Události
Vychází album Stained Class
10.února vyšlo album Stained Class, čtvrté album britské metalové legendy Judas Priest. V roce 2017 se deska umístila na 43. místě v seznamu časopisu Rolling Stone '100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)'.
Nové skupiny
Amebix
(GBR - crust punk)
Angeles del Infierno
(ESP - heavy metal, latin metal)
Anvil
(CAN - heavy metal, speed metal, thrash metal)
Aragorn
(GBR - NWOBHM)
Arkangel
(VEN - hard rock, heavy metal, latin metal)
Atomkraft
(GBR - NWOBHM, speed metal)
Blind Illusion
(USA - heavy metal, thrash metal)
Bodine
(NLD - heavy metal)
Cockney Rejects
(GBR - oi, punk, hard rock, NWOBHM)
Cracked Mirror
(GBR - NWOBHM)
Dark Star
(GBR - hard rock, NWOBHM)
Denigh
(GBR - NWOBHM)
Dragonslayer
(GBR - NWOBHM)
Earthshaker
(JPN - hard rock, heavy metal)
E. F. Band
(SWE - heavy metal)
Electric Sun
(DEU - heavy metal, neoklasický metal)
Exciter
(CAN - heavy metal, speed metal, thrash metal)
The Exploited
(GBR - 1978 - street punk, hardcore)
Fist
(GBR - NWOBHM, heavy metal, hard rock)
Gamma
(USA - hard rock, heavy metal)
GBH
(GBR - street punk, hardcore)
Gillan
(GBR - hard rock, NWOBHM)
Girlschool
(GBR - NWOBHM, heavy metal, hard rock)
Grand Prix
(GBR - NWOBHM)
IG-Elit
(CZE, Horní Dvořiště, Jihočeský kraj - bigbít, hard rock, heavy metal)
Leño
(ESP - hard rock, latin metal)
London
(USA - hard rock, heavy metal)
Mad Dog
(GBR - NWOBHM)
Mama’s Boys
(GBR - NWOBHM)
Money
(GBR - NWOBHM)
Nightwing
(GBR - NWOBHM)
Pagan Altar
(GBR - NWOBHM, doom metal)
Plasmatics
(USA - punk rock, heavy metal)
Race Against Time
(GBR - 1978 - NWOBHM)
Saint Vitus
(USA - doom metal)
Savage
(GBR - NWOBHM)
Sledgehammer
(GBR - NWOBHM)
Trance
(DEU - hard rock, heavy metal)
Trespass
(GBR - NWOBHM)
Trouble
(USA - hard rock, heavy metal, doom metal)
Tygers of Pan Tang
(GBR - NWOBHM)
Whitesnake
(GBR - hard rock, heavy metal, glam metal)
Wild Horses
(GBR - NWOBHM)
Wrathchild America
(USA - heavy metal, power metal)
Inspirativní alba
AC/DC – Powerage (28.dubna, AUS hard/heavy)
Alice Cooper – From the Inside (17.listopadu, USA hard/heavy)
Angel – White Hot (USA hard/glam)
The Angels – Face to Face
April Wine – First Glance (CAN hard rock)
Bachman-Turner Overdrive – Street Action (CAN hard rock/soft rock)
Barnodaj (Progress Organization) - Mauglí (CZE progrock)
Birth Control – Titanic (DEU hard rock/progrock/krautrock)
Black Sabbath - Never Say Die! (29.zaří, GBR heavy)
Boston - Don't Look Back
Bow Wow - Garantee (JPN hard/heavy)
Budgie - Impeckable (17.února, GBR hard/heavy)
The Dictators – Bloodbrothers (USA protopunk/hard rock)
Divlje Jagode – Divlje jagode (YUG hard/heavy)
Elonkorjuu – Flyin' High, Runnin' Fast (FIN hard rock/progrock)
Gary Moore – Back on the Streets
Geordie – No Good Woman (GBR hard rock/blues rock)
Gillan – Japanese Album (GBR hard/heavy)
Golden Earring – Grab It for a Second (NDL hard rock)
Gordi – Čovek (YUG hard rock/progrock)
Hawkwind - 25 Years On (GBR hard rock/progrock/space rock)
Heart - Dog and Butterfly (USA hard rock/folk rock/pop rock)
Heavy Load – Full Speed at High Level (SWE heavy)
Cheap Trick - Heaven Tonight (USA hard rock/power pop)
Jerusalem – Jerusalem (SWE křesťanský hard/heavy)
Jethro Tull – Heavy Horses (GBR progrock/hard rock/folk rock)
José Carlos Molina-Ñu – Cuentos de ayer y de hoy (ESP hard rock/folk rock/progrock)
Judas Priest – Stained Class (10.února, GBR heavy)
Judas Priest – Killing Machine (9.října, GBR heavy)
Krokus – Pain Killer/Pay It In Metal (30.října, CHE hard/heavy)
Legs Diamond – Fire Power (USA hard/heavy/progrock)
Lucifer's Friend – Good Time Warrior (DEU hard rock/progresivní rock)
Magnum – Kingdom of Madness
Marseille – Red White and Slightly Blue (GBR NWOBHM)
Mass – Rock’n’Roll Power at 25th Hour (DEU bluesrock/hard rock)
Max Webster – Mutiny Up My Sleeve (CAN hard rock/progrock)
Moxy – Under the Lights (CAN hard/heavy)
Omega – Omega 8: Csillagok útján (HUN progresivní rock/hardrock)
Quiet Riot – Quiet Riot II (2.prosince, USA heavy)
Rainbow – Long Live Rock 'n' Roll (14.dubna, GBR hard/heavy)
Ramones – Road to Ruin
Resurrection Band – Awaiting Your Reply (USA hard/heavy)
Rose Tatoo – Rose Tatto (AUS AUS hard rock/blues rock/pub rock)
The Runaways – And Now... The Runaways (USA hard/glam)
Rush – Hemispheres (29.října, prog/hard/heavy)
Sorcery (Hollywood) – Stuntrock (USA hard/heavy)
Sorcery (Chicago) – Sinister Soldiers (USA hard/heavy/acidrock)
Starz – Attention Shoppers! (USA hard/heavy)
Starz – Coliseum Rock (USA hard/heavy)
Styx – Pieces of Eight (USA hard rock/progresivní rock)
Sweet – Level Headed (GBR glam/hard rock)
Ted Nugent – Weekend Warriors (USA hard)
Trapeze – Running (GBR hard rock/blues rock/progrock)
UFO – Obsession (21.června, GBR hard/heavy)
Uriah Heep – Fallen Angel (GBR hard/heavy)
Van Halen – Van Halen (10.února, USA hard/heavy)
Vatreni Poljubac – Oh, što te volim joj (YUG hard/heavy)
Whitesnake – Trouble (GBR hard/heavy)
Wishbone Ash – No Smoke Without Fire (6.října, GBR hard)
Y&T – Struck Down (USA hard/heavy)
Československá scéna
Vzniká skupina IG-ELIT
Vznik kapely se datuje okolo roku 1978 v obci Horní Dvořiště na hranici s Rakouskem, kdy se parta kluků, kterým bylo tak 12-13 let, rozhodla, že začne něco dělat. Hráli vše co tenkrát letělo a ani vlastní tvorba nebyla zanedbána. Poslední zábava se konala 28.6. 1986 v sále ČSD v Horním Dvořišti. Pak už následovala jenom vojna a tím i prozatimní konec kapely. Od roku 2000 se pak datuje jejich novodobá thrashová historie.
Vychází album Mauglí
Brněnské skupině Progress Organization vychází druhé album Mauglí.
Události podrobněji
AMEBIX
Amebix byla anglická punkrocková skupina z Tavistocku v Devonu, která patřila mezi průkopníky žánru zvaného crust punk. Svým spojením anarcho-punku a post-punku s prvky heavy metalu, zejména raného extrémního metalu, inspirovala hudebníky, kteří později definovali žánry grindcore, death-doom a metalcore. Poprvé se k metalovým vlivům přihlásili na EP No Sanctuary z roku 1983. Album si však zachovalo velkou část raného postpunkového zvuku kapely, a to do té míry, že časopis Altaride Chronicles nazval album 'postpunkovým crustem'. Zvuk crust punku byl kodifikován na jejich následujícím albu Arise (1985). Skupina se však i nadále odlišovala od ostatních skupin tohoto žánru tím, že stále využívala prvky post-punku.
Amebix uvádějí jako své vlivy Bauhaus, Killing Joke, Joy Division, Black Sabbath, Motörhead, Crass, Briana Eno, The Stranglers, Devo, Pink Floyd, Accept, Mercyful Fate, Siouxsie and the Banshees, Magazine, Bruce Springsteena, Neil Younga, T.Rex, Iggyho Popa, Lou Reeda, Sex Pistols, Hawkwind, Stiff Little Fingers, Cockney Rejects, Procol Harum, Davida Bowie a Bad Brains. Kromě toho si členové Amebix a blackmetalové kapely první vlny Celtic Frost mezi sebou vyměňovali kazety, což vedlo k některým společným hudebním charakteristikám.
Jako svůj vliv Amebix uvádějí například Sven Erik Kristiansen z Mayhem, Napalm Death, Doom, From Ashes Rise, Gallhammer, Rudimentary Peni, Integrity, Nausea, Disclose, Bolt Thrower Septic Tank, Starkweather, Mortiis, Heresy, Born Dead Icons, Hellbastard, Deathspell Omega, SECT, Winter, Sepultura a Deviated Instinct. V rozhovoru pro deník The Guardian z roku 2016 byli spolu s řadou dalších britských anarcho-punkových kapel z počátku 80. let označeni za vlivné pro americkou post-metalovou skupinu Neurosis.
V roce 1978 byl Rob Miller nedobrovolně propuštěn z funkce seržanta leteckého výcvikového sboru, protože byl během služby v Nizozemsku pod vlivem alkoholu. Shodou okolností se ve stejném roce do Devonu vrátil z Jersey jeho starší bratr Chris 'Stig' Miller. To vedlo dvojici k plánu založit kapelu, která se zpočátku jmenovala The Band with No Name, v narážce na postavu Clinta Eastwooda Muž beze jména. V této zakládající sestavě hráli Rob Miller (zpěv), Chris Miller (kytara), Clive Barnes (baskytara) a Andy Hoare (bicí). O rok později si kapela změnila název na Amebix, což byla mantra, kterou dal Stigu Millerovi ve třinácti letech jeden z guru, aby mu pomohl přestat zlobit ve škole. Toho roku nahráli pod tímto názven šestistopé demo. Brzy poté byl Miller jako novinář vyslán, aby zrecenzoval živé vystoupení anarchopunkové skupiny Crass v Abbey Hall v Plymouthu. Využil toho, představil demo kapele, a ta skladbu "University Challenged" zařadila na svou kompilaci Bullshit Detector.
V roce 1981 se Amebix přestěhovali do Peter Tavy a začali žít s novým bubeníkem Martinem Bakerem v Glebe House, bývalém saském pohřebišti. Brzy poté však Bakera rodiče donutili odejít z kapely a přestěhovali se do Londýna, kde mu byla diagnostikována paranoidní schizofrenie. O jeho zkušenostech byla napsána píseň "Largactyl." Po Bakerově odchodu z kapely se skupina přestěhovala do Gunnislake v Cornwallu, kde žil nově přijatý klávesista Norman Butler. Poté se přestěhovali do Bristolu, kde začali squatovat s místními punkovými kapelami jako Disorder a Chaos UK. Své debutové EP Who's the Enemy vydali 28. srpna 1982 u vydavatelství Spiderleg Records, umístilo se na 33. místě britské nezávislé hitparády singlů a alb.
V roce 1983 vydali singl "Winter", který se dostal na 18. místo UK Indie Chart a v žebříčku se udržel 7 týdnů. Na konci listopadu pak vyšlo druhé EP No Sanctuary, které se dostalo do první desítky UK Independent Music Chart a zaujalo zpěváka Dead Kennedys Jello Biafry, který s nimi podepsal smlouvu u své nahrávací společnosti Alternative Tentacles. To vedlo k následnému evropskému turné. Během pobytu v italské Bologni byli Miller a ostatní členové Amebix zatčeni za vandalismus ve squatu.
V roce 1985 kapela najala bubeníka Roberta 'Spidera' Richardse a 14. září 1985 vydala u Alternative Tentacles debutové album Arise!. V britském žebříčku Independent Music Chart se umístilo na třetím místě. Brzy poté se přestěhovali do Bathu v Somersetu a přestali se squatováním a v roce 1987 vydali u Heavy Metal Records své druhé album Monolith. Brzy se nicméně začali potýkat s velkým autorským blokem, což vedlo k jejich rozpadu v roce 1987. po rozpadu Spider, George a Stig pokračovali v působení ve skupině Zygote.
V roce 2008 bratři Millerové Amebix reformovali s bubeníkem Royem Mayorgou. 25. července 2010 vydali u Profane Existence EP Redux a 23. září 2011 třetí studiové album Sonic Mass. Na podzim 2012 se ale cesty kapely opět rozešly.
V roce 2014 Rob 'The Baron' Miller spojil síly s Jonem Miserym (Misery), Andym Leftonem (War//Plague) a Michelem 'Awayem' Langevinem z Voivod a založili Tau Cross. Stig Miller a Mayorga založili v roce kapelu False Fed s Jeffem Janiakem z Discharge, který si vzal na starost zpěv a JP Parsonsem, který hrál na basu.
Podrobnosti: Amebix - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Arise! (1985)
Monolith (1987)
Sonic Mass (2011)
ANGELES DEL INFIERNO
Angeles Del Infierno (španělsky Andělé z pekla nebo Pekelní andělé) je heavy metalová skupina z Lasarte (leží v Baskicku ve Španělsku), kterou v roce 1978 založili kytarista Robert Álvarez a baskytarista Santi Rubio. Spolu s dalšími skupinami jako Barón Rojo a Obús jsou považováni za jedny z hlavních představitelů španělského heavy metalu 80. let.
Po několika ranných změnách sestavu tvořili Robert Álvarez (sólová kytara), Santi Rubio (baskytara), Manu García (rytmická kytara) a bubeník Iñaki Munita. Na začátku roku 1982 se přidal zpěvák Juan Gallardo, který s kytaristou Robertem Álvarezem složil většinu písní.
V listopadu předskakovali Angeles del Infierno v Palacio de los Deportes de Bilba kapelám AC/DC a Motörhead a v dubnu 1983 ve Velódromo de Anoeta anglickým Saxon. V témže roce se zúčastnili také festivalu Mazarrock. Od té chvíle se jejich vedení ujal manažer Jesús Caja a nasměroval je k podpisu smlouvy s nadnárodní společností WEA.
Pokud jde o první album Pacto con el diablo, to bylo nahráno ještě před podpisem smlouvy ve studiích Mediterraneo na Ibize.Odhaduje se, že se ho celosvětově prodalo více než 10 000.
Nahrávání dalšího alba Diabolicca se probíhalo opět ve studiu Mediterraneo se stejným týmem jako u prvního alba. V následujících deseti letech pak kapela přidala ještě další tři alba plná klasického heavy metalu. V roce 2003 po delší studiové přestávce podepsali Angeles del Infierno smlouvu s Botina Bros, aby vydali šesté a zatím poslední studiové album s názvem Todos somos Angeles. Album se vyznačuje mícháním různých hudebních stylů v rámci heavy metalu a hard rocku.
Podrobnosti: Angeles del Infierno - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Pacto con el diablo (1984)
Diabolicca (1985)
Joven para morir (1986)
666 (1989)
A cara o cruz (1993)
Todos somos ángeles (2003)
ARAGORN
Skupina Aragorn, pojmenovaná podle postavy z knihy J. R. R. Tolkiena Pán prstenů, byla založená v roce 1978 v Cheshire v Anglii. Tvořili ji zpěvák Chris Dunne, kytarista John Hull, baskytarista Dale Lee a bubeník Mike Ellis.
Byli jedním z prvních signatářů Neat Records a v roce 1981 vydali singl "Black Ice", který později získal kultovní status. V roce 1982 proběhly studiové práce na jejich prvním plnohodnotném albu, které ale nebylo nikdy vydáno, a to i přes opakované pokusy umístit tyto nahrávky u potenciálních vydavatelství. Brzy poté se Aragorn rozpadli. Jejich nevydané skladby byly později, v roce 2011, shromážděny v kompilaci Noonday Anthology.
Na rok 2011 byl plánován reunion s bubeníkem Mikem Ellisem, baskytaristou a zpěvákem Iainem Muirem a kytaristou Frankem Flynnem, ale nikdy k němu nedošlo. V roce 2012 vyšlo u Depressive Illusions Records aspoň remasterované LP, které obsahuje oba singlové kousky a navíc 12 skladeb nahraných pro zmíněné nevydané album.
Podrobnosti: Aragorn - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Night Is Burning (2012)
ARKANGEL
Arkangel je venezuelská heavymetalová a hardrocková skupina, která vznikla v roce 1978 (někdy se uvádí rok 1977) ve městě Valencia ve Venezuele původně pod názvem Power Age. Jedná se pravděpodobně o heavymetalovou skupinu s nejdelší nepřetržitou kariérou v Latinské Americe.
Jejími původními členy byli bratři Picozziové (Giorgio a Giancarlo), Breno Díaz, Freddy Marshall a Paul Silvestre Gillman. Po několika vystoupeních v domovském městě i v Caracasu upoutali svým zvukem a vystupováním pozornost moderátora Alfreda Escalanteho, který je představil ve svém televizním pořadu 'La Música que Sacudió al Mundo' (Hudba, která otřásla světem). Poté byl požádán, aby se stal manažerem skupiny.
Kapela absolvovala turné po několika venezuelských městech v jehož průběhu se jí podařilo podepsat nahrávací smlouvu s vydavatelstvím Corporación Los Ruices (Color). Výkonný ředitel tohoto vydavatelství Salvador Pérez doporučil změnu názvu kapely, která se tak v roce 1981 přejmenovala na Arkangel; v říjnu téhož roku jim vyšlo stejnojmenné album. Arkangel se také objevili ve venezuelském filmu Cangrejo režiséra Romána Chalbauda a čtyři jejich písně byly také součástí soundtracku k tomuto filmu.
V roce 1982 nahráli své druhé album s názvem Rock Nacional, jehož jedna strana byla nahrána živě. Následujícího roku skupina přidala klávesy a vydala třetí vinyl s názvem Represión Latinoamericana, s nímž se proslavila i v dalších španělsky mluvících zemích. V polovině roku 1984 opustil skupinu zpěvák Paul Gillman a zahájil sólovou kariéru se svou skupinou s názvem Gillman. Zpěv převzal Mickey Tedeschi, který se ke kapele předtím připojil jako klávesista. V září 1988 se Paul Gillman a Arkangel znovu setkávali na koncertě nazvaném 'El Reencuentro'.
Na přelomu 80. a 90. let došlo u Arkangel k proměně jejich stylu, který se stal komerčnějším, pravděpodobně kvůli požadavkům nahrávací společnosti. V říjnu 1992 se bratři Picozziové připojili ke skupině Gillman, aby po dva večery předskakovali britské skupině Iron Maiden v Poliedru v Caracasu.
Na dalším albu Inmortal se skupina vrátila ke svým metalovým kořenům a předskakovala několika mezinárodním hvězdám. Na této nahrávce zpíval José Gregorio Spindola, který ale skupinu brzy opustil následován Breno Díazem. Nhradili je Joad Manuel Jiménez (zpěv) a Felipe Arcuri (baskytara), kteří se v roce 2000 podíleli na desce El Ángel de la Muerte.
V roce 2002 Joad skupinu opustil a později ho nahradil Luis González. O rok později se rozhodl kapelu opustit také kytarista Freddy Marshall, nahradil ho Carlos Arvelo. González si zaspíval na albu MMVII, které bylo vydáno v roce 2008.
V letech 2005 až 2009 se bratři Picozziové a Paul Gillman, původní členové Arkangel, znovu sešli na sérii koncertů ve Venezuele a Kolumbii pod názvem Arkangel Reunión, kde hráli pouze písně z prvních tří alb. V sestavě je doprovázeli dva tehdejší členové kapely, Felipe Arcuri na baskytaru a Carlos Arvelo na kytaru.
Kolotočč změn ale neustával. V roce 2009, po krátkém působení pana Henryho 'Oxe' Véléze na postu zpěváka jako náhrady za Luise Gonzáleze, se ke kapele připojil Eduardo Pargas jako nový zpěvák. Střídali se také kytaristé. Nicolás 'Tato' Barrera nahradil Víctora Pe?u, který předtím přišel za Carlose 'Pescaita' Klávesák Jean Robert 'Lord' Puccia, který nějakou dobu hostoval na turné, byl přijat jako oficiální člen kapel.
