Def Leppard je anglická rocková skupina, která vznikla v roce 1977 v Sheffieldu. Od roku 1992 ji tvoří Rick Savage (baskytara), Joe Elliott (zpěv), Rick Allen (bicí), Phil Collen (kytara) a Vivian Campbell (kytara). Prosadili se jako součást nové vlny britského heavymetalového hnutí počátku 80. let.

Jako jedni z nejprodávanějších hudebních umělců na světě prodali Def Leppard celosvětově více než 100 milionů desek a mají dvě alba s diamantovou certifikací RIAA. V roce 2019 byli uvedeni do Rock and Rollové síně slávy.

Psal se rok 1976 a tři studenti Tapton School v Sheffieldu v Jižním Yorkshiru, Rick Savage, Tony Kenning a Pete Doubleday, se rozhodli, že by mohli založit rockovou skupinu. Jejich snaha vykrystalizovala zhruba do poloviny příštího roku do seskupení nazvaného Atomic Mass, kde hrali Rick Savage a Pete Doubleday na kytary, Tony Kenning na bicí a původní zakládající trio ještě rozšířili zpěvák Nicholas Mackley a basák Paul Hampshire. V srpnu se k nim připojil další kytarista Pete Willis.

Následující sestava nevydržela v této podobě příliš dlouho. V nejbližších několika málo měsících došlo k několika významným změnám, ve kterých se pomalu vytvořilo jádro budoucí úspěšné kapely. 25.října si teprve osmnáctiletý Joe Elliott po náhodném setkání s Willisem (poté co zmeškal autobus) vyzkoušel ve skupině roli kytaristy a během konkurzu bylo rozhodnuto, že se lépe hodí na post zpěváka. Elliott také navrhl název "Deaf Leopard", což byl původně název kapely, který ho napadl při navrhování plakátů kapely v hodinách výtvarné výchovy. Na Kenningův návrh byl potom pravopis mírně upraven, aby název nevypadal jako název punkové kapely.

První zkoušky kapely se konaly v Portland Works a první koncert se uskutečnil v jídelně bloku A ve Westfield School v Mosborough v Sheffieldu. V lednu 1978 se ke kapele připojila další osobnost, kytarista Steve Clark. Podle Elliotta úspěšně absolvoval konkurz do kapely tím, že zahrál celou skladbu "Free Bird" od Lynyrd Skynyrd. První stabilní sestava kapely se pak ve zkušebně dalšího tři čtvrtě roku pilně prokousávala k první studiové nahrávce.

V listopadu, těsně před nahrávacími sessions pro třípísňovou desku známou jako The Def Leppard E.P., ale Kenning náhle opustil kapelu (později založil skupinu Cairo). Pro tyto sessions ho na skok nahradil Frank Noon a koncem měsíce se ke kapele připojil tehdy teprve patnáctiletý Rick Allen, který se poté stal bubeníkem na plný úvazek. Kapela začínala získavat ohlasy a prodej EP prudce vzrostl poté, co skladbě "Getcha Rocks Off" poskytl rozsáhlý vysílací čas známý DJ BBC Radio 1 John Peel, považovaný v té době za mistra punkrocku a nové vlny.

V průběhu roku 1979 si skupina získala věrné příznivce mezi britskými fanoušky hard rocku a heavy metalu a byla považována za jednoho z vůdců nové vlny britského heavymetalového hnutí. jejich rostoucí popularita vedla k uzavření nahrávací smlouvy s velkým vydavatelstvím Phonogram/Vertigo (Mercury Records v USA). Původní management Def Leppard, MSB, místní duo tvořené Petem Martinem a Frankem Stuart-Brownem, byl propuštěn poté, co se Martin a Joe Elliott dostali do pěstního souboje kvůli incidentu na cestách. Kapela se obrátila na Petera Mensche z managementu Leber-Krebs, který ji objednal na turné po Velké Británii jako podporu AC/DC. Mensch, který přiznal, že si kapelu vyhlédl, se také stal jejich manažerem. V prosinci byla skupina připravena nastoupit do Startling Studios v Ascotu, aby zde pod vedením Toma Alloma natočila svůj debut

Debutové album On Through the Night vyšlo 14. března 1980. Umístilo se na 15. místě v žebříčku UK Albums Chart a na 51. místě v žebříčku Billboard 200. Obsahuje znovu nahrané verze skladeb "Rocks Off" a "Overture" z původního nezávisle vydaného EP The Def Leppard E.P.. Další skladby jsou znovu nahrané verze raných demosnímků, z nichž některé se později objevily na box setu The Early Years 79-81 z roku 2020. 18. listopadu 1983 získalo album zlatý certifikát RIAA a 9. května 1989 platinový.

