AC/DC je australská rocková skupina, kterou založili v roce 1973 v Sydney bratři Malcolm a Angus Youngovi narození ve Skotsku. Jejich hudba bývá označována jako hard rock, blues rock a heavy metal, ale sami ji nazývají jednoduše "rock and roll".

AC/DC prodali po celém světě více než 200 milionů desek, z toho 75 milionů ve Spojených státech, což z nich činí devátého nejprodávanějšího umělce ve Spojených státech a šestnáctého nejprodávanějšího umělce na světě. AC/DC byli 10. března 2003 uvedeni do Rock and Rollové síně slávy a umístili se také na čtvrtém místě v žebříčku '100 největších umělců hard rocku', který sestavila stanice VH1. MTV je označila za sedmou největší heavymetalovou kapelu všech dob. V roce 2004 se AC/DC umístili na 72. místě v žebříčku "100 největších umělců všech dob", který sestavil časopis Rolling Stone. Producent Rick Rubin, který pro seznam časopisu Rolling Stone napsal esej o kapele, označil AC/DC za největší rock and rollovou kapelu všech dob. V roce 2010 zařadila stanice VH1 AC/DC na 23. místo svého seznamu '100 největších umělců všech dob'.

Zima v letech 1962-1963, známá jako Big Freeze of 1963 (Velký mráz 1963), byla jednou z nejchladnějších zim ve Spojeném království. Teploty prudce klesly, jezera a řeky začaly zamrzat a ve Skotsku napadlo až osm stop sněhu. Televizní reklama v té době nabízela rodinám asistované cestování za jiným životem do Austrálie. Patnáct členů rodiny Youngů tedy opustilo koncem červa 1963 letadlem Skotsko a zamířili na jih.

Hlavu rodiny Wiliama Younga a jeho ženu doprovázel také jeho nejstarší syn Stephen s manželkou a dvěma syny (jedním z nich byl Stevie Young, který se později připojil k AC/DC a nahradil svého strýce Malcolma Younga), jeho jediná dcera, paní Margaret Horsburghová s manželem a synem, jeho další syn William junior s manželkou a nejmladší synové George, Malcolm a Angus. Další jeho starší syn (měl jich celkem sedm) Alex zůstal ve Velké Británii a později byl členem londýnské skupiny Grapefruit a druhý nejstarší, John Young, emigroval do Austrálie samostatně. Celá rodina byla hudebně založená a všichni Youngovi kluci se učili hrát na kytaru a vůbec na každý nástroj, který se v rodině vyskytoval, ať to byl klavír, saxofon, klarinet nebo bendžo.

Malcolm později popsal hudební zázemí rodiny: "Všichni muži v naší rodině hráli, nejstarší Stevie hrál na akordeon, Alex a John byli první dvojicí, která hrála na kytaru, a protože byli starší, tak se to tak nějak přeneslo na George, pak na mě a pak na Anguse."

Po přechodném pobytu v hostelu se skotská rodina usazuje v předměstské čtvrti Burwood a začíná svůj nový australský život. První Young, který se v Austrálii jako muzikant prosadil byl George, zakládající člen The Easybeats, nejúspěšnější australské kapely 60. let. V roce 1966 vydali mezinárodní hit "Friday On My Mind", který se v Americe umístil na 16. a v Británii na 6. místě, což je přimělo přestěhovat se do Londýna. Malcolm a Angus tak byli zásobeni nejlepší hudbou ze Spojeného království, která v Austrálii většinou nebyla k sehnání. Kapele se ale podobný úspěch už nepodařilo zopakovat a v roce 1969 se oficiálně rozpadli. Po rozpadu Easybeats vytvořil George v roce 1970 s bývalým spoluhráčem Harry Vandou producentské a skladatelské duo Vanda & Young, které zpočátku žilo v Londýně. Pod různými uměleckými jmény dodávali popové a rockové písně pro další umělce i pro sebe. V roce 1973 se vrátili do Sydney, kde pracovali pro Teda Alberta v jeho nahrávacím studiu Albert Productions a stali se domácími producenty.

Malcolm svého staršího bratra v hudební kariéře brzy následoval a v roce 1971 se v Newcastlu v Novém Jižním Walesu přidal ke kapele Velvet Underground (nezaměňovat se slavnější stejnojmennou kapelou z New Yorku), zatímco mladý Angus se zatím zdokonaloval ve vlastních kapelách Kentuckee a později Tantrum. V té době pracoval osmnáctiletý Malcolm jako údržbář šicích strojů u Berlei, což byla továrna na výrobu podprsenek. Brzy byl ale směrováním kapely rozčarován a začal hledat něco jiného, což ho nakonec přivedlo k podání inzerátu do Sunday Morning Herald s vidinou založení vlastní kapely.

V listopadu 1973 inzerát přinesl ovoce a Malcolm a Angus Youngovi se sešli s baskytaristou Larrym Van Kriedtem, bývalým bubeníkem kapely Master's Apprentices Colinem Burgessem a zpěvákem Davem Evansem, který zrovna opustil stejnou skupinu jako Malcolm a byl překvapen, když ho uslyšel na druhém konci drátu poté, co zavolal na inzerát. Jejich první profesionální vystoupení se odehrálo na Silvestra 1973 v nočním klubu Chequers.

