|
| Vydáno | 21. března 1995 |
|---|---|---|
| Natočeno | Konec roku 1994 | |
| Studio | Morrisound Recording, Tampa, Florida, USA | |
| Žánr | Progressive death metal / melodic death metal | |
| Délka | 50:36 | |
| Label | Roadrunner Records | |
| Producent | Jim Morris, Chuck Schuldiner |
Toto album neprovázely žádné singly.
Šestá studiová deska americké death metalové formace Death nese název Symbolic a vyšla 21. března 1995 u vydavatelství Roadrunner Records. Tento studiový počin znamenal posun k melodičtější podobě death metalu, při zachování prvků technického death metalu. Obsahuje devět skladeb o celkové délce něco málo přes padesát minut a veškerou hudbu i texty k nim napsal zakladatel a lídr formace Chuck Schuldiner.
Na nahrávání se vedle Chucka Schuldinera podíleli kytarista Bobby Koelble, baskytarista Kelly Conlon a bubeník Gene Hoglan. Bobby Koelble s Kellym Conlonem se objevili pouze na této desce, zatímco Gene Hoglan, který ke skupině přišel už na Individual Thought Patterns, tu bubnoval podruhé a naposledy. Album produkoval Jim Morris společně s Chuckem a vznikalo v tampském Morrisound Recording studiu.
Deska sklidila široké uznání kritiků a mnozí ji dodnes řadí mezi nejlepší death metalové počiny všech dob. (Remasterovaná reedice s pěti bonusovými skladbami vyšla 1. dubna 2008). Po Symbolic vydali Death už jen jednu studiovku, The Sound Of Perseverance (1998), a po smrti Chucka Schuldinera v prosinci 2001 přestali existovat.
Po vydání Individual Thought Patterns (1993), na kterém hostoval kytarista Andy LaRocque z King Diamond, musel Chuck Schuldiner znovu řešit, s kým další desku nahraje. Stálého kytaristu podle vlastních slov hledal už od sessions k předchozí nahrávce a prý absolvoval 'stovky' konkurzů z celých Spojených států. Basová pozice byla taktéž neobsazená poté, co se Steve DiGiorgio do studia nevrátil. Podle dostupných informací odmítl nabídku také Doug Keyser, někdejší baskytarista Watchtower. Jedinou jistotou zůstal bubeník Gene Hoglan, který ke kapele přišel po svém odchodu z Dark Angel a debutoval právě na Individual Thought Patterns.
Skladby vznikaly během roku 1994. V lednu natočil Chuck čtyřstopý záznam jedné skladbu zcela sám, včetně programovaných bicích. V březnu následovaly osmistopé demo verze dalších písní, na nichž se vedle něj podíleli Hoglan (programování bicích) a DiGiorgio (baskytara). Tyto nahrávky vyšly až jako bonusy na remasterovaném vydání z roku 2008 a ukazují mimo jiné, že titulní skladba měla původně pracovní název "Symbolic Acts".
Rok 1994 přinesl také změnu vydavatele. Chuck opustil Relativity Records, u nichž mu podle jeho slov dlouhodobě vadil nezájem, a přešel k Roadrunner Records. Bobby Koelble později vzpomínal, že měli nové vydavatelství, nového zvukového inženýra i největší rozpočet, jaký dosud Death dostali. Podle sekundárních zdrojů šlo ale o smlouvu pouze na jedno album. Producentem se stal Jim Morris, spolumajitel studia Morrisound Recording, ale nikoliv z vlastní volby: Scott Burns, který s Death spolupracoval na předchozích deskách, byl v době nahrávání zaneprázdněn jinými projekty. Chuck v rozhovoru z roku 1995 označil Jima Morrise za vynikajícího, spolehlivého a zkušeného profesionála plného nápadů, který hudbě dodal mohutnější a prostornější zvuk. Dodal také, že atmosféra při nahrávání byla mimořádně pozitivní a že Symbolic působí vyrovnaněji než hektické Individual Thought Patterns.
