Události
Vychází album Stained Class
10.února vyšlo album Stained Class, čtvrté album britské metalové legendy Judas Priest. V roce 2017 se deska umístila na 43. místě v seznamu časopisu Rolling Stone "100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)".
Nové skupiny
Amebix
(GBR - crust punk)
Angeles de Infierno
(ESP - heavy metal, latin metal)
Anvil
(CAN - heavy metal, speed metal, thrash metal)
Aragorn
(GBR - NWOBHM)
Arkangel
(VEN - hard rock, heavy metal, latin metal)
Atomkraft
(GBR - NWOBHM, speed metal)
Blind Illusion
(USA - heavy metal, thrash metal)
Bodine
(NLD - heavy metal)
Cockney Rejects
(GBR - oi, punk, hard rock, NWOBHM)
Cracked Mirror
(GBR - NWOBHM)
Dark Star
(GBR - hard rock, NWOBHM)
Denigh
(GBR - NWOBHM)
Dragonslayer
(GBR - NWOBHM)
Earthshaker
(JPN - hard rock, heavy metal)
E. F. Band
(SWE - heavy metal)
Electric Sun
(DEU - heavy metal, neoklasický metal)
Exciter
(CAN - heavy metal, speed metal, thrash metal)
The Exploited
(GBR - 1978 - street punk, hardcore)
Fist
(GBR - NWOBHM, heavy metal, hard rock)
Gamma
(USA - hard rock, heavy metal)
The Gary Moore
(IRL - blues rock, hard rock, heavy metal)
GBH
(GBR - street punk, hardcore)
Gillan
(GBR - hard rock, NWOBHM)
Girlschool
(GBR - NWOBHM, heavy metal, hard rock)
Grand Prix
(GBR - NWOBHM)
IG-Elit
(CZE, Horní Dvořiště, Jihočeský kraj - bigbít, hard rock, heavy metal)
Leno
(ESP - hard rock, latin metal)
London
(USA - hard rock, heavy metal)
Mad Dog
(GBR - NWOBHM)
Mama’s Boys
(GBR - NWOBHM)
Messiah Prophet
(USA - křesťanský metal)
Money
(GBR - NWOBHM)
Nightwing
(GBR - NWOBHM)
Pagan Altar
(GBR - NWOBHM, doom metal)
Picture
(NLD - hard rock, heavy metal)
Plasmatics
(USA - punk rock, heavy metal)
Race Against Time
(GBR - 1978 - NWOBHM)
Savage
(GBR - NWOBHM)
Sledgehammer
(GBR - NWOBHM)
Trespass
(GBR - NWOBHM)
Tygers of Pan Tang
(GBR - NWOBHM)
Whitesnake
(GBR - hard rock, heavy metal, glam metal)
Wild Horses
(GBR - NWOBHM)
Wrathchild America
(USA - heavy metal, power metal)
Inspirativní alba
AC/DC – Powerage (28.dubna)
Alice Cooper – From the Inside (17.listopadu)
Angel – White Hot
The Angels – Face to Face
Bachman-Turner Overdrive – Street Action
Bird Control – Titanic
Black Sabbath - Never Say Die! (29.zaří)
Boston - Don't Look Back
Bow Wow - Garantee
Budgie - Impeckable (17.února)
The Dictators – Bloodbrothers
Gary Moore – Back on the Streets
Geordie – No Good Woman
Gillan – Japanese Album
Gordi – Čovek
Heavy Load – Full Speed at High Level
Cheap Trick – Heaven Tonight
Jerusalem – Volume 1
Judas Priest – Stained Class (10.února)
Judas Priest – Killing Machine (9.října)
Krokus – Pain Killer/Pay It In Metal (30.října)
Legs Diamond – Fire Power
Magnum – Kingdom of Madness
Marseille – Red White and Slightly Blue
Moxy – Under the Lights
Quiet Riot – Quiet Riot II (2.prosince)
Rainbow – Long Live Rock 'n' Roll (14.dubna)
Ramones – Road to Ruin
Resurrection Band – Awaiting Your Reply
Rose Tatto – Rose Tatto
The Runaways – And Now... The Runaways
Rush – Hemispheres (29.října)
Sorcery (Hollywood) – Stuntrock
Sorcery (Chicago) – Sinister Soldiers
Starz – Attention Shoppers!
Starz – Coliseum Rock
Sweet – Level Headed
Ted Nugent – Weekend Warriors
UFO – Obsession (21.června)
Uriah Heep – Fallen Angel
Van Halen – Van Halen (10.února)
Vatreni Poljubac – Oh, što te volim joj
Whitesnake – Trouble
Wishbone Ash – No Smoke Without Fire (6.října)
Y&T – Struck Down
Československá scéna
Vzniká skupina IG-ELIT
Vznik kapely se datuje okolo roku 1978 v obci Horní Dvořiště na hranici s Rakouskem, kdy se parta kluků, kterým bylo tak 12-13 let, rozhodla, že začne něco dělat. Hráli vše co tenkrát letělo a ani vlastní tvorba nebyla zanedbána. Poslední zábava se konala 28.6. 1986 v sále ČSD v Horním Dvořišti. Pak už následovala jenom vojna a tím i prozatimní konec kapely. Od roku 2000 se pak datuje jejich novodobá thrashová historie.
Události podrobněji
ARAGORN
Skupina Aragorn, pojmenovaná podle postavy z knihy J. R. R. Tolkiena Pán prstenů, byla založená v roce 1978 v Cheshire v Anglii. Tvořili ji zpěvák Chris Dunne, kytarista John Hull, baskytarista Dale Lee a bubeník Mike Ellis.
Byli jedním z prvních signatářů Neat Records a v roce 1981 vydali singl "Black Ice", který později získal kultovní status. V roce 1982 proběhly studiové práce na jejich prvním plnohodnotném albu, které ale nebylo nikdy vydáno, a to i přes opakované pokusy umístit tyto nahrávky u potenciálních vydavatelství. Brzy poté se Aragorn rozpadli. Jejich nevydané skladby byly později, v roce 2011, shromážděny v kompilaci Noonday Anthology.
Na rok 2011 byl plánován reunion s bubeníkem Mikem Ellisem, baskytaristou a zpěvákem Iainem Muirem a kytaristou Frankem Flynnem, ale nikdy k němu nedošlo. V roce 2012 vyšlo u Depressive Illusions Records aspoň remasterované LP, které obsahuje oba singlové kousky a navíc 12 skladeb nahraných pro zmíněné nevydané album.
ATOMKRAFT
Atomkraft je anglická speedmetalová skupina z Newcastlu, která byla součástí nové vlny britského heavy metalového hnutí. Její kořeny sahají do poloviny roku 1978, kdy se Tony 'Demolition' Dolan a Paul Spillett dali dohromady s úmyslem založit kapelu. Zpočátku používali název Moral Fibre a spolěčně s kytaristy Ianem Leggem a Chrisem Taylorem hráli punkrock. Ian Legg brzy odešel a nahradil ho Sean Drew, který následně odešel také. Skupina tak nadále fungovala jako trio.
Po návratu z výletu do německých Brém daroval Taylor svým spoluhráčům knoflíkové odznaky s ekologickým sloganem 'Atomkraft, Nein Danke!' (Jaderná energie, ne, díky!). Slovo "Atomkraft" se jim zalíbilo, a tak ho přijali za název kapely, protože věřili, že se hodí k novému metalovému zvuku, který prosazovali. Snaze o těžší zvuk ale padl za oběť i sám Taylor, kterého se kapela rozhodla vyměnit. Po vyzkoušení několika kytaristů se rozhodli pro Steva Whitea, kterého Dolan znal z hodin výtvarné výchovy na vysoké škole. Další Dolanův spolužák z výtvarné výchovy, Mark Irvine, se přidal na baskytaru. S Dolanem, který měl na starosti rytmickou kytaru a zpěv, a Spillettem na bicí si nová sestava začala objednávat koncerty. Irvineovi rodiče ale neschvalovali jeho heavy metalovou image a životní styl a přesvědčili ho, aby z kapely odešel. Dolan tak byl nucen vrátit se zpět k baskytaře.
V roce 1981 kapela nahrála ve studiu Impulse čtyřpísňové demo Demon, financovanél Spillettem, který byl v té době jejím jediným pracujícím členem. Spoluprodukoval ho Keith Nicol. Bylo to jejich první "pořádné" demo, ačkoli kvůli časovému omezení a dvoustopému nahrávacímu zařízení nebyly výsledky zdaleka ideální. Kapela však pokračovala dál a získávala zkušenosti na živých vystoupeních.
Na začátku roku 1983 se Atomkraft vrátili do studia Impulse, aby natočil další demo. Poučeni předchozími zkušenostmi se rozhodli nahrát na demo Total Metal pouze dvě skladby, a to titulní "Total Metal" a "Death Valley". White předal kopii dema Samu Kressovi, který vedl rozhlasovou stanici a časopis Whiplash. Kress byl demem nadšen a slíbil, že kapelu představí ve svém časopise.
Situace se ale poněkud zamotala. Koncem roku 1983 White z osobních důvodů kapelu opustil a Dolan byl pozván ke své sestře do Kanady, kam se posléze přestěhova. Příští rok se Spillett k Dolanovi v Kanadě připojil. Dolan se ještě více inspiroval, když dostal slíbený výtisk časopisu od Kresse. V článku se psalo o Atomkraft a také o kapelách Venom, Raven, Metallica, Anthrax a Megadeth. Povzbuzeni touto zprávou začali Spillett a Dolan psát materiál a koncem roku 1984 se vrátili do Anglie, aby hledali kytaristu. Nakonec je však rozdělil konflikt kvůli dívce.
Při návštěvě Neat Records, kde hledal kontakt na nějakého bubeníka, se Dolan setkal s Cronosem z Venom, který mu sdělil, že Ged Wolf (bratr jejich manažéra) hledá kapelu, protože právě opustil heavymetalovou smečku Tysondog. Dolan a Wolf se sešli a začali hledat kytaristu. Nakonec jim byl doporučen tehdy šestnáctiletý kytarista Rob Mathew, který doplnil novou sestavou Atomkraft. Kapela začala pracovat na novém materiálu a pokračovala v nahrávání dema Pour the Metal In ve studiu Neat Records. Demo obsahovalo tři skladby: "Pour the Metal In", "Burn in Hell" a "Carousel". Demo bylo rozesláno do různých fanzinů a mělo dobrý ohlas, Dave Woods z Neat Records jim nabídl smlouvu a kapela začala pracovat na albu Future Warriors.
