V New Yorku, na Long Islandu, vzniká BLUE ÖYSTER CULT, americká hardrocková a heavy metalová skupina, která následovala první vlnu inovátorů - Black Sabbath, Led Zeppelin nebo Deep Purple. Proslavila se používáním sci-fi témat v textech a epickými živými představeními. Také byla pravděpodobně první skupinou, která použila lasery. Singl „Donť Fear The Reaper“ z alba Agents of Fortune (1976) dosáhl v USA žebříčku 12. místa a skupina se v té době stala kultem. Dohromady prodali přes 14 milion alb.

Blue Öyster Cult vznikli v roce 1967 jako Soft White Underbelly (pod tímto názvem skupina příležitostně vystupovala v 70. a 80. letech na malých klubových koncertech ve Spojených státech a Velké Británii) ve společném domě na univerzitě Stony Brook na Long Islandu, když rockový kritik Sandy Pearlman zaslechl jam session, kterou tvořil spolužák ze Stony Brook Donald Roeser a jeho přátelé. Pearlman se nabídl, že se stane manažerem a tvůrčím partnerem kapely, s čímž kapela souhlasila. Původní sestavu kapely tvořili kytarista Roeser, bubeník Albert Bouchard, klávesista Allen Lanier, zpěváci Jeff Kagel (aka Krishna Das) a Les Braunstein a baskytarista Andrew Winters.

V říjnu 1967 skupina poprvé vystoupila jako doprovodná kapela Steva Noonana v tělocvičně Stony Brook University, koncert objednal Pearlman. Název skupiny pochází z popisu Winstona Churchilla, který označil Itálii za "měkký podbřišek Osy". Pearlman byl pro kapelu důležitý - dokázal jim zajistit koncerty a nahrávací smlouvy s firmami Elektra a Columbia a poskytl jim své básně, které použili jako texty mnoha svých písní, včetně "Astronomy". Textař Richard Meltzer, rovněž student Stony Brook University, poskytoval kapele texty od jejích začátků až po poslední studiové album. V roce 1968 se skupina nastěhovala do svého prvního společného domu v Thomastonu v oblasti Great Neck ve státě New York a nahrála materiál pro společnost Elektra Records.

Braunstein odehrál svůj poslední koncert jako zpěvák Soft White Underbelly na jaře 1969, jeho odchod vedl Elektru k tomu, že album nahrané s jeho zpěvem odložila.

Eric Bloom byl skupinou najat jako akustický inženýr a nakonec se stal hlavním zpěvákem a nahradil Braunsteina díky sérii tří nepravděpodobných náhod. Jednou z nich bylo, že se Lanier rozhodl připojit k Bloomovi při cestě na koncert na severu státu, kde strávil noc s Bloomovými bývalými kolegy z vysoké školy a poslechl si staré nahrávky Bloomova vokálního talentu. Díky tomu byla Bloomovi nabídnuta práce zpěváka skupiny Soft White Underbelly. Špatná recenze koncertu ve Fillmore East v roce 1969 však přiměla Pearlmana změnit název kapely - nejprve na Oaxaca, poté na Stalk-Forrest Group. Pearlman dal také umělecká jména jednotlivým členům skupiny (Jesse Python za Erica Blooma, Andy Panda za Andyho Winterse, Prince Omega za Alberta Boucharda, La Verne za Allena Laniera), pouze Buck Dharma si ponechal své.

Kapela nahrála pro Elektru ještě jedno album, ale u Elektra Records vyšel pouze jeden singl "What Is Quicksand?" (a to pouze v promo edici 300 kusů). Album nakonec vyšlo s dalšími výstupy u Rhino Handmade Records jako St. Cecilia: The Elektra Recordings ažv roce 2001. Na albu zpíval Bloom jako hlavní zpěvák, ale v několika písních zpíval hlavní vokály také Roeser, což je vzorec sdílení hlavních vokálů, který pokračoval po celou kariéru kapely. Pod Bloomovým vedením se Soft White Underbelly a Stalk-Forrest Group staly domácími kapelami Stony Brook University, které byly na univerzitní půdě populární.