Ačkoli se album dostalo do Top 15 ve Velké Británii, mnoho prvních fanoušků bylo odrazeno názorem, že se kapela příliš snaží oslovit americké publikum nahráváním písní jako "Hello America" a větším koncertováním v USA (předskakování Patovi Traversovi, AC/DC a Tedu Nugentovi) To se projevilo především na srpnovém vystoupení na festivalu v Readingu, když diváci vyjádřili svou nespokojenost tím, že kapelu zasypali plechovkami od piva a lahvemi naplněnými močí. Tento incident byl částečně zaviněn titulním článkem v hudebních novinách Sounds od novináře Geoffa Bartona s názvem "Změnil Leppard své skvrny?", který kapelu obvinil z toho, že se zaprodala americkému trhu. V dokumentárním seriálu Metal Evolution Joe Elliott říká, že média událost zveličila a že v ten den zažily "nadávky" od davu všechny kapely.

Kapela v té době upoutala pozornost producenta AC/DC Roberta Johna "Mutta" Langeho, který souhlasil s prací na jejich druhém albu High 'n' Dry, vydaném 6. července 1981. Langeho pečlivý přístup ve studiu jim pomohl začít definovat jejich zvuk. Navzdory nevýrazným prodejním číslům alba (ve Velké Británii se dostalo pouze na 26. místo a v USA na 38. místo) se videoklip ke skladbě "Bringin' On the Heartbreak" stal jedním z prvních metalových videoklipů hraných na MTV v roce 1982, což Def Leppard přineslo větší zviditelnění v USA. Skupina v průběhu let nadále využívala nastupujícího hudebního televizního průmyslu k oslovení fanoušků svými jedinečnými videoklipy a extravagancí svých koncertů. Po vydání alba následovala evropská a americká turné, kde kapela předskakovala Ozzymu Osbourneovi a skupině Blackfoot.

Vyčerpávající nahrávaní třetího alba přineslo další personální změnu v sestavě, 11. července 1982 byl kvůli nadměrné konzumaci alkoholu v práci propuštěn kytarista Pete Willis a následující den ho nahradil Phil Collen ze skupiny Girl. Třetí album Pyromania, které produkoval opět Lange a na jehož obalu byl vyobrazen kreslený obrázek obrovského plamene vycházejícího z nejvyššího patra mrakodrapu, na který mířil terč, vyšlo 20. ledna 1983 a znamenalo nečekaný americký průlom.

Hlavní singl "Photograph" udělal z Def Leppard známou značku, která vytlačila "Beat It" Michaela Jacksona z pozice nejžádanějšího videoklipu na MTV a stala se stálicí rockových rádií (šest týdnů se držela na prvním místě americké hitparády Album Rock Track Chart). Druhý singl, "Rock of Ages", se rovněž dostal na první místo v žebříčku Rock Tracks a oba singly se dostaly do Top 20 žebříčku Hot 100 ("Photograph" na 12. místo a "Rock of Ages" na 16. místo), což je pro hardrockové písně neobvyklé.

Alba se v roce 1983 prodalo 6 miliónů kopií (více než 100 000 kopií každý týden v tomto roce). Díky obrovskému úspěchu se Pyromania stala katalyzátorem pop-metalového hnutí 80. let. V roce 2004 získalo album diamantový certifikát, když se ho v USA prodalo přes 10 milionů kopií, sedminásobnou platinovou desku získalo také v Kanadě.

