| Vydáno | 12. března 2001 |
|---|---|---|
| Natočeno | Srpen - říjen 2000 | |
| Studio | Studio Fredman (Gothenburg, Švédsko) | |
| Žánr | Progresivní death metal / progresivní rock | |
| Délka | 66:59 | |
| Label | Music for Nations / Koch | |
| Producent | Opeth, Steven Wilson |
 |
 |
| "The Drapery Falls" (2001) | "Still Day Beneath The Sun" (2003) |
Jedna z nejoblíbenějších a nejikoničtějších skladeb Opeth, která perfektně reprezentuje jejich jedinečný styl. Je dokonalou ukázkou 'dynamického kontrastu', pro Opeth typického. Začíná jemným, akustickým a melodickým úvodem s čistým vokálem Mikaela Åkerfeldta, který postupně přechází do těžkých, komplexních a temných pasáží s growlingem (death metalovým vokálem). Text je poetický, melancholický a temný. Zachycuje pocity ztráty, smutku a existenciální úzkosti. Název "The Drapery Falls" (česky 'padající drapérie) evokuje konec, zánik nebo odhalení něčeho skrytého.
Píseň ve své nezkrácené a neupravené podobě je považována za klíčový moment alba Blackwater Park, které je mnoha fanoušky a kritiky označováno za vrcholné dílo kapely. Produkce Stevena Wilsona (z formace Porcupine Tree) zde sehrála zásadní roli v dohlazení jejich zvuku.
Pro účely vydání na singlu byla píseň výrazně zkrácena, a to na 4:55 minut, aby byla vhodnější pro vysílání v rádiích. Tato verze je spíše vzácná a na desce Blackwater Park se nenachází.
Tracklist singlu:
"The Drapery Falls" (Edit) – 4:55
"Still Day Beneath the Sun" – 4:33 (bonus, akustická verze)
"Patterns in the Ivy II" – 1:53 (bonus, instrumentální verze)
Poslední dvě skladby byly později zařazeny na reedici alba jako bonusy. Song "The Drapery Falls" je stálým a velmi populárním bodem na živých koncertech Opeth. Publikum na jeho začátku vždy spontánně tleská a skanduje. Mnoho fanoušků ho považuje za perfektní úvodní bránu do světa tvorby Opeth, protože kombinuje vše, co na této kapele milují – krásu i brutalitu. Píseň byla kritiky vysoce hodnocena pro svou propracovanost, atmosféru a bezproblémové přechody mezi žánry.
Pomalejší a melodická skladba, která byla později vydána jako bonusový singl (na jehož B straně byla "Patterns In The Ivy II"). Hudebně kombinuje akustické pasáže s jemnými elektrickými kytarami a čistým zpěvem Mikaela Åkerfeldta, čímž vytváří kontemplativní a emotivní atmosféru. Text písně působí introspektivně a nese motiv naděje a katarze navzdory melancholickému tónu celého alba.
Singl byl vydán ve třech limitovaných vinylových verzích, které se lišily jak barvou desek, tak designem obalu a detaily tisku. První verze byla tradiční černá, druhá průhledně modrá a třetí červená vinylová deska. Každá edice obsahovala originální artwork a drobné varianty grafických prvků, což je učinilo vyhledávanou sběratelskou položkou mezi fanoušky. Tyto verze se vyprodaly velmi rychle a dodnes patří k nejžádanějším fyzickým vydáním spojeným s albem Blackwater Park.
Blackwater Park je páté studiové album švédského progresivně metalového bandu Opeth. Tato deska byla vydána 12. března 2001 v Evropě a o den později v Severní Americe prostřednictvím labelů Music for Nations a Koch Records. Tento počin představuje zásadní milník, neboť se jedná o první spolupráci s frontmanem kapely Porcupine Tree Stevenem Wilsonem, který desku produkoval. Wilsonův vliv přispěl k výraznému posunu v hudebním stylu této skupiny. Z alba byly na singlu vydány skladby "The Drapery Falls" a "Still Day Beneath the Sun".
Přestože se Blackwater Park neumístilo v žebříčcích v Severní Americe ani Velké Británii, znamenalo pro formaci komerční průlom. Tato nahrávka je často považována za její 'magnum opus' a byla nadšeně přijata jak kritiky, tak fanoušky. Eduardo Rivadavia z AllMusic o desce prohlásil: „Jde bezesporu o přelomové album kapely, a tedy ideální úvod do jejího pozoruhodného díla.“ V roce 2020 zařadil Loudwire desku na první místo žebříčku nejlepších progresivně metalových alb všech dob. Časopis Rolling Stone jej umístil na 55. příčku svého seznamu 100 nejlepších metalových alb všech dob.
Po několika evropských koncertech se kytarista a vokalista Opeth Mikael Åkerfeldt odebral do domu svého starého přítele ve Stockholmu, kde začal nahrávat první dema a rozvíjet nápady pro chystané Blackwater Park. Název si parta vypůjčila od stejnojmenné německé progresivní rockové formace a šlo o vůbec první studiový počin, jehož titul měla sestava připravený ještě před vstupem do studia.
Výraznou měrou se na desce podílel Steven Wilson z Porcupine Tree. Jejich kontakt vznikl už dříve, když jeden novinář – přítel Åkerfeldta, který věděl, že je fanouškem Wilsonovy tvorby – předal Wilsonovi kopii tehdy aktuální nahrávky Still Life. Wilson si ji oblíbil natolik, že Åkerfeldta sám kontaktoval. O pár měsíců později, při společné večeři, probírali možnost, že by Wilson produkoval další studiovku. Když mu Akerfeldt poslal čerstvá dema, Wilson nabídku přijal.
Opeth vstoupili 10. srpna 2000 do Studio Fredman, kde začaly práce na chystané desce. