Tankard je německá thrashmetalová kapela z Frankfurtu, založená v roce 1982, která je vedle Kreator, Destruction a Sodom často považována za jednu z "velké čtyřky" teutonského thrash metalu. Stylově Tankard důsledně hrají thrash metal, který se tematicky soustředí především na úctu k alkoholu, na rozdíl od zbývající "velké teutonské čtyřky" (Kreator, Destruction a Sodom), která je známá tím, že se zabývá tématy spojenými například se smrtí, politikou, násilím a antifašismem.

Skupinu Tankard založili v roce 1982 ve Franfurktu tři spolužáci, baskytarista Andreas "Gerre" Geremia, kytarista Axel Katzmann a zpěvák Frank Thorwarth. Thorwarth a Gerre si brzy vyměnili role; ve stejné době se trio rozrostlo o bubeníka Olivera Wernera a druhého kytaristu Bernharda Rappricha. Zpočátku hráli pod jmény Vortex a Avenger, dokud Axel a Frank nevylovili ze slovníku název Tankard(korbel). Výsledkem několikatýdenního úsilí této veselé pětice byl osmiminutový rumpler s názvem "Ray Death", "pěkně trapné číslo o jaderné válce", jak Gerre rychle zjistil. Logický důsledek: tempo se muselo zdvojnásobit. Hudební recept na úspěch byl nalezen - a zůstal jím dodnes: Rychlý thrash punk. Obvyklé hekání a křik. Zbytek byla čistá anarchie se spoustou zábavy, protože bez humoru by neexistovali.

Po roce trápení ve zkušebním bunkru se 28.5.83 uskutečnil v učebně debutový "koncert". Oficiálně byl zakázán alkohol. Tak si nalili pivo do krabic od mléka a během koncertu ho popíjeli. Brzy poté z kapely odešel Bernhard Rapprich, protože jeho konzervativní otec nechtěl, aby se potloukal s partou opilců. První alternativa na uvolněné místo drtiče strun se rychle ukázala jako nejlepší: v paralelní třídě se potloukal AC/DC maniak jménem Andy Bulgaropulos, který byl bez dalších okolků unesen do zkušebny v kostele svatého Matouše.

Album Zombie Attack bylo vydáno v červenci 1986. Je prvním oficiálním studiovým albem skupiny, ačkoli mu předcházely dvě demo nahrávky a na těchto nahrávkách již vyšly skladby "Mercenary" (na obou albech), "Alcohol" (na Heavy Metal Vanguard), "Poison" a "Screamin' Victims" a titulní skladba "Zombie Attack" (všechny na albu Alcoholic Metal). To znamená, že pět z deseti skladeb alba již bylo známých z demonahrávek.

Zombie Attack byl nahrán v červnu 1986 v berlínském studiu Musiclab a produkoval ji Harris Johns, který v té době již pracoval mimo jiné pro skupiny Angel Dust a Celtic Frost. Autorem obálky je James Warhola. Zobrazuje skupinu fantaskních postav spolu s mladou ženou na pohovce před televizí. Jsou to upír, vlkodlak, Frankensteinovo monstrum, vrah se sekerou a kostlivec. V pravém horním rohu je logo skupiny a název alba je uveden na zadní straně televizoru. Divák se nachází za televizí a dívá se na skupinu přímo.

Debutové album bylo krátce po svém vydání chváleno. V hodnocení časopisu Rock Hard (číslo 18, 1986) mu Holger Stratmann udělil 8 bodů z 10 možných. Album označil za jedno z nejzábavnějších a nejlepších thrashových alb, která kdy byla na trhu. Podle jeho názoru dokázali Tankard už v době vydání Zombie Attack držet krok s ostatními kapelami na scéně a vydali ideální thrashovou party desku. Leon Fabian ve své recenzi na Powermetal.de udělil albu 8,5 bodu z 10 možných. Podle jeho hodnocení zejména "Alcohol" a "(Empty) Tankard" položily základ mnoha pozdějších textových výlevů kapely], přičemž i ostatním písním na albu přisuzuje stabilně dobrou úroveň. Podle jeho hodnocení kapela na tomto albu rozvíjí opravdu energickou, náladovou a humornou thrashmetalovou atmosféru a Gerreho drsný, chraplavý vokál je typický a charakteristický pro počátky žánru. Podle Eckarta Marondeho (metal.de) zní Zombie Attack hodně teutonsky a je to pěkný bastard speedu a thrash metalu.

V říjnu 1987 vyšlo jejich druhé album Chemical Invasion, jehož obal byl prvním z osmi, které pro kapelu vytvořil výtvarník Sebastian Krüger. Stejně jako jeho předchůdce bylo i toto album nahráno v berlínském studiu Musiclab mezi červnem a srpnem 1987. Produkoval a mixoval ho opět Harris Johns, který v té době již pracoval pro řadu domácích i zahraničních metalových kapel. První vydání proběhlo v říjnu 1987. Obálka ukazuje vědce (zvaného Dr. Achmatov) v chemické laboratoři, který míchá sklenici piva (Spacebrew) s neonově zelenou tekutinou. V hororu Re-Animator z roku 1985 s Jeffreym Combsem v hlavní roli se objevuje podobná postava vědce, který pomocí zeleného séra oživuje mrtvou tkáň.