Turné k albu začalo v Anglii v klubu Marquee na Oxford Street v Londýně v únoru 1983. Americké turné následovalo v březnu předskakováním Billymu Squierovi a skončilo v září hlavním vystoupením před 55 000 diváky na Jack Murphy Stadium v kalifornském San Diegu. O tehdejší popularitě kapely svědčí i to, že v roce 1984 byli Def Leppard v americkém průzkumu agentury Gallup zvoleni nejoblíbenější rockovou kapelou před kolegy jako The Rolling Stones, AC/DC a Journey. Zajímavé je, že v rodné Británii Pyromania tak úspěšná nebyla a dostala se "pouze" na 18. místo albové hitparády.

Po nečekaném průlomu se kapela v únoru 1984 přestěhovala do Dublinu, aby mohla začít psát pokračování alba Pyromania. Mutt Lange se nejprve zapojil do skládání písní, ale pak se náhle odmítl vrátit jako producent kvůli vyčerpání. Do projektu byl tedy přizván Jim Steinman, který spolu s Meat Loafem napsal veleúspěšné album Bat Out of Hell. Steinman však s kapelou spolupracoval jen krátce a nahrávky nakonec nebyly díky následujícím tragickým událostem vydány.

Odpoledne 31. prosince 1984 měl na silnici A57, na venkově několik kilometrů západně od Sheffieldu, autonehodu nehodu bubeník Rick Allen se svou tehdejší přítelkyní Miriam Barendsenovou. Rick se snažil ve vysoké rychlosti předjet jiné auto, ztratil kontrolu nad svým vozem Corvette C4, narazil do suché kamenné zdi a vjel do pole. Jeho levá ruka byla useknuta. Lékaři mu ji nejprve přišili, ale později mu ji kvůli infekci museli amputovat.

Navzdory vážnosti nehody byl Rick Allen odhodlán pokračovat v roli bubeníka Def Leppard , poté co si uvědomil si, že by mohl používat nohy k tomu, aby mohl vykonávat některé z bubenických prací, které dříve vykonával rukama. Spolu se Simmonsem pak navrhl vlastní elektronickou bicí soupravu. Allen použil kabelové vedení vyrobené na zakázku společností Whirlwind. Pro hraní skladeb, které dříve hrál levou rukou, používá čtyři elektronické pedály pro levou nohu, které zleva doprava spouštějí zvuky zavírací hi-hatky, basového bubnu, snare bubnu a tom bubnu.

Ostatní členové kapely podporovali Allenovo uzdravení a nikdy za něj nehledali náhradu. Allena umístili do samostatného studia, aby mohl cvičit na nové bicí. Po několika měsících Allen shromáždil kapelu a zahrál úvod k verzi písně "When the Levee Breaks" od Led Zeppelin, aby kapele předvedl svůj pokrok. Joe Elliott uvádí, že to byl velmi emotivní okamžik. V tomto období se také na pozici producenta vrátil Mutt Lange.

V srpnu 1986 přivedli Def Leppard bubeníka Jeffa Riche (Status Quo), aby si zahrál po Allenově boku během zahřívacího miniturné Def Leppard po Irsku. Když se Rich na koncert dostavil pozdě, uvědomil si spolu s kapelou, že Allen může bubnovat sám. Allenův comeback byl zpečetěn na festivalu Monsters of Rock v Anglii v roce 1986, kdy po jeho představení Joe Elliottem proběhly emotivní ovace.

Po více než třech letech nahrávání vyšlo 3. srpna 1987 konečně čtvrté album s názvem Hysteria. Jeden z prvních singlů z alba, "Animal", se stal prvním Top 10 hitem skupiny ve Velké Británii, když dosáhl 6. místa v UK Singles Chart. "Animal" také odstartoval jejich sérii deseti po sobě jdoucích singlů umístěných v první čtyřicítce hitparády US Billboard Hot 100. Další singl, titulní skladba ve středním tempu, se stal prvním Top 10 singlem skupiny v USA a s umístěním na 13. místě jejich do té doby nejvýše umístěnou skladbou v Kanadě. Hysteria se hned v prvním týdnu po vydání dostala na první místo britské albové hitparády a od té doby v ní strávila 105 týdnů.

