|
| Vydáno | 8. března 1982 |
|---|---|---|
| Natočeno | Listopad 1981 - Leden 1982 | |
| Studio | Villa San Pecaire, Grasse, FRA a Dierks Studios, Kolín nad Rýnem, NSR | |
| Žánr | Hard rock, heavy metal | |
| Délka | 36:44 | |
| Label | Harvest Records / EMI Records | |
| Producent | Dieter Dierks |
 |
 |
| "Now!" (Březen 1982 - Japonsko) | "No One Like You" (Březen 1982) |
 |
| "Can't Live Without You" (Červenec 1982 - GBR) |
Prvním singlem z alba byl "Now!", který vyšel v roce 1982 exkluzivně pro japonský trh. Tento singl nepředstavoval hlavní tahák Blackout, ale sloužil spíše jako doplňkové promo pro specifické publikum, kde měli Scorpions tradičně silnou fanouškovskou základnu. I přesto jde o plnohodnotný hardrockový materiál, jenž zapadá do celkové koncepce této studiové nahrávky a potvrzuje tehdejší tvůrčí formu německé formace.
Hudebně nabízí "Now!" přímočarý, energický tah s důrazem na ostré kytarové riffy a chytlavý refrén, který je pro tuto éru typický. Ačkoliv se skladba nestala mezinárodním hitem a nedosáhla výraznějších umístění v žebříčcích mimo Japonsko, mezi fanoušky představuje zajímavou položku v diskografii a doklad toho, že i méně exponované skladby z Blackout si drží vysokou kvalitu.
Druhým singlem je "No One Like You", který vyšel v roce 1982 jako jeden z klíčových momentů alba Blackout. Oproti spíše okrajově vydanému "Now!“ mířila tato skladba přímo na mezinárodní trh a velmi rychle se ukázalo, že jde o jeden z největších hitů, jaké Scorpions do té doby nahráli. Singl výrazně zabodoval zejména v USA, kde pomohl k zásadnímu průlomu kapely na tamnější rockové scéně.
Hudebně stojí "No One Like You“ na výrazném kytarovém riffu a silně melodickém refrénu, který kombinuje tvrdší hardrockový základ s přístupnou, téměř hymnickou strukturou. Právě tato rovnováha mezi energií a melodií se stala jedním z poznávacích znaků tehdejší tvorby skupiny a ukázala jejich schopnost psát skladby s širokým komerčním dosahem.
Singl se stal jedním z nejúspěšnějších v diskografii kapely a skladba samotná dlouhodobě patří mezi koncertní stálice. Úspěch singlu v Severní Americe výrazně přispěl k tomu, že se Scorpions zařadili mezi klíčové představitele hard rocku 80. let a otevřel jim dveře k širšímu mezinárodnímu publiku.
A posledním singlem je "Can't Live Without You", který uzavírá sérii singlů z Blackout. Oproti úspěšnému "No One Like You“ šlo o skladbu, která více rezonovala v evropském prostředí a v koncertním provedení než v amerických hitparádách.
Hudebně je postavená na přímém hardrockovém základu s důrazem na rytmus, jednoduchý repetitivní riff a výraznou energii, která byla pro raná 80. léta u Scorpions typická. Skladba staví spíše na syrovosti než na výrazné melodické propracovanosti a dobře fungovala především naživo.
I když nedosáhla stejného komerčního úspěchu jako "No One Like You", v rámci Blackout plní důležitou roli jako energické zakončení singlové fáze desky a potvrzuje tvrdší hardrockový charakter.
Blackout je osmá studiovka německé hardrockové legendy Scorpions, vydaná 29. března 1982 společností Mercury Records ve Spojených státech a Harvest/EMI Records v Evropě. Album produkoval Dieter Dierks ve svých studiích v Kolíně nad Rýnem v tehdejším Západním Německu a v jižní Francii a 'obsahuje' klasickou sestavu ve složení Klaus Meine (zpěv), Rudolf Schenker a Matthias Jabs (kytary), Francis Buchholz (baskytara) a Herman Rarebell (bicí). Blackout znamenalo pro Scorpions zásadní moment a průlom na americkém trhu po letech budování fanouškovské základny v Evropě.