Album Future Warriors, které produkoval Keith Nichol, bylo nahráno během několika týdnů a vyšlo v září 1985. Přestože se jim dostalo špatné recenze v časopise Kerrang!, ostatní recenze byly pozitivnější a kapela dostala další žádosti o rozhovory. Také předskakovali Slayer v The Marquee, kde vadné vybavení vyústilo v to, že kapela po pouhých třech číslech zklamaně vyhodila aparaturu do popelnice. Navzdory tomu byli požádáni, aby se připojila k turné Venom a Exodus.
Po skončení turné nahráli nové EP se skladbami "Your Mentor" a "Demolition"na straně A a "Funeral Pyre" a "Mode III" na straně B. EP ale v této podobě nevyšlo, protože v kapele došlo k rozkolu v důsledku diskusí ohledně managementu. Dolan následně kapelu opustil. Neat poté vydali skladbu "Your Mentor" jako součást propagační kazety Powertrax, zatímco vokální stopy na zbytku "Your Mentor" znovu nahrál Ian Davison-Swift z Avenger. Jako baskytarista byl přizván D.C. Rage (Darren Cook z Avenger) a s novou čtyřčlennou sestavou byly nahrány dvě nové skladby, "Queen of Death" a "Protector" (ačkoli do "Protector" původně přispěl vokály Alan Hunter z Tysondog). V říjnu 1986 vyšlo EP s novým názvem Queen of Death, na jehož A straně byly titulní skladba a "Protector" a na B straně "Demolition", "Funeral Pyre" a "Mode III". Pro budoucí zařazení na kompilaci byla rovněž licencována reedice skladby "Future Warriors" s Davison-Swiftem na vokálech. Vzhledem k tomu, že kapelu čekaly závazky na turné, byl Dolan přizván, aby se ke kapele znovu připojil jako rytmický kytarista, čímž se Atomkraft pro nadcházející koncerty stal pětičlennou sestavou.
V červenci 1987 nahrála nová sestava minialbum Conductors of Noize, které poté ho propagovala v rámci podpory skupin Agent Steel a Nuclear Assault. Na prvním koncertu turné v Hammersmith Odeon se představila rozšířená sestava Max Penalty, Atomkraft, Onslaught, Nuclear Assault a Agent Steel a vystoupení skupiny Atomkraft bylo natočeno pro video Live Conductors a také nahráno pro živé vysílání rádia BBC. Hráli také na festivalu Dynamo po boku kapel Testament, Destruction a Stryper, přičemž jejich vystoupení bylo živě vysíláno v nizozemském rádiu.
V roce 1988 se rozšířená pětice vydala na evropské turné s Nasty Savage a německými Exumer, které nakonec vyústilo v koncert v polských Katovicích na stadionu Spodek. Toto vystoupení bylo nahráno pro přímý televizní přenos. Po skončení turné se ale skupina v roce 1988 rozpadla.
V roce 2004 vydalo vydavatelství Sanctuary Records (které předtím získalo zpětný katalog Neat Records) antologii Atomkraft Total Metal: The Neat Anthology. S obnoveným zájmem o kapelu ji Dolan v roce 2005 reformoval pro koncertní vystoupení a případné nové album. V sestavě z roku 2005 hráli Payre Hulkoff (ze švédské industriální skupiny Raubtier) na kytaru a Steve Mason na bicí. Tato sestava však nevydala žádný nový materiál.
EP s novým materiálem vyšlo až v roce 2011 na rakouském undergroundovém labelu W.A.R. Productions. Jmenovalo se Cold Sweat a obsahovalo tři dosud nevydané skladby nahrané se členy sestavy z roku 2005 a session muzikanty, plus coververzi skladby Thin Lizzy "Cold Sweat", na níž se sólově podílel australský kytarista Joe Matera. Po vydání alba Dolan angažoval novou sestavu a v roce 2011 uspořádal jedno vystoupení v Londýně pod hlavičkou Atomkraft, na kterém zahrál skladby z nového EP. V sestavě z roku 2011 hráli na kytary Kraen Maier a Rich Davenport a na bicí Paul Caffrey (z Gama Bomb). V této sestavě vystoupili v březnu 2014 s celým LP Future Warriors na druhém ročníku Brofestu, NWOBHM festivalu se sídlem v Newcastle upon Tyne. Jako host se během koncertu objevil také bývalý kytarista Venom Jeff Mantas. V roce 2014 vyšlo u italského vydavatelství Minotauro Records nové kompilační album s názvem Looking Back to the Future. Obsahovalo nevydané demosnímky a živé skladby ze všech období historie kapely.
COCKNEY REJECTS
Skupinu Cockney Rejects založili v Londýně v roce 1978 bratři Jeff a Micky Geggusovi, jejich švagr Chris Murrell, který hrál na basu a bubeník Paul Harvey. Jejich první demo Flares n' Slippers zaujalo majitele Small Wonder Records Peta Stennetta, který kapelu představil Bobu Sergeantovi. Se Sergeantem nahráli singl "Flares n' Slippers", jehož první náklad byl vyprodán. Murrella a Harveyho poté nahradili Vince Riordan (basa) a Andy Scott (bicí) z londýnské skupiny The Tickets. Tato sestava se stala známou jako klasická sestava Cockney Rejects a její debut v Bridge House v Canning Town v červnu 1979 je považován za zlomový okamžik pro kapelu. V září téhož roku skupina podepsala smlouvu s EMI, v únoru 1980 vydala album Greatest Hits, Vol. 1 a v listopadu Greatest Hits Vol. II.
Jejich největší singlový hit ve Spojeném království, "The Greatest Cockney Rip-Off" z roku 1980, byl parodií na píseň "Hersham Boys" skupiny Sham 69. Další písně Cockney Rejects byly méně komerční, částečně proto, že se týkaly spíše drsných témat, jako jsou pouliční bitky nebo fotbalové chuligánství. Dalšími singly, které se objevily ve Velké Británii, byly "Bad Man", "We Can Do Anything", "I'm Forever Blowing Bubbles " a "We Are the Firm" - všechny z roku 1980.
Násilí zobrazované v jejich textech se často odráželo i na jejich koncertech a členové kapely se často prali, aby se bránili před příznivci jiných fotbalových týmů nebo aby vyřešili konflikty mezi diváky. Vlohy k tomu měli, Jeff a Mick Geggus byli v mládí amatérskými boxery a zápasili na národní úrovni. Strýc baskytaristy Vince Riordana byl zase Jack 'The Hat' McVitie, cocknejský gangster, kterého zavraždil Reggie Kray
.Cockney Rejects ve svých textech vyjadřovali pohrdání všemi politiky a odmítali tvrzení médií, že by měli příznivce z Britského hnutí nebo že by členové kapely podporovali názory této krajně pravicové skupiny. V prvním rozhovoru pro Sounds se o Britském hnutí posměšně vyjádřili jako o 'Německém hnutí' a uvedli, že mnoho jejich hrdinů byli černí boxeři. Jeff Geggus ve své autobiografii popisuje incident, kdy se členové kapely a jejich příznivci na jednom z prvních koncertů Cockney Rejects hromadně poprali s členy Britského hnutí.
Další album The Power and the Glory (1981) vyšlo už pod Zonophone Records a The Wild Ones (1982) pod A.K.A. Records. U dalších alb to pokračovalo ve stejném duchu - Quiet Storm (Heavy Metal Records, 1984), Lethal (Neat Records, 1990), Out of the Gutter (Captain Oi Records, 2002) a Unforgiven (G&R Records, 2007). Později zakotvili u Cadiz Music, kde vydali alba East End Babylon (2012) a Power Grab (2022).
Společnost EMI Records vydala 29. srpna 2011 definitivní retrospektivu skupiny Rejects. Pod názvem Join the Rejects, the Zonophone years '79-'81 vyšla třídisková kolekce všech jejich nahrávek od EMI včetně všech Peelových sezení a vzácných demosnímků z té doby. Součástí byl také barevný booklet s podrobným popisem příběhů, které se skrývají za hudbou, od Mickyho Gegguse. V roce 2013 vyšel film East End Babylon a stejnojmenné album.
Tony Van Frater zemřel v říjnu 2015 ve věku 51 let na infarkt a v únoru 2016 bylo oznámeno, že se ke kapele místo něj opět připojil bývalý baskytarista Vince Riordan. Skupina měla v únoru 2019 odehrát své první australské koncerty, avšak naléhavá rodinná situace si vyžádala přesunutí koncertů na červenec. Později byly koncerty přeloženy na říjen a v tomto měsíci se uskutečnily a sklidily velký ohlas kritiky.
Dlouholetý bubeník Andrew Laing zemřel 3. dubna 2023.
Cockney Rejects jsou známí především díky svým raným oi/punkovým začátkům (jejich píseň "Oi! Oi! Oi!" je často brána za začátek tohoto subžánru). Na počátku 80. let se ale jejich zvuk stále více orientoval na hard rock/NWOBHM, a i když se jejich následující alba lišila svou těžkostí a byla převážně hard/punk rocková, plnohodnotné album Lethal z roku 1990 (na jehož základě byli přijati do Metal Archives) lze považovat za tradiční heavy metalovou desku.
CRACKED MIRROR
Vedle Widow, Clientelle a Voltz je stejnojmenné album dkupiny Cracked Mirror jedním z nejvzácnějších soukromě produkovaných alb NWOBHM v historii. V roce 1983 bylo vylisováno pouze 200 kopií tohoto alba. Většina z nich byla prodána na koncertech v oblasti Východního Sussexu, a proto se jen málokterému fanouškovi NWOBHM podařilo získat kopii. Aspoň do té doby, než vyšla v roce 2006 reedice na CD.
Kapela vznikla v roce 1978 a její první sestava, která vydržela až do konce roku 1981, si na jižním pobřeží Anglie postupně vybudovala silnou místní základnu. Cracked Mirror v čele s kytaristou a zpěvákem Jozefem Rytlweskim byli jednou z nejoriginálnějších kapel celého hnutí z počátku 80. let. Hudebně kapela sázela na Rytlewského těžké riffování v kombinaci s doomovým zvukem hammondek připomínajícím Atomic Rooster, Black Widow a rané White Spirit, což je celkem zajímavá směs. Vynikajícími skladbami jsou "Bomb Blast" a "We shall not forget", obě (přesvědčivě) nesoucí silné protiválečné téma.
