|
| Vydáno | 11. října 1994 |
|---|---|---|
| Natočeno | Květen - červen 1994 | |
| Studio | Indigo Ranch Studios (Malibu, Kalifornie, USA) | |
| Žánr | Nu metal - alternative metal | |
| Délka | 65:45 | |
| Label | Immortal rec. - Epic rec. | |
| Producent | Ross Robinson |
 |
 |
| "Blind" (1. srpna 1994) | "Need To" (8. dubna 1995) |
 |
 |
| "Shoots and Ladders" (30. června 1995) | "Clown" (12. července 1995) |
Singl "Blind"
Skladba "Blind" patří mezi nejzásadnější momenty eponymního debutu kapely Korn a zároveň jde o jednu z prvních kompozic, které formace vytvořila ještě před vydáním své prvotiny. Píseň se objevila už na demu Neidermayer's Mind (1993) a v roce 1994 byla zařazena na studiovou desku. Jako oficiální singl vyšla až později, když si nahrávka začala postupně získávat popularitu v alternativních a metalových kruzích. Ačkoli se skladba v hlavních amerických hitparádách neumístila (pouze 72. místo Billboard 200), výrazně pomohla kapele vybudovat si reputaci na klubové scéně a stala se jedním z klíčových symbolů rodícího se nu metalu.
Typickým znakem "Blind" je pomalý, temně budovaný úvod s baskytarou a zlověstným rytmem, který exploduje po legendárním výkřiku Jonathana Davise „Are you ready?!?“. Tato věta se postupem let stala jedním z nejikoničtějších momentů koncertů Korn a skladba dodnes patří mezi stálice jejich živých vystoupení, často otevírající celé sety. V devadesátých letech pomohla definovat charakteristický zvuk kapely – kombinaci podladěných kytar, groove rytmiky a syrového vokálního projevu.
K písni vznikl i videoklip, který vyšel až po vydání desky a zachycuje především koncertní záběry skupiny doplněné temnou vizuální estetikou. Video pomohlo skladbě získat širší publikum díky vysílání na hudebních televizích a dodnes je považováno za jeden z klíčových vizuálních dokumentů rané éry Korn.
Singl "Need To"
"Need To" vyšla jako jeden z prvních singlů propagujících debut Korn v roce 1995. Na rozdíl od agresivnějších skladeb desky se tento song vyznačuje spíše hypnotickou atmosférou, výraznou basovou linkou 'Fieldyho' a postupně gradujícím napětím. Singl se nedostal do hlavních amerických žebříčků, přesto pomohl upevnit rostoucí reputaci kapely v alternativním metalu a přispěl k šíření povědomí o tehdy novém stylu.
Text skladby reflektuje osobní frustrace a psychické napětí, což byl v té době pro tvorbu Korn charakteristický motiv. Píseň se stala součástí koncertního repertoáru zejména v polovině devadesátých let, kdy ji soubor pravidelně zařazoval do setlistů během turné k debutové studiovce. Postupem času se však objevuje na koncertech spíše sporadicky.
Také k "Need To" vznikl videoklip, které se soustředí především na performance kapely doplněnou o stylizované temné záběry odpovídající ponuré atmosféře skladby. Video pomohlo posílit vizuální identitu uskupení v rané fázi kariéry a bylo vysíláno zejména v alternativních hudebních pořadech.
Singl "Shoots and Ladders"
Skladba "Shoots and Ladders" patří mezi nejvýraznější momenty debutové nahrávky Korn. Jako singl vyšla v červnu 1995 a stala se jedním z prvních výraznějších úspěchů souboru v americkém rádiovém éteru. Píseň byla nominována na cenu Grammy v kategorii Best Metal Performance a pomohla kapele proniknout do širšího povědomí metalového publika.