Kytaristu našel Schuldiner nakonec téměř za rohem. Bobby Koelble, který studoval jazz na bostonské Berklee a na počátku devadesátých let hrál ve floridské skupině Azrael, bydlel podle Schuldinera pět minut od jeho domu a oba se znali už z dob dospívání. Chuck o něm mluvil jako o spolužákovi, zatímco Bobby tvrdí, že chodili do různých škol a poprvé se potkali až u společného kamaráda. Jeho telefonní číslo získal Chuck od společného známého, který pracoval v hudebninách v Orlandu. Konkurz proběhl u Schuldinerů doma jen ve třech, spolu s Gene Hoglanem, a Bobby Koelble se k němu naučil tři až čtyři skladby z alb Human a Individual Thought Patterns. Po zhruba týdenním čekání, během něhož Chuck zkoušel ještě jednoho či dva další kandidáty, místo dostal. Bobby si spočítal, že je v historii kapely sedmým kytaristou, a spolu s Brianem Bensonem (budocím baskytaristou) si proto říkali 'Old No. 7'.
Na baskytaru byl vybrán Kelly Conlon, hráč z floridské podzemní scény. Podle pozdějšího Chuckova přiznání však šlo o unáhlené rozhodnutí... Kelly se ke skupině připojil jen asi tři týdny před vstupem do studia a Bobby Koelble zhruba měsíc předtím, takže ani jeden z nich už neměl příležitost výrazněji ovlivnit skladby, nanejvýš v závěrečných aranžích.
Samotné nahrávání probíhalo podle dostupných údajů na konci roku 1994 a trvalo přibližně šest týdnů. Skladby byly v té době prakticky hotové a všechny rytmické kytary nahrál sám Chuck. Bobby Koelble dostal předem kazetu s úseky, ve kterých měl hrát sóla, a měl při tom zcela volnou ruku. Zahrál si ve třech skladbách a jeho práce přímo ve studiu zabrala zhruba tři hodiny jednoho odpoledne. Ráno do Tampy dojeli, večer se vrátili. Ve studiu zrovna nahrávali Suffocation svou desku Pierced From Within a Koelble na setkání s nimi rád vzpomíná. Za nejoblíbenější ze svých sól označuje to ve skladbě "Perennial Quest".
Bubeník Gene Hoglan měl podle Chucka naprostou volnost přizpůsobit každou skladbu i riff svému způsobu hry. Základní nápady sice pocházely od Schuldinera, ale konečná podoba pasáží vznikla společně s ním. Chuck také uvedl, že se tentokrát vědomě věnoval zpěvu víc než dříve a snažil se, aby byl srozumitelnější a melodičtější. Hotové nahrávky pak v New Yorku masteroval George Marino ve studiu Sterling Sound.
Kelly Conlon se s Death zúčastnil ještě evropského turné, poté ho však Schuldiner, Hoglan a Koelble společně z kapely vyloučili. Chuck zdůvodnil toto rozhodnutí tím, že se s Kellym nepodařilo najít společnou řeč a že neměl takové zkušenosti a schopnosti, jaké od něj čekali. Na severoamerickém turné ho tedy nahradil výše zmíněný Brian Benson z floridských Pain Principle, Chuckův dlouholetý přítel.
Přední stranu obalu Symbolic tvoří abstraktní, tlumeně zbarvená malba v odstínech šedé, sépie a hnědé, která připomíná popraskanou, zašlou zeď. Nahoře uprostřed se tyčí velké oko s bílou duhovkou, z něhož se po celém povrchu rozbíhají tenké praskliny a linky. Pod ním stojí vedle sebe dvě drobné bledé postavy, které jako by vyrůstaly ze dvou velkých světlých rukou, zatímco za nimi vyčnívají tmavé hroty a po stranách obrazu se vinou černé zvlněné, hadovité tvary. V levém horním rohu je červené logo Death, v mírně upravené podobě oproti předchozím deskám, a vpravo dole stejně červený nápis Symbolic.
Autorem obalu je floridský výtvarník René Miville, pro Death už potřetí po deskách Human a Individual Thought Patterns. Podle webu V13 působil dříve i jako fotograf pro časopis Vogue. Pracoval technikou chemické manipulace v klasické temné komoře: chemikálie nanášel štětcem přímo na fotografický papír, takže výsledek vypadá jako fotografie, ale má charakter malby. Manažer skupiny Eric Greif vysvětluje, že Chuck Schuldiner chtěl po dvou deskách s obaly od Eda Repky, autora obalů Scream Bloody Gore a Leprosy, jít i vizuálně novým směrem. Repkova tvorba mu už připadala poněkud 'komiksová' a navíc ji využívaly i mnohé další kapely. O Mivillovi se prý dozvěděl od někoho, kdo ho upozornil na floridského fotografa, vytvářejícího obrazy pomocí fotografií a chemikálií, a u něj pak zůstal po tři desky.
Význam motivu nebyl nikdy oficiálně vysvětlen. Greif vzpomíná, že Miville dostal k dispozici texty a obal vznikl jako jeho vlastní reakce na ně. Podle jednoho z možných výkladů představují oko a ruce vyšší sílu, která vede dvě lidské postavy (zřejmě muže a ženu) a zároveň je propojuje, přičemž šedé a sépiové tóny dodávají celku dramatičnost a nadčasovost. Oproti obalům předchozích dvou desek působí tento obraz abstraktněji a meditativněji.
Zadní strana navazuje na stejný výtvarný styl: tmavé, mramorované pozadí s bledými popraskanými plochami a bílými žilkami, které připomínají blesky nebo trhliny. Uprostřed je červeným písmem seřazen seznam všech devíti skladeb. Podél pravého okraje běží svisle nápis Death - Symbolic a dole je logo Roadrunner Records, čárový kód a drobný text s právními údaji.
Na straně bookletu jsou na černém podkladu v červeném rámu ve čtyřech rozích portréty členů sestavy. Každý z nich má červený štítek se jménem a nástrojem: Chuck Schuldiner (zpěv, kytara), Gene Hoglan (bicí, 'vrtule a nábojnice M-14'), Kelly Conlon (baskytara) a Bobby Koelble (kytara). Členové jsou na snímcích částečně zakryti bílými větvemi a autorem fotografií je podle kreditů rovněž Miville. Uprostřed stránky je dále uveden Monte Conner jako A&R, Chuck jako autor veškeré hudby i textů, vydavatelství Roadcrew Music a Mutilation Music (BMI) jako vydavatelé písní a Patty Mooney jako autorka designu. Katalogové číslo tohoto CD vydání je RR 8957-2.
Booklet uvádí také vybavení členů sestavy. Chuck Schuldiner hraje výhradně na kytary B.C. Rich a používá aparáty Marshall, Gene Hoglan hraje na bicí Pearl a činely Zildjian, Kelly Conlon používá výhradně struny DR, baskytary Carvin a zesilovače Mesa Boogie a Bobby Koelble hraje výhradně na kytary Washburn s aparáty Marshall.
Deska Symbolic pokračovala dále v posunu zvuku, který Death naznačili už na předchozích nahrávkách. Kritici v ní vidí výrazný příklon k melodiím a odklon od klišé tradičního death metalu. Matt Mills z WhatCulture ji označil za dokonalé spojení melodičnosti, brutality a komplexnosti, k němuž kapela směřovala od Scream Bloody Gore. Zároveň uvedl, že není tak 'matematicky progresivní' jako dvě předchozí studiovky. Podobně to vnímá i Bobby Koelble, podle něhož je Symbolic o něco méně technické než Individual Thought Patterns a míří k melodičtějšímu, uhlazenějšímu zvuku. Sam Sodomsky z Pitchfork ji nazval „nejmelodičtějším a nejvyspělejším počinem v kariéře skupiny“, který není ani tak brutální jako rané nahrávky, ani tak 'okatě' progresivní jako Human či Individual Thought Patterns.