Po několika dalších dočasných názvech kapely, včetně Santos Sisters, se skupina v roce 1971 ustálila na názvu Blue Öyster Cult. Newyorský producent/skladatel a autor znělek David Lucas viděl kapelu vystupovat, vzal ji do svého nahrávacího studia Warehouse a vyprodukoval čtyři demosnímky, s nimiž se Pearlmanovi podařilo zajistit přejmenované skupině další konkurz u Columbia Records. Clive Davisovi se líbilo, co slyšel, a podepsal s kapelou smlouvu. První album následně produkoval a nahrál Lucas na osmistopou desku v Lucasově studiu. Basák Andy Winters poté skupinu opustil a nahradil ho Bouchardův bratr Joe Bouchard.

Debutové album Blue Öyster Cult vyšlo v lednu 1972 a jeho černobílý obal navrhl výtvarník Bill Gawlik. Album obsahovalo písně "Cities on Flame with Rock and Roll", "Stairway to the Stars" a "Then Came the Last Days of May". V této době se zvuk kapely již více orientoval na hard rock, ale v písních jako "She's As Beautiful As a Foot" a "Redeemed" se také výrazně projevily psychedelické kořeny kapely. Pearlman chtěl, aby se skupina stala americkou odpovědí na Black Sabbath. Všichni členové kapely kromě Allena Laniera zpívali hlavní písně, což pokračovalo i na mnoha následujících albech, ačkoli většinu písní zpíval zpěvák Eric Bloom. Album se dobře prodávalo a Blue Öyster Cult absolvovali turné s umělci jako Byrds, Mahavishnu Orchestra a Alice Cooper. Během turné se zvuk skupiny stal těžším a přímočařejším.

Jejich další album Tyranny and Mutation, vydané v roce 1973, vzniklo během turné k prvnímu LP. Obsahovalo písně jako "The Red and the Black", "Hot Rails to Hell" a "Baby Ice Dog", první z mnoha spoluprací skupiny s Patti Smith. Vyznačovalo se tvrdším rockovým přístupem než dříve, ačkoli písně kapely byly také stále složitější. Album překonalo svého předchůdce, což byl trend, který pokračoval i na několika dalších albech.

Třetí album skupiny, Secret Treaties (1974), získalo pozitivní recenze a obsahovalo písně jako "Career of Evil" (spoluautorka Patti Smith), "Dominance and Submission" a "Astronomy". V důsledku neustálého koncertování byla nyní skupina schopna být headlinery. Album pokračovalo ve vzestupném trendu prodeje a nakonec se stalo zlatým. Jelikož všechna tři alba z tohoto formativního období měla černobílé obaly, bylo toto období jejich kariéry fanoušky a kritiky nazýváno "černobílými léty".

První živé album On Your Feet or on Your Knees (1975) dosáhlo většího úspěchu a stalo se zlatým. Jeho úspěch poskytl kapele více času na práci na jeho pokračování. Členové kapely si mohli pořídit domácí nahrávací zařízení a nahrát demosnímky pro další album.

Jejich další studiové album Agents of Fortune (1976) bylo prvním, které získalo platinu a které opět produkoval David Lucas. Obsahovalo hitový singl "(Don't Fear) The Reaper", který se dostal na 12. místo hitparády Billboard a stal se klasikou hardrockového žánru. Dalšími významnými skladbami na albu byly "(This Ain't) The Summer of Love", "E.T.I. (Extra-Terrestrial Intelligence)" a "The Revenge of Vera Gemini". Před nahráváním alba nahráli členové kapely doma demosnímky písní, a tak se jejich tvorba stala více individuální, přičemž v žádné z písní se neprojevovala spolupráce členů kapely, která byla běžná na jejich dřívějších albech. Ačkoli album stále obsahovalo jejich charakteristický hard rock se zlověstnými texty, písně měly konvenčnější strukturu a produkce byla vybroušenější. Poprvé a naposledy se na albu objevily hlavní vokály všech pěti členů kapely, přičemž Allen Lanier zpíval hlavní vokál v písni "True Confessions". Albert Bouchard zpíval hlavní písně ve třech skladbách a Joe Bouchard a Donald Roeser po jedné, Eric Bloom se nakonec ujal vedení pouze ve čtyřech z deseti písní alba.

Na turné skupina přidala ke své světelné show lasery, kterými se stala známou. Patřili mezi první kapely, které při vystoupeních používaly lasery.

