|
| Vydáno | 25. září 1986 |
|---|---|---|
| Natočeno | Únor - březen 1986 | |
| Studio | Music Grinder, Track Record and Rock Steady, Los Angeles / Maddog, Venice, Kalifornie | |
| Žánr | Thrash metal | |
| Délka | 36:12 | |
| Label | Capitol rec. | |
| Producent | Dave Mustaine a Randy Burns |
 |
 |
| "Wake Up Dead" (1986 GBR/ 1987 USA) | "Peace Sells" (Listopad 1986) |
"Wake Up Dead" je skladba amerických thrashmetalových Megadeth, která vyšla jako hlavní singl z alba Peace Sells… But Who’s Buying? z roku 1986. Autorem písně je Dave Mustaine a už krátce po vydání se stala pevnou součástí koncertního repertoáru sestavy – dlouhodobě patří k nejčastěji hraným skladbám skupiny naživo. Ačkoliv neprorazil do hlavních amerických mainstreamových žebříčků, zaznamenal dílčí úspěch ve Velké Británii, kde se umístil na 65. místě v UK Singles Chart.
Text skladby líčí muže, který se potají vrací domů po nevěře a je přesvědčený, že pokud partnerka pravdu odhalí, zabije ho. Mustaine později přiznal, že šlo o silně autobiografický námět vycházející z jeho tehdejší životní situace. Ke skladbě vznikl také videoklip, který režírovala Penelope Spheeris. Úvodní záběr zachycuje pódium obehnané kovovým drátěným plotem, kolem něhož se shromažďují fanoušci, kteří se následně vrhají k pódiu ve chvíli, kdy Megadeth začínají hrát. Během klipu lze vidět 'crowd surfing' i fanoušky šplhající po zábranách, což podtrhuje chaotickou koncertní atmosféru. Celé video je laděno do chladného modrého odstínu a oficiálně bylo vydáno 28. dubna 1987.
Druhý singl z desky Peace Sells… But Who’s Buying? se stal jejím průlomovým hitem. Od roku 1985 patří píseň k pevným položkám koncertního repertoáru a už při jejím hraní naživo před nahráváním alba bylo podle baskytaristy Davida Ellefsona zřejmé, že má potenciál stát se hitem. V roce 2006 ji VH1 zařadila na 11. místo v žebříčku 40 Greatest Metal Songs a v roce 2023 ji magazín Rolling Stone umístil na 19. příčku seznamu 100 nejlepších heavy metalových skladeb.
Skladba je proslulá výrazným baskytarovým úvodem, který se stal jedním z jejích poznávacích znaků. Videoklip k písni se stal stálicí na MTV a samotná basová linka byla dlouhá léta používána jako znělka pořadu MTV News. Mustaine později uvedl, že skupina z tohoto využití neobdržela žádné honoráře, protože skladba byla z vysílání odstraněna krátce před okamžikem, kdy by MTV musela za její použití platit.
Text "Peace Sells" odráží politické a společenské názory Davea Mustaina. Název skladby byl inspirován výrokem „Peace sells, but nobody’s buying it“ (Mír se prodává, ale nikdo ho nekupuje), který Mustaine našel v časopise Reader’s Digest ve spojení s textem Patti Smith. Bubeník Gar Samuelson ho povzbuzoval k psaní politicky laděných textů, což přispělo k úspěchu skladby. Text vznikal přímo na zdi zkušebny, protože Mustaine neměl po ruce papír ani tužku, a jeho cílem bylo bořit stereotypy o metalových fanoušcích, které v 80. letech šířila média.
Hudebně vznikl baskytarový úvod na bezpražcové base BC Rich Eagle, kterou Ellefson upravil a na níž Mustaine téměř okamžitě motiv složil. Původní verze skladby měla přes osm minut a byla napsána během několika hodin, než Samuelson navrhl její zkrácení pro singlovou podobu. Druhá polovina skladby zrychluje tempo, obsahuje více kytarových sól Chrise Polanda a také vyšší vokální harmonii Ellefsona k Mustaineovu hlavnímu refrénu. Videoklip, první oficiální v historii skupiny, režíroval Robert Longo a stříhal Gretchen Bender. Obsahuje dramatickou pauzu s dospívajícím chlapcem v tričku Slayer sledujícím záběry Megadeth a válečné zpravodajství, scénu později parodoval Brian Posehn. Klip je považován za klíčový moment průniku skupiny do mainstreamu, přesto byl ve Velké Británii zakázán (prý) kvůli rychle blikajícím obrazům v závěru.
