MOTÖRHEAD

Historie

Odkaz

MOTÖRHEAD


Původ:Londýn, Anglie
Aktivní roky:1975 - 2015
Styl:Heavy metal, speed metal, hard rock
Vydavatelé:Sanctuary, SPV, Epic, GWR, Chiswick, Stiff, Bronze, ZYX, Cleopatra, BMG, UDR
Web:imotorhead.com

Historie

Motörhead byla anglická rocková skupina, kterou v roce 1975 v Londýně založili Lemmy (zpěv, baskytara), Larry Wallis (kytara) a Lucas Fox (bicí). Lemmy byl také hlavním autorem písní a jediným stálým členem. Skupina je často považována za předchůdce nové vlny britského heavy metalu, která na přelomu 70. a 80. let 20. století znovu oživila heavy metal. Ačkoli v Motörhead hrálo několik kytaristů a bubeníků, na většině jejich nejprodávanějších alb a singlů se podíleli bubeník Phil "Philthy Animal" Taylor a kytarista "Fast" Eddie Clarke.

Motörhead vydali během své čtyřicetileté kariéry 22 studiových alb, 10 živých nahrávek, 12 kompilačních alb a pět EP. Obvykle vystupovali jako power trio a úspěch zaznamenali zejména na počátku 80. let, kdy se několik jejich singlů úspěšně umístilo v britské hitparádě Top 40. Alba Overkill, Bomber, Ace of Spades a zejména živé album No Sleep 'til Hammersmith upevnily pověst Motörhead jako rockové kapely té nejvyšší úrovně. Kapela se také umístila na 26. místě v žebříčku 100 Greatest Artists of Hard Rock sestavovaném televizní stanicí VH1 a od roku 2016 prodali po celém světě více než 15 milionů alb.

Motörhead jsou nejčastěji řazeni k heavy metalu a je jim připisován vliv na řadu hudebních scén, zejména na vývoj thrash metalu a speed metalu. Lemmy však vždy trval na tom, že jsou rock and rollovou kapelou. Říkal, že mají více společného s punkovými kapelami, ale díky svému jedinečnému zvuku jsou přijímáni jak v punkové, tak metalové scéně. Jejich texty se obvykle týkaly takových témat, jako je válka, dobro versus zlo, zneužívání moci, promiskuitní sex, zneužívání návykových látek a nejznámější je téma hazardních her, přičemž posledně jmenovanému tématu se věnoval jejich hit "Ace of Spades".

Lemmy zemřel 28. prosince 2015 na srdeční arytmii a srdeční selhání poté, co mu byla diagnostikována rakovina prostaty. Den po jeho smrti bubeník Mikkey Dee a kytarista Phil Campbell potvrdili, že se Motörhead rozpadli. Do roku 2018 zemřeli všichni tři členové nejznámější sestavy Motörhead (Lemmy, Taylor a Clarke).

Vznik a první roky (1975-1977)

Poté, co byl v květnu 1975 v Kanadě zatčen za držení drog, byl Lemmy propuštěn z Hawkwind, jedné z prvních space rockových kapel, kde hrál na baskytaru. Sám k tomu poznamenal: "Kapela mě propustila za to, že jsem bral špatné drogy." A hned poté se rozhodl založit novou skupinu Motörhead, jejíž název byl inspirován poslední písní, kterou pro Hawkwind napsal.

Lemmy chtěl, aby hudba jeho nové skupiny byla rychlá a krutá, stehně jako u MC5. Jeho deklarovaným cílem bylo soustředit se na opravdu základní hudbu: hlasitý, rychlý, městský, dravý, arogantní, paranoidní, speedfreak rock n roll. Založení Motörhead podle něj nebyl problém. Jako kytaristu mu Mick Farren doporučil Larryho Wallise (doporučení vycházelo z Wallisovi spolupráce s kapelou Shagrat Steva Peregrina Tooka a jeho dřívějšího působení v Pink Fairies), kterého znal z UFO a osobně z mejdanů. Bubeník Lucas Fox se hodil, protože měl nejenom bicí, ale i dodávku, kterou uměl řídit. Z té doby také pochází Lemmyho výrok: "Bude to nejdrsnější rocková skupina světa. Kdybychom se nastěhovali vedle vás, chcípne vám trávník."

Podle Lemmyho se první zkouška kapely konala v roce 1975 v dnes již neexistujících zkušebnách Sound Management v Kings Road v Chelsea. Sound Management si pronajali suterénní prostory obchodu s nábytkem The Furniture Cave, který se nacházel na přilehlé Lots Road. Kilmister později uvedl, že v té době kradli vybavení, protože kapela neměla dostatek aparatury. 20. července 1975 se jejich prvním angažmá stala role předkapely progresivních Greenslade v londýnském The Roundhouse. O tři měsíce později, 19. října, po odehrání deseti koncertů, se pak stali předskokany Blue Öyster Cult v Hammersmith Odeon.

Smlouvu s United Artists uzavřel Andrew Lauder, A&R manažer Lemmyho předchozí kapely Hawkwind. Debutové album začali nahrávat v září 1975 v Rockfield Studios v Monmouthu s producentem Davem Edmundsem. Během nahrávání se Fox ukázal jako nespolehlivý a nahradil ho bubeník Phil "Philthy Animal" Taylor, Lemmyho náhodný známý. Jejich nahrávací společnost ale nebyla s materiálem spokojena a odmítla jej vydat, ačkoli byl o čtyři roky později, v roce 1979, vydán pod názvem On Parole. To už měla ale skupina za sebou určitý úspěch.

V březnu 1976 se kapela rozhodla, že potřebuje dva kytaristy, a tak vyzkoušela jednoho známého bubeníka Taylora jménem "Fast" Eddie Clarke. Wallis, který pokračoval v turné s reformovanými Pink Fairies, ihned po konkurzu odešel a Clarke tak zůstal znovu jediným kytaristou. Tato trojice Lemmy/Clarke/Taylor je dnes považována za "klasickou" sestavu Motörhead.

V prosinci kapela nahrála singl "Leaving Here" pro Stiff Records, ale United Artists zasáhli a zabránili jeho všeobecnému vydání, protože s nimi měla kapela stále smlouvu, přestože vydavatelství odmítlo vydat jejich debutové album. První reakce na kapelu byly nepříznivé, v hudebním časopise NME vyhrála anketu o "nejlepší nejhorší kapelu na světě".

V dubnu 1977, kdy Taylor a Clarke stále žili ve squatech a nedočkali se zatím žádného velkého uznání, se nakonec všichni rozhodli činnost kapely ukončit a po debatách se domluvily, že uspořádají rozlučkový koncert v londýnském klubu Marquee. Lemmy se seznámil s Tedem Carrollem z Chiswick Records a požádal ho, aby na koncert přivezl mobilní studio a nahrál ho pro potomky. Carroll nebyl schopen mobilní jednotku 1. dubna 1977 do Marquee Clubu dopravit, ale po skončení angažmá se objevil v zákulisí a nabídl jim dva dny v Escape Studios s producentem Speedy Keenem na nahrání singlu. Kapela šanci využila místo nahrávání singlu nahrála 11 nedokončených skladeb. Carroll jim poskytl ještě několik dní v Olympic Studios na dokončení vokálů a kapela tak mohla dokončit 13 skladeb pro vydání alba. V červnu Chiswick vydali singl "Motörhead" a v srpnu pak i album Motörhead, které strávilo jeden týden v UK Albums Chart na 43. místě. V červnu kapela absolvovala turné po Velké Británii jako support Hawkwind, od konce července pak zahájila turné "Beyond The Threshold Of Pain Tour" s The Count Bishops.

V srpnu převzal vedení kapely Tony Secunda, ale její soudržnost se stala natolik nestabilní, že v březnu 1978 Clarke a Taylor založili skupinu The Muggers a vystupovali s ní společně se Speedy Keenem a Billy Rathem.


Vzestup k úspěchu (1978-1982)

V červenci 1978 se kapela vrátila pod management Douglase Smithe, který zajistil jednorázovou smlouvu na singly s Bronze Records. Výsledný singl "Louie Louie" byl vydán v září, dosáhl 68. místa v hitparádě UK Singles Chart a kapela v rámci jeho propagace absolvovala turné po Velké Británii. 18. září je čekalo nahrávání v BBC Radio 1 John Peel in session (tyto skladby byly později vydány na albu BBC Live & In-Session z roku 2005) a 25. října se poprvé objevili v pořadu Top of the Pops televize BBC. Chiswick z tohoto nového úspěchu vytěžil reedici debutového alba na bílém vinylu u EMI Records.

