Události
Vychází album Vol.4
25.září vychází v Anglii album Vol.4, čtvrtá studiová nahrávka legendy Black Sabbath. V roce 2017 se deska umístila na 14. místě v seznamu časopisu Rolling Stone '100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)'.
Nové skupiny
Ainigma
(NSR - progresivní rock, psychedelický rock)
Bedlam
(GBR - hard rock)
Bleak House
(GBR - hard rock, NWOBHM)
Bonfire
(NSR - 1972 - hard rock, heavy metal)
V letech 1972-1986 používali název Cacumen
Dschinn
(NSR - hard rock)
Geordie
(GBR - hard rock, blues rock)
The Handsome Beasts
(GBR - NWOBHM, hard rock)
Heavy Cruiser
(USA - heavy rock)
Heavy Metal Kids
(GBR - hard rock, glam metal)
Jerusalem
(GBR - hard rock, heavy metal)
Magnum
(GBR - hard rock)
Max Webster
(CAN - hard rock, progresivní rock, heavy metal)
Primevil
(USA - hard rock)
Resurrection Band
(USA - hard rock, heavy metal, křesťanský metal)
Strider
(GBR - hard rock)
Styx
(USA - progresivní rock, hard rock, art rock)
Tarkus
(PER - Hard rock, psychedelický rock, heavy metal, latin metal)
Triarchy
(GBR - NWOBHM)
Twisted Sister
(USA - hard rock, glam metal, heavy metal)
Van Halen
(USA - hard rock, heavy metal, glam metal)
Inspirativní alba
Aaron Space – Aaron Space (CAN psychedelický rock)
After Shave – Skin Deep (CHE hard/heavy)
Alice Cooper – School's Out (30.června)
April Wine – On Record (CAN hard rock)
Aphrodite’s Child – 666 (GRC progrock/psychedelický metal)
Argent – All Together Now (GBR hard rock/progrock)
Atomic Rooster – Made In England (GBR progrock/hard rock)
Aunt Mary – Loaded (NOR progrock)
Bang – Bang (USA hard/heavy)
Bang – Mother/Bow to the King (USA hard/heavy)
Birth Control – Hoodoo Man (DEU hard rock/progrock/krautrock)
Black Sabbath - Vol.4 (25.září)
Blackwater Park – Dirty Box (DEU progrock, hardrock)
Bloodrock – Passage
Blue Öyster Cult – Blue Öyster Cult (16.ledna)
Blues Creation – Demon and Eleven Children
Bodkin – Bodkin (GBR hard rock)
Brainbox – Parts (NDL progrock/bluesrock)
Bram Stoker – Heavy Rock Spectacular (GBR heavy progrock)
Budgie - Squawk (1.září)
Buffalo – Dead Forever
Bull Angus – Free For All (USA hard rock)
Cactus – 'Ot 'n' Sweaty (USA hard rock)
Captain Beyond – Captain Beyond (USA psychedelický rock/progresivní rock)
Caravan – Waterloo Lily (GBR progrock)
Dark – Round The Edges (GBR psychedelický rock)
Deep Purple – Machine Head (25.března)
Dschinn – Dschinn (DEU hard rock)
Dust – Hard Attack (USA blues rock/hard rock)
Edgar Broughton Band – In Side Out (GBR psychedelický rock/hard rock)
Elf – Elf (USA blues rock/hard rock)
Elonkorjuu – Harvest Time (FIN hard rock/progrock)
Epitaph – Stop, Look and Listen (DEU hard rock/progrock)
Flamengo - Kuře v hodinkách (CZE hard rock)
Flower Travellin‘ Band (FTB) – Made in Japan (JAP - psychedelický rock/progrock/hard/heavy)
Free – Free at last (GBR blues rock/hard rock)
Freedom’s Children – Galactic Vibes
Frijid Pink - Earth Omen (USA psychedelický rock/blues rock/hard rock)
Genesis – Foxtrot (GBR progrock)
Gift – Gift (DEU hard/heavy)
Golden Earring – Together (NDL hard rock/prodresivní rock)
Gomorrha – I Turned to See Whose Voice It Was (DEU progrock/krautrock)
Grand Funk Railroad – Phoenix (USA hard rock)
Hard Stuff – Bulletproof (GBR hard rock)
Hawkwind - Doremi Fasol Latido (GBR hard rock/progrock/space rock)
Heavy Cruiser – Heavy Cruiser (USA heavy rock)
The Human Instinct - Snatmin Cuthin (NLZ blues rock/psychedelický rock)
Humble Pie - Smokin' (GBR hard rock/blues rock)
I Drive - I Drive (GBR psychedelický heavy rock)
Jacula – Tardo Pede in Magiam Versus (ITA progrock)
James Gang – Straight Shooter (USA hard rock)
James Gang – Passin' Thru (USA hard rock)
Jeff Beck Group – Jef Beck Group (GBR hard rock/blues rock)
Jeronimo – Time Ride (DEU hard rock)
Jerusalem – Jerusalem (GBR hard rock/heavy metal)
Jethro Tull – Thick as a Brick (GBR progrock)
Lincoln Street Exit – Plight of the Redman
Lucifer's Friend – Where the Groupies Killed the Blues (DEU hard rock/progresivní rock)
Mahogany Rush – Maxoom (CAN progrock/hardrock)
Master’s Apprentices – A Toast To Panama Red
Modulo 1000 – Nao Fale Com Paredes
Mott the Hoople – All the Young Dudes (GBR hard rock)
Nazareth – Exercises (GBR hard/heavy)
Nektar – A Tab in the Ocean (DEU progrock)
Night Sun – Mournin' (DEU progresivní hard/heavy)
November – 6:e November (SWE hard rock)
Odin – Odin (GBR hard rock/progresivní rock)
Omega – 200 évvel az utolsó háború után
Pax – May God and Your Will Land You and Your Soul Miles Away from Evil (PER hard rock)
Phafner – Overdrive (USA hard rock)
Pink Fairies – What a Bunch of Sweeties (GBR psychedelický rock/protopunk)
Pretty Things – Freeway Madness
Scorpions – Lonesome Crow
Slade – Slayed? (GBR glam/hard rock)
Speed, Glue & Shinki – Speed, Glue & Shinki (JPN psychedelický rock/protometal)
Stack Waddy – Bugger Off!
Steamhammer – Speech (GBR hard rock/blues rock)
Stray – Saturday Morning Pictures (GBR progrock/hard rock)
Styx – Styx I (USA hard rock/progresivní rock)
Sunday – Sunday (GBR progresivní rock/hard rock)
Tarkus – Tarkus (PER hard/heavy)
Thin Lizzy – Shades of a Blue Orphanage (10.března)
Titanic – Sea Wolf (NOR hard rock)
Toad – Tomorrow Blue (CHE hardrock/psychedelický rock)
Trapeze – You Are the Music…We’re Just the Band (GBR hard rock/blues rock/progrock)
T.Rex – The Slider (GBR glam rock)
Uriah Heep – Demons and Wizards (19.května)
Uriah Heep – The Magician's Birthday
Warhorse – Red Sea (GBR hard rock/progresivní rock)
Wild Turkey – Turkey (GBR hard rock)
Wishbone Ash – Argus (28.dubna)
Yes - Close to the Edge (13.září)
ZZ Top – Rio Grande Mud (4.dubna)
Československá scéna
Pražská skupina FLAMENGO vydává album Kuře v hodinkách
Kuře v hodinkách je jediné studiové dílo české rockové formace Flamengo. Toto LP je dodnes považováno za jednu z nejvýznamnějších nahrávek české rockové historie. Na jeho vzniku se významně podílel jako textař básník Josef Kainar. Nahrávání probíhalo od 28. října 1971 do 16. března 1972 v pražském studiu v Dejvicích. Vydání alba se podařilo prosadit mimo jiné díky Kainarově autorské účasti – napsal všechny texty kromě skladby "Stále dál", která je dílem Hynka Žalčíka.
Události podrobněji
AINIGMA
Tato německá parta působila v letech 1972 až 1974 a vydala jen jedno LP. Jejich zvuk byl drsný a ve skladbách často improvizovali. Hlavní vokalista Willy Klüter zároveň ovládal varhany, Wolfgang Netzer hrál na baskytaru i elektrickou kytaru a zpíval doprovodné vokály, zatímco Michael Klüter držel rytmus na bicí.
V době nahrávání jediného studiového počinu Diluvium byli muzikanti poměrně mladí a dnes je toto album vzácným sběratelským artiklem. LP vyšlo v reedici s bonusovou skladbou u vydavatelství Little Wing of Refugees a Amber Soundroom.
Toto uskupení je skvělou volbou pro fanoušky německého undergroundového rocku 70. let i pro sběratele vinylů.
Podrobnosti: Ainigma - Metal Music Archives
Diskografie (studiová alba):
Diluvium (1973)
BEDLAM
Bedlam (původně známá pod názvem The Beast) byla britská hardrocková formace, v níž působili zpěvák Frank Aiello (dříve ve Truth), kytarista Dave Ball (ze sestavy Procol Harum), baskytarista Dennis Ball (dříve v Long John Baldry) a bubeník Cozy Powell (dříve člen Jeff Beck Group).
Dave Ball vzpomíná: „No, stalo se, že Cozyho spolupráce s Jeffem Beckem skončila. Chtěl se připojit ke Spirit, ale pak navrhl, abychom obnovili naši spolupráci. Souhlasil jsem, že je to správně načasované, a tak jsme vzali Dennyho - který v té době hrál s Long Johnem Baldrym - a vymysleli jsme mazaný plán. Znali jsme se s Frankem Aiellem ze společných session - zpíval na několika Dennyho projektech - a v podstatě jsme si řekli OK - tohle je kapela a budeme si říkat The Beast. Malá odbočka - Beast bylo jméno staré dodávky A38 Davea Pegga. Dave působil ve Fairport Convention, Jethro Tull atd. a je to můj starý přítel. Takže jsme se domluvili s manažerem Jeffa Becka (další kretén, jak se později ukázalo) - koupili jsme spoustu Jeffova starého touringového vybavení a pustili se do zkoušení. V té chvíli - a když už jsme začali vytvářet plakáty a obal alba jako The Beast - nějaký chytrý manažer ve Státech prohlásil, že 'vlastní' jméno The Beast svého klienta (zřejmě hráče na klávesy) a že bychom mu buď mohli dát 50 000 dolarů za práva na jméno nebo dát jeho smutnému frajerovi s varhanami místo v kapele. Poslali jsme ho do prdele a změnili název na Bedlam. (To moc lidí neví).“
V roce 1973 natočili Bedlam své jediné stejnojmenné LP, které produkoval Felix Pappalardi (producent sestavy Cream a člen Mountain).
