|
| Vydáno | 7. červenec 1992 |
|---|---|---|
| Natočeno | Říjen - prosinec 1992 | |
| Studio | BearTracks Studios, Suffern, New York, The Hit Factory, New York City, USA | |
| Žánr | Progressive metal | |
| Délka | 57:04 | |
| Label | Atco Records | |
| Producent | David Prater |
 |
 |
| "Pull Me Under" (Srpen 1992) | "Another Day" (Červenec 1993) |
"Pull Me Under" je debutový singl z alba Images And Words. Skladba se objevila také na několika živých vydáních, včetně Live at the Marquee, Once in a LIVEtime, Live at Budokan a také na videozáznamech Images And Words: Live in Tokyo či Live at Luna Park. Díky silné rotaci na MTV a pozitivnímu přijetí kritiků se stala nejznámější písní formace a je často považována za její 'podpisovou píseň'. Rolling Stone ji dokonce zařadil na 91. místo v žebříčku 100 nejlepších heavy metalových skladeb.
Během vývoje nesla pracovní název "Oliver's Twist". Bubeník Mike Portnoy v rozhovorech uváděl, že šlo původně „jen o osmi a půl minutovou skladbu...“ a její úspěch v rádiích i na MTV byl podle něj spíše náhodný. Tato píseň tak vznikla jako rozsáhlá kompozice, která se neplánovaně stala průlomovým hitem.
Zajímavostí je její náhlý konec, který byl později upraven na kompilaci Greatest Hit (...and 21 Other Pretty Cool Songs). Portnoy jej vysvětloval tím, že skladba byla vystavěna na rostoucím napětí, které se kapela rozhodla „prostě utnout“, podobně jako to podle něj udělali The Beatles v "I Want You (She’s So Heavy)". Singl byl vydán i jako videoklip, který kombinoval záběry kapely s dějovou linkou, s níž však členové skupiny údajně nebyli spokojeni, protože podle nich nesouvisela s tématem skladby.
"Another Day" je song, který taktéž vyšel na desce Images And Words. O rok později byl vydán jako druhý a zároveň poslední singl z tohoto alba.
Autorem je kytarista John Petrucci, který ji napsal jako velmi osobní výpověď o svém otci, Johnu Petruccim starším, jemuž byla diagnostikována rakovina. Toto téma se později objevilo i v další skladbě Dream Theater "Take Away My Pain", která reflektovala jeho pozdější prohraný boj s nemocí.
Videoklip k "Another Day" přímo navazuje na text písně a zobrazuje vztah otce a syna, trávících společný čas. V pozadí se objevují záběry MRI skenů (snímků z magnetické rezonance), které symbolicky odkazují na motiv této zákeřné nemoci a dodávají celému vyznění ještě silnější a emotivnější rovinu.
Images And Words je druhé album americké progmetalové kapely Dream Theater, vydané 7. července 1992 u vydavatelství Atco Records. Nahrávka představuje studiový debut zpěváka Jamese LaBrieho v sestavě po odchodu předchozího vokalisty Charlieho Dominiciho a zachycuje jádro instrumentálního obsazení ve složení John Petrucci, John Myung, Kevin Moore a Mike Portnoy.
Album obsahuje osm skladeb a kombinuje technicky náročnou instrumentaci, komplexní struktury a silnou melodiku typickou pro progresivní metal, přičemž texty se zaměřují na introspekci, osobní ztrátu a lidské emoce.
Hlavní singl "Pull Me Under" se stal největším hitem kapely, dosáhl 10. místa v žebříčku Billboard Hot Mainstream Rock Tracks a získal výraznou rotaci na MTV, což zásadně přispělo ke komerčnímu úspěchu nahrávky. Album bylo 2. února 1995 oceněno zlatou deskou od RIAA za prodej přesahující 500 000 kopií v USA a s více než 600 000 prodanými kusy zde zůstává nejprodávanější studiovou nahrávkou Dream Theater vůbec. Images And Words je často považováno za zásadní dílo progresivního metalu, které upevnilo reputaci skupiny jako technicky brilantního a inovativního hudebního tělesa, přičemž skladby jako "Metropolis - Part I: 'The Miracle And The Sleeper'"" a "Learning To Live" patří k pravidelným položkám koncertního repertoáru.
