|
| Vydáno | 18. května 2009 |
|---|---|---|
| Natočeno | 2007 - 2009 | |
| Studio | Litho (Seattle), London Bridge (Shoreline), Aleph (Seattle), Rochuspark (Vídeň), Forum Music Village, Sinister Kitchen | |
| Žánr | Drone metal, doom metal, avant-garde, dark ambient | |
| Délka | 53:39 | |
| Label | Southern Lord, Daymare Recordings | |
| Producent | Mell Dettmer, Randall Dunn |
Toto album neprovázel do jeho vydání ani po něm žádný singl...
Monoliths & Dimensions je šesté studiové album americké drone metalové formace Sun O))). Deska vznikala a byla postupně formována po dobu dvou let a vyznačuje se mimořádně rozsáhlou spoluprací s hudebníky napříč žánry i klasickou hudbou.
Na nahrávce se podílel skladatel Eyvind Kang (The Joe McPhee Quintet), australský kytarista Oren Ambarchi (Burial Chamber, Trio, Grave Temple), maďarský vokalista Attila Csihar (Mayhem, Burial Chamber, Trio, Grave Temple, Plasma, Pool, Sinsaenum, Tormentor, Aborym), Dylan Carlson z projektu Earth, a také trombonisté Julian Priester a Stuart Dempster.
Dále se zde objevuje kontrabasové trio, francouzské a anglické rohy, harfa a flétna, klavír, dechové, žesťové i smyčcové ansámbly a ženský sbor z Vídně, vedený Jessikou Kenney.
Album bylo vydáno v roce 2009 u labelu Southern Lord Recordings, který spoluzaložil člen kapely Greg Anderson.
Produkci nahrávky měli na starosti Randall Dunn a Mell Dettmer, dlouhodobě spjatí s experimentální a drone scénou.
Výsledkem je monumentální, orchestrálně pojatá deska, která výrazně rozšiřuje zvukový svět Sun O))) směrem k ambientní, sakrální a experimentální hudbě.
Sun O))) k albu Monoliths & Dimensions uvedli, že nejde o „Sunn O))) se smyčci“ ani o metal propojený s orchestrem. Místo toho se zaměřili na práci se zvukovou barvou a na aluze k témbru zpětné vazby i samotných nástrojů. Výsledkem je dílo iluzorní, krásné a nelineární.
Kapela zároveň popsala nahrávku jako „nejhudebnější, jakou kdy vytvořila“, ale také „nejtěžší, nejmocnější a nejabstraktnější soubor akordů, který kdy zaznamenala“.
Stephen O’Malley přirovnal album k prizmatu (průhlednému prostředí - obvykle sklu - s rovinnými plochami, které láme a rozkládá světlo - např. na spektrum nebo jej odráží): hudba je bílé světlo vstupující dovnitř a jednotlivé barvy vznikají na výstupu díky aranžím a osobnostem hostujících i stálých spolupracovníků. Hlavním tématem je rozvíjení, expanze a 'prismatický' detail, který vychází ze samotného zvuku kytar a tónů a not aranží.
Závěrečná skladba “Alice” je věnována jazzové harfistce Alici Coltraneové, která zemřela v roce 2007.
Obal vytvořil přímo člen kapely, kytarista a výtvarník Stephen O'Malley (často vystupující pod pseudonymem 'SOMA'). Emise vyšla u labelu Southern Lord Recordings.
Přední strana je abstraktní a minimalistická. Neobsahuje žádné portréty ani figurativní motivy. Pracuje s temnými texturami, jemnými přechody a dojmem monumentální, téměř rituální struktury. Vizuální styl odpovídá hudební koncepci desky založené na vrstvení, prostoru, pomalé gradaci a pestrosti zvuku. Na obalu je vyobrazeno dílo Richarda Serry Out-of-round X (1999), které dokonale doplňuje zvukovou stránku celého díla. Serrasovy monumentální ocelové sochy, které jsou husté, těžké a pohlcující prostor, rezonují s 'monolitickým' a pomalým zvukem Sunn O))), jak uvádí PopMatters nebo třeba Metal Bandcamp.
Zadní strana pokračuje ve stejném vizuálním jazyce. Obsahuje především typografii, tracklist a základní kreditní informace. Nepracuje s ilustrativním motivem, ale udržuje jednotnou atmosféru celého designu jako jednoho vizuálního celku.
Booklet rozvíjí abstraktní estetiku formou sérií vizuálních kompozic. Nejde o příběhové ilustrace jednotlivých skladeb, ale o fragmenty, textury a vrstvy, které podporují dojem „prizmatického“ rozkladu, podobně jako samotná hudební struktura alba.
Formáty vydání se lišily podle edice. CD a vinylové verze sdílejí základní vizuální koncept, ale liší se v rozsahu bookletu a materiálovém provedení. Vinylové vydání klade větší důraz na velkoformátový tisk, který více vyniká v detailu textur a kontrastů.
Celková koncepce obalu funguje jako vizuální prodloužení hudby. Minimalismus, abstrakce a monumentální estetika přímo navazují na zvukovou filozofii alba, kde je klíčová atmosféra, prostor a vrstvení spíše než konkrétní obrazový příběh.
Monoliths & Dimensions je v recenzích často popisováno jako zásadní posun od čistého drone metalu směrem k orchestrálně a kompozičně vrstvené hudbě.
Základ stále tvoří typický přístup kapely - extrémně pomalé, dlouze držené akordy, masivní 'kytarové drony' a práce se zpětnou vazbou. Na této desce je ale tento základ rozšířen o struktury blízké soudobé vážné hudbě, jazzu a experimentální hudbě.