Jejich další album, Spectres (1977), obsahovalo rádiový hit "Godzilla" a stalo se jedním z nejprodávanějších alb kapely s dalšími známými písněmi jako "I Love the Night" a "Goin' Through the Motions". Jeho prodeje však nebyly tak vysoké jako u předchozího alba, získalo zlatou, ale nikoli platinovou desku, a stalo se tak jejich prvním albem, kterého se prodalo méně než jeho předchůdce. Vyznačovalo se ještě uhlazenější produkcí a pokračovalo v trendu rozsáhlého rozdělení hlavních vokálů mezi členy, ačkoli Allen Lanier nezpíval hlavní vokál. Stejně jako na předchozím albu zpíval Eric Bloom hlavní roli v méně než polovině písní.

Kapela poté vydala další živé album Some Enchanted Evening (1978). Ačkoli bylo zamýšleno jako další dvojalbum v duchu On Your Feet or on Your Knees, Columbia trvala na jeho úpravě do délky jednoho alba. Album mělo obrovský komerční úspěch, stalo se nejpopulárnějším albem Blue Öyster Cult a nakonec se ho prodalo přes dva miliony kopií. Ukázalo se také, že ačkoli studiová tvorba kapely je stále lépe produkovaná, na pódiu je to stále hardrocková kapela.

Následovalo studiové album Mirrors (1979). Pro Mirrors si skupina místo předchozích producentů Sandyho Pearlmana (který se místo toho stal manažerem Black Sabbath) a Murrayho Krugmana vybrali Toma Wermana, který spolupracoval s takovými kapelami, jako byli Cheap Trick nebo Ted Nugent. Na albu byla dosud nejlesklejší produkce kapely. Roeser, zpěvák největších hitů kapely, se také více prosadil jako vokalista a zpíval ve čtyřech z devíti písní. Výsledný prodej alba však byl spíše zklamáním.

Pearlmanovo spojení s Black Sabbath vedlo k tomu, že na další desku byl najat sabbathovský producent Heaven and Hell Martin Birch. Na albu se kapela vrátila ke svým hardrockovým kořenům, a přestože se oba bratři Bouchardové a kytarista Roeser vystřídali v hlavních vokálech, většinu skladeb zpíval Bloom. Výsledek byl pozitivní, album Cultösaurus Erectus (1980) se dočkalo dobrých recenzí. Ve Velké Británii se album dostalo na dvanáctou příčku, ale ve Spojených státech si nevedlo tak dobře. Píseň "Black Blade", kterou Bloom napsal s textem autora sci-fi a fantasy Michaela Moorcocka, je jakýmsi převyprávěním Moorcockovy epické ságy Elric of Melniboné. Kapela na podporu tohoto alba také absolvovala společné turné s Black Sabbath, které nazvala "Black and Blue".

Birch produkoval i další album skupiny, Fire of Unknown Origin (1981), které se umístilo na 24. místě žebříčku Billboard 200 a stalo se tak nejlépe prodávaným albem skupiny. Největším hitem tohoto alba byl Top 40 hit "Burnin' for You", píseň, kterou Roeser napsal s textem Richarda Meltzera. Chtěl ji použít na svém sólovém albu Flat Out (1982), ale nechal se přesvědčit, aby ji místo toho použil na albu Blue Öyster Cult. Oživení těžšího zvuku kapely pokračovalo, i když s poměrně silným využitím syntezátorů a v několika skladbách byl patrný vliv nové vlny. Obsahovalo další fanoušky oblíbené skladby, jako například "Joan Crawford" (inspirovanou knihou a filmem Mommie Dearest) a "Veteran of the Psychic Wars", další píseň, na níž se Moorcock podílel. Několik písní bylo napsáno pro animovaný film Heavy Metal, ale pouze "Veteran of the Psychic Wars" (která nebyla napsána pro Heavy Metal) byla ve filmu skutečně použita. Album znamenalo pro kapelu silné komerční oživení a dosáhlo zlatého statusu, což se podařilo jejich prvnímu studiovému albu od dob Spectres.

Během turné k desce Fire of Unknown Origin se Albert Bouchard nepohodl s ostatními a opustil kapelu, na bicí místo něj nastoupil Rick Downey (dříve osvětlovač kapely). Tím skončila původní a nejznámější sestava kapely.

Po odchodu z kapely pracoval Albert Bouchard pět let na sólovém albu podle básně Sandyho Pearlmana "Imaginos". Blue Öyster Cult také vydali třetí živé album Extraterrestrial Live. Poté se kapela odebrala do studia, aby natočila další album The Revölution by Night (1983), jehož producentem byl Bruce Fairbairn. Po dvou albech, na nichž se kapela vrátila k tvrdšímu rockovému zvuku, přijala zvuk více zaměřený na rádia a AOR, přičemž Fairbairn zajišťoval produkci ve stylu 80. let. Tento přístup se setkal s určitým úspěchem, zejména v případě singlu Roeser "Shooting Shark", jehož spoluautorkou byla Patti Smith a na baskytaru hrál Randy Jackson a který se v hitparádě umístil na 83. místě. Bloomova skladba "Take Me Away" se hrála v rádiích na vlnách FM. Album však nedosáhlo prodejnosti svého předchůdce, nedosáhlo zlatého statusu a znamenalo začátek druhého komerčního úpadku skupiny. Po turné k albu Revölution odešel Rick Downey a Blue Öyster Cult zůstali bez bubeníka.

Kapela se znovu spojila s Albertem Bouchardem na kalifornském turné v únoru 1985, nechvalně známém jako "Albert Returns" Tour. Tato dohoda byla pouze dočasná a způsobila další napětí mezi kapelou a Bouchardem, protože si myslel, že zůstane natrvalo, což se nestalo. Kapela ho měla v úmyslu využít pouze jako záskok na poslední chvíli, než se podaří získat jiného bubeníka, což vyústilo v Bouchardův odchod po skončení turné. Krátce poté odešel i Allen Lanier, takže kapela zůstala bez klávesisty a měla jen tři původní členy. Tuto inkarnaci kapely někdy fanoušci označovali jako "3ÖC" , což je slovní hříčka s ohledem na počet zbývajících původních členů.

Blue Öyster Cult najali bubeníka Jimmyho Wilcoxe a klávesistu Tommyho Zvonchecka, aby dokončili album Club Ninja, které bylo špatně přijato a pouze skladba "Dancin' in the Ruins" - jedna z několika písní na desce napsaných výhradně externími autory - zaznamenala minimální úspěch v rádiích a na MTV. Nejznámějším originálem na albu je "Perfect Water", kterou napsali Dharma a Jim Carroll (známý autor The Basketball Diaries). Zatímco členové kapely se o albu zpětně vyjadřovali většinou s despektem, Joe Bouchard prohlásil, že "Perfect Water" je dokonale geniální.

Kapela absolvovala turné v Německu, po kterém odešel baskytarista Bouchard, a z klasické sestavy tak zůstali pouze dva členové: Eric Bloom a Donald Roeser. Někteří lidé v tomto období označovali kapelu jako "Two Öyster Cult". Na místo Joea byl najat Jon Rogers a tato verze kapely dokončila turné v roce 1986. Po jeho skončení v tomto roce si kapela dala dočasnou přestávku v nahrávání a koncertování. Když Blue Öyster Cult dostali nabídku na turné v Řecku na začátku léta 1987, skupina se reformovala. Wilcox odešel, zatímco Zvoncheck byl propuštěn kvůli přílišným finančním požadavkům. Allen Lanier pak dostal nabídku, aby se k nim znovu připojil, a souhlasil, takže v nové sestavě nyní byli tři zakládající členové spolu s Jonem Rogersem, který se vrátil na baskytaru, a Ronem Riddlem jako novým bubeníkem.

Vydavatelství Columbia Records nemělo zájem vydat projekt Imaginos jako sólové album Alberta Boucharda, a tak bylo dohodnuto, že nahrávka vyjde v roce 1988 u Columbie jako album Blue Öyster Cult, s několika novými vokálními předělávkami od Blooma a Roesera a předělávkami sólové kytary od Roesera. Ty nahradily většinu hlavních vokálů Alberta Boucharda, stejně jako mnoho sólových kytarových partů, které nahráli session muzikanti. Joe Bouchard a Allen Lanier již dříve přispěli na album některými menšími klávesovými a doprovodnými vokálními party, což umožnilo uvést všech pět původních členů. Album se neprodávalo dobře (navzdory pozitivní recenzi v časopise Rolling Stone), a přestože tehdejší sestava (bez obou bratrů Bouchardů) absolvovala turné na podporu Imaginos, propagace ze strany vydavatelství prakticky neexistovala. Když mateřskou společnost Columbia Records CBS Records koupila společnost Sony a stala se z ní Sony Music Entertainment, Blue Öyster Cult z ní byli vyřazeni.