Deska obsahuje devět skladeb, které kombinují těžké riffy, melodické nápady a hymnické refrény, typické pro vyvíjející se hardrockový zvuk formace. Mezi klíčové skladby patří titulní "Blackout", power balada "When The Smoke Is Going Down" a hitový singl "No One Like You", který se umístil na 65. místě žebříčku Billboard Hot 100 a dosáhl 1. místa v Mainstream Rock chartu.
Další výrazné songy jsou "Can’t Live Without You“, "Dynamite“ a prodloužená "China White“, které ukazují kombinaci tvrdosti a přístupnosti typickou pro tehdejší tvorbu Scorpions. Kritiky bylo album chváleno pro energii a produkci a komerčně dosáhlo výrazného úspěchu, když se dostalo na 10. místo žebříčku Billboard 200 v USA, 11. místo ve Velké Británii a 10. místo v Německu.
V USA bylo oceněno zlatou deskou 24. června 1982 za 500 000 prodaných kusů a 8. března 1984 platinovou deskou za jeden milion prodaných kopií. Jeho úspěch katapultoval Scorpions mezi mezinárodní hvězdy a připravil půdu pro ještě větší úspěch následující studiovky Love At First Sting.
Na konci roku 1981, během rozsáhlého turné k albu Animal Magnetism z roku 1980, si zpěvák Klaus Meine vážně přetížil hlasivky, což vedlo k nutnosti neodkladné operace hrtanu. Zákrok, provedený v době obav, že by Meine mohl přijít o schopnost profesionálně zpívat, vyvolal v kapele velkou nejistotu, přičemž samotný Meine nabídl, že ustoupí stranou, aby skupina mohla pokračovat bez něj.
Tato zdravotní krize zastavila práce na dalším projektu a dočasně ohrozila nastartovanou popularitu skupiny po relativně úspěšných předchozích vydáních. Aby bylo možné pokračovat v přípravách budoucího alba Blackout, přizvali Scorpions jako dočasného zpěváka Dona Dokkena z americké hardrockové kapely Dokken. Během dvou dnů na začátku roku 1982 nahrál Don Dokken zkušební vokály a doprovodné harmonie k několika skladbám, včetně "No One Like You", "You Give Me All I Need" a "Dynamite", čímž pomohl zachytit melodie a aranže během Meineho rekonvalescence.
Ačkoli Don Dokken přispěl i kreativními nápady, nebyl zamýšlen jako trvalá náhrada a na finálním podobě desky získal pouze kredit za doprovodné vokály. Skladatelskou práci na albu Blackout vedl kytarista Rudolf Schenker, který komponoval hudbu k většině písní, zatímco texty psali především Klaus Meine a bubeník Herman Rarebell. Rané verze skladeb, například "No One Like You", vznikaly v období 'hlasové nejistoty' a stavěly na Schenkerových riffech a společné textařské práci.
Herman Rarebell přispěl texty k některým klíčovým songům, včetně titulní "Blackout", kterou spolunapsal s Klausem Meinem a externí spolupracovnicí Sonjou Kittelsen, což odráželo schopnost jádra formace fungovat i v obtížných podmínkách. Skupina nakonec rozhodla o dočasném přerušení plné produkce do doby Meineho zotavení, které zahrnovalo šest měsíců hlasového klidu po operaci. Po návratu se Meine vrátil s obnovenou silou, což umožnilo Scorpions znovu zahájit práce na studiovce a dokončit projekt navzdory původním komplikacím.
Nahrávání alba Blackout probíhalo především od listopadu 1981 do ledna 1982, přičemž základní stopy byly pořízeny ve Villa San Pecaire v Saint-Jacques, Grasse ve Francii, za použití mobilního studia Dierks Recording Mobile, následně pak další nahrávání a mix proběhlo ve studiích Dierks Studios ve Stommeln v Západním Německu.
Producent Dieter Dierks, který s kapelou spolupracoval od poloviny 70. let, dohlížel na nahrávání a kladl důraz na vytříbenou hardrockovou estetiku, charakterizovanou vícevrstvými kytarami pro dosažení hloubky a úderným, dynamickým zvukem bicích, dosaženým pečlivými studiovými technikami běžnými v rané produkci rocku 80. let.