Hudebně jde o jeden z nejneobvyklejších songů na desce. Úvod obstarávají dudy, na které hraje zpěvák Jonathan Davis, a skladba následně přechází do těžkého groove riffu typického pro zvuk skupiny. Text je sestaven z temných verzí dětských říkanek, které Davis interpretuje s ironickým a znepokojivým podtónem. Tento kontrast mezi dětskou symbolikou a agresivní hudbou patří mezi nejpamátnější momenty celé studiovky.
Rovněž k této písni vznikl videoklip, který režíroval Joseph Kahn. Video obsahuje bizarní a surrealistické scény, v nichž se členové kapely objevují v groteskních prostředích inspirovaných dětskými motivy, což ještě více zdůrazňuje temnou ironii textu. "Shoots and Ladders" se stala dlouhodobou koncertní stálicí a dodnes patří mezi skladby, které si fanoušci s debutovou deskou spojují nejčastěji.
Singl "Clown"
"Clown" patří mezi rané skladby, které Korn hráli už v začátcích své kariéry, a později se objevila na jejich debutu Korn. Vyšla jako singl v roce 1995 a rychle se stala jedním z oblíbených momentů koncertních vystoupení. Přestože se výrazně neprosadila v hlavních hitparádách, pomohla upevnit reputaci kapely jako energické a provokativní koncertní formace.
Text skladby je inspirován skutečnou událostí z počátků kariéry souboru, kdy byl Jonathan Davis během vystoupení obtěžován agresivním návštěvníkem koncertu. Frustrace z této situace se promítla do ostrého a emotivního projevu, který patří mezi nejintenzivnější momenty celé desky. Typickým znakem kompozice je dynamické střídání tichých pasáží a explozivních riffů.
Stejně jako k předešlým singlům, i ke "Clown" byl natočen klip, složený převážně z koncertních záběrů, doplněných o chaotickou vizuální stylizaci, která odráží energii živých vystoupení kapely. Video pomohlo posílit pověst Korn jako mimořádně intenzivní koncertní skupiny a skladba se na jejich setlistech objevovala pravidelně zejména během turné v polovině devadesátých let.
Korn (stylizováno jako KoЯn) je debutová studiová nahrávka americké formace Korn. Vyšla 11. října 1994 prostřednictvím vydavatelství Immortal a Epic Records. Ještě před zahájením práce na této studiovce zaujala parta z Kalifornie zástupce labelu Immortal/Epic během koncertu v Huntington Beach. Právě po tomto vystoupení přišla nabídka na smlouvu, kterou hudební uskupení přijalo mimo jiné proto, že nechtělo „podepsat kontrakt, který by je připravil o veškerou tvůrčí svobodu“.
Nahrávání probíhalo ve studiu Indigo Ranch v Malibu v Kalifornii pod dohledem producenta Rosse Robinsona, jenž se skupinou spolupracoval už na demu Neidermayer's Mind z roku 1993. Samotné natáčení debutu se uskutečnilo mezi květnem a červnem 1994. Po dokončení studiové práce se band vydal na koncertní šňůru, během níž sdílel pódia například s Biohazard nebo House of Pain. Tematicky se tato deska dotýká velmi osobních a často znepokojivých témat, mezi něž patří zneužívání dětí, drogová závislost či šikana.
První singl "Blind" se dostal na 15. místo kanadského žebříčku Alternative 30. Samotná studiová nahrávka se později vyšplhala na 10. příčku novozélandské hitparády a na 72. místo amerického žebříčku Billboard 200. Do roku 2003 se ve Spojených státech prodalo nejméně 2,1 milionu kopií této desky. Mnozí hudební publicisté i fanoušci považují právě tento debut za jednu z nahrávek, které odstartovaly vznik stylu nu metal. Na podporu studiovky vyrazila skupina na rozsáhlé turné – nejprve jako součást Sick of It All Tour, následně se připojila k Danzig 4 Tour. V následujících měsících vystupovalo uskupení také po boku jmen jako Megadeth, Fear Factory či Flotsam and Jetsam.
