jiní jej řadí mezi nejhorší obaly rockových alb vůbec.
Hudebně představuje Sabotage výraznou kombinaci tvrdých, energických skladeb a experimentálnějších momentů, které rozšiřují zvukové možnosti Black Sabbath. Vedle syrových a dynamických kompozic se na této desce objevují i netradiční aranže a nečekané stylistické odbočky, například ve skladbách "Supertzar" nebo "Am I Going Insane (Radio)"". Hudební magazín Mojo v roce 2013 poznamenal, že už úvodní "Hole in the Sky" a drtivá "Symptom of the Universe" dokazují, že navzdory všem problémům tehdejší sestavy neztratila skupina nic ze své síly, a mnozí fanoušci proto tuto studiovku považují za jedno z jejích nejlepších děl.
Významnou skladbou alba je právě "Symptom of the Universe", kterou někteří hudební publicisté označují za jeden z nejranějších předobrazů thrash metalu – subžánru heavy metalu, jenž se naplno rozvinul až na počátku 80. let. Tony Iommi ve své autobiografii Iron Man popsal strukturu skladby jako dynamicky proměnlivou: začíná akustickým motivem, který se následně promění v rychlou a agresivní část s výrazným tempem. Kompozice obsahuje několik zlomů a změn nálady, přičemž závěrečná pasáž vznikla spontánní improvizací ve studiu. Tato improvizace byla vytvořena během jediného dne a natolik se členům zalíbila, že ji nakonec ponechali jako součást finální verze.
Na opačném pólu stojí monumentální "Supertzar", při níž formace využila sbor English Chamber Choir. Když Ozzy Osbourne dorazil do studia a uviděl velký sbor připravený k nahrávání, údajně si myslel, že se ocitl ve špatném studiu, a na chvíli odešel. Výsledkem je skladba s výrazně orchestrální atmosférou a téměř filmovým charakterem, která patří k nejodvážnějším experimentům v katalogu této kapely.
Krátká instrumentální miniatura "Don’t Start (Too Late)"" slouží jako akustická kytarová ukázka Iommiho hry. Název skladby vznikl jako drobný interní vtípek – je věnován páskovému operátorovi Davidu Harrisovi, který často zoufale reagoval na to, že členové souboru začínali hrát dříve, než byl připraven zahájit nahrávání.
Velmi osobní rovinu mají texty některých skladeb. "The Writ" je jednou z mála písní Black Sabbath, u níž se hlavním autorem textu stal Ozzy, který jinak většinou spoléhal na textařské schopnosti Geezera Butlera. Inspirací byla zpěvákova frustrace z probíhajícího soudního sporu s bývalým manažerem Patrickem Meehanem, jenž skupinu žaloval po svém propuštění. Text písně představuje ostrý útok na hudební průmysl a především na Meehana, přičemž Ozzy později přiznal, že psaní textu pro něj bylo téměř terapeutickým procesem – veškerý nahromaděný hněv do něj jednoduše vylil. V té době prý členové vážně přemýšleli, zda má vůbec smysl dál nahrávat desky a jezdit na turné, když většina výdělků končila u právníků.
Tematicky související skladbou je také "Megalomania". Podle bubeníka Billa Warda obě kompozice odrážejí stejné napětí a psychický tlak, který hudebníky provázel během dlouhých měsíců právních sporů. Texty tak často pracují s motivy paranoie, frustrace, pocitu pronásledování a ztráty kontroly – tématy, která se přirozeně odrážela v tehdejší situaci celé sestavy.
Sabotage vyšlo ve Spojených státech 28. července 1975 a ve Velké Británii v září téhož roku. V britském žebříčku alb se tato studiovka Black Sabbath vyšplhala na 7. místo, zatímco v americkém žebříčku Billboard 200 dosáhla na 28. příčku. Deska byla ve Velké Británii 1. prosince 1975 oceněna stříbrnou deskou za prodej více než 60 000 kopií a později získala také zlatou certifikaci ve Spojených státech (1997). Zajímavostí však je, že šlo o první album této kapely, které v USA nedosáhlo platinového statusu.
Po vydání se nahrávka setkala s převážně pozitivními reakcemi kritiků. Magazin Rolling Stone tehdy napsal, že Sabotage je nejen nejlepší deskou Black Sabbath od Paranoid, ale možná dokonce jejich vůbec nejlepším albem. V pozdějších letech se k desce kritika vracela podobně příznivě. Greg Prato z AllMusic ji označil za poslední díl takzvané „legendární první šestice“ alb skupiny, zároveň však poznamenal, že chemie, která stála za klasikami jako Paranoid nebo Vol. 4, se začínala pomalu vytrácet.
Album si získalo respekt také mezi hudebníky. Kytarista Yngwie Malmsteen v rozhovoru pro magazín Guitar Player uvedl, že riff ze skladby "Symptom of the Universe" byl vůbec první riff Tonyho Iommiho, který kdy slyšel. Zároveň poznamenal, že Iommiho práce s intervalem zmenšené kvinty byla natolik temná a disonantní, že by ho za něco podobného před několika staletími nejspíš upálili na hranici. V roce 2017 zařadil Rolling Stone Sabotage na 32. místo seznamu '100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)'.
