|
| Vydáno | 7. června 2004 |
|---|---|---|
| Natočeno | Listopad 2003 - březen 2004 | |
| Studio | Tempputupa (Kitee), Finnvox (Helsinki), E-Major (Kerava), Phoenix Sound (Wembley) | |
| Žánr | Symphonic metal / power metal | |
| Délka | 60:06 | |
| Label | Spinefarm (FIN), Nuclear Blast (EU), Roadrunner (USA), Nems (ARG) | |
| Producent | Tuomas Holopainen a TeeCee Kinnunen |
 |
 |
| "Nemo" (19. dubna 2004) | "Wish I Had An Angel" (15. září 2004) |
 |
 |
| "Kuolema Tekee Taiteilijan" (24. listopadu 2004) | "The Siren" (25. června 2005) |
"Nemo" představuje osmý singl finské symfonicko-metalové formace Nightwish a zároveň první vydaný singl ze studiové nahrávky Once. Pro píseň byl natočen nákladný videoklip pod režijním vedením Anttiho Jokinena, který již dříve spolupracoval s hvězdami jako Shania Twain, Celine Dion či Eminem.
Videoklip zaznamenal výrazný úspěch, když se vyšplhal na první místo hitparády MTV Brasil Video Chart. Samotná skladba byla rovněž nominována na Kerrang! Award v kategorii Best Single.
Ačkoliv si Nightwish již před vydáním singlu vybudovali silnou fanouškovskou základnu v Evropě i Jižní Americe, právě "Nemo" je často považováno za průlomový moment, který pomohl souboru oslovit výrazně širší publikum.
Píseň se navíc objevuje v závěrečných titulcích filmu The Cave z roku 2005.
"Wish I Had An Angel" představuje celkově devátý singl Nightwish a zároveň druhý singl z jejich páté studiové nahrávky Once. Skladba zaujme výraznou kombinací vokálů tehdejší zpěvačky Tarji Turunen a baskytaristy Marka Hietaly, čímž vzniká kontrast mezi operním a rockovějším projevem.
Píseň si udržela pevné místo i na koncertních setlistech po odchodu Tarji Turunen, kdy ji živě interpretovala její nástupkyně Anette Olzon, a později i současná vokalistka Floor Jansen. To jen potvrzuje její trvalou popularitu v rámci tvorby tohoto hudebního uskupení.
"Wish I Had An Angel" se objevila na soundtracku filmu Alone in the Dark a dokonce pronikla na dva filmové soundtracky ve Spojených státech. Společně se skladbou "Nemo" patří mezi nejúspěšnější singly souboru Nightwish v Evropě i v USA.
Na britské hitparádě UK Singles Chart se song vyšplhal na 60. příčku, což představuje nejvyšší umístění, jakého kdy kapela v této žebříčkové soutěži dosáhla.
"Kuolema Tekee Taiteilijan" je třetím singlem z Once. Vyšel 24. listopadu 2004 prostřednictvím vydavatelství Spinefarm Records společně s platinovou edicí této studiovky a byl distribuován pouze ve Finsku a Japonsku.
Na rozdíl od většiny tvorby, kterou formace Nightwish prezentuje v angličtině, je tato píseň nazpívána ve finštině. Název "Kuolema Tekee Taiteilijan" lze přeložit jako 'Smrt dělá umělce', což dobře vystihuje melancholickou a introspektivní atmosféru celé kompozice.
Instrumentální orchestrální verze této písně zaznívá v závěrečných titulcích koncertního filmu A Day Before Tomorrow, kde podtrhuje emotivní vyznění celého záznamu.
Zajímavostí je, že bývalá zpěvačka Anette Olzon skladbu živě interpretovala na festivalu Stockholms Kulturfestival za doprovodu orchestru a bez účasti samotné kapely, přestože finština není jejím rodným jazykem.
"The Siren" je čtvrtým a zároveň posledním singlem z Once. Skladba byla nahrána za doprovodu London Session Orchestra, jehož aranže dodávají této kompozici specifickou, téměř mystickou atmosféru.
Píseň je charakteristická využitím netradičních nástrojů, jako jsou elektrické housle či sitár, a zároveň velmi úsporným textem, který nechává vyniknout hudební složce. O vokální linky se zde dělí Tarja Turunen a Marko Hietala, jejichž kontrastní projevy vytvářejí silný emocionální efekt.