V srpnu 2015 se k mikrofonu vrátil Joad Manuel Jiménez a kapela koncem roku zahájila turné 'Rock Inmortal Tour 2015-2016', které se konalo ve městech Barquisimeto, Valencia a Caracas ve Venezuele a v Medellínu a Bogotě v Kolumbii. Koncem května 2016 ale Jiménez opustil Venezuelu, aby hledal nové obzory v Argentině, a proto Arkangel začátkem června téhož roku oznámili návrat zpěváka Eduarda Pargase (od roku 2017 se střídal s Deibysem Artigasem). A zatímco Felipe Arcuri plnil závazky v zahraničí, na koncertech plánovaných ve Venezuele ho na baskytaru nahradil Juan Coronel.
V červenci 2018 skupina ohlašuje natáčení nového alba s Deibysem Artigasem, které oficiálně vychází 1. prosince 2019 jpod názvem Theatrum Timoren.
Na začátku listopadu 2021 oznamuje kapela novou sestavu se zpěvákem Douglasem Illich Rodríguezem a basákem Dieterem Cede?ou. Koncem téhož měsíce se účastní festivalu Otro Beta v Maracay a Valencii, kde sdílí pódium s několika venezuelskými kapelami. V červenci následujícího roku se stávají headlinery festivalu Sonográfica Rock Fest, který se koná v několika městech Venezuely společně s další legendární heavy rockovou kapelou této země Grand Bite a několika dalšími skupinami. V září se ke kapele připojil Aquiles Cortina jako třetí kytarista, jehož příchod byl oficiálně oznámen 5. listopadu na koncertě ve městě Guacara. Je to poprvé v historii kapely, kdy ji tvoří tři kytaristé. Netrvá to však dlouho, protože na konci prosince ji opouštějí Aquiles Cortina a Henry Vélez. Změny v sestavě ani poté neustávají, přesto Arkangel dále úspěšně koncertují v zemích Jižní Ameriky a doprovázejí mezonárodní hvězdy.
Podrobnosti: Arkangel - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Arkangel (1981)
Rock nacional (1982)
Represión latinoamericana (1983)
Inmortal (1993)
El ángel de la muerte (2000)
MMVII (2008)
Theatrum Timoren (2019)
ATOMKRAFT
Atomkraft je anglická speedmetalová skupina z Newcastlu, která byla součástí nové vlny britského heavy metalového hnutí. Ačkoliv se datum jejího založení většinou uvádí rok 1979, její kořeny sahají až do poloviny roku 1978, kdy se dali dohromady basák a zpěvák Tony 'Demolition' Dolan a bubeník Paul Spillett s úmyslem založit kapelu. Zpočátku používali název Moral Fibre a spolěčně s kytaristy Ianem Leggem a Chrisem Taylorem hráli punkrock. Ian Legg brzy odešel a nahradil ho Sean Drew, který následně odešel také. Skupina tak nadále fungovala jako trio.
Po návratu z výletu do německých Brém daroval Taylor svým spoluhráčům knoflíkové odznaky s ekologickým sloganem 'Atomkraft, Nein Danke!' (Jaderná energie, ne, díky!). Slovo 'Atomkraft' se jim zalíbilo, a tak ho přijali za název kapely, protože věřili, že se hodí k novému metalovému zvuku, který prosazovali. Snaze o těžší zvuk ale padl za oběť i sám Taylor, kterého se kapela rozhodla vyměnit. Po vyzkoušení několika kytaristů se rozhodli pro Steva Whitea, kterého Dolan znal z hodin výtvarné výchovy na vysoké škole. Další Dolanův spolužák z výtvarné výchovy, Mark Irvine, se přidal na baskytaru. S Dolanem, který měl na starosti rytmickou kytaru a zpěv, a Spillettem na bicí si nová sestava začala objednávat koncerty. Irvineovi rodiče ale neschvalovali jeho heavy metalovou image a životní styl a přesvědčili ho, aby z kapely odešel. Dolan byl tedy donucen vrátit se zpět k baskytaře.
V roce 1981 kapela nahrála ve studiu Impulse čtyřpísňové demo Demon, financované Spillettem, který byl v té době jejím jediným pracujícím členem. Spoluprodukoval ho Keith Nicol. Bylo to jejich první 'pořádné' demo, ačkoli kvůli časovému omezení a dvoustopému nahrávacímu zařízení nebyly výsledky zdaleka ideální. Kapela však pokračovala dál a získávala zkušenosti na živých vystoupeních.
Na začátku roku 1983 se Atomkraft vrátili do studia Impulse, aby natočil další demo Total Metal. Poučeni předchozími zkušenostmi nahráli dvě skladby, a to titulní "Total Metal" a "Death Valley". White poté předal kopii dema Samu Kressovi, který vedl rozhlasovou stanici a časopis *Whiplash*. Kress byl demem nadšen a slíbil, že kapelu představí ve svém časopise.
Situace se ale poněkud zamotala. Koncem roku 1983 White z osobních důvodů kapelu opustil a Dolan byl pozván ke své sestře do Kanady, kam se posléze přestěhova. Příští rok se Spillett k Dolanovi v Kanadě připojil. Dolan se ještě více inspiroval, když dostal slíbený výtisk časopisu od Kresse. V článku se psalo o Atomkraft a také o kapelách Venom, Raven, Metallica, Anthrax a Megadeth. Povzbuzeni touto zprávou začali Spillett a Dolan psát materiál a koncem roku 1984 se vrátili do Anglie, aby hledali kytaristu. Nakonec je však rozdělil konflikt kvůli dívce.
Při návštěvě Neat Records, kde hledal kontakt na nějakého bubeníka, se Dolan setkal s Cronosem z Venom, který mu sdělil, že Ged Wolf (bratr jejich manažéra) hledá kapelu, protože právě opustil heavymetalovou smečku Tysondog. Dolan a Wolf se sešli a začali hledat kytaristu. Nakonec jim byl doporučen tehdy šestnáctiletý kytarista Rob Mathew. Kapela začala pracovat na novém materiálu a pokračovala v nahrávání dema Pour the Metal In ve studiu Neat Records. Demo, které obsahovalo tři skladby "Pour the Metal In", "Burn in Hell" a "Carousel" bylo rozesláno do různých fanzinů a mělo dobrý ohlas; Dave Woods z Neat Records jim nabídl smlouvu a kapela začala pracovat na albu Future Warriors.
Album Future Warriors, které produkoval Keith Nichol, bylo nahráno během několika týdnů a vyšlo v září 1985. Přestože se jim dostalo špatné recenze v časopise Kerrang!, ostatní recenze byly pozitivnější a kapela dostala další žádosti o rozhovory. Také předskakovali Slayer v The Marquee, kde vadné vybavení vyústilo v to, že kapela po pouhých třech číslech zklamaně vyhodila aparaturu do popelnice. Navzdory tomu byli požádáni, aby se připojila k turné Venom a Exodus.
Po skončení turné nahráli nové EP se skladbami "Your Mentor" a "Demolition"na straně A a "Funeral Pyre" a "Mode III" na straně B. EP ale v této podobě nevyšlo, protože v kapele došlo k rozkolu v důsledku diskusí ohledně managementu. Dolan následně kapelu opustil. Neat poté vydali skladbu "Your Mentor" jako součást propagační kazety Powertrax, zatímco vokální stopy na zbytku "Your Mentor" znovu nahrál Ian Davison-Swift z Avenger. Jako baskytarista byl přizván D.C. Rage (Darren Cook z Avenger) a s novou čtyřčlennou sestavou byly nahrány dvě nové skladby, "Queen of Death" a "Protector" (ačkoli do "Protector" původně přispěl vokály Alan Hunter z Tysondog). V říjnu 1986 vyšlo EP s novým názvem Queen of Death, na jehož A straně byly titulní skladba a "Protector" a na B straně "Demolition", "Funeral Pyre" a "Mode III". Vzhledem k tomu, že kapelu čekaly závazky na turné, byl Dolan přizván, aby se ke kapele znovu připojil jako rytmický kytarista, čímž se Atomkraft pro nadcházející koncerty stal pětičlennou sestavou.
V červenci 1987 nahrála nová sestava minialbum Conductors of Noize, které poté ho propagovala v rámci podpory skupin Agent Steel a Nuclear Assault. Na prvním koncertu turné v Hammersmith Odeon se představila rozšířená sestava Max Penalty, Atomkraft, Onslaught, Nuclear Assault a Agent Steel a vystoupení skupiny Atomkraft bylo natočeno pro video Live Conductors a také nahráno pro živé vysílání rádia BBC. Hráli také na festivalu Dynamo po boku kapel Testament, Destruction a Stryper, přičemž jejich vystoupení bylo živě vysíláno v nizozemském rádiu.
V roce 1988 se rozšířená pětice vydala na evropské turné s Nasty Savage a německými Exumer, které vyvrcholilo v polských Katovicích na stadionu Spodek. Toto vystoupení bylo nahráváno pro přímý televizní přenos. Po skončení turné se skupina v roce 1988 rozpadla.
V roce 2004 vydalo vydavatelství Sanctuary Records (které předtím získalo zpětný katalog Neat Records) antologii Atomkraft Total Metal: The Neat Anthology. Obnovený zájem vedl k reunionu kapely pro koncertní vystoupení a případné nové album. V sestavě z roku 2005 hráli Payre Hulkoff (ze švédské industriální skupiny Raubtier) na kytaru a Steve Mason na bicí. Nevydala však žádný nový materiál.
EP s novým materiálem vyšlo až v roce 2011 na rakouském undergroundovém labelu W.A.R. Productions. Jmenovalo se Cold Sweat a obsahovalo tři dosud nevydané skladby nahrané se členy sestavy z roku 2005 a session muzikanty, plus coververzi skladby Thin Lizzy "Cold Sweat", na níž se sólově podílel australský kytarista Joe Matera. Po vydání alba dal Dolan dohromady novou sestavu a v roce 2011 uspořádal jedno vystoupení v Londýně na kterém zahrál skladby z nového EP. Na kytary hráli Kraen Maier a Rich Davenport a na bicí Paul Caffrey (z Gama Bomb). V této sestavě vystoupili v březnu 2014 s celým LP Future Warriors na druhém ročníku Brofestu, NWOBHM festivalu se sídlem v Newcastle upon Tyne. Jako host se během koncertu objevil také bývalý kytarista Venom Jeff Mantas.
V roce 2014 vyšlo u italského vydavatelství Minotauro Records nové kompilační album s názvem Looking Back to the Future. Obsahovalo nevydané demosnímky a živé skladby ze všech období historie kapely.
Podrobnosti: Atomkraft - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Future Warriors (1985)
BODINE
Bodine byla nizozemská heavymetalová skupina, která působila v letech 1978-1984.
Skupina vydala tři alba: Bodine (1981), Bold as Brass (1982) a Three Times Running (1983). První album nazpíval Jay van Feggelen, který později vystupoval jako Barbarian v metalové opeře Into the Electric Castle od Ayreon. Zakladatel projektu Ayreon, Arjen Anthony Lucassen, se původně pokoušel stát zpěvákem Bodine, což se mu nepovedlo, místo toho se v kapele uplatnil jako kytarista s pseudonymem 'Iron Anthony'.
Axel Joseph Langemeijer, který nazpíval druhé a třetí album Bodine, zemřel 19.března 2003.
V současné době je kapela neaktivní. Jay van Feggelen se v roce 2012 připojil jako zpěvák k The Southside Blues Revue pod pseudonymem Jay Bodean, což je jasný odkaz na jeho minulost v Bodine.
Podrobnosti: Bodine - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Bodine (1981)
Bold as Brass (1982)
Three Times Running (1983)
COCKNEY REJECTS
Skupinu Cockney Rejects založili v Londýně v roce 1978 bratři Jeff a Micky Geggusovi, jejich švagr Chris Murrell, který hrál na basu a bubeník Paul Harvey. Jejich první demo Flares n' Slippers zaujalo majitele Small Wonder Records Peta Stennetta, který kapelu představil Bobu Sergeantovi. Se Sergeantem nahráli singl "Flares n' Slippers", jehož první náklad byl vyprodán. Murrella a Harveyho poté nahradili Vince Riordan (basa) a Andy Scott (bicí) z londýnské skupiny The Tickets. Tato sestava se stala známou jako klasická sestava Cockney Rejects a její debut v Bridge House v Canning Town v červnu 1979 je považován za zlomový okamžik pro kapelu. V září téhož roku skupina podepsala smlouvu s EMI, v únoru 1980 vydala album Greatest Hits, Vol. 1 a v listopadu Greatest Hits Vol. II.
Jejich největší singlový hit ve Spojeném království, "The Greatest Cockney Rip-Off" z roku 1980, byl parodií na píseň "Hersham Boys" skupiny Sham 69. Další písně Cockney Rejects byly méně komerční, částečně proto, že se týkaly spíše drsných témat, jako jsou pouliční bitky nebo fotbalové chuligánství. Dalšími singly, které se objevily ve Velké Británii, byly "Bad Man", "We Can Do Anything", "I'm Forever Blowing Bubbles " a "We Are the Firm" - všechny z roku 1980.
Násilí zobrazované v jejich textech se často odráželo i na jejich koncertech a členové kapely se často prali, aby se bránili před příznivci jiných fotbalových týmů nebo aby vyřešili konflikty mezi diváky. Vlohy k tomu měli, Jeff a Mick Geggus byli v mládí amatérskými boxery a zápasili na národní úrovni. Strýc baskytaristy Vince Riordana byl zase Jack 'The Hat' McVitie, cocknejský gangster, kterého zavraždil Reggie Kray
.Cockney Rejects ve svých textech vyjadřovali pohrdání všemi politiky a odmítali tvrzení médií, že by měli příznivce z Britského hnutí nebo že by členové kapely podporovali názory této krajně pravicové skupiny. V prvním rozhovoru pro Sounds se o Britském hnutí posměšně vyjádřili jako o 'Německém hnutí' a uvedli, že mnoho jejich hrdinů byli černí boxeři. Jeff Geggus ve své autobiografii popisuje incident, kdy se členové kapely a jejich příznivci na jednom z prvních koncertů Cockney Rejects hromadně poprali s členy Britského hnutí.
Další album The Power and the Glory (1981) vyšlo už pod Zonophone Records a The Wild Ones (1982) pod A.K.A. Records. U dalších alb to pokračovalo ve stejném duchu - Quiet Storm (Heavy Metal Records, 1984), Lethal (Neat Records, 1990), Out of the Gutter (Captain Oi Records, 2002) a Unforgiven (G&R Records, 2007). Později zakotvili u Cadiz Music, kde vydali alba East End Babylon (2012) a Power Grab (2022).
Společnost EMI Records vydala 29. srpna 2011 definitivní retrospektivu skupiny Rejects. Pod názvem Join the Rejects, the Zonophone years '79-'81 vyšla třídisková kolekce všech jejich nahrávek od EMI včetně všech Peelových sezení a vzácných demosnímků z té doby. Součástí byl také barevný booklet s podrobným popisem příběhů, které se skrývají za hudbou, od Mickyho Gegguse. V roce 2013 vyšel film East End Babylon a stejnojmenné album.
Tony Van Frater zemřel v říjnu 2015 ve věku 51 let na infarkt a v únoru 2016 bylo oznámeno, že se ke kapele místo něj opět připojil bývalý baskytarista Vince Riordan. Skupina měla v únoru 2019 odehrát své první australské koncerty, avšak naléhavá rodinná situace si vyžádala přesunutí koncertů na červenec. Později byly koncerty přeloženy na říjen a v tomto měsíci se uskutečnily a sklidily velký ohlas kritiky.
Dlouholetý bubeník Andrew Laing zemřel 3. dubna 2023.
Cockney Rejects jsou známí především díky svým raným oi/punkovým začátkům (jejich píseň "Oi! Oi! Oi!" je často brána za začátek tohoto subžánru). Na počátku 80. let se ale jejich zvuk stále více orientoval na hard rock/NWOBHM, a i když se jejich následující alba lišila svou těžkostí a byla převážně hard/punk rocková, plnohodnotné album Lethal z roku 1990 (na jehož základě byli přijati do Metal Archives) lze považovat za tradiční heavy metalovou desku.
Podrobnosti: Cockney Rejects - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Greatest Hits Vol. 1 (1980)
Greatest Hits Vol. II (1980)
The Power and the Glory (1981)
The Wild Ones (1982)
Quiet Storm (1984)
Lethal (1990)
Greatest Hits Vol. 4 (Here They Come Again) (2000)
Out of the Gutter (2003)
Unforgiven (2007)
East End Babylon (2012)
Power Grab (2022)
CRACKED MIRROR
Vedle Widow, Clientelle a Voltz je stejnojmenné album dkupiny Cracked Mirror jedním z nejvzácnějších soukromě produkovaných alb NWOBHM v historii. V roce 1983 bylo vylisováno pouze 200 kopií tohoto alba. Většina z nich byla prodána na koncertech v oblasti Východního Sussexu, a proto se jen málokterému fanouškovi NWOBHM podařilo získat kopii. Aspoň do té doby, než vyšla v roce 2006 reedice na CD.
Kapela vznikla v roce 1978 a její první sestava, která vydržela až do konce roku 1981, si na jižním pobřeží Anglie postupně vybudovala silnou místní základnu. Cracked Mirror v čele s kytaristou a zpěvákem Jozefem Rytlweskim byli jednou z nejoriginálnějších kapel celého hnutí z počátku 80. let. Hudebně kapela sázela na Rytlewského těžké riffování v kombinaci s doomovým zvukem hammondek připomínajícím Atomic Rooster, Black Widow a rané White Spirit, což je celkem zajímavá směs. Vynikajícími skladbami jsou "Bomb Blast" a "We shall not forget", obě (přesvědčivě) nesoucí silné protiválečné téma.
Podrobnosti: Cracked Mirror - Metal Music Archives
Diskografie (studiová alba):
Cracked Mirror (1983)
DARK STAR
Skupina Dark Star, kterou v roce 1978 v anglickém Birminghamu založili bývalý zpěvák a klávesista skupiny Sweaty Betty Rik Staines a bývalý kytarista skupiny Suicide Dave Harrison, je známá především díky singlu "Lady Of Mars", který byl zařazen na legendární kompilaci NWOBHM Metal For Muthas Volume 2 a v té době byl velmi oblíbený v rockových klubech.
V roce 1981 vydali své debutové eponymní album, které přineslo klasické NWOBHM skladby jako "Kaptain Amerika", "Backstreet Killer" a "Green Peace". V průběhu dalších několika let pak Dark Star koncertovali s kapelami jako Budgie, Magnum a Ten Years After a také se vydali na 'Metallical Mystery Tour' se spřízněnými kapelami Limelight a CHEVY.
Rozpadli se v roce 1982 při psaní druhého alba, což bylo způsobeno především bankrotem jejich vydavatelství. Po rozpadu všichni členové kromě zpěváka Stainese založili bluesrockovou skupinu Poker Alice. Staines krátce působil jako manažer skupiny Marshall Law. V roce 1987 se Staines, Harrison a Key vrátili k psaní následovníka debutového alba a dokončili ho s pomocí Davea Keatese a Simona Atkinse, byla to ale jenom krátká epizoda a kapela dále neexistovala.
současnosti Harrison, Key, Overland a Atkins stále hrají v bluesové kapele Poker Alice, zatímco Rik Staines, který pracoval v hudebním managementu, nyní zřejmě vyučuje na hudební škole.
Podrobnosti: Dark Star - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Dark Star (1981)
Real to Reel (1987)
DENIGH
Skupina vznikla v srpnu 1978 ve složení Jon Everett (baskytara, zpěv) Phil Allchin (sólová kytara), Ian Devlin (klávesy, kytara, zpěv) a John Regan (bicí) a jejich první vystoupení proběhlo 3. ledna 1979.
Brzy se stali nejoblíbenější regionální heavy rockovou kapelou a nahradili většinu obvyklých coververzí vlastním materiálem. Jejich první demokazeta s písněmi "Bed Of Nails", "Burn The Sky" a "Falling Snow" se u fanoušků dobře prodávala a ještě více rozšířila jejich jméno. V roce 1980 se Denigh vezli na vlně a rozhodli se využít své nově nabyté popularity vydáním vlastního singlu. V té době neměli hudebníci v úmyslu čekat na uzavření velké smlouvy a jejich předchozí zkušenosti s prodejem vlastních kazetových produktů je vedly k přesvědčení (jak se ukázalo, zcela oprávněně), že jsou schopni financovat a prodávat vlastní vinyly, aniž by se museli zaplést s velkým byznysem.
Singl nahraný v Oakwood Studios v Kentu vyšel na labelu Canterbury Ace s dvojicí vynikajících, těžkých skladeb "Running" a "No Way", které byly přirovnávány k Demolition, Virgin Star a Angel Witch. Díky rychlému prodeji v místních obchodech a národní distribuci se deska dostala do 'Top 100', což kapele zajistilo publikum po celé Velké Británii Následovala vystoupení v místních rádiích, kde skupina poskytla několik rozhovorů a sessions pro populární pořad BBC 'Kent Rocks', který moderoval Mike Brill. Kvůli nedostatku peněžních prostředků a chybějícímu managementu měli ale potíže prosadit se u větších promotérů. Nakonec však byli pozváni, aby předskakovali špičkovým kapelám Budgie, Girlschool, Rage, Saxon a Samson, ale byl to dlouhý a těžký boj.