Ještě předtím, než si Korn definitivně zvolili své jméno, přestěhovali se členové souboru do malého domu v kalifornském Huntington Beach nedaleko Los Angeles. Právě tam začali intenzivně pracovat na prvních skladbách, které se později staly základem jejich debutu Korn. Krátce po nastěhování si parta pronajala nahrávací prostor Underground Chicken Sounds od Jeffa Creatha, který už dříve poskytl zpěvákovi Jonathanovi Davisovi přístřeší ve své garáži. Během zkoušek a nahrávání se kolem studia začali shromažďovat lidé, zejména když hudební uskupení hrálo úvodní pasáže budoucí skladby "Clown". Baskytarista Reginald 'Fieldy' Arvizu později vzpomínal, že posluchače přitahoval především nezvyklý a tehdy velmi odlišný zvuk kapely.
Formace vznikla v roce 1993 a už během prvních dvou týdnů své existence natočila demo obsahující skladby "Blind", "Predictable" a "Daddy". O několik týdnů později odehrála skupina vůbec první koncert v klubu California Dreams v Anaheimu. V létě 1993 začalo uskupení pravidelně vystupovat na menších pódiích a právě během jednoho z koncertů v Huntington Beach si ho všiml Paul Pontius z oddělení A&R vydavatelství Immortal/Epic. Ten hudebníkům nabídl možnost natočit album pod jejich hlavičkou. Přestože měli členové formace nabídky i od jiných labelů, rozhodli se pro Immortal/Epic především proto, že nechtěli podepsat smlouvu, která by omezila jejich tvůrčí svobodu.
Když hledali vhodné místo pro natočení své prvotiny, oslovili producenta Rosse Robinsona, aby se ujal produkce. Robinson nabídku přijal a doporučil, aby nahrávání probíhalo ve studiu Indigo Ranch v kalifornském Malibu. Právě tam vznikla většina materiálu, zatímco další části byly pořízeny ve studiu Fat Tracks v Bakersfieldu. Zajímavostí je, že soubor většinu skladeb nahrával tak, že všichni členové hráli současně, místo aby jednotlivé nástroje zaznamenávali odděleně. Studio navíc stálo na kopci mimo městský ruch, což umožnilo nahrávat i venku a přispělo k charakteristickému zvuku celé desky.
Některé momenty nahrávky vznikly poměrně neobvyklým způsobem. Kovový úder slyšitelný na konci skladby "Ball Tongue" vznikl tak, že kabel od kytary narazil do stojanu na noty. Dudy v písni "Shoots and Ladders" zase nebyly nahrány na horském vrcholu, jak se často traduje – mikrofon byl ve skutečnosti umístěn u zadních dveří studia a Jonathan Davis kolem něj venku procházel při hraní, takže se zvuk postupně přirozeně vzdaloval. Velmi osobní skladba "Daddy" byla podle Davisových slov nazpívána potmě a zpěvák si v tu chvíli ani neuvědomoval, že jeho vokál je zaznamenáván.
Nahrávání debutu bylo dokončeno na konci června 1994.
Úspěch této studiovky zároveň výrazně pomohl odstartovat kariéru producenta Rosse Robinsona, který díky ní získal pověst jednoho z klíčových tvůrců tehdejšího moderního metalu. Jonathan Davis později v rozhovoru pro magazín Metal Hammer vyzdvihl jeho přístup slovy: „Ross je velmi čistý a upřímný člověk a cítíte to, když jste s ním. Je to typ člověka, který z vás dokáže dostat tyhle věci. S Rossem jsem se cítil opravdu bezpečně.“
Debut vyšel 11. října 1994 prostřednictvím labelů Immortal a Epic Records. Během nahrávání vzniklo také několik skladeb, které se na finální verzi desky nedostaly – "Christmas Song", "Sean Olson", "Layla" a "This Broken Soul". Píseň "Sean Olson" se později objevila na singlu "Shoots and Ladders" a rovněž na soundtracku k filmu The Crow: City of Angels. Jonathan Davis navíc v roce 2015 označil právě debut z roku 1994 za své nejoblíbenější album v diskografii Korn.