Počáteční prodeje alba v USA byly relativně pomalé (v porovnání s předešlým albem) až do vydání čtvrtého singlu "Pour Some Sugar on Me". Singl se dostal na 2. místo v žebříčku Hot 100 a v červenci 1988, rok po vydání, se album konečně vyšplhalo na vrchol amerického žebříčku Billboard 200. Ačkoli skladba "Pour Some Sugar On Me" zpočátku nebyla v jiných zemích velkým hitem (18. místo ve Velké Británii, 22. místo v Kanadě a 26. místo v Austrálii), začala být považována za charakteristickou píseň skupiny a později, v roce 2006, se dostala na druhé místo v žebříčku VH1 "100 Greatest Songs of the 80s" (100 nejlepších písní 80. let). Hysteria se také dostala na první místo albové hitparády v Kanadě, Austrálii, na Novém Zélandu a v Norsku. Byla jtaké prvním albem kapely, které se umístilo v německé hitparádě, a nakonec získala diamantový certifikát v prodejnosti v USA a 13× platinový v Kanadě.

Díky úspěchu ve Velké Británii byla kapela v roce 1988 nominována na cenu Brit Award pro nejlepší britskou skupinu.

V říjnu 1988 se navíc power balada "Love Bites" dostala na první místo v žebříčku Billboard Hot 100 a v několika dalších zemích se dostala do Top 10, včetně 6. místa v Kanadě. V lednu 1989 skupina zaznamenala další americký Top 5 hit s písní "Armageddon It" a na jaře 1989 se poslední singl "Rocket" dostal do Top 15 v USA a několika dalších zemích.

V touze dát fanouškům něco nového po masivním rádiovém a video vysílání nejen sedmi singlů, ale i dalších skladeb z alba, které hráli rádioví DJové, skupina na předávání cen MTV Video Music Awards v roce 1989 představila skladbu "Tear It Down", b-stranu singlu "Animal".

Hysteria je jedním z mála alb, z nichž se v žebříčku US Hot 100 umístilo sedm a více singlů: "Women" (80. místo), "Animal" (19. místo), "Hysteria" (10. místo), "Pour Some Sugar on Me" (2. místo), "Love Bites" (1. místo), "Armageddon It" (3. místo) a "Rocket" (12. místo). Kromě "Women" se všechny tyto skladby dostaly také do Top 25 britského singlového žebříčku. V žebříčcích se deska udržela tři roky a po celém světě se jí prodalo přes 25 milionů kopií. Stejně úspěšné bylo i doprovodné šestnáctiměsíční turné.

Na udílení cen Brit Awards v roce 1989, které se konalo v londýnské Royal Albert Hall, byli Def Leppard opět nominováni na cenu pro nejlepší britskou skupinu a kapela na ceremoniálu předvedla skladbu "Pour Some Sugar on Me". Na udílení amerických hudebních cen v roce 1989 získala kapela ocenění Favorite Heavy Metal/Hard Rock Artist a také Favorite Heavy Metal/Hard Rock Album.

Po vydání alba Hysteria se kapela rychle pustila do práce na pátém albu a doufala, že se vyhne další dlouhé pauze. Alkoholismus Steva Clarka se ale zhoršil do té míry, že se neustále léčil a odcházel z léčebny. Nahrávání tím trpělo a v polovině roku 1990 dostal Clark od kapely šestiměsíční dovolenou, která ale skončila tragicky poté co Clark 8. ledna 1991 zemřel na následky směsi léků na předpis a alkoholu ve svém londýnském domě. Zbývající členové kapely se rozhodli pokračovat a nahráli album ve čtyřčlenné sestavě, přičemž Collen napodoboval Clarkův styl v zamýšlených kytarových partech.

Páté album Adrenalize nakonec vyšlo 31. března 1992. Umístilo na prvním místě britské i americké albové hitparády a na prvním místě se pak udrželo pět týdnů, zároveň se dostalo na vrchol kanadské a australské hitparády a v Německu se dostalo na osmé místo.

