* 14.6.1956 v Kodani, Dánsko
Kim Bendix Petersen, známější pod uměleckým jménem King Diamond, je dánský metalový hudebník. Jako zpěvák je známý svým silným a široce rozkročeným kontratenorovým hlasem, zejména svými dalekosáhlými falzetovými výkřiky. Je hlavním zpěvákem a autorem textů pro Mercyful Fate i stejnojmennou skupinu King Diamond. Na studiových nahrávkách hraje také na klávesy a kytaru, ale při živých vystoupeních se soustředí výhradně na svůj pěvecký projev. Diamond je proslulý svými temnými texty a příběhovými koncepty. Je také známý svou výraznou šokovou pódiovou postavou (zejména černobílou barvou na obličeji). Ovlivnil i další rockové a metalové umělce, například Metallicu, Slayer nebo Cradle of Filth.
První heavy rocková kapela Kinga Diamonda se jmenovala Brainstorm (1974-76) a hráli v ní Jeanette Blum (Jean Blue), který měl na starosti zpěv a baskytaru, Michael Frohn (Mike West) na kytaru a Jes Jacobsen (Jesse James) na bicí. Po odchodu z Brainstorm začal King zpívat s místní dánskou hardrockovou skupinou Black Rose. Začal v té době také experimentovat s divadlem s hororovou tematikou a utvářet si zlověstnou kvazi-satanskou pódiovou osobnost. Poté se připojil k punkmetalové skupině Brats, kde se seznámil s Hankem Shermannem. Oba byli brzy požádáni, aby pomohli Michaelu Dennerovi (rovněž bývalému členovi Brats) s jeho vlastním projektem Danger Zone. V této kapele působil i Timi Hansen. Tito hudebníci se v roce 1980 spojili s Diamondem a vytvořili Mercyful Fate.
V červenci 1983 nahráli Mercyful Fate v nahrávacím studiu společnosti Easy Sound Recording v dánské Kodani své debutové album. Deska nazvaná Melissa, kterou produkoval Henrik Lund vyšla 30. října 1983 u Roadrunner Records. Nahrávka je označována za jeden z prvních příkladů extrémního metalu a často je považována za zásadní vliv na tehdy se rozvíjející žánry thrash metalu, black metalu a death metalu.
Druhé studiové album Don't Break the Oath, které je stejně jako debut povážováno za klasiku, vyšlo 7. září 1984. Styl, který na něm Mercyful Fate použili, připomínal směs heavy metalu s progresivními prvky, textově se zabýval satanem a okultismem a vyznačoval se teatrálním falzetovým vokálem Kinga Diamonda. Právě texty a Diamondův zpěv stáli za tím, že Mercyful Fate nebyli řazeni k oficiálnímu metalovému proudu. Ačkoli album díky svému lyrickému obsahu velmi ovlivnilo budoucí blackmetalové kapely, samotná hudba je black metalu, který už tenkrát drtily spolky jako Venom nebo Slayer, poměrně vzdálená a mnohem učesanější.
Během doprovodného turné k albu hrála kapela dva měsíce v USA a vystoupili i na festivalu v Německu. Přestože si Mercyful Fate získali kultovní oblibu po celém světě, v dubnu 1985 se kvůli hudebním neshodám rozpadli. Kytarista Hank Shermann chtěl, aby se kapela posunula ke komerčnějšímu zvuku; King Diamond to odmítl a oznámil svůj odchod, což vedlo k rozpadu kapely. S sebou vzal dva ze svých spoluhráčů (Hansena a Dennera) a vydal se na sólovou dráhu pod vlastním jménem.
Mercyful Fate se později v roce 1992 znovu sešli (zatímco Diamond současně pokračoval ve své sólové kariéře) a nahráli dalších pět studiových alb.
V roce 2000 se Diamond rozhodl pozastavit činnost Mercyful Fate a pokračovat pouze ve své sólové kariéře. Kapela se tak v dalších letech dala dohromady jen několikrát. 7. prosince 2011 se King Diamond, Hank Shermann, Michael Denner a Timi Hansen sešli na pódiu na koncertě k 30. výročí založení skupiny Metallica, který se konal ve Fillmore v San Franciscu v Kalifornii, kde společně s Metallicou zahráli "Mercyful Fate (medley)" z alba Garage Inc. 28. ledna 2017 se původní sestava kapely (bez Diamonda) znovu sešla, aby převzala cenu Pioneer Prize na slavnostním ceremoniálu Steppeulven pořádaném Dánskou asociací hudebních kritiků v Bremen Teater v Kodani. Poprvé se s kapelou od rozpadu v roce 1985 objevil bubeník Ruzz.
1. srpna 2019 bylo oznámeno, že Mercyful Fate v létě 2020 odehrají blíže nespecifikovaný počet koncertů po celé Evropě. Sestavu kapely tvořili King Diamond (zpěv), Hank Shermann (kytara), Bjarne T. Holm (bicí), Mike Wead (kytara) a Joey Vera (baskytara), který zaskakoval za Timiho Hansena, jenž bojoval s rakovinou. Vera se pak stal baskytaristou na plný úvazek poté, co Hansen 4. listopadu 2019, krátce po svých 61. narozeninách, zemřel. V současné době chystají nové album.
Když se v roce 1985 King, Denner a Hansen rozhodli založit novou kapelu, zvolili název 'King Diamond', aby získali lepší nabídky, a také proto, že jeho přezdívka byla již známá z Mercyful Fate. Pro doplnění sestavy skupiny si vybrali bubeníka Mikkeyho Dee a kytaristu Andyho LaRocquea.
V červenci 1985 začala skupina nahrávat ve studiu Sound Track v dánské Kodani své debutové album Fatal Portrait, které vyšlo 17. února 1986 prostřednictvím Roadrunner Records a umístilo se na 33. místě švédského albového žebříčku.
V prosinci 1986 začali nahrávat své druhé studiové album, opět ve studiu Sound Track v dánské Kodani. 1. července 1987 vydali singl "The Family Ghost", ke kterému také natočili svůj první videoklip a 15. června 1987 vyšlo album Abigail, první koncepční album založené na originálním příběhu zpěváka Kinga Diamonda. Umístilo na 39. místě ve Švédsku, na 68. místě v Nizozemsku a na 123. místě v žebříčku Billboard 200. Po jeho vydání opustil kapelu kvůli vypjatému turné kytarista Michael Denner, za kterého zaskočil Mike Moon.
Po skončení turné nahradili kytaristu Mikea Moona Pete Blakk a baskytaristu Timiho Hansena Hal Patino. 13. září 1988 vydala skupina King Diamond album Them, další koncepční album, které bylo nahráno ve studiu M.M.C. v dánské Kodani. Umístilo se na 38. místě švédského albového žebříčku, 65. místě nizozemského albového žebříčku a na 89. místě žebříčku Billboard 200, čímž se stalo dosud nejlépe umístěným albem King Diamond v Americe. Byl také natočen další videoklip, tentokrát k singlu "Welcome Home". Po skončení doprovodného turné k albu Them opustil skupinu bubeník Mikkey Dee, byl však znovu najat, aby hrál na bicí na následujícím albu skupiny. Poté ho nahradil Snowy Shaw.
Dne 21. srpna 1989 vydala skupina album Conspiracy, které navazovalo na dějovou linii z alba Them. Bylo prvním albem skupiny nahraným ve Spojených státech (v Rumbo Recording Studios v Canoga Park v Kalifornii). Ke skladbě "Sleepless Nights" byl také natočen videoklip.
V červnu 1990 začali King Diamond nahrávat páté studiové album The Eye ve Sweet Silence Studios v dánské Kodani. Vydáno bylo 30. října 1990. Kapela však na podporu alba nejela na turné kvůli nedostatečné podpoře vydavatelství. Po vydání alba nahradil Hala Patina Sharlee D'Angelo a Petea Blacka Mike Wead. Tato sestava však nakonec nenahrála žádný materiál, protože zpěvák King Diamond se v roce 1992 znovu spojil s Mercyful Fate a vlastní skupinu na čas zmrazil.
V roce 1994 se kapela reformovala v sestavě King Diamond, Andy La Rocque, kytarista Herb Simonsen, baskytarista Chris Estes a bubeník Darrin Anthony. Skupina poté strávila září až říjen 1994 nahráváním dalšího alba. The Spider's Lullabye, vydané 6. června 1995, bylo prvním albem skupiny u Metal Blade Records a zároveň prvním studiovým albem od vydání Fatal Portrait, které nebylo koncepčním albem.