Fotografii pro obal debutové studiové nahrávky Korn Korn pořídil Stephen Stickler, zatímco grafický design a art direction měli na starosti Jay Papke a Dante Ariola. Vizuální koncept byl navržen tak, aby odrážel temná a osobní témata, která se objevují v textech skladeb na této desce, zejména motivy ztráty nevinnosti, traumatu z dětství a psychického napětí.
Přední strana obalu zobrazuje malou dívku stojící na dětském hřišti u kovové houpačky. Dívka je zachycena zezadu a dívá se směrem k postavě, která není přímo vidět – na zemi je pouze její dlouhý stín. Tento detail naznačuje přítomnost dospělého člověka mimo záběr fotografie a vytváří znepokojivou atmosféru, která má symbolicky odkazovat na temná témata obsažená v textech alba. Celá scéna je stylizována do výrazného kontrastního černobílého provedení.
Logo Korn je na obalu zobrazeno ve své charakteristické podobě s obráceným písmenem 'R' (KoЯn). Tuto stylizaci vytvořil zpěvák Jonathan Davis, který logo napsal dětským rukopisem pastelkou, aby působilo naivně a zároveň znepokojivě. Tato podoba loga se později stala jedním z nejznámějších vizuálních symbolů celé skupiny.
Zadní strana obalu obsahuje seznam skladeb a navazuje na temnou estetiku přední fotografie. Grafické prvky a barevnost zůstávají minimalistické a utlumené, aby zachovaly ponurou atmosféru celé nahrávky.
Vnitřní booklet obsahuje texty skladeb a fotografie členů souboru z období nahrávání debutu. Snímky jsou stylizovány do syrové, lehce zrnité estetiky typické pro alternativní hudební scénu první poloviny devadesátých let a zachycují členy formace jak v portrétních záběrech, tak v momentkách z koncertů či zákulisí.
Debutová nahrávka Korn Korn bývá často označována za jeden z prvních zásadních titulů stylu nu metal, ačkoli někteří publicisté ji řadí také k alternativnímu metalu. Hudba na této studiovce kombinuje několik zdánlivě nesourodých vlivů – výraznou rytmiku inspirovanou hip hopem, podladěné kytary a agresivní zvuk vycházející z extrémního metalu, ale také osobitý vokální projev Jonathana Davise. Právě tato směs stylů pomohla vytvořit charakteristický zvuk, který se později stal poznávacím znamením celé skupiny. Deska začíná skladbou "Blind", jejíž úvod tvoří souboj riffů kytaristů Jamese Shaffera a Briana 'Heada' Welche. První Davisova věta „Are you ready?!“ se postupem let stala jedním z nejikoničtějších momentů koncertů Korn.
Druhá skladba "Ball Tongue" patří k nejtvrdším momentům celé desky. Jonathan Davis později přiznal, že v ní vlastně klasicky nezpívá: „V té písni jsem nezazpíval ani zatracené slovo. Nedokázal jsem popsat, co jsem chtěl udělat, takže to dopadlo takhle. Má to opravdu těžký zvuk.“ Song "Clown" zase vychází z reálného incidentu během koncertu v San Diegu, kdy skinhead křičel na Davise, aby se „vrátil do Bakersfieldu“, a pokusil se ho napadnout. Zpěvák útoku uhnul a situaci nakonec vyřešil tour manažer Jeff, který útočníka srazil k zemi. Na skladbě "Divine" se podle Davise a kytaristy Briana Welche podílel také baskytarista Robert Trujillo, který byl tehdy členem Suicidal Tendencies a později se proslavil v Metallice.