První singl, hymnická píseň "Let's Get Rocked", se stal okamžitým hitem a zůstává vůbec nejlépe prodávanou písní skupiny v několika zemích, včetně Velké Británie (č. 2), Kanady (č. 3), Austrálie (č. 6) a Německa (č. 22), přičemž se dostal na první místo v americkém žebříčku Rock Tracks a na 15. místo v žebříčku Billboard Hot. 100. Kapela píseň předvedla na MTV Video Music Awards 1992, kde byla nominována na nejlepší video roku.

Stejně jako v případě předešlého alba vyšlo z Adrenalize několik singlů, včetně vypalovačky "Make Love Like a Man", balady "Have You Ever Needed Someone So Bad" a střednětempé "Heaven Is", z nichž každý se dostal do Top 15 ve Velké Británii, přičemž "Have You Ever Needed Someone So Bad" byla nejúspěšnější skladbou v Kanadě (č. 7) a v US Hot 100 (č. 12) . Další singl, střednětempá "Stand Up (Kick Love into Motion)", se stal hitem v Kanadě, kde dosáhl 11. místa, a také se dostal na 1. místo v americkém žebříčku Rock Tracks, kde předstihl "Make Love Like a Man" (č. 3) jako druhou nejúspěšnější skladbu z alba v amerických rockových rádiích.

V období od konce roku 1991 do začátku roku 1992 začaly konkurz na dalšího kytaristu, kterého ze zůčastnili například Adrian Smith, John Sykes a Gary Hoey. Nakonec si kapela v roce 1992 vybrala Viviana Campbella, bývalého člena skupin Dio a Whitesnake.

V dubnu 1992 Def Leppard vystoupili na The Freddie Mercury Tribute Concert na stadionu Wembley v Londýně, kde s kytaristou Brianem Mayem zahráli set tří písní "Animal", "Let's Get Rocked" a také "Now I'm Here" od Queen. Později Joe Elliott zahrál se zbývajícími členy Queen a kytaristou Guns N' Roses Slashem píseň "Tie Your Mother Down".

Následovalo další světové turné, ale osud kapely už začal ovlivňovat nástup alternativního rocku, včetně grunge. Uprostřed rostoucí popularity alternativního rocku se kapela rozhodla vyvážit svou původní image rebelujících rockových hvězd o něco přátelštější energií, kombinující heavy metal s melodiemi připomínajícími spíše popovou hudbu. 6. června 1993 odehráli Def Leppard vůbec první rockový koncert na stadionu Don Valley v domovském Sheffieldu před více než 50 000 diváky.

V říjnu 1993 vyšla kolekce B-stran a nevydaných skladeb nahraných v letech 1984 až 1993 nazvaná Retro Active, které předcházel úspěch akustické balady "Two Steps Behind" (z filmu Arnolda Schwarzeneggera Last Action Hero). Píseň se umístila v hitparádách mnoha zemí, v Kanadě dosáhla Top 5 a v USA, kde byla jejich posledním významným hitem, se umístila na 12. místě. Další singl od Retro Active, "Miss You in a Heartbeat", byl úspěšný v Kanadě (č. 19), zatímco coververze Sweetovy "Action" byla populární ve Velké Británii, kde dosáhla na řtrnácté místo. Album Retro Active se dostalo do Top 10 ve Velké Británii, USA a Kanadě a do dnešního dne se ho celosvětově prodaly 3 miliony kopií.

V roce 1995 vydali Def Leppard svou první kolekci největších hitů Vault: Def Leppard Greatest Hits (1980–1995), které se v USA nakonec prodalo přes 5 milionů kopií. Pro Severní Ameriku, Velkou Británii a Japonsko byly vydány alternativní seznamy skladeb tohoto alba, které se dostalo na 3. místo ve Velké Británii a do Top 10 v několika dalších zemích. Kompilace obsahovala novou skladbu, power baladu "When Love & Hate Collide", která se stala jejich vůbec největším hitem ve Velké Británii, když se dostala na 2. místo v UK Singles Chart, a zároveň se dostala na 6. místo v Kanadě (byl to jejich poslední velký singl v obou zemích). V USA se ale téměř nedostal do hitparády.

23. října 1995 se kapela zapsala do Guinnessovy knihy rekordů, když během jednoho dne odehrála tři koncerty na třech kontinentech (v marockém Tangeru, anglickém Sheffieldu a kanadském Vancouveru).

