|
| Vydáno | 18. října 1993 (Evropa) / 11. ledna 1994 (USA) |
|---|---|---|
| Natočeno | 18. května - 21. června 1993 | |
| Studio | Parr Street Studios, Liverpool (GBR) | |
| Žánr | Melodický death metal / technický death metal | |
| Délka | 41:55 | |
| Label | Earache (Evropa) / Columbia (USA) | |
| Producent | Colin Richardson |
Toto LP do jeho vydání a ani po něm neprovázel žádný singl.
Heartwork je čtvrtý studiový počin anglické extrémní metalové kapely Carcass. Tato deska vyšla ve Spojeném království u Earache Records 18. října 1993 a ve Spojených státech 11. ledna 1994 pod Columbia Records, což z ní činí jedinou nahrávku této formace na velkém labelu. Heartwork bývá často označován jako „průlomové dílo“ a „vrchol středního období“ a zároveň jako zásadní milník melodického death metalu. Deska byla pořízena v Parr Street Studios v Liverpoolu v období od 18. května do 21. června 1993.
Socha z obalu, nazvaná 'Life Support 1993', byla vytvořena H. R. Gigerem a jedná se o přepracovanou verzi objektu, který vznikl už koncem 60. let. Videoklip k titulní skladbě představuje jakousi 'živou' interpretaci této plastiky, včetně lidské postavy, doslova zapojené do celé konstrukce. Tato studiovka byla znovu vydána ve formátu DualDisc 2. června 2008.
Až do roku 2021 a vydání Torn Arteries šlo o jediné LP Carcass, které zachovalo totožnou sestavu jako předchozí deska. Kytarista Michael Amott odešel po dokončení nahrávání, následně založil Spiritual Beggars a dočasně jej nahradil Mike Hickey. V dokumentu The Pathologist's Report Bill Steer uvádí, že Heartwork je jeho nejoblíbenější nahrávkou.
Při skládání materiálu na Heartwork se Carcass dali do práce už během turné k předchozí desce Necroticism. Basák a zpěvák Jeff Walker měl jasno, že se chtějí oprostit od delších, neustále se 'toulajících' skladeb směrem ke kratším, kompaktnějším kompozicím, a zároveň neztratit komplexnost či technickou úroveň, kterou v minulosti předváděli.
Vzpomeňme, že většinu textů pak skutečně napsal Walker sám, zatímco hudbu vytvořili kytaristé Bill Steer a Michael Amott. Jejich spolupráce dala vzniknout pestré paletě riffů i sólových linek, které kombinovaly tvrdost s melodií — něco, co se stalo charakteristickým znakem této desky.
Na začátku roku 1993 kapela natočila i demo verzi celého alba v Parr Studios v Liverpoolu, aby si před hlavními záznamy vyzkoušela zvuk a výkony — prý tam při hledání ideálního zvuku kytar strávili několik dní, než přišli na to, co jim sedí.
V samotném studiu pak prožili od 18. května do 21. června 1993 intenzivní týdny s producentem Colinem Richardsonem, který se proslavil prací s řadou metalových jmen (Napalm Death, Bolt Thrower, Gorefest, Brutal Truth, Massacre, Fear Factory, Mercyless a dalšími). Richardson s nimi piloval zvuk tak dlouho, až se prý někdy uvažovalo o jeho odvolání — ale nakonec jejich důvěra v jeho schopnosti přinesla ovoce a výsledná produkce dodala písním přesně tu „hlasitou, ale jasnou“ roli, kterou si představovali.
Hudba na Heartwork byla záměrně více melodická než jejich předchozí nahrávky. Původní agresivní a „bez hranic“ riffy střídaly propracované harmonie a sóla, přičemž se v pozadí stále držel death metalový základ. Tato rovnováha mezi brutalitou a melodií je zásadní pro to, proč se deska později stala tak vlivnou — ač ne všichni tehdejší fanoušci přechod na melodičtější formu přijali s nadšením.
Co se týče osobních historek, kolující legendou je, že první kytarový zvuk během zkoušek demo nahrávek byl tak nepovedený, že členové chvíli netušili, co s tím — až po spontánním 'plug-in' experimentu našli barvu, která nadchla i samotného Walkera.
Po dokončení nahrávání však přišel nečekaný zvrat: Michael Amott kapelu brzy po dokončení opustil a vydal se založit stoner-metalové Spiritual Beggars, což znamenalo, že se Carcass na další turné vydali s jiným kytaristou.