Na singlu se objevuje také živá coververze skladby "Symphony of Destruction", původně nahrané thrashmetalovou legendou Megadeth na jejich studiové nahrávce Countdown to Extinction.
"The Siren" byla interpretována i v pozdějším období s druhou 'frontwoman' Anette Olzon. Při vystoupení 19. září 2009 v Hartwall Areeně doprovodil soubor rovněž finský houslista Pekka Kuusisto, čímž skladba získala ještě výraznější orchestrální rozměr.
Once je pátá studiová nahrávka finské symfonicko-metalové formace Nightwish, vydaná 7. června 2004 prostřednictvím Spinefarm Records ve Finsku a Nuclear Blast na mezinárodní scéně. Tento počin představuje poslední studiovou práci s hlavní vokalistkou Tarjou Turunen, která soubor opustila v říjnu 2005 po napětí během následujícího turné.
Tato studiovka znamenala zásadní vývoj ve zvuku kapely, především díky zapojení živého orchestru - konkrétně London Philharmonic Orchestra, který se podílel na devíti z jedenácti skladeb. Společně se sborem Metro Voices tak vznikl mnohem epičtější a 'filmovější' výraz, jenž posunul tvorbu této formace na novou úroveň.
Autorem většiny materiálu je klávesista a zakladatel Tuomas Holopainen, který se zároveň podílel na produkci spolu s Tero 'TeeCee' Kinnunenem. Nahrávání probíhalo mezi listopadem 2003 a březnem 2004 ve studiích ve Finsku (Caverock, E-Major, Finnvox, Tempputupa) a ve Velké Británii (Phoenix Sound).
Sestavu na této desce tvořili Tarja Turunen (zpěv), Tuomas Holopainen (klávesy), Emppu Vuorinen (kytary), Marco Hietala (baskytara, vokály) a Jukka Nevalainen (bicí). Mezi hostujícími hudebníky se objevili například indiánský flétnista John Two-Hawks ve skladbě "Creek Mary’s Blood", na sitár Sami Yli-Sirniö v "The Siren" či growler Jouni Hynynen v "Dead Gardens".
Once zaznamenalo výrazný komerční úspěch – debutovalo na prvním místě hitparád ve Finsku, Německu, Norsku, Řecku i České republice a po dvou týdnech se dostalo na vrchol evropského žebříčku European Top 100 Albums. Během prvního týdne se ho prodalo více než 80 000 kopií napříč Evropou a v Německu získala nahrávka zlatou certifikaci již po dvou týdnech prodejů.
Mezi nejvýraznější singly patří "Nemo" a "Wish I Had an Angel", přičemž právě "Nemo" se stal jedním z nejúspěšnějších singlů v historii souboru Nightwish a zásadně přispěl k jeho průlomu na širší mezinárodní scéně.
Produkční rozpočet této studiové nahrávky se pohyboval okolo 250 000 eur (bez započtení videoklipů), což odráží její ambiciózní rozsah a zároveň potvrzuje její status jedné z klíčových desek v diskografii této formace.
Hlavním autorem materiálu pro Once byl klávesista a lídr Nightwish Tuomas Holopainen, který složil většinu hudby i textů. Navázal přitom na směřování předchozí studiové nahrávky Century Child, kde soubor poprvé výrazněji zapojil orchestrální prvky. Na této desce však Holopainen usiloval o jejich mnohem organičtější propojení s metalovým základem – omezil dominantní roli kláves ve prospěch tvrdších kytarových riffů a plnějších symfonických aranží, čímž vznikl filmovější a pohlcující zvuk.
Tento posun byl vědomým krokem směrem k vyváženějšímu spojení heavy metalu a klasické hudby bez zbytečného komplikování kompozic. Klíčovým rozhodnutím bylo angažování London Session Orchestra, známého mimo jiné z práce na filmové trilogii Pán Prstenů. Orchestr nahrál své party během dvou dnů pod vedením producenta Pipa Williamse, což představovalo výrazné zvýšení ambicí celého projektu.
Proces vzniku probíhal od konce roku 2002 do začátku roku 2004 – od prvotních skladatelských náčrtů Holopainena přes společné zkoušky až po finální produkční přípravy. Významnou roli sehrál i baskytarista Marco Hietala, který se připojil k souboru v roce 2001 a podílel se na formování výsledného zvuku. Rozpočet nahrávky činil přibližně 250 000 eur (bez videoklipů), přičemž celkové náklady projektu dosáhly zhruba jednoho milionu eur, což z něj učinilo jeden z nejdražších finských hudebních počinů své doby.