Úspěch singlu vedl k tomu, že Bronze prodloužili s kapelou smlouvu a vrátili ji do studia, aby nahráli další album, tentokrát v Roundhouse Studios s producentem Jimmym Millerem. Náznak toho, co kapela na album nahrála, přišel 9. března 1979, kdy skupina zahrála na podporu vydání singlu v pořadu Top of the Pops skladbu "Overkill".

Album Overkill, které vyšlo 24. března, se stalo prvním albem Motörhead, které se probojovalo do první čtyřicítky britského žebříčku alb, když dosáhlo 24. místa, a singl se umístil na 39. místě UK Singles Chart. Turné, které ve Velké Británii poté následovalo začalo 23. března. V červnu byl vydán následný singl, který spojoval skladbu z alba "No Class" jako stranu A s dosud nevydanou skladbou "Like a Nightmare" na straně B. Ten si vedl hůře než album i předchozí singl, ale přesto dosáhl 61. místa v britském singlovém žebříčku.

Během července a srpna, s výjimkou přestávky na vystoupení na festivalu v Readingu, skupina pracovala na dalším albu Bomber. To vyšlo 27. října a dosáhlo na 12. místo v UK Albums Chart. Album 1. prosince následoval singl "Bomber", který dosáhl na 34. místo v UK Singles Chart. Následovalo turné po Evropě a Velké Británii, které podpořila začínající metalová hvězda Saxon. Pódiová show zahrnovala velkolepou světelnou sestavu ve tvaru leteckého bombardéru. Během turné k albu "Bomber" sestavila společnost United Artists pásky nahrané během natáčení v Rockfield Studios v letech 1975-1976 a vydala je jako album On Parole, které se v prosinci umístilo na 65. místě UK Albums Chart.

Dne 8. května 1980, v době, kdy byla skupina na turné po Evropě, vydala společnost Bronze album The Golden Years, které se prodávalo lépe než všechny předchozí desky a dosáhlo osmého místa v UK Singles Chart. Kapela však dala přednost názvu Flying Tonight, v narážce na osvětlovací zařízení "Bomber". Dne 20. srpna předvedla skupina 40minutový natočený blok spolu s 20minutovým živým vystoupením Girlschool v Nottingham Theatre Royal pro pořad Rockstage, který 4. dubna 1981 odvysílala britská televize ATV.

Během srpna a září 1980 byla skupina opět ve studiu, tentokrát v Jackson's Studios v Rickmansworthu, kde nahrávala s producentem Vicem Mailem. Singl "Ace of Spades" vyšel 27. října 1980 jako předzvěst alba Ace of Spades, které následovalo 8. listopadu. Singl se dostal na 15. místo a album na 4. místo britské hitparády, což bylo nejvyšší umístění v historii kapely. Bronze oslavil status zlaté desky vylisováním limitované edice alba na zlatém vinylu.

V listopadu téhož roku Motörhead opět vystoupili v pořadu Top of the Pops, tentokrát s písní "Ace of Spades". Mezi 22. říjnem a 29. listopadem byla skupina na svém britském turné "Ace Up Your Sleeve" s podporou Girlschool a Vardis a 8. listopadu také vystoupila jako host v dětském pořadu Tiswas na ITV. Fotografie "ve stylu arizonské pouště" použité na obalu alba a bookletu turné byly pořízeny během focení na pískovně v Barnetu. Skladba "Ace of Spades", považovaná za definitivní hymnu Motörhead, zadusila anglické hudební žebříčky a všem dokázala, že kapela může uspět, aniž by obětovala svou tupou sílu a rychlost.

Současně s vydáním Ace of Spadespoužila společnost Big Beat, která zdědila katalog Chiswicku, čtyři nepoužité skladby ze sessions v Escape Studios v roce 1977 a vydal je pod názvem Beer Drinkers and Hell Raisers, který se v listopadu dostal na 43. místo UK Singles Chart.

Další hitparádové úspěchy kapela zaznamenala v roce 1981, kdy vydala ve spolupráci s Girlschool EP St. Valentine's Day Massacre, které se v únoru dostalo na 5. místo UK Singles Chart; živou verzi skladby "Motorhead", která se v červenci dostala na 6. místo UK Singles Chart; a album, z něhož byla převzata, No Sleep 'til Hammersmith, které se dostalo na 6. místo UK Singles Chart. V březnu 1981 kapela koncertovala v Evropě a v posledním týdnu měsíce uskutečnila britské turné "Short Sharp, Pain in the Neck", z něhož pochází nahrávky pro album No Sleep 'til Hammersmith.

Od dubna do července skupina poprvé absolvovala turné po Severní Americe jako hosté Blizzard of Ozz, rané inkarnace kapely Ozzyho Osbourna, ale přesto stihla 9. července vystoupit v pořadu Top of the Pops, aby propagovala živý singl "Motorhead". V říjnu skupina nahrála ve studiu BBC Maida Vale skladby pro pořad Davida Jensena vysílaný 6. října. Takřka na konci roku, 20. listopadu, zahájila kapela další evropské turné, na kterém ji podporovali Tank. V prosinci a lednu pak Clarke produkoval ve studiu Ramport debutové album Tank nazvané Filth Hounds of Hades.

Mezi 26. a 28. lednem 1982 začala kapela ve studiu Ramport Studios nahrávat své nové album, které si sama produkovala a poté se přesunula do studia Morgan Studios, kde pokračovala v nahrávání během února. Dne 3. dubna byl vydán singl "Iron Fist", který dosáhl 29. místa v UK Singles Chart, následovaný mateřským albem Iron Fist, vydaným 17. dubna, které se umístilo na 6. místě UK Albums Chart. Jednalo se o poslední nahrávky, na kterých se podílela sestava Lemmy, Clarke, Taylor, ačkoli tato sestava nadále vystupovala na turné Iron Fist UK mezi 17. březnem a 12. dubnem a na prvním turné skupiny po Severní Americe od 12. května až do Clarkeova posledního angažmá v New York Palladium 14. května.


Změny v sestavě (1982-1992)

Clarke odešel v důsledku toho, že skupina nahrála coververzi klasické písně americké country zpěvačky Tammy Wynette "Stand By Your Man" ve spolupráci s Wendy O. Williams a skupinou Plasmatics. Clarke se domníval, že píseň ohrožuje zásady kapely, odmítl na nahrávce hrát, odstoupil a později založil vlastní skupinu Fastway. Lemmy a Taylor uskutečnili řadu telefonátů, aby našli nového kytaristu, včetně jednoho s Brianem Robertsonem, bývalým členem Thin Lizzy, který právě nahrával sólové album v Kanadě. Souhlasil, že jim pomůže a turné s nimi dokončí. Robertson podepsal smlouvu na jedno album, jejímž výsledkem bylo album Another Perfect Day z roku 1983 a dva singly z něj, "Shine" a "I Got Mine".

V červnu a červenci skupina odehrála pět koncertů v Japonsku a od poloviny října do poloviny listopadu absolvovala turné po Evropě. Od konce května do začátku července skupina uskutečnila "Another Perfect Tour", po němž následovalo americké turné mezi červencem a srpnem a další evropské turné v říjnu a listopadu. Robertson začal v kapele vyvolávat třenice v důsledku svého oblečení na pódiu, které se skládalo z šortek a baletních bot, a svým vyhraněným odmítáním hrát staré standardy, které každý posluchač Motörhead očekával. To vedlo ke smírné dohodě, že Robertson odejde a 11. listopadu odehraje své poslední vystoupení s kapelou v berlínském Metropolu.

Po Robertsonově odchodu v roce 1983 byly kapele zasílány nahrávky potenciálních kytaristů z celého světa. Skupina se vrátila ke konceptu dvou sólových kytar tím, že najala neznámého kytaristu Würzela a Phila Campbella (dříve hrál v Persian Risk). V únoru 1984 nahrála sestava Lemmy, Campbell, Würzel a Taylor skladbu "Ace of Spades" pro epizodu "Bambi" v britském televizním seriálu The Young Ones. Scény hraní kapely jsou prokládány dováděním postav, které spěchají na nádraží, v parodii na komediální film The Beatles A Hard Day's Night. Taylor po této nahrávce z kapely odešel, což Lemmyho přimělo k vtipu: "Opustil jsem je já, nebo oni mě?" Před nástupem do Motörhead se Phil Campbell seznámil s bývalým bubeníkem Saxon Petem Gillem a trio se mu rozhodlo zavolat, zda by nechtěl navštívit Londýn. Zkoušky dopadly dobře a Gill byl přijat.