V té době si Angus Young také osvojil svůj charakteristický školní úbor. Nápad pocházel od jeho sestry Margaret poté, co Angus vyzkoušel i jiné kostýmy, například Zorra nebo Spidermana (v počátcích kapely se většina členů oblékala do nějaké formy glamového nebo saténového kostýmu). Na pódiu Evanse občas vystřídal první manažer kapely Dennis Laughlin, který byl původním zpěvákem skupiny Sherbet. V knize Paula Stenninga AC/DC: Two Sides To Every Glory se uvádí, že Evans s Laughlinem nevycházel, což také přispělo k tomu, že kapela vůči Evansovi později zahořkla.

Jedna z několika variant vzniku názvu kapely říká, že s nápadem přišli Malcolm a Angus Youngovi poté, co jejich sestra Margaret Youngová uviděla iniciály AC/DC na síťovém adaptéru šicího stroje (AC/DC je zkratka, která znamená "střídavý/stejnosměrný proud" elektřiny). Bratři se domnívali, že tento název symbolizuje syrovou energii, kterou kapela vyzařuje při svých hudebních vystoupeních. AC/DC se vyslovuje po jednom písmenu, ačkoli v Austrálii je kapela hovorově známá jako "Acca Dacca". Název kapely AC/DC je stylizován znakem vysokého napětí oddělujícím AC a DC a byl použit na všech studiových albech s výjimkou mezinárodní verze Dirty Deeds Done Dirt Cheap.

V dubnu 1974 se po hektických změnách bubeníků a baskytaristů, kteří se střídali v podstatě po pár týdnech sestava konečně trochu ustálila (Dave Evans zpíval, Rob Bailey hrál na basu, Peter Clack na bicí a bratři Youngovi na kytary) a v polovině roku 1974 si už skupina vybudovala silnou koncertní reputaci, což vedlo k tomu, že se stala supportem hostujícího Lou Reeda.

Tato sestava vydržela až do října stejného roku, kdy na doporučení Michaela Chugga zamluvil veterán melbournského promotérství Michael Browning kapele vystoupení ve svém klubu Hard Rock. Nebyl spokojen s jejich glamrockovou image a měl pocit, že Evans je pro kapelu nevhodný zpěvák, ale zaujala ho kytarová hra bratří Youngů. Krátce poté mu kapela zavolala; Laughlin skončil jako manažer a oni uvízli v Adelaide bez peněz. Browning souhlasil, že za ně zaplatí kauci, a zamluvil jim další koncert v Hard Rocku. Po koncertě souhlasili, že ho ve spolupráci se starším bratrem Georgem a Harrym Vandou přijmou jako svého nového manažera. Bratři Youngovi se poté rozhodli opustit glamrockovou image, kterou si již osvojila melbournská skupina Skyhooks, a věnovat se tvrdšímu bluesrockovému zvuku. Za tímto účelem se shodli na tom, že Evans není pro skupinu vhodným frontmanem. V této době také přesunuli svou základnu do Melbourne, kde často vystupovali v klubu Hard Rock.

V září 1974 nahradil Davea Evanse Bon Scott, zkušený zpěvák ze skupiny Fraternity, poté, co ho George Youngovi doporučil kamarád Vince Lovegrove. Scottovo jmenování se shodovalo s tím, že v té době pracoval pro skupinu jako šofér, dokud ho konkurz nepovýšil na zpěváka.

Ronald Belford Scott se stejně jako bratři Youngovi narodil ve Skotsku a do Austrálie přišel s rodinou v roce 1952, když mu bylo 6 let. Jeho původ odráží i jeho jeho přezdívka Bonny Scotland (milé Skotsko). Zde nejdřív v bydleli u jeho tety, která se odstěhovala do Melbourne už o rok dřív a později si opatřili vlastní dům na stejné ulici. V roce 1956 se rodina přestěhovala do Fremantlu. Scott se připojil ke sdružené skupině Fremantle Scots Pipe Band a učil se hrát na bicí nástroje. V 15 letech přerušil studium a následně pracoval jako pomocník na farmě a rybář na račí lodi, později se vyučil mechanikem váhových strojů. V roce 1963 strávil krátký čas v hodnotícím centru věznice Fremantle a devět měsíců v Riverbank Juvenile Institution v souvislosti s obviněním z uvedení falešného jména a adresy na policii, útěku z vazby, nezákonného tělesného styku a krádeže 12 imperiálních galonů (55 l) benzínu. Pokusil se také vstoupit do australské armády, ale byl odmítnut a považován za "sociálně nepřizpůsobivého".

Poté, co pracoval jako pošťák, barman a balič kamionů, založil v roce 1964 svou první kapelu The Spektors jako bubeník a příležitostný zpěvák.V roce 1966 se spojili s další místní kapelou The Winstons a založili skupinu The Valentines, ve které Scott zpíval společně s Vincem Lovegrovem. The Valentines nahrálii několik písní, které napsal George Young ze skupiny Easybeats. V roce 1970, poté, co se se singlem "Juliette" dostali do národní Top 30, se Valentines rozpadli kvůli uměleckým neshodám po značně medializovaném drogovém skandálu.

V roce 1970 se Scott přestěhoval do Adelaide a připojil se k progresivní rockové skupině Fraternity. V roce 1973 vydali LP Livestock a Flaming Galah a poté se vydali na turné po Velké Británii, kde si změnili název na Fang. Během této doby hráli jako support kapel Status Quo a také Geordie, jejichž frontman Brian Johnson nakonec po Scottově smrti získal post zpěváka AC/DC.