Formace se rozpadla v roce 1974.
Podrobnosti: Bedlam - Metal Music Archives
Diskografie (studiová alba):
Bedlam (1973)
BLEAK HOUSE
Bleak House byla britská heavymetalová formace ze St. Albans, založená již v roce 1972. Dříve vystupovali také pod jmény Rasputin, Rock Bottom či Ripper. Název Bleak House, pravděpodobně inspirovaný románem Charlese Dickense, začali používat až kolem roku 1977.
Vydali dvě EP, Rainbow Warrior (1980) a Lions in Winter (1982), v sestavě Bob Bonshor (kytara), Graham Killin (kytara), Graham Shaw (zpěv), Gez Turner (baskytara) a Roy Reed (bicí). V roce 1980 vyšlo i živé album, nahrané v Stonehouse v Hatfieldu dne 16. listopadu 1980.
Nejznámější je jejich skladba "Rainbow Warrior", která proslula díky podobnému motivu jako píseň "Welcome Home (Sanitarium)" od amerických thrashmetalových legend Metallica z roku 1986.
Po téměř čtyřicetileté pauze kapela oznámila, že se znovu sejde na jednorázovém koncertu festivalu Keep it True v německém Lauda-Königshofenu v roce 2021, který byl kvůli "pandemii COVID-19" následně odložen na rok 2022.
Podrobnosti: Bleak House - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Rainbow Warrior (1980, EP)
Lions in Winter (1982, EP)
BONFIRE
Bonfire (původně Cacumen) je německá hardrocková a heavymetalová formace, kterou založil Hans Ziller v roce 1972 v Ingolstadtu v Horním Bavorsku. V roce 1986 změnila parta název na Bonfire. V sestavě prošlo mnoho muzikantů, dnes je Hans Ziller jediným původním členem a držitelem práv k názvu 'Bonfire'.
Kapelu dali dohromady kytaristé a bratři Hans a Karel Zillerovi spolu s partou kamarádů. Název převzali ze školního testu, v překladu z latiny znamená 'vrchol hory'. Prvních šest let hráli převážně v malých sálech, ale v rodném městě si vybudovali solidní fanouškovskou základnu. Průlom nastal v roce 1978, kdy přijali za zpěváka Clause Lessmanna, Hansova spolužáka, který dříve působil v uskupeních Ginger a Sunset a proslul svým harmonickým hlasem, což skupině skvěle sedlo. V této sestavě měli šanci prorazit i mimo Ingolstadt.
V roce 1979 vydali singl "Riding Away" (na B-straně "Wintertale"). Využili této propagace a začali koncertovat v klubech, školách i na parkovištích. Fanouškovská základna rostla a Cacumen podepsali smlouvu s nezávislým vydavatelstvím. Debutové LP Cacumen vyšlo v roce 1981 a obsahovalo novou verzi "Riding Away", ovšem Karl Ziller mezitím kapelu opustil. Skupina pak spolupracovala s Hannsem Schmidtem-Theissenem, který vlastnil malé hudební studio a účinkoval na singlu "Riding Away" i na koncertech na klávesy. V roce 1982 v jeho rodgaušském studiu natočili desku Bad Widow.
Fanouškovská základna i počet koncertů rostly. V roce 1983 vystřídal Hanse Hauptmanna na baskytaře Robert Prskalowicz a vznikla nejslavnější sestava Cacumen, která nahrála třetí LP Down to Hell. Po podpisu smlouvy s BMG skupina prošla výraznou proměnou. Od března 1985 odešli Prskalowicz a Hans Forstner, protože se kapele nemohli věnovat naplno. Nahradili je Joerg Deisinger (dříve Rascal, Dynasty) na basu a bubeník Dominik Hülshorst ze Darxon. Formace změnila image a začala se stylizovat do běžné podoby hardrockových uskupení 80. let. BMG je také přinutilo změnit název, protože Cacumen bylo pro běžné posluchače těžké na vyslovení a málo prodejné. Po mozkové bouři padlo rozhodnutí přejmenovat se na Bonfire, což vstoupilo v platnost v květnu 1986.
První LP Bonfire vyšlo celosvětově v červnu 1986 pod názvem Don't Touch the Light. Během nahrávání dalšího materiálu byl v květnu 1987 Hülshorst pro hudební neshody propuštěn a kapela pokračovala jako kvartet při vydání Fireworks, na bicí hrál Ken Mary z americké heavymetalové party Fifth Angel. Existují dvě verze této desky: celosvětová a severoamerická, kde jsou na obalu všichni čtyři členové a která obsahuje skladbu "You Make Me Feel" z debutu.
Mezi druhým a třetím počinem prošli Bonfire mnoha změnami. I když Tommy Wagner hrál na bicí v televizním spotu, kapela potřebovala stabilního bubeníka. V prosinci 1987 se přidal Edgar Patrik (známý z Sinner, Samson a Tyran Pace). V červenci 1988 během turné Fireworks Tour odešel Maier kvůli revmatismu, který mu bránil v hře na kytaru. Nahradil ho Angel Schleifer, bývalý člen uskupení Doc Savage, Red Alert, Sinner, Mad Max, Pretty Maids a Helter Skelter. Turné pokračovalo a po jeho skončení začali pracovat na novém LP. Tehdy měl Hans Ziller problémy s nahrávací společností a managementem, částečně kvůli rodinným závazkům. V červnu 1989 byl po natočení Point Blank ze skupiny propuštěn, protože se nesoustředil na kapelu, a Bonfire pokračovali jako kvartet.
Navzdory rozchodu zůstalo mezi Lessmannem a Zillerem velké přátelství. Když Ziller založil vlastní hudební uskupení, Lessmann byl požádán, aby psal písně i zpíval. Politika nahrávací společnosti mu to ale neumožňovala, a tak Ziller musel najít náhradního zpěváka pro svou novou formaci EZ Livin'. Po mnoha pokusech prorazit na severoamerické scéně a po podle něj neuspokojivém čtvrtém studiovém počinu Knock Out ale Lessmann 25. září 1992 kapelu také opustil. Jeho oznámení nebylo pro zbytek party úplným šokem, ale postavilo je před dilema, kdo nastoupí na jeho místo. Jedním ze zpěváků, který vzbudil pozornost sestavy, byl Michael Bormann, jenž zpíval s Letter X a měl vlastní vedlejší uskupení Jaded Heart. Navíc dříve působil ve formacích High Voltage a J.R. Blackmore Group. I když byl ochoten zpívat s Bonfire, byl zavázán svým dalším dvěma projektem, takže kapela pokračovala v hledání.
Neúspěšný pokus najít zpěváka na plný úvazek vedl k tomu, že se Bormann v březnu 1993 přece jen stal novým frontmanem Bonfire a opustil Letter X, ačkoliv si udržel vlastní formaci Jaded Heart. Navzdory tomu však jejich nahrávací společnost odmítla vydat jakýkoli nový materiál, na kterém by nezpíval Lessmann, a navíc začal scénu ovládat grunge. Kapela cítila, že konec je na dohled, a vydala ještě živé album se záznamy koncertů z Point Blank Tour s Lessmannem. Album, na kterém zpíval Bormann, bylo odloženo (později však vyšlo jako bootleg s názvem Bonfire - End of an Era Demos). Bonfire naposledy vystoupili 29. července 1994, aniž by se oficiálně rozpadli.
Zatímco se Bonfire snažili pokračovat s novým zpěvákem, Lessmann a Ziller se v roce 1992 spojili a poté, co Hans Ziller rozpustil EZ Livin', vytvořili projekt Lessmann/Ziller. V roce 1993 vydali německy zpívané EP Glaub dran. Projekt měl omezený úspěch, ne však takový, jaký se původně očekával. V roce 1995 se z dvojice Lessmann/Ziller vyvinula formace Ex, v níž v květnu působili Joerg Deisinger na baskytaru a Dominik Hülshorst na bicí, což byl téměř reunion sestavy Bonfire z roku 1986. Ex byla sice dobrá kapela, ale Lessmann a Ziller si uvědomili, že jediným prostředkem, jak znovu získat staré fanoušky, je obnovit název Bonfire.
V roce 1996 se Lessmann a Ziller rozhodli zahájit soudní řízení, aby získali práva na jméno Bonfire i na hudbu z let 1986 až 1992. Dne 3. července byla vyplacena jednorázová platba posledním členům z roku 1994 a Lessmann a Ziller přejmenovali svůj projekt Ex na Bonfire. V roce 1997 přijali Chrise Lausmanna na kytaru a klávesy, Uweho Köhlera na basu a Jürgena Wiehlera na bicí. Ve stejném roce se dali znovu dohromady také Michael Bormann a Angel Schleifer a chtěli vydat odložené album Bonfire, které nahráli v roce 1993. Joerg Deisinger neměl zájem a Edgar Patrik měl jiné závazky, takže reunion se týkal pouze dua ve složení Bormann a Schleifer. Kvůli změně vlastníka názvu Bonfire se Bormann a Schleifer rozhodli, že si budou říkat Charade. Odložené album vyšlo v roce 1998 v Japonsku a stalo se velmi žádaným CD. Spolupráce Bormanna a Schleifera skončila v květnu 2011, vydali celkem dvě studiovky.
Základna fanoušků se rozrůstá a Bonfire překonávají popularitu z 80. let. V roce 2002 sestavu opustil Lausmann, ale to ji nezastavilo. V roce 2004, poté, co se jí podařilo získat práva na svůj materiál z doby před Bonfire, vydala kapela pětidílnou sérii CD s názvem The Early Days. Díly 1, 2 a 3 představovaly reedice desek Cacumen, čtvrtý díl album EZ Livin' a pátý díl album projektu Lessmann/Ziller, přičemž každý z nich obsahoval bonusový materiál. V roce 2006 oslavili dvacáté výročí a v roli spolukytaristy se objevil Chris Limburg z formací Vice, Wet Paint a Lustfinger. V roce 2008 vydali Bonfire studiovou nahrávku s názvem The Räuber, která se nesla v duchu rockové opery. Brzy poté vyšlo speciální DVD s operním představením, které obsahovalo také nové videoklipy k několika písním z alba, včetně remixované verze skladby "You Make Me Feel".