Vydavatelství Bronze Records se domnívalo, že nová sestava se neprosadí, a rozhodlo se podpořit skupinu kompilačním albem. Když se to Lemmy dozvěděl, ujal se projektu, vybral skladby, poskytl poznámky k obalu a trval na tom, aby Motörhead nahráli čtyři zbrusu nové skladby, které budou na konci každé strany alba. Během sezení mezi 19. a 25. květnem 1984 v Britannia Row Studios v Londýně skupina nahrála šest skladeb pro stranu B singlu a album. Singl "Killed by Death" byl vydán 1. září a dosáhl 51. místa v UK Singles Chart, dvojalbum No Remorse bylo vydáno o dva týdny později 15. září a dosáhlo statusu stříbrné desky, když v UK Album chart dosáhlo na 14. místo.

V následujících dvou letech se kapela účastnila soudního sporu s Bronze, protože se domnívala, že její nahrávky nejsou řádně propagovány, a nahrávací společnost jim zakázala vstup do nahrávacího studia. Kapela hledala další příjmy na turné; koncem července až koncem srpna se konala koncertní šňůra po Austrálii a Novém Zélandu, v září krátké turné po Maďarsku a mezi 24. říjnem a 7. listopadem turné k albu No Remorse "Death on the Road". Dne 26. října kapela živě vystoupila v hudebním pořadu The Tube britského kanálu Channel 4, kde zahrála skladby "Killed By Death", "Steal Your Face" (nad níž běžely závěrečné titulky pořadu) a nevysílanou skladbu "Overkill", načež se ještě téhož večera vydala na své další angažmá. Od 19. listopadu do 15. prosince absolvovala skupina turné po Americe s kanadskou speedmetalovou skupinou Exciter a dánskou heavymetalovou skupinou Mercyful Fate a od 26. do 30. prosince odehrála pět koncertů v západním Německu.

Dne 5. dubna 1985 odvysílala televize ITV čtyři písně, které byly nahrány poté, co skupina odešla z vysílání při svém předchozím vystoupení v pořadu The Tube. O týden později kapela, oblečená ve smokingu, zahrála čtyři písně v živém vysílání hudebního pořadu ECT (Extra-Celestial Transmission) na Channel 4. Na oslavu desátého výročí kapely byly uspořádány dva koncerty v Hammersmith Odeon 28. a 29. června, z druhého koncertu byl pořízen videozáznam, který byl později vydán pod názvem The Birthday Party. Od začátku června do začátku srpna byla kapela na turné "It Never Gets Dark" po Švédsku a Norsku, v polovině listopadu následovalo další, tentokrát americké turné, které trvalo do konce prosince.

Od 26. března do 3. dubna 1986 skupina absolvovala turné po západním Německu, Nizozemsku a Dánsku v rámci projektu "Easter Metal Blast" a v červnu odehrála dva koncerty v italské Bologni a Miláně. Soudní spor s Bronzem byl nakonec vyřešen ve prospěch kapely. Management kapely dal podnět k založení vlastního labelu GWR. Nahrávání probíhalo v londýnských Master Rock Studios a 5. července byl vydán singl "Deaf Forever" jako ochutnávka alba Orgasmatron, které vyšlo 9. srpna. Ve stejný den, kdy album vyšlo, poskytli Lemmy a Würzel rozhovor Andymu Kershawovi v pořadu BBC Radio 1 Saturday Live a zazněly skladby "Orgasmatron" a "Deaf Forever". Singl dosáhl 67. místa a album se umístilo na 21. místě britské hitparády.

Dne 16. srpna kapela zahrála na festivalu Monsters of Rock v Castle Donington a byla nahrána rádiem BBC Radio 1 pro budoucí vysílání Friday Rock Show. Vystoupení bylo zakončeno průletem dvojice německých letadel z druhé světové války. Toho dne byl také Lemmy natočen, jak se vyjadřuje k parodii na metalovou kapelu "Bad News", která měla být zařazena do filmu Petera Richardsona Comic Strip s názvem "More Bad News", protože kapela, v níž hráli Rik Mayall, Peter Richardson, Nigel Planer a Adrian Edmondson, vystupovala také v Doningtonu.

V září skupina uskutečnila ve Velké Británii turné "Orgasmatron", na kterém ji podpořily začínající skupiny Zodiac Mindwarp a Love Reaction. V říjnu absolvovali turné po Americe a v prosinci byli v západním Německu.

V roce 1987, během natáčení filmu Eat the Rich (ve kterém si Lemmy zahrál vedle známých komediálních herců, jako byli Robbie Coltrane, Kathy Burke a různí další), Gill opustil skupinu. Znovu se vrátil Phil Taylor a objevil se ve výstupu skupiny jako člen "In House Club Band" vedle Würzela a Campbella. Kapela napsala skladbu "Eat the Rich" speciálně pro film, na jeho soundtracku se objevily skladby z alba Orgasmatron a Würzelův sólový singl "Bess". Druhým albem skupiny pro GWR byl Rock 'n' Roll, který vyšel 5. září po náročné práci ve studiu. Ačkoli mělo album několik populárních skladeb a jako druhou skladbu použilo "Eat the Rich", kapela se k nahrávce vyjádřila, že album bylo prakticky "přibité".

Dne 2. července 1988 byli Motörhead jedním z účinkujících na festivalu Giants of Rock ve finském městě Hämeenlinna. Skladby nahrané na festivalu byly vydány pod názvem No Sleep at All 15. října. Z alba byl plánován singl, na jehož A-stranu chtěla kapela umístit skladbu "Traitor", ale místo ní byla vybrána skladba "Ace of Spades". Když si kapela změny všimla, odmítla nechat singl distribuovat do obchodů, byl stažen a k dostání byl pouze na turné "No Sleep at All" a prostřednictvím fanklubu Motörheadbangers. Zatímco v letech 1989 a 1990 pokračovali v koncertování, Motörhead se opět necítili spokojeni se svou kariérou a následoval soudní spor s GWR, který byl vyřešen až v polovině roku 1990.

Po vyřešení soudního sporu podepsala kapela smlouvu s Epic/WTG a poslední polovinu roku 1990 strávili nahráváním nového alba a singlu v Los Angeles. Těsně před nahráváním alba vydal bývalý manažer skupiny Doug Smith záznam koncertu k 10. výročí založení skupiny, který byl pořízen v roce 1986 proti vůli kapely, která mu předtím řekla, že si nepřeje jeho vydání. Ve studiu mezitím nahráli čtyři písně s producentem Edem Stasiem, než se rozhodli, že musí odejít.

Celá záležitost vznikla tak, že když si Lemmy poslechl jeden z mixů písně "Going to Brazil", požádal Eda, aby skladbu zesílil, a při tom uslyšel claves a tamburíny, které přidal bez jejich vědomí. Stasium byl vyhozen a jako producent byl najat Peter Solley. Stasiova verze zněla tak, že Lemmyho příjem drog a alkoholu daleko přesáhl meze jehio trpělivosti, a tak dal výpověď. Po singlu "The One to Sing the Blues", který vyšel 24. prosince 1990 následovalo 21. ledna album 1916. Singl, který vyšel v 7", na kazetě, na tvarovaném picture disku, 12" a CD singlu, dosáhl 45. místa v UK Singles Chart, album se umístilo na 24. místě v UK Album Charts.

V únoru skupina uskutečnila turné "It Serves You Right" po Británii, následovalo turné "Lights Out Over Europe", které trvalo do začátku dubna, kdy se skupina vrátila do Británie, aby zde odehrála dalších šest koncertů. V červnu skupina odehrála pět koncertů v Japonsku a pět koncertů v Austrálii a na Novém Zélandu. V červenci a srpnu hráli ve Spojených státech s Judas Priest, Alice Cooper, Metal Church a předskokany Dangerous Toys na turné "Operation Rock 'n' Roll". Rok zakončila skupina během prosince šesti koncerty v Německu.