3. května 1974 měl Bon nehodu na svém motocyklu Suzuki GT550, při které utrpěl vážná zranění, tři dny strávil v kómatu a dalších 18 dní v nemocnici. Vince Lovegrove a jeho žena, která v té době provozovala bookingovou a manažerskou agenturu, Scottovi během jeho rekonvalescence poskytovali příležitostné práce, jako například vylepování plakátů a malování kanceláře, a krátce poté ho představili skupině AC/DC, která hledala nového zpěváka. Když Bon kapelu sledoval, udělala na něj dojem a okamžitě se k nim chtěl přidat, ale myslel si, že jsou možná příliš nezkušení a mladí. Po vystoupení v zákulisí Bon vyjádřil své pochybnosti o tom, zda jsou "schopni to rozjet". Oba bratři Youngovi Bonovi řekli, že je "příliš starý na rock". Výsledkem bylo, že ten večer uspořádali jam session v domě Bonova bývalého mentora Bruce Howea a na konci session, za svítání, bylo zřejmé, že AC/DC našli nového zpěváka. A Bon našel novou kapelu.

S Evansem skupina nakonec nahrála pouze jeden singl, "Can I Sit Next to You, Girl"/"Rockin' in the Parlour"; píseň byla přepsána a znovu nahrána s Bonem Scottem.

V říjnu 1974 nahráli AC/DC své první studiové album High Voltage. Vyšlo exkluzivně v Austrálii 17. února 1975 spolu se singlem "Baby, Please Don't Go"/"Love Song". Album vznikalo pouhých deset dní a jeho základem byly instrumentální písně, které napsali bratři Youngovi a texty k nim přidal Scott.

Během několika měsíců se ustálila sestava skupiny, v níž byli Scott, bratři Youngovi, baskytarista Mark Evans a bubeník Phil Rudd. Ještě téhož roku vydali singl "It's a Long Way to the Top", k němuž byl natočen známý propagační videoklip pro pořad Countdown, v němž skupina hraje píseň na korbě valníkového nákladního auta.

V závěru roku, 1. prosince, pak AC/DC stihli vydat ještě své druhé studiové album T.N.T., které vyšlo rovněž pouze v Austrálii a na Novém Zélandu.

Po Scottově smrti kapela krátce zvažovala, že skončí, ale povzbuzena naléháním Scottových rodičů, že by si přál, aby pokračovali, se rozhodla pokračovat a začala hledat nového zpěváka. Tiskem byli jako možní náhradníci uváděni Allan Fryer z Fat Lip, bývalý zpěvák Ricka Wakemana Gary Pickford-Hopkins a Stevie Wright, zpěvák skupiny Easybeats. Uvažovalo se i o různých dalších kandidátech, včetně bývalého člena skupiny Moxy Buzze Shearmana, který se nemohl připojit kvůli problémům s hlasem, zpěváka skupiny Slade Noddyho Holdera a bývalého zpěváka skupiny Back Street Crawler Terryho Slessera.

Tahle jména ovšem připadala do úvahy přesně do té doby, než kapela obdržela nahrávku jedné kapely se sverní Anglie, která se jmenovala Geordie.

Jakmile si skupina poslechla pásek, okamžitě zavolali zpěvákovi, aby se dostavil na konkurs. Brian Johnson, který byl o patnáct měsíců mladší než Bon, na konkurzu zazpíval "Whole Lotta Rosie" z alba Let There Be Rock, "Highway to Hell" a "Nutbush City Limits" od Ika & Tiny Turnerových a na kapelu udělal dojem. Poté se skupina v následujících dnech propracovala přes zbytek seznamu uchazečů, i když Malcolm později prohlásil, že se pro Briana rozhodl hned na místě.

Angus Young později vzpomínal: "Vzpomínám si, že poprvé jsem Brianovo jméno slyšel od Bona. Bon se zmínil, že byl jednou v Anglii na turné s nějakou kapelou, a zmínil se, že Brian hrál v kapele Geordie. Bon řekl: 'Brian Johnson, to byl skvělý rokenrolový zpěvák ve stylu Little Richarda'. A to byl Bonův velký idol, Little Richard. Myslím, že když tehdy viděl Briana, pro Bona to znamenalo: 'No, je to člověk, který ví, o čem je rock and roll'. Zmínil se nám o tom v Austrálii. Myslím, že když jsme se rozhodli pokračovat, Brian byl první jméno, které nás s Malcolmem napadlo, a tak jsme si řekli, že bychom se měli podívat, jestli ho můžeme najít."

Dne 29. března Malcolm Young zavolal zpěvákovi a k Johnsonovu překvapení mu nabídl místo v kapele. Z úcty k Bonu Scottovi chtěla skupina zpěváka, který by nebyl pouhým jeho imitátorem. Kromě jeho výrazného hlasu, chování a lásky ke klasické soulové a bluesové hudbě na skupinu zapůsobila Johnsonova poutavá osobnost. 1. dubna 1980 byl Johnson oficiálně oznámen jako nový zpěvák AC/DC.

S Johnsonem jako novým zpěvákem skupina brzy dokončila tvorbu písní pro album Back in Black, kterou začala ještě se Scottem. Nahrávání proběhlo během sedmi týdnů na Bahamách od dubna do května 1980 s producentem Robertem Johnem "Muttem" Langem, který pracoval i na jejich předchozím albu Highway to Hell. Po jeho dokončení bylo smícháno v Electric Lady Studios v New Yorku. Celočerný obal alba byl navržen jako znamení smutku za Scotta.

