| Původ: | Hanover, Dolní Sasko, Německo |
| Aktivní roky: | 1965 - současnost |
| Styl: | Hard rock, heavy metal, glam metal |
| Vydavatelé: | RCA, Ariola, East West, Harvest/EMI, Vertigo, Mercury, EMI Classics, Sony |
| Web: | the-scorpions.com |
| Podrobnosti: | Scorpions - Metal Archives |
V německém Hanoveru byla založena hardrocková a heavy metalová kapela SCORPIONS, jedna z nejznámějších a nejdéle hrajících rockových skupin. Stala se synonymem pro melodický heavy metal a velkolepé power balady. Sestava z let 1978 – 1992 byla zřejmě nejúspěšnější a nejoblíbenější, tehdy v ní hrál Rudolf Schenker (kytara), Klaus Meine (zpěv), Matthias Jabs (sólová kytara), Francis Buchholz (baskytara) a Herman Rarebell (bicí).
Kapelu založil roku 1965 v Hannoveru Rudolf Schenker. Původně plnila funkci 'školní' formace, ale v roce 1969 se stala profesionálním uskupením. V těchto prvních čtyřech letech hrál Rudolf nejen na kytaru, ale i zpíval. Na přelomu let 1969/1970 do sestavy přišel Rudolfův bratr Michael Schenker a zpěvák Klaus Meine ze skupiny Copernicus. Již o dva roky později, tedy v roce 1972, vychází jejich debut pod názvem Lonesome Crow s Lotharem Heimbergem na baskytaru a s Wolfgangem Dzionym za bicími. Krátce po vydání desky hráli Scorpions jako předskokani britské party UFO. Po jednom z koncertů Michael Schenker kapelu opustil (odešel právě do UFO) a na jeho místo nastoupil kytarista Uli Jon Roth.
O dva roky později skupina nahrála své druhé studiové dílo, Fly to the Rainbow (1974). Před začátkem nahrávání se však změnil post bubeníka a baskytaristy. Za bicí usedl Jürgen Rosenthal a novým basistou se stal Francis Buchholz (se sestavou hrál až do roku 1993). Po tomto počinu bubeník Jürgen Rosenthal odešel a jeho místo zaujal Rudy Lenners. S ním parta nahrála další desku s názvem In Trance (1975), což znamenalo další krok vpřed – bylo cítit, že úspěch a sláva už nejsou daleko. V této sestavě Scorpions natočili také nahrávku Virgin Killer (1976). Album je velmi vydařené, avšak jeho obal neunikl pozornosti cenzorů – není divu, na obálce je fotografie jedenáctileté nahé dívky. SCORPIONS nakonec obal změnili. Sám zpěvák Meine přiznal, že byl obalem velmi překvapen, ale byl tlačen nahrávací společností k nějakému kontroverznímu kroku, aby kapela více zaujala. Dnes je možné získat desku se dvěma verzemi obalu (ta alternativní ukazuje fotografii všech členů sestavy).
Po Virgin Killer Scorpions opustil Rudy Lenners a na jeho místo si parta přizvala Hermana Rarebella (za bicími setrval až do roku 1996). S ním nahrávají další studiovku Taken by Force (1977), která se nesla v podobném duchu jako ta předchozí. Během turné k této nahrávce zavítali poprvé i do Japonska, které tehdy lačnilo po hardrocku a heavy metalu.
Z koncertu v Tokiu vznikl jejich první živý počin pod názvem Tokyo Tapes, vydaný v roce 1978, jenž se v Německu dokonce vyšplhal na 35. příčku prodejního žebříčku. Tokyo Tapes bývá kritiky hodnoceno jako jeden z nejlepších živáků v rockové historii. Tato živá deska je zároveň poslední studiovou stopou Scorpions s Uli Rothem. Ten z formace odešel a jeho místo dočasně zaujal Michael Schenker. Spolu nahráli LP Lovedrive (1979), ale po třech písních – "Lovedrive", "Another Piece Of Meat" a instrumentálce "Coast To Coast" – z kapely opět odešel (důvodem byly problémy s alkoholem).