Dne 28. března 1992 kapela odehrála koncert v Irvine Meadows v Irvine v Kalifornii, který se ukázal být Taylorovým posledním angažmá. Kapela si již nějakou dobu přála, aby se Lemmy zbavil jejich manažera Douga Bankera, a po nevyžádané návštěvě Todda Singermana, který trval na tom, že by je měl řídit, přestože nikdy předtím žádnou kapelu neřídil, se Singermanem sešli, rozhodli se ho přijmout a Bankera vyhodit. Uprostřed tohoto zmatku kapela nahrávala album v Music Grinder Studios ve východní části Hollywoodu, kde navíc zrovna probíhaly známé Los Angelesské nepokoje roku 1992.

Na vzniku alba March ör Die se podíleli tři bubeníci: Phil Taylor, který byl vyhozen, protože se nenaučil bubenické stopy v písni "I Ain't No Nice Guy", Tommy Aldridge, který nahrál většinu materiálu na album, a Mikkey Dee, který nahrál píseň "Hellraiser", kterou původně napsal Lemmy pro album Ozzyho Osbourna No More Tears. Na albu March ör Die hostují Ozzy Osbourne a Slash.


Ještě s dvěma kytaristy (1993-1995)

Lemmy se znal s Mikkey Dee ještě z dob, kdy Motörhead koncertovali s King Diamond. Již dříve Deeho požádal, aby se stal jejich bubeníkem, ale Dee odmítl kvůli svému angažmá v King Diamond. Při této příležitosti byl Dee k dispozici a sešel se s kapelou, aby to zkusil. Nejprve zahrál píseň "Hellraiser"a Lemmy usoudil, že to byl okamžitě výborné. Bylo zřejmé, že to bude fungovat. Po nahrání písní "Hellraiser" a "Hell on Earth" ve studiu se Deeovo první vystoupení s Motörhead uskutečnilo 30. srpna v Saratoga Performing Arts Center. Nová sestava se poté vydala na turné, na kterém odehrála koncerty s Ozzy Osbournem, Skew Siskin a Exodus. Dne 27. září kapela vystoupila v Los Angeles Coliseum společně s Metallicou a Guns N' Roses. Během října skupina absolvovala turné po Argentině a Brazílii a v průběhu prosince uskutečnila společně se Saxon turné "Bombers and Eagles in '92" po Evropě.

V dubnu 1993 Motörhead odehráli dva koncerty v Arena Obras Sanitarias v Buenos Aires a od začátku června do začátku července absolvovali turné po Evropě a 14. srpna se vrátili do Spojených států, kde odehráli jeden koncert v newyorském Ritzu. Pro další album skupiny se hledal nový producent, nakonec byl vybrán Howard Benson, který měl produkovat další čtyři alba skupiny. Kapela nahrávala ve studiích A&M Studios a Prime Time Studios v Hollywoodu a výsledné album s názvem Bastards vyšlo 29. listopadu 1993. Singl "Don't Let Daddy Kiss Me" obsahoval píseň "Born to Raise Hell", která se na albu také objevila a později byla znovu nahrána se společnými vokály Ice-T a frontmana Ugly Kid Joe Whitfielda Cranea pro soundtrack k filmu Airheads (v němž se Lemmy také objevil) a vydána jako samostatný singl. Ačkoli Bastards dostali vysílací čas, nahrávací společnost ZYX Music nechtěla zaplatit za propagační kopie, takže kapela rozesílala kopie sama. V průběhu prosince téhož roku se uskutečnilo další turné po Evropě.

V únoru a březnu 1994 absolvovali Motörhead turné po Spojených státech s kapelami Black Sabbath a Morbid Angel. V dubnu kapela pokračovala v turné po Státech až do začátku května a 14. května odehrála vystoupení s Ramones na Estadio Velez v Buenos Aires, které přilákalo 50 000 diváků. Koncem května kapela absolvovala turné po Japonsku a v červnu, srpnu a prosinci po Evropě.

Koncem dubna 1995 začalo další turné skupiny v Evropě. V červnu se vydali na druhé turné s Black Sabbath, tentokrát s podporou skupiny Tiamat, dokud kapela nepodlehla chřipce a nezamířila zpět do Los Angeles a Cherokee Studios v Hollywoodu, kde měla natočit album. Během natáčení se ukázalo, že Würzel končí a po nahrávání kapelu opustil. Titulní skladba z alba Sacrifice, byla později použita ve filmu Tromeo a Juliet, ve kterém Lemmy vystupuje jako vypravěč. Kapela se rozhodla pokračovat ve tříčlenné sestavě a během října a prvních dvou listopadových dnů se uskutečnilo turné po Evropě. Týden poté následovalo třídenní turné po Jižní Americe. Ještě téhož roku oslavil Lemmy s kapelou své padesáté narozeniny v losangeleském klubu Whisky a Go Go; Metallica na této akci hrála pod názvem "The Lemmy's".


Znovu ve třech (1996-1999)

V roce 1996 začala kapela začátkem ledna koncertovat ve Státech a do 15. února odehrála 30 koncertů; v červnu a červenci následovalo sedmidenní turné po Evropě a během srpna dvě angažmá v Jižní Americe. Turné po Spojených státech s kapelami Belladonna a Speedball začalo dvěma koncerty (Los Angeles a Hollywood) na začátku října 1996 a skončilo ve Washingtonu 4. prosince. V této době skupina nahrála album Overnight Sensation, a to ve studiích Ocean Studio a Track House Recording Studio. Album vyšlo 15. října a bylo prvním oficiálním albem kapely v tříčlenné sestavě od Another Perfect Day a nejlépe distribuovaným albem skupiny za poslední roky. Roční turné kapela zakončila 13 koncerty v Německu.

Během roku 1997 skupina absolvovala rozsáhlé turné, které začalo první částí evropského turné k albu Overnight Sensation 12. ledna v londýnské Astorii, kde hostovali Todd Campbell, syn Phila Campbella, v písni "Ace of Spades" a "Fast" Eddie Clarke v písni "Overkill". Evropská část trvala do března a následovaly čtyři koncerty v Japonsku od konce května do 1. června a americké turné s W.A.S.P. po zbytek června. V srpnu po třech koncertech v Evropě následovalo sedm koncertů v Británii, které byly zakončeny vystoupením v Brixton Academy 25. října, kde jako host vystoupil Lemmyho syn Paul Inder s písní "Ace of Spades". Další čtyři říjnové koncerty v Rusku uzavřely rok 1997.

Lemmy vzpomínal, že turné se dařilo obzvlášť dobře, v některých zemích jako Argentina a Japonsko se kapela představila ve větších sálech a angličtí promotéři zjistili, že na koncertech Motörhead mohou pěkně vydělat. Podle jeho názoru hrála tříčlenná sestava výborně a byl nejvyšší čas natočit další živou desku. Kapela tak nakonec učinila, ale nejprve natočila další studiové album Snake Bite Love, které bylo nahráno v různých studiích a vydáno 3. března 1998.

3. dubna se kapela připojila k Judas Priest v losangeleském Universal Amphitheatre, aby zahájila turné "Snake Bite Love". Dne 21. května natáčeli v The Docks v Hamburku. Skladby z tohoto vystoupení byly později vydány pod názvem Everything Louder Than Everyone Else. Kapela byla také pozvána na turné Ozzfest Tour a během začátku července až do začátku srpna odehrála koncerty po celých Státech a od začátku října do konce listopadu byla v Evropě. Britská část turné byla nazvána "No Speak With Forked Tongue" tour a zahrnovala jako support kapely Groop Dogdrill, Radiator a Psycho Squad, kterou vedl syn Phila Campbella Todd.

V roce 1999 Motörhead absolvovali turné po Státech v období od 20. dubna do 2. června, načež se vydali do Karo Studios v německém Brackelu, aby zde nahráli své další album We Are Motörhead, které vyšlo v květnu následujícího roku. V době, kdy probíhalo natáčení alba, hrála kapela na místech po celé Evropě, z nichž první bylo Fila Forum v Assagu nedaleko Milána, kde se ke kapele na pódiu připojil James Hetfield z Metallicy, aby zahrál skladbu "Overkill". V říjnu a na začátku listopadu kapela absolvovala turné po Státech s kapelou Nashville Pussy. Po zbytek listopadu kapela absolvovala evropské turné "Monsters of the Millennium" s Manowar, Dio a Lion's Share, které zakončila dvěma koncerty v londýnské Astorii. Obě vystoupení byla zařazena pod hlavičkou Kerrang! "X-Fest" a na první show je podpořili Backyard Babies a během druhé show hostovaly Skin ze Skunk Anansie a Nina C. Alice ze Skew Siskin při písni "Born to Raise Hell" a Ace ze Skunk Anansie si s kapelou zahrál "Overkill".