Ke konci roku 1981 po sporech o budoucí směřování kapelu opustil Ian Devlin. Rychle ho nahradil Martyn Harris a odjel na ambiciózní turné po Francii. Po většinu dalšího období fungovali Denigh jako tříčlenná kapela, která stále působila v regionálních hospodách a klubech, i když je třeba říci, že nikdy nedosáhli takového úspěchu, jaký by si zasloužili. Během těchto let byl Chris Daughter zaměstnán také jako náhradní bubeník. V roce 1983 se do oběhu dostalo další oficiální demo, osmitrack s názvem Lean On 'Em Hard. Na kazetě se objevily převážně novější skladby z pera Jona a Phila, jako například "Call Me Angel", "Savage", "Roulette" a "Ironclad". Místní prodej se opět ukázal jako velmi působivý a kapela pokračovala ve své cestě za slávou a bohatstvím.
Následujícího roku nahráli kluci ve studiu Europa Sound ve Folkestone plné album původního materiálu a zpočátku doufali, že někdo sežene potřebné peníze na vylisování desky na vinyl. Protože se nikdo nenašel a nebyly peníze, byla uzavřena dohoda s domácím vydavatelstvím Red Admiral Records a album Fire form the Sky, které obsahovalo skladby jako "Synthetic Seduction", "Put My Neck On The Line" a "Sentinel", muselo být vydáno pouze na kazetách. Do oběhu se dostalo jen několik stovek kopií, protože skupina v té době začínala ztrácet odvahu. Přesto ještě stihli absolvovat úspěšnou show jako support Bernieho Tormeho a na jednom z koncertů se jim podařilo vytvořit živou nahrávku pro budoucí vydání (existuje dodnes).
Denigh oficiálně ukončili činnost někdy v roce 1985 (v pozdějších letech se uskutečnilo jedno nebo dvě nenápadná setkání a klubová vystoupení), ačkoli ústřední postavy vždy věřily, že by se s trochou štěstí, peněz a vedení mohly dostat podstatně dál. Obnovený zájem v 90. letech (podpořený především rychle rostoucí cenou jejich singlu) vyvolal v jejich řadách horečnou aktivitu. Uskutečnilo se několik narychlo domluvených reformních koncertů v malých místních sálech a někdejší kolegové Jon Everett a Ian Devlin následně kontaktovali majitele studia, který spolu s kluky začal pátrat ve svých sbírkách kazet, zda by se nedal zachránit nějaký starý materiál pro budoucí vydání. V roce 2023 vyšlo nové album Back in the Game.
Podrobnosti: Denigh - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Fire from the Sky (1984)
Back in the Game (2023)
DRAGONSLAYER
Dragonslayer byla respektovaná anglická heavy metalová skupina z Lancashire, která vznikla v roce 1978 pod názvem Heavy Thunder. Lze je označit za raný power metal, který sdílí vlivy klasického rocku a texty s fantasy tématikou podobně jako další kapely NWOBHM z West Midlands, jako jsou Tyrant, Cynic, Grim Reaper a Arc.
Poté co začali skládat více písní s hrdinskou fantasy tématikou a přestěhovali se do Rochdale ve Velkém Manchesteru, změnili v roce 1980 svůj název na Slayer. Brzy získali dobrou koncertní pověst a proto se rozhodli v Cargo Studios nahrát pětistopé demo, které produkoval Colin Richardson, jenž se později proslavil produkcí kapel jako Fear Factory a Machine Head. Koncem roku 1983 pak v Cavalier Studios ve Stockportu nahráli třípísňové EP I Want Your Life. Těsně před jeho vydáním ale vypustili do světa svůj debut Show No Mercy losangeleští Slayer, a tak se kapela rozhodla přejmenovat na Dragonslayer. Na etikety EP byly nalepeny samolepky s jejich novým logem, které však byly tenké, takže původní etiketa byla stále vidět.
Nahrávka byla dobře přijata a kapela pokračovala v hraní místních koncertů. V průběhu let 1984 a 1985 se Dragonslayer pokoušeli neúspěšně získat nahrávací smlouvu a tak se počátkem roku 1986 rozhodli nahrát další sedmipísňové demo, aby se udrželi v chodu. Po této nahrávce se baskytarista Steve Morgan (zemřel v roce 2009) rozhodl kapelu opustit a nahradil ho Marc Webb, dříve působící ve skupině Voltage. V této sestavě nahráli skladbu "Rock the Radio" pro kompilaci Ebony Records nazvanou The Metal Collection Vol. II. To už ale jejich existence spěla ke konci, v polovině roku 1987 ještě odehráli několik koncertů na rozloučenou a poté se rozpadli. Jediným členem, který pokračoval v hraní byl kytarista Phil Odins.
V roce 2008 vyšla u Shadow Kingdom Records kompilace většiny jejich nahraného materiálu. Po této úspěšné reedici začala kapela opět zkoušet a v roce 2013 zveřejnila na Facebooku oznámení, že píše nové písně a plánuje opět hrát naživo. Nicméně poté, co v roce 2016 nějakou dobu nezveřejňovala žádné příspěvky, oznámila, že 'Drak zatím stále spí'. Na kompilaci se neobjevuje skladba "Rock the Radio" z kompilace The Metal Collection Volume II vydávané v roce 1987 společností Ebony Records.
Podrobnosti: Dragonslayer - Metal Archives
EARTHSHAKER
Earthshaker je japonská heavy metalová skupina, která vznikla v roce 1978 v Ósace, jedna z prvních která se v Japonsku tomuto stylu začala věnovat. Ma za sebou rozsáhlou kariéru a v 80. letech patřila ke stálicím japonského metalu vedle kapel jako Anthem, EZO a mezinárodně známějších Loudness.
Přestože v roce 1983 vydali eponymní debutové album, které je považováno za jedno z nejlepších japonských heavymetalových alb všech dob, postupně se jejich hudba posouvala stále blíže k soft metalu a dokonce pop rocku a postupně ztrácela pozornost mezinárodního publika. Debutové eponymní album, které vyšlo 21. července 1983 produkoval kytarista Iron Maiden Adrian Smith. Rychle následující alba Fugitive, Midnight Flight (obě 1984) a Passion (1985) pomohla Earthshaker získat značnou celostátní popularitu, čehož obratně využili a do svého rozpadu v roce 1994 stihli vydat ještě dalších osm alb.
Kapela se obnovila o pět let později a je aktivní dodnes, i když její význam a publikum se omezují téměř výhradně na jejich domovskou zemi.
Původní zpěvák (a baskytarista) Minoru Niihara opustil kapelu v roce 1980 ještě předtím, než byly natočeny jakékoli nahrávky a odešel do Loudness, nahradil jej Masafumi 'Marcy' Nishida.
Podrobnosti: Earthshaker - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Earthshaker (1983)
Fugitive (1984)
Midnight Flight (1984)
Passion (1985)
Overrun (1986)
Aftershock (1987)
Smash (1988)
Treachery (1989)
Pretty Good! (1990)
Earthshaker (1992)
Real (1993)
Yesterday & Tomorrow (1993)
Birthday (2001)
そこにある詩 (2003)
Faith (2004)
Aim (2007)
Quarter (2008)
The Course of Life (2009)
Back to Nexus (2010)
Pray for the Earth (2011)
The Earthshaker (2013)
Bird (2015)
The Story Goes On (2018)
40 (2023)
E.F.BAND
E.F. Band byla kapela, která byla s jakéhosi podivného důvodu (snad, že měli chvíli britského bubeníka) někdy řazena do nové vlny britského heavy metalu, i když byla švédská. Založili ji v roce 1978 baskytarista/zpěvák Pär Ericsson a kytarista Bengt Fischer, dva bývalí členové progresivní rockové skupiny Epizootic, ke kterým se zpočátku připojil Tommy Lager na bicí. Část názvu kapely 'E.F.'' byla odvozena od prvního písmene Ericssonova a Fischerova příjmení. Po nahrání prvního (split) singlu skupina najala britského bubeníka Davea Duforta, který hrál s Mikem Oldfieldem a Screaming Lord Sutchem, aby upevnil sestavu.
Dufort s kapelou natočil singly "Self Made Suicide" a "Devil's Eye" a příspěvek "Fighting For Rock And Roll" pro Metal For Muthas Vol. 1, ale odešel ještě před vydáním prvního alba Last Laugh Is On You, které produkoval Derek Lawrence z Deep Purple. Duforta pak nahradil Dag Eliason, čímž se kapela stala opět čistě švédským triem.
E.F. Band následně podpořili album když předskakovali skupině Rainbow na jejich evropském turné. Po návratu z turné se kapela rozhodla rozšířit sestavu na čtyřčlennou a v roce 1982 přidala jako zpěváka Holanďana Johna Ridge, který se objevil na druhém albu Deep Cut. Poté kapela opět vyrazila na turné, tentokrát jako support skupiny Saxon na jejich evropském turné, kromě toho vystupovala jako headliner na vlastních koncertech. Jako další kytarista se přidal Tony Borg (Alien), ten ale nezůstal dlouho.
Ačkoli se zdálo, že se vše vyvíjí dobře, Ridge v roce 1983 oznámil svůj odchod z kapely a nahradil ho londýnský zpěvák Roger Marsden (ex-Deep Machine, Angel Witch). Kapela se také opět rozhodla přibrat druhého kytaristu a nakonec přivedla budoucí hvězdu King Diamond Andyho LaRocquea, tehdy známého jako Anders Allhage. S Marsdenem a Allhagem na palubě kapela nahrála své třetí a poslední studiové album One Night Stand, které vyšlo v roce 1985. Po odehrání několika roztroušených koncertů na podporu desky se E.F. Band v roce 1986 rozpadli.
V roce 2003 vyšla dvoudisková retrospektiva Their Finest Hours, která obsahovala všechna tři studiová alba kapely, singly "Self Made Suicide" a "Devil's Eye" a několik dosud nevydaných studiových a koncertních bonusů. Závěrečná skladba alba, "Remembering You", je poctou spoluzakladateli kapely Bengtu Fischerovi, který 5. dubna 2001 podlehl rakovině, a napsal a nazpíval ji John Ridge. V roce 2005 pak vyšlo živé album Live At The Mudd Club In Gothenburg 1983, které už bylo bohužel i vzpomínkou na Johna Ridge, který zemřel 4. března 2003 po dlouhém boji s rakovinou mozku. Po svém působení v E.F. Band pracoval Ridge v rozhlase, jako moderátor v OK Radiu v německém Hamburku, kde si říkal John de Graaf, a v Radiu Caroline, kde pod svým pravým jménem John Boutkam uváděl pořad 'New Americana'.
Podrobnosti: E.F. Band - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Last Laugh Is on You (1981)
Deep Cut (1982)
One Night Stand (1985)
ELECTRIC SUN
Electric Sun byla hard rocková skupina, kterou založil německý kytarista Uli Jon Roth po svém odchodu ze Scorpions v roce 1978. V letech 1978 až 1986 vydala tři alba.
Jejich první album Earthquake vyšlo v roce 1979 a podíleli se na něm kytarista a zpěvák Roth, baskytarista Ule Ritgen a bubeník Clive Edwards. Krátce po nahrání prvního alba Edwards odešel.
Další album Fire Wind vyšlo v roce 1981 a objevil se na něm nový bubeník Sidhatta Gautama, několik následujících let poté kapera jenom koncertovala.
Zatímco první dvě alba byla nahrána jako trio, třetí album bylo spíše ansámblovým projektem. Objevil se zde bubenický veterán Clive Bunker, dříve působící v Jethro Tull, baskytarista Ritgen, zpěvák Michael Flexig a hostující zpěvák Nicky Moore ze skupiny Samson, stejně jako řada dalších různých zpěváků a orchestrálních hudebníků.
Dalším prvkem třetího alba bylo použití Rothovy Sky Guitar. V 80. letech si Roth u loutnisty Andrease Demetrioua objednal výrobu zakázkových kytar s přídanými pražci. Roth si nechal vyrobit pět těchto 'Sky' kytar. Aby bylo možné napodobit vysoké tóny houslí, mají všechny více pražců než typické elektrické kytary. První Sky Guitar (použitá na albu Beyond the Astral Skies) měla 30 pražců.
V roce 1986 byla skupina Electric Sun rozpuštěna. Uli Jon Roth se nadále věnoval klasikou inspirovanému rocku a soustředil se na jiné umělecké oblasti pod svým vlastním jménem.
Podrobnosti: Electric Sun - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Earthquake (1979)
Fire Wind (1981)
Beyond the Astral Skies (1985)
THE EXPLOITED
The Exploited je skotská punkrocková skupina z Edinburghu. Založili ji v roce 1978 založili Stevie Ross a Terry Buchan, kterého brzy nahradil jeho bratr Wattie Buchan. V roce 1981 jim vyšlo debutové album Punks Not Dead, které si v 80. letech vydobilo kultovní postavení mezi hardcore punkovým a skinheadským publikem z řad dělnické třídy. Později, s vydáním alba Death Before Dishonour z roku 1987, se vyvinuli v crossover thrashovou kapelu. Ačkoli nadále vystupuji naživo, od alba Fuck the System z roku 2003 nevydali žádný studiový materiál. Jejich písně převzali například Slayer a další metalové kapely.
Původní sestavu tvořili Terry Buchan (zpěv), Stevie Ross (kytara), Colin Erskine (baskytara) a Andy McNiven (bicí). Po několika koncertech v Edinburghu a okolí Stevie Ross odešel a na krátkou dobu jej nahradil kytarista Stevey Hay (Hayboy), po něm kytarové povinosti převzal Big John Duncan.
Pod vlivem punkrockové hudby 70. let, například Sex Pistols, si kvarteto vytvořilo přímočarý zvuk bez příkras, který se vyznačuje rychlostí a agresivitou. V roce 1980 skupina založila vlastní nezávislé vydavatelství Exploited Records a vydala debutové EP Army Life, které se na osm týdnů umístilo na šestém místě v žebříčku Indie/Independent a osmnáct měsíců se udrželo v Top 20.
V březnu 1981 podepsala skupina smlouvu s vydavatelstvím Secret Records a nahráli své debutové album Punks Not Dead. Následně skupina absolvovala turné s kapelami Discharge, Anti-Nowhere League, Anti-Pasti a Chron Gen na turné nazvaném Apocalypse Now, které bylo nahráno a vydáno jako živé album. Jejich debut se v květnu dostal na 20. místo a poté se vyšplhal na 1. místo v žebříčku Independent Charts. v tomto období se Exploited objevili v populárním mainstreamovém televizním pořadu Top of the Pops, i když mnozí fanoušci byli s tímto rozhodnutím nespokojeni. Hardcore punková skupina Conflict o tomto vystoupení napsala píseň "Exploitation", což vedlo k dlouhodobé rivalitě mezi Conflict a Exploited, která rozdělil punkovou fanouškovskou základnu.
V dalších letech kapela vydala alba Troops of Tomorrow, Let's Start a War a Horror Epics. Období mezi těmito alby bylo poznamenáno vážnými neshodami ohledně hudebního směřování kapely: kytarista Big John Duncan a baskytarista Gary McCormack odešli a v kapele se rychle vystřídali bubeníci. Z vydavatelství Secret byli vyhnáni novým managementem a jejich další vydavatelství, malý podnik Pax Records, zaniklo poté, co jeho majitel uprchl s veškerým majetkem. Koncertní album Live at the Whitehouse bylo nahráno ve Washingtonu, D.C. a vyšlo následujícího roku 1986. V tomto roce vydali také studiové EP Jesus Is Dead, následované videografií Live and Loud, která zachycovala vystoupení po Evropě a Spojených státech. Během amerického turné se Wattie a Karl Morris pohádali na pódiu a Karl krátce nato odešel, na krátkou dobu ho nahradil Mad Mick, který pak beze stopy zmizel. Novým kytaristou byl poté jmenován Nigel Swanson.
Další album Death Before Dishonour se umístilo pouze v první dvoustovce britského žebříčku alternativní hudby, rychle se však vyprodalo. Na jeho obalu se objevila grafika od amerického punkového umělce Pusheada, který si postěžoval, že za práci nedostal zaplaceno. V roce 1990 vydali Exploited crossover thrashové album The Massacre. Další album Beat the Bastards vyšlo v dubnu 1996.
Na začátku roku 2003 vydala kapela u Dream Catcher Records album Fuck the System a v následujícím roce absolvovala turné po Velké Británii a USA. 14. října 2003 vyvolalo asi 500 fanoušků v kanadském Montrealu nepokoje poté, co byl koncert Exploited zrušen kvůli tomu, že byl kapele odepřen vstup do země. Výtržníci převrátili a zapálili osm aut, rozbili jedenáct výloh a způsobili další škody. V důsledku výtržností bylo kapele zakázáno vystupovat v Mexico City.
The Exploited jsou vedle Charged GBH a Discharge jednou z ikonických kapel punkového hnutí UK 82. Samotný termín 'UK 82' byl odvozen od písně Exploited "UK 82". AllMusic označil kapelu za jednu z nejzajímavějších britských punkrockových jednotek počátku 80. let. The Exploited ovlivnili například Metallicu, Slayer, Anthrax, Nirvanu, Queens of the Stone Age, Stormtroopers of Death, Agnostic Front, Exodus, Virus, Napalm Death, Terrorizer, NOFX, Rancid, Dropkick Murphys, The Casualties, Pennywise, 7 Seconds, Anti-Flag, Blanks 77, Atari Teenage Riot, Death Angel nebo Total Chaos.
Podrobnosti: The Exploited - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Punks Not Dead (1981)
Troops of Tomorrow (1982)
Let's Start a War... (Said Maggie One Day) (1983)
Horror Epics (1985)
Death Before Dishonour (1987)
The Massacre (1990)
Beat the Bastards (1996)
Fuck the System (2003)
FIST
Fist je anglická heavymetalová kapela založená v South Shields v severovýchodní Anglii v dubnu 1978. Původně se jmenovala Axe, ale pod tímto názvem nahrála pouze jednu píseň ("S.S. Giro"). Koncem roku 1979 se skupina reformovala pod novým názvem Fist, brzy podepsala smlouvu s Neat Records a v dubnu 1980 vydala svůj první singl "Name, Rank and Serial Number", který si vedl dobře, silně rotoval v rádiích a měl dobré prodeje. Singl byl pochválen na stránkách časopisu Sounds a kapelu čekaly větší věci, protože podepsala smlouvu s MCA, vydala druhý singl a na konec roku připravila plnohodnotnou desku. Poté, co album Turn the Hell On vyšlo, vyjela kapela na turné s UFO, Judas Priest a Iron Maiden. LP však trpělo špatným mixem a MCA neměla skutečné zkušenosti s jednáním s metalovými kapelami. Turn the Hell On neuspokojilo vydavatelství z hlediska prodeje a Fist počátkem roku 1981 u MCA skončili.
Kromě několika kompilací (včetně staré nahrávky "S.S. Giro" z roku 1978, která se objevila na kompilaci Neat Lead Weight) se potom Fist na krátkou dobu odmlčeli. V červenci 1981 obnovili sestavu a počátkem roku 1982 vydali u Neat druhou desku Back with a Vengeance. V této nové sestavě byli zpěvák Glenn Coates z Hollow Ground, John Roach z Mythra, baskytarista Norman Appleby a také Hill a Irwin. Recenze na album byly příznivé, s několika drobnými výtkami, že kapela zní příliš americky kvůli hladšímu zpěvu Glenna Coatese. Kvůli omezené distribuci a nedostatečným finančním prostředkům vydavatelství se však album nikdy neujalo. Kapela se zdála být také poněkud zdrženlivá, koncertovala hlavně lokálně v severovýchodní Anglii. Od té doby prošli Fist ještě několika změnami, až se nakonec v roce 1985 oficiálně rozpadli.
Přestože se kapele nepodařilo prodávat nahrávky ve významném počtu, řada kritiků je vyzdvihovala za to, že psali chytlavé refrény a odolávali klišovitým heavymetalovým textům mnoha jiných NWOBHM kapel, které zpívaly především o okultismu; "You'll Never Get Me Up (In One of Those)" například pojednává o strachu z létání, zatímco "Throwing in the Towel" je o stárnoucím boxerovi, který je nešťastný, že se vrátil do ringu. Zejména "Name, Rank and Serial Number" je mnohými rockovými a metalovými fanoušky považována za klasiku všech dob.
V roce 2001 založil původní frontman Keith Satchfield novou verzi Fist, která zahrnovala členy Hollow Ground a hostující hudebníky. Tato sestava vydala v roce 2005 nové album Storm. Hudba na tomto albu byla mnohem těžší než cokoli, co kapela vydala předtím a album se setkalo se smíšeným přijetím, přičemž některé tábory dávaly přednost staršímu, klasičtěji znějícímu materiálu a jiné tábory kritizovaly syntetický zvuk nahrávek, zejména bicích. Tato sestava zpočátku vyvíjela určitou aktivitu, např. jednorázové vystoupení na Headbangers Open Air v Německu, nicméně kvůli špatnému zdravotnímu stavu zůstala kapela krátce poté neaktivní a album opět nezaznamenalo žádný větší dopad.