Autorsky vznikala Images And Words jako kolektivní práce všech členů Dream Theater, i když hlavní hudební kostru vytvářeli především kytarista John Petrucci a bubeník Mike Portnoy. Klávesista Kevin Moore se ovšem výrazně podílel na textech a klávesových aranžích, přičemž většina skladeb byla oficiálně připsána celé skupině, což odráží jejich společné jamování a postupné rozvíjení nápadů. Petrucci často přicházel s úvodními riffy a strukturami, zatímco Moore přinášel klávesové plochy a do textů introspektivní témata, jako jsou ztráta, nejistota a vnitřní konflikty.
Hudební směřování desky bylo silně ovlivněno progresivně rockovými velikány jako Rush a Yes, jejichž komplexní kompozice a instrumentální virtuozita formovaly výsledný zvuk. Kapela se zároveň inspirovala jazz fusion, což se projevilo v improvizačních pasážích a technické hravosti jednotlivých nástrojů. Po příchodu zpěváka Jamese LaBrieho mohly být texty lépe přizpůsobeny vokálním linkám, což přispělo k větší soudržnosti materiálu. Například již citovaný song "Pull Me Under" vznikl z Petrucciho riffu během série zkoušek v roce 1991 a postupně se rozvinul v plnohodnotnou kompozici bez jakéhokoliv původního záměru stát se singlem, notabene tak úspěšným...
Nahrávání probíhalo od října do prosince 1991 ve studiu BearTracks Studios v Suffernu ve státě New York, s dodatečnými sessions v The Hit Factory v New Yorku. Produkce se ujal David Prater, jehož snaha o přístupnější, rádiově orientovaný zvuk vedla k napětí uvnitř skupiny. Mike Portnoy později popsal spolupráci jako velmi problematickou, především kvůli zásahům do zvuku bicích a celkového směřování písní. Vydavatelství zároveň odmítlo původně zamýšlenou 22 minutovou kompozici "A Change Of Seasons", což donutilo kapelu se soustředit na kratší formát. Přes tyto konflikty se podařilo zachytit charakteristický zvuk Dream Theater, který kombinuje technickou brilanci s důrazem na melodii a širší posluchačskou přístupnost.
Obal alba Images And Words od Dream Theater je výraznou surreální koláží, která vznikla na základě konceptu samotné kapely. Vizuálně vychází z kombinace starých rytin a ilustrací a zobrazuje interiér starožitného pokoje, do něhož skrze okno proniká světlo, případně noční obloha. Ústředním motivem je malá dívka držící zrcadlo, zatímco další detaily - například pták v prostoru nebo hořící srdce - bývají často interpretovány jako odkazy na motivy jednotlivých skladeb z desky.
Samotné grafické zpracování měl na starosti Larry Freemantle, zatímco na realizaci koláže spolupracovalo studio Access Images. Specifické kaligrafické písmo použité na obalu vytvořil John Stevens. Výsledný vizuál se tak stal jedním z nejikoničtějších v rámci progresivního metalu a výrazně přispěl k 'identitě' této éry Dream Theater.
Booklet dále rozvíjí kolážový styl obalu a obsahuje variace na použité motivy, doplněné o texty skladeb a fotografie kapely. Typické je využití fragmentovaných obrazů a symboliky, která koresponduje s introspektivními tématy samotné nahrávky. Ačkoli jednotlivé prvky obalu bývají fanoušky často (úspěšně) interpretovány jako přímé odkazy na konkrétní skladby, formace sama nikdy neposkytla jednoznačný výklad, což přispívá k jeho nadčasové a otevřené interpretaci.