Styl hudby bývá řazen k technickému death metalu i k melodickému death metalu. Shaun Lindsley z Metal Hammer album popsal jako labyrint techničnosti a intelektuálně laděných textových odboček s nepřekonatelnými hráčskými výkony, přesto však připustil, že jsou to skladby chytlavé a „mimořádně přístupné“. Nahrávka využívá čisté kytarové tóny, disonance, arpeggia a melodie, které bývají popisovány jako 'egyptské'. V písni "Crystal Mountain" novináři zaznamenali vliv evropských heavy metalových kapel Sortilège a H-Bomb a song v outru obsahuje sólo na akustickou kytaru. Závěrečná "Perennial Quest" byla popsána jako píseň, jejíž melodie připomíná popovou skladbu, „rozebranou na součástky a politou kyselinou“.
Pozornost vzbuzuje také Chuckův výše posazený hlas ve srovnání s hlubokým growlem z raných a střednědobých alb Death. Podle Sodomskyho jeho agresivní, napjatý projev v některých pasážích připomíná hardcore punk.
Texty bývají označovány za 'mystické' a věnují se mimo jiné politické korupci, sledování a třídnímu vědomí. Chuck v rozhovoru z roku 1995 uvedl, že na rozdíl od Individual Thought Patterns, v nichž dominovala zášť a touha po odplatě, jsou texty na Symbolic zbaveny hořkosti a zloby a víc je prostupují pozitivní vibrace, i když agresivitu zcela nevytěsnily. Podle dalších zdrojů také opakovaně zmiňoval, že některé texty reflektují skutečné situace z jeho života.
"Symbolic" je nostalgický pohled na dětskou nevinnost a vzpomínky na dobu, kdy se hrdinové zdáli věční a změna byla nepostřehnutelná, přičemž titulní 'symbolické činy' jsou zároveň živé i neviditelné.
"Zero Tolerance" vyjadřuje nulovou toleranci vůči těm, kdo zneužívají moc a šíří nepodložené pomluvy a svatokrádežné fantazie, a podle Chucka platí pro kohokoliv (včetně tisku), kdo své postavení využívá ke zraňování druhých.
"Empty Words" pojednává o porušených slibech a slovech, která se rozplynou jako popel ve větru, o pronásledujících vzpomínkách a o poznání, že odpovědi nelze najít ve spisech druhých, ale jen v sobě.
"Sacred Serenity" je text o bytostech, které žijí podle čistých instinktů a bez vědomí plynoucího času, o jejich nevědomém daru klidu a o otázce, co nás vede k útoku a co nám sdělují duchové, pozorováni na zdi.
"1,000 Eyes" varuje před společností totálního sledování, v níž zaniká soukromí a intimita, chyby a tajemství už nelze smazat a lidé se stávají vězni světové klece.
"Without Judgement" kritizuje rychlé odsuzování podle zásady „vinen, dokud se neprokáže opak“, i zjednodušování složitých věcí a ptá se, co by lidé dělali bez soudů, kdyby se museli podívat sami na sebe.
"Crystal Mountain" kritizuje pokrytectví náboženství postaveného na slepé víře a sebeklamu, v jehož 'křišťálové hoře' nabývá zlo podoby a přikázání se rodí znovu, a vyzývá k rozbití tohoto mýtu.
"Misanthrope" popisuje lidstvo očima pozorovatelů shora, kteří sbírají postřehy a vynášejí nebezpečný soud o „nenávistníkovi všeho lidstva“, přičemž naději nabízejí jen těm, kdo si zachovají vlastní rozum.
Závěrečná "Perennial Quest" je o celoživotním hledání odpovědí, od zvídavosti po hluboké existenciální otázky, a podle Chucka jde o hledání štěstí, cesta k němuž je plná překážek, ale překonatelných.