Album Back in Black bylo vydáno ve Spojených státech 25. července 1980 (ve Velké Británii a ve zbytku Evropy vyšlo 31. července a v Austrálii 11. srpna) a stalo se nejprodávanějším albem AC/DC a hardrockovým mezníkem. Mezi hity patří "Hells Bells", "You Shook Me All Night Long", "Rock and Roll Ain't Noise Pollution" a titulní skladba. Okamžitě vyskočilo na první místo ve Velké Británii a na čtvrté místo v USA, kde strávilo 131 týdnů v žebříčku Billboard 200. Odhaduje se, že se ho po celém světě prodalo 50 milionů kopií a je jedním z nejprodávanějších alb v hudební historii.

Po vydání Back in Black se do britské hitparády znovu dostaly předchozí i desky Highway to Hell, If You Want Blood You've Got It a Let There Be Rock, čímž se AC/DC stali první kapelou od dob The Beatles, která měla čtyři alba současně v britské Top 100. Americký úspěch alba přiměl Atlantic, americkou nahrávací společnost kapely, aby v USA poprvé vydala album Dirty Deeds Done Dirt Cheap z roku 1976; v květnu 1981 překonalo Back in Black na třetím místě americké hitparády.

Kapela album podpořila ročním světovým turné, které ji upevnilo mezi nejpopulárnější hudební skupiny počátku 80. let. Album se při svém prvním vydání setkalo také s pozitivním přijetím kritiky a od té doby bylo zařazeno na řadu seznamů nejlepších alb. Od svého původního vydání bylo album několikrát znovu vydáno a remasterováno, naposledy pro digitální distribuci. Dne 9. prosince 2019 získalo 25× platinovou desku od Americké asociace nahrávacího průmyslu (RIAA), čímž se stalo čtvrtým nejprodávanějším albem ve Spojených státech a nejprodávanějším albem, které se nikdy nedostalo na první místo americké hitparády.

Během léta následujícího roku se kapela znovu chystala do studia. Po třech týdnech zkoušení ve staré továrně u Paříže se přemístili do studiaEMI-Pathe Marconi, ale nedařilo se jim zachytit zvuk, který hledali. Po dvou týdnech marného snažení se vrátili do továrny s mobilním nahrávacím studiem. To se postaralo o doprovodné stopy, Vokály byly dotočeny později ve Family Sound Studios v Paříži.

Výsledkem bylo osmé studiové album skupiny For Those About to Rock We Salute You, které vyšlo v listopadu roku 1981 a rovněž se dobře prodávalo a bylo pozitivně přijato kritikou. Album bylo třetím a posledním počinem AC/DC ve spolupráci s producentem Robertem Johnem "Muttem" Langem. Stalo se také prvním albem AC/DC, které se kdy dostalo na první místo v americkém žebříčku Billboard a udrželo se na něm tři týdny.

Do dnešního dne v USA dosáhlo čtyř milionů prodaných kusů. Ve Velké Británii se dva singly z alba, "Let's Get It Up" a "For Those About to Rock (We Salute You)", dostaly na 13., resp. 15. místo. Celosvětově se alba prodalo odhadem sedm milionů kopií, což z něj dělá jedno z nejprodávanějších alb kapely na světě, nicméně ve Spojených státech zaznamenalo výrazný propad v prodejnosti, když se ho jako následovníka 25× platinového alba Back in Black prodaly pouze 4 miliony..

Při přípravě devátého studiového alba Flick of the Switch, vydaného v roce 1983, se kapela rozešla s producentem Muttem Langem ve snaze obnovit syrovost a jednoduchost svých raných alb, ale album bylo považováno za nedotažené a nezapamatovatelné. Jeden kritik dokonce prohlásil, že kapela natočila devětkrát to samé album. V roce 1984 byla navíc kapela v anketě čtenářů časopisu Kerrang! zvolena osmým největším zklamáním roku. Nicméně album Flick of the Switch se nakonec dostalo na 4. místo britské hitparády a AC/DC zaznamenali menší úspěch se singly "Nervous Shakedown" a "Flick of the Switch".

Poté, co měl bubeník Phil Rudd problémy s drogami a alkoholem se jeho přátelství s Malcolmem Youngem zhoršilo a nakonec vyústilo ve fyzickou konfrontaci, po níž byl Rudd v polovině natáčení alba Flick of the Switch propuštěn.

Na jeho místo byl povolán bBývalý bubeník skupiny Procol Harum B. J. Wilson, aby pomohl dokončit nahrávání, ale jeho bicí party nakonec nebyly použity, protože Rudd už měl bicí hotové. Rudda nakonec nahradil v létě 1983 Simon Wright poté co kapela uspořádala více než 700 konkurzů v USA a Velké Británii. Simon Kirke ze skupin Free a Bad Company a Paul Thompson z Roxy Music byli dva z bubeníků, kteří se také účastnili konkurzu.

Desáté studiové album Fly on the Wall, které produkovali bratři Youngové v roce 1985, bylo rovněž považováno za neinspirativní a bez směru. Ve stejnojmenném videu se skupina představila v baru, kde hrála pět z deseti písní alba.

V roce 1986 se skupina vrátila do hitparád s písní "Who Made Who", která byla vytvořena pro rádio. Album Who Made Who, z kterého skladba pochází, bylo soundtrackem k filmu Stephena Kinga Maximum Overdrive a spojilo starší hity, jako například "You Shook Me All Night Long", s novějšími písněmi, jako je titulní skladba a dvě nové instrumentálky "D.T." a "Chase the Ace".

V únoru 1988 byli AC/DC uvedeni do Síně slávy Australské asociace nahrávacího průmyslu.