Hudební publicista Chuck Eddy zařadil tuto desku ve své knize z roku 1991 mezi dvacet nejlepších metalových alb vůbec a označil ji za nejpodivnější i nejodvážnější titul v katalogu Black Sabbath. Podle něj jde o dílo plné nečekaných kontrastů a zvláštních zvukových koláží, kde se vedle typických riffů objevují neobvyklé vokální pasáže, smích, experimentální střihy i krátké absurdní momenty, které dohromady vytvářejí překvapivě soudržný celek. Rob Michaels ze Spin Alternative Record Guide zase upozornil, že využití smyčců a různých studiových triků představovalo určitý vývoj oproti předchozí studiovce Sabbath Bloody Sabbath a přispělo k tomu, že jde o jednu z nejkonzistentnějších nahrávek souboru.
| Zdroj | Hodnocení |
|---|---|
| Metacritic (Super Deluxe) | 92/100 |
| AllMusic | 4.5/5 |
| Classic Rock | 4.5/5 |
| Encyclopedia of Popular Music | 3/5 |
| The Great Rock Discography | 7/10 |
| Rolling Stone | příznivé hodnocení |
| The Rolling Stone Album Guide | 4/5 |
| Sputnikmusic | 4.7/5 |
| MusicHound Rock | 3/5 |
| Spin Alternative Record Guide | 9/10 |
Také v českém prostředí bývá Sabotage hodnoceno velmi vysoko. Například server Metalopolis ve své retrospektivě diskografie Black Sabbath označil tuto studiovku za jednu z nejintenzivnějších nahrávek klasické éry skupiny a vyzdvihl zejména agresivní energii skladeb "Hole in the Sky" a "Symptom of the Universe", které podle autora recenze patří k nejtvrdším momentům tehdejší tvorby kapely. Podle webu Fobiazine zase album představuje zajímavou kombinaci temných, typicky sabbathovských riffů a nečekaných experimentů, díky nimž deska působí i po desetiletích překvapivě svěže.
Po vydání vyrazila kapela na americké turné na podporu alba. Součástí propagace bylo i natáčení pro prestižní televizní pořad Don Kirshner's Rock Concert v Santa Monica Civic Auditorium, kde Black Sabbath zahráli mimo jiné skladby "Killing Yourself to Live", "Hole in the Sky", "Snowblind", "War Pigs" a "Paranoid". Během kytarového sóla ve "Snowblind" se na publikum i hudebníky snášely plastové sněhové vločky – efekt, který se stal součástí koncertních vystoupení v této éře.
Album Sabotage vznikalo v mimořádně napjatém období historie Black Sabbath. Nahrávání bylo výrazně ovlivněno právními spory s bývalým manažerem Patrickem Meehanem, který kapelu žaloval poté, co byl propuštěn. Členové souboru tak často střídali práci ve studiu s návštěvami právníků a podpisy různých dokumentů. Podle Ozzyho Osbourna dokonce docházelo k tomu, že soudní obsílky byly doručovány přímo během práce u mixážního pultu. Tento stres se promítl nejen do atmosféry nahrávání, ale i do textů některých skladeb, například "The Writ" nebo "Megalomania", které odrážejí frustraci a pocit zrady.
Jednou z nejznámějších skladeb alba je "Symptom of the Universe". Její rychlé tempo a agresivní riff bývají často označovány za jeden z raných předobrazů thrash metalu, který se jako samostatný styl prosadil až na počátku 80. let. Zajímavostí je, že závěrečná část skladby vznikla spontánní improvizací ve studiu. Kapela ji vytvořila během jediného dne a rozhodla se ji ponechat jako součást finální verze písně.
Velmi neobvyklou skladbou v katalogu Black Sabbath je "Supertzar". Pro její nahrávání byl přizván sbor English Chamber Choir, což dodalo kompozici monumentální a téměř orchestrální charakter. Když Ozzy Osbourne dorazil do studia a uviděl velký sbor připravený k nahrávání, domníval se prý, že se ocitl ve špatném studiu, a na chvíli odešel. Výsledná nahrávka patří k nejodvážnějším experimentům skupiny v polovině sedmdesátých let.
Na konci skladby "The Writ" se nachází krátká skrytá pasáž s názvem „Blow on a Jug“. Tento přibližně jednatřicetisekundový úryvek vznikl během přestávky mezi nahrávacími seancemi, kdy si Ozzy Osbourne a Bill Ward hráli u klavíru. Ward hrál na piano, zatímco Osbourne foukal do skleněného džbánu od cideru podobně jako do tuby. Nahrávka byla pořízena bez jejich vědomí a na album byla později zařazena jako žertovná parodie na skupinu Mungo Jerry, která při vystoupeních používala džbány jako hudební nástroje.