Nahrávání čelilo logistickým problémům, spojeným s rekonvalescencí zpěváka Klause Meineho po operaci poškozených hlasivek v roce 1981, což si vyžádalo znovu nahrání původních dem, které byly zachyceny s dočasným zpěvákem Donem Dokkenem, frontmanem Dokken.
Dierksův přístup upřednostňoval stručné aranže, vhodné pro americké 'rádiové formáty', což vedlo k celkové délce alba příjemných 36:44 minut. Významným produkčním rozhodnutím byla skladba "China White", kde Rudolf Schenker nahrál více verzí sóla; protože si nedokázal vybrat oblíbenou, použil různé verze pro americké a evropské vydání, čímž vznikly jemné rozdíly v instrumentální části písně.
Autorem obalu Blackout je rakousko-irský vizuální umělec a fotograf Gottfried Helnwein. Použitý motiv vychází z jeho autoportrétu, který vznikl v roce 1982 a původně nebyl vytvořen přímo pro toto album, ale byl následně použit pro jeho přebal.
Na obalu není zobrazen žádný člen Scorpions, jak se někdy mylně domnívali fanoušci, ale samotný Helnwein. Umělec se na snímku objevuje s obvázanou hlavou a výrazem bolesti a napětí, přičemž jeho oči jsou stylizovaně 'fixovány' pomocí kovových vidliček, což vytváří silně znepokojivý vizuální efekt.
Motiv obalu je úzce spojen s tématy psychického tlaku, bolesti a narušené identity, která jsou pro Helnweinovu tvorbu typická. Jeho díla se dlouhodobě věnují otázkám násilí, traumatu a lidské psychiky, což se promítá i do celkové atmosféry obalu.
Kytarista Rudolf Schenker se inspiroval tímto vizuálem a napodobil jej v oficiálním videoklipu k hitu "No One Like You".
Zadní strana obsahuje především kompletní seznam skladeb (tracklist) spolu s jejich délkami a základními produkčními informacemi. Graficky navazuje na přední stranu a udržuje temnou, jednotnou vizuální atmosféru celého vydání.
Booklet, případně vnitřní část LP obalu, je tvořen především fotografiemi členů Scorpions z období nahrávání desky. Tyto snímky mají převážně studiový nebo promo charakter a odpovídají estetice raných 80. let, kdy byly běžné tlumené barevné nebo černobílé portréty kapely.
Součástí bookletu jsou také detailní 'kreditace' jednotlivých skladeb a produkce, v některých vydáních doplněné o texty písní. Celkový design tak vytváří kontrast mezi expresivním a znepokojivým obalem na přední straně a dokumentárnějším, realističtějším obsahem uvnitř.
V závislosti na konkrétním vydání (LP, CD či pozdější remastery) se může lišit rozložení bookletu i kvalita a barevné ladění fotografií, základní koncepce však zůstává zachována napříč edicemi.
Blackout představuje zásadní spojení hard rocku a heavy metalu, charakteristické typickými dvojitými kytarovými harmoniemi Rudolfa Schenkera a Matthiase Jabse. Tyto prvky přinášejí hutné riffy a melodická sóla, která pohánějí energický charakter celé desky.
Zvuk alba staví na hymnických refrénech a výrazném, emotivním vokálu Klause Meineho, který se po předchozí operaci hlasivek plně zotavil. Výsledkem je kombinace vybroušené produkce a agresivnějšího projevu, která dobře odpovídala nastupující éře hudebního videa (videoklipu) a televizní stanice MTV.
Tato kombinace znamenala přechod od dřívějšího syrovějšího hardrockového stylu kapely k více 'pop-metalové' podobě, založené na zjednodušených strukturách a větším důrazu na chytlavost. Skladby jsou postaveny na rychlých, riffově výrazných částech, které vytvářejí vysokou intenzitu, kontrastovanou například baladickým závěrem alba s akustickými prvky.
Hudební složka využívá výrazné melodické 'hooky', dynamické změny temp a vyváženost mezi tvrdostí a přístupností, za kterou stojí převážně producent Dieter Dierks se svým čistým, rádiově orientovaným zvukem. Aranže jsou pevně strukturované a kladou důraz na instrumentální souhru všech členů formace, od kytarových sól až po rytmickou složku.