Velmi osobní text má skladba "Faget", která reflektuje Davisovy zkušenosti ze střední školy. Kvůli tomu, že nosil make-up, poslouchal new wave a zajímal se o umění, se stal terčem šikany ze strany spolužáků. Ti ho často uráželi homofobními nadávkami, což se promítlo do emotivního textu písně. Davis k tomu později uvedl: „Kolovala o mně velká fáma, že jsem homosexuál. Ale záleží na tom vůbec? Mám spoustu gay přátel. Na střední jsem byl součástí new romantic scény, miloval jsem Duran Duran a nosil make-up. Sportovci mi pořád říkali 'fag' (buzna). Nemohl jsem projít chodbou, aniž by mě někdo neurážel nebo si ze mě nedělal legraci.“
Skladba "Shoots and Ladders" se zaměřuje na temné významy dětských říkanek, které podle Davise často skrývají znepokojivé historické nebo symbolické motivy. Zpěvák vybíral jednotlivé rýmy z různých důvodů – například 'Baa Baa Black Sheep' podle něj obsahuje rasové podtexty, zatímco 'London Bridge' může odkazovat na historické katastrofy ve městě. V písni se objevují také odkazy na příběh o Červené karkulce, jehož některé starší verze mají mnohem temnější vyznění než známé dětské adaptace.
Song "Helmet in the Bush" pojednává o závislosti na metamfetaminu, který členové souboru během práce na albu sami užívali. Davis později otevřeně popsal, jak droga ovlivňovala jejich každodenní fungování: „Ráno jsem měl speed připravený na snídani. Když jsem šel spát a pak se probudil, hned jsem si dal lajnu a bylo to jako ‚jo, jsem vzhůru‘. Bylo to špatné. Jedna lajna vás udrží vzhůru celou noc, ale druhý den máte povinnosti, takže si dáte další, abyste to zvládli. Nakonec začnete bláznit z nedostatku spánku a máte halucinace.“ Samotný název skladby je navíc podle členů skupiny černohumornou narážkou na vedlejší účinky drog.
Nejintenzivnějším momentem celé studiovky je závěrečná 'skladba' "Daddy", která je zároveň nejdelší kompozicí na desce. Davis v ní otevřeně zpracovává své trauma z dětství a během nahrávání propukl ve skutečný pláč. Později vysvětlil, že píseň není o jeho otci, jak si někteří fanoušci mysleli: „Lidé si myslí, že "Daddy" je o tom, že mě zneužíval můj otec, ale o tom ta píseň není. Když jsem byl dítě, ubližoval mi někdo jiný. O té skladbě nerad mluvím.“ Kompozice končí v čase 9:32, ale po několika minutách ticha následuje skrytá nahrávka – dialog mezi mužem a jeho ženou, hádajícími se o karburátor vozu Dodge Dart.
Reakce hudebních kritiků na debutovou studiovku Korn byly po jejím vydání poměrně rozmanité. Mike Boehm z deníku Los Angeles Times napsal, že pokud posluchač přijme styl „zuřivého, metalického a neustále rozzlobeného rocku“, jde o velmi úspěšný debut. Zároveň však poznamenal, že přestože mohou být texty Jonathana Davise pro některé posluchače silně katarzní, hudba samotná podle něj postrádá jasné měřítko umělecké hodnoty. V recenzi také upozornil na podobnost některých kytarových pasáží s deskou The Downward Spiral od Nine Inch Nails, avšak dodal, že jak nahrávka postupuje, tak se zvuk Korn stává přímočařejším a méně výrazným.
Jason Arnopp z magazínu Kerrang! ve své recenzi z roku 1995 vyzdvihl především vokální výkon Jonathana Davise, jehož hlas podle něj „přetéká popraskanými a frustrovanými emocemi a často přechází do nekontrolovatelných výkřiků připomínajících pacienty z psychiatrického oddělení“. Podle Arnoppa skupina vložila do hudby vlastní dávku šílenství a vytvořila „nepříjemně slizký zvuk“, který odpovídá jejich pochmurnému pohledu na svět. Upozornil také, že agresivní charakter nahrávky může oslovit fanoušky formací jako Prong, Pantera či Rage Against the Machine. Recenzent udělil desce hodnocení čtyři z pěti a poznamenal, že už rok po vydání si skupina vybudovala téměř kultovní status.