DARK STAR
Skupina Dark Star, kterou v roce 1978 v anglickém Birminghamu založili bývalý zpěvák a klávesista skupiny Sweaty Betty Rik Staines a bývalý kytarista skupiny Suicide Dave Harrison, je známá především díky singlu "Lady Of Mars", který byl zařazen na legendární kompilaci NWOBHM Metal For Muthas Volume 2 a v té době byl velmi oblíbený v rockových klubech.
V roce 1981 vydali své debutové eponymní album, které přineslo klasické NWOBHM skladby jako "Kaptain Amerika", "Backstreet Killer" a "Green Peace". V průběhu dalších několika let pak Dark Star koncertovali s kapelami jako Budgie, Magnum a Ten Years After a také se vydali na 'Metallical Mystery Tour' se spřízněnými kapelami Limelight a Chevy.
Rozpadli se v roce 1982 při psaní druhého alba, což bylo způsobeno především bankrotem jejich vydavatelství. Po rozpadu všichni členové kromě zpěváka Stainese založili bluesrockovou skupinu Poker Alice. Staines krátce působil jako manažer skupiny Marshall Law. V roce 1987 se Staines, Harrison a Key vrátili k psaní následovníka debutového alba a dokončili ho s pomocí Davea Keatese a Simona Atkinse, byla to ale jenom krátká epizoda a kapela dále neexistovala.
současnosti Harrison, Key, Overland a Atkins stále hrají v bluesové kapele Poker Alice, zatímco Rik Staines, který pracoval v hudebním managementu, nyní zřejmě vyučuje na hudební škole.
DENIGH
Skupina vznikla v srpnu 1978 ve složení Jon Everett (baskytara, zpěv) Phil Allchin (sólová kytara), Ian Devlin (klávesy, kytara, zpěv) a John Regan (bicí) a jejich první vystoupení proběhlo 3. ledna 1979.
Brzy se stali nejoblíbenější regionální heavy rockovou kapelou a nahradili většinu obvyklých coververzí vlastním materiálem. Jejich první demokazeta s písněmi "Bed Of Nails", "Burn The Sky" a "Falling Snow" se u fanoušků dobře prodávala a ještě více rozšířila jejich jméno. V roce 1980 se Denigh vezli na vlně a rozhodli se využít své nově nabyté popularity vydáním vlastního singlu. V té době neměli hudebníci v úmyslu čekat na uzavření velké smlouvy a jejich předchozí zkušenosti s prodejem vlastních kazetových produktů je vedly k přesvědčení (jak se ukázalo, zcela oprávněně), že jsou schopni financovat a prodávat vlastní vinyly, aniž by se museli zaplést s velkým byznysem.
Singl nahraný v Oakwood Studios v Kentu vyšel na labelu Canterbury Ace s dvojicí vynikajících, těžkých skladeb "Running" a "No Way", které byly přirovnávány k Demolition, Virgin Star a Angel Witch. Díky rychlému prodeji v místních obchodech a národní distribuci se deska dostala do 'Top 100', což kapele zajistilo publikum po celé Velké Británii Následovala vystoupení v místních rádiích, kde skupina poskytla několik rozhovorů a sessions pro populární pořad BBC 'Kent Rocks', který moderoval Mike Brill. Kvůli nedostatku peněžních prostředků a chybějícímu managementu měli ale potíže prosadit se u větších promotérů. Nakonec však byli pozváni, aby předskakovali špičkovým kapelám Budgie, Girlschool, Rage, Saxon a Samson, ale byl to dlouhý a těžký boj.
Ke konci roku 1981 po sporech o budoucí směřování kapelu opustil Ian Devlin. Rychle ho nahradil Martyn Harris a odjel na ambiciózní turné po Francii. Po většinu dalšího období fungovali Denigh jako tříčlenná kapela, která stále působila v regionálních hospodách a klubech, i když je třeba říci, že nikdy nedosáhli takového úspěchu, jaký by si zasloužili. Během těchto let byl Chris Daughter zaměstnán také jako náhradní bubeník. V roce 1983 se do oběhu dostalo další oficiální demo, osmitrack s názvem Lean On 'Em Hard. Na kazetě se objevily převážně novější skladby z pera Jona a Phila, jako například "Call Me Angel", "Savage", "Roulette" a "Ironclad". Místní prodej se opět ukázal jako velmi působivý a kapela pokračovala ve své cestě za slávou a bohatstvím.
Následujícího roku nahráli kluci ve studiu Europa Sound ve Folkestone plné album původního materiálu a zpočátku doufali, že někdo sežene potřebné peníze na vylisování desky na vinyl. Protože se nikdo nenašel a nebyly peníze, byla uzavřena dohoda s domácím vydavatelstvím Red Admiral Records a album Fire form the Sky, které obsahovalo skladby jako "Synthetic Seduction", "Put My Neck On The Line" a "Sentinel", muselo být vydáno pouze na kazetách. Do oběhu se dostalo jen několik stovek kopií, protože skupina v té době začínala ztrácet odvahu. Přesto ještě stihli absolvovat úspěšnou show jako support Bernieho Tormeho a na jednom z koncertů se jim podařilo vytvořit živou nahrávku pro budoucí vydání (existuje dodnes).
Denigh oficiálně ukončili činnost někdy v roce 1985 (v pozdějších letech se uskutečnilo jedno nebo dvě nenápadná setkání a klubová vystoupení), ačkoli ústřední postavy vždy věřily, že by se s trochou štěstí, peněz a vedení mohly dostat podstatně dál. Obnovený zájem v 90. letech (podpořený především rychle rostoucí cenou jejich singlu) vyvolal v jejich řadách horečnou aktivitu. Uskutečnilo se několik narychlo domluvených reformních koncertů v malých místních sálech a někdejší kolegové Jon Everett a Ian Devlin následně kontaktovali majitele studia, který spolu s kluky začal pátrat ve svých sbírkách kazet, zda by se nedal zachránit nějaký starý materiál pro budoucí vydání. V roce 2023 vyšlo nové album Back in the Game.
DRAGONSLAYER
Dragonslayer byla respektovaná anglická heavy metalová skupina z Lancashire, která vznikla v roce 1978 pod názvem Heavy Thunder. Lze je označit za raný power metal, který sdílí vlivy klasického rocku a texty s fantasy tématikou podobně jako další kapely NWOBHM z West Midlands, jako jsou Tyrant, Cynic, Grim Reaper a Arc.
Poté co začali skládat více písní s hrdinskou fantasy tématikou a přestěhovali se do Rochdale ve Velkém Manchesteru, změnili v roce 1980 svůj název na Slayer. Brzy získali dobrou koncertní pověst a proto se rozhodli v Cargo Studios nahrát pětistopé demo, které produkoval Colin Richardson, jenž se později proslavil produkcí kapel jako Fear Factory a Machine Head. Koncem roku 1983 pak v Cavalier Studios ve Stockportu nahráli třípísňové EP I Want Your Life. Těsně před jeho vydáním ale vypustili do světa svůj debut Show No Mercy losangeleští Slayer, a tak se kapela rozhodla přejmenovat na Dragonslayer. Na etikety EP byly nalepeny samolepky s jejich novým logem, které však byly tenké, takže původní etiketa byla stále vidět.
Nahrávka byla dobře přijata a kapela pokračovala v hraní místních koncertů. V průběhu let 1984 a 1985 se Dragonslayer pokoušeli neúspěšně získat nahrávací smlouvu a tak se počátkem roku 1986 rozhodli nahrát další sedmipísňové demo, aby se udrželi v chodu. Po této nahrávce se baskytarista Steve Morgan (zemřel v roce 2009) rozhodl kapelu opustit a nahradil ho Marc Webb, dříve působící ve skupině Voltage. V této sestavě nahráli skladbu "Rock the Radio" pro kompilaci Ebony Records nazvanou The Metal Collection Vol. II. To už ale jejich existence spěla ke konci, v polovině roku 1987 ještě odehráli několik koncertů na rozloučenou a poté se rozpadli. Jediným členem, který pokračoval v hraní byl kytarista Phil Odins.
V roce 2008 vyšla u Shadow Kingdom Records kompilace většiny jejich nahraného materiálu. Po této úspěšné reedici začala kapela opět zkoušet a v roce 2013 zveřejnila na Facebooku oznámení, že píše nové písně a plánuje opět hrát naživo. Nicméně poté, co v roce 2016 nějakou dobu nezveřejňovala žádné příspěvky, oznámila, že 'Drak zatím stále spí'. Na kompilaci se neobjevuje skladba "Rock the Radio" z kompilace The Metal Collection Volume II vydávané v roce 1987 společností Ebony Records.
E.F.BAND
E.F. Band byla kapela, která byla s jakéhosi podivného důvodu (snad, že měli chvíli britského bubeníka) někdy řazena do nové vlny britského heavy metalu, i když byla švédská. Založili ji v roce 1978 baskytarista/zpěvák Pär Ericsson a kytarista Bengt Fischer, dva bývalí členové progresivní rockové skupiny Epizootic, ke kterým se zpočátku připojil Tommy Lager na bicí. Část názvu kapely 'E.F.'' byla odvozena od prvního písmene Ericssonova a Fischerova příjmení. Po nahrání prvního (split) singlu skupina najala britského bubeníka Davea Duforta, který hrál s Mikem Oldfieldem a Screaming Lord Sutchem, aby upevnil sestavu.
Dufort s kapelou natočil singly "Self Made Suicide" a "Devil's Eye" a příspěvek "Fighting For Rock And Roll" pro Metal For Muthas Vol. 1, ale odešel ještě před vydáním prvního alba Last Laugh Is On You, které produkoval Derek Lawrence z Deep Purple. Duforta pak nahradil Dag Eliason, čímž se kapela stala opět čistě švédským triem. E.F. Band následně podpořili album když předskakovali skupině Rainbow na jejich evropském turné. Po návratu z turné se kapela rozhodla rozšířit sestavu na čtyřčlennou a v roce 1982 přidala jako zpěváka Holanďana Johna Ridge, který se objevil na druhém albu Deep Cut. Poté kapela opět vyrazila na turné, tentokrát jako support skupiny Saxon na jejich evropském turné, kromě toho vystupovala jako headliner na vlastních koncertech. Jako další kytarista se přidal Tony Borg (Alien), ten ale nezůstal dlouho.