Peace Sells… But Who’s Buying? je druhé studiové album americké thrashmetalové legendy Megadeth, vydané 25. září 1986 u vydavatelství Capitol Records. Původně projekt zaštíťoval label Combat Records, avšak po odkoupení práv Capitol Records byl k závěrečnému mixu přizván producent Paul Lani. Nahrávání provázely značné problémy, především kvůli drogovým závislostem jednotlivých členů souboru, které výrazně ovlivňovaly atmosféru i průběh práce ve studiu.
Bubeník Gar Samuelson a kytarista Chris Poland byli krátce po propagačním turné k desce propuštěni právě kvůli užívání drog, přičemž Peace Sells… But Who’s Buying? se tak stalo poslední studiovou nahrávkou Megadeth, na níž se Samuelson podílel. Poland se do historie formace znovu zapsal až v roce 2004 jako studiový hudebník na albu The System Has Failed. Titulní skladba, známá svými politicky laděnými texty, vyšla jako druhý singl a doprovázel ji vůbec první oficiální videoklip skupiny.
Deska je často označována za thrashmetalovou klasiku a za jeden z titulů, které pomohly prosadit extrémní metal do širšího povědomí. Objevila se v řadě prestižních žebříčků nejlepších alb, mimo jiné v publikaci 1001 Albums You Must Hear Before You Die Roberta Dimeryho či v seznamu Top 500 Heavy Metal Albums of All Time od Martina Popoffa. Deska byla v průběhu let několikrát znovu vydána; v roce 2004 prošla remixem a remasterem pod dohledem Davea Mustaina, doplněným o rozsáhlé poznámky k jejímu vzniku. V roce 2011 pak vyšly tři různé verze u příležitosti 25. výročí vydání, přičemž všechny kromě mixů z roku 2004 nabídly nový remastering.
V rozhovoru pro magazín Metal Forces z prosince 1985 Dave Mustaine uvedl, že Megadeth už tehdy pracovali na materiálu pro druhou studiovku. Prozradil, že dvě skladby – "Black Friday" a "Bad Omen" – byly již hotové a popsal je jako „totální rozmazanou jízdu“, výrazně rychlejší než "Rattlehead" z debutu Killing Is My Business… and Business Is Good!. Zajímavostí je, že "Bad Omen" zazněla už na vůbec prvním koncertě souboru v únoru 1984 v klubu Ruthie’s Inn v Berkeley v Kalifornii, zatímco "Black Friday" byla naživo představena v dubnu téhož roku v prostoru The Keystone.
Pokud jde o textovou náplň Peace Sells… But Who’s Buying?, Mustaine společně s baskytaristou Davidem Ellefsonem zdůrazňovali snahu změnit veřejné vnímání heavy metalu prostřednictvím společensky uvědomělých textů. Mustaine zároveň připomněl, že hudební uskupení nebylo slepé k tehdejší politické situaci a že se jeho vlastní politické názory promítly do obsahu písní. Rockový kritik Steve Huey později charakterizoval desku jako kombinaci „punkové politické uvědomělosti s temným, hrozivým a typicky heavy metalovým pohledem na svět“.
Během prvních dvou měsíců roku 1986 vyrazila formace na krátké turné po východním pobřeží Spojených států, které v podstatě navazovalo na šňůru Killing for a Living. Na koncertech už zaznívala řada skladeb z připravované studiové nahrávky. Po skončení turné měla parta v plánu zahájit nahrávání ve studiu Music Grinder na Melrose Avenue v Hollywoodu. Název desky Mustaine převzal z článku v časopise Reader’s Digest s titulkem „Peace Would Sell But No One Would Buy It“ (Mír se prodává, ale nikdo ho nekupuje). Tehdejší vydavatelství Combat Records poskytlo rozpočet 25 000 dolarů (71 553 dolarů v roce 2024), díky němuž si sestava mohla najmout nezávislého producenta Randyho Burnse.