Konečně zadní strana - ve tmavém motivu jsou členové kapely zasazeni do snové atmosféry, v jejímž pozadí jsou klenbová okna do prostoru s temnou oblohou se žlutavými bouřkovými nádechy. To vše je doplněno o nezbytný seznam skladeb a kreditní informace.
Images And Words představuje esenci progresivního metalu, kde Dream Theater spojují komplexní heavy metalové riffy s neoklasickými kytarovými sóly Johna Petrucciho, lichými rytmy (například 7/8 v některých pasážích) a jazzově laděnou klávesovou prací Kevina Moora. Nahrávka čerpá z klasické hudby i jazzu vedle hard rocku a metalu, čímž vytváří hutný, ale zároveň melodický zvuk, který vyvažuje technickou brilanci s emocionální hloubkou. Mooreovy klávesy často přinášejí jemné jazzové mezihry a výrazné syntezátorové linky, které dodávají skladbám další vrstvy propracovanosti.
Textově se deska zaměřuje na témata osobního růstu, ztráty a existencialismu, přičemž Kevin Moore přispívá poetickými, introspektivními texty, plnými abstraktních obrazů. Tyto motivy odrážejí lidskou odolnost, vyrovnávání se se smrtelností i hledání smyslu, což je umocněno emotivním projevem Jamese LaBrieho, který dokáže vyjádřit jak intenzitu, tak zranitelnost. Texty často směřují k sebepoznání a vnitřnímu zápasu, čímž vytvářejí atmosféru hlubokého zamyšlení a existenciálních otázek.
Strukturálně se jedná o rozsáhlé kompozice, kdy osm skladeb na ploše zhruba 57 minut nabízí průměrnou stopáž přesahující sedm minut. Jednotlivé songy jsou vystavěny jako vícedílné celky s proměnlivou dynamikou, střídáním agresivních pasáží a klidnějších momentů, doplněné dlouhými instrumentálními úseky a plynulými přechody. Právě tato kombinace technické náročnosti a melodické přístupnosti učinila z Images And Words průlomové dílo, které definovalo podobu progresivního metalu v 90. letech a ovlivnilo celou generaci dalších kapel.
Album se od svého vydání setkalo s výrazně pozitivním ohlasem hudební kritiků, přestože se objevily i zdrženlivější reakce. Německý magazín Rock Hard zvolil album „desk?ou měsíce“ a označil kapelu za „superskupinu“, přičemž vyzdvihl jejich schopnost kombinovat různé hudební vlivy a vytvářet komplexní, stylově přesahující kompozice. Naopak magazín Select byl kritičtější a popsal nahrávku jako „
Velmi pozitivně hodnotil desku také Phil Carter z AllMusic, který ocenil instrumentální dovednosti jednotlivých členů i vokální rozsah Jamese LaBrieho a označil album za výbornou kombinaci progresivního metalu, silných melodií a promyšlených textů. Podobně server Metal Storm označil Images And Words za mistrovské a historicky významné dílo, které přineslo do metalové scény nový zvuk, jenž se stal poznávacím znamením Dream Theater. Kanadský publicista Martin Popoff sice ocenil technickou stránku a komplexní aranže, ale kritizoval jistou vykalkulovanost, která podle něj ubírala autentičnost progresivního rocku.
| Zdroj | Hodnocení kritiků |
|---|---|
| AllMusic | 4.5/5 |
| Collector's Guide to Heavy Metal | 8/10 |
| Metal Storm | 9.6/10 |
| Rock Hard | 10/10 |
| Select | 2/5 |
Z komerčního hlediska šlo o středně úspěšnou nahrávku, která dosáhla 61. místa v žebříčku Billboard 200 a jako jediná v diskografii Dream Theater získala zlatou desku od RIAA za více než 500 000 prodaných kopií v USA. LP si však postupně vybudovalo silný kultovní status a dlouhodobý vliv - v roce 2013 zvítězilo v anketě Loudwire o nejlepší metalové album všech dob, v roce 2011 bylo zařazeno na 7. místo mezi nejlepšími kytarovými alby roku 1992 podle Guitar World a v roce 2017 obsadilo 95. příčku v žebříčku Rolling Stone '100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)'. V roce 2015 jej server Prog Report dokonce označil za nejlepší progresivní rockovou desku období 1990 – 2015.