Nové tisíciletí (2000-2009)

V květnu 2000 se vydání alba We Are Motörhead a singlu z něj, coververze písně "God Save the Queen" od Sex Pistols, časově shodovalo se zahájením turné "We Are Motörhead" po Jižní a Severní Americe v průběhu května a června, v červenci pak skupina absolvovala dalších devět koncertů po Evropě. Po koncertech ve Spojených státech a Francii následovalo 26. srpna vydání dvoudiskového kompilačního alba The Best Of.

Čtyři koncerty v Japonsku předcházely koncertu k 25. výročí kapely 22. října v Brixton Academy v Londýně, kde jako hosté vystoupili "Fast" Eddie Clarke, Brian May, Doro Pesch, Whitfield Crane, Ace, Paul Inder a Todd Campbell. Na koncertě se také vrátila osvětlovací souprava Bomber. Akce byla natočena a vydána následujícího roku jako DVD 25 & Alive Boneshaker a CD s koncertem Live at Brixton Academy vyšlo dva roky poté. Lemmy uvádí jako důvod vzniku DVD, že to chtěl nahrát pro potomstvo nebo co to je: "Přikývl jsem přes desáté výročí, dvacáté jsme nikdy nic nedělali, takže pětadvacáté dávalo smysl".

Po výročním koncertu následovalo turné po západní a východní Evropě, které kapelu provázelo říjnem, listopadem a prosincem. Harmonogram východoevropského turné byl poměrně brutální, zahrnoval dvě osmnáctihodinové jízdy za sebou a málo volna, na místo konání ve Varšavě kapela dorazila až v jedenáct hodin a ještě v jednu ráno probíhala příprava do sálu, zatímco fanoušci čekali.

Po měsíční pauze začala kapela pracovat na novém albu v domě Chucka Reida v Hollywood Hills. Toto album s názvem Hammered vyšlo následujícího roku. Dne 1. dubna 2001 skupina vystoupila s jednou písní při příchodu zápasníka "Triple H" na WrestleManii X-Seven v hale Reliant Astrodome v Houstonu.

Druhá část turné "We Are Motörhead" začala v květnu v Irsku a přesunula se do Spojeného království. V Manchesteru kapelu podpořili Goldblade a na dvou londýnských koncertech Pure Rubbish. Na druhém londýnském koncertě vystoupili také Backyard Babies a Paul Inder, který hostoval v písni "Killed By Death". Od června do srpna hráli Motörhead na řadě rockových festivalů v Evropě; mimo jiné na Graspop Metal Meeting v Belgii, Quart Festival v Norsku a Wacken Open Air, kde byly nahrány čtyři písně pro DVD 25 & Alive Boneshaker. Od konce září do začátku října se kapela vrátila do Spojených států na turné se sedmi koncerty.

V dubnu 2002 bylo vydáno DVD s některými vystoupeními kapely ze 70. a 80. let spolu s některými archivními záběry kapely pod názvem The Best of Motörhead. Dva týdny předtím vyšlo album Hammered, které podpořilo turné, jež ve stejné době odstartovalo ve Státech. Termíny ve Spojených státech pokračovaly až do konce května a mezi červnem a srpnem následovala evropská část turné. V říjnu kapela odehrála pět koncertů ve Velké Británii společně s Anthrax, Skew Siskin a Psycho Squad. Posledním místem konání byla londýnská Wembley Arena, kde kapelu místo Psycho Squad podpořili Hawkwind a Lemmy s nimi na pódiu zahrál skladbu "Silver Machine". Po zbytek října a větší část listopadu byla kapela na evropském turné s Anthrax.

V dubnu a květnu 2003 kapela pokračovala v propagaci alba Hammered ve Státech a na třech koncertech, které musel Phil Campbell vynechat, protože mu zemřela matka, ho zastoupil Todd Youth. Od konce května do poloviny července kapela odehrála sedm koncertů na letních festivalech v Evropě a od konce července do konce srpna koncertovala ve Spojených státech s Iron Maiden a Dio. Dne 1. září 2003 se skupina vrátila do hollywoodského klubu Whisky A Go-Go na slavnostní uvedení na hollywoodský Rockový chodník slávy.

Dne 7. října vyšla obsáhlá pětidisková kolekce nahrávek kapely zahrnující období 1975-2002 pod názvem Stone Deaf Forever! V říjnu skupina také absolvovala turné po Velké Británii s kapelami The Wildhearts a Young Heart Attack. Mezi 21. a 28. říjnem odehrála skupina sedm koncertů po Belgii, Nizozemsku a Španělsku a od konce listopadu do začátku prosince byla na turné se Skew Siskin a Mustasch v Německu a Švýcarsku. Dne 9. prosince vyšlo dříve nahrané album Live at Brixton Academy.

22. února 2004 Motörhead vystoupili na pozvání v Královské opeře Covent Garden v Londýně, v květnu na letních festivalech v Jižní Americe a v červnu, červenci a srpnu v Evropě. To už trávili čas i ve studiu, kde pracovali na albu Inferno, které vyšlo 22. června a po němž následovalo turné "Inferno" po Irsku, na němž se představili na třech koncertech společně s Class of Zero.

Společně s kapelou Sepultura turné zasáhlo do Velké Británie. Část londýnského koncertu v Hammersmith Apollo, kde Gene Simmons představil extra předskokany The Class, složené ze školních dětí ze seriálu Rocková škola byla natočena pro televizi. Bývalý kytarista Würzel hostoval v písni "Overkill". Kapela pokračovala v turné se Sepulturou po Evropě po zbytek listopadu a prosince. Na koncertě v německém Magdeburgu 4. prosince se Motörhead připojili k Sepultuře na pódiu během jejich supportu a zahráli píseň "Orgasmatron" na oslavu 20. výročí Sepultury. Koncert 7. prosince ve Philipshalle v Düsseldorfu byl zaznamenán a později vydán jako DVD Stage Fright.

Motörhead získali v roce 2005 svou první cenu Grammy v kategorii Nejlepší metalový výkon za coververzi skladby "Whiplash" od Metallicy na albu Metallic Attack: The Ultimate Tribute. Podařilo se jim tam vrazit nůž," zabručel Lemmy. "Byl to jenom průser z milosti - bylo to naše třicáté výročí. Kdyby nám dali Grammy za jedno z našich alb nebo písní, něco by to znamenalo."

Od března do začátku května 2005 kapela koncertovala ve Spojených státech a v červnu a srpnu byla na turné k "30. výročí" v Evropě. 22. srpna se stala předmětem hodinového dokumentu Live Fast, Die Old, který vysílal Channel 4 v rámci série dokumentárních filmů The Other Side, natočených novými i zavedenými režiséry.

Dne 20. září vyšla kompilace obsahující vystoupení skupiny v BBC Radio 1 a záznam koncertu z londýnského Paris Theatre pod názvem BBC Live & In-Session. V říjnu skupina absolvovala evropské turné s Mondo Generator a poté se v říjnu a listopadu vrátila do Británie na turné s In Flames a Girlschool. Během koncertu v Brixton Academy 19. listopadu se Lemmy připojil na pódiu k Girlschool a zahrál skladbu "Please Don't Touch".

Motörhead zakončili turné v prosinci, a to dvěma angažmá na Novém Zélandu a pěti v Austrálii s Mötley Crüe. V roce 2005 hráli také na rozlučkovém festivalu Vaya Con Tioz Böhse Onkelz na Lausitzringu. V roce 2006 skupina v březnu absolvovala čtyřdenní turné House of Blues ve Spojených státech s Meldrum a od června do začátku srpna hrála na evropských festivalech pod širým nebem s několika halovými koncerty. Dne 28. října kapela vystoupila na The Rock Freakers Ball v Kansas City a poté se vydala na turné po Velké Británii společně s Clutch a Crucified Barbara.

Během tohoto turné vyšla 29. srpna 2006 u Sanctuary Records deska Kiss of Death s videoklipem k písni "Be My Baby". Turné skončilo 25. listopadu v Brixton Academy, kde Phil Campbell hrál na "Killed By Death" během setu supportu Crucified Barbara. Dvanáct koncertů v Evropě s Meldrumem proběhlo na přelomu listopadu a prosince, přičemž na prvních dvou vystoupeních se podíleli také Skew Siskin.