V roce 2009 se do uskupení vrátil další původní člen. Jürgen Wiehler kapelu nečekaně opustil a 15. ledna ho nahradil navrátivší se Dominik Hülshorst. Následoval dlouho očekávaný návrat na severoamerická pódia, když kapela 12. července vystoupila na festivalu Rocklahoma v Pryoru v americké Oklahomě. V roce 2010 Bonfire opět podepsali smlouvu s velkým vydavatelstvím, tentokrát s Universal Music, s nadějí, že se jim bude věnovat a propagovat je mnohem lépe než BMG v 80. letech. Bohužel tato spolupráce trvala jen několik měsíců. K mistrovství světa ve fotbale 2010 v Jihoafrické republice vydali singl "Deutsche National Hymne", který se udržel sedm týdnů v německé singlové hitparádě Top 50. V roce 2010 se kapela dostala do čela žebříčku nejprodávanějších singlů. V roce 2011 vydala skupina Branded, které se rovněž dostalo do německé albové hitparády. Následovalo vydání kompletního živého provedení alba Fireworks z roku 1987 s názvem Fireworks Still Alive. Pobyt Dominika Hülshorsta u Bonfire byl bohužel krátký, skončil v březnu 2012. Nahradil ho bubeník Gregorian Harry Reischmann.
Dne 11. ledna oznámil člen týmu pro styk s veřejností, že mezi dlouholetým zpěvákem Clausem Lessmannem a zakládajícím členem Zillerem došlo k neshodám, které vyústily v 'konec' kapely. Již dva dny předtím zveřejnil tuto zprávu web známý jako melodicrock.com s doplňující informací, že se zpěvu ujme bývalý frontman Accept a Bangalore Choir David Reece a nahraje se s uskupením nové album.
Stejný web napsal, že Lessmann a Chris Limburg již neměli chuť pokračovat a že sestavu se rozhodl opustit také Uwe Köhler, aby se mohl věnovat novému hudebnímu směru s jinou formací. Ziller chtěl dále spolupracovat s bubeníkem Harrym Reischmannem a tak najal Reeceho a také Ronnieho Parkese (basa) ze Seven Witches. Tito muzikanti v roce 2014 vystupovali společně jako EZ Livin', což byl Zillerův sólový projekt, zatímco Bonfire si dali pauzu. Novým druhým kytaristou Bonfire se stal Frank Pané, člen německé metalové party Solemnity a bývalý člen Red to Grey a Valley's Eve.
V roce 2016 oslavili Bonfire 30. výročí a zároveň vydali u nové dvojalbum Pearls. Na této nahrávce se objevily hity z minulosti formace, které byly znovu nahrány. Na začátku července však bylo překvapivě oznámeno, že se Reece a sestava vzájemně dohodli na rozchodu. Na uvolněné místo byl jako nový frontman oznámen Michael Bormann, který se však ke skupině mohl připojit až za několik měsíců. Mezitím za něj zaskočil Alexx Stahl z Purple Rising a Roxxcalibur, aby splnil závazky sestavy do Bormannova příchodu. Během této doby se ale uskupení nakonec shodlo na tom, že Stahl do vystoupení vkládá velké úsilí, a stal se na nějakou dobu zpěvákem na plný úvazek. Od roku 2022 s kapelou zpívá Dyan Mair.
Podrobnosti: Cacumen - Metal Archives
Podrobnosti: Bonfire - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Cacumen (1981, jako Cacumen)
Bad Widow (1983, jako Cacumen)
Down to Hell (1984, jako Cacumen)
Don't Touch the Light (1986)
Fireworks (1987)
Point Blank (1989)
Knock Out (1991)
Feels like Comin' Home (1996)
Freudenfeuer (1996)
Rebel Soul (1997)
Fuel to the Flames (1999)
Strike Ten (2001)
Free (2003)
Double X (2006)
The Räuber (2008)
Branded (2011)
Glörious (2015)
Byte the Bullet (2017)
Temple of Lies (2018)
Legends (2018)
Fistful of Fire (2020)
Roots (2021)
Don't Touch the Light MMXXIII (2023)
Fireworks MMXXIII (2023)
Point Blank MMXXIII (2023)
Higher Ground (2025)
DSCHINN
Dschinn byla německá hardrocková/heavy acid rocková formace, která vznikla jako reakce na beatlesáckou mánii, jež ovládla svět v 60. letech. Sestava začínala pod názvem The Hurricanes ve složení Bernd 'Capo' Capito (sólová kytara, zpěv), Peter 'Eddy' Lorenz (sólová kytara, rytmická kytara), Silvio Verfürth (baskytara, zpěv), Athanasios 'Jacky' Paltoglou (bicí, perkuse) a Uli Mund (bicí, perkuse). Ve své době spěšně bodovala na živých koncertech po celém Německu včetně proslulých beatových klubů, jako byl StarDust v Hamburku.
Všechna tato turné upoutala pozornost úspěšného podnikatele, který se stal jedním z největších fanoušků party a financoval několik singlů, ovšem pod podmínkou, že se uskupení přejmenuje na Dischas, pod kterým byly vydány tři singly včetně prvního "Here What I Say"/"Come Back To Me", jenž se skutečně dostal do první desítky rakouské singlové hitparády. Bohužel formace nedokázala pokračovat v nastoleném tempu a zcela změnila svůj herní plán, protože poprockový beat a mod styly 60. let rychle vycházely z módy.
Parta nejenže změnila svůj zvuk na progresivnější styl heavy psych, ale přijala i tajemnější přezdívku Dschinn, což je v koránu a muslimských tradicích duch, jenž na sebe často dokáže vzít lidskou nebo zvířecí podobu a vykonávat nadpřirozený vliv na člověka. Stejně tak uskupení vyvinulo sofistikovanější zvuk, a ačkoli bylo řazeno do světa raného krautrocku, ve skutečnosti byla hardrockovým bandem s vlivy těžkého psycha z konce 60. let. Kolekce vydaná v roce 1972 nesla stejnojmenný název a měla tripový obal ve stylu Dalího; obsahovala devět vokálně orientovaných skladeb, v nichž se objevovaly těžké bluesové kytarové riffy, svalnaté basové linky, složité zvuky bicích a dokonce i jeden nebo dva party harmoniky.
Na rozdíl od většiny německých krautrockových umělců, kteří se dostávali do zóny soumraku s podivnými tripovými zvuky určenými pro cestu do vesmíru a dál, Dschinn se drželi mnohem více při zemi a ve skutečnosti zněli mnohem více jako anglo-americký hardrockový band s texty o svobodě, lásce a dalších každodenních záležitostech. Dalším výrazným prvkem byl vokální styl Petera Lorenze, který zněl jako exotičtější verze Burtona Cummingse z The Guess Who, jen s mírným přízvukem. Samotná formace jako by si vzala pár tipů od uskupení jako The Guess Who nebo Grand Funk Railroad a zjevně hledala inspiraci v anglicky mluvícím světě.
Podrobnosti: Dschinn - Metal Music Archives
Diskografie (studiová alba):
Dschinn (1972)
GEORDIE
Geordie je britské rockové uskupení z Newcastle upon Tyne (odtud pocházejí i pozdější black metaloví divočáci Venom), které se v 70. letech 20. století proslavilo například písněmi "Don't Do That", "All Because of You", "Can You Do It", "Electric Lady" nebo "Goodbye Love". Členy původní sestavy z roku 1972 byli: Vic Malcolm (kytara), Tom Hill (basovka), Brian Gibson (bicí) a Brian Johnson (zpěv).
V prosinci 1972 se jejich první singl "Don't Do That" dostal do Top 40 britské singlové hitparády a hned v březnu následujícího roku vydali Geordie u vydavatelství EMI debutové studiové LP Hope You Like It. Snažili se konkurovat takovým britským glamrockovým uskupením, jako jsou Slade a Sweet (Geordie podpořili první jmenovanou partu na britském turné, stejně jako druhou jmenovanou na koncertě v londýnském Rainbow Clubu v březnu 1973) s písněmi "All Because of You" (Top 10 v dubnu 1973) nebo "Can You Do It" (Top 20 v červenci 1973). Měli také několik vystoupení v televizi BBC, včetně 15 účastí v pořadu Top of the Pops.
Na počátku 70. let Geordie pravidelně koncertoval v Austrálii a díky spojení s Newcastlem si získal oblibu v Newcastlu v Novém Jižním Walesu, kde se také vysílala píseň "Geordie's Lost his Liggie". Byli jednou z pravidelných koncertních formací, které hrály v 'art deco' divadle Savoy Theatre v Lambtonu. Jejich druhé LP Don't Be Fooled by the Name z roku 1974 ale žádný hit nepřineslo...
Po albu Save the World z roku 1976 zpěvák Brian Johnson odešel na sólovou dráhu. Následující počin No Good Woman z roku 1978 se skládal ze tří dosud nevydaných skladeb s Johnsonem a nového materiálu, který Malcolm nahrál s budoucím klávesistou Dire Straits Alanem Clarkem, zpěvákem Davem Ditchburnem, baskytaristou Frankem Gibbonem a bubeníkem Georgem Deftym. Johnson mezitím začal vystupovat jako Geordie v nové sestavě, někdy také nazývané 'Geordie II', v níž byl jediným původním členem. Uskupení podepsalo v roce 1980 nahrávací smlouvu, ale nakonec se rozpadlo na jaře téhož roku, kdy Johnson nahradil tragicky zesnulého Bona Scotta v AC/DC.
V roce 1982 se původní členové bez Johnsona znovu seskupili jako kvintet s novým zpěvákem Robem Turnbullem a dalším kytaristou Davidem Stephensonem a v roce 1983 nahráli album s názvem No Sweat. Počínek vyšel u nezávislé heavymetalové nahrávací společnosti Neat Records. Byl kladně hodnocen kritikou, ale nezaznamenal žádný větší úspěch. Mezi lety 1985 a 1986 Malcolm, Gibson a Stephenson odešli a nová sestava následně změnila název na Powerhouse, vydala eponymní LP a poté to opět zabalila.
Na konci roku 2001, během přestávky AC/DC, uspořádal Johnson se sestavou Geordie z let 1977–80 jednorázový reunion s krátkým turné po Velké Británii. Hráli převážně hardrockové coververze a byli známí jako Geordie II.