Ačkoli se zdálo, že se vše vyvíjí dobře, Ridge v roce 1983 oznámil svůj odchod z kapely a nahradil ho londýnský zpěvák Roger Marsden (ex-Deep Machine, Angel Witch). Kapela se také opět rozhodla přibrat druhého kytaristu a nakonec přivedla budoucí hvězdu King Diamond Andyho LaRocquea, tehdy známého jako Anders Allhage. S Marsdenem a Allhagem na palubě kapela nahrála své třetí a poslední studiové album One Night Stand, které vyšlo v roce 1985. Po odehrání několika roztroušených koncertů na podporu desky se E.F. Band v roce 1986 rozpadli.
V roce 2003 vyšla dvoudisková retrospektiva Their Finest Hours, která obsahovala všechna tři studiová alba kapely, singly "Self Made Suicide" a "Devil's Eye" a několik dosud nevydaných studiových a koncertních bonusů. Závěrečná skladba alba, "Remembering You", je poctou spoluzakladateli kapely Bengtu Fischerovi, který 5. dubna 2001 podlehl rakovině, a napsal a nazpíval ji John Ridge. V roce 2005 pak vyšlo živé album Live At The Mudd Club In Gothenburg 1983, které už bylo bohužel i vzpomínkou na Johna Ridge, který zemřel 4. března 2003 po dlouhém boji s rakovinou mozku. Po svém působení v E.F. Band pracoval Ridge v rozhlase, jako moderátor v OK Radiu v německém Hamburku, kde si říkal John de Graaf, a v Radiu Caroline, kde pod svým pravým jménem John Boutkam uváděl pořad 'New Americana'.
FIST
Fist je anglická heavymetalová kapela založená v South Shields v severovýchodní Anglii v dubnu 1978. Původně se jmenovala Axe, ale pod tímto názvem nahrála pouze jednu píseň ("S.S. Giro"). Koncem roku 1979 se skupina reformovala pod novým názvem Fist, brzy podepsala smlouvu s Neat Records a v dubnu 1980 vydala svůj první singl "Name, Rank and Serial Number", který si vedl dobře, silně rotoval v rádiích a měl dobré prodeje. Singl byl pochválen na stránkách časopisu Sounds a kapelu čekaly větší věci, protože podepsala smlouvu s MCA, vydala druhý singl a na konec roku připravila plnohodnotnou desku. Poté, co album Turn the Hell On vyšlo, vyjela kapela na turné s UFO, Judas Priest a Iron Maiden. LP však trpělo špatným mixem a MCA neměla skutečné zkušenosti s jednáním s metalovými kapelami. Turn the Hell On neuspokojilo vydavatelství z hlediska prodeje a Fist počátkem roku 1981 u MCA skončili.
Kromě několika kompilací (včetně staré nahrávky "S.S. Giro" z roku 1978, která se objevila na kompilaci Neat Lead Weight) se potom Fist na krátkou dobu odmlčeli. V červenci 1981 obnovili sestavu a počátkem roku 1982 vydali u Neat druhou desku Back with a Vengeance. V této nové sestavě byli zpěvák Glenn Coates z Hollow Ground, John Roach z Mythra, baskytarista Norman Appleby a také Hill a Irwin. Recenze na album byly příznivé, s několika drobnými výtkami, že kapela zní příliš americky kvůli hladšímu zpěvu Glenna Coatese. Kvůli omezené distribuci a nedostatečným finančním prostředkům vydavatelství se však album nikdy neujalo. Kapela se zdála být také poněkud zdrženlivá, koncertovala hlavně lokálně v severovýchodní Anglii. Od té doby prošli Fist ještě několika změnami, až se nakonec v roce 1985 oficiálně rozpadli.
Přestože se kapele nepodařilo prodávat nahrávky ve významném počtu, řada kritiků je vyzdvihovala za to, že psali chytlavé refrény a odolávali klišovitým heavymetalovým textům mnoha jiných NWOBHM kapel, které zpívaly především o okultismu; "You'll Never Get Me Up (In One of Those)" například pojednává o strachu z létání, zatímco "Throwing in the Towel" je o stárnoucím boxerovi, který je nešťastný, že se vrátil do ringu. Zejména "Name, Rank and Serial Number" je mnohými rockovými a metalovými fanoušky považována za klasiku všech dob.
V roce 2001 založil původní frontman Keith Satchfield novou verzi Fist, která zahrnovala členy Hollow Ground a hostující hudebníky. Tato sestava vydala v roce 2005 nové album Storm. Hudba na tomto albu byla mnohem těžší než cokoli, co kapela vydala předtím a album se setkalo se smíšeným přijetím, přičemž některé tábory dávaly přednost staršímu, klasičtěji znějícímu materiálu a jiné tábory kritizovaly syntetický zvuk nahrávek, zejména bicích. Tato sestava zpočátku vyvíjela určitou aktivitu, např. jednorázové vystoupení na Headbangers Open Air v Německu, nicméně kvůli špatnému zdravotnímu stavu zůstala kapela krátce poté neaktivní a album opět nezaznamenalo žádný větší dopad.
V roce 2013 se kapela Fist zreformovala s původními členy Harrym 'Hiroshima' Hillem, Daveym Irwinem a Normanem Applebym z období Back with Vengeance. Tuto sestavu doplnil nový frontman Glenn S. Howes, veterán NWOBHM scény, který strávil nějaký čas ve skupinách Blitzkrieg, Tygers of Pan Tang a Avenger. Tato sestava debutovala v roce 2014 na festivalu Bro Fest ve Velké Británii, kde s velkým očekáváním a nadšením vystoupila jako headliner pátečního večera. A výsledné recenze také nešetřily chválou na kapelu i novou formaci. Fist v této sestavě nadále koncertují po celém světě a od roku 2015 prý píší písně na nové album. V roce 2016 nahradil Normana Applebyho místní baskytarista Steve East. V této sestavě odehráli 1. dubna 2017 poslední koncert v South Shields, kde předskakovali Berniemu Tormemu na prvním koncertu jeho dublinského turné Cowboy. Steve East a Glenn S. Howes již dříve oznámili, že po tomto koncertu skupinu opustí. Dál pokračovali Irwin a Hill, ke kterým se připojil bývalý zpěvák Glenn Coates a baskytarista Norman Appleby.
GILLAN
Gillan byla anglická rocková a metalová skupina, kterou v roce 1978 založil zpěvák skupiny Deep Purple Ian Gillan. Byla jednou z hardrockových kapel, které se výrazně prosadily a komerčně uspěly ve Spojeném království na počátku 80. let 20. století, když vydala pět stříbrných alb. Po celém světě prodali více než 10 milionů LP desek.
V červenci 1978 se Ian Gillan, nespokojený s jazz fusion stylem své kapely Ian Gillan Band, rozhodl ji rozpustit, ponechal si pouze klávesistu Colina Townse a založil s ním novou skupinu s názvem Gillan, kterou doplnil o Steva Byrda na kytaru, Liama Genockeyho na bicí a Johna McCoye na baskytaru. Zpočátku prosazovali progresivní rockový směr a v září 1978 vydali eponymní debut, ačkoli se jim podařilo získat nahrávací smlouvu pouze v Japonsku, Austrálii a na Novém Zélandu. Tato nahrávka se následně stala dostupnější pod názvem The Japanese Album v reedici na CD u RPM Records v roce 1994. CD vydání RPM ale nahrazuje původní úvodní instrumentálku "Second Sight" jinou instrumentálkou, "Street Theatre".
Liam Genocky se ale nemohl kapele věnovat déle než do natočení alba a do živého debutu kapely na festivalu v Readingu v roce 1978, na následném turné ho tak nahradil Pete Barnacle. O Vánocích 1978 Ian Gillan odmítl nabídku Ritchieho Blackmora, aby se připojil k Rainbow, Blackmore však Gillanovi na vánočním koncertě hostoval. Bylo to poprvé od roku 1973, kdy Ian Gillan a Blackmore vystoupili společně.
Album bylo dostatečně úspěšné, aby přitáhlo další pozornost, a v roce 1979 si skupina zajistila evropskou smlouvu s Acrobat Records. Před natáčením nového alba nahradil Byrda Bernie Tormé a Barnaclea bubeník Mick Underwood, bývalý kolega Iana Gillana z Episode Six. Tormeho 'ječící kytarový' zvuk zásadně změnil dynamiku a Gillan se vydal více heavy metalovým směrem. První album této sestavy vyšlo pod názvem Mr. Universe a obsahovalo mnoho přepracovaných skladeb z alba The Japanese Album. Dostalo přímo do britské albové hitparády, ale zastavilo se, protože Acrobat Records zkrachovali. To vedlo k uzavření smlouvy na několik alb s Virgin Records. Mezitím byla v Japonsku, Austrálii a na Novém Zélandu vydána verze alba Mr. Universe s jiným výběrem skladeb, aby se neopakovaly skladby použité na předchozím albu. Skupina zachytila nástup NWOBHM v pravý čas a získala si popularitu v Evropě.
V roce 1980 dosáhli Gillan vrcholu svého úspěchu, když vydali album Glory Road, přičemž první kopie obsahovaly zdarma album For Gillan Fans Only. V Severní Americe však skupina zůstala neznámá a navzdory dlouhému a náročnému americkému turné v roce 1980 se jí tam nepodařilo vzbudit zájem.
Tormého poté nahradil kytarista White Spirit Janick Gers (který se později připojil k Iron Maiden) a tato sestava vydala koncem roku 1981 živé/studiové dvojalbum Double Trouble. V srpnu 1982 ho následovalo poslední album Magic. V té době už napětí kvůli penězům dosáhlo vrcholu a Ian Gillan potřeboval čas na operaci v důsledku poškození hlasivek. Po skončení turné Magic proto skupina odehrála 17. prosince poslední koncert ve Wembley Areně a poté Ian Gillan skupinu rozpustil, zatímco se chystal na operaci. K nedůvěře členů Gillanovy kapely, zejména McCoye, pak přijal nabídku stát se frontmanem Black Sabbath a nevraživost mezi nimi přetrvává dodnes. McCoy následně vydal kompilaci studiových nahrávek, na které měl práva, známou jako The Gillan Tapes. Bernie Tormé a John McCoy spolupracovali v projektu GMT a v letech 2006 a 2009 vydali dvě alba.
GRAND PRIX
Grand Prix byla anglická hardrocková a poprocková skupina působící v letech 1978-1984, ve které působili dva budoucí členové skupiny Uriah Heep.