Album Slang, vydané v květnu 1996, znamenalo pro kapelu výrazný hudební posun, protože obsahovalo temnější texty a odtažitý alternativní rock. Kapela zkoušela a hrála písně společně ve studiu namísto samostatného nahrávání jednotlivých částí, což vedlo k mnohem živějšímu zvuku alba. Přijetí alba Slang americkým publikem a jeho následné turné zaznamenalo oproti předchozí dekádě výrazný pokles, přesto časopis Q Magazine zařadil nahrávku mezi deset nejlepších alb roku 1996.

Album se dostalo pouze na 14. místo amerického albového žebříčku, a přestože se skladba "Work It Out" dostala na 6. místo amerického žebříčku Rock Tracks, ani ona, ani žádný z dalších singlů vydaných z alba se neumístily v žebříčku Hot 100. Poprvé se studiové album skupiny dostalo ve Velké Británii na vyšší příčku než v USA, když se tam dostalo na 5. místo, přičemž dva singly, titulní skladba alba (17. místo) a "Work It Out" (22. místo), si vedly dobře v britském žebříčku singlů. V Kanadě se skladba "Work It Out" dostala do Top 10 singlů, a přestože album dosáhlo pouze na 12. místo, nakonec se i tak stalo dvakrát platinovým v prodejích.

VH1 obnovila slávu kapely v USA v roce 1998, když ji představila v jednom z prvních dílů pořadu Behind the Music. Reprízy této epizody přinesly jedny z nejvyšších sledovaností seriálu a vrátily hudbu kapely do povědomí veřejnosti (po několika letech pohřbení alternativním rockem). Epizoda byla dokonce parodována v pořadu Saturday Night Live.

Ve snaze využít tohoto nového impulsu se Def Leppard vrátili ke svému klasickému zvuku albem Euphoria z roku 1999. První singl, "Promises", znovu spojil kapelu s Muttem Langem a dostal se na tři týdny na první místo americké hitparády mainstreamových rockových skladeb, ačkoli v rádiích Top 40 se příliš nehrál; mírným hitem byl i ve Velké Británii a Kanadě. Euphoria dosáhla vrcholu na 11. místě ve Velké Británii i v USA a na 14. místě v Německu, v Kanadě a Austrálii však byla méně úspěšná.

Nové tisíciletí zahájili Def Leppard stylově, 5. září 2000 byli uvedeni na hollywoodský RockWalk na Sunset Boulevardu svým přítelem Brianem Mayem ze skupiny Queen. V roce 2001 VH1 produkovala a vysílala Hysteria - The Def Leppard Story, biografický film, ve kterém se objevili Anthony Michael Hall jako Mutt Lange a Amber Vallettová jako Lorelei Shellist (přítelkyně Steva Clarka). Dokumentární drama se zabývalo historií kapely v letech 1977 až 1986 a popisovalo zkoušky a úspěchy Ricka Allena a Steva Clarka.

Na osmém albu X z roku 2002, se hudební směr kapely posunul více k popu a vzdálil se hardrockovým kořenům. Nahrávka se nakonec stalo nejméně úspěšným albem skupiny, když se umístilo na 11. místě v americkém žebříčku Billboard 200, na 14. místě v UK Albums Chart, na 12. místě v Kanadě a na 19. místě v Německu. První singl "Now" se dostal do Top 30 ve Velké Británii a Kanadě, ale neuspěl v žebříčku US Hot 100 a dosáhl pouze 26. místa v žebříčku US Mainstream Rock Tracks.

V říjnu 2004 vyšla mezinárodně rozšířená a aktualizovaná kolekce Best Of. Verze pouze pro Severní Ameriku, Rock of Ages-The Definitive Collection, byla vydána v květnu následujícího roku. Def Leppard se také zúčastnili koncertu Live 8 ve Filadelfii a v létě absolvovali turné s Bryanem Adamsem.