Dva z původních zakládajících členů, baskytarista Tom Hill a bubeník Brian Gibson, obnovili v roce 2018 Geordie v nové sestavě, ve které zpíval Mark Wright a na kytaru hrál Steve Dawson z Animals II. V lednu 2022 se zpěvu ujal Terry Slesser z kapely Back Street Crawler. Původní kytarista Vic Malcolm se na partě stále podílí pouze jako autor písní. Skupina spustila kanál na YouTube s oznámením o reformě. Následně byl vydán nový materiál s Terrym, který je k dispozici na většině streamovacích platforem. Oficiální webové stránky kapely spatřily světlo světa počátkem roku 2023.
Podrobnosti: Geordie - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Hope You Like It (1973)
Don't Be Fooled by the Name (1974)
Save the World (1976)
No Good Woman (1978)
No Sweat (1983)
THE HANDSOME BEASTS
Parta The Handsome Beasts, v čele se zpěvákem Garrym Dallowayem (podle časopisu Kerrang! přezdívaným 'originální tlustý bastard'), se po založení v roce 1972 rychle stala v rodném Birminghamu a jeho okolí místními hrdiny. Paul Birch, který kapelu hodnotil velmi kladně, se snažil získat nahrávací smlouvu a ptal se mnoha velkých vydavatelství, zda by nebyl o jejich muziku zájem. Zájem nebyl, a tak založil vlastní label, u kterého počátkem roku 1980 skupina vydala první singl "All riot now" / "The Mark of the Beast" a ještě téhož roku i EP Breaker.
V roce 1981 Dalloway, baskytarista Steve Hough, kytarista Phil Aston a bubeník Pete Malbasa odehráli další koncerty v oblasti Midlands a nahráli debutové LP Beastiality (v té době už Astona nahradil Paul Robins). Deska s pobuřujícím, ale vtipným obalem (album je nechvalně známé tím, že se objevilo na několika seznamech 'Nejhorší obal alba všech dob') ukázalo, že po hudební stránce 'bestie' do svého masitého metalového zvuku stále včleňují masivní bluesové vlivy. Byla však škoda, že album obsahovalo pouze čtyři nové písně ("David's Song", "Another Day", "Tearing me Apart" a "High Speed"), protože zbytek materiálu byl již známý ze singlů. Když ale NWOBHM v polovině 80. let ztratila na síle, sestava se rozpadla.
V roce 1990 Garry reformoval uskupení s kytaristou Mazem Matrenkem a Rayem Richmanem na bicí a vydal studiovku The Beasts Within. V 90. letech pak bylo nahráno ještě další LP s názvem Little Sister, které ale nikdy nevyšlo.
V roce 2004 formace v nové sestavě Garry (zpěv), Ray Richman (bicí), Alan Nyland (kytara), Mark Boreland (kytara) a Sean Brennan (baskytara) vydala album 04. V roce 2005 Ray Richman odešel a na bicí ho nahradil Mick Roobottom.
Garry bohužel zemřel 20. srpna 2006, krátce po nahrání další studiovky, na infarkt. Zbytek party tehdy nevěděl, co má dělat, dokud si nevzpomněl, že o 18 měsíců dříve Garry při sledování frontmana (Simona Halla) místní coververzní kapely (Beholder) řekl: „Když to přišpendlím, tak to je ten, koho chcete.“
Krátce po Garryho smrti tedy uskupení oslovilo Simona, zda by nezastoupil na několika koncertech pořádaných na Garryho památku. Akce dopadly tak dobře, že se kapela rozhodla, že Garry měl pravdu a že je to ten pravý, koho chtějí, a tak Simona požádala, aby se připojil natrvalo. Garryho poslední LP nakonec vyšlo v červnu 2007 a jmenovalo se Rock And A Hard Place.
Simon formaci opustil koncem roku 2007 a krátce po něm odešel také Si Fielding (baskytarista z Beholder, který se ke kapele připojil předtím, než v létě 2007 vyšla deska The Rock and Blues). V prosinci 2007 uskupení našlo nového frontmana v podobě Rockyho Shadese, známého zpěváka legendárních Wrathchild, který s nimi v dobách Heavy Metal Records spolupracoval u vydavatelství, a baskytaristu Shawna Tilla, Micksova kamaráda, který posledních pár let vedl tribute kapelu Motörhead s názvem Motorkill.
Podrobnosti: The Handsome Beasts - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Beastiality (1981)
The Beast Within (1990)
04 (2004)
Rock and a Hard Place (2007)
Filthy Lucre (2010)
HEAVY CRUISER
Projekt Heavy Cruiser vznikl během studiových nahrávek uskupení Mama Lion, které vedli Neil Merryweather a Lynn Carey.
Společnost Artie Ripp's Family Productions Neilu ve studiu vždy umožňovala jamovat, experimentovat a nahrávat všechny skvělé nápady a písně, které ho napadaly. Díky této tvůrčí svobodě se během jamovacích sezení sestavy Mama Lion zrodil také vedlejší projekt Heavy Cruiser.
Původní myšlenka byla provozovat obě formace současně s tím, že Lynn Carey nebude mít u Heavy Cruiser hlavní slovo, ale bude poskytovat vokály a pomáhat s psaním skladeb. Silné coververze rockových klasik jako "C'mon Everybody" nebo "Louie Louie" ukazují, že se parta ve studiu hodně bavila, a byl zde prostor i pro experimentálnější polohy jako ve skladbě "Miracles Of Pure Device".
Podrobnosti: Heavy Cruiser - Metal Music Archives
Diskografie (studiová alba):
Heavy Cruiser (1972)
Lucky Dog (1973)
HEAVY METAL KIDS
Hudební uskupení Heavy Metal Kids vzniklo v roce 1972 v Londýně sloučením dvou předchozích formací Heaven a Biggles. Název převzali od gangu pouličních dětí, který se objevil v románu Williama S. Burroughse Nova Express. Původní sestavu před nahráváním tvořili Mickey Waller (kytara), Ronnie Thomas (baskytara, doprovodné vokály), Gary Holton (zpěv), Keith Boyce (bicí) a Cosmo (kytara). Byli první podepsanou skupinou nové londýnské pobočky Atlantic Records, protože si jich všiml její A&R manažer Dave Dee. V roce 1973 se k nim připojil klávesista Danny Peyronel.
V lednu 1974 nahráli v Olympic Studios své první, stejnojmenné studiové dílo, které produkoval Dave Dee a inženýrsky se na něm podílel Phil Chapman. Mickey Waller kapelu opustil krátce předtím, než se v lednu 1975 vydali do Basing Street Studios na Islandu nahrávat následné LP Anvil Chorus, jež produkoval Andy Johns. V té době odešel Danny Peyronel k UFO a nahradil ho John Sinclair. Krátce poté Cosma vystřídal Barry Paul a formace se přesunula do RAK Records, kde v Château du Regard v severní Francii nahrála desku Kitsch. Tu produkoval Mickey Most. John Sinclair poté odešel k Uriah Heep a jeho místo zaujal Jay Williams. Také bubeník Keith Boyce odešel, a to bylo nahrazeno Ricky Squiresem, který dříve působil ve skupině dEAd ENd KIdS.
Po Holtonově úmrtí v roce 1985 se sestava na dlouhou dobu odmlčela, až v roce 2002 nahrála nové album Hit the Right Button, které vyšlo v roce 2003 a na němž se podíleli Peyronel, nyní jako zpěvák a klávesista, Ronnie Thomas, Keith Boyce, Marco Barusso (kytara) a Marco Guarnerio (kytara). Studiová nahrávka produkovaná Barussem sklidila úspěch u kritiků a Heavy Metal Kids 'dvacátého století se vydali na sérii turné po Velké Británii a Evropě. Na začátku roku 2008 vyšla u Angel Air Records také speciální edice alba. Pod názvem Hit The Right Button Plus obsahovalo CD čtyři jejich skladby, které hráli živě v Londýně a Miláně v letech 2003 až 2005 jako bonusové nahrávky, a také kompletně přepracovaný obal.
V říjnu 2008, nyní s Matteem Salvadorim, který nahradil Guarneria, se Heavy Metal Kids odebrali do milánského studia Massive Arts, kde vznikly první nahrávky plánovaného studiového počinu. Barusso pracoval se Salvadorim a Peyronelem téměř dva roky, ale deska nebyla nikdy dokončena. V srpnu 2010 Peyronel skupinu opustil a krátce poté byl jako nový zpěvák představen herec John Altman, přítel původního frontmana Holtona (objevil se s ním ve filmu Quadrophenia).
Na začátku roku 2011 John Altman oznámil, že z kapely odchází, aby se mohl věnovat svým dalším závazkům. Ke kapele se poté na několik koncertů připojil frontman L.A. Guns Phil Lewis. Pokračovali ve čtyřčlenném složení, přičemž zpěvu se ujal Justin McConville. V roce 2012 opustil sestavu Ronnie Thomas, kterého nahradil Ronnie Garrity, a to až do srpna 2015, kdy byl na baskytaru a doprovodné vokály angažován PJ Phillips.
Podrobnosti: Heavy Metal Kida - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Heavy Metal Kids (1974)
Anvil Chorus (1975)
Kitsch (1976)
Hit the Right Button (2003)
JERUSALEM
Pětičlenná britská formace, založená v roce 1972, koncertovala po celé Evropě a sdílela pódia s legendárními soubory jako Black Sabbath, Deep Purple, Uriah Heep nebo Status Quo. Hráli také na významných evropských festivalech. Ještě v roce 1972 vydali u Deram Records jedno celosvětově známé album, které produkoval Ian Gillan ze Deep Purple. To bylo bohužel vše, jedinou další jejich nahrávkou v tomto desetiletí byl sedmipalcový singl se skladbami "Kamikaze Moth" a "Frustration".
Ačkoli Jerusalem podepsali smlouvu s Deramem, chtěl je také Nick Mobbs, šéf vydavatelství EMI Harvest Records, který se později stal vedoucím A&R EMI a byl prvním, kdo podepsal kontrakt se Sex Pistols. Zakladatelé souboru Paul Dean a Ray Sparrow nakonec skupinu rozdělili a společně s Bobem Cookem založili trojici Pussy, která u Deramu vydala singl "Feline Woman". Debutové dílo Jerusalem bylo znovu vydáno společností Universal jako japonské CD (2005) a stalo se dostupným také na mnoha internetových stránkách s rockovou hudbou.