Hudební novinář Manuel Rabasse popsal v roce 1996 tuto studiovou nahrávku jako „téměř dadaistické dílo“ s minimem melodie, neobvyklou strukturou skladeb a úmyslně rozladěnými kytarami. Zvláštní dojem podle něj dotváří hysterický vokál Jonathana Davise i nečekané použití dud. Rabasse označil Korn za 'skupinu bláznů', přičemž zároveň konstatoval, že jejich debut představuje jakési probuzení syrového metal-hardcorového stylu.
Velmi pozitivní hodnocení přinesla například recenze Stephena Thomase Erlewina z portálu AllMusic, který desku označil za „mocný zvukový útok“ a zdůraznil, že hudba dokázala navázat na inovace funk metalu z konce osmdesátých a začátku devadesátých let, aniž by je pouze kopírovala. V pozdějším kritickém přehodnocení z roku 2002 udělila Catherine Yates z Kerrang! debutu maximální hodnocení pět z pěti bodů a označila jej za monumentální dílo, které podle ní stále převyšuje mnoho pozdějších metalových nahrávek inspirovaných jeho stylem.
Autoři magazínu Metal Hammer v roce 2022 uvedli, že Korn považují za nejlepší album této formace. Podle jejich názoru jde o nahrávku, která zůstává pro moderní metal stejně zásadní jako debut Black Sabbath nebo deska Master of Puppets od Metallicy. Také recenze na portálu Sputnikmusic vyzdvihla schopnost Jonathana Davise vytvářet v textech silné a často znepokojivé obrazy, zejména ve skladbě "Daddy". Kritici zároveň ocenili výkon všech členů souboru na jejich nástrojích a charakterizovali desku jako „basově těžký, úzkostí nabitý nástroj katarze“. Za nejvýraznější skladby označili "Blind", "Ball Tongue", "Need To", "Faget", "Helmet in the Bush" a "Daddy".
Hodnocení alba
| Zdroj | Hodnocení |
|---|---|
| Kerrang! | 4/5 |
| Los Angeles Times | 2/5 |
| Rock Hard | 7/10 |
| The Village Voice | C- |
| Vox | 6/10 |
Retrospektivní hodnocení
| Zdroj | Hodnocení |
|---|---|
| AllMusic | 4.5/5 |
| Blender | 4/5 |
| Collector's Guide to Heavy Metal | 8/10 |
| The Encyclopedia of Popular Music | 4/5 |
| Kerrang! | 5/5 |
| The Great Rock Discography | 9/10 |
| MusicHound Rock | 4/5 |
| Pitchfork | 8.6/10 |
| The Rolling Stone Album Guide | 3/5 |
| Sputnikmusic | 4/5 |
Arnopp také poznamenal, že kapela svým debutem povzbudila mnoho outsiderů americké mládeže, kteří se dříve cítili odstrčení nebo šikanovaní. Podle něj tato deska dala hlas lidem, kteří byli na školách přehlíženi či zesměšňováni, a umožnila jim otevřeně projevit frustraci vůči prostředí, které je odmítalo.
Na českém webu CrazyDiamond.cz debut Korn hodnotí přibližně na 70 %. Recenze zdůrazňuje, že deska působí autenticky a přirozeně, bez výrazného domlouvání zvuku, takže kapela zní podobně jako na svých tehdejších divokých koncertech. Autor zmiňuje, že texty se zaměřují na osobní a sociální témata jako frustrace, závislosti či narušené rodinné vztahy a cíleně oslovovaly tehdy dospívající generaci posluchačů. Debut je podle článku spíše přínosný pro vývoj rockové hudby a přináší originální pojetí crossover zvuku té doby, i když nemusí být pro každého posluchače příjemný.
K dalšímu hodnocení debutu se sice nenabízí přímá recenze stará přes dvacet let, ale české zpravodajské servery v souvislosti s kapelou často připomínají její vliv na scénu nu metalu. Například v článku věnovaném historii formace se zmiňuje, že právě díky debutu Korn výrazně ovlivnili podobu žánru nu metal a nastavili základní šablony, které později převzaly další bandy. Toto vnímání potvrzuje český hudební diskurs o významu desky ve vývoji tvrdé hudby i v místním kontextu.