Kapela strávila následujících 11 let na turné, aniž by vydala album s novým materiálem, ačkoli přispěla dvěma novými písněmi na soundtrack k filmu Bad Channels, který vyšel v roce 1992, a v roce 1994 vydala také album znovu nahraných písní původní sestavy kapely nazvané Cult Classic. Během těchto let sice zůstali tři původní členové neměnní, ale v rytmické sekci kapely došlo k několika změnám. V roce 1991 odešel Ron Riddle a po něm následovala řada dalších bubeníků: Chuck Burgi (1991-1992, 1992-1995, 1996-1997), John Miceli (1992, 1995), John O'Reilly (1995-1996) a Bobby Rondinelli (1997-2004). Co se týče postu baskytaristy, Rogers odešel v roce 1995 a nahradil ho Danny Miranda.

Koncem 90. let si Blue Öyster Cult zajistili nahrávací smlouvu s CMC Records (později odkoupenou společností Sanctuary Records) a pokračovali v častém koncertování. Vydali dvě studiová alba: Heaven Forbid (1998) a Curse of the Hidden Mirror (2001). Na obou albech se objevily písně, jejichž spoluautorem byl spisovatel kyberpunkových/hororových románů John Shirley. Na prvním z nich hráli převážně Miranda na baskytaru a Burgi na bicí, i když v několika skladbách se objevil první baskytarista Jon Rogers a v jedné skladbě hrál na bicí Rondinelli, který se ke kapele připojil ke konci nahrávání. Na albu Curse of the Hidden Mirror se Miranda a Rondinelli podíleli na rytmické sekci a tato dvojice se podílela i na tvorbě písní. Ani jedno z těchto alb se neprodávalo dobře.

V roce 2002 následovala další živá nahrávka a DVD A Long Day's Night, obě pořízené z jednoho koncertu v Chicagu. I na tomto albu se podílela sestava Bloom, Roeser, Lanier, Miranda, Rondinelli. Přestože sestava kapely zůstávala od roku 1997 do roku 2004 stabilní, v roce 2004 začalo opět docházet k personálním změnám. V roce 2004 odešel Rondinelli a nahradil ho Jules Radino. Miranda odešel v průběhu téhož roku, aby se stal baskytaristou skupiny Queen + Paula Rodgerse na místo vysloužilého Johna Deacona. Nahradil ho Richie Castellano, který se na pódiu příležitostně střídal i jako zpěvák. V roce 2001 vydala reediční odnož společnosti Sony/Columbia, Legacy Records, rozšířené verze prvních čtyř studiových alb Blue Öyster Cult, včetně některých dříve nevydaných demosnímků a výstupů z albových sessions, živých nahrávek (z EP Live 72) a skladeb po albu Stalk-Forrest Group.

Allen Lanier ukončil koncertní činnost v roce 2007 poté, co se skupinou nevystupoval od konce roku 2006. Castellano přešel na rytmickou kytaru a klávesy (Castellano také zaskočil za nemocného Bucka Dharmu na dvou koncertech v roce 2005) a pozici baskytaristy převzal Rudy Sarzo (dříve člen Quiet Riot, Whitesnake, Ozzyho Osbourna a Dio), přičemž kapela využívala Dannyho Mirandu a Jona Rogerse jako hostující baskytaristy, kteří zaskakovali, když Sarzo nebyl k dispozici. Sarzo se pak stal oficiálním členem kapely, ačkoli Rogers nadále příležitostně zaskakoval, když byl Sarzo zaneprázdněn. V únoru 2007 pokračovala série remasterů Sony Legacy, v rámci které vyšly rozšířené verze studiového alba Spectres a živého alba Some Enchanted Evening.

V červnu 2012 skupina oznámila, že baskytarista Rudy Sarzo odchází z kapely a nahrazuje ho bývalý baskytarista skupiny Utopia Kasim Sulton. V srpnu téhož roku bylo oznámeno, že společnost Sony Legacy vydá 30. října 2012 sedmnáctidiskový box s názvem The Complete Columbia Albums Collection. Set obsahuje první kolo remasterované série a navíc dlouho očekávané remasterované verze alb On Your Feet or on Your Knees (1975), Mirrors, Cultösaurus Erectus, Fire Of Unknown Origin, Extraterrestrial Live, The Revölution by Night, Club Ninja a Imaginos. Exkluzivní součástí tohoto kompletu jsou také dva disky s raritními a dosud nevydanými béčky, demosnímky a rozhlasovými vysíláními. V roce 2012 se také při příležitosti oslav 40. výročí založení Blue Öyster Cult tehdejší inkarnace kapely poprvé po 25 letech sešla s dalšími původními členy Joem a Albertem Bouchardovými a Allenem Lanierem jako hosty na speciální akci v New Yorku.

Zakládající klávesista/kytarista Allen Lanier zemřel 14. srpna 2013 na chronickou obstrukční plicní nemoc.

V roce 2016 Albert Bouchard opět vystoupil jako host se současnou sestavou kapely na koncertech v New Yorku, Los Angeles, Dublinu a Londýně, kde Blue Öyster Cult zahráli celé album Agents of Fortune. Na koncertech zazněly písně z desky Agents of Fortune, které buď nebyly dosud živě hrány ("True Confessions", "The Revenge of Vera Gemini", "Sinful Love", "Tenderloin", "Debbie Denise"), nebo písně, které nebyly hrány od debutového turné k albu ("Morning Final"), a písně, které se buď už nehrály, nebo se nikdy nehrály často ("This Ain't the Summer of Love", "Tattoo Vampire"), a také fanoušky oblíbená "Five Guitars", která se nehrála od Albertova původního odchodu z kapely v roce 1981. Albert na koncertě hrál v následujících skladbách: "The Revenge of Vera Gemini" (zpěv, kytara), "Sinful Love" (zpěv, kytara), "Tattoo Vampire" (kytara), "Morning Final" (kytara), "Tenderloin" (činely), "Debbie Denise" (zpěv, akustická kytara), "Cities on Flame with Rock and Roll" (zpěv, bicí) a "Five Guitars" (kytara).

V květnu 2017 Bloom ve svém vystoupení v Castellanově podcastu "Band Geek" potvrdil, že existují předběžné plány na vydání nového alba v roce 2018 a že kapela v současné době zvažuje nabídky od několika nahrávacích společností. Uvedl také, že bývalý baskytarista Danny Miranda bude s kapelou hrát po zbytek roku kvůli Sultonovým předchozím závazkům na turné s Toddem Rundgrenem. Během téhož roku začaly oficiální webové stránky kapely uvádět Mirandu jako oficiálního člena s tím, že Miranda se "vrátil do BÖC" na začátku roku 2017.

V únoru 2019 Buck Dharma uvedl, že kapela bude nahrávat nové album, které by mělo vyjít na podzim. 10. července 2019 bylo oznámeno, že kapela podepsala smlouvu s Frontiers Music a že nové album skutečně vydá v roce 2020. "Od posledního studiového alba BÖC uplynula dlouhá doba. Nahrávání s Dannym, Richiem a Julesem by mělo být skvělou zkušeností, protože jsme spolu už léta koncertovali a s Buckem se těšíme, že je zapojíme do tvůrčího a nahrávacího procesu," řekl Bloom. "Současná kapela je SKVĚLÁ a nikdy nenahrávala jinak než naživo, takže cítíme, že teď je ten správný čas na napsání a nahrání nových písní. Zhruba polovina písní pro novou desku už existuje a zbytek bude dokončen v průběhu procesu," dodal Buck Dharma. V únoru 2020 zveřejnil Richie Castellano na Facebooku krátké video, v němž vystupuje on sám a Eric Bloom a v němž uvádí, že kapela pracuje na nové desce na dálku pomocí online nástroje pro audio spolupráci ConnectionOpen.

V srpnu 2020 kapela na svých webových stránkách oznámila, že 9. října 2020 vyjde její patnácté studiové album The Symbol Remains. Období devatenácti let mezi alby Curse of the Hidden Mirror a The Symbol Remains představuje nejdelší mezeru mezi studiovými alby v kariéře skupiny. Album bylo vydáno s velkým ohlasem kritiky, přičemž skladby jako "Box in my Head" a "Nightmare Epiphany" byly často chváleny jako návrat do formy poté, co se kapela zdánlivě odvrátila od rocku a přiklonila se k popu.

Název "Blue Öyster Cult" pochází z básně, kterou v 60. letech napsal manažer Sandy Pearlman. Byla součástí jeho poezie "Imaginos", později hojněji použité na jejich albu Imaginos (1988). Pearlman také vymyslel dřívější název kapely Soft White Underbelly (Měkké bílé podbřišky), a to z fráze, kterou použil Winston Churchill při popisu Itálie během druhé světové války. V Pearlmanově poezii byl "Blue Oyster Cult" skupinou mimozemšťanů, kteří se tajně shromáždili, aby řídili dějiny Země. "Zpočátku kapela nebyla s názvem spokojená, ale nakonec se s ním spokojila a pustila se do příprav na nahrávání své první desky...". V rozhovoru z roku 1976, který vyšel v britském hudebním časopise ZigZag, Pearlman vyprávěl historku, v níž vysvětloval, že původ názvu kapely je anagramem slov "Cully Stout Beer".