V roce 2007 Dean prozradil, že původní vícestopé mastery desky budou remasterovány, znovu smíchány a opět vydány v lednu 2009. Album i singl budou k dispozici na CD a vinylu, vydá je Rockadrome Records a budou obsahovat další materiály, jako jsou bonusové skladby, blog, historie atd. CD vyšlo v roce 2009, vinyl v roce 2011 a vůbec první vydání alba Pussy (CD) vyšlo v roce 2012, vše u Rockadrome Records.
Ian Gillan o souboru a práci na albu prohlásil (poznámka na zadní straně obalu desky): „Tohle je první album Jerusalem, kapely, která mě velmi vzrušuje; je drsná, syrová a doomová, s vlastní silnou identitou. Jelikož jsou mladí a trochu nezkušení, neřídí se mnoha pravidly, takže jejich materiál je téměř syrový - ale přesto obsahově nesmírně silný. Věřím, že kdykoli je to možné, měla by být zaznamenána tvorba autorů a hráčů v jejich formativním stádiu; než se dostaví zábrany a sebeuvědomění, než opadne oheň a agrese a dokud ještě vstřebávají vlivy a dělají věci, které by ostatní mohli považovat za 'uncool'. A hlavně dříve, než se u nich rozvine ta samolibá strnulost, která tolik lidí trápí. Doufám, že nic z toho se Jerusalem nestane, na to si budeme muset počkat, tohle album je jen pro jistotu. Doufám, že se vám bude líbit stejně jako mě.“
Podrobnosti: Jerusalem - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Jerusalem (1972)
Escalator (2009)
MAX WEBSTER
Max Webster byla kanadská hardrocková parta založená v Torontu v roce 1972. Skupina dosáhla značného úspěchu v domovské Kanadě, kde vydala několik nejprodávanějších studiových počinů, a zaznamenala i menší úspěch ve Velké Británii. Po jejím rozpadu v roce 1981 se zakladatel Kim Mitchell věnoval v Kanadě dlouhé a úspěšné sólové kariéře. Dne 28. září 2023 byli Max Webster uvedeni na kanadský chodník slávy během slavnostního ceremoniálu v Massey Hall v Torontu.
Původní sestavu tvořili na prvních koncertech v prosinci 1972 kytarista a zpěvák Kim Mitchell, baskytarista Mike Tilka a bubeník Phil Trudell. Ze začátku se formace krátce jmenovala Stinky, poté Special Delivery a počátkem roku 1973 se ustálil název Max Webster. V té době se díky klávesákovi Jimu Brutonovi rozšířila sestava na kvarteto.
V dubnu 1973 nahradil Trudella Paul Kersey a v únoru 1974 Brutona Terry Watkinson. V roce 1975 podepsali Max Webster smlouvu se společností SRO Management a o rok později vydali debutový eponymní počin, který spoluprodukoval Terry Brown. Kapela si na torontské barové scéně rychle získala pověst díky svému humoru, pódiové šou a repertoáru zahrnujícímu covery Jethro Tull, Franka Zappy a skladby se širokou škálou žánrů. Sestava Mitchell/Tilka/Kersey/Watkinson byla nejdéle fungující v historii uskupení a do roku 1976 měla ve svém katalogu více než 50 původních písní.
Po kanadském turné, kde předskakovali Rush, Kersey kapelu opustil a nahradil ho Gary McCracken. Po nahrávání a turné k druhému albu High Class in Borrowed Shoes (1977) odešel i Tilka, kterého nahradil Dave Myles (ačkoli první Mitchellovou volbou byl Billy Sheehan, který dělal předprodukci dalšího studiového počinu). Myles hrál s Mitchellem i McCrackenem v řadě formací z doby před Max Webster.
Od poloviny 70. let do začátku 80. let kapela intenzivně koncertovala, obvykle odehrála 200–250 koncertů ročně v barech, na středních školách, v divadlech a arénách. Předskakovala spoustě známých uskupení, do roku 1978 byla headlinerem na většině velkých kanadských pódií a společně s Rush pokračovala v rozsáhlých turné i mimo Kanadu.
Třetí nahrávku, Mutiny Up My Sleeve (1978), produkovala sestava společně s Terrym Brownem a nyní již bývalým baskytaristou Mikem Tilkou. Sestava Mitchell/Watkinson/McCracken/Myles vydržela až do čtvrtého alba A Million Vacations a následného živáku Live Magnetic Air, která obě vyšla v roce 1979 (pro druhé jmenované se kapela opět spojila s Brownem). Jejich desky se staly v Kanadě stálicemi FM rádií a A Million Vacations bylo prvním počinem, z něhož vzešel hit, který se objevil v kanadské Top 100.
Max Webster se dočkali mezinárodního uznání, v roce 1979 absolvovali turné po Velké Británii a Evropě jako doprovod formace Rush a odehráli úspěšná vystoupení ve slavném londýnském klubu Marquee. Jejich kariéra se však zastavila, když americký label Capitol Records odmítl financovat následné evropské turné. Kapela se do Velké Británie vrátila o více než rok později, ale špatný prodej vstupenek kvůli nedostatečné propagaci vedl ke zrušení většiny koncertů a uskutečnily se pouze dva koncerty s Black Sabbath.
Před nahráváním pátého a posledního studiového počinu Universal Juveniles (1980) Watkinson z uskupení odešel a kapela zůstala ve složení Mitchell, McCracken a Myles. Deska byla nahrána za pomoci session hudebníků Davida Stonea (který s kapelou také krátce koncertoval) a Douga Rileyho. Myles odešel ihned po nahrání, takže jedinými členy zůstali Mitchell a McCracken. Mitchell brzy sestavil novou koncertní sestavu s Mikem Gingrichem na baskytaru, Gregem Chaddem na klávesy a Stevem McMurrayem na druhou kytaru. Watkinson se nakonec v prosinci 1980 znovu připojil jako placený člen na turné, ale Mitchell se rozhodl partu rozpustit po koncertě na podporu Rush v Memphisu, Tennessee, 16. dubna 1981, což zdůvodnil především vyčerpáním a nedostatkem podpory vydavatelství.
Kapela se znovu sešla v roce 1990 na koncertě při udílení hudebních cen v Torontu v sestavě Kim Mitchell, Terry Watkinson, Mike Tilka a Gary McCracken. V letech 1995–96 uspořádal Max Webster řádné reunionové turné, na němž se místo Tilky připojil jako baskytarista dlouholetý Mitchellův spolupracovník Peter Fredette. 24. května 2007 se v rámci koncertu k 30. výročí založení Q107 a živého rozhlasového speciálu v torontském klubu 'The Docks' sešla sestava Mitchell/Watkinson/Tilka/McCracken, aby odehrála jednorázový koncert.
Podrobnosti: Max Webster - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Max Webster (1976)
High Class in Borrowed Shoes (1977)
Mutiny Up My Sleeve (1978)
A Million Vacations (1979)
Universal Juveniles (1980)
PRIMEVIL
Primevil byla americká rocková formace ze 70. let 20. století. V roce 1972 nahráli svůj jediný singl "Too Dead To Live". Jejich jediná deska Smokin' Bats at Campton's byla popsána jako 'bona fide stoner rockový prubířský kámen'. Původně vyšla v roce 1974 a znovu byla vydána na CD v roce 2006. Vydavatelství Cleopatra Records uvedlo první oficiální americké reedice na kompaktním disku v prosinci 2023 a na vinylu v lednu 2024.
V roce 2007 byla parta zmíněna v článku časopisu Classic Rock s názvem 'Ztracení průkopníci heavy metalu'.
Hlavní kytarista a vůdčí postava Jay Wilfong se v roce 1980 vrátil s bluesovým power-triem Buccaneer, které v témže roce vydalo jedno vlastnoručně produkované album. Hlavní zpěvák Dave Campton, narozený 3. října 1953, zemřel po krátké nemoci 27. září 2023 ve věku 70 let.
Sestava:Podrobnosti: Primevil - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Smokin' Bats at Campton's (1974)
RESURRECTION BAND
Resurrection Band, známá také jako Rez Band nebo REZ, byla křesťanská rocková parta založená v roce 1972. Byla součástí křesťanského společenství Jesus People USA v Chicagu a většina jejích členů v tomto uskupení působí dodnes. Tato sestava, známá svou směsí blues-rocku a hard rocku, je považována za jednoho z předchůdců žánru křesťanského metalu. Christianity Today ji označil za 'nejvlivnější kapelu v dějinách křesťanské hudby'. Největší popularitě se těšili na počátku 80. let, ale i později v tomto desetiletí zaznamenali určitý úspěch, když se jejich dva videoklipy objevily na MTV. Skupina, kterou vedl manželský pár Glenn a Wendi Kaiserovi, se ve svých textech zabývala různými společenskými neduhy.
Formace původně vystupovala pod názvem Charity a byla spojena s komunitou Jesus People Milwaukee. Když se společenství rozdělilo na čtyři uskupení, z jedné části vznikl 'Jesus People USA Traveling Team', který působil především na Floridě. Před přesídlením do Chicaga změnila sestava, jež se stala hlavní složkou společenství, název na Resurrection Band. Po příjezdu do Chicaga kapela nahrála dvě samostatné kazety, které rozdávala po svých koncertech. První kazeta, Music to Raise the Dead, obsahovala jejich hardrockové skladby, zatímco druhá, All Your Life, pouze akustická čísla. Ta odrážela folkově orientované sety, které hráli na konzervativnějších místech, jako jsou domovy důchodců a kostely. Církve byly hluboce skeptické vůči křesťanskému rocku, zejména tomu na pomezí heavy metalu, na který se Resurrection Band specializovali.
O čtyři roky později nahráli během dvoutýdenního maratonu celonočních sezení díky daru 8000 dolarů od přítele své první studiové dílo Awaiting Your Reply. Přestože bylo album hotovo včetně obalu, žádná křesťanská nahrávací společnost nechtěla riskovat jeho vydání, protože hudba inspirovaná kapelami Led Zeppelin a Jefferson Airplane byla v té době považována za příliš kontroverzní pro křesťanský trh. Star Song Records byli varováni dalšími vedoucími pracovníky v oblasti gospelové hudby, ale maličké vydavatelství nemělo co ztratit, a tak s kapelou podepsalo smlouvu a vydalo desku v původní podobě. K překvapení všech se album stalo velkým hitem na křesťanském trhu a dostalo se na 6. místo v žebříčku prodejnosti gospelových alb. Ačkoli bylo dílo v té době mnohými kritiky nepochopeno, v posledních letech bylo přehodnoceno a v knize The 100 Greatest Albums in Christian Music z roku 2001 je uvedeno na 91. místě.