Lyricky se Blackout zaměřuje především na témata lásky a vztahů, často s prvky touhy, energie a životního nadhledu. V některých skladbách se objevují i motivy požitkářství a rock’n’rollového životního stylu, zatímco jiné písně rozšiřují tematický záběr o lehké escapistické nebo obrazné motivy.
Texty tak odrážejí posun kapely směrem k univerzálnějšímu a rádiově přístupnějšímu projevu, který kombinuje energii hard rocku s větší melodičností. Album si zároveň zachovává dostatek tvrdosti, aby zůstalo ukotvené v metalovém a hardrockovém rámci počátku 80. let.
Po svém vydání v roce 1982 získalo Blackout ve Spojených státech smíšené recenze. Kritici oceňovali silné melodické refrény, ale zároveň mu vyčítali určitou závislost na hardrockových klišé. V jedné z reprezentativních recenzí časopis Rolling Stone uvedl, že kytarista Matthias Jabs „si možná vypůjčuje mnoho z arzenálu Eddieho Van Halena, ale Scorpions mají schopnost proměnit klišé v chytlavé motivy“, přičemž vyzdvihl také vysoce vyladěnou produkci alba.
Americká média zároveň upozorňovala na posun formace směrem ke komerčnějšímu hardrockovému stylu a zvláštní pozornost věnovala výkonu Klause Meineho, jehož hlas se po operaci hlasivek vrátil v plné síle a dodal skladbám jako "No One Like You" výraznou emocionální hloubku. V Evropě byla odezva převážně pozitivní, zejména v Německu, kde bylo LP vnímáno jako velký domácí úspěch a dosud nejvyzrálejší práce skupiny, kombinující energii s propracovanějšími aranžemi.
Britský metalový magazín Kerrang! označil Blackout za významný milník heavy metalu a vyhlásil jej deskou roku 1982. Kritika vyzdvihla nakažlivou energii, přesnou produkci a hymnické riffy, které dokonale vystihly tehdejší hardrockovou éru. Celkově rané recenze významných rockových médií hodnotily album jako velmi přístupné a energické, i když občas upozorňovaly na jeho formulační prvky.
Blackout bylo v průběhu let opakovaně znovuvydáváno, což odráží jeho dlouhodobou a trvalou popularitu. V roce 2015 vyšla remasterovaná deluxe edice na 180g vinylu s bonusovým CD, obsahujícím další skladby, včetně živých verzí a B-stran. V roce 2018 následovala rozšířená CD/DVD edice s dobovým video materiálem a další remaster téhož roku doplněný o studiová dema a alternativní mixy. V roce 2023 vydala společnost BMG křišťálově čistou 180g vinylovou verzi v rámci série 'Colours Of Rock' (tato série mapuje přelomovou éru Scorpions mezi lety 1974 a 2007. Každé album z této edice bylo vylisováno na 180g barevném vinylu - každá deska má svou vlastní unikátní barvu - a vybrané tituly byly vůbec poprvé remasterovány z původních analogových pásů).
Album se pravidelně objevuje v žebříčcích nejlepších hardrockových a metalových desek, přičemž v žebříčku Rolling Stone z roku 2017 se umístilo na 73. místě mezi nejlepšími metalovými alby všech dob. Retrospektivní recenze AllMusic mu udělila 4 z 5 hvězdiček a označila jej za jeden z vrcholů diskografie Scorpions.
Blackout výrazně přispělo k průlomu kapely v USA, kde dosáhlo platinového statusu a otevřelo cestu k pozdějším stadionovým úspěchům. Zároveň ovlivnilo vznik a vývoj hardrockové a glam metalové vlny 80. let díky kombinaci melodických refrénů a tvrdých riffů. Skladby jako "No One Like You" se staly stálicemi rockových rádií a dlouhodobě udržují kapelu v klasických rockových rotacích. Blackout Tour v letech 1982 - 1983 pak tento úspěch potvrdilo vyprodanými koncerty v Severní Americe i Evropě.
Během nahrávání Blackout v letech 1981 - 1982 se kapela potýkala s vážnou krizí, když zpěvák Klaus Meine přišel kvůli přetížení hlasivek o hlas a musel podstoupit neodkladnou operaci hrtanu. V té době nebylo jisté, zda se vůbec bude moci vrátit ke zpěvu, což podle členů Scorpions představovalo nejvážnější moment v historii skupiny.