Jedenácté studiové Blow Up Your Video, vydané v roce 1988, bylo nahráno ve studiu Miraval v Le Val ve Francii a skupina se na něm znovu setkala se svými původními producenty Harrym Vandou a Georgem Youngem. Skupina nahrála devatenáct písní, z nichž pro finální vydání vybrala deset. Ačkoli bylo album později kritizováno za to, že obsahuje příliš mnoho "výplně", bylo komerčně úspěšné. Desky Blow Up Your Video se prodalo více kopií než předchozích dvou studiových alb dohromady a dostala se na druhé místo britské hitparády, což bylo nejvyšší umístění AC/DC od alba Back in Black v roce 1980.

Album obsahovalo singl "Heatseeker", který se dostal do první dvacítky britské hitparády, a populární píseň "That's the Way I Wanna Rock 'n' Roll". Světové turné Blow Up Your Video Tour začalo v únoru 1988 v australském Perthu. V dubnu téhož roku, po koncertních vystoupeních po celé Evropě, Malcolm Young oznámil, že si dává od turné pauzu, především proto, aby se začal léčit z alkoholismu. Na Malcolmovo místo dočasně nastoupil další člen rodiny Youngů, Stevie Young.

V roce 1989 opustil skupinu Simon Wright, aby pracoval na připravovaném albu kapely Dio Lock Up the Wolves, a nahradil ho veterán Chris Slade. Johnson nebyl několik měsíců k dispozici, když dokončoval svůj rozvod, a tak všechny písně pro další album napsali bratři Youngovi, v čemž pokračovali i při všech následujících deskách až do Rock or Bust v roce 2014.

V roce 1999 nahráli AC/DC své čtrnácté studiové album Stiff Upper Lip, které produkoval bratr George Young ve studiu Warehouse, opět ve Vancouveru. Album, které vyšlo v únoru 2000, bylo kritikou přijato lépe než Ballbreaker, ale bylo považováno za nedostatečné, co se týče nových nápadů, australské vydání obsahovalo bonusový disk se třemi propagačními videoklipy a několika živými vystoupeními nahranými v roce 1996 ve španělském Madridu.

Stiff Upper Lip dosáhlo prvního místa v pěti zemích včetně Argentiny a Německa, druhého místa ve třech zemích, ve Španělsku, Francii a Švýcarsku, třetího místa v Austrálii, pátého místa v Kanadě a Portugalsku a sedmého místa v Norsku, USA a Maďarsku. První singl, "Stiff Upper Lip", se udržel čtyři týdny na 1. místě v americkém žebříčku mainstreamového rocku. Tuto píseň skupina také živě předvedla, když v březnu 2000 vystoupila jako hudební host v pořadu Saturday Night Live. Další vydané singly se také umístily v hitparádě, "Satellite Blues" a "Safe in New York City" dosáhly 7. a 31. místa v žebříčku Billboard's Mainstream Rock Tracks.

V roce 2002 podepsala kapela dlouhodobou smlouvu na několik alb se společností Sony Music, která následně vydala řadu remasterovaných alb v rámci série remasterů AC/DC. Každé vydání obsahovalo rozšířený booklet se vzácnými fotografiemi, memorabiliemi a poznámkami. V roce 2003 byl remasterován a znovu vydán celý zpětný katalog (kromě Ballbreaker a Stiff Upper Lip, ty byly později znovu vydány v roce 2004). V roce 2003 byla skupina také uvedena do Rock and Rollové síně slávy.

Po skončení světového turné Black Ice Tour byla Youngovi diagnostikována rakovina plic. Ta byla léčena v raném stádiu, takže operace byla úspěšná a rakovina byla odstraněna. Měl ale také blíže nespecifikované problémy se srdcem a byl mu voperován kardiostimulátor.

V dubnu 2014 Malcolm vážně onemocněl a nebyl schopen pokračovat ve vystupování. 16. dubna 2014 AC/DC vydali prohlášení, že si dává pauzu od kapely kvůli špatnému zdravotnímu stavu, nicméně zpěvák Brian Johnson uvedl, že navzdory dřívějším zprávám AC/DC nekončí: "Rozhodně se dáme dohromady v květnu ve Vancouveru. Vezmeme kytary, uděláme si pohodičku a uvidíme, jestli někdo nemá nějaké melodie nebo nápady. Pokud se něco stane, nahrajeme to." V červenci Johnson prozradil, že Young je v nemocnici, kde se léčí s blíže nespecifikovaným onemocněním, a během květnových nahrávacích sessions ho ve studiu nahradil kytarista Stevie Young, jeho synovec. 24. září 2014 management kapely oznámil, že oficiálně odchází do důchodu a ke kapele se nevrátí. Stevie Young nadále zaskakoval za Malcolma na světovém turné Rock or Bust 2015 a nakonec se stal jeho plnohodnotným náhradníkem.

Dne 26. září 2014 deník The Sydney Morning Herald oznámil, že Malcolmu Youngovi byla diagnostikována demence a byl přijat do domova důchodců, kde se mu dostalo celodenní péče. V tomto článku byl citován zdroj z Youngovy blízkosti, který uvedl, že má úplnou ztrátu krátkodobé paměti. O čtyři dny později potvrdila Youngovo onemocnění demencí také jeho rodina s tím, že Young trpí demencí a rodina děkuje za respektování jejich soukromí.

V následných rozhovorech Angus uvedl, že jeho bratr měl výpadky paměti a soustředění již před natáčením Black Ice a že se léčil i během světového turné, které skončilo v roce 2010. Angus potvrdil, že ačkoli jeho bratr nehrál na albu Rock or Bust z roku 2014: "Stále má rád svou hudbu. Dbáme na to, aby měl svého Chucka Berryho, a trochu Buddyho Hollyho." Dodal, že AC/DC budou pokračovat podle bratrových přání a standardů: "Podívejte se, Malcolm i se svým zdravotním stavem koncertoval, dokud to už nemohl dělat." Ve stejném rozhovoru Angus uvedl, že Young před každým koncertem opakovaně zkoušel písně AC/DC, jen aby si pamatoval, jak se povedly.

V rozhovoru pro Guitar Player o Youngových autorských zásluhách na albu Rock or Bust Angus prohlásil: "Mal dělal, co mohl, dokud to už nezvládl, ale já mám veškerý materiál, na kterém pracoval. Byla tam spousta riffů, nápadů a kousků refrénů. Doplňoval jsem věci, abych zjistil, jestli máme písničku. Každé album, které jsme kdy udělali, bylo takové. Vždycky tam byl kousek z minulosti, kousek z toho, co jsme měli úplně nové, a někdy jen starý nápad, na kterém jsme buď já, nebo Malcolm pracovali, ale nikdy jsme ho nedokončili. Proces psaní písní se vlastně nezměnil, až na to, že Mal u toho fyzicky nebyl. Takže když přišlo na psaní a skládání věcí, byl tam se mnou Stevie. Malcolm byl vždycky skvělý organizátor. Vždycky měl přehled o věcech, které jsme společně psali. Zaznamenával to, datoval, dělal si poznámky. Moje nahrávky - pokud se tomu tak dá říkat - jsou vždycky chaotické. Takže tentokrát mi Stevie pomohl uspořádat spoustu toho, co tam bylo.

Malcolm Young zemřel na následky nemoci 18. listopadu 2017 ve věku 64 let v Lulworth House v Elizabeth Bay. 28. listopadu se konal jeho pohřeb v katedrále svaté Marie v Sydney. O několik týdnů dříve,22. října 2017, zemřel v 70ti letech i jeho starší bratr George.

29. srpna 2014 vydal bubeník Phil Ruddsvé první sólové album Head Job. Potvrdil, že se uskuteční další turné AC/DC, a prohlásil, že kapela nemá v úmyslu odejít do důchodu. Dne 23. září 2014 společnost Alberts Management prozradila, že šestnácté studiové album skupiny Rock or Bust, které bude obsahovat jedenáct nových skladeb, vyjde 28. listopadu 2014 jako první album v historii skupiny bez Malcolma Younga. Skupina také oznámila plány na světové turné k propagaci nového alba, na kterém Malcolma nahradí Angusův synovec Stevie Young.

6. listopadu 2014 byl Rudd po policejní razii v jeho domě obviněn z pokusu o objednání vraždy, vyhrožování zabitím, držení metamfetaminu a držení marihuany. Obvinění z pokusu o objednání vraždy bylo následující den staženo, ale ostatní obvinění zůstala. AC/DC vydali prohlášení, ve kterém objasnili, že turné propagující album Rock or Bust bude pokračovat, ale neuvedli, zda se ho Rudd zúčastní, nebo zda je stále členem skupiny.

Na charitativní autogramiádě před udílením cen Grammy se skupina nechala vyfotografovat společně s bývalým bubeníkem Chrisem Sladem. Později bylo potvrzeno, že se ke kapele na Grammy a nadcházející turné vrátil. V dubnu 2015 se Rudd přiznal k obvinění z užívání drog a vyhrožování zabitím bývalému asistentovi. Krátce poté byl Rudd na webových stránkách kapely odstraněn jako bubeník a nahrazen Sladem. 9. července 2015 bylo Ruddovi zamítnuto propuštění bez odsouzení a byl odsouzen k osmiměsíčnímu domácímu vězení. V roce 2015 byl Rudd propuštěn na svobodu a byl mu uložen trest odnětí svobody.

Dne 7. března 2016 skupina oznámila, že posledních deset koncertů světového turné Rock or Bust bude přeloženo, protože Johnsonovi lékaři nařídili, aby okamžitě přestal koncertovat, protože se u něj zrychlila ztráta sluchu a hrozí mu, že pokud bude na cestách pokračovat, úplně ohluchne. Deset zrušených koncertů bude odehráno "pravděpodobně s hostujícím zpěvákem" později v průběhu roku, takže Johnsonova budoucnost na turné se skupinou zůstala nejistá.

Johnson později v pořadu The Howard Stern Show prohlásil, že jeho ztráta sluchu nevznikla v důsledku 36letého vystupování s AC/DC, ale spíše kvůli jeho lásce k automobilovým závodům a tím, že si během jednoho závodu zapomněl nasadit špunty do uší, takže se mu protrhl levý ušní bubínek.

Dne 19. dubna 2016 vydal Johnson oficiální prohlášení ohledně svých zdravotních problémů a neschopnosti koncertovat. V prohlášení přiznal své přetrvávající potíže se sluchem, ale uvedl, že hodlá pokračovat v nahrávání a případně obnovit turné, pokud se jeho zdravotní stav dostatečně zlepší. Výslovně také poděkoval Angusi Youngovi a Cliffu Williamsovi za jejich podporu během svého působení v kapele. Svůj v té době poslední koncert s AC/DC odehrál 28. února 2016 ve Sprint Center v Kansas City.