Na úspěch debutu navázalo uskupení deskou Rainbow's End, která pokračovala ve stejném progresivním hardrockovém/metalovém duchu. Ačkoli byla formace s tímto počinem spokojena, Star Song nikoli, a proto byla kapela krátce po vydání nucena najít jiné vydavatelství. Rainbow's End je významné tím, že se jedná o první album americké rockové sestavy, které se vyjadřuje k rasistickému systému apartheidu v Jihoafrické republice, a to celý rok předtím, než na tuto problematiku upozornil svět Peter Gabriel svou klasickou písní "Biko". Ostatně Resurrection Band se nejvíce proslavili tím, že ve své tvorbě upozorňovali na různé politické neduhy, od zla vojensko-průmyslového komplexu po zhoubný vliv amerického materialismu, rasismu, bezdomovectví, AIDS, drogové závislosti, prostituce a mnoha dalších problémů, s nimiž se kapela osobně potýkala při službě městské komunitě v Chicagu.
Jakmile formace podepsala smlouvu s Light Records, zbavila se prvků progresivního rocku a přešla k rádiově přívětivějšímu hardrockovému a metalovému zvuku. Jak Colours z roku 1980, tak Mommy Don't Love Daddy Anymore z roku 1981, byla solidní díla, která se střídavě zabývala většími společenskými problémy, jako je chudoba a rozvod, stejně jako osobními duchovními otázkami spásy a učednictví. Zatímco mainstreamový křesťanský tisk se teprve přizpůsoboval myšlence křesťanského hard rocku, obě nahrávky byly vysoce hodnoceny alternativními křesťanskými hudebními novinami a jejich přední publikace Harvest Rock Syndicate udělila oběma pět hvězdiček.
Ve snaze efektivněji hospodařit s penězi si Resurrection Band postavili vlastní nahrávací studio v centru své komunity, kterému se později začalo přezdívat 'Tone Zone'. Ačkoli bylo studio postaveno s minimálním rozpočtem (v jeho rané inkarnaci byly na stěnách staré matrace), kapela v něm v létě 1982 nahrála další album D.M.Z.. Tento počin, přechodného charakteru, byl z poloviny inspirován hardrockem skupiny Van Halen, zatímco druhá polovina byla ovlivněna novou vlnou, kontroverzním hudebním směrem, který kapela s větší razancí prosazovala na dalších deskách. Rozdvojená osobnost díla nebyla kritikou přijata dobře, ačkoli na něm vznikly dvě skladby, které se na dlouhá léta staly koncertními stálicemi: "Military Man" a "White Noise".
Tyto skladby se znovu objevily na dalším studiovém počinu formace, Live Bootleg, živém albu nahraném před nadšeným místním publikem v Odeu ve Villa Parku v IL v říjnu 1983. Šlo o první vydání kapely pod křídly Sparrow Records, jedné z největších a nejúspěšnějších křesťanských nahrávacích společností, která se tehdy snažila podepsat smlouvy s více křesťanskými soubory zaměřenými na službu. Live Bootleg bylo prvním albem, které vyšlo pod zkráceným názvem Rez Band, což je hovorový výraz vytvořený fanoušky.
Po řadě úspěšných turné po Spojených státech a Evropě na počátku 80. let s různými křesťanskými hardrockovými formacemi – včetně významného koncertního putování se švédským kvartetem Jerusalem v roce 1982 – byla parta Rez Band fanoušky i hudebními kritiky považována za přední křesťanskou hardrockovou sestavu. Když ale Rez Band koncem roku 1984 vydali desku Hostage, posluchači byli zcela zaskočeni. Umírněně klávesové LP odráželo rostoucí zájem souboru o hudbu nové vlny, přičemž první singl "S.O.S." neobsahoval téměř žádnou kytaru. Skladba vystřelila na vrchol křesťanského rockového singlového žebříčku, kde se udržela několik týdnů, a tím parta přilákala zcela nové publikum. Přesto byl tento krok kontroverzní a reakce kritiků velmi rozpolcené.
Rez Band však svůj hardrockový zvuk zcela neopustili. Další singl, "Crimes", který nazpívala Wendi Kaiserová, je tradičním headbangingovým číslem o násilí v centru měst, což je téma, které členové sestavy a komunita Jesus People USA znají z první ruky. Ještě větší popularitu si skladba získala v křesťanských rádiích a vysílala se i na některých mainstreamových rockových stanicích, a to díky videoklipu, který jako jeden z prvních z oblasti současné křesťanské hudby odvysílala MTV. Tato krátká ochutnávka mainstreamového úspěchu měla zásadní vliv na další LP party Between Heaven 'N Hell, které se zbavilo většiny novovlnných stylů z alba Hostage ve prospěch rádiově přívětivého hard rocku. Uskupení ještě více zkrátilo svou přezdívku na REZ a využilo toho, že o distribuci Sparrow se nyní stará Capitol Records. Ačkoli texty na desce reprezentují silný křesťanský světonázor, explicitní odkazy na Boha nebo Ježíše téměř neexistovaly. Jako první singl byl vybrán chytlavý track "Love Comes Down", jehož videoklip byl mnohem vybroušenější a v důsledku toho se mu dostalo mnohem většího vysílacího času na MTV. Ohledně této konkrétní skladby se vedly spory, protože kytarový riff je téměř stejný jako v písni "Whole Lotta Rosie" od AC/DC.
Trvalo tři roky, než se REZ vrátili do studia, aby nahráli další počin, a během té doby se v současném křesťanském hudebním průmyslu mnohé změnilo. REZ už nebyli dominantní silou křesťanského rocku; místo toho na scénu vtrhli Stryper v celé své žlutočerné kráse a v roce 1986 přinesli křesťanský metal do hlavního proudu s albem To Hell with the Devil, kterého se prodaly miliony kusů a díky němuž se sestava stala stálicí MTV. Amy Grantová získala ve stejném roce svůj první americký popový hit číslo 1 s písní "The Next Time I Fall", duetem s bývalým zpěvákem souboru Chicago Peterem Ceterou. I křesťanská alternativní hudba pronikla do mainstreamu, když The 77s podepsali smlouvu s Island Records a jejich stejnojmenné LP získalo příznivou recenzi v magazínu Rolling Stone. V tomto období navíc komunita Jesus People USA založila každoroční festival Cornerstone, který měl sloužit jako odrazový můstek k úspěchu v mainstreamu pro budoucí křesťanské umělce, jako jsou Sixpence None the Richer a P.O.D.. V této době se změnila i sestava formace REZ. Baskytarista Jim Denton odešel na teologický seminář a nahradil ho dlouholetý bedňák a skladatel Roy Montroy, který se brzy stal hlavní tvůrčí silou bandu.
Ačkoli skupina zůstala mimo mainstream, přesto se více zajímala o to, jak pomocí své hudby "jasně promlouvat k nekřesťanům o Boží realitě a ke křesťanům o jejich odpovědnosti vůči zneuznaným a zraněným ve světě kolem nich". Za tímto účelem se v roce 1988 vrátila do studia a výsledkem bylo LP Silence Screams, hybrid blues, hard rocku a heavy metalu, který sloužil jako hudební předloha pro všechny jejich následující desky. Album je unikátní také tím, že jako první vyšlo na vlastní značce Grrr Records, což je slovní hříčka s Myrrh Records, v té době nejúspěšnějším vydavatelstvím současného křesťanského hudebního průmyslu.
Kreativně povzbuzená kapela vydávala nové studiové nahrávky v průměru každých 18 měsíců. Innocent Blood, Civil Rites a Reach of Love pokračovaly ve formuli, která byla započata na Silence Screams. Každá deska se zabývala aktuálními společenskými a duchovními tématy a každé vydání obsahovalo více a více bluesových vlivů díky zpěvákovi Glennu Kaiserovi, který začínal novou kariéru bluesového umělce mimo REZ. Vzhledem k tomu, že Kaiser se více věnoval své sólové tvorbě, Roy Montroy se začal více podílet na tvorbě a na albu Reach of Love napsal všechny skladby, což se dosud žádnému členu sestavy nepodařilo. Nejen mezi hudebními kritiky, ale i v samotné kapele však sílil pocit, že vzorec se vyčerpal a že REZ upadli do tvůrčí rutiny. V důsledku toho poprvé v historii sáhli pro inspiraci mimo komunitu Jesus People USA. Ta přišla v podobě Ty Tabora, kytaristy a spoluzpěváka uskupení King's X.
Výsledkem Taborova vlivu byla deska Lament z roku 1995. Na rozdíl od všech předchozích počinů partičky je prvním koncepčním LP, cyklem písní o rozčarování jednoho muže z krutosti a drsnosti života a jeho rostoucím uvědomění, že věci se nemohou změnit, pokud neprožije duchovní vykoupení. Resurrection Band (který se nyní vrátil ke svému původnímu názvu) si uvědomil důležitost řazení písní a na turné, které toto album podpořilo, zahrál celé LP od začátku do konce. To bylo v rockové hudbě – s výjimkou The Who a Styx – dost vzácné, ale v křesťanském rocku neslýchané. Výsledkem bylo, že tvůrčí přerod Lamentu byl vysoce hodnocen jak dlouholetými fanoušky, tak předními křesťanskými hudebními kritiky, přičemž někteří označili album za to nejlepší, co kdy parta nahrála.
Navzdory chvále kapela na konci turné ukončila činnost; každoročně však vystupovala na festivalu Cornerstone, který se stal jednou z nejvýznamnějších událostí křesťanského hudebního průmyslu. V roce 1997 se vrátili do studia, aby naposledy nahráli desku. Šílenství MTV Unplugged bylo na vrcholu a Resurrection Band cítili, že je vhodný čas znovuobjevit některé ze svých hardrockových materiálů v akustickém formátu. Výsledkem byla deska Ampendectomy, která obsahuje 15 vybraných skladeb z historie formace.
V červenci 2000 ukončila parta Resurrection Band téměř 30 let hudební a služebné činnosti vystoupením na rozloučenou a zanechala za sebou proměněný křesťanský hudební průmysl a platformu, na které mohli stavět budoucí křesťanští hudebníci. V červenci 2008 se soubor znovu sešel na 25. výročí festivalu Cornerstone. V témže roce vydavatelství Grrr Records vydalo Music to Raise the Dead 1972-1998; tři CD s 52 remasterovanými písněmi, 80stránkovou barevnou brožuru s podrobným popisem historie Rez Bandu a desítkami fotografií a jedno DVD s více než hodinou dosud nezveřejněných videozáznamů z koncertů a speciálními funkcemi. V dubnu 2010 se kapela znovu sešla na každoročním křesťanském hudebním festivalu Easterfest v australském městě Toowoomba.