Byla založena v roce 1978 pod názvem Paris. V roce 1980 se přejmenovali na Grand Prix ve složení Bernie Shaw (zpěv), Michael O'Donoghue (kytara), Ralph Hood (baskytara), Andy Beirne (bicí) a Phil Lanzon (klávesy). Všech pět členů skupiny zpívalo harmonické vokály, Lanzon se příležitostně podílel i na sólovém zpěvu, což dokládají písně jako "Which Way Did the Wind Blow?". V roce 1980 skupina vydala u RCA Records svůj stejnojmenný debut. Skladba "Which Way Did the Wind Blow?" byla vydána jako singl a byly k ní a dalším dvěma písním z alba, "Feel Like I Do" a "Westwind", natočeny videoklipy.
V roce 1981 Shaw skupinu opustil a nahradil ho Robin McAuley, který se skupinou natočil ještě dvě alba, There for None to See (1982) a Samurai (1983), než se v roce 1984 kapela rozpadla. Lanzon, McAuley a O'Donoghue krátce pokračovali pod názvem Operator, kam přijali bývalého bubeníka Motörhead Phila Taylora a bývalého baskytaristu The Sensational Alex Harvey Band a Michael Schenker Group Chrise Glena.
Po rozpadu kapely se Shaw a Lanzon v roce 1986 připojili k Uriah Heep jako zpěvák a klávesista a dodnes jsou nejdéle sloužícím klávesistou a zpěvákem kapely. Lanzon v letech 1985 až 88 spolupracoval také se Sweet a nějakou dobu žongloval mezi oběma kapelami. O'Donoghue se připojil k Bronz a na počátku devadesátých let strávil rok s Ianem Gillanem nahráváním alba Naked Thunder (jako Mick O'Donoghue). Hood se stal členem mnohonárodnostní skupiny Tarzen, kterou vedl Danny Peyronel ze skupin Heavy Metal Kids a UFO, a objevil se na jejich debutovém albu z roku 1985.
V roce 1986 McAuley spolu s bývalými kolegy z kapely Operator Philem Taylorem a Chrisem Glenem vydali EP One By One, které obsahovalo čtyři dosud nevydané písně Grand Prix. V roce 1991 bylo znovu vydáno pod názvem War Games. McAuleyho poté angažoval německý producent a skladatel Frank Farian pro svůj hvězdný projekt Far Corporation, který se v říjnu 1985 dostal s předělávkou písně "Stairway to Heaven" od Led Zeppelin do britské Top 10 hitparády.
V roce 1987 vyšla coververze nevydané písně Grand Prix "One By One" s McAuleyho zpěvem jako ochutnávka druhého alba Far Corporation nazvaného Advantage, ale z dokončeného alba nakonec sešlo. V té době se již McAuley spojil s kytarovým virtuosem Michaelem Schenkerem a založil skupinu McAuley Schenker Group, která v letech 1987 až 1992 nahrála tři studiová alba. V letech 2006-2011, kdy byl nahrazen svým předchůdcem Jimim Jamisonem, McAuley působil jako frontman skupiny Survivor. V roce 2012 se McAuley znovu spojil se Schenkerem naživo a je jedním ze zpěváků, kteří se objevili na albech Fest Resurrection (2018) a Revelation (2019). McAuleyho nejnovějším projektem je Black Swan s Jeffem Pilsonem a Rebem Beachem, jejiž debutové album Shake The World vyšlo na začátku roku 2020.
MAD DOG
Vznikli už v roce 1978 ve welšském Cardiffu, i když jejich kořeny jsou ještě o rok starší a mají původ v kapelách Screaming Abduls a Equus, v sestavě Eddie Edmunds (zpěv), Tony M (kytara) , Steve George (basa), Viv Roberts (bicí).
K NWOBHM se přidali trochu později i když nabídli těžký rychlý metal. Přestože jejich hudba byla na celkem vysoké úrovni, na scéně se příliš neprosadili. Jediné eponymní album Mad Dog jim vyšlo až v roce 1987.
Rozpadli se koncem 80. let a v roce 2014 se obnovili jako The Dog s novým zpěvákem.
Jejich skladby "Killer" a "Someone Here Must Like Me" se objevily na kompilaci Is the War Over? (Z Block, 1979, LP).
MAMA'S BOYS
Mama's Boys byla hardrocková a heavy metalová skupina z hrabství Fermanagh v Severním Irsku. Skupinu ze začátku tvořili tři bratři McManusové, Pat, známý jako 'The Professor' (kytara, housle), John (baskytara, zpěv) a Tommy (bicí).
Bratři McManusovi vyrostli na farmě poblíž vesnice Derrylin v hrabství Fermanagh a svou hudební kariéru začali jako oceňovaní tradiční irští hudebníci. K založení rockové kapely je inspirovala vášeň mladšího bratra Tommyho pro bicí a irská keltská rocková skupina Horslips. Koncem 70. let začali bratři při každé možné příležitosti koncerty své oblíbené skupiny navštěvovat a nakonec se s členy kapely seznámili a spřátelili. V roce 1978 pak založili vlastní kapelu, která se původně jmenovala Pulse, než ji přejmenovali na Mama's Boys. Barry Devlin z Horslips se o jejich kapele doslechl a šel se podívat na jejich zkoušku. Byl patřičně ohromen a nabídl jim místo předskokana na turné.
Ačkoli jejich hrdinové Horslips mísili tradiční hudbu s hardrockem a bratři McManusové byli špičkoví tradiční hudebníci, Mama's Boys se kromě občasného Patova houslového sóla nesnažili o keltskou fúzi, ale o tvrdší, více heavy metalový zvuk. Své první album Official Album (znovu vydané v roce 1981 jako Official Bootleg) nahráli svépomocí v roce 1980 za pouhé čtyři hodiny. V roce 1981 byli pozváni jako support Hawkwind na jejich britské turné. V roce 1982 nahráli a sami financovali své druhé album s názvem Plug It In a dosáhli v Irsku singlového hitu s nejpopovější písní na albu, "Needle in the Groove".
Třetí album Turn It Up vyšlo v roce 1983. V témže roce absolvovali turné s Thin Lizzy na jejich rozlučkovém turné, zahráli si na Reading Rock Festivalu a podepsali celosvětovou nahrávací smlouvu s Jive Records. První album vydané u Jive obsahovalo některé písně vydané již dříve na prvních albech, ale kompletně znovu nahrané s několika novými skladbami. Jedna z nových písní, coververze Slade "Mama Weer All Crazee Now", byla vydána jako singl a dosáhla 54. místa v americké hitparádě. Videoklip k této písni byl hojně vysílán na MTV a pomohl kapele proslavit se v USA, kde v roce 1984 absolvovala turné. Shodou okolností ale ve stejné době jako Mama's Boys vydala svou coververzi stejné písně také americká heavymetalová skupina Quiet Riot, a ta získala větší vysílací prostor.
V roce 1985 se album Power and Passion probojovalo do první stovky Billboardu v USA a skupina absolvovala turné po USA, Evropě a Japonsku. Během evropské části turné se Tommymu vrátila leukémie, s níž se léčil v dětství, a na turné za něj musel zaskočit náhradní bubeník Jimmy DeGrasso. Uzdravený Tommy se znovu připojil k turné v Irsku, ale po další recidivě musel být převezen zpět do nemocnice.
V roce 1987, poté, co Rick Chase začal mít problémy s hlasivkami, byl do kapely přiveden bývalý zpěvák Airrace Keith Murrell a nahrál s nimi album Growing Up The Hard Way. Murrell ale další rok odešel ke Cliffu Richardovi jako doprovodný zpěvák a tak jej v roce 1989 nahradil Connor McKeon. Ten také zůstal jen krátce a byl nahrazen Mikem Wilsonem.
V roce 1990, s novým zpěvákem Mikem Wilsonem a pod novým managementem, přesunuli Mama's Boys svou základnu do Velké Británie. V roce 1991 jim vyšlo živé album Live Tonite a skupina absolvovala rozsáhlé turné po Evropě. V roce 1992 vydali album Relativity, během propagace alba turné v Itálii v příštím roce ale Tommy opět onemocněl a turné muselo být zrušeno. Následující rok Tommy podstoupil transplantaci kostní dřeně, ale nepřežil ji. Jeho bratři byli zdrceni a Mama's Boys dál nepokračovali. V den prvního výročí Tommyho smrti složil John pro svého bratra tradiční lament na irskou píšťalu, což vedlo k tomu, že se s Patem vrátili ke svým tradičním irským hudebním kořenům a založili keltskou skupinu Celtus.
V roce 2003 se Pat McManus připojil k irské rockové skupině Indian, se kterou koncertoval a vydal dvě alba. Poté se na krátkou dobu připojil ke skupině Painkillers a následně založil skupinu Pat McManus and High Voltage, ze které se v roce 2007 stala skupina Pat McManus Band s Marty McDermottem na baskytaru a Paulem Faloonem na bicí). Pat McManus Band vydali v roce 2018 album Tattooed in Blue a v roce 2019 album Rewind postavené na akustické kytaře.
MONEY
Money byli ranou NWoBHM/Hard Rock skupinou s několika vydanými alby, která vznikla v Birminghamu v roce 1978 z popela skupin Attila the Hun, May West a Gypsy Rose a její základ tvořili kytaristé John Overton a Tony Bodene (také bubeník), ke kterým se přidal baskytarista Larry Phillips a později zpěvák David Mullen. V roce 1979 vydali album First Investment.
Hudební byznys je plný těch, kteří měli, mohli a chtěli prorazit. Příběh kapely Money z Midlands byl známý: velmi talentovaná skupina, která vznikla v hudební atmosféře, jež se zabývala spíše punkem a novou vlnou než hard rockem, a přesto si dokázala vysloužit uznání a chválu navzdory své špatně načasované přítomnosti. A pak, když se zdálo, že se příliv a odliv obrací ve prospěch heavy rocku díky nástupu NWoBHM, za kterým stál Geoff Barton z časopisu Sounds, byli Money vnímáni jako kapela, která se spíše veze na chvostu tohoto hnutí, než aby zaujala místo v jeho první linii. Přes tento nedostatek štěstí však kapela přitáhla pozornost britského nezávislého vydavatelství Gull Records, kde v té době působili Judas Priest, kteří je spojili s rychle rostoucím producentským mistrem Chrisem Tsangaridesem, mužem, který později spolupracoval s Priest, Garym Moorem, Y&T a Ozzym Osbournem.