Obal Heartwork patří k nejznámějším a nejdiskutovanějším vizuálním prvkům v historii extrémního metalu. Místo tradiční gore-estetiky, která byla pro rané počiny Carcass typická, zvolila formace pro tento opus umělecké dílo s hlubší vizuální i symbolickou rétorikou.
Hlavním motivem je fotografie skulptury nazvané 'Life Support 1993', kterou navrhl švýcarský surrealistický malíř a sochař H. R. Giger. Giger je široce uznávaný pro svůj jedinečný styl, spojující organické a biomechanické prvky do silně sugestivních, často až znepokojivých obrazů. Dílo použité na obalu vzniklo jako aktualizace Gigerovy tvorby pozdních 60. let a zachycuje kombinaci strukturovaného 'biomechanického srdce', obklopeného industriálními detaily a anatomickými prvky, které působí jako symbol životní podpory i metaforického 'stroje' existencí. Tento design se výrazně odlišuje od typických metalových obalů své doby a zároveň vizuálně reflektuje hudební vývoj kapely směrem k přesnější, melodicky propracovanější kompozici
Gigerovo dílo funguje na několika úrovních: na jedné straně jako estetický prvek surovosti a technologie, na druhé jako provokativní alegorie na symbiózu člověka a stroje, případně na vztah mezi životem a mechanickou existencí. Takový motiv mohl být interpretován i jako připomínka neustálé tenze mezi emocí a funkcí – což hudba Heartwork ve své době rovněž představovala.
U digitálních i fyzických vydáních je obvykle zachováno stejné hlavní umělecké dílo, které je doplněno o drobné grafické úpravy zadní strany a bookletu. Zadní strana obalu nese typicky seznam skladeb alba (tracklist) a doplňující typografii s informacemi o nahrávání, producentech a autorských právech, ale bez dalších ilustrací. U některých vydání CD a vinylů najdeme i vnitřní obal či vložku s texty písní a fotografiemi kapely či studijních záběrů – to platí především pro pozdější repressy a deluxe edice.
Další zajímavostí je, že video k titulní skladbě "Heartwork" obsahuje reálnou interpretaci této sochy, včetně motivu lidské postavy jakoby přivařené ke konstrukci, což ještě více podtrhuje syrovost a záhrobní tón celé prezentace desky.
Na obalu se neobjevilo žádné hostující umělecké zpracování od členů formace samotné – výběr Gigerova díla byl výsledkem jejich přímé iniciativy. Podle Jeffa Walkera byla domluva s Gigerem částečně umožněna díky osobním kontaktům, které měl přes přátele jeho přítelkyně/managerky, a umělec jim údajně vyšel vstříc i přesto, že kapela v té době nepatřila k největším jménům metalové scény.
Celkově je tedy vizuální stránka Heartwork považována za stejně ikonickou jako samotná hudba – odklon od gore-tématiky směrem k elegantnějšímu, nuancovanému a zároveň znepokojivému obrazu, který se stal synonymem pro estetickou a hudební éru, kterou tato nahrávka představuje
Texty na Heartwork představují výrazný posun oproti dřívější tvorbě Carcass. Zatímco starší materiál byl postavený na anatomických výrazech, 'lékařských slovnících' a často záměrně přehnané gore estetičnosti, zde se objevuje mnohem abstraktnější, metaforičtější a atmosféričtější lyrika. Kritici často zdůrazňují, že psaní Jeffa Walkera je tentokrát méně doslovné a více otevřené interpretaci — spíše než popis hrůz pracuje s obrazy, emocemi a myšlenkovými významy.
Typickým příkladem je titulní skladba "Heartwork", která používá jazyk spojený s uměním a tvorbou jako metaforu pro lidskou zkušenost, rozpor mezi krásou a temnotou i pro samotný proces sebevyjádření. V textech se objevují obrazy jako „Umělecká díla, černě natřena“ nebo „Pálivá slova přímo ze srdce“, což naznačuje spojení bolesti, upřímnosti a vnitřního napětí, které desku prostupuje.
Další skladby se zaměřují na existenciální motivy, vnitřní prázdnotu, ztrátu citů nebo deziluzi z mezilidských vztahů. Například "No Love Lost" tematizuje emocionální otupění a neschopnost navázat hlubší spojení, zatímco "This Mortal Coil" se dotýká pomíjivosti života a nevyhnutelnosti lidského úpadku. Tyto myšlenky nejsou podané prvoplánově — texty fungují spíše jako symbolické obrazy než jako přímočaré příběhy.