Dne 16. dubna 2016 vydali AC/DC prohlášení, ve kterém oznámili, že se na zbývající koncerty turné v roce 2016 přidal frontman skupiny Guns N' Roses Axl Rose jako zpěvák kapely. Prohlášení znělo: "Členové kapely AC/DC by rádi poděkovali Brianu Johnsonovi za jeho přínos a oddanost kapele v průběhu let. Přejeme mu vše nejlepší v souvislosti s jeho problémy se sluchem a budoucími podniky. I když si přejeme, aby toto turné skončilo tak, jak začalo, chápeme, respektujeme a podporujeme Brianovo rozhodnutí ukončit turné a zachránit si sluch. Jsme odhodláni splnit zbývající část našich koncertních závazků vůči všem, kteří nás v průběhu let podporovali, a máme to štěstí, že Axl Rose laskavě nabídl svou podporu, aby nám pomohl tento závazek splnit. AC/DC budou pokračovat ve svém světovém turné Rock or Bust World Tour a Axl Rose se k nim připojí jako zpěvák."

8. července 2016 Cliff Williams v rozhovoru pro Gulfshore Life naznačil, že kapelu opouští: "Bylo to to, co jsem znal posledních 40 let, ale po tomto turné se stahuji z koncertování a nahrávání. Ztráta Malcolma, ta věc s Philem a teď s Brianem, je to jiné zvíře. Vnitřně cítím, že je to správná věc." Na konci světového turné Rock or Bust World Tour vydal videoprohlášení, v němž potvrdil svůj odchod. 20. září 2016 se ve Filadelfii konalo jeho poslední vystoupení s kapelou.

Po skončení turné Rock or Bust v roce 2016 si AC/DC dali pauzu. V následujících letech se ale začalo spekulovat o tom, že se bývalí členové Johnson a Rudd vrátili a opět s kapelou spolupracují, poté co jedna z fanynek žijící poblíž studia The Warehouse ve Vancouveru v B.C. tvrdila, že je z okna svého bytu pozorovala ve venkovním prostoru studia.

Dne 28. září 2020 AC/DC aktualizovali své účty na sociálních sítích krátkým videoklipem, který zobrazuje rozsvícení neonového světla ve tvaru loga kapely s bleskem. To vedlo ke spekulacím, že se chystají oznámit svůj comeback, možná již tento nebo příští týden. Následující den byly oficiální webové stránky kapely přesměrovány na pwrup.acdc.com a aktualizovány o internetový obchod AC/DC a e-mailovou přihlášku Power Up, což vedlo ke spekulacím, že Power Up bude název nového alba.

Dne 30. září 2020 AC/DC oficiálně potvrdili návrat Briana Johnsona, Phila Rudda a Cliffa Williamse do kapely spolu s Angusem a Steviem Youngem, čímž se znovu sešla sestava z nahrávání alba Rock or Bust.

Dne 1. října 2020 AC/DC zveřejnili úryvek své nové písně "Shot in the Dark". Krátce poté bylo na oficiálních stránkách skupiny zveřejněno několik fotografií několika různých plakátů vystavených v různých městech (z různých zemí) - například v Ashfieldu (před Ashfield Boys High School Anguse Younga), Lille, Londýně a Dallasu - s nápisem "PWR/UP" (stylizovaným jako PWR?UP).

Dne 7. října 2020 skupina potvrdila, že 13. listopadu 2020 vydá nové studiové album Power Up, a zveřejnila první singl z něj, "Shot in the Dark". Seznam skladeb alba byl odhalen na jejich webových stránkách prostřednictvím točícího se propagačního alba. Angus Young také poznamenal, že nové album je stejně jako Rock or Bust věnováno Malcolmu Youngovi, podobně jako Back in Black bylo věnováno Bonovi Scottovi.

AC/DC se označují za rock and rollovou kapelu, nic víc, nic míň. Podle Stephena Thomase Erlewina z AllMusic jsou jedním z určujících aktů hard rocku 70. let a reakcí na dobové art rockové a arena rockové výstřelky. Podle Alexise Petridise je jejich hudba tvrdý, záměrně základní blues-rock s vtipnými sexuálními narážkami a texty o rock and rollu. "Pro některé jsou AC/DC ultimátní heavy metalovou kapelou," napsal Tim Jonze v deníku The Guardian, "ale pro jiné nejsou AC/DC vůbec heavy metalovou kapelou, jsou klasickou rockovou kapelou - a nazývat je heavy metalem je zrádné."

Ke kontroverznosti kategorizace jejich hudby McParland napsal: " AC/DC budou tvrdit, že nejsou specificky metalovou kapelou. Jejich hudbu - hlasitou, tvrdou a kytarovou - lze nejlépe popsat jako hard rock. Jsou však lidé, kteří budou tvrdit, že jsou nesporně metaloví. V tom spočívá stálý problém kategorizace. AC/DC sice odkazují na podsvětí a svým posluchačům dali "Highway to Hell" a "Hell's Bells", ale jejich písně jsou postaveny na přímočarých durových a mollových power akordech. Nejsou modálně rozvinuté, jako je tomu u velké části heavymetalových skladeb. Jejich zvuk je hlasitý a ostrý, nikoliv zablácený nebo rozladěný.