Do výsledné podoby této studiovky se výrazně promítly i osobní události v Holopainenově životě. Smrt jeho blízkého přítele Marca Bruelanda v roce 2003 ovlivnila například skladbu "Higher Than Hope", kterou napsal společně s Hietalou. Texty, často inspirované osobním deníkem, tak nesou silný emocionální náboj a tematicky se dotýkají ztráty, vykoupení i hledání vnitřního klidu.
Nahrávání probíhalo mezi listopadem 2003 a březnem 2004 ve Finsku a Velké Británii. Základní části vznikaly ve studiích Tempputupa v Kitee a Finnvox v Helsinkách, kde se natáčely bicí, kytary, klávesy i vokály. Produkci vedl Tuomas Holopainen spolu s Tero 'TeeCee' Kinnunenem, který zároveň zajišťoval zvukovou stránku a nahrávání.
Orchestrální a sborové pasáže, klíčové pro většinu skladeb, byly pořízeny na konci listopadu 2003 v londýnském studiu Phoenix Sound nedaleko Wembley. London Session Orchestra o 52 členech zde nahrával pod taktovkou Jamese Shearmana, přičemž jednotlivé party vznikaly bez předchozích zkoušek a spoléhaly na preciznost prvních takeů. Tyto prvky výrazně formují například epickou kompozici "Ghost Love Score".
Mix probíhal ve Finnvox Studios pod vedením Mikko Karmily a trval přibližně pět týdnů, následovaných dalšími dvěma týdny práce na 5.1 surround verzi na žádost vydavatelství Nuclear Blast. Mastering zajistil Mika Jussila. Produkci provázely i výzvy, zejména koordinace orchestrálních nahrávek a Holopainenův důraz na detail, patrný například při vrstvení sborů ve skladbě "Dark Chest Of Wonders".
Vokální party Tarji Turunen, nahrané v období rostoucího napětí uvnitř souboru, se nakonec staly jejím posledním studiovým příspěvkem pro Nightwish, což dodává celé nahrávce i silný historický význam.
Obal Once výrazně využívá motiv sochy "Angel of Grief", kterou vytvořil americký sochař William Wetmore Story v roce 1894 jako pomník své zesnulé manželce na protestantském hřbitově v Římě. Motiv truchlícího anděla, sklánějícího se nad hrobem, evokuje hluboký smutek a ztrátu, čímž úzce koresponduje s tématickým zaměřením této desky na pomíjivost, lítost a emocionální očistu.
Grafické zpracování vytvořil Markus Mayer, který zasadil tuto sochu do ponurého, mlhou zahaleného prostředí, čímž ještě umocnil její melancholický účinek. Celkový vizuální styl pracuje s gotickou a éterickou estetikou a čerpá z romantického symbolismu, aby podtrhl symfonickou monumentalitu této studiovky.
Doprovodný booklet, jehož autorem fotografií je Toni Härkönen, kombinuje stylizované snímky členů souboru s jemným nasvícením a atmosférickými prvky, jako jsou mlha či stíny. Výsledkem je vizuální celek, který podporuje tajemnou a dramatickou náladu celé nahrávky.
Vedle standardní edice vzniklo několik speciálních verzí, které rozšiřovaly obsah o bonusové skladby a multimediální materiál. Mezinárodní speciální edice přidala například skladby "White Night Fantasy" a "Live to Tell the Tale" a obsahovala také CD-ROM sekci s videoklipy k "Nemo" a "Wish I Had an Angel". Japonská verze nabídla obdobné bonusy přizpůsobené regionálnímu trhu.
V roce 2021 vydavatelství Nuclear Blast připravilo remasterovanou reedici, která přinesla vylepšený zvuk a aktualizovaný booklet spolu s dalším bonusovým materiálem. Tato reedice vyšla v několika formátech, včetně 2CD digipaku s instrumentálními verzemi, rozsáhlého 4CD earbooku obsahujícího bonusové skladby a živý záznam z festivalu Taubertal 2005 či limitovaných vinylových edic v barevných variantách.