Další recenze z lokálních hudebních webů konkrétně s hodnocením debutu se online těžko dohledávají, ale obecně česká scéna historicky vnímá první album Korn jako zásadní milník nu metalu, který položil základy pro další vývoj alternativní a metalové hudby, i když jeho syrový a nekompromisní styl může být pro část posluchačů náročný...
Debut Korn je považován za jednu z prvních studiových nahrávek žánru nu metal a položil základ pro jeho charakteristický zvuk. Skladby na tomto počinu obsahují prvky, které byly v metalové hudbě devadesátých let neobvyklé – například použití dud ve skladbě "Shoots and Ladders". Tento nástroj byl nahrán tak, že Jonathan Davis hrál venku u zadních dveří studia a mikrofon přirozeně zachytil postupně slábnoucí zvuk, což dodalo kompozici unikátní prostorovou hloubku.
Při nahrávání LP byla sestava silně ovlivněna různými hudebními směry – kromě metalu to byl hip-hop, funk či alternativní rock. Tento mix stylů dal vzniknout originálnímu zvuku, který inspiroval další formace v podobném stylu. Kytaristé Munky a Head používali sedmistrunné kytary a netradiční ladění, což umožnilo basistovi Fieldymu operovat melodicky a vytvářet hlubší rytmickou linku než obvykle.
Studiovka původně obsahovala čtyři outtaky – "Christmas Song", "Sean Olsen", "Layla" a "This Broken Soul" – které se na finální verzi nedostaly. "Sean Olsen" se později objevil jako bonus na singlu "Shoots and Ladders". Skrytá skladba následující po "Daddy" začíná až po několika minutách ticha a představuje dialog mezi mužem a jeho ženou. Tento moment přidává další vrstvu tajemna a syrovosti celému debutu.
Příprava na nahrávku zahrnovala také intenzivní koncertování a život v jedné domácnosti, kde členové uskupení společně tvořili rané nápady. Některé skladby, jako například "Blindů, vznikly již na demu Neidermayer's Mind. Produkce studiového počinu výrazně pomohla kariéře producenta Rosse Robinsona, který díky spolupráci s tímto bandem později pracoval s dalšími vlivnými formacemi nu metalu.
Název a logo 'KoЯn' vznikly jednoduchým rukopisem – zpěvák Jonathan Davis napsal název dětským rukopisem a obrácené 'R' se stalo charakteristickým symbolem souboru. Na albu se objevuje několik explicitně osobních a kontroverzních skladeb, například "Faget" a "Daddy", které vycházejí z Davisových traumat, šikany a problémů se závislostí. Některé texty byly natolik syrové, že band váhal s jejich vydáním jako single.
Celkově tento studiový počin ukazuje syrovou energii, osobní temata a hudební inovace, které odlišují Korn od ostatních hudebních uskupení té doby. Deska se tak stala inspirací pro další kapely a formace a významně ovlivnila vývoj nu metalu i v globálním kontextu.
Debut Korn je považován za klíčovou nahrávku, která etablovala žánr nu metal. Podle hudebního historika Joela McIvera bylo toto LP „téměř výlučně odpovědné za vlnu změn, která následně zasáhla metalovou scénu“. Styl, zvuk a agresivní nálada desky inspirovaly celé generace hudebních formací, mezi nimi Coal Chamber, Limp Bizkit, Slipknot, Machine Head a Sepulturu. Mnohé z těchto uskupení přejaly charakteristické groove rytmy, struktury skladeb a hip-hopové prvky, které Korn vnesli do své hudby.
Deska rovněž odstartovala kariéru producenta Rosse Robinsona, který později produkoval významné nahrávky, například Sepultura – Roots (1996), debut Limp Bizkit – Three Dollar Bill, Y'all (1997) nebo první dvě alba Slipknot (1999 a 2001). Díky tomuto úspěchu se Robinson stal jedním z nejžádanějších producentů metalové a nu metalové scény devadesátých let.