Přidání umlautu (přehlásky) navrhl Allen Lanier, ale rockový kritik Richard Meltzer tvrdí, že ho navrhl až poté, co Pearlman s názvem přišel, údajně "kvůli wagnerovskému aspektu metalu". Praxi používání umlautů nebo diakritických znamének v názvech vlastních kapel později okopírovaly i další skupiny, například Motörhead, Mötley Crüe nebo Queensryche.

Logo s hákovým křížem navrhl Bill Gawlik v lednu 1972 a objevuje se na všech albech kapely. V řecké mytologii je hákový kříž symbolem Krona (Kronos), krále Titánů a Diova otce a je alchymistickým symbolem olova (těžkého kovu), jednoho z nejtěžších kovů. Sandy Pearlman to zvážil v kombinaci s těžkým a zkresleným zvukem kytar kapely a rozhodl se, že označení "heavy metal" bude pro zvuk kapely výstižné. Symbol hákového kříže také připomínal astrologický symbol Saturna, římského boha zemědělství, a srp, který je spojován jak s Kronem (Kronem), tak se Saturnem (planetou i římským bohem). Metafyzické, alchymistické a mytologické konotace loga v kombinaci s jeho podobností s některými náboženskými symboly mu dodávaly nádech dekadence a tajemna.

Na obalu a etiketě svého druhého alba Tyranny and Mutation byla skupina poprvé označena jako "The Blue Öyster Cult".

Blue Öyster Cult zasáhli velkou oblast hard rocku a heavy metalu a díky svým často záhadným textům, literární tvorbě a odkazům na slavné autory byli označováni za "heavy metalovou kapelu myslícího člověka". Ovlivnili mnoho kapel včetně Iron Maiden, Metallicy, Fates Warning, Iced Earth, Cirith Ungol, Alice in Chains, Twisted Sister, Ratt, Steel Panther, Green River (a později Mudhoney), Body Count, Possessed, Candlemass, Saint Vitus, Trouble, Opeth, White Zombie, Kvelertak, HIM, Turbonegro, Radio Birdman, The Cult, The Minutemen, Firehose, Hoodoo Gurus, Widespread Panic, Queens of the Stone Age, Umphrey's McGee, Stabbing Westward, Royal Trux, a Moe. To jsou aspoň některé, které se o nich přímo zmiňují.

Vliv kapely přesáhl hudební sféru. Text písně "Astronomy" označil spisovatel Shawn St. Jean za inspiraci pro pozdější kapitoly svého fantasy románu Clotho's Loom, kde se v "Four Winds Bar" Sandyho Pearlmana odehrává část děje. Názvy a verše písní skupiny poskytly strukturu a děj třetímu románu Roberta Galbraitha (pseudonym J. K. Rowlingové) - Kariéra zla (román Cormoran Strike). Jejich hit "(Don't Fear) The Reaper" se objevil ve slavném skeči Saturday Night Live "More Cowbell". Původní nahrávku produkoval v newyorském studiu The Record Plant David Lucas, který s Roeserem nazpíval doprovodné vokály a uvedl dnes již proslulý part cowbellu, který možná hrál on sám, Albert Bouchard nebo Eric Bloom.

"(Don't Fear) The Reaper" byla použita také v hororové klasice spisovatele a režiséra Johna Carpentera Halloween (1978), v úvodní sekvenci miniseriálové adaptace románu The Stand (1994) Stephena Kinga a v coververzi skupiny The Mutton Birds pro hororovou komedii Petera Jacksona The Frighteners (1996). "(Don't Fear) The Reaper" byla použita také v celém komediálním filmu The Stoned Age (1994) a hraje roli v jeho ději. Ve filmu Gone Girl (2014) hraje píseň v rádiu během scény jízdy autem s hercem Benem Affleckem. Píseň byla také použita jako úvodní znělka a hlavní příběhový prvek v počítačové hře FMV "Ripper" od Take Two Interactive z roku 1996 a zazněla také ve videohře Returnal z roku 2021.