Hudebně i lyricky se tak tato studiová nahrávka vyznačuje silným důrazem na atmosféru. Kritici popisují skladby jako „neúnavné“, riffy jako „propracované a složité“ a celkový výraz jako „chladný, masivní a přesto chytlavý“. Mnozí recenzenti zmiňují, že jde o „nepřetržitý příval zapamatovatelných motivů“, který se odráží i v textech — ty jsou sice temné, ale zároveň velmi inteligentně vystavěné.
Kritici často zdůrazňují, že zatímco dřívější lyrika Carcass bývala popisována jako „absurdní změť lékařských termínů“, texty na Heartwork jsou vnímány jako abstraktní a hlubší. Tato proměna přispěla k tomu, že deska působí nejen agresivně a silově, ale také intelektuálně podnětně, což výrazně přispělo k jejímu statusu kultovního díla.
Heartwork je řadou kritiků považován za nejlepší britskou extrémně metalovou desku 90. let a zároveň za jedno z vůbec nejlepších deathmetalových alb všech dob. Frontman Matt Drake z Evile v rozhovoru z října 2007 uvedl, že jde o „prostě jedno z nejlepších alb vůbec“. Magazín Metal Hammer označil tento studiový počin za „okamžik, kdy se melodický death metal stal soudržnou myšlenkou“ a nazval jej „definujícím prohlášením žánru“.
Hank Schteamer z Pitchforku popsal Heartwork jako „mistrovské dílo středního období“ Carcass a vyzdvihl jej coby „možná dosud nejlepší příklad toho, jak se extrémně metalová formace dokázala přiblížit uhlazenosti a sebevědomí mainstreamového rocku, aniž by ztratila svou základní dravost“. Johnny Loftus z AllMusic označil tuto nahrávku za „průlomové vydání“ a dodal, že zatímco „někteří puristé mohli odmítat melodická sóla či náznaky tradičnější struktury, jde o vzácný případ desky, které tak pečlivě rozebírá a znovu skládá vlastní formu, že nové části působí, jako by tam byly odjakživa“.
Magazín Decibel nazval Heartwork „čistou metalovou slávou“ a zásadním milníkem death metalu, přičemž vyzdvihl inovace této sestavy za to, že posunuly žánr „na zcela nová místa“.
V roce 2003 se Heartwork objevilo mezi 25 nejlepšími heavy metalovými alby všech dob v knize Sound of the Beast: The Complete Headbanging History of Heavy Metal od Iana Christeho. O deset let později, v květnu 2013, byla tato studiová nahrávka uvedena do Decibel Magazine Hall of Fame jako sté celkové album a druhý počin Carcass v této síni slávy, hned po Necroticism.
V roce 2017 zařadil Rolling Stone Heartwork na 51. místo svého žebříčku 100 nejlepších metalových alb všech dob. Vliv této desky je patrný i na celé řadě pozdějších interpretů – například formace Carnal Forge se dokonce pojmenovala podle stejnojmenné skladby z této nahrávky. Odkaz Heartwork je slyšitelný také v tvorbě Arsis, The Black Dahlia Murder či Arch Enemy, včetně éry, kdy v této skupině působila Angela Gossowová.
Úvodní song "Buried Dreams" bývá často označován jako „jedna z nejmocnějších úvodních skladeb, jaké kdy jakákoli deska měla“, čímž okamžitě nastavuje tón celé nahrávky. Výraznou chválu si vysloužila i kytarová práce Billa Steera – frontman Death Chuck Schuldiner o ní prohlásil, že „měla v sobě magii, kterou už dnes slyšíte jen zřídka“.
Recenze z českých zinů a serverů
Recenze na serveru CrazyDiamond.cz se na Heartwork dívá s odstupem let jako na zásadní průlom v tvorbě Carcass. Autor zdůrazňuje výrazný odklon od grindcorových kořenů směrem k melodičtějším, lépe strukturovaným skladbám, silným riffům a vyzrálému skládání písní. Připomíná také, že v době vydání šlo o desku, která nastavila nový standard extrémního metalu a bez problémů obstojí i s výrazným časovým odstupem. Zvláštní pozornost je věnována vlivu Michaela Amotta, jehož kytarová práce měla na výsledný zvuk zásadní dopad.
Na metalovém serveru Sicmaggot.cz, v retro rubrice věnované starším nahrávkám, je Heartwork hodnoceno velmi vysoko, konkrétně známkou 9/10. Recenzent vyzdvihuje energii a tah desky, která podle něj ani po letech neztratila nic ze své síly. Upozorňuje rovněž na to, že tato studiová nahrávka představuje jeden z klíčových momentů přerodu Carcass z extrémního gore-grindu k dospělejšímu, melodicky propracovanému death metalu.