Album Images And Words je považováno za přelomové dílo progresivního metalu a zároveň za komerční průlom kapely. Po vydání v roce 1992 se mu dostalo výrazné podpory MTV, zejména díky singlu "Pull Me Under", který se stal jejich největším rádiovým hitem a jedinou skladbou, která se výrazně prosadila v mainstreamových rockových žebříčcích.
Nahrávka byla první deskou s vokalistou Jamesem LaBriem, který nahradil Charlieho Dominiciho. Jeho příchod zásadně ovlivnil zvuk formace a stal se jedním z klíčových prvků, které definovaly jejich budoucí tvorbu. Album bylo také posledním, na kterém se podílel klávesista Kevin Moore před svým odchodem z kapely po turné.
Images And Words je zároveň jedinou studiovkou Dream Theater, která získalo v USA zlatou desku (RIAA) za prodej přesahující 500 000 kopií. Přestože v době vydání dosáhla jen středního umístění v žebříčku Billboard 200, postupně se stala jedním z nejvlivnějších alb progresivního metalu a bývá pravidelně uváděna v žebříčcích nejlepších metalových alb všech dob.
Mezi často uváděné zajímavosti patří i to, že písně "Pull Me Under" vznikla původně jako delší kompozice bez ambice stát se singlem, a její úspěch v rádiích i na MTV byl podle členů formace do značné míry nečekaný. AlLPbum také obsahuje několik písní, které se staly dlouhodobou součástí koncertního repertoáru skupiny, například "Metropolis—Part I: 'The Miracle And The Sleeper'"" a "Learning to Live".
(Produkční a interpretační údaje jsou převzaty z anglické verze Wikipedie)
Všechnu hudbu složili Dream Theater, vyjma písně "Wait for Sleep", kterou zkomponoval Kevin Moore.
| Číslo | Název skladby | Autoři textu | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Pull Me Under" | Moore | 8:14 |
| 2 | "Another Day" | John Petrucci | 4:23 |
| 3 | "Take The Time" | Dream Theater | 8:21 |
| 4 | "Surrounded" | Moore | 5:30 |
| Číslo | Název skladby | Autoři textu | Délka |
|---|---|---|---|
| 5 | "Metropolis - Part I: ´The Miracle And The Sleeper'" | Petrucci | 9:32 |
| 6 | "Under a Glass Moon" | Petrucci | 7:03 |
| 7 | "Wait For Sleep" | Moore | 2:31 |
| 8 | "Learning To Live" | John Myung | 11:30 |
| Celkový čas: | 57:04 | ||
| Roční hitparády | Vrchol |
|---|---|
| Německo (Offizielle Top 100, 1992 - 93) | 94 |
| Japonsko (Oricon, 1992 - 93) | 30 |
| USA (Billboard 200, 1992 - 93) | 61 |
| USA (Heatseekers Albums, 1992 - 93) | 2 |
| Itálie (FIMI, 2005) | 88 |
| Japonsko (Oricon, 2009) | 232 |
| Řecko (IFPI, 2025) | 98 |
| Země | Ocenění | (potřebný počet prodaných kusů) |
|---|---|---|
| Japonsko (RIAJ) | Zlato | 100,000^ |
| Spojené státy (RIAA) | Zlato | 500,000^ |
^ Údaje o počtu kusů vycházejí pouze z certifikace (expedovaných nosičů).