Zajímavou kuriozitou je také obal alba. Členové Black Sabbath se domnívali, že se účastní pouze zkušebního focení, a proto nepřikládali velkou pozornost tomu, co mají na sobě. Bubeník Bill Ward se například objevil v červených punčochách své manželky. Původní koncept přitom počítal s tím, že všichni budou oblečeni v černém a výsledná grafika bude později upravena. Fotografování však proběhlo velmi narychlo a konečný obal se výrazně lišil od původního plánu. Ironií je, že design, který měl symbolizovat sabotáž, se nakonec sám stal jakousi „obětí sabotáže“.
Během období vydání Sabotage kapela vyrazila na americké turné, na kterém poprvé využívala stálého koncertního klávesistu Geralda 'Jezz' Woodroffeho. Důvodem bylo to, že skupina ve studiu začala více experimentovat s dalšími zvukovými vrstvami a klávesovými aranžemi. Na některých koncertech turné vystupovala jako předkapela tehdy ještě relativně mladá skupina Kiss. Turné však muselo být předčasně ukončeno v listopadu 1975 poté, co Ozzy Osbourne utrpěl zranění při nehodě na motocyklu.
(Produkční a interpretační údaje jsou převzaty z anglické verze Wikipedie)
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Hole in the Sky" | Black Sabbath | 3:59 |
| 2 | "Don't Start (Too Late)" (instrumental) | Black Sabbath | 0:49 |
| 3 | "Symptom of the Universe" | Black Sabbath | 6:29 |
| 4 | "Megalomania" | Black Sabbath | 9:42 |
| 5 | "The Thrill of It All" | Black Sabbath | 5:55 |
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 6 | "Supertzar" (instrumental – se sborem) | Black Sabbath | 3:44 |
| 7 | "Am I Going Insane (Radio)" | Black Sabbath | 4:14 |
| 8 | "The Writ" (včetně skryté skladby „Blow on a Jug“) | Black Sabbath | 8:45 |
| Celkový čas: | 43:44 | ||
| Číslo | Název skladby | Délka |
|---|---|---|
| 1 | "Supertzar / Killing Yourself to Live" | 6:45 |
| 2 | "Hole in the Sky" | 4:36 |
| 3 | "Snowblind" | 6:44 |
| 4 | "Symptom of the Universe" | 4:34 |
| 5 | "War Pigs" | 8:23 |
| 6 | "Megalomania" | 10:59 |
| 7 | "Sabbra Cadabra" | 5:20 |
| 8 | "Jam 1 / Guitar Solo" | 7:52 |
| 9 | "Jam 2 / Drum Solo" | 6:06 |
| 10 | "Supernaut" | 2:21 |
| 11 | "Iron Man" | 6:16 |
| Celkový čas: | 69:58 | |
| Číslo | Název skladby | Délka |
|---|---|---|
| 1 | "Guitar Solo / Orchid / Rock 'n' Roll Doctor / Don't Start (Too Late)" | 8:46 |
| 2 | "Black Sabbath" | 6:46 |
| 3 | "Spiral Architect" | 5:15 |
| 4 | "Embryo / Children of the Grave" | 6:00 |
| 5 | "Paranoid" | 3:03 |
| Celkový čas: | 29:50 | |
| Číslo | Název skladby | Délka |
|---|---|---|
| 1 | "Am I Going Insane (Radio) - Single Edit" | 3:27 |
| 2 | "Hole in the Sky" | 3:59 |
| Celkový čas: | 7:26 | |
| Rok | Týdenní hitparáda | Vrchol |
|---|---|---|
| 1975 | Rakousko (Ö3 Austria Albums) | 6 |
| 1975 | Kanada (RPM Top Albums/CDs) | 33 |
| 1975 | Německo (Offizielle Top 100) | 17 |
| 1975 | Nový Zéland (RMNZ Albums) | 33 |
| 1975 | Norsko (VG-lista) | 6 |
| 1975 | Velká Británie (OCC Albums) | 7 |
| 1975 | USA (Billboard 200) | 28 |
| 2021 | Austrálie (ARIA Albums) | 124 |
| 2021 | Belgie (Ultratop Wallonia Albums) | 109 |
| 2021 | Německo (Offizielle Top 100) | 17 |
| 2021 | Skotsko (OCC Albums) | 51 |
| 2021 | Švýcarsko (Schweizer Hitparade Albums) | 25 |
| 2021 | Velká Británie (OCC Independent Albums) | 32 |
| 2021 | Velká Británie (OCC Rock & Metal Albums) | 7 |
| 2025 | Chorvatsko (HDU International Albums) | 30 |
| 2025 | Maďarsko (MAHASZ Physical Albums) | 40 |
| Země | Ocenění | (potřebný počet prodaných kusů) |
|---|---|---|
| United States (RIAA) | Zlato | 500,000^ |
| United Kingdom (BPI) | Stříbro | 60,000^ |
^ Počty kusů založené pouze na certifikaci.
