| | Vydáno | 29.1.2002 |
|---|---|---|
| Natočeno | květen 2001 - srpen 2001 | |
| Studio | Nomad Recording Studio (Carrollton, Texas) | |
| Žánr | heavy metal | |
| Délka | 53:08 | |
| Label | Metal Blade Records | |
| Producent | King Diamond |
Abigail II: The Revenge je desáté studiové album dánské heavymetalové skupiny King Diamond, které vyšlo 29. ledna 2002 a dějově navazuje na album Abigail z roku 1987. Je prvním albem, na kterém se podíleli kytarista Mike Wead, bubeník Matt Thompson a poprvé od alba The Eye baskytarista Hal Patino. Autorem obalu je Travis Smith. Podle poznámek k albu je postava Brandona Henryho založena na Kingově příteli Brandonu J. Henrym, který se stará o Kingův dům, když je na cestách.
Děj se prolíná s dějem původního alba Abigail a posluchač zjistí, že je Abigail ve skutečnosti nevlastní sestrou O'Briana (tajemného vůdce Černých jezdců z původního alba) a že je udržována naživu jeho zásahem (jezdci ji původně plánovali přibít do rakve se stříbrnými hroty, aby se nemohla znovu objevit). O'Brian říká, že její duch není zlý, ale ani dobrý a chce jen dát věci znovu do pořádku.
Píše se rok 1863 a Abigail právě dosáhla osmnácti let. Při procházce lesem ji zastihne bouřka, která ji zaskočí, ztratí se a narazí na sídlo LaFeyů, jehož brána je pevně zamčená. Abigail si je jistá, že podlehne živlům, ale překvapí ji, když uvidí 'Malou', ducha původní Abigail z roku 1777, jak odemyká bránu a mizí v domě. Abigail vstoupí do sídla a přivítá ji Jonathanův impozantní sluha s oholenou hlavou, Brandon Henry. Následuje plešatého muže do temného sídla, kde jsou jediným světlem svíčky a krb. Projdou bludištěm ponurých tmavých chodeb do místnosti, která připomínala svatyni. Je plná šperků a šatů ve skříních ze skla a na stěnách visí 18 portrétů. Uprostřed místnosti stojí kolečkové křeslo a v něm sedí postava ve stínu. „Pojď blíž, má drahá,“ řekne stín na vozíku, „Postav se ke krbu, abych ti viděl do tváře.“
Vyjde najevo, že Jonathan po pádu ze schodů nezemřel, ale je většinu času upoután na invalidní vozík a musí chodit o holi. Přes Miriaminu smrt se nepřenesl a nyní si říká hrabě de LaFey. Vítá Abigail, říká jí Miriam a díky její podobě věří, že je to jeho milovaná, která zemřela při porodu Abigail.
Později v noci probudí Abigail pláč, sejde do krypty a setká se s Malou. Kvůli ni se rozhodne zůstat v sídle a pomoci jí. Následujícího dne Jonathan přemluví Abigail, aby s ním splodila dědice a ona na to přistoupí jen proto, aby mohla pomoci Malé.
V noci se Abigail, poháněná pomstou, vydá do krypty, aby spatřila své minulé vtělení. Brandon Henry, který ji varoval, aby do krypty nikdy nechodila, ji tam najde; Abigail vezme z krku mumifikovaného dítěte ostrý náhrdelník a podřízne mu hrdlo. Jonathanovi dá do jídla rozbité sklo, bije ho holí, zatímco se dusí vlastní krví, a pak ho zapálí; plameny ho nakonec zabijí. Oheň se z Jonathana rozšíří na okenní závěsy a nakonec i na Abigailiny šaty a plameny pohltí ji i celé sídlo. Protože oheň nedosáhne do sklepení, a nemůže tedy zničit kryptu, duch Malé nemůže přejít a je navždy připoután ke světu živých a volá po své matce.
