| | Vydáno | 29.1.2002 |
|---|---|---|
| Natočeno | květen 2001 - srpen 2001 | |
| Studio | Nomad Recording Studio (Carrollton, Texas) | |
| Žánr | heavy metal | |
| Délka | 53:08 | |
| Label | Metal Blade Records | |
| Producent | King Diamond |
Abigail II: The Revenge je desáté studiové LP dánské heavymetalové sestavy King Diamond, které vyšlo 29. ledna 2002 a dějově navazuje na Abigail z roku 1987. Je to první počin, na němž se podíleli kytarista Mike Wead, bubeník Matt Thompson a poprvé od The Eye baskytarista Hal Patino. Autorem obalu je Travis Smith. Podle poznámek k desce je postava Brandona Henryho založena na Kingově příteli Brandonu J. Henrym, který se stará o Kingův dům, když je na cestách.
Abigail II: The Revenge je temné pokračování kultovního alba Abigail a dějově se odehrává v roce 1863, přibližně osmnáct let po událostech původního příběhu.
Abigail, nyní dospělá dívka, se během bouřlivé noci ztratí v lese a zaskočí ji prudká bouřka. Bloudí, až narazí na pevně zamčenou bránu sídla LaFeyů. K jejímu překvapení však uvidí ducha původní Abigail, přezdívaného „Malá“, jak bránu odemyká a mizí v domě. Abigail následuje ducha dovnitř, kde ji vítá Jonathanův věrný sluha Brandon Henry, který ji vede temnými, svíčkami osvětlenými chodbami do místnosti připomínající svatyni, plné starých portrétů, šperků a šatů.
Uprostřed místnosti sedí postava ve stínu na invalidním vozíku — je to Jonathan LaFey, který po pádu ze schodů nezemřel, ale zůstal upoután na vozík a nyní se nazývá hrabě de LaFey. Přivítá Abigail, protože ji považuje za znovuzrozenou podobu své zesnulé ženy Miriam, která zemřela při porodu původní Abigail.
V noci Abigail slyší pláč a sejde do krypty, kde se setká s duchem „Malé“. Přesvědčí se, že musí zůstat v sídle, aby jí pomohla. Jonathan ji pak přesvědčí, aby s ním splodila dědice, což Abigail přijme z touhy pomoci „Malé“ a zastavit kletbu, která trápí rodinu LaFeyů.
Avšak temnota je hlubší, než se zdá — Abigail pod vlivem pomstychtivého ducha původní Abigail v noci v kryptě najde mumifikované tělo dítěte, vezme z něj ostrý náhrdelník a přistoupí k násilí. Brandon Henry ji varoval, aby kryptu neopouštěla, ale Abigail se mu vzepře. V následujícím ději podřízne mumii dítěte hrdlo, otráví Jonathana rozbitým sklem, zbije ho holí a nakonec ho zapálí. Oheň zuří sídlem a Abigail sama se stává obětí plamenů, které pohlcují i celé panství.
Protože oheň nedosáhne do sklepení, duch „Malé“ zůstává navěky připoután ke světu živých, zoufale volající po matce, kterou nikdy neměla, a příběh končí v tragédii plné kletby, zrád a temných tajemství rodu LaFeyů.
Recenze na album se víceméně shodují, že jde opět o kvalitní dílo dánského hororového mistra, i když temné úrovně prvního alba Abigail přece jenom nedosahuje. Názorným příkladem je recenze na All Music: „»Abigail II: The Revenge«, desáté sólové album Kinga Diamonda a pokračování jeho klasického alba »Abigail« z roku 1987, bohužel nepřináší nic z kouzla originálu, ale pokračuje v důsledné, ale méně inspirativní profesionalitě většiny jeho novodobé tvorby. To, co odlišuje skvělé desky Kinga Diamonda od těch průměrných, není děj, ale písně; jeho nejlepší mají nezapomenutelné melodie, detailní atmosféru a nápaditost (poslechněte si první čtyři nebo pět desek, které jsou toho důkazem). Abigail II má samozřejmě všechny zvukové znaky klasického Kinga Diamonda a samozřejmě i skvěle provedenou hudbu. Jen není tak zapamatovatelná jako staré věci a od svých předchůdců je téměř k nerozeznání. Přesto hardcore fanoušci nebudou zklamáni. Obsahuje také některé krkolomné dialogy a 'herecké výkony'.“