Vliv debutu Korn byl potvrzen také médii a hudebními publicisty: v roce 2014 jej Rolling Stone označil za „nejdůležitější metalové album posledních 20 let“. V témže roce Guitar World zařadil desku na 27. místo v seznamu 50 ikonických alb, která definovala rok 1994. Loudwire v roce 2018 označil debut za nejlepší nu metalovou nahrávku všech dob, zatímco v roce 2017 se Rolling Stone umístil desku na 30. místo svého seznamu 100 nejlepších metalových alb všech dob. V roce 2021 časopis Revolver zařadil LP mezi 20 zásadních nu-metalových alb a v roce 2025 se podle Rae Lemeshow-Barooshian z Loudwire stalo nejlepším nu-metalovým albem všech dob.
Catherine Yates z Kerrang! srovnávala dopad debutu Korn s vlivem Nirvany, přičemž poznamenala, že zatímco Nirvana „dodávala soundtrack zkouškám odcizené mládeže“, Korní debut „byl manifestací samotné odcizené mládeže“. Metal Hammer rovněž upozornil, že deska vyvolala vlnu imitátorů a 'bandwagon' skupin, které přejaly zvuk tohoto LP, avšak postrádaly originální inovativní přístup, který Korn přinesli.
(Produkční a interpretační údaje jsou převzaty z anglické verze Wikipedie)
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Blind" | Korn, Dennis Shinn, Ryan Shuck | 4:19 |
| 2 | "Ball Tongue" | Korn | 4:30 |
| 3 | "Need To" | Korn | 4:02 |
| 4 | "Clown" | Korn | 4:35 |
| 5 | "Divine" | Korn, Robert Trujillo | 2:52 |
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 6 | "Faget" | Korn | 5:50 |
| 7 | "Shoots and Ladders" | Korn | 5:22 |
| 8 | "Predictable" | Korn | 4:32 |
| 9 | "Fake" | Korn | 4:51 |
| 10 | "Lies" | Korn | 3:22 |
| 11 | "Helmet in the Bush" | Davis, Welch, Ross Robinson | 4:02 |
| 12 | "Daddy" | Korn, Dennis Shinn, Ryan Shuck | 17:31 |
| Celkový čas: | 65:45 | ||
Poznámka:
Skladba "Daddy" končí v 9:32. Skrytá skladba "Michael & Geri" začíná v 14:05, po čtyřech minutách a 33 sekundách ticha. Na některých verzích debutu je "Michael & Geri" uvedena jako samostatná stopa a trvá 3:26.
| Týdenní hitparáda | Vrchol |
|---|---|
| Austrálie (ARIA Albums) | 46 |
| Kanada (Metal Albums, Nielsen SoundScan) | 30 |
| Česká republika (ČNS IFPI) | 57 |
| Nizozemsko (Album Top 100) | 56 |
| Nový Zéland (RMNZ Albums) | 10 |
| Velká Británie (OCC Albums) | 181 |
| USA (Billboard 200) | 72 |
| USA (Top Catalog Albums, Billboard) | 5 |
| Roční hitparáda | Pozice |
|---|---|
| Nový Zéland (RMNZ Albums, 1996) | 38 |
| USA (Billboard 200, 1996) | 127 |
| Austrálie (ARIA Albums, 1999) | 76 |
| Země | Ocenění | (potřebný počet prodaných kusů) |
|---|---|---|
| Austrálie (ARIA) | Platina | 70,000^ |
| Nový Zéland (RMNZ) | Platina | 15,000^ |
| Velká Británie (BPI) | Zlato | 100,000* |
| USA (RIAA) | 2× Platinová | 2,000,000^ |
* Prodejní čísla vycházejí pouze z certifikace.
^ Počet expedovaných kusů vychází pouze z certifikace.