Album Symbolic sklidilo široké uznání kritiky a mnozí je dodnes považují za nejlepší desku Death i za jedno z nejlepších death metalových alb všech dob. Časopis Select v dobové recenzi konstatoval, že posluchač dostane i dávku drsného growlu a bezhlavého thrashování a může se tetelit z pohledu na temné hlubiny, do nichž kapelu zavedla její dvanáctiletá kariéra. Martin Popoff označil nahrávku za dosud nejpůsobivější a nejvíc crossoverovou v tvorbě skupiny, v níž se snoubí klasický metal se stopami temné germánské melodiky a velkou dávkou progresivní síly. Méně příznivě se vyjádřil Stephen Thomas Erlewine z AllMusic. Podle něj některé riffy začínají „působit unaveně“ a nápady se příliš nepohnuly kupředu, ačkoli syrová vnitřní síla zvuku by oddané fanoušky měla potěšit.
Record Collector v recenzi reedice z roku 2008 uvedl, že je deska dokonalá téměř tak, jak jen metal může být, a že je svědectvím zápalu a talentu příliš přehlíženého Schuldinera. Matt Mills z WhatCulture ji označil za jedno z těch metalových alb, která se objeví jednou za generaci a prostě „trefí všechno“. Německý server metal.de jí udělil 10/10 a popsal ji jako dokonalou souhru techniky a velkolepých melodií. Webzine Metal Rules zařadil Symbolic na 7. místo nejlepších extrémně-metalových alb a na 58. místo nejlepších heavy metalových nahrávek všech dob.
Server Blabbermouth.net ohodnotil při recenzi remasterované reedice počin rovněž 10/10. Recenzent připomněl, že zvuk Symbolic byl po 'zakalené' produkci Individual Thought Patterns závanem čerstvého vzduchu a že remaster zachovává čistotu původního mixu. Podle něj mnozí fanoušci tehdy novému, progresivnímu pojetí death metalu ještě 'nerozuměli' a oživení gore-grindu i návrat k hudbě v duchu raných Death a Autopsy lze chápat jako reakci na Chuckovy technické a melodické experimenty. Zároveň zdůraznil, že deska zůstává „chytlavá a přístupná“, a vyzdvihl úvodní riff titulní skladby, plynulý závěr "Crystal Mountain" i drtivý refrén "Zero Tolerance". Kdyby byl heavy metal univerzitním kurzem, patřila by podle něj „hned první den na seznam povinné četby“.
Přijetí u publika v době vydání ale nebylo zase až tak jednoznačné. Gene Hoglan v rozhovoru pro Garza Podcast uvedl, že se Symbolic tehdy nesetkalo s přijetím jako klasika, ale spíše s odmítnutím, protože fanoušci byli zvyklí na brutální a ne příliš melodický death metal. Podobně vzpomínal i Bobby Koelble. Podle něj nebyla deska mezi všemi příznivci death metalu dobře přijata, protože v módě byla naprostá tvrdost a brutalita, ale „čas jí prospěl“.
Server Metalopolis.net věnoval albu retrospektivní recenzi v rubrice Death metal retro. Úvodem připomíná, že se sice muzikanti kolem Chucka Schuldinera střídali jako na běžícím pásu, ale Death nikdy neztratili vlastní tvář. Přechod z Individual Thought Patterns k Symbolic označuje za velký skok do neznáma, který udeřil „jako blesk z čistého nebe“. Podle recenzenta už nejde o klasickou death metalovou desku, ba dokonce „má k death metalu poměrně daleko“. Titulní skladba je pro něj největším pokrokem v kariéře kapely a po vyslechnutí "Zero Tolerance" je prý každému jasné, že death metalová škatulka přestala svírat prsty Chuckovi i jeho kolegům. Celé album pak shrnuje jako „death metal s lidskou tváří“. V retrospektivním žebříčku Retro Valhalla 1995, zveřejněném na stejném serveru, skončilo Symbolic na prvním místě.