V březnu 1996 začali King Diamond v Dallas Sound Labnahrávat své sedmé studiové album The Graveyard, které vyšlo 1. října 1996 a umístilo na 23. místě finské hitparády. King Diamond se na něm opět vrátil k psaní koncepčních alb. Po jeho vydání byl bubeník Darrin Anthony nucen opustit kapelu kvůli autonehodě a následně byl nahrazen bubeníkem Chastain Johnem Lukem Hebertem.
24. února 1998 vydala skupina album Voodoo, které se umístilo na 27. místě finského albového žebříčku a na 55. místě švédského albového žebříčku. Po vydání byl kytarista Herb Simonsen nahrazen Glenem Droverem.
Když byla v roce 1999 pozastavena činnost skupiny Mercyful Fate, začali King Diamond nahrávat album House of God v Nomad Recording Studio v Carrolltonu v Texasu s novým baskytaristou Paulem Davidem Harbourem, který nahradil Chrise Estese. Album vyšlo 20. června 2000 a ve Švédsku se umístilo na 60. místě. Po vydání alba byli kytarista Glen Drover, bubeník John Luke Hebert a baskytarista Paul David Harbour nahrazeni Mikem Weadem, Mattem Thompsonem a Halem Patinem.
V roce 2001 se King Diamond dohodl s kapelou Usurper, že nazpívá doprovodné vokály v písni "Necronemesis" výměnou za to, že kapela přesune svůj nahrávací plán tak, aby se přizpůsobil nahrávání alba Abigail II: The Revenge.
V roce 2004 Diamond přispěl vokály do skladby "Sweet Dreams", závěrečné skladby na albu heavy metalového bočního projektu Davea Grohla Probot.
Na konci roku 2005 se Diamond objevil na albu Roadrunner United - The All-Star Sessions, kde přispěl vokály do své písně "In the Fire", na níž se podílelo více hudebníků Roadrunner Records (bývalých i současných), kteří společně vytvořili jednotlivé písně. Diamond také koncem roku 2005 hostoval v písni "Devil Woman" skupiny Cradle of Filth.
V dubnu 2006 se Diamond na vyprodaném koncertě v Karen ve švédském Göteborgu znovu setkal s Mikkym Dee (v té době Motörhead), kterého v roce 2001 označil za jednoho z nejlepších bubeníků všech dob. Ve stejném roce se Diamond objevil také ve čtyřech epizodách kresleného seriálu pro dospělé Metalocalypse společnosti Warner Bros. jako Blues Devil, Ronald von Moldenberg, manažer rychlého občerstvení a jeden z Klokanů na Adult Swim.
26. června 2007 vyšlo skupině album Give Me Your Soul... Please. Za skladbu "Never Ending Hill" získalo nominaci na cenu Grammy v kategorii 'Nejlepší metalový výkon'. Turné po Spojených státech byla ale kapela nucena zrušit kvůli vyhřezlé ploténce Kinga Diamonda, která mu způsobovala téměř neustále intenzivní silné bolesti zad. Tento problém přičítal dlouhým stresujícím hodinám stráveným prací na albu.
9. srpna 2008 King Diamond vystoupili na Ozzfestu ve Friscu v Texasu po boku Metalliky, kde zahrál medley skladeb Mercyful Fate, které předtím vyšly na albu Garage Inc.. Společně s Vinniem Paulem, Scottem Ianem, Maxem Cavalerou a Nickem Bowcottem předvedl také coververzi písně kapely Pantera "A New Level".
V roce 2009 se Diamond objevil jako hratelná postava v rytmické hře Guitar Hero: Metallica s písní Mercyful Fate "Evil". Pro odemčení postavy musí hráč dokončit píseň na libovolný nástroj a libovolnou obtížnost.
Dne 29. listopadu 2010 byl Diamond převezen do nemocnice, kde u něj lékaři objevili několik ucpaných tepen v důsledku jeho silného kuřáctví. Zjistili, že prodělal několik infarktů a že potřebuje operaci trojitého bypassu, během níž byl pět hodin lékařsky mrtvý. Operace proběhla úspěšně a 11. prosince 2010 bylo oznámeno, že se zotavuje doma. Všechny jeho hudební projekty byly pozastaveny.
Dne 7. prosince 2011 vystoupil Diamond na pódiu s kapelou Metallica ve Fillmore v San Franciscu na oslavě 30. výročí založení kapely.
V sobotu 8. září 2012 se Diamond objevil spolu s Markem Tremontim v pořadu That Metal Show na stanici VH1 Classic, kde diskutoval o své operaci a různých podrobnostech o nadcházejících událostech.