V roce 2005 skupina opustila svůj dlouholetý manažerský tým Q-Prime a podepsala smlouvu s HK Management. 23. května 2006 vydali Def Leppard album plné coververzí s názvem Yeah!. Disk vzdává hold klasickým rockovým písním jejich dětství, které původně nahráli mimo jiné Blondie, The Kinks, Sweet, ELO a Badfinger. Debutovalo na 16. místě v USA, což bylo jejich desáté album v Top 20 za sebou.

Po roční přestávce v koncertování v roce 2010 kapela 22. února 2011 oznámila, že v létě vydá své první živé album. Mirror Ball - Live & More, dvoudiskové živé album se třemi novými studiovými skladbami, vyšlo v části Evropy 3. června, ve zbytku Evropy 6. června a v USA 7. června. Zároveň bylo oznámeno, že Def Leppard vystoupí 10. června 2011 na festivalu Download. Ze tří nových studiových skladeb byly dvě vydány jako singly, první singl "Undefeated" vyšel v dubnu 2011.

V létě 2011 Def Leppard vyrazili na dvouměsíční turné po USA se skupinou Heart, v říjnu absolvovali sedm koncertů v Austrálii, v listopadu dva koncerty v Japonsku a v prosinci šest koncertů ve Velké Británii se skupinami Steel Panther a Mötley Crüe. V následujícím roce odjeli od 20. června do 15. září turné s kapelami Poison a Lita Ford , nazvané "Rock Of Ages 2012 Tour".

Rok poté odehráli od 22. března do 13. dubna 2013 rezidenční turné s 11 koncerty v Hard Rock Hotel and Casino v Las Vegas v Nevadě. Rezidence, označovaná jako Viva! Hysteria, zahrnovalo dvoudílnou show, přičemž v první polovině Def Leppard předskakovali sami sobě pod pseudonymem Ded Flatbird (kteří byli vtipně označováni za nejlepší cover kapelu Def Leppard na světě), kdy hráli písně, které naživo hrají jen velmi zřídka, a to až k "Good Morning Freedom", b-straně ze singlu "Hello America" vydaného v únoru 1980, což je éra, kterou kapela obvykle nechává nedotčenou. Úvodní set se každý večer měnil, od hraní nejlepších hitů z alb jako On Through the Night, Slang a Euphoria až po celou první polovinu alba High 'n' Dry. Druhá polovina a "hlavní událost" patřila Def Leppard, kteří sami hráli své nejprodávanější album Hysteria od začátku do konce.

Další živá deska, rovněž nazvaná Viva! Hysteria vyšlo 22. října 2013. Bylo to poprvé, kdy kapela zahrála album naživo od začátku do konce. Kapela znovu nahrála několik hitů a dokonce celé album Hysteria ve snaze obejít své vydavatelství od budoucích tantiém, ačkoli z těchto znovu nahraných skladeb byly vydány pouze "Rock of Ages", "Pour Some Sugar on Me" a "Hysteria".

Dne 11. února 2014 vydala skupina po dlouhých odkladech remasterovanou deluxe edici svého alba Slang z roku 1996. Album, po kterém stále touží mnoho věrných fanoušků kapely, nyní obsahuje 30 skladeb včetně demosnímků, béček a nevydaného materiálu. Od 23. června 2014 do 31. srpna 2014 absolvovali Def Leppard a Kiss turné po 42 městech, přičemž jeden dolar za vstupenku byl věnován například vojenským charitativním organizacím Wounded Warrior Project.

Kapela také přispěla jednou skladbou, "Helen Wheels", na album The Art of McCartney, které bylo vydáno 18. listopadu 2014 jako pocta Paulu McCartneymu. Joe Elliott přispěl také další skladbou "Hi, Hi, Hi". Skupina měla rozpracované i další projekty, například kreslený a dokumentární film, zdá se však, že byly zatím odloženy.Def Leppard původně plánovalia další rezidenci v Las Vegas, tentokrát na počest alba Pyromania (pod názvem Viva! Pyromania), ale kvůli turné "Heroes 2014" s Kiss a nahrávání nového studiového alba byl projekt také odsunut na neurčito. Nové album bylo původně plánováno jako EP, ale do června 2014 se setlist rozšířil na 15 písní.