Ačkoli je parta oficiálně rozpuštěna, odehrála několik jednorázových vystoupení na dnes již zaniklém festivalu Cornerstone, který členové pomáhali založit. V současné době má Glenn Kaiser zavedenou sólovou kariéru bluesového hudebníka a je také řečníkem na různá duchovní témata pro mládež i dospělé.
Podrobnosti: Resurrection Band - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Music to Raise the Dead (1974)
Awaiting Your Reply (1978)
Rainbow's End (1979)
Colours (1980)
Mommy Don't Love Daddy Anymore (1981)
D.M.Z. (1982)
Hostage (1984)
(jako REZ Band)Between Heaven 'n Hell (1985)
(jako REZ)Silence Screams (1988)
(jako REZ)Innocent Blood (1989)
(jako REZ)Civil Rites (1991)
(jako REZ)Reach of Love (1993)
Lament (1995)
Ampendectomy (1997)
STRIDER
Strider byla britská hardrocková formace, která podepsala smlouvu s malým vydavatelstvím GM (Warner v USA), jehož majitelem byl Billy Gaffs, známý mimo jiné jako manažer Roda Stewarta a Johna Cougara.
Jejich první studiová nahrávka, Exposed, vyšla v roce 1973 a nápadně – a záměrně – se podobalo Humble Pie, díky vyjícímu, oduševnělému zpěvu klávesisty Iana Kewleyho (ne tak docela Steve Marriott, ale stejně dost odvážný), bluesové, řvoucí kytaře Garyho Graingera a solidní rytmické sekci ve stylu Free, kterou tvořili baskytarista Lee Hunter a bubeník Jimmy Hawkins. Bohužel, přestože byly skladby stejně dobře vystavěné a zkušeně, s chutí a nadhledem zahrané, postrádaly onu magickou bezprostřednost, která je od rádoby-hitů vyžadována.
I když "Woman Blue" odhalila jemnější stránku uskupení a osmiminutová "Get Ready" nečekanou všestrannost, Strider byli zdánlivě odsouzeni k zapomnění – přestože hojně koncertovali se Status Quo, Deep Purple i Humble Pie. Po změně sestavy vydali Strider v roce 1974 druhou desku (příznačně nazvanou Misunderstood) a pak se každý vydal vlastní cestou, přičemž Grainger později na několika studiovkách a turné doprovázel Roda Stewarta.
Podrobnosti: Strider - therockasteria.blogspot.com
Diskografie (studiová alba):
Exposed (1973)
Misunderstood (1974)
STYX
Styx je americké rockové uskupení založené v roce 1972 v Chicagu ve státě Illinois. Je známé mícháním melodické hardrockové kytary s akustickou, syntezátorů s klavírem, optimistickými skladbami, power baladami a využitím divadelních prvků. Formace se v 70. letech prosadila progresivním rockovým zvukem; v 80. začala do svého repertoáru zařazovat prvky pop rocku a soft rocku. Původní sestavu tvořili Dennis DeYoung, James 'J.Y.' Young, John 'J.C.' Curulewski a bratři Chuck a John Panozzovi. V průběhu 70. let vydávali obvykle každý rok jeden studiový počin. Deska Styx II (1973) zaznamenala úspěch díky hitu "Lady", power baladě, která se v USA dostala na 6. místo a pomohla albu proniknout do první dvacítky. Úspěch měla také v Kanadě, Austrálii a na Novém Zélandu. Equinox (1975) a Crystal Ball (1976) se dostaly do první sedmdesátky v USA, přičemž Equinox přinesl skladbu "Lorelei", která se stala šestým nejhranějším hitem v Kanadě.
Komerční průlom přišel se studiovkou The Grand Illusion (1977), která se umístila na 6. místě v USA i Kanadě a stala se prvním ze čtyř multiplatinových počinů v USA. V roce 1981 debutovalo uskupení s albem Paradise Theatre, které se stalo jedničkou v USA i Kanadě, zároveň proniklo do první desítky ve Skandinávii a Velké Británii a do první třicítky v Austrálii a na Novém Zélandu. Kilroy Was Here (1983) bylo posledním velkým hitem, které se dostalo na třetí místo v Severní Americe a do první desítky ve Skandinávii, i když jinde bylo méně úspěšné. Po šestileté pauze se Styx vrátili s desku Edge of the Century (1990), která se umístila na 63. místě v USA a jejíž singl "Show Me the Way" se na počátku roku 1991 stal hitem číslo 3 v Severní Americe.
Kořeny Styx sahají až do srpna 1961, kdy v Chicagu bratři-dvojčata Chuck (kytara) a John Panozzo (bicí) začali tvořit hudbu se sousedem Dennisem DeYoungem, který hrál na akordeon a zpíval; jejich původní název byl The Tradewinds. Po návratu Chuca se skupina přejmenovala na TW4 (There Were 4). V roce 1969 se k nim přidal folkový kytarista John Curulewski a o rok později hardrockový kytarista James 'J.Y.' Young, čímž se uskupení rozrostlo na kvintet.
V roce 1972 podepsala formace smlouvu s Wooden Nickel Records a změnila název na Styx, podle DeYounga jediný, který nikdo z nich nesnášel. Pod tímto labelem vydali čtyři desky: Styx (1972), Styx II (1973), The Serpent Is Rising (1973) a Man of Miracles (1974). Přestože si vybudovali fanouškovskou základnu v Chicagu, průlom na národní scéně nastal až s power baladou "Lady" z Styx II, která se stala jednou z prvních power balad vůbec a Dennis DeYoung bývá označován za 'otce power balady'.
Po přestupu k A&M Records vydali album Equinox (1975), které přineslo menší hit "Lorelei" a rockovou hymnu "Suite Madame Blue", která přispěla k širokému vysílání v novém formátu Album Oriented Rock (AOR). Po odchodu Curulewskiho se k uskupení připojil Tommy Shaw.
Crystal Ball (1976), první deska s Shawem, byla mírně úspěšná, ale celkově zklamala očekávání. Jejich průlomovým počinem se stal The Grand Illusion (1977), který získal trojnásobnou platinovou certifikaci a obsahoval hity "Come Sail Away" a "Fooling Yourself (The Angry Young Man)".
Na přelomu 70. a 80. let se sestava zaměřila na tvrdší rockový styl, což dokazují hity "Renegade", "Blue Collar Man (Long Nights)" a "Sing for the Day" z desky Pieces of Eight (1978).
Rok 1979 přinesl desku Cornerstone, která obsahovala první singl číslo 1, baladu "Babe". Popularita tohoto počinu pomohla získat cenu People's Choice Award a nominace na ceny Grammy. Konflikt uvnitř party ohledně hudebního směru vyvrcholil v roce 1980, kdy Shaw odmítl vydání balady "First Time" jako singlu, který byl nakonec nahrazen "Why Me".
V lednu 1981 vydali Styx koncepční desku Paradise Theatre, která se stala jejich největším hitem a dosáhla prvního místa v Billboardu. Album obsahovalo pět hitových singlů a světové turné s divadelními prvky patřilo k nejúspěšnějším toho roku.
Styx pokračovalo v DeYoungově příkladu dalším koncepčním projektem Kilroy Was Here (1983), který se hlásí k formě rockové opery. Odehrává se v budoucnosti, kde bylo provozování a hraní rockové hudby zakázáno díky úsilí charismatického evangelisty Dr. Everetta Righteouse, kterého hrál James 'JY' Young. DeYoung se představil v roli Kilroye, nespravedlivě uvězněné rockové hvězdy. Tommy Shaw hrál roli Jonathana Chance, mladšího rockera, který bojuje za Kilroyovu svobodu a zrušení zákazu rockové hudby. Tuto budoucí společnost obsluhují roboti, nazývaní Robotos, kteří vykonávají mnoho prací a několik z nich slouží jako Kilroyovi vězeňští strážci. Album získalo v roce 1983 platinovou desku a mohlo se pochlubit dvěma hity v Top Ten, které napsal a nazpíval DeYoung – syntezátorovou skladbou "Mr. Roboto" a power baladou "Don't Let It End".
V roce 1983 uskupení na podporu desky uspořádalo ambiciózní propracovanou pódiovou show, která byla nákladná na produkci a nebyla tak výdělečná jako předchozí turné. Nahrávka také způsobila tvůrčí a konkurenční napětí v sestavě, které se ještě vyostřilo po vystoupení Styx na Texxas Jam – celodenním rockovém festivalu pro více interpretů konaném v Cotton Bowl v Dallasu. Zatímco většina ostatních účinkujících na festivalu předvedla své 'nejtvrdší rockové kousky', teatrální show Kilroy se nesetkala s dobrým přijetím a formace byla v podstatě vypískána z pódia. Zklamaný Shaw po skončení turné opustil partu, vydal se na sólovou dráhu a cesty muzikantů se rozešly.
Styx se nakonec reformovali v roce 1990 a přivedli Glena Burtnika jako nového kytaristu, protože Shaw v té době působil ve skupině Damn Yankees. Nová sestava vydala jedno album Edge of the Century s baladou Dennise DeYounga "Show Me the Way", které dostalo další impuls těsně před první válkou v Perském zálivu. Některé rozhlasové stanice upravily tento hit tak, aby v něm zazněly hlasy dětí, jejichž rodiče byli v letech 1990 až 1991 nasazeni v Saúdské Arábii. Píseň se dostala až na třetí místo v Hot 100 i v rádiu Adult Contemporary a držela 23 týdnů v Top 40. Díky obrovskému úspěchu skladby se Styx připojili k hrstce hudebních uskupení, které měly singly v Top 10 ve třech desetiletích a za čtyř různých prezidentských administrativ. Na jaře a v létě 1991 absolvovali Styx turné po Spojených státech, ale jejich úspěch neměl dlouhého trvání, protože v roce 1992, poté co vydavatelství A&M Records koupila společnost PolyGram Records, opět ukončili spolupráci.