Z celkových 140 uchazečů o post sólového kytaristy nakonec Scorpions vybrali Matthiase Jabbse. Ten se stal novou kytarovou akvizicí uskupení a dokončil s nimi nahrávání Lovedrive. Tento studiový počin zaznamenal velký úspěch (některými kritiky hodnocený jako nejlepší zářez této německé legendy). Dostává se dokonce do Top 100 v USA (55. pozice), ve Velké Británii (36. příčka) i v domovském Německu (skvělá 11. příčka). Matthias Jabs do sestavy zapadl perfektně – nejen jako kytarista, ale i jako skladatel. Jeho příchodem začala pro Scorpions nová éra.
Po Lovedrive Scorpions nahráli Animal Magnetism (1980), který svým úspěchem navázal na Taken by Force, Tokyo Tapes a Lovedrive. Rychle se stal platinovým, a to dokonce v USA. Scorpions si získávají celosvětovou popularitu. Koncertují již i v Americe, Kanadě, Skotsku či Švédsku. Stávají se novou německou senzací a vyslouží si reputaci jako nejlepší a největší německé uskupení. Do cesty se jim však záhy postaví nepříjemný problém – Klaus Meine po nahrávání Animal Magnetism ztratil hlas. Byl již připraven z formace odejít, ale kvůli svému příteli Rudolfovi nemohl. Podstoupil řadu operací a prakticky se znovu učil zpívat, přičemž ho podporovala celá parta. Nakonec se do souboru vrátil – s hlasem opět v pořádku.
V roce 1982 vydávají Scorpions další studiovku Blackout. Ve Francii se tento počin dokonce dostal na první místo v prodejních žebříčcích a v zemích jako USA, Británie, Německo či Švédsko už není pouze v Top 100, ale rovnou v Top 20. Z turné se formace vrací s hromadou platinových ocenění. Deska obsahuje mnoho známých skladeb, např. "Blackout", "China White", baladu "When The Smoke Is Going Down" či snad nejznámější píseň z této desky – "No One Like You".
Přelomovým počinem se však Blackout nestává. Na ten si Scorpions počkali do roku 1984 – do vydání (opět) platinového Love at First Sting, studiovky s bezkonkurenčně největším počtem hitů. Obsahuje množství výborných kousků jako "Coming Home", "Bad Boys Running Wild", "Big City Nights", "I’m Leaving You", jednu z jejich nejznámějších skladeb "Rock You Like a Hurricane" a samozřejmě nejproslulejší power baladu "Still Loving You". (Singlu "Still Loving You" se po celém světě prodalo několik miliónů kusů.) Většina těchto skladeb se dodnes objevuje v koncertních setlistech.
Pro Scorpions bylo na konci 80. let těžké se výrazně prosadit, neboť hardrockové scéně tehdy dominovala řada jiných souborů – i proto se vydání nové studiovky opozdilo. V roce 1988 však vychází silné rockové LP Savage Amusement. Doprovází ho tři singly – "Believe In Love", "Passion Rules" a "The Game" a "Rhythm Of Love". V různých žebříčcích se Savage Amusement umisťuje na předních příčkách. Šlo zároveň o poslední desku, kterou produkoval Dieter Dierks (ten s formací spolupracoval již od In Trance).
V roce 1989 byli Scorpions přijati prezidentem SSSR Michailem Gorbačovem a ve stejném období vystoupili také na Moskevském hudebním mírovém festivalu po boku rockových gigantů jako Mötley Crüe, Ozzy Osbourne nebo Bon Jovi.
Crazy World, další studiová nahrávka Scorpions, vyšla v roce 1990. Obsahuje skladbu "Wind of Change", kterou složil Klaus Meine (inspirován byl právě festivalem v Moskvě). Tato píseň se stala jakousi hymnou změn ve východním bloku a zároveň komerčně nejúspěšnějším hitem souboru. I díky ní si deska získala obrovský úspěch – například v USA i Německu obdržela po dvou platinách. V žebříčcích dosahovala těch nejvyšších příček. Situace po vydání alba byla pro Scorpions výtečná. Skalní fanoušci byli potěšeni a i ti, kteří skupinu dříve neuznávali, připustili, že Crazy World byla na začátku 90. let trefa do černého.