V listopadu se kapela dohodla na sponzorské smlouvě s fotbalovým týmem Greenbank B do 10 let z North Hykehamu v Lincolnu. Nna dresech týmu se objevilo jméno kapely i logo War-Pig a tým do 10 let vybíhá na hřiště za zvuků "Ace of Spades". Myšlenka vzešla od Garyho Weighta, manažera týmu, který je starým Lemmyho přítelem a kapela mu odpověděla, že je to skvělý nápad a že doufají že dohoda přitáhne pozornost k vystoupením jeho týmu. 25. dubna 2007 kapela zahrála v Poliedro de Caracas ve venezuelském Caracasu a 29. dubna ve Fundiçao Progresso v Riu de Janeiru. V červnu odehráli vystoupení v Royal Festival Hall v rámci koncertu Jarvise Cockera Meltdown. Dne 26. února 2008 vyšlo znovu album No Sleep 'til Hammersmith jako dvoudiskové CD.

Od března do června 2008 se skupina sešla v Los Angeles s producentem Cameronem Webbem, aby zahájila práce na svém devatenáctém albu Motörizer. Bubenické party Mikkey Deeho byly nahrány ve studiu Davea Grohla. Album vyšlo 26. srpna a tentokrát nevyužilo obrázek od Joea Petagna, umělce, který navrhl mnoho jejich klasických obalů.

V červnu 2008 kapela vystoupila na hlavním pódiu festivalu Download. Mezi 6. a 31. srpnem se Motörhead připojili k Judas Priest, Heaven & Hell a Testament na Metal Masters Tour. Dne 20. srpna skupina vystoupila v newyorském Roseland Ballroom v rámci "The Volcom Tour 2008", které pokračovalo 2. září v House of Blues v Anaheimu v Kalifornii, kde odehrála dalších třináct koncertů společně s The Misfits, Airbourne, Valient Thorr a Year Long Disaster. Kapela turné zakončila bez doprovodných kapel, 20. září odehrála ještě jeden koncert v Roseland Ballroom a 21. září poslední angažmá v The Stone Pony v Asbury Parku v New Jersey.

Dne 30. září agentura Reuters oznámila, že Neverdie Studios podepsali s Lemmym a Motörhead smlouvu o vývoji a prodeji Lemmyho hradu a stadionu Motorhead ve virtuálním světě Entropia Universe, online vesmíru. Rok zakončilo turné po Evropě, které mělo 34 koncertů a na kterém vystoupila řada doprovodných kapel, včetně Danko Jones, Saxon, Witchcraft a Airbourne.

Dne 6. března 2009 kapela poprvé vystoupila na Blízkém východě, a to na každoročním festivalu Dubai Desert Rock Festival. 1. dubna se objevila zpráva, že Motörhead uzavřeli dvouletou sponzorskou smlouvu s britským týmem Roller Derby Lincolnshire Bombers Roller Girls. V září téhož roku zaskakoval na americkém turné za Mikkey Deeho známý bubeník Matt Sorum. "Byl jsem naprosto unešen a bylo mi velkou ctí, že mi zavolali," řekl Sorum. "Víte, co se mi na Lemmym líbí? Že přijde vždycky včas. Jdeme na pódium, žádné zpoždění. Být v kapelách, kde musíš čekat několik hodin, tě vytočí."

V listopadu 2009 kapelu na irské části turné (30 let po prvním společném vystoupení) podpořili veteráni NWOBHM Sweet Savage a na britské části světového turné legendy punku a goth rocku The Damned. Captain Sensible na oficiálních stránkách The Damned uvedl: "Ha ha ... zase pracujeme s Lemmym, že? Výborně! Je to opravdová osobnost, absolutní protiklad všeho, co představují lidé jako Simon Cowell. A za to bychom mu měli být všichni vděční. Tohle turné bude oslavou všeho rock'n'rollového... škoda chudáků silničářů, to je vše, co k tomu můžu říct!".


Poslední léta a Lemmyho smrt (2010-2017)

V rozhovoru s E.S. Dayem z časopisu ABORT v listopadu 2009 Lemmy uvedl, že Motörhead vstoupí do studia v únoru 2010, aby "zkoušeli, psali a nahrávali" své dvacáté studiové album, které by mělo vyjít do konce roku. Album bylo nahráno s Cameronem Webbem a velšským producentem Romeshem Dodangodou ve studiu Longwave v Cardiffu. V rozhovoru pro maďarskou televizi v červenci 2010 bubeník Mikkey Dee oznámil, že album je hotové, obsahuje 11 skladeb a bude se prý jmenovat The Wörld Is Yours. Dne 3. listopadu 2010 oznámila britská mediální společnost Future plc, že Motörhead vydají album The Wörld is Yours prostřednictvím exkluzivní vydavatelské smlouvy s časopisem Classic Rock 14. prosince 2010. 17. ledna 2011 se mělo začít prodávat standardní CD vydání alba prostřednictvím vlastního vydavatelství Motörhead Music.

U příležitosti vydání nadcházejícího alba vyrazila kapela na turné k 35. výročí založení kapely ve Velké Británii, které se konalo od 8. do 28. listopadu 2010, a na evropské turné od 30. listopadu 2010 do 19. prosince 2010. V roce 2011 se s turné vydali také do Ameriky. V říjnu kapela nahrála pomalou bluesovou verzi svého dlouholetého hitu "Ace of Spades" pro televizní spot na pivo Kronenbourg. 5. prosince vyšel singl "Get Back in Line", následovaný 6. prosince vydáním videoklipu k singlu. V prosinci Mikkey Dee k francouzským novinářům prohlásil, že plánují v roce 2011 vydat box-set s několika DVD. Neuvedl žádné podrobnosti, ale řekl, že vyjde v krásném balení včetně mnoha překvapení.

17. ledna 2011 bylo oznámeno, že Motörhead budou součástí festivalu Sonisphere v Knebworthu. Dne 2. března 2011 vystoupili v pořadu Late Night with Jimmy Fallon a v srpnu 2011 byli headlinery open-air festivalu Brutal Assault v České republice.

Dne 9. července 2011 zemřel na infarkt bývalý kytarista Würzel.

Na oslavu 35 let koncertování vydala kapela koncem roku 2011 živé DVD The Wörld Is Ours - Vol 1 - Everywhere Further Than Everyplace Else, zahrnující vystoupení v O2 Apollo Manchester, Best Buy Theater, New York City a Teatro Caupolicán, Santiago de Chile. Dne 19. prosince 2011 bylo oznámeno, že Motörhead vystoupí v červnu 2012 na německých festivalech Rock am Ring a Rock im Park v Nürburgringu, respektive Norimberku. A na začátku roku 2012 vyrazí na turné po USA a Kanadě společně s dalšími třemi metalovými kapelami Megadeth, Volbeat a Lacuna Coil. Gigantour se konalo od 26. ledna do 28. února 2012, ale Motörhead vynechali poslední čtyři koncerty, protože Lemmy měl kombinaci virové infekce horních cest dýchacích a hlasivek, což mělo za následek těžký zánět hrtanu. Lemmy na Facebooku napsal: "Dávám svému hlasu pořádně odpočinout." Doufal, že se brzy uzdraví, aby mohl hrát na festivalu Mayhem, který se konal od 30. června do 5. srpna 2012. Motörhead se také 23. června zúčastnili festivalu Rock-A-Field Luxembourg Open Air v Roeseru.

V rozhovoru pro Classic Rock Revisited z dubna 2012 byl Lemmy dotázán, zda plánují natočit pokračování alba The Wörld Is Yours. Odpověděl: "Ještě jsme nezačali psát žádné písně, ale budeme. Každé dva roky vydáváme album. Budu v tom pokračovat, dokud si budu moci dovolit zesilovač." V červnu 2012 řekl Lemmy pro Auburn Reporter, že vydají další album v roce 2013 a že zatím napsali asi 6 písní. Dne 18. června 2013 bylo zveřejněno, že název nového alba zní Aftershock.

V polovině listopadu 2013 měli Motörhead vyrazit společné na evropské turné se Saxon, následovat mělo turné po Německu a Skandinávii do poloviny prosince 2013, ale termíny byly odloženy a přeloženy na únor a březen 2014 kvůli Lemmyho zdravotním problémům. V lednu 2014 však Motörhead oznámili zrušení nových únorových a březnových termínů svého evropského turné, protože Lemmy se stále ještě plně neuzdravil ze zdravotních problémů spojených s cukrovkou. Tentýž měsíc však byla potvrzena účast kapely na festivalu Coachella, který se bude konat během dvou víkendů na jaře 2014 v kalifornském Indiu.