Na jaře 2025 byla navíc oznámena další exkluzivní vinylová edice této remasterované verze, což jen potvrzuje trvalý zájem o tuto klíčovou nahrávku v diskografii Nightwish.
Texty má na svědomí převážně hlavní autor Nightwish Tuomas Holopainen a pohybují se ve výrazně osobnější a filozofičtější rovině než u předchozí tvorby. Na rozdíl od dřívějších alb, kde dominovaly fantazijní a spirituální motivy, se tato deska obrací více k lidské zkušenosti – k introspekci, emocím a existenciálním otázkám, bez jednotného konceptuálního příběhu.
Holopainen zde čerpá z vlastních prožitků a přetavuje osobní sny, ambice i bolest do upřímných výpovědí, které působí univerzálně. Výsledkem je silně melancholická atmosféra, která je však často vyvažována motivy naděje a vnitřní síly.
Jedním z ústředních témat je smrt a pomíjivost života. Výrazně se to projevuje například ve skladbě "Higher Than Hope", která slouží jako pocta fanouškovi a ilustrátorovi Marcu Bruelandovi, jenž podlehl rakovině. Píseň zachycuje bolest ze ztráty, ale zároveň i určitou formu smíření a naděje, přičemž využívá i autentickou nahrávku jeho hlasu.
Podobně i "Kuolema Tekee Taiteilijan" (Smrt dělá umělce) reflektuje myšlenku, že právě vědomí konečnosti života je jedním z hlavních zdrojů umělecké inspirace. Minimalistické aranže a melancholická nálada podtrhují intimní charakter této písně.
Motivy lásky a identity se prolínají s existenciálními otázkami v kompozicích jako "Ghost Love Score" nebo "Nemo". První jmenovaná nabízí epický, téměř tragický příběh posedlé lásky, zatímco "Nemo" pracuje s tématem ztráty identity a izolace, symbolicky vyjádřeným obrazem tonutí ve vlastní anonymitě.
Umění samotné je na této studiovce prezentováno jako forma vykoupení - jako prostředek, skrze který lze zpracovat bolest a najít smysl. Tento motiv prostupuje celou nahrávkou a odráží Holopainenův pohled na tvorbu jako neoddělitelně spjatou s osobním utrpením.
Jednotlivé skladby zároveň přinášejí i širší narativní roviny. "Dark Chest of Wonders" otevírá desku ve velkolepém stylu a vrací se k motivům dětské představivosti a ztracených snů. "Creek Mary’s Blood" se inspiruje historií původních obyvatel Severní Ameriky a tragédií jejich vysídlení, přičemž využívá i mluvené pasáže v jazyce Lakotů, které dodávají skladbě autentický kulturní rozměr.
Experimentálnější "The Siren" pracuje s mytologickým motivem sirény jako symbolem vnitřních pokušení a konfliktů. Kombinace vokálních harmonií a netradičních nástrojů zde vytváří hypnotickou atmosféru, která odráží boj s vlastními démony.
Vícejazyčné prvky napříč deskou podporují její univerzální vyznění a propojují osobní rovinu s širšími lidskými příběhy. Oproti dřívějším počinům, jako bylo Oceanborn, tak Once představuje výrazný autorský posun – od fantaskních světů k syrovější, realističtější výpovědi, aniž by ztratila svou typickou symfonickou velkolepost.
Po svém vydání v roce 2004 se Once setkalo převážně s velmi pozitivním přijetím ze strany hudebních médií. Kritici oceňovali především ambiciózní orchestrální aranže, silný vokální výkon Tarji Turunen a celkově precizní produkci. Zvláštní pozornost si vysloužila epická skladba "Ghost Love Score", která je často označována za vrchol symfonického metalu, díky své dynamice a emocionální hloubce.
Magazín Rock Hard ohodnotil tuto studiovku známkou 9,5 z 10 a vyzdvihl zejména její energii a schopnost propojit tvrdé kytarové riffy se symfonickými prvky. Server Sea of Tranquility označil desku za dosud nejlepší počin souboru a „moderní metalovou klasiku“, přičemž chválil vyváženost mezi orchestrem, sbory a metalovým základem i posun ve vokální všestrannosti Tarji Turunen.
Metal Express Radio zdůraznilo atmosférickou sílu nahrávky a schopnost hudby i zpěvu posluchače doslova pohltit. Další recenze, například od Last Rites, označily tuto studiovku za kvalitní power metalový počin s výraznou melodikou, i když místy upozorňovaly na určitou schematičnost, zejména u delších skladeb.