Výrazně pozitivní ohlas lze najít také na serveru Metalopolis, kde se Heartwork dlouhodobě těší velmi vysokému uživatelskému hodnocení. Čeští posluchači zde desku často označují za vrchol death metalu 90. let, případně za jednu z nejzásadnějších metalových nahrávek vůbec. I když nejde o klasickou redakční recenzi, tato odezva dobře ilustruje, jak silné postavení má Heartwork mezi domácí metalovou komunitou.
Při nahrávání Heartwork panovala ve studiu poměrně napjatá, ale zároveň velmi soustředěná atmosféra. Členové Carcass později vzpomínali, že si byli vědomi toho, že stojí na rozcestí – ať už stylisticky, nebo z hlediska budoucí kariéry. Právě tento tlak měl podle nich pozitivní efekt na výkony, protože nikdo nechtěl působit jako brzda nebo slabý článek.
Jeff Walker v několika rozhovorech naznačil, že při nahrávání vokálů vědomě pracoval s jiným frázováním než na starších deskách. Growl zůstal agresivní, ale měl být srozumitelnější a rytmičtější, aby lépe zapadal do pevnějších struktur skladeb. Šlo o záměrný krok, který měl podpořit nově kladený důraz na riffy a melodii.
Jedním z praktických problémů ve studiu byla kytarová souhra Billa Steera a Michaela Amotta. Oba kytaristé měli odlišný přístup ke hře i ke zvuku, což vedlo k dlouhým debatám nad tím, jak mají znít harmonizované pasáže a sóla. Výsledkem však byla kombinace, která dala desce charakteristický „dvojhlasý“ kytarový rukopis.
Bubeník Ken Owen později vzpomínal, že některé party musel přehrávat opakovaně kvůli snaze producenta zachovat lidský, nikoli sterilní dojem hry. I když to bylo fyzicky náročné, Owen to zpětně hodnotil pozitivně, protože bicí díky tomu nepůsobí mechanicky, ale živě a organicky.
Zajímavostí je také to, že část materiálu vznikala metodou rychlých demo nahrávek a okamžitých úprav. Některé riffy byly údajně přepsány doslova pár dní před finálním nahráváním, protože sestava cítila, že ještě nejsou dostatečně „ostré“. Tento přístup vedl k intenzivnímu tempu práce, které ale pomohlo udržet energii skladeb.
Po dokončení desky se mezi členy objevily rozdílné názory na další směřování souboru. Zatímco někteří viděli v Heartwork logický vrchol vývoje, jiní jej vnímali spíš jako přechodovou fázi. Tyto odlišné pohledy se později promítly do personálních změn a do dalšího vývoje Carcass.
Z dnešního pohledu je zajímavé, že si členové původně nemysleli, že by tento studiový počin mohl mít tak zásadní dlouhodobý dopad. Heartwork jimi bylo bráno hlavně jako poctivě odvedená práce v daném okamžiku – teprve s odstupem let začali sami aktéři mluvit o tom, že šlo o album, které jim „přerostlo přes hlavu“ a začalo si tak nějak žít vlastním životem...
(Produkční a interpretační údaje jsou převzaty z anglické verze Wikipedie)
Poznámka: Bill Steer na této desce nahrál všechny rytmické kytary
Veškeré texty napsal Jeff Walker.
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Buried Dreams" | Bill Steer | 3:58 |
| 2 | "Carnal Forge" | Bill Steer, Michael Amott | 3:54 |
| 3 | "No Love Lost" | Bill Steer | 3:22 |
| 4 | "Heartwork" | Bill Steer, Michael Amott | 4:33 |
| 5 | "Embodiment" | Michael Amott, Bill Steer | 5:36 |
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 6 | "This Mortal Coil" | Bill Steer, Michael Amott | 3:49 |
| 7 | "Arbeit macht Fleisch" | Bill Steer | 4:21 |
| 8 | "Blind Bleeding the Blind" | Bill Steer | 4:57 |
| 9 | "Doctrinal Expletives" | Bill Steer, Michael Amott | 3:39 |
| 10 | "Death Certificate" | Michael Amott, Bill Steer | 3:38 |
| Celkový čas: | 41:55 | ||
| Týdenní hitparáda | Vrchol |
|---|---|
| Velká Británie (Official Albums Chart) | 67 |
| Velká Británie (Official Rock & Metal Albums Chart) | 30 |
| Velká Británie (Independent Album Breakers Chart) | 13 |