Formace se znovu dala dohromady v roce 1995, kdy se do ní vrátil kytarista Tommy Shaw. Za Johna Panozza, který se nemohl zúčastnit kvůli problémům s játry způsobeným dlouholetým nadměrným pitím, zaskočil studiový bubeník Todd Sucherman. 16. července následujícího roku si Johnova nemoc bohužel vyžádala jeho život. Turné 'Return to Paradise' z roku 1996, na kterém byl Sucherman plnohodnotným členem, bylo úspěšné. Bylo zdokumentováno dvoudiskovým setem, který obsahoval také tři nové studiové skladby: "On My Way", "Paradise" a "Dear John", poctu zesnulému Panozzovi, která se stala mezi fanoušky Styx kultovní. Později koncert vyšel také na DVD. Album Return to Paradise bylo v roce 1997 překvapivě úspěšné, dosáhlo zlatého statusu a singl "Paradise" se krátce umístil na 27. místě žebříčku Adult Contemporary. Po vydání nahrávky se Styx vydali na další turné, tentokrát k 20. výročí desky The Grand Illusion.
O dva roky později, v roce 1999, vydala parta první nové studiové album po téměř deseti letech: Brave New World. DeYoung se ale kvůli nemoci nemohl věnovat koncertování, a tak ho nahradil klasicky vzdělaný klavírista Lawrence Gowan. Také baskytarista Chuck Panozzo byl v roce 1999 odstaven na vedlejší kolej kvůli zdravotním problémům souvisejícím s jeho bojem s HIV/AIDS. Dne 6. června 1999 se formace krátce sešla, aby vystoupila na Children's Miracle Network Telethon – šlo o DeYoungovo poslední vystoupení s Styx. Chucka Panozzu na baskytaru nahradil Glen Burtnik.
Nová sestava Styx vydala několik živých alb a v únoru 2003 i studiovku Cyclorama, která se umístila na 127. místě žebříčku Billboard 200. V září 2003 Burtnik skupinu opustil, aby se mohl věnovat rodině a sólové kariéře. Nahradil ho Ricky Phillips, který dříve působil ve skupinách Babys a Bad English.
V červenci 2010 oznámila skupina vydání nové desky Regeneration: Volume 1 a na začátku července příštího roku vyrazila společně s Yes na 'Progressive US Tour'. V létě 2014 se vrátila na pódia v rámci nového turné s Foreigner a bývalým členem Eagle Donem Felderem. Na letním turné v roce 2015 se Styx znovu spojili s Def Leppard a společně s Teslou hráli na venkovních scénách po celých Spojených státech. V únoru 2017 bylo oznámeno, že Styx a REO Speedwagon spojí své síly na turné s názvem 'United We Rock'; konalo se ve velkých koncertních sálech po celé Americe.
Dne 21. dubna 2017 Styx oznámili vydání koncepčního alba The Mission o misi na Mars. V červnu pak vyšlo EP s názvem The Same Stardust se dvěma novými skladbami a několika živými nahrávkami. Další studiová nahrávka Crash of the Crown následovala 6. května 2021. Navzdory pozitivním recenzím se však v žebříčku Billboard 200 udržela pouze jeden týden, když dosáhla na 114. místo.
Dne 5. června 2022 byla skupina Styx uvedena do Síně slávy Rock & Roll muzea v Illinois. Téhož večera byl Dennis DeYoung dodatečně uveden do síně jako autor písní. 20. března 2024 bylo prostřednictvím sociálních médií oznámeno, že Ricky Phillips opouští soubor, aby mohl trávit více času doma, a 22. března 2024 debutoval Terry, mladší bratr Lawrence Gowana, jako nový koncertní baskytarista Styx. Dne 17. května byl oficiálně potvrzen jako plnohodnotný člen.
Podrobnosti: Styx - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Styx (1972)
Styx II (1973)
The Serpent Is Rising (1973)
Man of Miracles (1974)
Equinox (1975)
Crystal Ball (1976)
The Grand Illusion (1977)
Pieces of Eight (1978)
Cornerstone (1979)
Paradise Theatre (1981)
Kilroy Was Here (1983)
Edge of the Century (1990)
Brave New World (1999)
Cyclorama (2003)
Big Bang Theory (2005)
The Mission (2017)
Crash of the Crown (2021)
Circling From Above (2025)
TARKUS
Tarkus byla peruánská hardrocková formace, která vznikla v roce 1972 v Limě. Tvořili ji Peruánci Alex Nathanson (kytara a zpěv), Walo Carillo (bicí), oba ze souboru Telegraph Avenue, a Argentinci Guillermo Van Lacke (baskytara) a Dario Gianella (kytara).
Příběh této sestavy začíná v létě 1972, kdy je Walo Carrillo, tehdy ještě bubeník Telegraph Avenue, zatčen těsně před koncertem. Jeho spoluhráči nakonec vystoupili s náhradním bubeníkem. Když byl Walo po několika dnech propuštěn, už ho do kapely nepřijali. Několik měsíců předtím se Walo na náměstí San Martin potkal s Guillermem Van Lackem z Argentiny a navrhl mu společný hudební projekt. Guillermo souhlasil a slíbil, že se vrátí do své země, aby přivedl kytaristu. V Argentině přesvědčil mladého Daria Gianellu, aby s ním odcestoval do Peru. Když dorazili k Walovi domů, první desky, které si pustili, byly Black Sabbath, Led Zeppelin a Almendra – hlavní hudební vlivy nové party. Pozvali k sobě také Álexe Nathansona a požádali ho, aby zpíval v operním stylu. Tím byla skupina oficiálně založena.
Jejich debutová deska vznikla pod hlavičkou vydavatelství MAG. Vyrobeno bylo pouze několik kusů LP, jehož obal byl zcela černý – podobně jako později Back In Black od AC/DC nebo Black Album od Metallicy. Oficiální koncertní premiéra se měla odehrát v kině El Pacífico (přestože už předtím hráli naživo pod jménem Telegraph, například jako Tarkus v Chiclayo, Trujillo, Chimbote a na školách jako Roosevelt de Miraflores). Krátce před tímto vystoupením však Darío formaci opustil, takže Tarkus nikdy oficiálně nevystoupili. Následně se parta rozpadla, čímž její život trval jen asi sedm měsíců. Přesto to, co během té doby natočili, zůstává jedním z nejcennějších dokladů éry, kdy rock rozpaloval limské čtvrti Jesús María, Lince, Pueblo Libre a Magdalena – a pak beze stopy zmizel.
V roce 2007 se hudebníci dali znovu dohromady – roli kytaristy převzal Christian Van Lacke, zatímco Alex Nathanson se chopil baskytary. Absolvovali několik televizních vystoupení a vydali druhou studiovku. Alex Nathanson poté odjel z Peru, aby pokračoval v autorské tvorbě, a Walo spolu s Christianem založili nové uskupení Tlön, které v Německu vydalo tři alba.
Podrobnosti: Tarkus - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Tarkus (1972)
Tarkus 2 (2008)
TRIARCHY
Hudební uskupení Triarchy pochází z Gravesendu v Kentu a jejich počátky sahají až do roku 1972, avšak svůj první singl "Save the Khan" vydali až v roce 1979. Často hrávali v Red Lion, předním klubu v této oblasti Anglie. V roce 1980 jim pirátská stanice Radio Free London nabídla první vysílání se skladbou "Wheel of Samsara". Sestava v té době zahrnovala Marka Newbolda (bicí), Briana Galibardyho (kytara) a Mika Wheelera (zpěv, basa, klávesy).
Ještě téhož roku vyšlo třískladbové EP Metal Messiah a nahrály se další skladby, ale v roce 1983 se formace rozpadla, aniž by zaznamenala větší hit, a jen těsně jí unikla příležitost na kompilaci Kent Rocks.
V roce 1995 bylo sestaveno retrospektivní CD, které vyšlo pod názvem Before Your Very Ears v nákladu 1000 kusů. V roce 2007 bylo znovu vydáno jako Live to Fight Again, v limitované edici 500 kusů na čirém vinylu a obsahující dvě bonusové skladby.
Podrobnosti: Triarchy - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Metal Messiah (1981, EP)
Výročí osobností
únor 1972
7.2.1972 - narodil se český baskytarista MIROSLAV 'MIK' VALOUCH, člen skupin Scenery, Archeonic nebo Godless Truth
29.2.1972 - narodil se americký zpěvák DAVE WILLIAMS (29.2.1972 - 14.8.2002), člen alternativní metalové skupiny Drowning Pool
březen 1972
3.3.1972 - narodil se americký kytarista JUSTIN FREAR (3.3.1972 - 24.2.2020), člen skupiny Ultimatum
21.3.1972 - narodil se americký bubeník ANDY GALEON, člen skupiny Death Angel
duben 1972
8.4.1972 - narodil se americký baskytarista PAUL GRAY (8.4.1972 - 24.5.2010), člen skupiny Slipknot
10.4.1972 - narodil se finský kytarista SAMI YLI-SIRNIÖ, člen skupin Waltari a Kreator
červen 1972
16.6.1972 - narodil se brazilský kytarista KIKO LOUREIRO, člen skupin Angra a Megadeth
červenec 1972
2.7.1972 - narodil se moravský kytarista LUKÁŠ 'LUKY' LEDNICKÝ, člen skupiny Nemesis
18.7.1972 - narodil švédský kytarista FREDRIK ÅKESSON, člen skupiny Opeth
25.7.1972 - narodil se český kytarista JIŘÍ 'LERRY' ŠMÍD, člen skupin Scenery, Personal Signet nebo Archeonic
srpen 1972
5.8.1972 - narodil se belgický baskytarista, skladatel a producent CHRISTIAN OLDE WOLBERS, člen skupin Fear Factory a Vio-lence
září 1972
23.9.1972 - narodil se český bubeník PETR 'MRŇUS' VAJDA, člen skupin Doga a Törr
říjen 1972
1.10.1972 - narodil se finský kytarista a skladatel ESA HOLOPAINEN, člen skupiny Amorphis
16.10.1972 - narodil se švédský kytarista JOHAN SÖDERBERG, člen skupiny Amon Amarth
listopad 1972
1.11.1972 - narodil se italský kytarista CLAUDIO LEO (1.11.1972 - 17.1.2013), zakládající člen skupiny Lacuna Coil
10.11.1972 - narodil se americký kytarista DAREN JAY 'DJ' ASHBA, člen skupiny Guns N' Roses a mnoha dalších
23.11.1972 - narodil se americký bubeník CHRIS ADLER, člen skupin Lamb of God a Megadeth
prosinec 1972
19.12.1972 - narodil se americký kytarista TED AGUILAR, člen skupiny Death Angel