V českém prostředí se Once dočkalo pozitivního přijetí například na serveru Metalopolis, kde recenze hodnotí nahrávku známkou 7,3/10 a vyzdvihuje její ambiciózní propojení metalu s orchestrem, přičemž za vrcholy označuje zejména skladby "Ghost Love Score" a "Nemo", zároveň však upozorňuje na určitou nevyrovnanost materiálu. Podobně laděné hodnocení se objevovalo i v českém metalovém tisku, například v magazínu Spark, kde byla deska vnímána jako zásadní průlom kapely díky epickému zvuku, silné produkci a výkonu Tarji Turunen, přičemž největší ohlas dlouhodobě sklízela právě monumentální "Ghost Love Score" jako jeden z vrcholů celé tvorby formace.
Celkově se však Once pohybovalo kolem solidních hodnocení a fanouškovská základna přijala tuto nahrávku s nadšením, zejména díky její produkční kvalitě a výrazným skladbám jako "Nemo" či "Wish I Had an Angel".
Ne všechny ohlasy však byly jednoznačně pozitivní. Kritická recenze ve švédském magazínu Close-Up označila desku za příliš popově orientovanou a nevyužívající plně svůj potenciál, což vyvolalo silnou reakci fanoušků. Některé názory také poukazovaly na délku skladeb a částečnou závislost na již zavedeném stylu kapely.
V retrospektivním pohledu je dnes tato studiovka považována za jeden z vrcholů symfonického metalu. Často bývá označována za moment, kdy Nightwish plně rozvinuli svůj charakteristický styl a dokázali jej přiblížit širšímu publiku. Odborná média i fanoušci ji pravidelně řadí mezi nejlepší alba v diskografii souboru.
Na finských hudebních cenách Emma Gaala v roce 2005 získala tato nahrávka hned několik ocenění, včetně titulu Metalové album roku, Nejprodávanější album či Kapela roku. Úspěch desky zároveň potvrdil její silný mezinárodní dopad a význam pro další vývoj žánru.
Jako poslední studiová práce s Tarjou Turunen má Once i zásadní historický význam. Následné turné a narůstající napětí uvnitř sestavy vedly k jejímu odchodu v roce 2005, čímž se uzavřela jedna éra vývoje Nightwish. Tato nahrávka tak zůstává nejen klíčovým bodem diskografie, ale i důležitým milníkem v historii symfonického metalu jako celku.
Vliv Once je patrný i v následujících letech – inspirovala řadu dalších interpretů k většímu využití orchestrálních prvků a pomohla etablovat symfonický metal jako široce přijímaný subžánr. Skladby jako "Nemo" se navíc staly ikonickými a dočkaly se mnoha coververzí, což jen podtrhuje jejich trvalý dopad.
Skladba "Nemo" patří mezi nejúspěšnější singly Nightwish a získala výraznou rotaci na hudebních televizních stanicích, včetně MTV Brasil, kde se dostala na první místo žebříčku Video Chart. Videoklip k písni režíroval Antti Jokinen, který je známý spoluprací s interprety jako Shania Twain či Céline Dion.
"Wish I Had an Angel" se objevila na soundtracku filmu Alone in the Dark (2005) a patří mezi skladby, které pomohly rozšířit mezinárodní dosah formace, včetně proniknutí na americké filmové soundtracky. V britské singlové hitparádě UK Singles Chart se zároveň stala nejlépe umístěným singlem této kapely.
Album Once bylo jedním z prvních projektů Nightwish, na kterém se ve větší míře podílel profesionální orchestr London Session Orchestra, který nahrál orchestrace na většinu skladeb během krátkých nahrávacích sessions v Londýně pod vedením Pipa Williamse.
Na nahrávce se objevuje také řada hostujících hudebníků, například John Two-Hawks ve skladbě "Creek Mary’s Blood", který dodal flétnové a vokální party inspirované kulturou původních obyvatel Severní Ameriky, či Sami Yli-Sirniö, který se podílel na netradičním nástrojovém obsazení v "The Siren".
Vokální linky Tarji Turunen na této studiové nahrávce byly její poslední studiovou prací s Nightwish, protože po turné k albu v roce 2005 byla ze skupiny odejita. Tato skutečnost dává desce významný historický kontext v diskografii kapely.