Nahrávání se však ukázalo jako mimořádně problematické. Mustaine i Ellefson byli v té době bez domova a kytarista Chris Poland s bubeníkem Garem Samuelsonem často přicházeli do studia s několikahodinovým zpožděním kvůli heroinové závislosti. Krátce po dokončení finálních nahrávek pro Combat kontaktoval hudebníky Tim Carr, A&R zástupce Capitol Records. Po podpisu smlouvy Capitol pověřil producenta Paula Laniho, aby se postaral o finální mix. Některé z původních demoverzí mixů od Randyho Burnse byly později zveřejněny jako bonusový materiál při remixu desky Daveem Mustainem v roce 2004.
Chris Poland byl navíc jediným členem, který měl k dispozici více nástrojů, zatímco Ellefson i Mustaine vlastnili vždy pouze jednu baskytaru, respektive jednu kytaru, což práci ve studiu dále komplikovalo.
Obal alba Peace Sells… But Who’s Buying? navrhl a vytvořil ilustrátor Ed Repka, který se tímto dílem definitivně zapsal do vizuální historie Megadeth. Repka byl v polovině osmdesátých let ještě relativně neznámý, ale právě tento motiv se stal jedním z jeho nejikoničtějších prací a odstartoval dlouhodobou spolupráci s kapelou i dalšími thrashmetalovými formacemi. Sám autor později označil obal za „významný milník“ své kariéry.
Přední strana zobrazuje maskota Vica Rattleheada, stojícího před zničeným sídlem Organizace spojených národů. Vic je stylizován do role realitního makléře – v obleku, s kufříkem a nabídkovým gestem – který symbolicky 'prodává' trosky ideálů světového míru. Pozadí tvoří apokalyptická krajina, rozbořená budova OSN a znečištěné nebe, což přímo odkazuje na politickou a společenskou kritiku obsaženou v textech alba, především v titulní skladbě "Peace Sells".
Vizuál obalu úzce souvisí s konceptem desky: mír je prezentován jako zboží, o které se sice mluví, ale o které ve skutečnosti nikdo nestojí. Vic Rattlehead zde poprvé nevystupuje jen jako anonymní maskot, ale jako aktivní postava s konkrétní rolí a satirickým významem. Právě tato kombinace černého humoru, politického komentáře a výrazné kreslířské stylizace udělala z obalu jednu z nejrozpoznatelnějších obálek thrashmetalové éry.
Vnitřní část obalu (resp. vnitřní sleeve původních vinylových vydání) obsahuje texty skladeb a fotografie členů souboru, které zachycují tehdejší sestavu v období nahrávání. Zadní strana alba je tradičně věnována seznamu skladeb a produkčním kreditům, přičemž graficky navazuje na ponurou atmosféru přední ilustrace. Celkově obal Peace Sells… But Who’s Buying? nejen vizuálně doplňuje obsah studiové nahrávky, ale stal se i jedním ze zásadních symbolů politicky laděného thrash metalu druhé poloviny 80. let.
Skladba "Wake Up Dead" popisuje příběh muže, který podvádí svou manželku či přítelkyni a potají se vplíží domů s vědomím, že pokud by jeho nevěra vyšla najevo, žena by ho zabila. Dave Mustaine později uvedl, že píseň vychází přímo z jeho vlastních zkušeností – v té době žil s jednou dívkou, protože byl bez domova a potřeboval střechu nad hlavou, zatímco byl zamilovaný do jiné. Obával se, že partnerka, s níž bydlel, jeho nevěru neustojí, a nakonec od ní odešel, protože měl pocit, že by ho mohla chtít zabít.
"The Conjuring" je skladba, která podle evangelisty Boba Larsona simuluje satanský rituál a obsahuje odkazy na roli ďáblova advokáta a obchodního zástupce. Mustaine vysvětlil, že píseň se zabývá černou magií a dokonce obsahuje konkrétní instrukce ke kletbám. Kvůli tematice, která byla v rozporu s jeho pozdější konverzí ke křesťanství, nebyla skladba od roku 2001 dlouho hrána naživo. Výjimkou se stal až 12. červen 2018, kdy Megadeth "The Conjuring" poprvé po sedmnácti letech zahráli živě v Home Monitoring Aréně v Plzni.
Titulní skladba "Peace Sells" odráží politické a společenské postoje Davea Mustaina. Texty vyjadřují kritiku amerického způsobu života a autorovu touhu po nové společenské struktuře. Baskytarista David Ellefson uvedl, že už během turné před nahráváním studiové desky bylo zřejmé, že skladba má potenciál stát se hitem. Videoklip se stal stálicí vysílání MTV a úvodní baskytarová linka byla dlouhá léta používána jako znělka pořadu MTV News, přesto Mustaine tvrdil, že skupina z tohoto využití neobdržela žádné honoráře.