V roce 2013 se kapela Fist zreformovala s původními členy Harrym 'Hiroshima' Hillem, Daveym Irwinem a Normanem Applebym z období Back with Vengeance. Tuto sestavu doplnil nový frontman Glenn S. Howes, veterán NWOBHM scény, který strávil nějaký čas ve skupinách Blitzkrieg, Tygers of Pan Tang a Avenger. Tato sestava debutovala v roce 2014 na festivalu Bro Fest ve Velké Británii, kde s velkým očekáváním a nadšením vystoupila jako headliner pátečního večera. A výsledné recenze také nešetřily chválou na kapelu i novou formaci. Fist v této sestavě nadále koncertují po celém světě a od roku 2015 prý píší písně na nové album. V roce 2016 nahradil Normana Applebyho místní baskytarista Steve East. V této sestavě odehráli 1. dubna 2017 poslední koncert v South Shields, kde předskakovali Berniemu Tormemu na prvním koncertu jeho dublinského turné Cowboy. Steve East a Glenn S. Howes již dříve oznámili, že po tomto koncertu skupinu opustí. Dál pokračovali Irwin a Hill, ke kterým se připojil bývalý zpěvák Glenn Coates a baskytarista Norman Appleby.
Podrobnosti: Fist - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Turn the Hell On (1980)
Back with a Vengeance (1982)
Storm (2005)
GAMMA
Gamma byla americká hardrocková skupina, kterou založili v San Franciscu kytarista Ronnie Montrose a zpěvák Davey Pattison. Vydali čtyři alba a ejich největším hitem byla píseň "Right the First Time" z roku 1982, která se v Kanadě dostala do top 40.
Ronnie Montrose dal skupinu dohromady poté, co v roce 1978 vydal sólové album Open Fire, když předtím o rok dříve rozpustil hardrockovou skupinu Montrose. Gamma byla mnohem více AOR orientovaná kapela než Montrose a ve svém zvuku používala mnoho nejnovějších klávesových technologií.
Debutové album Gamma 1 vyšlo v roce 1979 a dostalo se na 131. místo v žebříčku Billboard 200, ve kterém se drželo 17 týdnů. Toto album nahrála kapela v původní sestavě Ronnie Montrose (kytary), Davey Pattison (zpěv), Alan Fitzgerald (baskytara), Jim Alcivar (klávesy) a Skip Gillette (bicí).
Album Gamma 2 bylo vydáno v roce 1980. Alana Fitzgeralda (který se později připojil jako klávesista k Night Ranger) nahradil baskytarista Glenn Letsch a za bicí usedl Denny Carmassi (další bývalý člen Montrose). Obal alba navrhl Mick Haggerty a zobrazil na něm dva žraloky, kterým jsou vidět pouze ploutve a kteří se prohrabávají kropeným trávníkem. Album vystoupalo na 65. místo a vyznačovalo se těžším zvukem.
Ještě před tím, než vyšlo album Gamma 3 nahradil klávesistu Jima Alcivara Mitchell Froom. Album se dostalo na 72. místo a přineslo singl "Right the First Time", který se dostal na 77. místo v žebříčku Billboard Hot 100 a na 10. místo v žebříčku Billboard Album Rock Tracks. V Kanadě dosáhla píseň na 27. místo, čímž se stala jediným hitem skupiny v první čtyřicítce. Vydavatelství Elektra Records však kapelu nikdy pořádně nepropagovalo a ta se tak v roce 1983 rozpadla.
V 90. letech se Montrose s Pattisonem znovu sešli a v roce 2000 obnovili činnost kapely. Novou sestavu tvořili Davey Pattison (zpěv), Ronnie Montrose (kytara), Denny Carmassi (bicí), Glenn Letsch (baskytara) a Ed Roth (klávesy). Skupina ale pouze nahrála album Gamma 4 a opět se rozpadla.
Po smrti Ronnieho Montrose 3. března 2012 vystoupili původní členové skupiny (plus Marc Bonilla na kytaru) na vyprodaném vzpomínkovém koncertě v San Franciscu v Kalifornii. Právě zde bývalý manažer/promotér Montrose Jim Douglas ze společnosti Primetime Entertainment navrhl Pattisonovi, aby založil novou kapelu. Gamma byla reformována ve složení Pattison - zpěv, Dan Buch (Butch) - bicí, Van Spragins - baskytara, Tommy Merry - kytara a Brad Barth - klávesy. Za zmínku stojí, že Gamma vystoupila s Deep Purple v kalifornské Saratoze v létě 2014 a s Boston v kalifornském Lincolnu v létě 2016.
Podrobnosti: Gamma - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Gamma 1 (1979)
Gamma 2 (1980)
Gamma 3 (1982)
Gamma 4 (2000)
GBH
GBH je anglická punkrocková skupina, kterou v roce 1978 založili zpěvák Colin Abrahall, kytarista Colin 'Jock' Blyth, baskytarista Sean McCarthy (po dvou letech ho nahradil Ross Lomas) a bubeník Andy 'Wilf' Williams. Spolu s Discharge, Broken Bones, The Exploited a The Varukers prvními průkopníky britského street punku, kterému se často přezdívalo 'UK 82'. GBH ovlivnili nejen řadu punkrockových hudebníků, ale jejich vliv se obzvláště promítl do metalu, včetně raných alb Bathory, Hellhammer, Celtic Frost, Exodus a všech členů 'velké čtyřky thrash metalu' (Metallica, Megadeth, Slayer a Anthrax). Frontman Metallicy James Hetfield opakovaně vyjádřil své nadšení pro GBH a řekl, že tyto kapely pro něj stály na počátku thrash metalu. GBH ovlivnili také rockové kapely 90. a 2000. let, jako jsou Nirvana, Queens of the Stone Age, Green Day, The Offspring a Rancid.
Původní název kapely Charged GBH byl později zkrácen na GBH. Obecně se má za to, že název vznikl kvůli tomu, že tehdejší baskytarista Sean McCarthy byl obviněn z těžkého ublížení na zdraví (GBH), ačkoli zpěvák Colin Abrahall to v roce 2018 popřel a nakonec prohlásil, že iniciály znamenají 'Girls, Booze, and Hash'. Ačkoli základní sestava Colin, Ross a Jock zůstala po celou dobu existence kapely stejná, na bubenické stoličce se po Wilfově odchodu po albu Midnight Madness and Beyond vystřídalo několik členů. V roce 1989 přišel německý bubeník Kai Reder, který hrál na třech albech (No Need to Panic, A Fridge Too Far a From Here to Reality). Kaie nahradil na jednom albu (Church of the Truly Warped) Američan Joe 'Fish' Montanero; to bylo poslední album kapely pro label Rough Justice. Bubenickou stoličku pak přibližně od roku 1994 obsadil bývalý bubeník Bomb Disneyland/Bomb Everything Scott Preece, který na ní zůstal dodnes.
Na začátku 80. let GBH podnikli několik turné po Anglii a pevninské části USA. V roce 1982 vydali první LP City Baby Attacked by Rats, které se umístilo na 17. místě v UK Albums Chart a na 2. místě v UK Indie Chart. Singly skupiny se rovněž dostaly do UK Indie Chart, což vedlo k vystoupení v britském televizním pořadu The Tube, kde skupina předvedla skladbu "Give Me Fire" (UK Indie Chart č. 2). Textově se album zabývalo kritikou britské a evropské kultury, násilím, morbiditou, ateismem, nihilismem a humorem. Po hudební stránce bylo album hlasité a rychlé, jen několik písní přesahovalo tři minuty. Úspěch prvního alba zopakovali s druhou deskou City Babys Revenge v roce 1983 z čehož vyplynulo rozsáhlejší turné po Americe a Evropě a významnější koncerty ve Velké Británii, včetně punkového festivalu v Carlisle. V roce 1984 kapela ze svého názvu vypustila 'Charged' a stala se pouze GBH (grievous bodily harm).
Ačkoli se mnozí jejich současníci v průběhu let vyvíjeli směrem k jiným stylům, GBH zůstali poměrně věrní svému původnímu zvuku. Kapela však do jisté míry experimentovala se speed metalem (zejména s albem Church of the Truly Warped z roku 1992), inspirovaným a ovlivněným zejména kapelami Motörhead a Tank, poté se ale vrátila k purističtějšímu punkovému zvuku. Kapela je stále aktivní a koncertuje a udržuje si silnou popularitu jak ve Spojeném království a zbytku Evropy, tak i ve Spojených státech a Japonsku. V roce 2017 kapela vydala u Hellcat Records své dvanácté studiové album Momentum.
Podrobnosti: GBH - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
City Baby Attacked by Rats (1982)
City Babys Revenge (1984)
Midnight Madness and Beyond (1986)
No Need To Panic (1987)
A Fridge Too Far (1989)
From Here To Reality (1990)
Church of the Truly Warped (1992)
Punk Junkies (1996)
Ha Ha (2002)
Cruel and Unusual (2004)
Perfume and Piss (2010)
Momentum (2017)
GILLAN
Gillan byla anglická rocková a metalová skupina, kterou v roce 1978 založil zpěvák skupiny Deep Purple Ian Gillan. Byla jednou z hardrockových kapel, které se výrazně prosadily a komerčně uspěly ve Spojeném království na počátku 80. let 20. století, když vydala pět stříbrných alb. Po celém světě prodali více než 10 milionů LP desek.
V červenci 1978 se Ian Gillan, nespokojený s jazz fusion stylem své kapely Ian Gillan Band, rozhodl ji rozpustit, ponechal si pouze klávesistu Colina Townse a založil s ním novou skupinu s názvem Gillan, kterou doplnil o Steva Byrda na kytaru, Liama Genockeyho na bicí a Johna McCoye na baskytaru. Zpočátku prosazovali progresivní rockový směr a v září 1978 vydali eponymní debut, ačkoli se jim podařilo získat nahrávací smlouvu pouze v Japonsku, Austrálii a na Novém Zélandu. Tato nahrávka se následně stala dostupnější pod názvem The Japanese Album v reedici na CD u RPM Records v roce 1994. CD vydání RPM ale nahrazuje původní úvodní instrumentálku "Second Sight" jinou instrumentálkou, "Street Theatre".
Liam Genocky se ale nemohl kapele věnovat déle než do natočení alba a do živého debutu kapely na festivalu v Readingu v roce 1978, na následném turné ho tak nahradil Pete Barnacle. O Vánocích 1978 Ian Gillan odmítl nabídku Ritchieho Blackmora, aby se připojil k Rainbow, Blackmore však Gillano vi na vánočním koncertě hostoval. Bylo to poprvé od roku 1973, kdy Ian Gillan a Blackmore vystoupili společně.
Album bylo dostatečně úspěšné, aby přitáhlo další pozornost, a v roce 1979 si skupina zajistila evropskou smlouvu s Acrobat Records. Před natáčením nového alba nahradil Byrda Bernie Tormé a Barnaclea bubeník Mick Underwood, bývalý kolega Iana Gillana z Episode Six. Tormeho 'ječící kytarový' zvuk zásadně změnil dynamiku a Gillan se vydal více heavy metalovým směrem. První album této sestavy vyšlo pod názvem Mr. Universe a obsahovalo mnoho přepracovaných skladeb z alba The Japanese Album. Dostalo přímo do britské albové hitparády, ale zastavilo se, protože Acrobat Records zkrachovali. To vedlo k uzavření smlouvy na několik alb s Virgin Records. Mezitím byla v Japonsku, Austrálii a na Novém Zélandu vydána verze alba Mr. Universe s jiným výběrem skladeb, aby se neopakovaly skladby použité na předchozím albu. Skupina zachytila nástup NWOBHM v pravý čas a získala si popularitu v Evropě.
V roce 1980 dosáhli Gillan vrcholu svého úspěchu, když vydali album Glory Road, přičemž první kopie obsahovaly zdarma album For Gillan Fans Only. V Severní Americe však skupina zůstala neznámá a navzdory dlouhému a náročnému americkému turné v roce 1980 se jí tam nepodařilo vzbudit zájem.
Tormého poté nahradil kytarista White Sister Janick Gers (který se později připojil k Iron Maiden) a tato sestava vydala koncem roku 1981 živé/studiové dvojalbum Double Trouble. V srpnu 1982 ho následovalo poslední album Magic. V té době už napětí kvůli penězům dosáhlo vrcholu a Ian Gillan potřeboval čas na operaci v důsledku poškození hlasivek. Po skončení turné Magic proto skupina odehrála 17. prosince poslední koncert ve Wembley Areně a poté Ian Gillan skupinu rozpustil, zatímco se chystal na operaci. K nedůvěře členů Gillanovy kapely, zejména McCoye, pak přijal nabídku stát se frontmanem Black Sabbath a nevraživost mezi nimi přetrvává dodnes. McCoy následně vydal kompilaci studiových nahrávek, na které měl práva, známou jako The Gillan Tapes. Bernie Tormé a John McCoy spolupracovali v projektu GMT a v letech 2006 a 2009 vydali dvě alba.
Podrobnosti: Gillan - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Gillan (1978)
Mr. Universe (1979)
Glory Road (1980)
Future Shock (1981)
Double Trouble (1981)
Magic (1982)
GRAND PRIX
Grand Prix byla anglická hardrocková a poprocková skupina působící v letech 1978-1984, ve které působili dva budoucí členové skupiny Uriah Heep.
Byla založena v roce 1978 pod názvem Paris. V roce 1980 se přejmenovali na Grand Prix ve složení Bernie Shaw (zpěv), Michael O'Donoghue (kytara), Ralph Hood (baskytara), Andy Beirne (bicí) a Phil Lanzon (klávesy). Všech pět členů skupiny zpívalo harmonické vokály, Lanzon se příležitostně podílel i na sólovém zpěvu, což dokládají písně jako "Which Way Did the Wind Blow?". V roce 1980 skupina vydala u RCA Records svůj stejnojmenný debut. Skladba "Which Way Did the Wind Blow?" byla vydána jako singl a byly k ní a dalším dvěma písním z alba, "Feel Like I Do" a "Westwind", natočeny videoklipy.
V roce 1981 Shaw skupinu opustil a nahradil ho Robin McAuley, který se skupinou natočil ještě dvě alba, There for None to See (1982) a Samurai (1983), než se v roce 1984 kapela rozpadla. Lanzon, McAuley a O'Donoghue krátce pokračovali pod názvem Operator, kam přijali bývalého bubeníka Motörhead Phila Taylora a bývalého baskytaristu The Sensational Alex Harvey Band a MSG Chrise Glena.
Po rozpadu kapely se Shaw a Lanzon v roce 1986 připojili k Uriah Heep jako zpěvák a klávesista a dodnes jsou nejdéle sloužícím klávesistou a zpěvákem kapely. Lanzon v letech 1985 až 88 spolupracoval také se Sweet a nějakou dobu žongloval mezi oběma kapelami. O'Donoghue se připojil k Bronz a na počátku devadesátých let strávil rok s Ianem Gillanem nahráváním alba Naked Thunder (jako Mick O'Donoghue). Hood se stal členem mnohonárodnostní skupiny Tarzen, kterou vedl Danny Peyronel ze skupin Heavy Metal Kids a UFO, a objevil se na jejich debutovém albu z roku 1985.
V roce 1986 McAuley spolu s bývalými kolegy z kapely Operator Philem Taylorem a Chrisem Glenem vydali EP One By One, které obsahovalo čtyři dosud nevydané písně Grand Prix. V roce 1991 bylo znovu vydáno pod názvem War Games. McAuleyho poté angažoval německý producent a skladatel Frank Farian pro svůj hvězdný projekt Far Corporation, který se v říjnu 1985 dostal s předělávkou písně "Stairway to Heaven" od Led Zeppelin do britské Top 10 hitparády.
V roce 1987 vyšla coververze nevydané písně Grand Prix "One By One" s McAuleyho zpěvem jako ochutnávka druhého alba Far Corporation nazvaného Advantage, ale z dokončeného alba nakonec sešlo. V té době se již McAuley spojil s kytarovým virtuosem Michaelem Schenkerem a založil skupinu McAuley Schenker Group, která v letech 1987 až 1992 nahrála tři studiová alba. V letech 2006-2011, kdy byl nahrazen svým předchůdcem Jimim Jamisonem, McAuley působil jako frontman skupiny Survivor. V roce 2012 se McAuley znovu spojil se Schenkerem naživo a je jedním ze zpěváků, kteří se objevili na albech Fest Resurrection (2018) a Revelation (2019). McAuleyho nejnovějším projektem je Black Swan s Jeffem Pilsonem a Rebem Beachem, jejiž debutové album Shake The World vyšlo na začátku roku 2020.
Podrobnosti: Grand Prix - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Grand Prix (1980)
There for None to See (1982)
Samurai (1983)
LEÑO
Leño byla španělská hardrocková skupina, která vznikla v roce 1978 v Madridu. Jejími členy byli kytarista Rosendo Mercado, basák Chiqui Mariscal a bubeník Ramiro Penas. Když začali nahrávat své první album, Chiqui Mariscal skupinu opustil a jako nový baskytarista nastoupil Tony Urbano, aby nahrávání dokončil. V této sestavě pokračovali až do svého rozpadu v roce 1983, kdy byli na vrcholu popularity. V roce 2012 se skupina umístila na 13. místě žebříčku časopisu Rolling Stone '50 Greatest Spanish rock bands'.
Po ukončení povinné vojenské služby v roce 1975 se Rosendo podílel na nahrávání prvního alba skupiny Ñu. S Molinou si příliš nerozuměli, a tak Rosendo v roce 1977 skupinu opustil a založil skupinu Leño, kde hrál na kytaru a zpíval. Ñu opustili také Chiqui Mariscal a Ramiro Penas a připojili se k němu. Debutovali v roce 1978 jako doprovodná skupina na koncertě skupiny Asfalto.
V roce 1979 vydali své první album s názvem Leño. Album, které produkoval Teddy Bautista, obsahuje písně s dlouhými instrumentálními částmi, mezi nimiž vynikají skladby "El tren" a "Este Madrid". Druhé album Más madera vydali o rok později. Vliv Teddyho Bautisty je patrný v tom, že písně jsou kratší a mají lehčí styl.
V roce 1981 nahráli v klubu Carolina živou desku En directo. Disk se velmi dobře prodával, i když kvalita nahrávky nebyla příliš dobrá. Tento disk obsahuje jednu z nejznámějších Rosendových písní "Maneras de vivir". Poslední studiové album skupiny Corre, corre! se nahrávalo v londýnském studiu Iana Gillana v produkci Carlose Narea. Mezi nejznámější písně patří "Sorprendente" a "Qué desilusión".
V roce 1983 se zúčastnili turné 'Rock de una noche de verano', které se mělo stát milníkem v historii španělského rocku, neboť uspořádalo dlouhou sérii koncertů po celém Španělsku s velkými zvukovými a světelnými prostředky. Na podzim roku 1983, v době svého největšího úspěchu, se rozhodli ale ukončit činnost. Chiqui Mariscal zemřel v roce 2008. V roce 2010 se skupina znovu sešla u příležitosti vydání kompilačního alba Bajo la corteza: 26 canciones de Leño, aby odehrála krátký koncert.
Podrobnosti: Leño - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Leño (1979)
Más madera (1980)
Corre, corre! (1982)
LONDON
London je americká glam metalová skupina, která vznikla v roce 1978 v Hollywoodu v Kalifornii. V kapele působilo několik členů, kteří později hráli ve slavnějších skupinách Mötley Crüe, Guns N' Roses, W.A.S.P. a Cinderella.
Skupinu založili Lizzie Grey, Nikki Sixx a Dane Rage (vlastním jménem Dane Scarborough). Všichni tři se potkali, když byli Sixx a Rage najati, aby hráli na basu a bicí v kapele Sister, ve které Grey působil s Blackie Lawlessem. Ta ale dlouho nevydržela a Grey, Sixx a Rage brzy odešli a založili skupinu London. Nakrátko se k nim připojil zpěvák Michael White, po neshodách ale brzy odešel a věnoval se vlastní skupině The White. Krátce jej nahradili zpěvák Henri Valentine a po jeho odchodu se ke kapele připojil Nigel Benjamin, anglický zpěvák, který zpíval v glamrockových skupinách Mott (dříve Mott the Hoople a English Assassin.
Sixx a Benjamin byli dalšími, kteří opustili kapelu, protože byli unaveni všemi změnami členů a chtěli se posunout dál. Sixx se brzy setkal s bubeníkem Tommym Lee a založili Mötley Crüe a Benjamin se připojil k Satyr a později nahrál soundtrack k hororu Rocktober Blood with Sorcery. Do kapely byl přiveden Blackie Lawless, aby Sixxe nahradil, brzy ale také odešel a později založil skupinu W.A.S.P.. Po rozpadu London se Lizzie Grey zapojil do několika dalších skupin, včetně hardrockových St. Valentine ; Rage přibral Scotta Freeho, Paula Hansona a Bobbyho Blitze a založili skupinu Brooklyn Brats. Později se Rage vrátil ke svému skutečnému jménu a po absolvování Santa Monica College of Design, Art and Architecture v roce 1992 se stal vynálezcem a v roce 2005 založil společnost Überstix LLC, která se zabývá výrobou hraček.