V únoru 2014 Motörhead potvrdili letní turné 2014 s osmi evropskými koncerty ve Francii, Švýcarsku, Itálii, Německu, Rusku a na Ukrajině. V březnu 2014 kapela oznámila koncert v Los Angeles, který se uskuteční 11. dubna 2014 v klubu Nokia. Později byly přidány dva nové termíny 17. a 18. dubna 2014 v Las Vegas (Pearl) a San Franciscu (Warfield). Ještě v březnu 2014 Motörhead oznámili, že tři heavymetalové kapely Megadeth, Anthrax a oni sami vystoupí ve dnech 22. až 26. září 2014 na první výroční plavbě Motörhead's Motörboat na palubě lodi Carnival Ecstasy (samozvaná "Nejhlučnější loď na světě"), která měla vyplout z Miami a navštívit přístavy Key West a ostrov Cozumel nedaleko mexického poloostrova Yucatán.

V rozhovoru pro Full Metal Jackie v září 2014 Lemmy uvedl, že kapela "pravděpodobně" vstoupí do studia v lednu 2015, aby začali pracovat na svém 22. studiovém albu, které by mělo vyjít předběžně koncem roku 2015. 25. února 2015 Motörhead oficiálně potvrdili, že jsou ve studiu a nahrávají nové album v Los Angeles s dlouholetým producentem Cameronem Webbem. Dne 4. června bylo nové album (které by bylo jejich posledním) Bad Magic uvedeno k předobjednání na Amazonu, přičemž byl odhalen jeho název a obal, na němž je uvedeno "XXXX", což se shoduje se 40. výročím založení skupiny. Album vyšlo 28. srpna 2015. Poslední koncert ve Spojeném království se konal 27. června 2015 v Eden Project.

Během turné k albu v rámci "40th anniversary Tour" museli Motörhead přerušit vystoupení v Salt Lake City 27. srpna 2015 (ve Skalistých horách) kvůli Lemmyho problémům s dýcháním (následek výškové nemoci) a poté museli zcela zrušit svůj den volna na Denver Riot Festu 28. srpna 2015. Jejich turné opět pokračovalo 1. září 2015 v klubu Emo's v texaském Austinu (přesunutém z Cedar Park Center), ale skupina byla opět nucena po třech písních svůj set přerušit a zrušit další koncerty.

Navzdory přetrvávajícím zdravotním problémům, kvůli nimž Motörhead museli zkrátit nebo zrušit několik amerických koncertů, se Lemmy Kilmister dokázal včas vzpamatovat na každoroční heavymetalovou plavbu tria Motörboat z Miami na Bahamy, která probíhala od 28. září do 2. října 2015 a zahrnovala vystoupení kapel jako Slayer, Anthrax, Exodus, Suicidal Tendencies a Corrosion of Conformity. Při této příležitosti Motörhead odehráli živě dva celé (identické) sety 30. září a 1. října 2015.

V listopadu a prosinci Motörhead pokračovali v turné ke 40. výročí v Evropě. Koncertovali v Německu, Švédsku, Norsku a Finsku. Poslední koncert se konal 11. prosince 2015 v Berlíně. Po Lemmyho smrti o něm v jednom rozhovoru promluvil bubeník Mikkey Dee: "Byl strašně hubený. Veškerou energii vydal na pódiu a potom byl velmi, velmi unavený. Je neuvěřitelné, že vůbec mohl hrát, že mohl dokončit evropské turné. Vždyť to bylo teprve před dvaceti dny. Neuvěřitelné."

Lemmy zemřel 28. prosince 2015, čtyři dny po oslavě svých 70. narozenin. Po Philu Taylorovi, který zemřel v předchozím měsíci, byl druhým členem Motörhead, který zemřel v roce 2015.

Kapela na Facebooku zveřejnila následující zprávu: Náš mocný, vznešený přítel Lemmy dnes zemřel po krátkém boji s extrémně agresivní rakovinou. O nemoci se dozvěděl 26. prosince a doma seděl se svou rodinou před oblíbenou videohrou od The Rainbow, která se nedávno dostala ven. Nedokážeme vyjádřit náš šok a smutek, nemáme slov. V příštích dnech řekneme víc, ale zatím vás prosíme... pouštějte si Motörhead nahlas, pouštějte si Hawkwind nahlas, pouštějte si Lemmyho hudbu HLASITĚ. Dejte si skleničku nebo pár skleniček. Sdílejte příběhy. Oslavte ŽIVOT, který tento krásný, úžasný muž sám tak živě oslavoval. PŘESNĚ TO BY SI PŘÁL.

Ian 'Lemmy' Kilmister 1945-2015. Narodil se, aby prohrával, žil, aby vyhrával.

Následující den bubeník Mikkey Dee potvrdil, že kapela nebude pokračovat, a prohlásil: "Motörhead samozřejmě skončili. Lemmy byl Motörhead. Už nebudeme podnikat žádná další turné ani nic podobného. A nebudou ani žádné další desky. Ale značka přežívá a Lemmy žije dál v srdcích všech." Dva dny po Lemmyho smrti také kytarista Phil Campbell prohlásil, že "Motörhead už není".

O několik dní později dlouholetý manažer kapely Todd Singerman sdělil tisku, že Lemmy dva dny po oslavě svých 70. narozenin (konané v klubu Whisky a Go Go) pocítil bolesti na hrudi a navštívil pohotovost, ale druhý den byl propuštěn. Singerman byl však znepokojen, protože Lemmyho řeč se zhoršovala, a vzal ho na vyšetření mozku.

Dne 26. prosince přišel lékař do Lemmyho bytu, přinesl výsledky a všem nám řekl, že mu zbývá dva až šest měsíců života. Lemmy reagoval klidně. "Vzal to lépe než my všichni," řekl Singerman. "Jeho jediná poznámka byla: 'Aha, jenom dva měsíce, co? Doktor na to: 'Jo, Leme, nechci ti do toho kecat. Je to špatné a nikdo s tím nemůže nic dělat. Lhal bych ti, kdybych ti řekl, že je nějaká šance'.

Plánovalo se, že se Lemmy bude léčit doma. Do jeho bytu byla přinesena herní konzole z baru Rainbow Bar and Grill, kterou Lemmy rád hrával. Dne 28. prosince 2015 strávil na konzoli hodiny a majitel Rainbow Mikael Maglieri ho navštívil. Lemmy později toho dne zemřel ve spánku. Pitva ukázala, že příčinou smrti byla rakovina prostaty, srdeční arytmie a srdeční selhání.

10. června 2016 vydala společnost UDR Music archivní živé album Clean Your Clock, které mělo obsahovat materiál nahraný na koncertech 20. a 21. listopadu 2015 v mnichovském Zenithu. 1. září 2017 vydala skupina Motörhead album Under Cöver, které obsahovalo covery napříč celou historií Motörhead spolu s covery, které se objevily pouze na tribute albech, a nové nahrávky.

Bývalý kytarista Motörhead "Fast" Eddie Clarke zemřel 10. ledna 2018 po boji se zápalem plic ve věku 67 let, čímž se stal posledním členem klasické sestavy kapely (po Taylorovi a Lemmym), který zemřel.

Původní kytarista Motörhead Larry Wallis zemřel 19. září 2019 ve věku 70 let z neznámé příčiny.


Odkaz

Stephen Thomas Erlewine, vedoucí redaktor časopisu AllMusic, v životopisu skupiny napsal: "Ohromně hlasitý a rychlý styl heavy metalu skupiny Motörhead byl jedním z nejpřelomovějších stylů, které tento žánr koncem 70. let nabídl." A přestože Motörhead nebyli punkrockem... byli první metalovou skupinou, která tuto energii využila, a vytvořili tak speed metal a thrash metal."

Ačkoli je Motörhead často považována za heavymetalovou kapelu, Lemmy vždy popisoval jejich hudbu prostě jako "rock and roll". V roce 2011 se v rozhovoru pro časopis The New York Times vyjádřil, že je to pro něho velmi důležité: "Nebyli jsme heavy metal. Byli jsme rock'n'rollová kapela. A stále jsme. Všichni nás vždycky popisují jako heavy metal, i když jim říkám něco jiného. Proč mě lidé neposlouchají?" V roce 2014 pro Der Spiegel zopakoval, že heavy metal nemá nijak zvlášť rád.