Na přelomu let 1992/1993 byl ze souboru vyhozen baskytarista Francis Buchholz. Nahradil ho Ralph Rieckermann a s ním se Scorpions pustili do nahrávání další studiovky. Ta vyšla v roce 1993 a nesla název Face the Heat. Šlo o další desku, na níž bylo patrné mírné posunutí stylu – parta šla s dobou. I tak se LP dobře prodávalo a ve Francii získalo zlaté ocenění.
V roce 1995 vychází další živá nahrávka pod názvem Live Bites. Šlo o záznam z koncertů v Rusku, USA, Mexiku a Německu. V porovnání s World Wide Live šlo o komerčně neúspěšný živák, který nezískal žádné ocenění. Před nahráváním další studiovky formaci opustil dlouholetý bubeník Herman Rarebell. Desku Pure Instinct (1996) skupina pořídila s Curtem Cressem, který hned po dokončení nahrávání odešel. Turné pak absolvovali s Jamesem Kottakem, jenž okamžitě zapadl – hlavně díky výbornému bubenickému umění a show, kterou během koncertů servíroval publiku. Pure Instinct se však oproti Face the Heat u fanoušků příliš neujala. Po hudební stránce sklouzávala do popových vod, což pravděpodobně způsobilo i slabší prodeje. Přesto album obsahovalo i několik rockových kousků – i když ve stylu odlišném od toho, co od Scorpions fanoušci běžně očekávali.
Další studiová nahrávka Eye II Eye (či Eye To Eye) vyšla v roce 1999. Šlo o velmi experimentální materiál – Scorpions se výrazně přiblížili popu a dokonce technu. Výsledkem byl prudký pokles nejen v prodejnosti, ale i v počtu ocenění (album se uchytilo pouze v Německu). Některé skladby byly považovány za povedené, ale i ty byly na poměry souboru až příliš popové. Snad jen "Du Bist So Schmutzig", první píseň, kterou Scorpions zpívali německy, si zachovala typické rysy rockové skladby.
Pro slabý úspěch se parta rozhodla pozdržet přípravy nové studiovky a vydala CD Moment of Glory (2000), které obsahuje 10 skladeb nahraných ve spolupráci s Berlínskou filharmonií. Pod stejným názvem vyšlo i DVD. Tento projekt je částečně vrátil zpět na výsluní – v Německu získal zlaté ocenění – ale přesto se nejednalo o nějaký zásadní triumf. Následovalo další živé LP – tentokrát neobyčejné. Neslo název Acoustica (2001) a už samotný název napovídá: šlo o akustické aranže několika skladeb (tzv. unplugged nahrávka). Stejně jako u Moment of Glory, i zde album doprovodilo DVD.
Zpět ke slávě se Scorpions dostali díky desce Unbreakable z roku 2004, kterou pořídili s novým baskytaristou Pawlem Maciwodou (Ralph Rieckermann se začal naplno věnovat filmové hudbě). Unbreakable je silný rockový počin, na němž se uskupení vrací ke své tradiční tvorbě. Písně jako "Love’em or Leave’em" či "Deep And Dark" se staly oblíbenými koncertními kousky. Studiovka oslovila i dlouholeté fanoušky a získala řadu nových. Scorpions si tak díky ní znovu vydobyli 'zašlou' slávu – navíc šlo o komerčně úspěšné dílo. Krátce po vydání Unbreakable vyšlo také DVD s názvem Unbreakable: One Night In Vienna, záznam vídeňského koncertu doplněný dokumentem o formaci. V tuto chvíli už bylo jasné, že Scorpions ještě zdaleka nekončí.
V roce 2006 se spojili s producenty Jamesem Michaelem a Desmondem Childem (známým např. z práce pro KISS, Bon Jovi či Aerosmith) a začali skládat nové písně. Po čtyřech měsících v Los Angeles vyšla v květnu 2007 studiová novinka Humanity Hour 1. Po hudební stránce se odklonila od klasické tvorby Scorpions – jak poznamenal Klaus Meine: „je to album tady a teď, album z roku 2007“. Během turné k novému materiálu formace vystoupila i v zemích, kde dosud nikdy nehráli.
V roce 2010 Scorpions oznámili, že deska Sting in the Tail bude jejich poslední, stejně jako světové turné Get Your Sting and Blackout World Tour, které odstartovalo 15. března 2010 v Praze. Nicméně zpěvák Klaus Meine v červenci 2011 během rozhovoru o budoucnosti Scorpions na otázku, zda chystají nové album, uvedl: „nejnovější projekt kapely, něco jako Scorpions 3D, vyjde během několika měsíců“.