Do zvuku jsou výrazně integrovány orchestrální prvky (smyčce, dechy, harfa, sbor), které nejsou jen doplňkem, ale plnohodnotnou součástí kompozic. Recenze často zdůrazňují, že album působí spíše jako souvislá kompozice než jako 'tradiční' metalová deska.
Jedním z hlavních stavebních principů je kontrast mezi extrémně hutnými, nízkofrekvenčními drony a jemnějšími akustickými či orchestrálními pasážemi. Tento kontrast vytváří pomalé napětí a postupnou proměnu zvukové hmoty.
Vokální složka je minimální a spíše texturální. Attila Csihar používá hlas jako další zvukový nástroj - často jde o recitace, deklamace nebo nejasné vokální vrstvy, které mají rituální charakter.
Závěrečná skladba “Alice” je v recenzích označována jako nejotevřenější a nejmelodičtější část desky, s patrnými odkazy na jazz a tvorbu Alice Coltraneové. Působí jako uvolnění celé předchozí hutné struktury.
Celkově je album popisováno jako hybrid drone metalu, avantgardní kompozice a orchestrální hudby, kde nejde o klasické texty ani písňovou formu, ale o postupnou transformaci zvuku a atmosféry.
Po vydání si Monoliths & Dimensions vysloužilo mimořádně pozitivní ohlas napříč hudební kritikou. Recenzenti napříč žánry se shodovali, že jde o jedno z nejambicióznějších a nejpropracovanějších děl v rámci drone metalu i experimentální hudby obecně.
Na agregátoru Metacritic, který normalizuje hodnocení z hlavních médií, album získalo průměrné skóre 88 ze 100 bodů na základě 16 recenzí, což značí 'univerzální uznání'. Podobně i AnyDecentMusic? eviduje průměrné hodnocení 8,2/10.
Kritici často vyzdvihovali schopnost kapely překročit a posunovat hranice žánru. Například recenze v The Guardian ocenila monumentální charakter nahrávky a její schopnost spojit tíhu drone metalu s orchestrální elegancí. Drowned in Sound udělil maximální hodnocení a označil album za výjimečné dílo, které redefinuje možnosti extrémně pomalé hudby.
Pitchfork ve své recenzi zdůraznil kompoziční ambice a práci s dynamikou, kdy se masivní kytarové drony prolínají s jemnými orchestrálními prvky. Podobně AllMusic vyzdvihl bohatost aranží a schopnost vytvořit soudržný celek z velmi různorodých zvukových vrstev.
Agregovaná hodnocení:
Vybraná hodnocení kritiků:
| Zdroj | Hodnocení |
|---|---|
| AllMusic | 4.5/5 |
| Drowned in Sound | 10/10 |
| The Guardian | 5/5 |
| Mojo | 4/5 |
| musicOMH | 4.5/5 |
| Pitchfork | 8.5/10 |
| Rock Sound | 9/10 |
| Spin | 3.5/5 |
| Tiny Mix Tapes | 4.5/5 |
| Uncut | 4/5 |
V českém a slovenském prostředí se deska setkala spíše s omezeným množstvím samostatných recenzí, ale byla reflektována v rámci metalových médií a databází.
Metalopolis publikoval recenzi, která album hodnotí jako mimořádně ambiciózní dílo přesahující hranice drone metalu. Text vyzdvihuje zejména orchestrální rozšíření zvuku, práci s dynamikou a celkový koncept LP jako zvukové architektury.
České a slovenské databázové a komunitní ohlasy (např. Metal Archives a podobné hudební databáze) Monoliths... uvádějí jako jedno z klíčových děl kapely, často s velmi vysokým uživatelským hodnocením, což potvrzuje jeho silné přijetí i mimo mainstreamová média.
Celkové vyznění CZ/SK scény je konzistentní s mezinárodní kritikou - album je vnímáno jako zásadní milník v tvorbě Sun O))) a jedno z nejambicióznějších děl moderního drone metalu.
Častým tématem recenzí byla i skutečnost, že nahrávka přesahuje tradiční pojetí metalové desky. Mnozí kritici ji označovali spíše za současnou kompozici nebo zvukovou architekturu než za klasické album v žánrovém smyslu.
Vedle úspěchu u kritiků se Monoliths & Dimensions objevilo i v řadě výročních žebříčků nejlepších desek roku 2009 a bývá zpětně řazeno mezi nejvýznamnější nahrávky experimentální hudby celé své dekády.
Zajímavosti
(Produkční a interpretační údaje jsou převzaty z anglické verze Wikipedie)
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Aghartha" | Stephen O'Malley, Greg Anderson; texty Attila Csihar | 17:34 |
| 2 | "Big Church [megszentségteleníthetetlenségeskedéseitekért]" | Stephen O'Malley, Greg Anderson; texty Attila Csihar | 9:43 |
| 3 | "Hunting & Gathering (Cydonia)" | Stephen O'Malley, Greg Anderson; texty Attila Csihar | 10:02 |
| 4 | "Alice" | Stephen O'Malley, Greg Anderson | 16:20 |
| Celkový čas: | 53:39 | ||
Album Monoliths & Dimensions se výrazně prosadilo především v kritických a agregovaných žebříčcích, zatímco v klasických prodejních hitparádách nedosáhlo významných umístění.
Nahrávka se rovněž objevila v řadě výročních žebříčků hudebních médií za rok 2009, kde byla často vyzdvihována pro svou ambicióznost, zvukovou originalitu a přesah mimo tradiční rámec metalové hudby. I přesto nezískala žádné oficiální prodejní certifikace, jako jsou zlatá či platinová deska (RIAA, BPI apod.).