Stejně jako na předchozím albu a dvou demo nahrávkách se texty kapely do značné míry zaměřují na konzumaci alkoholu. Pivo a alkohol jsou také ústředním tématem téměř všech písní, včetně více než sedmiminutové instrumentálky "For a Thousand Beers" a titulní skladby "Chemical Invasion", která je chápána jako "protestní píseň proti erozi německého zákona o čistotě prostřednictvím schvalování chemických přísad". Výjimkou jsou písně "Don't Panic" a "Traitor". První z nich se zabývá různými stížnostmi na svět a "Traitor" zobrazuje situaci vykořisťovaných metalových kapel v hudebním průmyslu.

Album bylo opět krátce po vydání chváleno. V recenzi časopisu Rock Hard (číslo 23, 1987) získalo od Franka Trojana 9 bodů z 10 možných. Trojan předchozí album jako spíše průměrný debut (na rozdíl od svého kolegy Holgera Stratmanna, který již debut označil za zdaleka nejzábavnější a nejlepší thrashové album, jaké kdy bylo na trhu) a album Chemical Invasion ho zjevně překvapilo. V roce 1987 napsal: "Jak po skladatelské, tak po hráčské stránce je Chemical Invasion o 100 procent lepší! Od úvodní "Total Addiction" až po poslední skladbu "Alcohol" (co jiného?!) charakterizují devět skladeb brutální riffy, mohutná rytmika a Gerreho nemilosrdný řev". Oliver Klemm z Metal Hammeru udělil albu 6 ze 7 možných bodů a o kapele prohlásil: "Takhle má vypadat thrash" a pochválil ji jako jednu z nejoriginálnějších thrashových kapel vůbec a zpěváka Gerreho za to, že nekopíruje Toma Arayu, zpěváka skupiny Slayer. Navíc zdůraznil: "Humor by neměl chybět zejména v době, kdy se všichni thrasheři berou tak strašně vážně".

O rok později, v roce 1988, následovalo další album The Morning After. Opět jej produkoval Harris Johns, který pak produkoval všechna alba skupiny až do roku 2000. Třetí oficiální studiové album kapely bylo stejně jako jeho předchůdci nahráno v berlínském studiu Musiclab v období od srpna do září 1988. Vyšlo v září 1988. Autorem obálky je Sebastian Krüger. Je na něm teenager v tričku frankfurtské fun metalové skupiny A.O.K. ležící na podlaze pokoje vedle postele, obklopený plechovkami a lahvemi od piva, vína a whisky, deskami, včetně předchozího alba Chemical Invasion, prádlem a plyšovým medvědem s kapesním nožem v břiše.

Album bylo stejně jako jeho dva předchůdci chváleno. V recenzi časopisu Rock Hard (číslo 29, 1988) mu Frank Trojan udělil 8,5 bodu z 10 možných. Vycházel z velkého očekávání fanoušků, které podle něj nebylo zklamáno a album rozhodně nezklame žádného thrashera. Zároveň však upozorňuje, že "nápady někdy trochu chybí" a deska není takovým zjevením, jaké někteří možná očekávali, ale solidním a silným následovníkem předchozího alba. Oliver Klemm z Metal Hammeru stejně jako u předchůdce udělil albu 6 ze 7 možných bodů. Potvrdil, že kapela "Tankard je těžší než kdykoli předtím!" a ve své recenzi to vztahuje jak k váze hudebníků, tak ke skladbám alba.

V roce 1989, krátce po vydání kompilace Hair of the Dog ze skupiny odešel původní bubeník Oliver Werner, kterého nahradil Arnulf Tunn, a skupina v této sestavě vydala tři alba: The Meaning of Life, Stone Cold Sober a Two-Faced. V této době také nahráli živé album Fat, Ugly and Live. Tato sestava se pak rozpadla, když Tunna v květnu 1994 nahradil Olaf Zissel, který v kapele působí dodnes, a v následujícím roce byl zakládající člen Katzmann nucen odejít kvůli osteoartróze v zápěstí. V tomto roce kapela vydala album The Tankard, které je fanoušky i kritiky považováno za velmi dobré, a je jejich posledním albem s Noise Records.

Kapela se rozhodla Katzmanna nevyměnit a zůstat kapelou s jednou kytarou. Po vydání alba podepsala smlouvu s Century Media Records. Po vydání alba Disco Destroyer v roce 1999 opustil kapelu dlouholetý kytarista Andy Bulgaropulos, aby se mohl více věnovat rodině, nahradil ho Andreas Gutjahr a vytvořil tak současnou sestavu kapely.

První album vydané s Gutjahrem bylo Kings of Beer, což bylo jejich druhé a poslední studiové album u Century Media. Kapela podepsala smlouvu s AFM Records a během deseti let u tohoto labelu vydala pět studiových alb, počínaje albem B-Day a konče Vol(l)ume 14. Dne 27. července 2012 kapela oznámila podepsání smlouvy s Nuclear Blast a ten den vydala své první album u tohoto labelu, A Girl Called Cerveza. V témže roce také vydali čtyřcestný split se Sodom, Kreator a Destruction nazvaný The Big Teutonic 4. Toto vydání je upevnilo jako významnou sílu německého metalu. Další studiové album R.I.B. vydali 20. června 2014.

V roce 2015 byl Olaf Zissel hospitalizován s podezřením na mrtvici. Dočasně ho nahradil Gerd Lücking ze skupiny Holy Moses. Jejich poslední album dosáhlo č. 41 v německé hitparádě. Ačkoli si vybudovali fanouškovskou základnu, nadále mají každodenní zaměstnání. Jejich sedmnácté studiové album s názvem One Foot in the Grave vyšlo 2. června 2017. další studiové album Pawlow's Dawg by měla kapela vydat v září 2022.