V roce 2013 se objevil na albu skupiny Volbeat Outlaw Gentlemen & Shady Ladies, kde hostoval ve skladbě "Room 24". v srpnu 2013 Diamond vystoupil na britském festivalu Open Air Bloodstock.
V roce 2018 začala skupina pracovat na svém třináctém studiovém albu, které mělo být rozděleno do dvou částí. Později vyšlo najevo, že první část se bude jmenovat The Institute. Její vydání bylo plánováno na rok 2020 s tím, že na podzim 2019 se uskuteční severoamerické turné; datum vydání bylo později posunuto na rok 2022 a následně na rok 2023. První singl z alba, "Masquerade of Madness", byl zpřístupněn ke streamování 8. listopadu 2019. 25. ledna 2019 byl zveřejněno vůbec první živé video Songs for the Dead Live.
Diamond je ženatý s Livií Zitou, zpěvačkou maďarského původu, která se objevila jako doprovodná vokalistka na albech The Puppet Master a Give Me Your Soul...Please a také během živých vystoupení. Je také jeho obchodní partnerkou a pracuje s ním na kompilaci starých záznamů pro dvě plánovaná DVD s živými vystoupeními King Diamond a Mercyful Fate. Pomáhala mu také s remasterovanými vydáními alb The Spider's Lullabye, The Graveyard, Voodoo a House of God.
V březnu roku 2017 se stali rodiči syna Byrona.
Diamond vyznává satanismus, který nepovažuje za náboženství, ale za filozofii, podle níž žil ještě před přečtením Satanské bible Antona LaVeye. Michael Moynihan ho označuje za jednoho z mála interpretů satanského metalu 80. let, který byl víc než jen pozér využívající ďábelskou image pro šokovou hodnotu. Diamond vyjádřil znepokojení nad tím, že náboženství vedlo tolik lidí k vzájemnému zabíjení a ničení. Prohlásil, že nedokáže pochopit, proč náboženství způsobilo tolik smrti a ničení, když je logicky nemožné dokázat přítomnost či nepřítomnost jakéhokoli božstva. Uvádí, že ve svém životě dospěl do bodu, kdy zcela přestal věřit v cokoli náboženského.
Na pódiu Diamond používá stojan na mikrofon sestávající ze stehenní a holenní kosti ve tvaru kříže. Dříve na pódiu používal lidskou lebku zvanou Melissa, která ale byla v polovině 80. let po vystoupení v Nizozemsku ukradena. V průběhu let často měnil design svého make-upu. Při koncertu k albu Conspiracy nosil síťku z černé a bílé válečné barvy s červenou 'krví', která měla vypadat jako rána vycházející z čela. U alba The Puppet Master používal jen velmi málo bílé barvy a hlavně měl černé kříže a obrácené kříže stoupající nahoru a dolů po obličeji.
Jako své hlavní vlivy Diamond uvádí Arthura Browna, Davida Byrona, Alice Coopera, Ronnieho Jamese Dia, Iana Gillana, Ozzyho Osbourna a Roberta Planta. Podle Diamondova životopisu na jeho oficiálních webových stránkách byly první dvě alba, která si koupil, Fireball od Deep Purple a Master of Reality od Black Sabbath.
King Diamond se objevil na obálkách mnoha rockových a metalových časopisů a ovlivnil mnoho umělců, včetně Larse Ulricha z Metallicy, Cradle of Filth, Cage a Andyho DiGelsomina z wagnerovského operního metalového projektu Lyraka. Americká heavymetalová skupina Cage mu v roce 2007 věnovala píseň "King Diamond" na albu Hell Destroyer.
| Album | Rok vydání |
|---|---|
| Mellisa | 1983 |
| Don't Break the Oath | 1984 |
| In the Shadows | 1993 |
| Time | 1994 |
| Into the Unknown | 1996 |
| Dead Again | 1998 |
| 9 | 1999 |
| Fatal Portrait | 1986 |
| Abigail | 1987 |
| Them | 1988 |
| Conspiracy | 1989 |
| The Eye | 1990 |
| The Spider's Lullabye | 1995 |
| The Graveyard | 1996 |
| Voodoo | 1998 |
| House of God | 2000 |
| Abigail II: The Revenge | 2002 |
| The Puppet Master | 2003 |
| Give Me Your Soul...Please | 2007 |