NIGHTWING
Nightwing je britská skupina, kterou původně v roce 1978 založili pod názvem Gordon and Friends baskytarista Gordon Rowley, klávesista Kenny Newton a kytarista Eric Bert Percival.
Skupina vznikla, když se Gordon Rowley chtěl vrátit k hudbě, protože opustil skupinu Strife kvůli infarktu. Mezitím se věnoval studiové práci a také odmítl místo v Rainbow ve prospěch založení vlastní kapely. Jádro tvořili, kromě Rowlyho, klávesista Kenny Newton, kytarista Eric Percival a kytarista Alec Johnson, ke kterým se přidávali různí session bubeníci, včetně Paula Ellsona, Steva Bartleyho a Johna Myletta. V roce 1981 vvydali desku Something in the Air, z níž vzešel singl "Barrel of Pain". Pro turné a následující album Black Summer se Steve Bartley stal bubeníkem skupiny na plný úvazek; hráli také na festivalu v Readingu a podpořili skupinu Gillan.
Albu Black Summer, které vyšlo v roce 1982, se dařilo zejména ve východní Evropě, kde skupina absolvovala rozsáhlé turné.
Na svém třetím albu se Nightwing rozhodli zařadit do své sestavy zpěváka, protože předtím se o vokální povinnosti dělili převážně Rowley a Newton. V roce 1983 se tedy ke kapele připojil Max Bacon a kapela vydala album Stand Up and Be Counted, z něhož vyšla jako singl skladba "Treading Water".
Pro album My Kingdom Come z roku 1984 se kapela rozhodla udělat coververzi skladby "Cell 151", kterou napsal Steve Hackett (Genesis). Ten se rozhodl připojit k Nightwing i ve studiu, aby se podílel na produkci singlu "Night of Mystery", a zahrál si ve skladbě také na kytaru. Obal alba namaloval Roger Dean, který maloval také obaly alb pro Yes a Asia. Po dokončení alba a před následným turné opustili Max Bacon spolu se Stevem Hackettem skupinu a založil spolu se Stevem Howem superskupinu GTR. Johnson odešel také, čímž Nightwing přišli o kytaristu a zpěváka ještě před začátkem turné.
Na turné Nightwing angažovali zpěváka Davea Evanse a kytaristu Glynna Porrina. Kapela na tomto turné také natočila z koncertů v Jugoslávii a západním Německu své první a jediné živé album Night of Mystery - Alive! Alive!.
Do studia se vrátili v roce 1986, aby natočili své páté studiové album (celkově šesté), nazvané Nightwing VI, jehož obal namaloval Porrino (nahrál také saxofonové party). Byla to poslední studiová nahrávka Nightwing až do roku 1996 (poslední plnohodnotné album až do roku 2008). Napětí ve skupině nicméně vedlo k odchodu Davea Evanse a Kennyho Newtona z kapely těsně po jeho dokončení. Na přelomu let 1986/1987 skupina koncertovala ve čtyřčlenném složení Rowley, Bartley, Porrino a Beswick, než se koncem roku zcela rozpadla.
Po rozpadu Nightwing v roce 1987 založili Gordon Rowley a Steve Bartley spolu s Delem Bromhamem z kapely Stray skupinu Razorback, ale jejich nahrávky nebyly nikdy oficiálně vydány.
V roce 1996 dal Gordon Rowley Nightwing znovu dohromady s Glynnem Porrinem, Kenny Newtonem a bubeníkem Barry Robertsem, aby nahráli nové skladby. Jednu ze skladeb "Mercenary Man", Bartley nejprve napsal ve skupině The Skeleton Crew, a později ji nahrála skupina Razorback. Spolu se dvěma novými skladbami, z nichž jednu napsal Porrino a jednu instrumentální Rowley, byly tři nové skladby zařazeny na reedici alba Nightwing VI s názvem Natural Survivors, která se vyznačovala odlišným obalem, přičemž starý obal byl použit na zadní straně.
Během těchto sezení byla nahrána ještě jedna píseň "Out in the Cold", která se však na reedici nedostala. Později byla zařazena na kompilační album 79 to 86, které vyšlo, když se skupina v roce 2006 znovu zformovala v sestavě Rowley, Percival, Bartley, Beswick a Porrino, Roberts (obstaral další bicí) a Tony Reid (zpěv a další kytara). V této sestavě pokračují v koncertováni (v roce 2008 nahráli zatím své poslední album 8472).
PAGAN ALTAR
Pagan Altar je anglická doom metalová skupina založená Terrym Jonesem a jeho synem Alanem v roce 1978 v londýnské čtvrti Brockley. Spolu s Witchfinder General jsou jednou z mála kapel Nové vlny britského heavy metalu, které hrají doom metal. Jejich koncerty se vyznačují náladovou, epickou a těžkou hudbou, která se mísí s pódiovými efekty, jež zdůrazňují jejich zájem o okultní témata.
Jediným vydaným albem Pagan Altar z éry NWOBHM bylo nezávislé, vlastním nákladem vydané demo album (které bylo v pozdějších letech hojně bootlegováno). Toto album bylo znovu vydáno jako oficiální plnohodnotné album u Oracle Records v roce 1998 pod novým názvem Volume 1.
V roce 2004 se skupina reformovala, aby znovu nahrála album s dosud nevydaným materiálem, který vznikl během jejího původního působení. Výsledné album Lords of Hypocrisy se setkalo s pozitivním přijetím fanoušků a v roce 2006 následovalo třetí řadové album s názvem Mythical and Magical.
V roce 2008 Paan Altar společně s Cloven Hoof vystoupili jako headlineři na festivalu 'Metal Brew' v Mill Hill. Obě kapely také vystoupily na festivalu 'British Steel IV' v Camden Underworld v roce 2009. Pagan Altar se pak v dubnu 2001 vrátili jako headlineři i na festival 'British Steel V' v dubnu 2011 a na festival 'Live Evil' v říjnu 2011. V roce 2012 začala kapela pracovat na svém dalším albu Never Quite Dead, a to ve speciálně vybudovaném nahrávacím studiu na zahradě domu zpěváka Terryho Jonese. V roce 2013 se v sestavě objevili např: Dean Alexander na bicí, Vinny Konrad (Vince Hempstead) na druhou kytaru a William Gallagher na baskytaru.
Dne 15. května 2015 zemřel zpěvák Terry Jones na rakovinu a kapela dokončila nahrávání svého nadcházejícího alba, které bylo v závěrečné fázi masteringu, bez něj. V roce 2017 ale Alan Jones oznámil, že má v úmyslu nadcházející album skupiny částečně přehrát, protože ani on, ani zesnulý Terry Jones nebyli s hotovým produktem spokojeni. Album The Room of Shadows vyšlo 24.srpna 2017. V roce 2021 vyšla ještě kompilace The Story of Pagan Altar.
RACE AGAINST TIME
Race Against Time byla anglická heavymetalová skupina z Derbyshire, která vznikla v roce 1978 společně s kapelami Paralex a Radium, které sami sebe označovali jako 'East Midlands Bands Cooperative'. Tyto kapely sdílely vybavení a společně organizovaly koncerty, což Nottinghamu pomohlo stát se ohniskem aktivit v době Nové vlny britského heavy metalu. Byly progresivní, ale s těžkým, doomem ovlivněným zvukem a byly považovány za velmi profesionální hudebníky. K černému oblečení nosili jakéhosi předchůdce mrtvolného líčení.
Skupina založil baskytarista Al Short, který hrál současně ve dvou kapelách, které se jmenovaly Captain Hippo a Heavy Water. Ve výloze obchodu s hudebninami si všiml inzerátu Davea Hallidaye, jehož předchozí kapela Skint se nedávno rozpadla. Zpočátku hráli ve čtyřech se zpěvákem, Halliday hrál jen na kytaru, ale jak vznikaly další písně, pomalu přebíral zpěv a z kapely se stala tříčlenná. Než našli Geoffa Greena museli vyzkoušet několik bubeníků.
Poté, co je zklamalo vydavatelství, které na poslední chvíli odstoupilo od vydání skladby "Bedtime" jako singlu se dvěma B stranami, oslovil je Nigel Burnham, novinář, který vytvářel kompilační album New Electric Warriors u Logo Records. Navrhovaná strana A singlu je závěrečnou skladbou na kompilaci. Protože se kapele nepodařilo znovu získat pozornost nahrávací společnosti, rozhodla se po relaci odvysílané v rockové show Trevora Danna na BBC Radio Nottingham rozdělit. Skupina Hell byla založena se členy výše zmíněného 'East Midlands Bands Cooperative', kytaristou Kevem Bowerem a baskytaristou Tonym Speakmanem z Paralex a bubeníkem Timem Bowlerem z Overdrive. Halliday v této nové sestavě použil některé materiály Race Against Time.
V roce 2015 se Al Short a Geoff Green znovu sešli se členy Radium Kevinem Healeym a Andym Meehanem, aby zahráli písně obou kapel na Brofestu v Newcastlu. Současně s tímto vystoupením vyšla kompilace Time Waits For No Man u High Roller Records.
SAVAGE
Skupinu původně založili v roce 1976 šestnáctiletý baskytarista Chris Bradley, zpěvák Chris Gent, kytarista Lee Statham a bubeník Mick Percival, ale po jediném oficiálním koncertu se skupina rozpadla; v roce 1978 (oficiální datum vzniku) ji Bradley založil znovu, přidal se k němu Andy Bradbury na kytaru, Simon Dawson na bicí a jeho patnáctiletý bratr Andy Dawson na kytaru. Problémy se sestavou pokračovaly, Andyho Bradburyho nahradil Wayne Renshaw a Simon Dawson také brzy odešel, aby ho po dlouhém hledání nahradil Dave Lindley. V této sestavě se kapela později objevila na kompilačních albech Scene of the Crime (obsahující skladbu "Let it Loose"), Metal Fatigue a dvoustranném singlu "Ain't No Fit Place" / "The China Run". Krátce poté ale Lindley odešel a nahradil ho Mark Brown z Tyrant (další kapela z Mansfieldu, která se objevila na Scene of the Crime).