V roce 1984 se London znovu probudil, i když nyní šlo vlastně o jinou skupinu. Novou sestavu tvořili Grey, Itson, anglický zpěvák John Ward a baskytarista Donny Cameron. A změny pokračovaly. V roce 1985 sestavu tvořili Grey a Izzy Stradlin, zpěvák Nadir D'Priest, bubeník Bobby Marks a baskytarista Brian West (TKO). Marks brzy odešel, aby vytvořil první sestavu Keel, a na jeho místo byl přiveden Fred Coury. Stradlin poté odešel do Hollywood Rose/Guns N' Roses. V sestavě byl také Steven Adler, který hrál na některých raných demosnímcích, ten se ale nakonec také připojil ke Guns N' Roses. V té době bylo nahráno debutové album Non-Stop Rock, které London vydali v listopadu 1985. Brzy po dokončení alba Coury kapelu opustil a nakonec se stal součástí skupiny Cinderella. Nnahradil ho Wailin' Jennings Morgan. před nahráním druhého alba Don't Cry Wolf se ke kapele připojili dva noví členové, bubeník Derek Shea a kytarista Frankie Jones.
V roce 1988 se London objevili ve filmu Penelope Spheerisové The Decline of Western Civilization II: The Metal Years, kde svou kapelu popisovali jako „výcvikovou školu pro rockové hvězdy“.
Po deseti letech, dvou albech, 19 různých členech a velmi malém komerčním úspěchu opustil v roce 1988 London zakládající člen a kytarista Lizzie Grey. Přestože kapela už neměla žádné původní členy, pokračovala ještě dva roky v Los Angeles. K Brianu Westovi a zpěvákovi Nadiru D'Priestovi se připojili kytaristé Amos Sanfilippo a Sean Lewis a vystupovali v oblastech Hollywoodu a San Fernando Valley. V roce 1990 vydali třetí a poslední album Playa Del Rock, ale to už se skupina dohodla s novým vydavatelstvím Noise International na změně názvu na D'Priest (některé verze alba nesly nový název, ale mnohé byly vydány jako London). Poslední vlna publicity díky videoklipu k singlu "Ride You Through the Night", který režíroval David Bellino a který vysílala MTV, spolu s doprovodným turné rychle vyšuměla a kapela se koncem roku 1991 po vnitřních neshodách a ukončení činnosti vydavatelství rozpadla.
London ve složení D'Priest, Lewis, West a Krigger vystoupil na začátku roku 2010 na reunionovém koncertě v Roxy Theatre v Hollywoodu, v dubnu 2011 na koncertě v Redondo Beach v Kalifornii a v létě 2011 na Sunset Strip Music Festivalu v klubu Whisky a Go Go. V roce 2010 kapela nahrála skladbu "Shout at the Devil" pro tributní album Crue Believers vydavatelství Cleopatra Records, které bylo věnováno skupině Mötley Crüe. V roce 2012 odehrála nová sestava během listopadu a prosince koncerty v Evropě. V roce 2018 vydala nové studiové album Call That Girl.
Dne 5. srpna 2019 zemřel ve věku 60 let kytarista Lizzie Grey.
Podrobnosti: London - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Non-Stop Rock (1985)
Don't Cry Wolf (1986)
Playa Del Rock (1990)
Call That Girl (2018)
MAD DOG
Vznikli už v roce 1978 ve welšském Cardiffu, i když jejich kořeny jsou ještě o rok starší a mají původ v kapelách Screaming Abduls a Equus, v sestavě Eddie Edmunds (zpěv), Tony M (kytara) , Steve George (basa), Viv Roberts (bicí).
K NWOBHM se přidali trochu později i když nabídli těžký rychlý metal. Přestože jejich hudba byla na celkem vysoké úrovni, na scéně se příliš neprosadili. Jediné eponymní album Mad Dog jim vyšlo až v roce 1986.
Rozpadli se koncem 80. let a v roce 2014 se obnovili jako The Dog s novým zpěvákem.
Jejich skladby "Killer" a "Someone Here Must Like Me" se objevily na kompilaci Is the War Over? (Z Block, 1979, LP).
Podrobnosti: Mad Dog - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Mad Dog (1986)
MAMA'S BOYS
Mama's Boys byla hardrocková a heavy metalová skupina z hrabství Fermanagh v Severním Irsku. Skupinu ze začátku tvořili tři bratři McManusové, Pat, známý jako 'The Professor' (kytara, housle), John (baskytara, zpěv) a Tommy (bicí).
Bratři McManusovi vyrostli na farmě poblíž vesnice Derrylin v hrabství Fermanagh a svou hudební kariéru začali jako oceňovaní tradiční irští hudebníci. K založení rockové kapely je inspirovala vášeň mladšího bratra Tommyho pro bicí a irská keltská rocková skupina Horslips. Koncem 70. let začali bratři při každé možné příležitosti koncerty své oblíbené skupiny navštěvovat a nakonec se s členy kapely seznámili a spřátelili. V roce 1978 pak založili vlastní kapelu, která se původně jmenovala Pulse, než ji přejmenovali na Mama's Boys. Barry Devlin z Horslips se o jejich kapele doslechl a šel se podívat na jejich zkoušku. Byl patřičně ohromen a nabídl jim místo předskokana na turné.
Ačkoli jejich hrdinové Horslips mísili tradiční hudbu s hardrockem a bratři McManusové byli špičkoví tradiční hudebníci, Mama's Boys se kromě občasného Patova houslového sóla nesnažili o keltskou fúzi, ale o tvrdší, více heavy metalový zvuk. Své první album Official Album (znovu vydané v roce 1981 jako Official Bootleg) nahráli svépomocí v roce 1980 za pouhé čtyři hodiny. V roce 1981 byli pozváni jako support Hawkwind na jejich britské turné. V roce 1982 nahráli a sami financovali své druhé album s názvem Plug It In a dosáhli v Irsku singlového hitu s nejpopovější písní na albu, "Needle in the Groove".
Třetí album Turn It Up vyšlo v roce 1983. V témže roce absolvovali turné s Thin Lizzy na jejich rozlučkovém turné, zahráli si na Reading Rock Festivalu a podepsali celosvětovou nahrávací smlouvu s Jive Records. První album vydané u Jive obsahovalo některé písně vydané již dříve na prvních albech, ale kompletně znovu nahrané s několika novými skladbami. Jedna z nových písní, coververze Slade "Mama Weer All Crazee Now", byla vydána jako singl a dosáhla 54. místa v americké hitparádě. Videoklip k této písni byl hojně vysílán na MTV a pomohl kapele proslavit se v USA, kde v roce 1984 absolvovala turné. Shodou okolností ale ve stejné době jako Mama's Boys vydala svou coververzi stejné písně také americká heavymetalová skupina Quiet Riot, a ta získala větší vysílací prostor.
V roce 1985 se album Power and Passion probojovalo do první stovky Billboardu v USA a skupina absolvovala turné po USA, Evropě a Japonsku. Během evropské části turné se Tommymu vrátila leukémie, s níž se léčil v dětství, a na turné za něj musel zaskočit náhradní bubeník Jimmy DeGrasso. Uzdravený Tommy se znovu připojil k turné v Irsku, ale po další recidivě musel být převezen zpět do nemocnice.
V roce 1987, poté, co Rick Chase začal mít problémy s hlasivkami, byl do kapely přiveden bývalý zpěvák Airrace Keith Murrell a nahrál s nimi album Growing Up The Hard Way. Murrell ale další rok odešel ke Cliffu Richardovi jako doprovodný zpěvák a tak jej v roce 1989 nahradil Connor McKeon. Ten také zůstal jen krátce a byl nahrazen Mikem Wilsonem.
V roce 1990, s novým zpěvákem Mikem Wilsonem a pod novým managementem, přesunuli Mama's Boys svou základnu do Velké Británie. V roce 1991 jim vyšlo živé album Live Tonite a skupina absolvovala rozsáhlé turné po Evropě. V roce 1992 vydali album Relativity, během propagace alba turné v Itálii v příštím roce ale Tommy opět onemocněl a turné muselo být zrušeno. Následující rok Tommy podstoupil transplantaci kostní dřeně, ale nepřežil ji. Jeho bratři byli zdrceni a Mama's Boys dál nepokračovali. V den prvního výročí Tommyho smrti složil John pro svého bratra tradiční lament na irskou píšťalu, což vedlo k tomu, že se s Patem vrátili ke svým tradičním irským hudebním kořenům a založili keltskou skupinu Celtus.
V roce 2003 se Pat McManus připojil k irské rockové skupině Indian, se kterou koncertoval a vydal dvě alba. Poté se na krátkou dobu připojil ke skupině Painkillers a následně založil skupinu Pat McManus and High Voltage, ze které se v roce 2007 stala skupina Pat McManus Band s Marty McDermottem na baskytaru a Paulem Faloonem na bicí).
Pat McManus Band vydali v roce 2018 album Tattooed in Blue a v roce 2019 album Rewind postavené na akustické kytaře.
Podrobnosti: Mama's Boys - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Official Bootleg (1980)
Plug It In (1982)
Turn It Up (1983)
Power and Passion (1985)
Growing Up The Hard Way (1987)
Relativity (1992)
MONEY
Money byli ranou NWoBHM/Hard Rock skupinou s několika vydanými alby, která vznikla v Birminghamu v roce 1978 z popela skupin Attila the Hun, May West a Gypsy Rose a její základ tvořili kytaristé John Overton a Tony Bodene (také bubeník), ke kterým se přidal baskytarista Larry Phillips a později zpěvák David Mullen. V roce 1979 vydali album First Investment.
Hudební byznys je plný těch, kteří měli, mohli a chtěli prorazit. Příběh kapely Money z Midlands byl známý: velmi talentovaná skupina, která vznikla v hudební atmosféře, jež se zabývala spíše punkem a novou vlnou než hard rockem, a přesto si dokázala vysloužit uznání a chválu navzdory své špatně načasované přítomnosti. A pak, když se zdálo, že se příliv a odliv obrací ve prospěch heavy rocku díky nástupu NWoBHM, za kterým stál Geoff Barton z časopisu Sounds, byli Money vnímáni jako kapela, která se spíše veze na chvostu tohoto hnutí, než aby zaujala místo v jeho první linii. Přes tento nedostatek štěstí však kapela přitáhla pozornost britského nezávislého vydavatelství Gull Records, kde v té době působili Judas Priest, kteří je spojili s rychle rostoucím producentským mistrem Chrisem Tsangaridesem, mužem, který později spolupracoval s Judas Priest, Garym Moorem, Y&T a Ozzy Osbournem.
Podrobnosti: Money - Metal Music Archives
Diskografie (studiová alba):
First Investment (1979)
NIGHTWING
Nightwing je britská skupina, kterou původně v roce 1978 založili pod názvem Gordon and Friends baskytarista Gordon Rowley, klávesista Kenny Newton a kytarista Eric Bert Percival.
Skupina vznikla, když se Gordon Rowley chtěl vrátit k hudbě, protože opustil skupinu Strife kvůli infarktu. Mezitím se věnoval studiové práci a také odmítl místo v Rainbow ve prospěch založení vlastní kapely. Jádro tvořili, kromě Rowlyho, klávesista Kenny Newton, kytarista Eric Percival a kytarista Alec Johnson, ke kterým se přidávali různí session bubeníci, včetně Paula Ellsona, Steva Bartleyho a Johna Myletta. V roce 1981 vvydali desku Something in the Air, z níž vzešel singl "Barrel of Pain". Pro turné a následující album Black Summer se Steve Bartley stal bubeníkem skupiny na plný úvazek; hráli také na festivalu v Readingu a podpořili skupinu Gillan.
Albu Black Summer, které vyšlo v roce 1982, se dařilo zejména ve východní Evropě, kde skupina absolvovala rozsáhlé turné.
Na svém třetím albu se Nightwing rozhodli zařadit do své sestavy zpěváka, protože předtím se o vokální povinnosti dělili převážně Rowley a Newton. V roce 1983 se tedy ke kapele připojil Max Bacon a kapela vydala album Stand Up and Be Counted, z něhož vyšla jako singl skladba "Treading Water".
Pro album My Kingdom Come z roku 1984 se kapela rozhodla udělat coververzi skladby "Cell 151", kterou napsal Steve Hackett (Genesis). Ten se rozhodl připojit k Nightwing i ve studiu, aby se podílel na produkci singlu "Night of Mystery", a zahrál si ve skladbě také na kytaru. Obal alba namaloval Roger Dean, který maloval také obaly alb pro Yes a Asia. Po dokončení alba a před následným turné opustili Max Bacon spolu se Stevem Hackettem skupinu a založil spolu se Stevem Howem superskupinu GTR. Johnson odešel také, čímž Nightwing přišli o kytaristu a zpěváka ještě před začátkem turné.
Na turné Nightwing angažovali zpěváka Davea Evanse a kytaristu Glynna Porrina. Kapela na tomto turné také natočila z koncertů v Jugoslávii a západním Německu své první a jediné živé album Night of Mystery - Alive! Alive!.
Do studia se vrátili v roce 1986, aby natočili své páté studiové album (celkově šesté), nazvané Nightwing VI, jehož obal namaloval Porrino (nahrál také saxofonové party). Byla to poslední studiová nahrávka Nightwing až do roku 1996 (poslední plnohodnotné album až do roku 2008). Napětí ve skupině nicméně vedlo k odchodu Davea Evanse a Kennyho Newtona z kapely těsně po jeho dokončení. Na přelomu let 1986/1987 skupina koncertovala ve čtyřčlenném složení Rowley, Bartley, Porrino a Beswick, než se koncem roku zcela rozpadla.
Po rozpadu Nightwing v roce 1987 založili Gordon Rowley a Steve Bartley spolu s Delem Bromhamem z kapely Stray skupinu Razorback, ale jejich nahrávky nebyly nikdy oficiálně vydány.
V roce 1996 dal Gordon Rowley Nightwing znovu dohromady s Glynnem Porrinem, Kenny Newtonem a bubeníkem Barry Robertsem, aby nahráli nové skladby. Jednu ze skladeb "Mercenary Man", Bartley nejprve napsal ve skupině The Skeleton Crew, a později ji nahrála skupina Razorback. Spolu se dvěma novými skladbami, z nichž jednu napsal Porrino a jednu instrumentální Rowley, byly tři nové skladby zařazeny na reedici alba Nightwing VI s názvem Natural Survivors, která se vyznačovala odlišným obalem, přičemž starý obal byl použit na zadní straně.
Během těchto sezení byla nahrána ještě jedna píseň "Out in the Cold", která se však na reedici nedostala. Později byla zařazena na kompilační album 79 to 86, které vyšlo, když se skupina v roce 2006 znovu zformovala v sestavě Rowley, Percival, Bartley, Beswick a Porrino, Roberts (obstaral další bicí) a Tony Reid (zpěv a další kytara). V této sestavě pokračují v koncertováni (v roce 2008 nahráli zatím své poslední album 8472).
Podrobnosti: Nightwing - wikipedia, Nightwing - Metal Music Archives
Diskografie (studiová alba):
Something in the Air (1981)
Black Summer (1982)
Stand Up and Be Counted (1983)
My Kingdom Come (1984)
Nightwing VI (1986)
Natural Survivors (1996, reedice Nightwing VI)
8472 (2008)
PAGAN ALTAR
Pagan Altar je anglická doom metalová skupina založená Terrym Jonesem a jeho synem Alanem v roce 1978 v londýnské čtvrti Brockley. Spolu s Witchfinder General jsou jednou z mála kapel Nové vlny britského heavy metalu, které hrají doom metal. Jejich koncerty se vyznačují náladovou, epickou a těžkou hudbou, která se mísí s pódiovými efekty, jež zdůrazňují jejich zájem o okultní témata.
Jediným vydaným albem Pagan Altar z éry NWOBHM bylo nezávislé, vlastním nákladem vydané demo album (které bylo v pozdějších letech hojně bootlegováno). Toto album bylo znovu vydáno jako oficiální plnohodnotné album u Oracle Records v roce 1998 pod novým názvem Volume 1.
V roce 2004 se skupina reformovala, aby znovu nahrála album s dosud nevydaným materiálem, který vznikl během jejího původního působení. Výsledné album Lords of Hypocrisy se setkalo s pozitivním přijetím fanoušků a v roce 2006 následovalo třetí řadové album s názvem Mythical and Magical.
V roce 2008 Pagan Altar společně s Cloven Hoof vystoupili jako headlineři na festivalu 'Metal Brew' v Mill Hill. Obě kapely také vystoupily na festivalu 'British Steel IV' v Camden Underworld v roce 2009. Pagan Altar se pak v dubnu 2001 vrátili jako headlineři i na festival 'British Steel V' v dubnu 2011 a na festival 'Live Evil' v říjnu 2011. V roce 2012 začala kapela pracovat na svém dalším albu The Room of Shadows, a to ve speciálně vybudovaném nahrávacím studiu na zahradě domu zpěváka Terryho Jonese. V roce 2013 se v sestavě objevili např: Dean Alexander na bicí, Vinny Konrad (Vince Hempstead) na druhou kytaru a William Gallagher na baskytaru.
Dne 15. května 2015 zemřel zpěvák Terry Jones na rakovinu a kapela dokončila nahrávání svého nadcházejícího alba, které bylo v závěrečné fázi masteringu, bez něj. V roce 2017 ale Alan Jones oznámil, že má v úmyslu nadcházející album skupiny částečně přehrát, protože ani on, ani zesnulý Terry Jones nebyli s hotovým produktem spokojeni. Album The Room of Shadows vyšlo 24.srpna 2017. V roce 2021 vyšla ještě kompilace The Story of Pagan Altar.
V roce 2025 vyšlo nové album Never Quite Dead.
Podrobnosti: Pagan Altar - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Volume 1 (1998)
Lords of Hypocrisy (2004)
Judgement of the Dead (2005, znovu vydané první album)
Mythical and Magical (2006)
The Room of Shadows (2017)
Never Quite Dead (2025)
PLASMATICS
The Plasmatics byla americká punkrocková a heavy metalová skupina, kterou založili Rod Swenson a Wendy O. Williamsová v New Yorku v roce 1978. Byla to kontroverzní skupina známá svými chaotickými, destruktivními živými vystoupeními a pobuřujícím divadlem. Ty zahrnovaly řezání kytar motorovou pilou, ničení reproduktorových skříní, mlácení kladivem do televizorů a vyhazování automobilů do povětří přímo na pódiu. Williamsová byla v Milwaukee zatčena policií a poté obviněna z veřejného pohoršení.
Za svou kariéru The Plasmatics vydali pět studiových alb a několik EP. Kapela často měnila muzikanty, kromě Williamsové a manažera Roda Swensona byl jediným stálým členem kytarista Wes Beech. Kytarista Richie Stotts byl spoluzakladatelem skupiny a její oporou před prvním rozpadem v letech 1978-1983.
Rod Swenson, který v roce 1969 získal titul Master of Fine Arts na Yaleově univerzitě, kde se specializoval na konceptuální umění, umění performance a neodada umění, zastával v roce 1977 názor, že měřítkem skutečného nebo vysokého umění je jeho konfrontačnost. Zahájil řadu kontrakulturních projektů, které ho v polovině 70. let zastihly v centru Times Square, kde produkoval experimentální kontrakulturní divadlo a pořádal výstavy s tehdy málo známými skupinami The Dead Boys, The Ramones, s Patti Smith a dalšími. Tam se seznámil s Wendy O. Williamsovou, která odpoveděla na jeho inzerát a přihlásila se o práci.
Williamsová a Swenson začali s konkurzem na potenciální členy kapely v roce 1977 a v červenci 1978 Plasmatics poprvé veřejně vystoupili v rockovém svatostánku CBGB na newyorském Bowery. První verze kapely byla pouze tříčlenná a kladla velký důraz na vizuální stránku. Kapela si ale rychle uvědomila, že potřebuje dalšího kytaristu, který by ji hudebně držel pohromadě. Nastoupivší kytarista Wes Beech se po Williamsové stal jediným stálým členem kapely, který se podílel na všech albech.
Plasmatics se rychle prosadili na tehdejší newyorské punkové undergroundové scéně a od hraní v jediný všední den se rychle přesunuli k opakovaným vystoupením po čtyři večery v kuse, přičemž každý večer měli dvě vyprodaná vystoupení. Fronty na ně se táhly kolem bloku a do CBGB během této doby přivedli více fanoušků než kterákoli jiná kapela. Jejich pódiová show se brzy stala nechvalně známou díky takovým kouskům, jako je řezání kytar motorovou pilou v polovině vystoupení a obscénnímu vystupování Wendy Wliliamsové.