Lemmy prohlásil, že obecně cítí větší spřízněnost s punkrockery než s heavy metalovými kapelami. Motörhead měli angažmá s britskými kolegy The Damned, s nimiž hrál na baskytaru na několika koncertech koncem 70. let, a také napsal píseň "R.A.M.O.N.E.S." jako poctu skupině Ramones. Po estetické stránce mají podle Lemmyho více společného s The Damned než s Black Sabbath a vůbec nic společného s Judas Priest. Lemmy řekl, že necítí přílišnou spřízněnost se speedmetalovými kapelami, které Motörhead inspirovaly: "Vidí to prostě špatně. Myslí si, že být rychlý a hlasitý je to hlavní, a ono není. Kytarová sóla nejsou pro kytaristu nijak složitá, jde jen o hraní stupnic. Vnímat sólo a vnořit se do něj... myslím tím, že Hendrix je nejlepší kytarista, jakého jste kdy v životě viděli. A učil se od lidí jako Buddy Guy, Lightnin' Hopkins a podobných, kteří Hendrixe inspirovali. Aby tě něco ovlivnilo, musíš to hrát stejně."

NME uvedl, že jejich krátká sóla byla tak akorát dlouhá, aby si otevřeli další láhev piva, zatímco Stereo Review z roku 1977 poznamenal: "Vědí, že jsou jako zvířata, a nechtějí vypadat jinak. Vzhledem k mnoha ošklivým žabožroutům v heavy metalu, kteří si myslí, že jsou Božím darem ženstvu, se tihle Quasimodos dokonce zdají být svým způsobem okouzlující." Přístup Motörhead se během kariéry kapely nijak drasticky nezměnil, ačkoli šlo o záměrnou volbu: někdejší bubeník Phil "Philthy Animal" Taylor řekl, že rockové ikony jako Chuck Berry a Little Richard nikdy drasticky neměnily svůj styl a stejně jako oni i Motörhead raději hráli to, co je bavilo a šlo jim nejlépe. Tato záliba v první dekádě rock and rollu (od poloviny 50. do poloviny 60. let) se odráží i v některých příležitostných coververzích písní skupiny Motörhead z této éry.

Lemmy ve svých basových linkách často hrál power akordy. Na otázku, zda začínal jako rytmický kytarista, uvedl: "Ne, hraju hodně not, ale také hodně akordů. A hraju hodně otevřených strun. Prostě nehraju jako baskytarista. Čas od času se na mě objeví stížnosti. Není to jako mít baskytaristu, je to jako mít hlubokého kytaristu."

Název "Motörhead" je odkazem na uživatele drogy amfetamin. Charakteristické logo kapely s kly, řetězy a hroty vytvořil výtvarník Joe Petagno v roce 1977 pro obal alba Motörhead a objevilo se v mnoha variantách na obalech následujících alb. Tvář s tesáky byla také označována jako "War-Pig" a "Snaggletooth". Název kapely je obvykle vytištěn malým písmem ve formě blackletteru. Umlautový znak ö je pravděpodobně odvozen od podobného heavy metalového umlautu v názvu jejich známých Blue Öyster Cult z roku 1975. Tento umlaut však nijak nemění výslovnost názvu kapely. Na otázku, zda Němci vyslovují kapelu "Motuuuurhead", Lemmy odpověděl: "Ne, nevyslovují. Dal jsem ji tam jen proto, aby to vypadalo sprostě."

Petagno prohlásil: "V roce 1977 jsem se setkal s Lemmym. Inspirace přišla z toho, že jsem prostě přirozeně nasraný bastard! A Lemmy je stejný! Takže to musela být alchymistická svatba spíše "prapůvodní povahy". Hodně jsem zkoumal typy lebek a zjistil jsem, že kombinace křížence gorily, vlka a psa by mohla dobře fungovat s nadměrnými kančími rohy. Lemmy přidal helmu, řetězy, plivance, bodce a štěrk.

Eddie Clarke si zpočátku nebyl tak jistý vyobrazením: "Když jsem to viděl poprvé, otřásl jsem se. Říkal jsem si sakra, tohle se mi nebude líbit, protože to tehdy bylo prostě hodně přehnané. Ale pak jsem si to zamiloval... Zpočátku to nebylo děsivé ani hrůzostrašné, v té době by to bylo považováno za špatný vkus."

Snaggletooth, nebo jak ho někteří nazývali a zapisovali jako War-Pig, zůstal symbolem Motörhead po celá léta, Petagno vytvořil mnoho variací pro obaly následujících alb. Pouze dva z původních obalů 22 studiových alb skupiny neobsahují na obalu žádnou variaci War-Piga: On Parole a Overnight Sensation (z nichž On Parole nebylo nikdy schváleno kapelou a bylo znovu vydáno s černým Snaggletooth na bílém pozadí). Phil má na obalu desky Ace of Spades odznak Snaggletooth. Na obalu alba "Iron Fist" je vyobrazena kovová rukavice se čtyřmi kroužky ve tvaru lebky, z nichž jeden je Snaggletooth, zatímco na zadní straně obalu alba je zobrazena plně detailní trojrozměrná kovová plastika tohoto symbolu. Původně design Snaggletooth obsahoval hákový kříž na jednom z hrotů helmy. Ta byla na pozdějších reedicích alb na CD zaretušována.

Dne 21. září 2007 Petagno oznámil: "Z mých rukou už žádné další 'HEADS' nebudou", což zdůvodnil nesmiřitelnými rozpory mezi ním a současným managementem kapely, společností Singerman Entertainment. Petagno prohlásil: "V roce 2007 jsme se dohodli, že budeme pokračovat ve spolupráci se skupinou Singerman: Byla to dlouhá, vzrušující a usilovná cesta plná umění a intuice, odlišnosti v opakování a tvůrčí inovace. Mám pocit, že jsem za posledních 31 let dokázal v historii metalu něco jedinečného, když jsem znovu a znovu vdechoval život výplodu své vlastní představivosti, obrazu nebo lépe entitě, která si žije vlastním životem, který, jak věřím, skutečně přesahuje hudbu, k jejímuž ztvárnění byla vytvořena. Na to jsem zatraceně hrdý!"

V odpovědi Lemmy uvedl: "Jak mnozí z vás vědí, s Joem Petagnem spolupracujeme už 31 let. Vždycky jsme se k Joeovi chovali férově a rád bych zdůraznil, že můj manažer nikdy nepožadoval to, co si Joe myslí, že požadoval - všechno je to kolosální nedorozumění. Vždycky jsme jeho díla samozřejmě milovali, a pokud se nyní rozhodne s námi přestat spolupracovat, nezbývá nám než využít služeb někoho jiného. Nicméně... pokud si o tom nechce osobně promluvit a pokusit se věci vyřešit, považuji to za velkou tragédii. Pokud s námi Joe bude pokračovat, nikdo nebude mít větší radost než já. Pokud je to sbohem, Joe, přeji ti vše dobré, ale doufám, že se i v této fázi usmíříme a budeme pokračovat v našem spojení

Motörhead jsou dobře známí ve světě profesionálního wrestlingu tím, že hrají vstupní hudbu wrestlera Triple H, "The Game", kterou používá jako svou vstupní znělku od ledna 2001. Kromě toho, že píseň hraje vždy, když se Triple H objeví v pořadech WWE, jako je Raw nebo SmackDown, a na dalších placených wrestlingových akcích, kapela mu ji zahrála naživo na WrestleManii X-Seven a WrestleManii 21. Jejich píseň "Rock Out" byla také použita jako znělka pay-per-view WWE Unforgiven v roce 2008. Poskytli také vstupní hudbu pro frakci Evolution Triple H s názvem "Line in the Sand". "The Game" vyšla na obou amerických verzích alb Hammered a WWF The Music, Vol. 5, a "Line in the Sand" byla vydána na albu WWE ThemeAddict: The Music, Vol. 6. V roce 2008 byla vydána na albu WWE ThemeAddict. Motörhead od té doby pro Triple H zahráli třetí vstupní skladbu s názvem "King of Kings", která debutovala na WrestleManii 22. Triple H také představil kapelu na koncertě. Triple H také promluvil na Lemmyho pohřbu.