Recenze na album se víceméně shodli na tom, že jde opět o kvalitní dílko dánského hororového mistra, i když temné úrovně prvního alba Abigail přece jenom nedosahuje. Názorným příkladem je recenze na All music: „»Abigail II: The Revenge«, desáté sólové album Kinga Diamonda a pokračování jeho klasického alba »Abigail« z roku 1987, bohužel nepřináší nic z kouzla originálu, ale pokračuje v důsledné, ale méně inspirativní profesionalitě většiny jeho novodobé tvorby. To, co odlišuje skvělé desky Kinga Diamonda od těch průměrných, není děj, ale písně; jeho nejlepší mají nezapomenutelné melodie, detailní atmosféru a nápaditost (poslechněte si první čtyři nebo pět desek, které jsou toho důkazem). Abigail II má samozřejmě všechny zvukové znaky klasického Kinga Diamonda a samozřejmě i skvěle provedenou hudbu. Jen není tak zapamatovatelná jako staré věci a od svých předchůdců je téměř k nerozeznání. Přesto hardcore fanoušci nebudou zklamáni. Obsahuje také některé krkolomné dialogy a 'herecké výkony'.“
Marigold ve své recenzi na Metalopolis napsal: „Žádná velká překvapení pro nás páni muzikanti nenachystali, o skladby se podělil King s Andym a servírují pokrm, hodný téhle značky. Zpočátku jsem sice remcal, že se nic nezměnilo, nic nepohnulo z místa, ale nakonec jsem musel uznat, že heavy metal z téhle dílny žádná vylepšení nepotřebuje. Ačkoli se mi některé skladby pozdávají příliš nekonzistentní a přehuštěné, převažují tradičně vyvážené jízdy. Svižné riffy, časté změny temp, sem tam nějaká ta úchylná Diamondova zpívánka. A spousta pošukaných vokálních exhibicí, spojených s dokonalou teatralitou. King si už tradičně svoje postavy vytváří pouze děsivým vokálním rozštěpem. Mezi drsným vokálem odfrázované party vkládá kulervoucí fistule, místy kvičí jako kastrované batole, chichotá se jako posedlý atd. Na pomoc si tentokrát pozval jakési dítko, které pláče a občas mluví, a dívku, která pláče a pak se zase velice ošklivě chechtá utrpení druhých. Atmosféra výtečná, nenapodobitelná... ...Není už to ta stará Abigail, vždyť časy se změnily, nicméně svoje poslání plní výtečně a téměř bez výhrad. King Diamond si holt našel tu svou tóninu a už ji asi nikdy neopustí. Ocas mu narovnávat nechci a nebudu, tudíž s povděkem znamenám další silnou řadovku do diskografie dánského démona.“
Recenze Jana Skály na Metalforever se nesla v podobném duchu: „Příběh je to znovu úchvatný a měl všechny předpoklady stát se spolu s albem ozdobou Diamondovy diskografie. To se ale nakonec nestalo. Dvakrát do jedné řeky nevstoupíš, praví staré přísloví a platí to i v případě »Abigail II: The Revenge«. Ne, že by se jednalo o špatnou desku, té King pravděpodobně není schopný, ovšem tohle album zůstalo v závěsu nejen za grandiózní jedničkou, ale i za řadou dalších desek, které vytvořil geniálně šílený Dán. Tomu se tentokrát nepodařilo dát dohromady hudebně natolik přesvědčivý materiál a přestože vše je propracované do posledního detailu, kompozičně nahrávka trochu drhne. King až na tři výjimky vytvořil sám i hudební složku, čímž lze možná vysvětlovat určitou nenápaditost materiálu. Kromě dvou kompozic - "Little One" (se skvostně zakomponovaným hlasem zoufalého dětského hlásku, volajícího maminku) a haluzní „"The Wheelchair" - se na desce nenachází žádné další vrcholy a působí, jako kdyby se Diamond a jeho parta točili v kruhu. ...Konkrétně není dvojce »Abigail« toho tolik co vyčítat, spíše jde o pocit, kde se mísí očekávání s nevýrazností předkládaného materiálu. Řada fanoušků byla s albem spokojena, ovšem ani ti po letech nemohou zakrýt mírné rozpaky, které desku dodnes provázejí. »Abigial II: The Revenge« tak zůstává trochu v pozadí ostatních albových klenotů.“
King Diamond - zpěv, klávesy
Andy LaRocque - kytary
Mike Wead - kytary
Hal Patino - baskytara
Matt Thompson - bicí
Kol Marshall – klávesy, smyčce a spinet
Alyssa Biesenberger – hlas 'Maličké'
King Diamond - producent, inženýr
Michael Denner - asistent produkce
Mikkey Dee - asistent produkce
Roberto Falcao - zvukař, klávesy
Jeff Daniel - producent (reedice 1997)
Bill Turjancik - asistent produkce (reedice 1997)
Thomas Holm - obal
Torbjorn Jorgensen - obal
Öle Ludgren - obal
Jorgen Bak - obal
Chris Gehringer - remastering (reedice 1997)
Autorem všech textů je King Diamond
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Spare This Life" | Diamond | 1:44 |
| 2 | "The Storm" | Diamond | 4:22 |
| 3 | "Mansion in Sorrow" | Diamond, LaRocque | 3:36 |
| 4 | "Miriam" | Diamond | 5:10 |
| 5 | "Little One" | Diamond | 4:32 |
| 6 | "Slippery Stairs" | Diamond, LaRocque | 5:10 |
| 7 | "The Crypt" | Diamond | 4:11 |
| 8 | "Broken Glass" | Diamond | 4:14 |
| 9 | "More than Pain" | Diamond | 2:31 |
| 10 | "The Wheelchair" | Diamond | 5:19 |
| 11 | "Spirits" | Diamond, LaRocque | 4:58 |
| 12 | "Mommy" | Diamond | 6:27 |
| 13 | "Sorry Dear" | Diamond | 0:54 |
| Celkový čas: | 53:08 | ||
| Týdenní hitparáda | Vrchol |
|---|---|
| Swedish Albums (Sverigetopplistan) | 42 |
| Finnish Albums (The Official Finnish Charts) | 24 |