Rod Swenson se brzy dohodl s polskými válečnými veterány, kteří v té době provozovali tehdy málo známou polkovou halu Irving Plaza. Kapela sál opakovaně vyprodávala a Plasmatics pomohli Irving Plaza získat celonárodní uznání a nastartovat ji k tomu, aby se stala uznávaným rockovým místem v New Yorku. Poté, co upoutali pozornost důležitých osobností newyorského světa zábavy, vystoupili 16. listopadu 1979 v Palladiu jako hlavní hvězda, a to jako první skupina v historii za plné ceny vstupenek a bez smlouvy s velkou nahrávací společností.
Plasmatics brzy vyprodávali koncerty ve Filadelfii, Bostonu, v New Jersey i jinde na severovýchodě. Přesto se mnoho amerických nahrávacích společností zdráhalo s kapelou podepsat smlouvu. Až v březnu 1980 kapela podepsala smlouvu s britským vydavatelstvím Stiff Records a v červnu téhož roku se objevila na obálce časopisu Sounds. A&R ze Stiff Records odletěli do New Yorku, aby osobně viděli koncert a zjistili, zda to, co četli a slyšeli, může být skutečné, den po zhlédnutí vystoupení předložili nabídku a do měsíce byla uzavřena smlouva. O několik měsíců později začali The Plasmatics v New Yorku nahrávat písně pro album New Hope for the Wretched. Co se ale týče tvůrčích rozhodnutí vydavatelství, požádat dlouholetého producenta The Rolling Stones Jimmyho Millera, aby stál za pultem při těchto nahrávkách, nebyla nejlepší volba.
Poté Plasmatics navštívili Velkou Británii v rámci turné, které se setkalo s odporem některých kruhů včetně Rady Velkého Londýna, zejména kvůli záměru vyhodit na pódiu do povětří auto a Williamsové polonahé postavě. GLC zrušila vystoupení skupiny v Hammersmith Odeonu poté, co požární inspektoři rozhodli, že show nebude splňovat bezpečnostní požadavky, ačkoli policie přijela rozehnat shromážděný dav ještě předtím, než bylo rozhodnutí oficiálně přijato. Album se dostalo na 55. místo v žebříčku UK Albums Chart.
Aby se využilo popularity kapely na turné po USA, bylo americké vydání alba přibaleno k plakátu na zrušený koncert v Hammersmith Odeon a k reklamě na Plasmatics Secret Service, oficiální fanklub. Na začátek turné Williamsová na bezplatném koncertu na newyorském molu 62 jela v cadillacu směrem k pódiu naloženém výbušninami a vyskočila chvíli předtím, než auto narazilo do pódia, čímž vyhodilo do povětří veškerou aparaturu. Povolení, která k tomu byla potřeba, se těžko získávala a umožňovala vstup pouze odhadem 5-6 tisícům lidí. V den vystoupení jich přišlo 10 000, ucpali ulice v centru města a lemovali střechy. Přestože to stálo prakticky celou zálohu na americké vydání alba, Williamsová to komentovala slovy: „Stálo to za to, protože to ukázalo, že to jsou jen věci a... lidé by je neměli uctívat.“
V Los Angeles, ve slavném klubu Whisky a Go Go, byl koncert původně plánován pouze na dva večery, ale později byl kvůli velkému počtu vyprodaných míst rozšířen na čtyři a pořad ABC Fridays, který chtěl být modernější verzí Saturday Night Live, si Plasmatics objednal na konec prosince, aby vystoupili v přímém přenosu v celostátní televizi.
V lednu 1981 vedlo Williamsové pódiové vystoupení v Milwaukee k jejímu zatčení na základě obvinění z neslušnosti poté, co údajně „před publikem simulovala masturbaci kladivem“. Poté, co vznesla námitku proti prohlídce, byla svržena na zem a údajně kopnuta do obličeje (což si později vyžádalo tucet stehů), přičemž manažer Rod Swenson byl rovněž zbit do bezvědomí, když se pokusil zasáhnout. Williamsová byla obviněna z ublížení na zdraví policistovi, kladení odporu při zatýkání a z jednání v rozporu s vyhláškou města Milwaukee týkající se podniků, které prodávají alkohol. Obviněn byl i Swenson, ale oba byli později všech obvinění zproštěni. Následující vystoupení v nočním klubu The Palms bylo vyprodáno a obešlo se bez incidentů, ačkoli po skončení koncertu do podniku vtrhla mravnostní policie a pro případ problémů bylo přítomno více než 30 policistů.
Druhé album mělo vyjít už dávno, ale vzhledem k probíhajícím soudním sporům a Millerovu debaklu s prvním albem, které bylo časově i finančně nákladné, bylo dohodnuto, že toto album musí být jednoduché a úsporné. Bruce Kirkland ze Stiff souhlasil s tím, že poskytne finanční prostředky, pokud jej bude produkovat Swenson. Album Beyond the Valley of 1984 bylo hotové za méně než tři týdny a stálo čtvrtinu nákladů oproti prvnímu.
Během poslední části turné kontaktovala Swensona kancelář amerického zpěváka, skladatele a hudebního producenta Dana Hartmana s žádostí o schůzku. O měsíc později už Hartman se Swensonem pracovali na výrobě minialba Metal Priestess. Vyšlo počátkem podzimu téhož roku a kapela se na něm posunula blíže k heavy metalu; krátce po vydání alba vystoupili v pořadu Fishin' Musician na stanici NBC.
Na jaře 1982 kapela podepsala celosvětovou smlouvu se společností Capitol Records a Dan Hartman nabídl, že pro Capitol natočí demoverzi alba se Swensonem v Electric Lady Studios, starém studiu Jimiho Hendrixe v New Yorku. Celé album bylo zaranžováno, nahráno a smícháno během jednoho týdne. Zájem o produkci projevil také Dieter Dierks, který měl za sebou spolupráci se skupinou Scorpions. Coup d'Etat bylo přelomové album, které začalo spojovat punkový a metalový žánr, což později do konce osmdesátých let udělaly kapely jako S.O.D., Anthrax a Cro-Mags. Williamsová se prosadila také svým jedinečným stylem zpěvu. Tlačila na svůj hlas tak silně, že musela každý den jezdit do německého Kolína nad Rýnem, kde se album nahrávalo, na ošetření, aby si trvale nepoškodila hlasivky. Hartmanovo demo vyšlo o 20 let později pod názvem Coup de Grace. Syrovější verzi Coup d'Etat, která si vyžádala méně než desetinu času a zlomek rozpočtu, mnozí fanoušci oslavují jako pravou verzi alba.
Ve videoklipu k písni "The Damned", který Swenson produkoval a režíroval, Williamsová projíždí školním autobusem skrz zeď televizorů, vyleze na střechu jedoucího autobusu, který je naložený výbušninami, a seskočí několik okamžiků předtím, než autobus projede druhou zdí televizorů a pak vyletí do vzduchu.
S počátkem turné bylo jasné, že se Capitol od skupiny odvrací ve prospěch skupin jako Duran Duran, které dokázaly dosáhnout desetkrát vyšších prodejů bez politické odpovědnosti a následků. Brzy po vydání alba Capitol Records od Plasmatics upustil. V roce 1982 byl Lemmy z Motörhead osloven svým vydavatelstvím, aby natočil pokračování úspěšné spolupráce Motörhead a Girlschool, EP St. Valentine's Day Massacre, a manažer Motörhead Doug Smith se spojil s Rodem Swensonem ve Státech a navrhl duet countryové klasiky "Stand by Your Man" v podání Williamsové a Lemmyho. Na straně B měly být dvě skladby, "Masterplan" od Plasmatics zpívaná Lemmym a "No Class" od Motörhead zpívaná Williamsovou.
V roce 1982 KISS Plasmatics, aby vystoupili jako speciální host na jejich turné. Pro Plasmatics to byla příležitost zahrát si před jiným publikem na jiných trzích, než kde obvykle hrávali. Na konci turné s Kiss bylo jasné, že ačkoli formální oznámení, že Capitol nevyužije jejich opci na druhé album, přišlo až za šest měsíců, vztah s Capitolem skončil. Trvalo měsíce, než byla smlouva uzavřena, měsíce, než se album nahrálo a vydalo, a nyní měsíce, než se ze smlouvy vyvázali. Gene Simmons oslovil Williamsovou a Swensona, zda by nechtěli produkovat další album Wendy O. Williamsové. Aby se předešlo zbytečným právním problémům s Capitol Records, bylo rozhodnuto, že se na desce vůbec nebude používat jméno Plasmatics a bude se jmenovat prostě WOW, což jsou iniciály Wendy O. Williamsové.
Kytarista Wes Beech a bubeník T.C. Tolliver hráli i na novém na novém albu a k nim se na basu přidal Gene Simmons pod pseudonymem 'Reginald Van Helsing'. Jediným dalším novým hráčem na albu byl sólový kytarista Michael Ray, který byl přiveden. Malcolm Dome, recenzent časopisu Kerrang! jej vybral jako album roku. Williamsová také získala v roce 1985 nominaci na cenu Grammy v kategorii 'Nejlepší ženský rockový zpěv'. V době, kdy už začínaly být číra běžné, se Williamsová rozhodla nechat si narůst vlasy a obal alba byl pravým opakem předchozích - naprostá jednoduchost. Druhé sólové album Kommander of Kaos vydala Williamsová v roce 1986.
Další album Maggots: The Record, které mělo opět nést název Plasmatics, bylo plné složitosti a vracelo se k sociálním a politickým tématům. Červi: Jeho děj se odehrává se 25 let v budoucnosti, kdy zneužívání životního prostředí a spalování fosilních paliv způsobilo skleníkový efekt vedoucí ke konci světa. Ústředním tématem alba, které mnozí označují za první 'thrashmetalovou operu', je scénář konce světa, který vyplývá z genetického inženýrství a globálního oteplování, tedy z něčeho, co v té době vůbec nebylo v povědomí široké veřejnosti. Skupina vědců, kteří se snaží eliminovat znečištění řek a oceánů, vyvine RNA retrovirus, který je navržen tak, aby všechno znečištění pohltil a po jeho spotřebování zemřel. Globální oteplování vedoucí k zaplavení pevninských oblastí však místo toho přivede virus do kontaktu s 'larvou obecnou', což vede ke vzniku zmutované formy larvy, která se s každou další generací zdvojnásobuje a hledá další a další věci ke konzumaci. Ve finále jsou města ničena a lidé konzumováni obřími červy, což je děsivý metaforický konec světa zaslepeného lidskou spotřebou.
Williamsová zemřela na následky střelného poranění, které si sama způsobila, 6. dubna 1998, kdy jí bylo 48 let. Poprvé se pokusila o sebevraždu už v roce 1993, kdy si vrazila nůž do hrudníku, kde jí uvízl v hrudní kosti. Nakonec si to však rozmyslela a zavolala Rodu Swensonovi, aby ji odvezl do nemocnice. Znovu se pokusila o sebevraždu v roce 1997, kdy se předávkovala efedrinem.
Podrobnosti: Plasmatics - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
New Hope for the Wretched (1980)
Beyond the Valley of 1984 (1981)
Coup d'etat (1982)
Maggots: The Record (1987)
RACE AGAINST TIME
Race Against Time byla anglická heavymetalová skupina z Derbyshire, která vznikla v roce 1978 společně s kapelami Paralex a Radium, které sami sebe označovali jako 'East Midlands Bands Cooperative'. Tyto kapely sdílely vybavení a společně organizovaly koncerty, což Nottinghamu pomohlo stát se ohniskem aktivit v době Nové vlny britského heavy metalu. Byly progresivní, ale s těžkým, doomem ovlivněným zvukem a byly považovány za velmi profesionální hudebníky. K černému oblečení nosili jakéhosi předchůdce mrtvolného líčení.
Skupina založil baskytarista Al Short, který hrál současně ve dvou kapelách, které se jmenovaly Captain Hippo a Heavy Water. Ve výloze obchodu s hudebninami si všiml inzerátu Davea Hallidaye, jehož předchozí kapela Skint se nedávno rozpadla. Zpočátku hráli ve čtyřech se zpěvákem, Halliday hrál jen na kytaru, ale jak vznikaly další písně, pomalu přebíral zpěv a z kapely se stala tříčlenná. Než našli Geoffa Greena museli vyzkoušet několik bubeníků.
Poté, co je zklamalo vydavatelství, které na poslední chvíli odstoupilo od vydání skladby "Bedtime" jako singlu se dvěma B stranami, oslovil je Nigel Burnham, novinář, který vytvářel kompilační album New Electric Warriors u Logo Records. Navrhovaná strana A singlu je závěrečnou skladbou na kompilaci. Protože se kapele nepodařilo znovu získat pozornost nahrávací společnosti, rozhodla se po relaci odvysílané v rockové show Trevora Danna na BBC Radio Nottingham rozdělit. Skupina Hell byla založena se členy výše zmíněného 'East Midlands Bands Cooperative', kytaristou Kevem Bowerem a baskytaristou Tonym Speakmanem z Paralex a bubeníkem Timem Bowlerem z Overdrive. Halliday v této nové sestavě použil některé materiály Race Against Time.
V roce 2015 se Al Short a Geoff Green znovu sešli se členy Radium Kevinem Healeym a Andym Meehanem, aby zahráli písně obou kapel na Brofestu v Newcastlu. Současně s tímto vystoupením vyšla kompilace Time Waits For No Man u High Roller Records.
Podrobnosti: Race Against Time - Metal Archives
SAINT VITUS
Saint Vitus z Los Angeles jsou považováni za jednu z prvních doom metalových skupin a jednu z 'velké čtyřky' tohoto žánru, spolu s kapelami Candlemass, Pentagram a Trouble. Vydali doposud devět studiových alb, ale nikdy se jim nepodařilo výrazněji prorazit, přestože měli velký vliv na vývoj doom metalu, sludge metalu a stoner rocku. Původní sestavu tvořili Dave Chandler (kytara), Mark Adams (baskytara), Armando Acosta (bicí) a Scott Reagers (zpěv). Než v roce 1986 nahradil Reagerse Scott Weinrich, nahráli první dvě alba. Následující sestava Chandler, Adams, Acosta a Weinrich byla nejdéle fungující a třetí album Born Too Late (1986) je obecně považováno za jejich nejlepší nahrávku.
Po rozpadu v roce 1996 a krátkém setkání v roce 2003 se Saint Vitus znovu sešli v klasické sestavě, tedy s Weinrichem, Chandlerem, Adamsem a Acostou v roce 2008 a vyrazili na úspěšné turné. Acosta však v roce 2009 Saint Vitus opustil kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu a nahradil ho Henry Vasquez. V roce 2016 opustili kapelu Weinrich i Adams a nahradili je Reagers, respektive Pat Bruders, takže jediným stálým členem kapely zůstal Chandler.
Skupina vznikla v roce 1978 pod názvem Tyrant ve složení Dave Chandler (kytara), Mark Adams (baskytara) a Armando Acosta (bicí). Zpěvák Scott Reagers se ke skupině připojil po prvním koncertu, když byl jejich první zpěvák propuštěn. Jejich hlavními vlivy byly Black Sabbath, Judas Priest, Blue Cheer, Blue Öyster Cult a Alice Cooper. V roce 1980 si změnili název na Saint Vitus podle písně Black Sabbath "St. Vitus Dance".
Raný zvuk kapely kombinoval temný a psychedelický styl kapel jako Black Sabbath a Blue Cheer s agresivním heavy metalovým a hardcorovým zvukem Judas Priest a Black Flag, další Chandlerovy oblíbené kapely. Zpočátku byl jejich styl považován za zastaralý ve srovnání s tehdy populárními žánry hardcore punk, glam a speed metal. Protože byli Saint Vitus odmítnuti metalovou komunitou v Los Angeles, zapojili se do punkrockové scény. Během živého vystoupení se skupinou Overkill byli objeveni skupinou Black Flag a jejich kytarista Greg Ginn je upsal svému labelu SST Records, protože byli podle Chandlera naprostým opakem toho, co bylo v metalu populární. Saint Vitus na začátku 80. let často koncertovali s Black Flag a později s dalšími skupinami jako Brood, Saccharine Trust, Mentors, Napalm Beach a DC3.
V této sestavě Saint Vitus natočili dvě alba (Saint Vitus a Hallow's Victim) a jedno EP (The Walking Dead). Reagers kapelu opustil na začátku roku 1986 a nahradil ho frontman The Obsessed Scott 'Wino' Weinrich (v té době měli The Obsessed vydaný pouze jeden sedmipalcový disk).
Wino se skupinou natočil tři studiová alba (Born Too Late, Mournful Cries a V), živé album (Live) a EP (Thirsty and Miserable). Born Too Late se ukázalo být jejich nejuznávanějším albem a titulní skladba je považována za hymnu doom metalového žánru. Tato léta znamenala změnu stylu, který se vyznačoval ještě pomalejším a temnějším zvukem, v kontrastu s hardcorovými vlivy prvních dvou desek, a kapela začala získávat určitou proslulost v Evropě. V roce 1989 Saint Vitus opustili SST a podepsali smlouvu s Hellhound Records, kteří vydali další tři alba kapely. Weinrich opustil Saint Vitus v roce 1991, aby reformoval The Obsessed poté, co label Hellhound Records vydal album jejich starších nahrávek.
Po Weinrichově odchodu kapela po krátkém hledání našla náhradu v podobě bývalého zpěváka Count Raven Christiana 'Chrituse' Lindersona. Ten natočil pouze jedno album, C.O.D., produkované Donem Dokkenem, a do roku 1993 s kapelou koncertoval po Evropě a Americe, než ho nahradil původní zpěvák Scott Reagers na dlouhou dobu posledním albu Die Healing, které Chandler považoval za jejich nejlepší dílo. Po vydání alba vyrazili na koncerty v Americe a Evropě a po skončení turné se v roce 1996 rozhodli kapelu rozpustit.
Chandler poté založil na počátku nového tisíciletí spolu s Ronem Holznerem z Trouble punkovou/doomovou kapelu Debris Inc. a v roce 2005 vydali u Rise Above Records album. Acosta zůstal s kapelou Dirty Red, Adams se již hudbě nevěnoval a Reagers také opustil hudební scénu. Po rozpadu The Obsessed v polovině devadesátých let se Wino přestěhoval zpět do Marylandu, kde založil skupinu Spirit Caravan a opět koncertoval po Evropě a USA až do rozpadu kapely na začátku roku 2000. Jeho další kapela The Hidden Hand se vydala podobnou cestou, než se v polovině roku 2000 také rozpadla. Také se krátce připojil k Place of Skulls, ve které působil bývalý kytarista Pentagram a Deathrow Victor Griffin, a to na albu With Vision vydaném v roce 2003.
1. července 2003 odehrála kapela jednorázový koncert v klasické sestavě Weinrich, Chandler, Adams a Acosta v chicagském klubu Double Door.
V roce 2008 bylo oznámeno, že se Saint Vitus znovu sejdou na turné v roce 2009. Kapela byla headlinerem pátečního večera 24. dubna 2009 na festivalu Roadburn, který se konal v nizozemském Tilburgu, a poté odehrála tři koncerty v Německu. Sestava pro tento reunion byla stejná jako při reunionu v roce 2003. Bubeník Armando Acosta, který s kapelou působil od jejího vzniku před více než třiceti lety, opustil ale skupinu ještě před dokončením evropského turné v roce 2009. Dave Chandler jako důvod Armandovy výměny uvedl zdravotní problémy (25. listopadu 2010 Armando Acosta zemřel na arteriální komplikace ve věku 58 let a byl pohřben na Riverside National Cemetery v Kalifornii). Nahradil ho Henry Vasquez ze skupiny Blood of the Sun.
8. listopadu 2010 bylo oznámeno, že kapela podepsala smlouvu se Season of Mist a 27. dubna 2012 vydá nové album s názvem Lillie: F-65. Bylo to první studiové album Saint Vitus od Die Healing z roku 1995, první se zpěvákem Weinrichem od alba V z roku 1990 a první bez Armanda Acosty za bicími. Na přelomu let 2009 a 2010 byla také vydána většina katalogu Saint Vitus. SST Records znovu vydalo vinylové verze všech desek skupiny s výjimkou prvního alba, které bylo znovu vydáno na CD. Vydavatelství rovněž vydalo na CD Hallow's Victim a The Walking Dead, které předtím v tomto formátu nikdy nebyly k dispozici.
V roce 2015 Saint Vitus odehráli jediný koncert v Austinu v Texasu a evropské turné s původním zpěvákem Scottem Reagersem, což byla jeho první plnohodnotná vystoupení s kapelou po dvaceti letech. Kvůli Winovým závazkům v rámci reunionu The Obsessed ho Reagers opět zastoupil na podzimním turné po USA s The Skull a s Witch Mountain; od té doby s kapelou zůstal. V tomto období také Pat Bruders z Crowbar a z Down zaskakoval za jejich dlouholetého baskytaristu Marka Adamse, který nemohl se skupinou vyjet na turné ze zdravotních důvodů; v říjnu 2018 vyšlo najevo, že trpěl Parkinsonovou chorobou. 23. září 2016 vydala kapela živé album Live Vol. 2.