| Zdroj | Hodnocení kritiků |
|---|---|
| AllMusic | 3/5 |
| Blabbermouth.net | 10/10 |
| Collector's Guide to Heavy Metal | 8/10 |
| Metal.de | 10/10 |
| Pitchfork | 9,1/10 |
| Record Collector | 5/5 |
| Rock Hard | 10/10 |
| Select | 3/5 |
Český server CrazyDiamond.cz udělil albu v recenzi z 29. června 2019 hodnocení 100 %... Autor, podepsaný jako Stray, označil desku za „definici dokonalosti, kterou oceňují fanoušci i publicisté“, a zdůraznil, že se Chuck s novou sestavou pustil do propracovanější podoby progrese, kterou načaly Human a Individual Thought Patterns. Skladby podle něj působí vyčištěněji a písničkověji, ale sóla a kytarové vyhrávky se v nich neustále prolínají se zpěvem, takže album doslova „dýchá jako živý organismus“. Zvuk označil za „křišťálově čirý“ a celkový dojem za „snový, abstraktní a trochu surreální“. Dodal, že nepatří k nahrávkám, které posluchače okouzlí hned, a že si své příznivce získalo až po delší době. Za nejchytlavější píseň považuje "Crystal Mountain", zatímco "1,000 Eyes", "Without Judgement" a "Perennial Quest" označil za nejautentičtější 'ponory' do progrese. Přiznal také, že mezi ty, kdo vynechali legendární koncert Death v pražské Lucerně, patřil on sám, a na závěr konstatoval, že žádné další LP se kvalitě a uměleckému dopadu tohoto materiálu nepřiblížilo.
Chuck měl podle některých zdrojů požádat vydavatelství, aby album v tiskových zprávách a reklamách neoznačovalo jako death metalové. Roadrunner Records jeho přání prý ignorovali a desku v inzerci, například v časopisu Metal Hammer, jako death metal prezentovali. Podobně o tom píše i Norman Records.
Podle Wikipedie se na vydání Symbolic podílela společnost Relativity Records, která uzavřela s Roadrunner dohodu o distribuci, přesto byl Chuck přesvědčený, že deska nebyla dobře propagována. Původně zamýšlel Symbolic jako poslední album Death. V newsletteru fanklubu The Metal Crusade uvedl, že ji považuje za skvělou nahrávku, kterou lze fanoušky na rozloučenou připravit na další cestu, tedy na projekt Control Denied. Vztahy s Roadrunner se podle Gena Hoglana po turné k desce zhoršily natolik, že Schuldiner kapelu rozpustil. Wikipedie navíc uvádí, že Chuck pracoval na riffech pro Control Denied už v době, kdy Death koncertovali k Symbolic v Japonsku. Vydavatel však podle dostupných zdrojů vyžadoval další album pod značkou Death, než vydá Control Denied, a tak vznikla ještě následující (a poslední) deska The Sound Of Perseverance (1998).
V bookletu je Gene Hoglan uveden nejen jako bubeník, ale také s nezvyklými nástroji: 'propeller' (doslova 'vrtule') a 'M-14 shell' (doslova 'nábojnice M-14'). Čím přesně tím přispěl k nahrávkám, booklet nevysvětluje...
V České republice vystoupili Death pro propagaci desky 23. září 1995 v pražské Lucerně na jednodenním festivalu Cardiac Massage Festival '95, v rámci evropského turné s Benediction. Podle reportáže serveru Metalopolis.net měli v tehdejším setlistu pět songů z nového alba: "Crystal Mountain", "Zero Tolerance", "1,000 Eyes", "Empty Words" a "Symbolic". Doplnili je starší klasiky jako "Spiritual Healing" či "The Philosopher" a další.
Symbolic zůstalo také jedinou deskou Death, kterou 'nezískala' společnost Relapse Records. Když v roce 2010 převzala katalog tvorby Chucka Schuldinera a práva na názvy Death a Control Denied pro svět, bylo toto album z dohody vyňato, protože práva k němu zůstala u Roadrunner Records. Roadrunner proto vydali remasterovanou reedici v roce 2008 (mastering v prosinci 2007 znovu provedl George Marino ve Sterling Sound) a k 30. výročí také vinylovou reedici, která vyšla 9. května 2025.