V období Meineho rekonvalescence vznikaly pracovní nahrávky s dočasným zpěvákem Donem Dokkenem (Dokken), který pomáhal s demo verzemi několika skladeb. Kapela později uváděla, že šlo čistě o pracovní řešení pro zachycení aranží a že návrat Meineho byl pro finální podobu desky klíčový.
Kytarista Rudolf Schenker v rozhovorech opakovaně zmiňoval, že právě toto období nejistoty přinutilo formaci soustředit se na jednodušší a údernější struktury skladeb, aby bylo možné materiál dokončit co nejefektivněji po Meineho návratu. To podle něj částečně ovlivnilo přímější a ostřejší charakter desky.
Producent Dieter Dierks je často spojován s finálním zvukem, který vznikal kombinací nahrávání ve Francii a následného zpracování ve studiích v Německu. Kapela v pozdějších rozhovorech oceňovala zejména jeho důraz na přesnost bicích a vrstvené kytary, které daly nahrávce moderní zvuk své doby.
Samotní členové Scorpions v retrospektivních vyjádřeních označují Blackout za přelomové dílo, které jim otevřelo americký trh. Rudolf Schenker jej popisoval jako období, kdy si formace poprvé uvědomila potenciál stát se globální hardrockovou skupinou.
Zajímavostí je také práce se skladbou "China White", kde byly použity různé verze kytarových sól pro různé regionální edice alba. Tato drobná odlišnost patří mezi nejčastěji uváděné produkční zvláštnosti desky.
Obal, vytvořený podle autoportrétu Gottfrieda Helnweina, byl podle členů Scorpions vybrán pro svou silnou vizuální intenzitu, která odpovídala názvu desky i celkové atmosféře nahrávky. Helnweinův motiv se stal jedním z nejvýraznějších obrazů v historii hard rocku 80. let.
(Produkční a interpretační údaje jsou převzaty z anglické verze Wikipedie)
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Blackout" | Klaus Meine, Herman Rarebell, Sonja Kittelsen | 3:49 |
| 2 | "Can't Live Without You" | Meine | 3:47 |
| 3 | "No One Like You" | Meine | 3:57 |
| 4 | "You Give Me All I Need" | Rarebell | 3:39 |
| 5 | "Now!" | Meine, Rarebell | 2:35 |
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 6 | "Dynamite" | Meine, Rarebell | 4:12 |
| 7 | "Arizona" | Rarebell | 3:56 |
| 8 | "China White" | Meine | 6:59 |
| 9 | "When The Smoke Is Going Down" | Meine | 3:50 |
| Celkový čas: | 36:44 | ||
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 10 | "Blackout (Demo Version)" | Meine, Rarebell, Kittelsen | 4:03 |
| 11 | "Running For The Plane (Demo Song)" | Meine | 4:07 |
| 12 | "Sugar Man (Demo Song)" | Schenker, Matthias Jabs | 4:22 |
| 13 | "Searching For The Rainbow (Demo Song)" | Meine | 3:56 |
| Hitparáda (1982) | Vrchol |
|---|---|
| Kanada (RPM Top Albums/CDs) | 11 |
| Nizozemsko (Album Top 100) | 45 |
| Finsko (The Official Finnish Charts) | 12 |
| Německo (Offizielle Top 100) | 10 |
| Japonsko (Oricon) | 47 |
| Švédsko (Sverigetopplistan) | 12 |
| Spojené království (OCC) | 11 |
| USA (Billboard 200) | 10 |
| Hitparáda (2015) | Vrchol |
|---|---|
| Spojené království (UK Rock & Metal Albums, OCC) | 27 |
| Země | Ocenění | (certifikované jednotky / prodeje) |
|---|---|---|
| Kanada (Music Canada) | Platina | 100,000^ |
| Francie (SNEP) | Zlato | 100,000* |
| Mexiko (AMPROFON) | Zlato | 100,000 |
| Spojené státy (RIAA) | Platina | 1,000,000^ |
|
* Prodejní údaje vycházejí pouze z certifikace. ^ Počty založené na certifikovaných zásilkách (shipments). |
||