V roce 1980 vydala kapela svou první demokazetu a o rok později se jim podařilo dostat se na výše zmíněnou kompilaci Scene of the Crime se svou nejznámější píseň "Let it Loose". Zvuk skladby hraničil se speed a thrash metalem a ovlivnil mnoho kapel, které začaly tvořit podobou hudbu. V roce 1982 se kapely ujala společnost Ebony Records, na jejichž kompilaci s názvem Metal Fatigue se hned objevila skladba kapely. Vydání se setkalo s dobrými recenzemi, a tak se Savage rozhodli vydat prostřednictvím labelu Ebony dvoustranný singl, který se rovněž dobře prodával. Debutové album Loose 'n Lethal vyšlo hned následujícího roku. Ačkoli se jednalo o působivou záležitost, která sklízela pochvaly od časopisů, fanoušků i kapel, Savage postrádali silnou podporu nahrávací společnosti. V roce 1984 se proto skupina rozhodla Ebony Records opustit a podepsala smlouvu s novým vydavatelstvím Zebra Records, které bylo součástí Cherry Red Records. Koncem roku vydali u Zebry své první album, 12" EP We Got the Edge.
Následovalo druhé album Hyperactive, které přišlo s odlišným zvukem, ale kvůli nedostatku podpory ze strany managementu nebo nahrávací společnosti z toho opět nic nebylo a frustrovaná kapela se v roce 1986 rozpadla.
Na žádost fanoušků se znovu objevila v roce 1995 v době vrcholícího grunge, kdy vydala své třetí album Holy Wars, které opět sklidilo uznání kritiky. Následovala další alba - v roce 1998 Babylon a v roce 2001 Xtreme Machine. Poté následovala delší pauza, k níž přispěly významné osobní a rodinné problémy, které ovlivnily všechny členy kapely. Savage se znovu objevili v roce 2011 (s novým albem Sons of Malice, které opět sklidilo značný ohlas kritiky), v sestavě Chris Bradley a Andy Dawson, ke kterým se připojili Kris Bradley (Chrisův syn a Andyho synovec) na kytaru a Mark Nelson na bicí. Poté se kapela vrátila také na festivalovou scénu. V roce 2015 vyšlo zatím poslední, už sedmé studiové album s jednoduchým názvem 7.
SLEDGEHAMMER
Britská skupina Sledgehammer vznikla ve Slough zřejmě v roce 1978 ve složení Mike Cooke (kytara, zpěv), Terry Pearce (baskytara) a Ken Revell (bicí) a na úsvitu hnutí známého jako New Wave of British Heavy Metal se jí dostalo značné pozornosti. Jejich první singl "Sledgehammer" z roku 1979, znovu vydaný nahrávacím studiem Valiant v roce 1980, se dostal do povědomí a předskakování na několika dobrých koncertech jejich rozkvětu napomohlo.
Byli přizváni k účasti na kompilačním albu Metal for Muthas, sestaveném vydavatelstvím EMI Records, což této začínající formaci zajistilo ještě větší ohlas. Přibližně v té době Pearce kapelu opustil a nahradil ho Gerry Sherwin (baskytara). Koncem roku se však Pearce vrátil, aby se včas podílel na jejich druhém singlu "Living in Dreams". Pak se všechno zbrzdilo, když si Sledgehammer dali tříletou pauzu. Důvody jsou nejasné, ale předpokládá se, že šlo do značné míry o vynucenou přestávku, že okolnosti nedaly kapele příliš na výběr.
Když se v roce 1983 vrátili, pokračovali tam, kde před třemi lety skončili. Nyní však s novým baskytaristou v podobě Johna Jaye. V tomto roce vydali své první a jediné album Blood on Their Hands , ale to si nedokázalo získat takovou pozornost, v jakou kapela doufala. Stále se totiž do značné míry hnali za zvukem, který vyvinuli o čtyři roky dříve, zatímco sílící NWOBHM se posunula dál a stylový projev se více vzdálil od svých punkových kořenů.
Belgický label Mausoleum vydal následující rok jejich album znovu, pod novým názvem a s dalšími bonusovými skladbami. Ani tento počin si ale nevedl příliš dobře a baskytarista Jay kapelu někdy po tomto vydání opustil. Nová sestava, rozšířená o Johna Hennessyho (kytara) a Killera Clinta (baskytara), udržela kapelu v chodu ještě několik let, ale kromě zvěstí o dvou vypuštěných singlech vydaných v menším nákladu toho tato sestava moc nedokázala a ke konci dekády se Sledgehammer rozpadli.
V roce 2005 se objevil epilog jejich historie v podobě DVD Live in London, které obsahuje záznam koncertu z roku 1984.
TRESPASS
Skupinu Trespass založili v dubnu 1979 v Sudbury, v hrabství Suffolk, bratři Mark (kytara, zpěv) a Paul Sutcliffovi (bicí) a jejich přátelé Dave Crawte (kytara) a Richard Penny (baskytara). Mark, Paul a Dave se seznámili v obchodě s kytarami a hudebninami Sudbury Music na North Street v Sudbury, kde Dave pracoval. Úplné začátky kapely se ale táhnou ještě o rok dál, kdy se jmenovala Track IV a hrála v okolí Sudbury covery do té doby, než Paul navrhl název Trespass podle stejnojmenného alba Genesis z roku 1970. Brzy poté začali mladíci skládat vlastní materiál.
Později nahradil Richarda Pennyho Cris Linscott a sestavu rozšířil zpěvák Steve 'Sleeve' Millse. Všem tehdy ještě nebylo 21 let. Všichni měli také běžné zaměstnání, protože kapela se nikdy nestala finančně životaschopnou. 'Sleeve' byl zaměstnán na odboru sociálního zabezpečení, Mark a Paul pracovali v továrně, Dave v obchodě s deskami a Cris byl výběrčím daní. Manažerem kapely byl Steve Kendall. Mark Sutcliffe uvádí jako hudební vliv Ritchieho Blackmora, Cris Linscott obdivoval Lynyrd Skynyrd a Rush, zatímco 'Sleeve' měl rád Davida Coverdalea a Paula Rodgerse.
V roce 1980 kapela podepsala smlouvu s Trial Records a výsledkem byl jejich první singl "One of These Days", který měl náklad pouhých 2000 kusů a byl v krátké době vyprodán. Poté angažovali zpěváka Roba Ecklanda, aby natočil jejich další singl "Jealousy"/"Live It Up". Poslední nahrávkou pro tuto značku bylo EP Bright Lights, které mělo rovněž náklad 2000 kusů.
V roce 1982 kapelu krátce zastupoval Lester Mortimer, manažer britské pomp rockové skupiny The Enid. Pokračovaly také změny v sestavě. Zpěvák Adrian Grimes se k nim připojil při nahrávání šestistopého dema, které produkoval Steven Stewart v The Enid's The Lodge Recording Studio. Některé z těchto skladeb byly později zařazeny na album One Of These Days: The Anthology. V této sestavě kapela odehrála několik koncertů (největší z nich byl v Quay Theatre v Sudbury v Suffolku), ale po rodinné tragédii se rozpadla.
V roce 1990 vydal Lars Ulrich, bubeník a spoluzakladatel skupiny Metallica, kompilaci s názvem NWOBHM '79 Revisited oslavující desáté výročí nové vlny britského heavy metalu. Dvojcédéčko obsahuje některé z nejlepších kapel té doby, přičemž Trespass jsou zastoupeni svým největším hitem "One of These Days" z BBC session.
Po rozpadu Trespass založili dlouholetí členové kapely (Mark, Paul a Dave) glam metalovou skupinu Blue Blud (později Blue Blood) a vydali s ní dvě alba. Po rozpadu Blue Blood v roce 1992 bratři krátce obnovili jméno Trespass a v roce 1993 vydali album původního materiálu nazvané Head. V průběhu následujících let byly také vydány různé kompilace vydaného i nevydaného materiálu, a to jak oficiálně kapelou, tak na neoficiálních bootlegových nosičích. Mezi ně patří např: Through the Ages, The Works, The Works 2 a One Of These Days: The Trespass Anthology.
Trespass se začali reformovat v roce 2013 a a chystali se vstoupit do studia, aby znovu nahráli svůj klasický materiál. V prosinci 2013 kapela spustila oficiální facebookovou stránku Trespass. V roce 2014 se ale Paul Sutcliffe rozhodl, že se chce věnovat jiným hudebním aktivitám, a tak zbývající členové kapely, Mark Sutcliffe a Dave Crawte, přibrali Jamese Lasta na bicí, Paula Martina na kytaru a Dana Biggina na baskytaru. Nová sestava kapely debutovala 28. února 2015 na festivalu Brofest #3 v anglickém Newcastlu upon Tyne a nové album s eponymním názvem a doprovodné webové stránky byly spuštěny o měsíc později.
Před natáčením nového alba Crawte a Martin opustili kapelu a k Marku Sutcliffovi a Dannymu B. se připojil nový bubeník Jason Roberts a sólový kytarista Joe Fawcett. V lednu 2018 pak vyšlo album nového materiálu s názvem Footprints in the Rock. V roce 2018 se ke kapele krátce připojil Nigel Booth jako nový baskytarista, ale už v roce 2020 byl vystřídán Wilem Wilmotem. V roce 2023 vyšlo kapele nové album Wolf at the Door.
TYGERS OF PAN TANG
Tygers of Pan Tang je anglická heavymetalová skupina, která vznikla v roce 1978 ve Whitley Bay v hrabství Tyne and Wear. Ve svém prvním období působila do roku 1987, poté ukončila činnost. V roce 1999 se kapela reformovala a nadále nahrává a koncertuje. Název je odvozen od fiktivního souostroví Pan Tang, které se objevuje ve fantasy sérii Michaela Moorcocka Elric z Melniboné; čarodějové zde chovají tygry jako domácí zvířata.
The Tygers of Pan Tang založili kytarista Robb Weir, basák Richard 'Rocky' Laws, zpěvák Jess Cox a bubeník Brian Dick. Zpočátku hrávali v dělnických klubech a nejprve podepsali smlouvu s místním nezávislým vydavatelstvím Neat Records, než jim MCA poskytla velkou nahrávací smlouvu. Po několika singlech vydali v roce 1980 své první album Wild Cat, které se v prvním týdnu po vydání dostalo na 18. místo britského albového žebříčku.
Následně pozici druhého kytaristy zaujal John Sykes (dříve hrál ve Streetfighter) a odstartoval tím budoucí časté změny sestavy. První kdo se s ostatími nepohodl a odešel byl zpěvák Jess Cox. Nahradil ho Jon Deverill z Persian Risk a nová sestava vydala hned v roce 1981 album Spellbound. Sykes odešel po vydání třetího alba Crazy Nights (také 1981), aby se zúčastnil konkurzu do kapely Ozzyho Osbourna. Na jeho místo přišel bývalý kytarista skupiny Penetration Fred Purser, který se musel před turné naučit program za dva dny.