Poslední album skupiny s názvem Saint Vitus vyšlo 17. května 2019.
Mark Adams zemřel na komplikace Parkinsonovy choroby 23. května 2023 ve věku 64 let.
Podrobnosti: Saint Vitus - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Saint Vitus (1984)
Hallow's Victim (1985)
Born Too Late (1986)
Mournful Cries (1988)
V (1990)
C.O.D. (1992)
Die Healing (1995)
Lillie: F-65 (2012)
Saint Vitus (2019)
SAVAGE
Skupinu původně založili v roce 1976 šestnáctiletý baskytarista Chris Bradley, zpěvák Chris Gent, kytarista Lee Statham a bubeník Mick Percival, ale po jediném oficiálním koncertu se skupina rozpadla; v roce 1978 (oficiální datum vzniku) ji Bradley založil znovu, přidal se k němu Andy Bradbury na kytaru, Simon Dawson na bicí a jeho patnáctiletý bratr Andy Dawson na kytaru. Problémy se sestavou pokračovaly, Andyho Bradburyho nahradil Wayne Renshaw a Simon Dawson také brzy odešel, aby ho po dlouhém hledání nahradil Dave Lindley. V této sestavě se kapela později objevila na kompilačních albech Scene of the Crime (obsahující skladbu "Let it Loose"), Metal Fatigue a dvoustranném singlu "Ain't No Fit Place" / "The China Run". Krátce poté ale Lindley odešel a nahradil ho Mark Brown z Tyrant (další kapela z Mansfieldu, která se objevila na Scene of the Crime).
V roce 1980 vydala kapela svou první demokazetu a o rok později se jim podařilo dostat se na výše zmíněnou kompilaci Scene of the Crime se svou nejznámější píseň "Let it Loose". Zvuk skladby hraničil se speed a thrash metalem a ovlivnil mnoho kapel, které začaly tvořit podobou hudbu. V roce 1982 se kapely ujala společnost Ebony Records, na jejichž kompilaci s názvem Metal Fatigue se hned objevila skladba kapely. Vydání se setkalo s dobrými recenzemi, a tak se Savage rozhodli vydat prostřednictvím labelu Ebony dvoustranný singl, který se rovněž dobře prodával. Debutové album Loose 'n Lethal vyšlo hned následujícího roku. Ačkoli se jednalo o působivou záležitost, která sklízela pochvaly od časopisů, fanoušků i kapel, Savage postrádali silnou podporu nahrávací společnosti. V roce 1984 se proto skupina rozhodla Ebony Records opustit a podepsala smlouvu s novým vydavatelstvím Zebra Records, které bylo součástí Cherry Red Records. Koncem roku vydali u Zebry své první album, 12" EP We Got the Edge.
Následovalo druhé album Hyperactive, které přišlo s odlišným zvukem, ale kvůli nedostatku podpory ze strany managementu nebo nahrávací společnosti z toho opět nic nebylo a frustrovaná kapela se v roce 1986 rozpadla.
Na žádost fanoušků se znovu objevila v roce 1995 v době vrcholícího grunge, kdy vydala své třetí album Holy Wars, které opět sklidilo uznání kritiky. Následovala další alba - v roce 1998 Babylon a v roce 2001 Xtreme Machine. Poté následovala delší pauza, k níž přispěly významné osobní a rodinné problémy, které ovlivnily všechny členy kapely. Savage se znovu objevili v roce 2011 (s novým albem Sons of Malice, které opět sklidilo značný ohlas kritiky), v sestavě Chris Bradley a Andy Dawson, ke kterým se připojili Kris Bradley (Chrisův syn a Andyho synovec) na kytaru a Mark Nelson na bicí. Poté se kapela vrátila také na festivalovou scénu. V roce 2015 vyšlo zatím poslední, už sedmé studiové album s jednoduchým názvem 7.
Podrobnosti: Savage - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Loose 'n Lethal (1983)
Hyperactive (1985)
Holy Wars (1995)
Babylon (1996)
Xtreme Machine (2000)
Sons of Malice (2012)
7 (2015)
SLEDGEHAMMER
Britská skupina Sledgehammer vznikla ve Slough zřejmě v roce 1978 ve složení Mike Cooke (kytara, zpěv), Terry Pearce (baskytara) a Ken Revell (bicí) a na úsvitu hnutí známého jako New Wave of British Heavy Metal se jí dostalo značné pozornosti. Jejich první singl "Sledgehammer" z roku 1979, znovu vydaný nahrávacím studiem Valiant v roce 1980, se dostal do povědomí a předskakování na několika dobrých koncertech jejich rozkvětu napomohlo.
Byli přizváni k účasti na kompilačním albu Metal for Muthas, sestaveném vydavatelstvím EMI Records, což této začínající formaci zajistilo ještě větší ohlas. Přibližně v té době Pearce kapelu opustil a nahradil ho Gerry Sherwin (baskytara). Koncem roku se však Pearce vrátil, aby se včas podílel na jejich druhém singlu "Living in Dreams". Pak se všechno zbrzdilo, když si Sledgehammer dali tříletou pauzu. Důvody jsou nejasné, ale předpokládá se, že šlo do značné míry o vynucenou přestávku, že okolnosti nedaly kapele příliš na výběr.
Když se v roce 1983 vrátili, pokračovali tam, kde před třemi lety skončili. Nyní však s novým baskytaristou v podobě Johna Jaye. V tomto roce vydali své první a jediné album Blood on Their Hands , ale to si nedokázalo získat takovou pozornost, v jakou kapela doufala. Stále se totiž do značné míry hnali za zvukem, který vyvinuli o čtyři roky dříve, zatímco sílící NWOBHM se posunula dál a stylový projev se více vzdálil od svých punkových kořenů.
Belgický label Mausoleum vydal následující rok jejich album znovu, pod novým názvem a s dalšími bonusovými skladbami. Ani tento počin si ale nevedl příliš dobře a baskytarista Jay kapelu někdy po tomto vydání opustil. Nová sestava, rozšířená o Johna Hennessyho (kytara) a Killera Clinta (baskytara), udržela kapelu v chodu ještě několik let, ale kromě zvěstí o dvou vypuštěných singlech vydaných v menším nákladu toho tato sestava moc nedokázala a ke konci dekády se Sledgehammer rozpadli.
V roce 2005 se objevil epilog jejich historie v podobě DVD Live in London, které obsahuje záznam koncertu z roku 1984.
Podrobnosti: Sledgehammer - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Blood on Their Hands (1983)
TRANCE
Skupina Trance (stylizovano jako TRANCE) je považována za jednoho ze spoluzakladatelů německého heavy metalu již od přelomu 70. a 80. let. Od roku 2011 pět působí pod původním názvem s původními spoluzakladateli Markusem Bergerem a Tommym Kleinem, po dočasné změně názvu na Trancemission, který pak následně dále rozšířil druhý spoluzakladatel Lothar Antoni. Encyklopedie 'Rock Hard' zařadila kapelu hudebně mezi Scorpions a Accept. Manfreda Meyera z Metal Hammeru ji vedle dvou výše zmíněných řadí na třetí místo mezi nejvýznamnějšími hardrockovými kapelami v Německu.
Už v roce 1974 zpěvák Lothar Antoni a kytarista Markus Berger s bubeníkem Stefanem Gerdonem, baskytaristou Hansi Jantzerem a klávesistou Clemensem Schlindweinem dali dohromady školní kapela Tribut, aby společně tvořili vlastní hudbu. Tato spolupráce vedla v roce 1978 k založení další kapely Age, ve kterése opět sešli Markus Berger, Lothar Antoni, Hans-Peter Jantzer a Stefan Gerdon. V následujícím roce se přejmenovali na Trance. V roce 1980 se kapela zúčastnila rockové soutěže a získala druhé místo na festivalu 'Förderpreis' v Ludwigshafenu na řece Rýn a byla také vítězem hudebního festivalu SWF3 v Rülzheimu.
Na přelomu let 1980/1981 Jantzer a Gerdon z kapely odešli, načež byli následně přijati baskytarista Thomas Klein, bubeník Jürgen Baum a druhý kytarista Michael Kessler, který ale v kapele působil jen několik měsíců. V srpnu 1981 kapela natočila svůj první singl "A Hard Way to Go"/"Haze in the Twilight". Námaha a krok navíc v podobě nahrávání vinylového singlu byly podniknuty proto, že obvykle se při hledání smlouvy s vydavatelstvím (nahrávací společností) používaly a rozesílaly demokazety, a zde se kapela začala okamžitě odlišovat od konkurence.
V roce 1981 Trance podepsali první nahrávací smlouvu s vydavatelstvím Rockport Records a v prosinci téhož roku bylo nahráno první album Break Out, které se krátce nato stalo senzací díky téměř osmiminutové písni "Loser", která se nečekaně stala prvním hitem skupiny a pomohla jí k mezinárodnímu průlomu. Počátkem roku 1982 následovalo turné po zemích Beneluxu a Německu, které zahrnovalo 14 vystoupení.
První dvě alba Break Out (1982) a Power Infusion (1983) vyšla u vydavatelství Rockport Records a celkem se jich prodalo 150 000 kusů. Krátce poté Trance koncertovali po celém Německu a také v Nizozemsku a Belgii, cca 150 koncertů ročně a začali předskakovat skupinám jako Accept nebo Warlock. Hráli také v Nizozemsku na festivalu Aardschok společně s Vandenberg, Mercyful Fate a Raven.
V roce 1985 vyšlo album Victory, kterým začaly rozpory mezi skupinou a její nahrávací společností, kvůli umělecké kontrole a rozdílům v marketingové strategii a přístup. Skupina se rozešla se svým vydavatelstvím i se svým manažerem a v tomto okamžiku byl název kapely včetně marketingových práv a práv na užívání sankcionován a právně zmrazen vydavatelstvím a managementem kapely. Situace si v tomto okamžiku vynutila změnu názvu na Trancemission, která se stala aktuální na jejich dalším albu s názvem Back in Trance. Nový začátek s Dieterem Dierksem, na kterého byly přeneseny všechny úkoly labelu, se však bohužel kvůli jeho angažmá u Scorpions a Accept nekonal. Skupina se poté, co získala zpět svá práva na název, vrátila k Rockport Recordsbyl a název změnila zpět na Trance.
V roce 1992 vyšlo pod Mausoleum Records a staronovým názvem další album Rockers. Poté se členové rozhodovali, že po skončení rozlučkového turné skupinu rozpustí. Protože však poptávka po jejich hudbě byla opět velmi vysoká, rozhodli se pokračovat a založili společnost World of Trance GmbH (Inc.). Následovala další alba Boulevard of Broken Dreams (1993) a Shock Power (1994), kompilace s nově nahranými písněmi z prvních dvou alb. Vnitřní neshody ale vedly opět k rozpadu kapely. Berger a Antoni se rozhodli kapelu obnovit s novými členy a doplnit ji o druhého kytaristu, kterým se stal dlouholetý bedňák kapely Andreas Meyer. Na baskytaru přišel Michael D'Aguiar a na bicí Manni Reckendorfer. V tomto novém složení vydala kapela koncem roku 1996 u LCP Productions album Die Hard.
V roce 1998 se Trance definitivně rozpadla jako fungující skupina a rozddělila se, přičemž dva z jejích tehdejších členů, kytaristé Lothar Antoni a Andreas Meyer, obnovili dřívější alter ego Transmission, se kterým v roce 2002 vydali album Back in Trance II. Transmission jsou dodnes aktivní a vydali další tři alba.
V březnu 2011 se bývalí hudebníci skupiny Trance Markus Berger, Jürgen Baum a Thomas Klein rozhodli znovu spojit s novým zpěvákem Danielem Würfelem pod původním názvem. Comeback se uskutečnil v červenci 2011 na festivalu Winestock nedaleko Neustadtu an der Weinstraße za podpory hostujícího klávesisty Rolanda Moschela. Na konci roku 2011 se s Danielem Würfelem rozloučili a začali hledat vhodnou náhradu. V roce 2012 byl jako další frontman skupiny najat Joachim 'Joe' Strubel. Stálým členem kapely se stal také klávesák Roland Moschel, který s ní dříve hostoval. Na začátku roku 2013 se skupina rozloučila s původním zakládajícím členem Jürgenem Baumem. Nástupce byl nalezen v Jürgenu 'The Animal' Kappnerovi, se kterým Trance vystoupili 16. srpna 2013 na Plätzelfeschd Festivalu. Vzhledem k tomu, že kapela nemohla v letech 2011-2015 ze soukromých důvodů vystupovat na koncertech, uskutečnilo se pouze několik koncertů.
V dubnu 2016 skupinu za velmi přátelských podmínek opustili Roland Moschel a Jürgen Kappner. Jako náhrada přišel v květnu z Manilla Road nový bubeník Andreas 'Neudi' Neuderth, a v srpnu kytarista Eddie St. James. V říjnu kapela vyrazila na turné se třemi zahřívacími koncerty, než se v prosinci 2016 připojila k Udo Dirkschneiderovi jako support spolu s Vicious Rumors na poslední části turné 'Back to the Roots'. Trance také nahráli zbrusu nové album s názvem The Loser Strikes Back, které vyšlo v březnu 2017, současně se začátkem dalšího celoevropského turné. Album vstoupilo 7. dubna 2017 do německé Top 100 Charts a nakonec dosáhlo 98. místa.
Od února do března 2018 se Trance připojili ke kanadské metalové kapele Anvilna jejich turné ke 40. výročí Pounding the Pavement. Mezi lety 2018 až 2025 působil v kapele jako zpěvák Nick Holleman (ex-Vicious Rumors), který s ní natočil album Metal Forces (2021), poté jej vystřídal Alexx Stahl.
Podrobnosti: Trance - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Break Out (1982)
Power Infusion (1983)
Victory (1985)
Rockers (1991)
Boulevard of Broken Dreams (1993)
Shock Power (1994)
Die Hard (1996)
The Loser Strikes Back (2017)
Metal Forces (2021)
TRESPASS
Skupinu Trespass založili v dubnu 1979 v Sudbury, v hrabství Suffolk, bratři Mark (kytara, zpěv) a Paul Sutcliffovi (bicí) a jejich přátelé Dave Crawte (kytara) a Richard Penny (baskytara). Mark, Paul a Dave se seznámili v obchodě s kytarami a hudebninami Sudbury Music na North Street v Sudbury, kde Dave pracoval. Úplné začátky kapely se ale táhnou ještě o rok dál, kdy se jmenovala Track IV a hrála v okolí Sudbury covery do té doby, než Paul navrhl nový název Trespass podle stejnojmenného alba Genesis z roku 1970. Brzy poté začali mladíci skládat vlastní materiál.
Později nahradil Richarda Pennyho Cris Linscott a sestavu rozšířil zpěvák Steve 'Sleeve' Millse. Všem tehdy ještě nebylo 21 let. Všichni měli také běžné zaměstnání, protože kapela se nikdy nestala finančně životaschopnou. 'Sleeve' byl zaměstnán na odboru sociálního zabezpečení, Mark a Paul pracovali v továrně, Dave v obchodě s deskami a Cris byl výběrčím daní. Manažerem kapely byl Steve Kendall. Mark Sutcliffe uvádí jako hudební vliv Ritchieho Blackmora, Cris Linscott obdivoval Lynyrd Skynyrd a Rush, zatímco 'Sleeve' měl rád Davida Coverdalea a Paula Rodgerse.
V roce 1980 kapela podepsala smlouvu s Trial Records a výsledkem byl jejich první singl "One of These Days", který měl náklad pouhých 2000 kusů a byl v krátké době vyprodán. Poté angažovali zpěváka Roba Ecklanda, aby natočil jejich další singl "Jealousy"/"Live It Up". Poslední nahrávkou pro tuto značku bylo EP Bright Lights, které mělo rovněž náklad 2000 kusů.
V roce 1982 kapelu krátce zastupoval Lester Mortimer, manažer britské pomp rockové skupiny The Enid. Pokračovaly také změny v sestavě. Zpěvák Adrian Grimes se k nim připojil při nahrávání šestistopého dema, které produkoval Steven Stewart v The Enid's The Lodge Recording Studio. Některé z těchto skladeb byly později zařazeny na album One Of These Days: The Anthology. V této sestavě kapela odehrála několik koncertů (největší z nich byl v Quay Theatre v Sudbury v Suffolku), ale po rodinné tragédii se rozpadla.
V roce 1990 vydal Lars Ulrich, bubeník a spoluzakladatel skupiny Metallica, kompilaci s názvem NWOBHM '79 Revisited oslavující desáté výročí nové vlny britského heavy metalu. Dvojcédéčko obsahuje některé z nejlepších kapel té doby, přičemž Trespass jsou zastoupeni svým největším hitem "One of These Days" z BBC session.
Po rozpadu Trespass založili dlouholetí členové kapely (Mark, Paul a Dave) glam metalovou skupinu Blue Blud (později Blue Blood) a vydali s ní dvě alba. Po rozpadu Blue Blood v roce 1992 bratři krátce obnovili jméno Trespass a v roce 1993 vydali album původního materiálu nazvané Head. V průběhu následujících let byly také vydány různé kompilace vydaného i nevydaného materiálu, a to jak oficiálně kapelou, tak na neoficiálních bootlegových nosičích. Mezi ně patří např: Through the Ages, The Works, The Works 2 a One Of These Days: The Trespass Anthology.
Trespass se začali reformovat v roce 2013 a a chystali se vstoupit do studia, aby znovu nahráli svůj klasický materiál a v prosinci 2013 spustili oficiální facebookovou stránku. V roce 2014 se ale Paul Sutcliffe rozhodl, že se chce věnovat jiným hudebním aktivitám, a tak zbývající členové kapely, Mark Sutcliffe a Dave Crawte, přibrali Jamese Lasta na bicí, Paula Martina na kytaru a Dana Biggina na baskytaru. Nová sestava kapely debutovala 28. února 2015 na festivalu Brofest #3 v anglickém Newcastlu upon Tyne a nové album s eponymním názvem a doprovodné webové stránky byly spuštěny o měsíc později.
Před natáčením nového alba Crawte a Martin opustili kapelu a k Marku Sutcliffovi a Dannymu B. se připojil nový bubeník Jason Roberts a sólový kytarista Joe Fawcett. V lednu 2018 pak vyšlo album nového materiálu s názvem Footprints in the Rock. V roce 2018 se ke kapele krátce připojil Nigel Booth jako nový baskytarista, ale už v roce 2020 byl vystřídán Wilem Wilmotem. V roce 2023 vyšlo kapele nové album Wolf at the Door.
Podrobnosti: Trance - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Head (1993)
Trespass (2015)
Footprints in the Rock (2018)
Wolf at the Door (2023)
TROUBLE
Trouble je americká doom metalová skupina z Chicaga ve státě Illinois, často považovaná ze jednoho z průkopníků doom metalu a jedna z 'velké čtyřky' kapel tohoto žánru vedle Candlemass, Pentagram a Saint Vitus. Trouble si vytvořili osobitý styl, který se inspiroval britskými kapelamil Black Sabbath a Judas Priest a psychedelickým rockem 60. let. Říkalo se, že Trouble navázali tam, kde Black Sabbath po rozchodu se zpěvákem Ozzym Osbournem skončili.
První dvě alba Psalm 9 a The Skull, jsou uváděna jako základní kameny doom metalu. K základním členům patří Wagner, kytaristé Rick Wartell a Bruce Franklin a bubeník Jeff Olson. Rané texty měly duchovní charakter; Metal Blade Records zpočátku v 80. letech minulého století propagovali Trouble jako 'white metal' (v kontrastu s nastupujícím blackmetalovým hnutím).
Problémy s vydavatelstvími Metal Blade a Def American znemožnily Trouble dosáhnout velkého komerčního úspěchu, Manic Frustration bylo jediné album, kterého se prodalo téměř 100 000 kopií. Přesto ovlivnily mnoho nastupujících kapel, známá historka uvádí, že James Hetfield a Kirk Hammett z Metallicy vstoupili po koncertě na pódium Trouble a snažili se zjistit, jak jsou nastaveny zesilovače, aby produkovaly jejich jedinečný zvuk.
Kapelu založil kytarista a zpěvák Rick Wartell během svých středoškolských studií s baskytaristou Mikem DiPrimem a bubeníkem Mikem Slopeckim. V tomtéž roce odehráli svůj první koncert v Gordon Technical Institute v Chicagu. Po zveřejnění inzerátu v časopise Illinois Entertainer v roce 1981 Wartell obnovil sestavu, do které přibyli kytarista Bruce Franklin, zpěvák Eric Wagner, baskytarista Tim Ian Brown a bubeník Jeff Olson. Iana Browna nahradil v roce 1983 Sean McAllister.
Na počátku 80. let kapela koncertovala po celém Středozápadě a 5. února 1983 nahrála album Trouble Live in Chicago. Bubeník Jeff Olson poslal kazetu Brianu Slagelovi z Metal Blade Records a kapela získala první nahrávací smlouvu. V roce 1984 vydali Trouble u Metal Blade Records svůj eponymní debut (později označovaný jako Psalm 9), který roce 1985 následovala deska The Skull. Druhá deska odrážela boje zpěváka Wagnera se závislostí na návykových látkách a také rostoucí zmatky ve skupině. To vedlo k výměně baskytaristy McAllistera za Rona Holznera, odešel také bubeník Jeff Olson, který se rozhodl pokračovat ve studiu na Berklee College of Music v Bostonu. Jako náhrada pro album Run to the Light byl povolán Dennis Lesh.
Následovala tříletá pauza, než se kapely ujalo vydavatelství Def American Records Ricka Rubina, pro které v roce 1990 nahrála album Trouble, které bylo experimentálnější než předchozí. Přišel také nový bubeník Barry Stern (dříve působil ve skupině Zoetrope). Před návratem do studia se skupina vydala na roční turné, po kterém v roce 1992 vyšlo album Manic Frustration, ponořené do beatlesovské psychedelie. Poté, co se nepodařilo zaujmout širší publikum, však kapela nakonec opustila svou nahrávací společnost, která měla finanční problémy. V roce 1995 kapela vydala u labelu Music for Nations album Plastic Green Head, na které se vrátil zakládající bubeník Jeff Olson.
V letech 1997 až 2000 Wagnera nahradil bývalý zpěvák Exhorder Kyle Thomas, který s Trouble odehrál čtyři veřejné koncerty. Dne 26. ledna 2002 odehráli Wagner, Franklin, Wartell, Holzner a Olson krátký set v Chicagu, kde během jejich kouřící interpretace "Children of The Grave" od Black Sabbath, kdy za bicími seděl Scott Davidson, vypovědělo službu P.A. a dav se ocitl v ohromující vřavě. Od té doby kapela hrála jednotlivé koncerty po celém Chicagu a byla headlinerem metalových festivalů v Evropě a USA a zároveň pracovala na novém albu. V únoru 2004 vydal Dave Grohl z Nirvany a Foo Fighters tribute album, které vzdává hold jeho metalovým kořenům. Na desce nazvané Probot se podíleli různí vokalisté včetně Erica Wagnera, který zpíval ve skladbě "My Tortured Soul". Holzner brzy poté kapelu opustil a nahradil ho Chuck Robinson, který hrál na nejnovějším studiovém albu Simple Mind Condition (v Evropě vyšlo v roce 2007). Kapela absolvovala mezinárodní turné na jeho podporu, ale vydání alba v USA se jí podařilo zajistit až po více než dvou letech.
V květnu 2008 bylo oznámeno, že kapelu opustil Eric Wagner a nahradil ho Kory Clarke z Warrior Soul. V červenci 2008 oznámil svůj odchod z kapely také Jeff Olson, který se rozhodl pokračovat ve své vlastní skupině Retro Grave. V září 2008 se kytarista Rick Wartell zmínil, že Trouble napsali pár písní pro své další album a po skončení turné ho začnou nahrávat. Nastalo dlouhé čekání na nové album The Distortion Field, které nakonec vyšlo až v roce 2013. Jednalo se o první nahrávku, na které se podílel Kyle Thomas a které produkoval Bill Metoyer. Krátce po vydání alba se ke kapele připojil Rob Hultz ze skupin Solace a Godspeed jako baskytarista.
V roce 2014 Wartell oznámil, že Trouble začali pracovat na novém materiálu. Až do července 2022, kdy kapela vstoupila do studia, aby začala nahrávat,ale nebyly o albu hlášeny žádné novinky.
Původní zpěvák Trouble Eric Wagner zemřel 22. srpna 2021 ve věku 62 let na komplikace způsobené onemocněním COVID-19.
Podrobnosti: Trouble - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Trouble (Psalm 9) (1984)
The Skull (1985)
Run to the Light (1987)
Trouble (1990)
Manic Frustration (1992)
Plastic Green Head (1995)
Simple Mind Condition (2007)
The Distortion Field (2013)
TYGERS OF PAN TANG
Tygers of Pan Tang je anglická heavymetalová skupina, která vznikla v roce 1978 ve Whitley Bay v hrabství Tyne and Wear. Ve svém prvním období působila do roku 1987, poté ukončila činnost. V roce 1999 se kapela reformovala a nadále nahrává a koncertuje. Název je odvozen od fiktivního souostroví Pan Tang, které se objevuje ve fantasy sérii Michaela Moorcocka Elric z Melniboné; čarodějové zde chovají tygry jako domácí zvířata.
The Tygers of Pan Tang založili kytarista Robb Weir, basák Richard 'Rocky' Laws, zpěvák Jess Cox a bubeník Brian Dick. Zpočátku hrávali v dělnických klubech a nejprve podepsali smlouvu s místním nezávislým vydavatelstvím Neat Records, než jim MCA poskytla velkou nahrávací smlouvu. Po několika singlech vydali v roce 1980 své první album Wild Cat, které se v prvním týdnu po vydání dostalo na 18. místo britského albového žebříčku.
Následně pozici druhého kytaristy zaujal John Sykes (dříve hrál ve Streetfighter) a odstartoval tím budoucí časté změny sestavy. První kdo se s ostatími nepohodl a odešel byl zpěvák Jess Cox. Nahradil ho Jon Deverill z Persian Risk a nová sestava vydala hned v roce 1981 album Spellbound. Sykes odešel po vydání třetího alba Crazy Nights (také 1981), aby se zúčastnil konkurzu do kapely Ozzyho Osbourna. Na jeho místo přišel bývalý kytarista skupiny Penetration Fred Purser, který se musel před turné naučit program za dva dny.
Čtvrté album The Cage vyšlo v roce 1982. Poté se kapela dostala do sporu se společností MCA, která se mimo jiné zdráhala skupinu propagovat, pokud nebude souhlasit s nahráváním dalších coververzí (po hitu "Love Potion No. 9"). Kapela se snažila smlouvu vypovědět, ale podmínky MCA pro vydání desek převyšovaly částky, které byly ostatní nahrávací společnosti ochotny zaplatit za získání kapely. Zklamaná skupina se proto rozhodla pro rozpad. Písně pro nové album Square One, které nahrála na demo stejná sestava, která dokončila předchozí album vyšly v roce 2018 pod názvem Purser Deverill.
Po přerušení činnosti kapely Jess Cox vydal v roce 1983 sólové album Third Step a John Sykes později dosáhl úspěchu s kapelami Thin Lizzy a Whitesnake.
V roce 1985 Jon Deverill a Brian Dick kapelu reformovali, přibrali kytaristy Steva Lamba (dříve Sergeant) a Neila Shepparda, a bývalého člena skupin Warrior a Satan Clina Irwina na baskytaru. Irwina později nahradil Dave Donaldson.
Robb Weir a Jess Cox mezitím založili vedlejší skupinu Tyger-Tyger.
Reformovaní Tygers of Pan Tang s Jonem Deverillem vydali v létě 1985 u Music for Nations desku The Wreck-Age a v roce 1987 u Zebra Records desku Burning in the Shade. Posledně jmenované album se ale setkalo se špatnými recenzemi a kapela se tak opět rozpadla.
U prvních dvou vydavatelství skupiny, Neat Records a MCA, vznikly také různé kompilace a živá alba. Jedním z takových kompilačních alb je First Kill, které vyšlo na vinylu v roce 1986 u Neat Records a poté bylo znovu vydáno na CD u Castle Classics v roce 1992. Všechny písně jsou živé demo nahrávky bez dotáček, pořízené ve studiu Impulse v letech 1979/80 jako demosnímky původní sestavy.
V roce 1998 vystoupil na pódiu festivalu Wacken Open Air Jess Cox s Blitzkrieg a zahráli také tři staré písně Tygers. Reakce publika byla pozitivní a o rok později, na oslavu 20. výročí Tygers of Pan Tang a 10. ročníku Wacken Open Air, byla kapela pozvána, aby zahrála na hlavním pódiu. Brian Dick a Rocky se ke kapele nemohli připojit, ale Jesse Coxe a Robba Weira podpořili kytarista Blitzkrieg Glenn S Howes, baskytarista Gavin Gray a bubeník Chris Percy. Ze záznamu jejich vystoupení vzniklo album Live at Wacken.
V roce 2000 Robb Weir, jako jediný původní člen, skupinu reformoval. Dalšími hudebníky byli Tony Liddell (zpěv), Dean Robertson (sólová kytara), Brian West (baskytara) a Craig Ellis (bicí). Nová sestava vydala hned v následujícím roce u společnosti Z-Records album Mystical a absolvovala několik festivalových turné. V roce 2002 byla ale kapela kvůli špatnému prodeji desky od Z-Records propuštěna.
Poté, co přešli k vydavatelství Communique Records vydali Tygers of Pan Tang split album The Second Wave: 25 Years of NWOBHM společně s Girlschool a Oliver/Dawson Saxon. V roce 2004 pak u stejné firmy vyšlo další řadové album Noises in the Cathouse s novým zpěvákem Richiem Wicksem, který, ačkoliv byl zaměřením zpěvák, v té době ještě hrál na baskytaru v Angel Witch.
Wicks ale ještě téhož roku odešel a nahradil ho italský zpěvák Jacopo Meille. Wicks se později připojil k Shadowkeep, objevil se na jejich albu The Hourglass Effect z roku 2008 a v roce 2009 odešel. Od roku 2010 působil jako zpěvák v Heavenly Hell, tributní kapele Black Sabbath z éry Dia. V roce 2013 pak začal vést skupinu Black, White & Purple s bývalým kytaristou Angel Witch Keithem Herzbergem, současným bubeníkem Praying Mantis Garym MacKenziem a s bývalým baskytaristou Shadowkeep Markem Fieldenem.
V říjnu 2007 vydala skupina v limitované edici pět skladeb na EP s názvem Back and Beyond, které obsahovalo předělávky tří písní Tygers z počátku 80. let a dvě nové skladby z připravovaného alba. To, pod názvem Animal Instinct vyšlo 19. května 2008 a bylo prvním albem se zpěvákem Jacopem Meillem. V roce 2011 se do kapely vrátil baskytarista Gavin Gray, který nahradil Briana Westa. Dne 15. července 2011 bylo oznámeno, že Tygers Of Pan Tang podepsali smlouvu s Rocksector Records na celosvětové vydání dalšího studiového alba s aktuálním pracovním názvem Ambush, předběžně plánovaného na únor/březen 2012; album vyšlo až 24. září. V roce 2013 došlo k další změně v sestavě, když kytaristu Deana Robertsona nahradil Micky Crystal.
V roce 2016, konkrétně 21. října skupina vydala podařené eponymní album Tygers of Pan Tang, k jehož úvodní skladbě "Only The Brave" bylo natočeno také video. Na něj navázala o tři roky později dalším albem Ritual. V roce 2020 kapelu opustil Micky Crystal, který v jednom z rozhovorů uvedl, že odešel kvůli špatnému managementu, a rovněž prohlásil, že Robb Weir se na albu kapely Ritual z roku 2019 podílel jen málo, respektive vůbec ne. Poznamenal taky, že John Sykes vyjádřil podobné pocity v rozhovoru pro Kerrang z roku 1984.
Dne 28. května 2021 kapela vydala kompilaci Majors & Minors a ves tejném roce ji opustil baskytarista Gav Gray, kterého nahradil Huw Holding. V roce 2023 vyšlo skupině zatím poslední album Bloodlines.
Podrobnosti: Tygers of Pan Tang - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Wild Cat (1980)
Spellbound (1981)
Crazy Nights (1981)
The Cage (1982)
The Wreck-Age (1985)
Burning in the Shade (1987)
Mystical (2001)
Noises from the Cathouse (2004)
Animal Instinct (2008)
Ambush (2012)
Tygers of Pan Tang (2016)
Ritual (2019)
Bloodlines (2023)
WILD HORSES
Skupinu Wild Horses založili v létě 1978 bývalý kytarista skupiny Thin Lizzy Brian Robertson a bývalý baskytarista skupiny Rainbow Jimmy Bain. V počáteční fázi se v sestavě objevili bývalý kytarista skupin Stone the Crows a Wings Jimmy McCulloch a bývalý bubeník skupiny Small Faces Kenney Jones, ale nakonec se sestava ustálila, když se k nim přidali bubeník Clive Edwards (ex-Pat Travers, Uli Roth) a kytarista/klávesista Neil Carter (ex-Wilder, Gilbert O'Sullivan). V této sestavě nahráli v roce 1980 eponymní album produkované Trevorem Rabinem, které vydala společnost EMI, jež se skupinou podepsala smlouvu po jejich vystoupení na festivalu v Readingu v roce 1979.
Carter opustil skupinu v srpnu 1980 po britském turné s Tedem Nugentem, aby se připojil k UFO a později ke Garymu Moorovi. Jeho náhradou se stal kytarista John Lockton, který se poprvé objevil na japonském turné kapely na podzim 1980, po němž kapela na jaře 1981 vydala album Stand Your Ground.
V červnu 1981 Robertson i Edwards Wild Horses opustili v souvislosti s vystoupením skupiny v londýnském Paris Theatre. O rok později se Robertson spojil s Motörhead a v roce 1983 s nimi natočil netradiční album Another Perfect Day, načež se v roce 1986 přesunul ke svému skotskému kolegovi Frankiemu Millerovi na album Dancing in the Rain. Edwards pokračoval s řadou různých kapel, včetně Grand Prix a Lionheart.
Bain dal dohromady novou sestavu Wild Horses, v níž působili Lockton, bývalá dvojice z Lautrec, Reuben (zpěv) a Laurence Archerovi (kytara), a bubeník Frank Noon, který si zahrál na The Def Leppard EP. Archer a Noon odešli jen o několik měsíců později a založili vlastní kapelu Stampede. Wild Horses zanikli a Bain se připojil ke svému bývalému spoluhráči z Rainbow Ronniemu Jamesi Diovi v kapele Dio, zatímco Lockton se stal členem německých hardrockerů Victory.
Alba Wild Horses i Stand Your Ground se v průběhu let dočkaly opakovaných reedicí, přičemž první vyšla v roce 1993 u EMI-Toshiba Japan v rámci série 'Legendary Masters'. Evropské reedice včetně různých bonusových skladeb následovaly v letech 1999 (Zoom Club), 2009 (Krescendo) a 2013 (Rock Candy).
Dne 25. února 2014 vyšlo prostřednictvím společnosti Krescendo živé album Wild Horses v bootlegové kvalitě nazvané Live In Japan 1980, nahrané na koncertě skupiny v tokijském Nakano Sun Plaza 29. října 1980. Stejná nahrávka se poprvé objevila v roce 2012 jako japonský bootleg s názvem Heavy Ride.
Podrobnosti: Tygers of Pan Tang - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Wild Horses (1980)
Stand Your Ground (1981)
WRATHCHILD AMERICA
Wrathchild America byla americká heavymetalová skupina, která vznikla v roce 1978 (někdy se píše rok 1979) v Martinsburgu v Západní Virginii. Předtím, než se v roce 1988 ustálila na názvu Wrathchild America, vystupovala skupina pod názvy Atlantis, Tyrant a Wrathchild. V roce 1992 si změnili název na Souls at Zero. Kapela je také pozoruhodná tím, že v ní působil někdejší člen skupiny Kix Brad Divens a tehdy ještě neznámý Shannon Larkin, který se později stal bubeníkem mnoha kapel, například Ugly Kid Joe, Candlebox a Godsmack.
Skupinu založili v roce 1978 přátelé ze střední školy Shannon Larkin, Kevin Keller a Terry Carter. V té době se jmenovala Atlantis. Brzy se k nim přidali Ralph 'Rat' Tillman a Max 'Tuck' McDonald a změnili název na Tyrant a později na Wrathchild. V polovině a na konci osmdesátých let byli Wrathchild proslulou koncertní kapelou po celých Spojených státech. Po letech turné, koncertování a tvrdé práce nakonec kapela v roce 1988 podepsala smlouvu s velkým vydavatelstvím, a to především díky obětavé práci Chipa Seligmana. Avšak přestože v květnu téhož roku dokončili své debutové album Climbin' the Walls, britská glam metalová kapela se stejným názvem Wrathchild je zažalovala a vynutila si odklad vydání alba.
Kapela byla nucena pozmněnit svůj název na Wrathchild America a album Climbin' the Walls nakonec vyšlo až v srpnu 1989. Bylo nicméně úspěšné, umístilo na 190. místě žebříčku Billboard 200. Druhé album 3-D, které vyšlo roku 1991 a zachytilo tak úpadek metalové scény se v hitparádách už neobjevilo, ačkoli k němu vznikly dva videoklipy ("Spy" a "Surrounded by Idiots"), které byly pravidelně vysílány v pořadu Headbangers Ball na MTV. Během své existence kapela absolvovala turné nebo odehrála vybrané koncerty mimo jiné s kapelami jako Metallica, Slayer, Exodus, Testament, Annihilator, Pantera, Nuclear Assault, Armored Saint, Gang Green, Voivod, Vio-lence nebo Dark Angel. Kolem roku 1992 Wrathchild America opustili vydavatelství Atlantic Records, přejmenovali se na Souls at Zero a změnili svůj styls.
Koncem roku 2016 se objevily zvěsti, že Wrathchild America plánují opětovné spojení pro sérii koncertů a možná i nový materiál. Zatím však k žádnému formálnímu reunionu nedošlo a nebyly zveřejněny žádné aktuální informace o současném stavu kapely.
Podrobnosti: Wrathchild America - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Climbin' the Walls (1989)
3-D (1991)
Vychází album Mauglí
Mauglí je druhé album brněnské rockové skupiny Progress Organization, která později používala název Progres 2.
Po natočení prvního alba Barnodaj v roce 1971 se skupina kolem bubeníka Zdeňka Kluky a kytaristy a zpěváka Pavla Váněho, tehdy používající název The Progress Organization, zcela odmlčela. Její členové se ale na pódiích setkávali během působení v doprovodných kapelách různých zpěváků (Bob Frídl, Martha a Tena). Producent Hynek Žalčík nakonec u Supraphonu prosadil natočení druhého alba skupiny, která ale musela změnit název z anglického The Progress Organization na Barnodaj. Deska postupně vznikala od roku 1976, nahrávání pak proběhlo v říjnu 1977 ve studiu Supraphonu v Praze-Dejvicích na osmistopý magnetofon. Texty dodal básník Pavel Kopta. V té době ale skupina Barnodaj už de facto neexistovala, neboť se v průběhu roku 1977 přetransformovala do formace s názvem Progres 2 s odlišným obsazením a chystala svůj velký audiovizuální projekt Dialog s vesmírem.[
Album Mauglí je koncepční album inspirované Knihou džunglí od Rudyarda Kiplinga. Některé písně ("Kamarád gramofon" či "Tutový typ") se ale tomuto tématu vymykají. Na desce se nachází deset skladeb, z nichž první je instrumentální, ostatní zpívané. Název písně "Tutový typ" je pravopisně chybně, neboť text jasně mluví o tipování na dostizích (Tutový tip mám na koně jménem Faun). Členy skupiny při nahrávání alba byli víceméně stejní hudebníci jako u alba Barnodaj, výjimka nastala pouze u baskytary, kterou převzal Pavel Pelc.
Seznam skladeb:Reedice vydaná v roce 2006 obsahovala také následující bonusy:
Na LP vyšlo album Mauglí poprvé v roce 1978, podruhé roku 1985, v obou případech u vydavatelství Supraphon. Reedice na CD vyšly v letech 1993 (Monitor) a 2006 (FT Records, v tomto případě i s bonusy).
Výročí osobností
duben 1978
2.4.1978 - narodil se americký zpěvák JAKE RAYMOND (2.4.1978 - 18.6.2018), člen death metalové skupiny Vital Remains
6.4.1978 - narodil se uruguayský baskytarista MARTIN MENDEZ, člen skupiny Opeth
21.4.1978 - narodil se finský bubeník JUKKA NEVALAINEN, člen skupiny Nightwish
květen 1978
14.5.1978 - narodil se brazilský bubeník a producent JEAN DOLABELLA, člen skupiny Sepultura
20.5.1978 - narodil se švédsokourugajský bubeník MARTIN LOPEZ, člen skupin Amon Amarth, Opeth a dalších
červen 1978
21.6.1978 - narodil se německý bubeník FREDERIK EHMKE, člen skupin Sinbreed a Blind Guardian
23.6.1978 - narodil se francouzský basový kytarista FRÉDÉRIC LECLERCQ, člen skupin Dragon Force a Kreator
24.6.1978 - narodil se finský kytarista ERNO MATTI JUHANI 'EMPPU' VUORINEN, zakladatel skupiny Nightwish
29.6.1978 - narodil se český zpěvák JAN TOUŽIMSKÝ, člen skupiny Arakain
září 1978
3.9.1978 - narodil se norský zpěvák TERJE 'VALFAR' BAKKEN (3.9.1978 - 14.1.2004), člen black metalové skupiny Windir
listopad 1978
12.11.1978 - narodil se švédský kytarista STEFAN HELLEBLAD, člen skupiny Within Temptation