Hudební styl skupiny Def Leppard je popisován jako glam metal, hard rock, heavy metal, arena rock, a pop rock nebo pop metal. Jejich hudba je směsicí hard rocku, AOR, popu a heavy metalových prvků s mnohovrstevnatými harmonickými vokály a melodickými kytarovými riffy. Ačkoli byli často považováni za jednu z vrcholných kapel nové vlny britského heavymetalového hnutí konce 70. let, kapela toto označení neměla ráda a prohlásila: "Neshodli jsme se na tom, že by naše hudba byla podobná Iron Maiden."

V polovině osmdesátých let byla skupina spojována s rostoucí glam metalovou scénou, především díky svému mainstreamovému úspěchu a nablýskané produkci. Pyromania bývá označována za katalyzátor pop-metalového hnutí osmdesátých let. Def Leppard se však k označení "glam metal" vyjadřovali také odmítavě, protože se domnívali, že přesně nevystihuje jejich vzhled ani hudební styl. Do vydání alba Hysteria si skupina vytvořila charakteristický zvuk, který obsahoval elektronické bicí a efektové kytarové zvuky překryté mnohovrstevnatou stěnou chraplavých, harmonizovaných vokálů. Podle Joea Elliotta jsou Def Leppard ovlivněni "vším od čistého popu až po vyloženě hardcore rock". Mezi prvními vlivy kapely uvedl Iana Huntera a Mott The Hoople. Samotné Def Leppard uvádí jako vliv celá řada hudebních umělců, včetně Matta Nathansona a Taylor Swift.

Díky albům Pyromania a Hysteria, která získala od RIAA diamantový certifikát, jsou Def Leppard vedle Beatles, Led Zeppelin, Pink Floyd a Van Halen jednou z pouhých pěti rockových kapel, jejichž dvě původní studiová alba se v USA prodala v počtu více než 10 milionů kopií. Jak Pyromania, tak Hysteria figurují v seznamu 500 nejlepších alb všech dob, který sestavil časopis Rolling Stone.

Def Leppard patřili k nejúspěšnějším z nové vlny britských heavymetalových kapel na počátku 80. let. Kombinovali syrovou sílu metalu s popovým důrazem na melodii, chytlavé háčky a vokální harmonie, které zejména později ostře kontrastovaly s drsnějšími soudobými metalovými a punkovými kapelami. Jejich rané album On Through the Night (1980) oslovilo metalové fanoušky, jako byli Dimebag Darrell z Pantery a Jeff Hanneman ze Slayer. Jejich nesmírně populární pozdější alba, jako například Hysteria (1987), byla odlišná díky jejich perfekcionismu ve studiu, ale oslovila široké spektrum hudebních fanoušků.

V roce 2006 obdržela kapela ve svém rodném městě Sheffieldu v Anglii pamětní desku Sheffieldské legendy. Navzdory obrovskému komerčnímu úspěchu Elliott v jednom z rozhovorů uvedl, že podle jeho názoru se kapele nedostává spravedlivého respektu ze strany britského hudebního tisku, a prohlásil, že kapela byla vyřazena z pořadu BBC Later with Jools Holland, protože "nebyla dost cool".

Dne 9. října 2018 obdrželi Def Leppard od Rock and Roll Hall of Fame nominaci na uvedení do Síně slávy. Kromě 1 000 členů hlasovací komise Síně slávy měla možnost účasti i široká veřejnost. Dne 13. prosince 2018 pak byli Def Leppard jmenováni do Rock and Roll síně slávy. Kapela zvítězila v hlasování fanoušků a porazila 14 dalších nominovaných (z 547 647 hlasů získala 119 803, o 28 % více než druhý příjemce hlasů Stevie Nicks).

Současná sestava kapely, spolu s bývalými členy Petem Willisem a Stevem Clarkem, byla do Rock and Rollové síně slávy slavnostně uvedena 29. března 2019 na ceremoniálu v brooklynském Barclays Center. O Def Leppard prohlásil kytarista skupiny Queen Brian May, že jsou "velkolepou rockovou skupinou, v klasické tradici toho, co rocková skupina skutečně je" a "partou velkolepých lidských bytostí".