"Devils Island" odkazuje na bývalou francouzskou trestaneckou kolonii u pobřeží Francouzské Guyany. Text skladby zachycuje myšlenky odsouzeného vězně čekajícího na popravu. Ten je sice ušetřen Bohem, ale jeho trestem se stává doživotní pobyt na ostrově, odkud není návratu.
"Good Mourning/Black Friday" je dvoudílná kompozice, která začíná instrumentální částí nazvanou "Good Mourning". Dave Mustaine popsal "Black Friday" jako skladbu o „vražedném šílenci, který se vydává na krvavou vražednou pouť“. Skladba je plná brutálních obrazů a násilného jazyka a detailně líčí činy sériového vraha. Inspirací byl Dijon Carruthers, krátkodobý bubeník formace před příchodem Gara Samuelsona, který se pohyboval mezi lidmi praktikujícími okultismus a nepřímo Mustaina přivedl k psaní textů s duchovní a temnou tematikou.
"Bad Omen" se rovněž věnuje okultním motivům. Mustaine ji popsal jako příběh „dvou šťastných táborníků, kteří narazí uprostřed lesa na satanský orgiální rituál“, kde sledují postavy čekající na Satanovo požehnání. Na otázku, zda členové skutečně věří v témata, o nichž píší, Mustaine odpověděl, že si jsou těchto motivů – čarodějnictví, satanské oběti a podobně – plně vědomi, ale rozhodně je neobhajují.
"I Ain’t Superstitious" je coververzí skladby Willieho Dixona, původně nahrané bluesmanem Howlin’ Wolfem v roce 1961. Verze Megadeth se však od originálu výrazně liší a přetváří původní bluesový základ do tvrdé thrashmetalové podoby.
"My Last Words" se tematicky točí kolem hry ruská ruleta a strachu, který člověk při takovém hazardu se životem prožívá. Přestože jde o jednu z méně známých skladeb na Peace Sells… But Who’s Buying?, hudební publicista Martin Popoff ji označil za ukázkový příklad rychlého thrash metalu a důkaz, proč byli Megadeth považováni za „nebojácné průkopníky rychlosti“. Lars Ulrich z Metallicy navíc uvedl, že "My Last Words" patří k jeho nejoblíbenějším skladbám v repertoáru této sestavy.
Peace Sells… But Who’s Buying? bylo při svém vydání dobře přijato hudebními kritiky. Billboardův kritik Fred Goodman s ironií poznamenal, že album obsahuje řadu impozantních skladeb, které by nedoporučil 'slabým povahám'. Colin Larkin v Encyclopedia of Popular Music ocenil desku jako výrazné zlepšení oproti předchozímu počinu, jak po technické, tak hudební stránce. Magazín Kerrang! označil album za počátek charakteristického zvuku Megadeth, zatímco Nathan Brackett v The Rolling Stone Album Guide poznamenal, že kapela reprezentuje „temnou a zlověstnou stránku“ amerického thrash metalu 80. let, přičemž se ale deska téměř neliší od zbytku jejich tvorby z tohoto období.
V liner notes při 25. výročí vydání Lars Ulrich (Metallica) chválil album slovy: „Ať už tuto desku slyšíte poprvé v roce 1986, dnes nebo zítra, »Peace Sells...« je skvělá heavy metalová nahrávka. Nic víc, nic míň. Odolala zkoušce času a bude pokračovat.“ Baskytarista David Ellefson pak vzpomínal, že Dimebag Darrell (v té době známý jako Diamond Darrell) mu osobně sdělil: „Davide, chci ti jen říct, že album »Peace Sells...« mi změnilo život.“
V retrospektivě je Peace Sells… But Who’s Buying? považováno za mezník amerického thrash metalu, společně s albem Master of Puppets od Metallicy a Reign in Blood od Slayer, která rovněž vyšla v roce 1986. LP bylo označeno za „klasiku raného thrash metalu“, zachycuje Megadeth v jejich vrcholné formě a představuje hlavní důvod, proč se kapela stala vedoucím představitelem undergroundové scény. Kritici zdůrazňují kombinaci extrémního a přístupného stylu a vyzdvihují jeho vliv na mnoho následných metalových souborů.