Navzdory přetrvávajícím zvěstem o pauze či 'odchodu do důchodu' prohlásil kytarista Matthias Jabs 12. června 2012 pro deník Arizona Republic, že se Scorpions nerozpadají. O měsíc později Jabs v rozhovoru pro časopis Billboard řekl, že formace pracuje na studiovce, která bude obsahovat dosud nevydané skladby z éry alb Blackout, Love at First Sting, Savage Amusement a Crazy World, a jejíž vydání je plánováno na rok 2014.
V dubnu avízovali vystoupení s orchestrem v Rusku a Bělorusku na říjen 2013. Dne 11., 12. a 14. září téhož roku odehráli tři koncerty MTV Unplugged na hoře Lycabettus v Athénách. Další čtyři MTV Unplugged koncerty byly oznámeny 6. listopadu 2013 – tentokrát v Německu na rok 2014. V prosinci 2013 během rozhovoru pro řeckou rockovou rádio show uvedl Klaus Meine: „není jisté, zda album se skladbami zamýšlenými pro desky »Blackout«, »Love at First Sting«, »Savage Amusement« a »Crazy World« vyjde v roce 2014, nebo později". Pro rok 2014 byli Scorpions nominováni na dvě ocenění Echo (tzv. 'Euro Grammy') za své MTV Unplugged. Dne 16. srpna kapela oznámila, že nové studiové album bude připraveno k vydání v roce 2015.
23. října 2014 zpěvák Klaus Meine mluvil se zástupci francouzského fan-clubu Crazyscorps a oznámil, že nová nahrávka bude zveřejněna v únoru nebo v březnu 2015 a bude se krýt s 50. výročím vzniku skupiny. Oproti tomu, co bylo řečeno v roce 2013, bude nová deska obsahovat nejen nově nahrané verze nikdy nepublikovaných písní, ale také nový materiál z let 2011 a 2014. Album se nahrávalo ve Švédsku s producenty Martinem Hansenem a Mikaelem Nordem Anderssonem. Bubeník James Kottak, který kapelu v květnu 2014 kvůli rehabilitaci opustil, bude na nové nahrávce hrát. Nové album Return to Forever bylo nakonec vydáno 20. února 2015.
V roce 2016 je opustil bubeník James Kottak a na jeho místo nastoupil Mickey Dee z Motörhead. 18. ledna 2017 byli Scorpions uvedeni do Síně slávy heavy metalu. V srpnovém rozhovoru pro Digital Journal, kytarista Rudolph Schenker uvedl, že kapela je otevřená myšlence na následovníka alba Return to Forever. Vysvětlil: „Stále čekáme na inspiraci pro další desku, jako to udělali Judas Priest a Metallica. Musíte počkat, až nastane správný čas“. V květnu 2019 Klaus Meine naznačil, že nové album by mohlo vyjít v roce 2020. 1. dubna 2020 skupina vydala píseň "Znamení naděje" věnovanou obtížné době spojené s 'epidemií koronavirů'...
V následujících letech Scorpions pokračovali v tvorbě nového materiálu. Deska Rock Believer byla nahrávána v letech 2020 – 2021 ve studiu Peppermint Park v Hannoveru a vydána 25. února 2022. Jedná se o první studiové album s bubeníkem Mikkeym Dee a první desku po sedmi letech od Return to Forever.
V prosinci 2023 bylo oznámeno, že kapela se v květnu 2024 vrátí do Turecka po osmi letech a vystoupí v Istanbulu. Dne 24. října 2024 Scorpions oznámili koncert k 60. výročí kapely, který se uskuteční 5. července 2025 na stadionu Heinz-von-Heiden-Arena v Hannoveru pod názvem 'Coming Home to Hannover – Scorpions and Friends'. Speciálním hostem budou Judas Priest.
V únoru 2025 Klaus Meine uvedl, že Scorpions zvažují nahrání nového materiálu, i když v současnosti není prioritou vydání celého alba. Naznačil možnost nahrání několika nových skladeb, přičemž další plány budou diskutovány v roce 2026.