LP získalo několik ocenění na finské hudební ceně Emma Gaala 2005, kde uspělo v kategoriích včetně Metalové album roku a Nejprodávanější album, čímž potvrdilo svůj komerční i žánrový dopad.
(Produkční a interpretační údaje jsou převzaty z anglické verze Wikipedie)
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Dark Chest of Wonders" | Holopainen | 4:28 |
| 2 | "Wish I Had an Angel" | Holopainen | 4:03 |
| 3 | "Nemo" | Holopainen | 4:36 |
| 4 | "Planet Hell" | Holopainen | 4:39 |
| 5 | "Creek Mary’s Blood" | Holopainen | 8:29 |
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 6 | "The Siren" | Holopainen, Emppu Vuorinen | 4:45 |
| 7 | "Dead Gardens" | Holopainen | 4:26 |
| 8 | "Romanticide" | Holopainen, Marko Hietala | 4:57 |
| 9 | "Ghost Love Score" | Holopainen | 10:00 |
| 10 | "Kuolema Tekee Taiteilijan (Finnish for 'Death Makes an Artist')" | Holopainen | 3:34 |
| 11 | "Higher Than Hope (in memory of Marc Brueland)" | Holopainen, Marko Hietala | 5:35 |
| Celkový čas: | 60:06 | ||
| Číslo | Název skladby | Délka |
|---|---|---|
| 12 | "White Night Fantasy" | 4:04 |
| 13 | "Live to Tell the Tale" | 5:02 |
| Celkový čas: | 69:12 | |
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Where Were You Last Night (Ankie Bagger cover)" | Norell / Oson / Bard | 3:53 |
| 2 | "Wish I Had an Angel (demo)" | 4:08 | |
| Celkový čas: | 8:01 | ||
| Týdenní hitparáda (2004) | Vrchol |
|---|---|
| Rakousko (Ö3 Austria Albums) | 4 |
| Belgie (Ultratop Flanders) | 30 |
| Belgie (Ultratop Wallonia) | 42 |
| Česko (ČNS IFPI) | 32 |
| Nizozemsko (Album Top 100) | 11 |
| Evropa (Billboard European Albums) | 1 |
| Finsko (Suomen virallinen lista) | 1 |
| Francie (SNEP) | 9 |
| Německo (Offizielle Top 100) | 1 |
| Maďarsko (MAHASZ) | 5 |
| Itálie (FIMI) | 39 |
| Norsko (VG-lista) | 1 |
| Polsko (ZPAV) | 16 |
| Švédsko (Sverigetopplistan) | 3 |
| Švédsko (Hard Rock Albums) | 1 |
| Švýcarsko (Schweizer Hitparade) | 4 |
| Velká Británie (Independent Albums) | 6 |
| Velká Británie (Rock & Metal Albums) | 10 |
| USA (Heatseekers Albums) | 42 |
| Roční hitparáda (2004) | Umístění |
|---|---|
| Rakousko (Ö3 Austria Albums) | 72 |
| Finsko (Suomen virallinen lista) | 1 |
| Německo (Offizielle Top 100) | 20 |
| Švédsko (Sverigetopplistan) | 37 |
| Švédsko (Sverigetopplistan – Albums & Compilations) | 47 |
| Švýcarsko (Schweizer Hitparade) | 34 |
| Hitparáda (2021) | Vrchol |
|---|---|
| Skotsko (Scottish Albums, OCC) | 81 |
| Země | Ocenění | Prodané kusy / poznámka |
|---|---|---|
| Rakousko (IFPI Austria) | Zlato | 15 000* |
| Finsko (Musiikkituottajat) | 2× Platina | 107 288 |
| Německo (BVMI) | 3× Zlato | 300 000^ |
| Řecko (IFPI Greece) | Zlato | 10 000^ |
| Norsko (IFPI Norway) | Zlato | 20 000* |
| Švédsko (GLF) | Zlato | 30 000^ |
| Švýcarsko (IFPI Switzerland) | Zlato | 20 000^ |
| Velká Británie (BPI) | Stříbro | 60 000‡ |
| Celosvětově | 2 300 000 | |
* Prodejní čísla založená pouze na certifikaci.
^ Dodávky (shipments) založené pouze na certifikaci.
‡ Prodeje + streaming založené pouze na certifikaci.