Marigold ve své recenzi na Metalopolis napsal: „Žádná velká překvapení pro nás páni muzikanti nenachystali, o skladby se podělil King s Andym a servírují pokrm, hodný téhle značky. Zpočátku jsem sice remcal, že se nic nezměnilo, nic nepohnulo z místa, ale nakonec jsem musel uznat, že heavy metal z téhle dílny žádná vylepšení nepotřebuje. Ačkoli se mi některé skladby pozdávají příliš nekonzistentní a přehuštěné, převažují tradičně vyvážené jízdy. Svižné riffy, časté změny temp, sem tam nějaká ta úchylná Diamondova zpívánka. A spousta pošukaných vokálních exhibicí, spojených s dokonalou teatralitou. King si už tradičně svoje postavy vytváří pouze děsivým vokálním rozštěpem. Mezi drsným vokálem odfrázované party vkládá kulervoucí fistule, místy kvičí jako kastrované batole, chichotá se jako posedlý atd. Na pomoc si tentokrát pozval jakési dítko, které pláče a občas mluví, a dívku, která pláče a pak se zase velice ošklivě chechtá utrpení druhých. Atmosféra výtečná, nenapodobitelná... ...Není už to ta stará Abigail, vždyť časy se změnily, nicméně svoje poslání plní výtečně a téměř bez výhrad. King Diamond si holt našel tu svou tóninu a už ji asi nikdy neopustí. Ocas mu narovnávat nechci a nebudu, tudíž s povděkem znamenám další silnou řadovku do diskografie dánského démona.“
Recenze Jana Skály na Metalforever se nesla v podobném duchu: „Příběh je to znovu úchvatný a měl všechny předpoklady stát se spolu s albem ozdobou Diamondovy diskografie. To se ale nakonec nestalo. Dvakrát do jedné řeky nevstoupíš, praví staré přísloví a platí to i v případě »Abigail II: The Revenge«. Ne, že by se jednalo o špatnou desku, té King pravděpodobně není schopný, ovšem tohle album zůstalo v závěsu nejen za grandiózní jedničkou, ale i za řadou dalších desek, které vytvořil geniálně šílený Dán. Tomu se tentokrát nepodařilo dát dohromady hudebně natolik přesvědčivý materiál a přestože vše je propracované do posledního detailu, kompozičně nahrávka trochu drhne. King až na tři výjimky vytvořil sám i hudební složku, čímž lze možná vysvětlovat určitou nenápaditost materiálu. Kromě dvou kompozic - "Little One" (se skvostně zakomponovaným hlasem zoufalého dětského hlásku, volajícího maminku) a haluzní „The Wheelchair“ - se na desce nenachází žádné další vrcholy a působí, jako kdyby se Diamond a jeho parta točili v kruhu. ...Konkrétně není dvojce »Abigail« toho tolik co vyčítat, spíše jde o pocit, kde se mísí očekávání s nevýrazností předkládaného materiálu. Řada fanoušků byla s albem spokojena, ovšem ani ti po letech nemohou zakrýt mírné rozpaky, které desku dodnes provázejí. »Abigail II: The Revenge« tak zůstává trochu v pozadí ostatních albových klenotů.“
King Diamond - zpěv, klávesy
Andy LaRocque - kytary
Mike Wead - kytary
Hal Patino - baskytara
Matt Thompson - bicí
Kol Marshall – klávesy, smyčce a spinet
Alyssa Biesenberger – hlas 'Maličké'
King Diamond - producent, inženýr
Michael Denner - asistent produkce
Mikkey Dee - asistent produkce
Roberto Falcao - zvukař, klávesy
Jeff Daniel - producent (reedice 1997)
Bill Turjancik - asistent produkce (reedice 1997)
Thomas Holm - obal
Torbjorn Jorgensen - obal
Öle Ludgren - obal
Jorgen Bak - obal
Chris Gehringer - remastering (reedice 1997)
Autorem všech textů je King Diamond
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Spare This Life" | Diamond | 1:44 |
| 2 | "The Storm" | Diamond | 4:22 |
| 3 | "Mansion in Sorrow" | Diamond, LaRocque | 3:36 |
| 4 | "Miriam" | Diamond | 5:10 |
| 5 | "Little One" | Diamond | 4:32 |
| 6 | "Slippery Stairs" | Diamond, LaRocque | 5:10 |
| 7 | "The Crypt" | Diamond | 4:11 |
| 8 | "Broken Glass" | Diamond | 4:14 |
| 9 | "More than Pain" | Diamond | 2:31 |
| 10 | "The Wheelchair" | Diamond | 5:19 |
| 11 | "Spirits" | Diamond, LaRocque | 4:58 |
| 12 | "Mommy" | Diamond | 6:27 |
| 13 | "Sorry Dear" | Diamond | 0:54 |
| Celkový čas: | 53:08 | ||
| Týdenní hitparáda | Vrchol |
|---|---|
| Swedish Albums (Sverigetopplistan) | 42 |
| Finnish Albums (The Official Finnish Charts) | 24 |