Na odkaz desky (i kapely) navazují i bývalí členové skupiny. V prosinci 2021 odehráli Steve DiGiorgio, Bobby Koelble, Shannon Hamm, Scott Clendenin, Kelly Conlon a slovutný Nick Barker na Floridě dva koncerty jako hosté revivalu pod názvem Symbolic, na nichž hráli písně z alb Leprosy, Human, Individual Thought Patterns, Symbolic a The Sound Of Perseverance. Na podzim 2025 pak vyrazili s projektem Death to All Gene Hoglan, Steve DiGiorgio, Bobby Koelble a Max Phelps na severoamerické turné k 35. výročí vydání Spiritual Healing a 30. výročí vydání Symbolic. Je také třeba zmínit i sesterský projekt Left To Die (Matt Harvey, Rick Rozz, Terry Butler a Gus Rios). Ti se zaměřují na nejranější, syrové období (éra kapely Mantas - prapůvodních Death a desek Scream Bloody Gore, Leprosy). V roce 2026 vydali album Initium Mortis, což jsou nově a kvalitně nahrané verze prastarých demo skladeb z let 1983 - 1985. Projevuje se také bývalý člen, tehdejší zpívající bubeník Kam Lee, který v kapele působil pouze v jejích úplných začátcích (1983 – 1985), kdy se ještě jmenovali Mantas a nahrávali první garážová dema jako Death By Metal. Věnuje se své domovské formaci Massacre, se kterou v rámci speciálních koncertů přehrává právě ty nejstarší demo skladby, které s Chuckem na začátku 80. let napsali...
(Produkční a interpretační údaje jsou převzaty z anglické verze Wikipedie)
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Symbolic" | Chuck Schuldiner | 6:32 |
| 2 | "Zero Tolerance" | Chuck Schuldiner | 4:48 |
| 3 | "Empty Words" | Chuck Schuldiner | 6:22 |
| 4 | "Sacred Serenity" | Chuck Schuldiner | 4:27 |
| 5 | "1,000 Eyes" | Chuck Schuldiner | 4:28 |
| 6 | "Without Judgement" | Chuck Schuldiner | 5:28 |
| 7 | "Crystal Mountain" | Chuck Schuldiner | 5:07 |
| 8 | "Misanthrope" | Chuck Schuldiner | 5:03 |
| 9 | "Perennial Quest" | Chuck Schuldiner | 8:21 |
| Celkový čas: | 50:37 | ||
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 10 | "Symbolic Acts" (instrumentální demo songu "Symbolic" z března 1994) | Chuck Schuldiner | 5:55 |
| 11 | "Zero Tolerance" (instrumentální demo z března 1994) | Chuck Schuldiner | 4:10 |
| 12 | "Crystal Mountain" (instrumentální demo z března 1994) | Chuck Schuldiner | 4:24 |
| 13 | "Misanthrope" (instrumentální demo z března 1994) | Chuck Schuldiner | 5:40 |
| 14 | "Symbolic Acts" ("4stopé" demo songu "Symbolic" z ledna 1994 se zpěvem) | Chuck Schuldiner | 5:55 |
| Celkový čas: | 76:40 | ||
| Hitparáda (1995) | Vrchol |
|---|---|
| Holandsko (Album Top 100) | 68 |
| Velká Británie (UK Rock & Metal Albums - Official Charts) | 30 |
| Hitparáda (2025) | Vrchol |
|---|---|
| Rakousko (Ö3 Austria Top 40) | 64 |
| Belgie (Ultratop Flanders) | 111 |
| Chorvatsko (HDU) | 8 |
| Dánsko (Hitlisten) | 6 |
| Finsko (The Official Finnish Charts) | 37 |
| Německo (Offizielle Top 100) | 35 |
| Německo (Offizielle Top 100 Rock & Metal) | 10 |
| Řecko (IFPI Greece) | 96 |
| Maďarsko (MAHASZ) | 12 |
| Norsko (IFPI Topplista) | 10 |
| Polsko (ZPAV) | 32 |
| Skotsko (Official Charts) | 50 |
| Švédsko (Sverigetopplistan - fyzická alba) | 19 |
| Švédsko (Sverigetopplistan - vinylová alba) | 10 |
| Švýcarsko (Schweizer Hitparade) | 87 |
| Velká Británie (UK Album Sales) | 66 |