Podle hudebního novináře z Vulture Davida Marcheseho byl instrumentálním základem jednoduchého zvuku kapely bubeník - Rudd, Wright nebo Slade -, který v každém taktu udeřil na kopák při prvním a třetím úderu a na virbl při druhém a čtvrtém úderu; baskytarista Williams důsledně srážel osminovou notu; Angus Young hrál sólové party, které měly jasnou architekturu a dokonce i jakýsi švih, zběsilým, napůl dementním způsobem; a Malcolm Young hrál na "hnací", ale přesto vyladěnou rytmickou kytaru, která se vyznačovala drobnými chuknutími, zadrháváním a tichem, které dávaly monstrózním riffům život.

Po většinu doby Malcolm používal při nahrávání ve studiu k zesílení rytmické kytary hlavu Marshall Super Bass. Podle Chrise Gilla z časopisu Guitar World pomohl tento zesilovač definovat jeho charakteristický kytarový tón: "čistý, ale co nejhlasitější, aby se pohyboval na hraně zkreslení výkonového zesilovače a poskytoval ideální kombinaci grindu, twangu, cinkotu a crunche, bez zkreslených 'chlupů' z předzesilovače, šumění nebo komprese", jak je slyšet ve skladbách jako "Let There Be Rock", "Dirty Deeds", "For Those About to Rock" a "Thunderstruck". V letech 1978 až 1980 však Young používal 100wattovou master volume hlavu Marshall 2203, což podle Gillových spekulací mohlo přispět k mírně zkreslenějšímu a temnějšímu tónu kytary na albech z tohoto období, včetně Powerage a Back in Black.

Při srovnání vokalistů AC/DC Robert Christgau uvedl, že Bon Scott vykazoval "blokovské skřehotání" a "šarm", často zpíval o sexuální agresi pod rouškou zábavy: "Podobně jako Ian Hunter nebo Roger Chapman, i když bez jejich rozvernosti, se baví tím, že je špinavý mladý muž". Johnson podle něj disponoval "třikrát větším rozsahem a výkonem" jako vokalista a zároveň projektoval postavu "chlapa jako fantasy-fikčního poloboha". V době, kdy se Johnson plně aklimatizoval s albem For Those About to Rock We Salute You z roku 1981, definoval podle Christgaua hymnickou velkolepost, která se k postavení kapely hodila víc než staromódní chraplavost Bona Scotta, i když méně inteligentním způsobem.

Během kariéry kapely byly její písně kritizovány jako zjednodušené, monotónní, záměrně nízké a sexistické. David Marchese z Vulture napsal: "Bez ohledu na autora textů, ať už to byl Scott (který byl schopen skutečného vtipu a barvitosti), Johnson nebo bratři Youngovi, je v tvorbě kapely cítit hluboké napětí misogynie, které se pohybuje od pocitu strašlivého zastarání až k přímému odsouzení." Podle Christgaua z roku 1988 je krutou pravdou, že sexismus nikdy nedržel velkého rock-and-rolla při zemi - od Muddyho po Lemmyho spousta dynamitové hudby objektivizovala ženy nepřístojným způsobem. Fanoušci kapely hájili její hudbu vyzdvihováním jejího "sprostého humoru", zatímco členové skupiny obecně odmítali tvrzení, že jejich písně jsou sexistické, a tvrdili, že jsou míněny jako vtip. V rozhovoru se Sylvie Simmonsovou pro časopis Mojo Angus označil kapelu za vtipálky víc než cokoli jiného, zatímco Malcolm řekl: "Nejsme jako nějaká macho kapela. Hudbu bereme mnohem vážněji než texty, které jsou jen nahozenými řádky."

Pro knihu Under My Thumb: Songs That Hate Women and the Women Who Love Them Fiona Sturgesová, umělecká kritička deníku The Guardian, přispěla esejem, v němž zhodnotila svou lásku k AC/DC. Přiznala sice, že je feministka a že hudba kapely je pro ni problematická, ale domnívala se, že pro posluchačky bude "hloupé, na rozdíl od škodlivého", pokud dokážou kapelu pochopit jako "bandu arci sexuálně posedlých idiotů s ostrými melodiemi a několika vážně zabijáckými riffy". Navzdory "nepříjemnému výsměchu" v písni "Carry Me Home", kde se mluví o ženě, která "není žádná dáma", "fantazii o znásilnění" v písni "Let Me Put My Love into You" a obecně jednorozměrnému vykreslení žen, Sturgesová uvedla, že písně jako "Whole Lotta Rosie" a "You Shook Me All Night Long" ukazují, že ženské postavy se také dobře baví a jsou častěji než jindy v sexuálním ohledu na místě řidiče. Jsou to muži, kteří působí pasivně a beznadějně, ohromeni v přítomnosti sexuálních partnerek, které jsou zkušenější a obratnější než oni."

Stejně jako mnoho jiných kapel jejich éry, i AC/DC narazili na satanistickou paniku 80. let. Tento všeobecný strach z moderního hard rocku a heavy metalu se v případě kapely výrazně zvýšil, když byl zatčen sériový vrah Richard Ramirez. Ramirez, tiskem přezdívaný "Night Stalker" (Noční lovec), policii řekl, že ho k vraždě dohnala skladba "Night Prowler" z alba Highway to Hell z roku 1979. Policie také tvrdila, že Ramirez měl na sobě tričko AC/DC a na jednom z míst činu zanechal i čepici AC/DC. Padala obvinění, že kapela jsou uctívači ďábla, analyzoval se text písně "Night Prowler" a některé noviny se pokoušely spojit Ramirezův satanismus s názvem skupiny a došly k závěru, že ve skutečnosti znamená Anti-Christ/Devil's Child (nebo Devil's Children).