Čtvrté album The Cage vyšlo v roce 1982. Poté se kapela dostala do sporu se společností MCA, která se mimo jiné zdráhala skupinu propagovat, pokud nebude souhlasit s nahráváním dalších coververzí (po hitu "Love Potion No. 9"). Kapela se snažila smlouvu vypovědět, ale podmínky MCA pro vydání desek převyšovaly částky, které byly ostatní nahrávací společnosti ochotny zaplatit za získání kapely. Zklamaná skupina se proto rozhodla pro rozpad. Písně pro nové album Square One, které nahrála na demo stejná sestava, která dokončila předchozí album vyšly v roce 2018 pod názvem Purser Deverill.
Po přerušení činnosti kapely Jess Cox vydal v roce 1983 sólové album Third Step a John Sykes později dosáhl úspěchu s kapelami Thin Lizzy a Whitesnake.
V roce 1985 Jon Deverill a Brian Dick kapelu reformovali, přibrali kytaristy Steva Lamba (dříve Sergeant) a Neila Shepparda, a bývalého člena skupin Warrior a Satan Clina Irwina na baskytaru. Irwina později nahradil Dave Donaldson.
Robb Weir a Jess Cox mezitím založili vedlejší skupinu Tyger-Tyger.
Reformovaní Tygers of Pan Tang s Jonem Deverillem vydali v létě 1985 u Music for Nations desku The Wreck-Age a v roce 1987 u Zebra Records desku Burning in the Shade. Posledně jmenované album se ale setkalo se špatnými recenzemi a kapela se tak opět rozpadla.
U prvních dvou vydavatelství skupiny, Neat Records a MCA, vznikly také různé kompilace a živá alba. Jedním z takových kompilačních alb je First Kill, které vyšlo na vinylu v roce 1986 u Neat Records a poté bylo znovu vydáno na CD u Castle Classics v roce 1992. Všechny písně jsou živé demo nahrávky bez dotáček, pořízené ve studiu Impulse v letech 1979/80 jako demosnímky původní sestavy.
V roce 1998 vystoupil na pódiu festivalu Wacken Open Air Jess Cox s Blitzkrieg a zahráli také tři staré písně Tygers. Reakce publika byla pozitivní a o rok později, na oslavu 20. výročí Tygers of Pan Tang a 10. ročníku Wacken Open Air, byla kapela pozvána, aby zahrála na hlavním pódiu. Brian Dick a Rocky se ke kapele nemohli připojit, ale Jesse Coxe a Robba Weira podpořili kytarista Blitzkrieg Glenn S Howes, baskytarista Gavin Gray a bubeník Chris Percy. Ze záznamu jejich vystoupení vzniklo album Live at Wacken.
V roce 2000 Robb Weir, jako jediný původní člen, skupinu reformoval. Dalšími hudebníky byli Tony Liddell (zpěv), Dean Robertson (sólová kytara), Brian West (baskytara) a Craig Ellis (bicí). Nová sestava vydala hned v následujícím roce u společnosti Z-Records album Mystical a absolvovala několik festivalových turné. V roce 2002 byla ale kapela kvůli špatnému prodeji desky od Z-Records propuštěna.
Poté, co přešli k vydavatelství Communique Records vydali Tygers of Pan Tang split album The Second Wave: 25 Years of NWOBHM společně s Girlschool a Oliver/Dawson Saxon. V roce 2004 pak u stejné firmy vyšlo další řadové album Noises in the Cathouse s novým zpěvákem Richiem Wicksem, který, ačkoliv byl zaměřením zpěvák, v té době ještě hrál na baskytaru v Angel Witch.
Wicks ale ještě téhož roku odešel a nahradil ho italský zpěvák Jacopo Meille. Wicks se později připojil k Shadowkeep, objevil se na jejich albu The Hourglass Effect z roku 2008 a v roce 2009 odešel. Od roku 2010 působil jako zpěvák v Heavenly Hell, tributní kapele Black Sabbath z éry Dia. V roce 2013 pak začal vést skupinu Black, White & Purple s bývalým kytaristou Angel Witch Keithem Herzbergem, současným bubeníkem Praying Mantis Garym MacKenziem a s bývalým baskytaristou Shadowkeep Markem Fieldenem.
V říjnu 2007 vydala skupina v limitované edici pět skladeb na EP s názvem Back and Beyond, které obsahovalo předělávky tří písní Tygers z počátku 80. let a dvě nové skladby z připravovaného alba. To, pod názvem Animal Instinct vyšlo 19. května 2008 a bylo prvním albem se zpěvákem Jacopem Meillem. V roce 2011 se do kapely vrátil baskytarista Gavin Gray, který nahradil Briana Westa. Dne 15. července 2011 bylo oznámeno, že Tygers Of Pan Tang podepsali smlouvu s Rocksector Records na celosvětové vydání dalšího studiového alba s aktuálním pracovním názvem Ambush, předběžně plánovaného na únor/březen 2012; album vyšlo až 24. září. V roce 2013 došlo k další změně v sestavě, když kytaristu Deana Robertsona nahradil Micky Crystal.
V roce 2016, konkrétně 21. října skupina vydala podařené eponymní album Tygers of Pan Tang, k jehož úvodní skladbě "Only The Brave" bylo natočeno také video. Na něj navázala o tři roky později dalším albem Ritual. V roce 2020 kapelu opustil Micky Crystal, který v jednom z rozhovorů uvedl, že odešel kvůli špatnému managementu, a rovněž prohlásil, že Robb Weir se na albu kapely Ritual z roku 2019 podílel jen málo, respektive vůbec ne. Poznamenal taky, že John Sykes vyjádřil podobné pocity v rozhovoru pro Kerrang z roku 1984.
Dne 28. května 2021 kapela vydala kompilaci Majors & Minors a ves tejném roce ji opustil baskytarista Gav Gray, kterého nahradil Huw Holding. V roce 2023 vyšlo skupině zatím poslední album Bloodlines.
WILD HORSES
Skupinu Wild Horses založili v létě 1978 bývalý kytarista skupiny Thin Lizzy Brian Robertson a bývalý baskytarista skupiny Rainbow Jimmy Bain. V počáteční fázi se v sestavě objevili bývalý kytarista skupin Stone the Crows a Wings Jimmy McCulloch a bývalý bubeník skupiny Small Faces Kenney Jones, ale nakonec se sestava ustálila, když se k nim přidali bubeník Clive Edwards (ex-Pat Travers, Uli Roth) a kytarista/klávesista Neil Carter (ex-Wilder, Gilbert O'Sullivan). V této sestavě nahráli v roce 1980 eponymní album produkované Trevorem Rabinem, které vydala společnost EMI, jež se skupinou podepsala smlouvu po jejich vystoupení na festivalu v Readingu v roce 1979.
Carter opustil skupinu v srpnu 1980 po britském turné s Tedem Nugentem, aby se připojil k UFO a později ke Garymu Moorovi. Jeho náhradou se stal kytarista John Lockton, který se poprvé objevil na japonském turné kapely na podzim 1980, po němž kapela na jaře 1981 vydala album Stand Your Ground.
V červnu 1981 Robertson i Edwards Wild Horses opustili v souvislosti s vystoupením skupiny v londýnském Paris Theatre. O rok později se Robertson spojil s Motörhead a v roce 1983 s nimi natočil netradiční album Another Perfect Day, načež se v roce 1986 přesunul ke svému skotskému kolegovi Frankiemu Millerovi na album Dancing in the Rain. Edwards pokračoval s řadou různých kapel, včetně Grand Prix a Lionheart.
Bain dal dohromady novou sestavu Wild Horses, v níž působili Lockton, bývalá dvojice z Lautrec, Reuben (zpěv) a Laurence Archerovi (kytara), a bubeník Frank Noon, který si zahrál na The Def Leppard EP. Archer a Noon odešli jen o několik měsíců později a založili vlastní kapelu Stampede. Wild Horses zanikli a Bain se připojil ke svému bývalému spoluhráči z Rainbow Ronniemu Jamesi Diovi v kapele Dio, zatímco Lockton se stal členem německých hardrockerů Victory.
Alba Wild Horses i Stand Your Ground se v průběhu let dočkaly opakovaných reedicí, přičemž první vyšla v roce 1993 u EMI-Toshiba Japan v rámci série 'Legendary Masters'. Evropské reedice včetně různých bonusových skladeb následovaly v letech 1999 (Zoom Club), 2009 (Krescendo) a 2013 (Rock Candy).
Dne 25. února 2014 vyšlo prostřednictvím společnosti Krescendo živé album Wild Horses v bootlegové kvalitě nazvané Live In Japan 1980, nahrané na koncertě skupiny v tokijském Nakano Sun Plaza 29. října 1980. Stejná nahrávka se poprvé objevila v roce 2012 jako japonský bootleg s názvem Heavy Ride.
Výročí osobností
duben 1978
2.4.1978 - narodil se americký zpěvák JAKE RAYMOND (2.4.1978 - 18.6.2018), člen death metalové skupiny Vital Remains
21.4.1978 - narodil se finský bubeník JUKKA NEVALAINEN, člen skupiny Nightwish
květen 1978
14.5.1978 - narodil se brazilský bubeník a producent JEAN DOLABELLA, člen skupiny Sepultura
20.5.1978 - narodil se švédsokourugajský bubeník MARTIN LOPEZ, člen skupin Amon Amarth, Opeth a dalších
červen 1978
21.6.1978 - narodil se německý bubeník FREDERIK EHMKE, člen skupin Sinbreed a Blind Guardian
23.6.1978 - narodil se francouzský basový kytarista FRÉDÉRIC LECLERCQ, člen skupin Dragon Force a Kreator
24.6.1978 - narodil se finský kytarista ERNO MATTI JUHANI 'EMPPU' VUORINEN, zakladatel skupiny Nightwish
29.6.1978 - narodil se český zpěvák JAN TOUŽIMSKÝ, člen skupiny Arakain
září 1978
3.9.1978 - narodil se norský zpěvák TERJE 'VALFAR' BAKKEN (3.9.1978 - 14.1.2004), člen black metalové skupiny Windir
listopad 1978
12.11.1978 - narodil se švédský kytarista STEFAN HELLEBLAD, člen skupiny Within Temptation