Deska získala během let četná ocenění a objevila se v publikacích jako 1001 Albums You Must Hear Before You Die Roberta Dimeryho nebo Top 500 Heavy Metal Albums of All Time Martina Popoffa. About.com jej zařadil na 3. místo seznamu 'Essential Thrash Metal Albums', Revolver uvedl na seznamu '14 Thrash Albums You Need to Own' a v roce 2017 magazín Rolling Stone zařadil Peace Sells… But Who’s Buying? na 8. místo mezi '100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)'.
Souhrn hodnocení
| Zdroj | Hodnocení |
|---|---|
| Encyclopedia of Popular Music | 3/5 |
| Kerrang! | 3/5 |
| The Rolling Stone Album Guide | 3/5 |
| Martin C. Strong | 8/10 |
| Metacritic | 83/100 |
| About.com | 5/5 |
| AllMusic | 4.5/5 |
| Kerrang! (retrospektiva) | 4/5 |
| Pitchfork | 8.7/10 |
| PopMatters | 6/10 |
| Q | 4/5 |
| Record Collector | 4/5 |
| Spin | 8/10 |
| Sputnikmusic | 4.5/5 |
Recenze z Pitchforku: podle zahraničního metalového webu Pitchfork je Peace Sells… But Who’s Buying? stále zásadní deskou thrash metalu a jedním z nejlepších materiálů Megadeth. Kritika vyzdvihuje, že deska je politicky naléhavá, plná černého humoru a výbušných riffů, které se nebojí kombinovat sociální komentář se surovou energií žánru. Album je popisováno jako vážné dílo, které nikdy nebere samo sebe příliš vážně a dokáže spojit vážná politická témata s čistě 'headbangingovou radostí'. Pitchfork také připomíná, že v kontextu roku 1986, kdy deska vyšla vedle děl jako Master of Puppets a Reign in Blood, představovalo album Megadeth odpor vůči komerčnímu glam metalu a oslovilo fanoušky, hledající autentičtější a drsnější metalovou hudbu.
Recenze z MetalReviews.com: web MetalReviews popisuje Peace Sells… But Who’s Buying? jako klasiku apokalyptických rozměrů a jeden z vrcholů thrash metalu 80. let. Recenzent vyzdvihuje zejména titulní song "Peace Sells" jako jednu z nejlepších metalových skladeb vůbec díky ikonickému basovému úvodu, tvrdým rytmům a Mustainově ostré vokální prezentaci. Texty a hudba mají podle recenze silný společenský a politický náboj, který je podán s inteligentním sarkasmem a bez kompromisů. Některé skladby jako "Devil’s Island" nemusí sednout každému, ale celkově je deska označena za „metalový vrchol“ a zásadní dílo žánru, které ovlivnilo řadu kapel po celém světě
Recenze ze Sputnikmusic: recenze z webu Sputnikmusic hodnotí Peace Sells… But Who’s Buying? jako jeden z nejlepších thrashmetalových počinů vůbec a chválí jak rychlé, intenzivní riffy, tak i vysokou kvalitu instrumentální hry celé sestavy. Album je prezentováno jako ideální vstupní bod pro nové fanoušky metalu, protože kombinuje energii, technickou dovednost a výraznou atmosféru. Jedinou výtkou je poněkud krátká délka původního vydání, ale i tak je deska považována za 'klasickou nahrávku' s vynikající skladbou písní a výrazným vlivem na metalovou scénu.
Recenze z českého serveru Metalopolis: podle recenzenta z Metalopolis se Peace Sells… But Who’s Buying? řadí mezi klíčová díla rané tvorby Megadeth a je považováno za vlajkovou loď jejich první etapy existence. Autor vyzdvihuje skladby jako "Wake Up Dead", "Peace Sells", "Good Mourning/Black Friday" a "My Last Words" jako exempláře toho, co si představuje pod pojmem Megadeth – sice možná ne revoluční zpěvem ani rytmikou, ale s excelentní kytarovou prací, silným zvukem a kvalitním aranžmá, díky němuž deska i dvě desetiletí po vydání působí aktuálně a originálně.
Recenze z českého iREPORT: v recenzi roční výroční edice z roku 2011 na iREPORT.cz se autoři naopak zaměřují více na kvalitu remasterovaného vydání a celkové působení desky v moderním kontextu. Zmiňují, že speciální dvojité vydání je pro skalní fanoušky zajímavé, ale jako samostatná poslouchatelná nahrávka původní deska nezní výrazně lépe než původní verze – navzdory tomu zůstává Peace Sells… But Who’s Buying? ikonickým a vlivným dílem, které si zaslouží pozornost, i když ne všechny remixy či bonusové materiály působí stejně silně jako originální nahrávky.
Nahrávání v těžkých podmínkách: během tvorby desky žili Mustaine a Ellefson bez stálého bydlení a oba usilovali o to, aby kapela přežila. Chris Poland a Gar Samuelson byli známí svou závislostí na heroinu; občas nevstoupili do studia celé hodiny, což natáčení komplikovalo.
Vznik ikonického "Peace Sells" riffu: když baskytarista David Ellefson hraje slavnou basovou linku ve skladbě "Peace Sells", je málo známo, že samotný riff původně složil Dave Mustaine na basu BC Rich Eagle bez pražců, kterou měl Ellefson u sebe. Hotová píseň jako celek pak v prvotní verzi trvala přes osm minut, než ji na doporučení Samuelsona zkrátili na přijatelnější formát.
Sociální dopad a vnímání: přestože se deska stala metalovou klasikou, její nahrávání i texty vzbuzovaly kontroverze – některé skladby byly označeny za satanistické (např. "The Conjuring") a musely čekat dlouhá léta na obnovení živého provedení.
Video a mainstreamový průlom: videoklip k titulní písni "Peace Sells" byl jedním z důvodů, proč se kapela prosadila ve větším měřítku; úvodní basová linka byla například použita jako znělka pořadu MTV News, ačkoliv podle Mustaina kapela za to nikdy neobdržela žádné honoráře.
Život mimo hudbu: baskytarista Ellefson později přiznal, že tehdejší prostředí bylo extrémní: „»Peace Sells… But Who’s Buying?« byla deska heroinu, cigaret a hamburgerů,“ což ilustruje životní styl kapely během této éry.
Remixy a výroční edice: Původní album bylo poprvé remixováno a remasterováno v roce 2004 s rozsáhlými Mustainovými poznámkami, a při 25. výročí vyšla speciální edice s unikátním lentikulárním 3D obalem, který vytváří iluzorní efekt maskota Vica Rattleheada, vystupujícího z artworku.
Konec jedné éry: Po propagačním turné k albu Mustaine propustil Polanda a Samuelsena kvůli jejich problémům s drogami – jednalo se o jejich poslední studiovou účast na této desce (Samuelson zemřel v roce 1999).
Kultovní status: Deska je považována za jeden z milníků thrash metalu a často je uváděna v seznamech nejzásadnějších metalových alb vůbec, přestože v době vydání nebyla velkým komerčním hitem.
(Produkční a interpretační údaje jsou převzaty z anglické verze Wikipedie)
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Wake Up Dead" | Dave Mustaine | 3:40 |
| 2 | "The Conjuring" | Dave Mustaine | 5:04 |
| 3 | "Peace Sells" | Dave Mustaine | 4:04 |
| 4 | "Devils Island" | Dave Mustaine | 5:05 |
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 5 | "Good Mourning/Black Friday" | Dave Mustaine | 6:41 |
| 6 | "Bad Omen" | Dave Mustaine | 4:05 |
| 7 | "I Ain't Superstitious" | Willie Dixon | 2:46 |
| 8 | "My Last Words" | Dave Mustaine | 4:57 |
| Celkový čas: | 36:12 | ||
| Týdenní hitparáda | Vrchol |
|---|---|
| USA (Billboard 200) | 76 |
| Japonsko (Oricon) | 89 |
| UK (Rock & Metal Albums, OCC) | 21 |
| Řecko (IFPI) | 8 |
| USA (Billboard 200, roční žebříček 1987) | 92 |
| Země | Ocenění | (potřebný počet prodaných kusů) |
|---|---|---|
| Kanada (Music Canada) | Platina | 100 000^ |
| Spojené království (BPI, vydání 2004) | Stříbro | 60 000^ |
| Spojené státy (RIAA) | Platina | 1 000 000^ |
^ Počty vycházejí z certifikací, nikoli z reálného prodeje.
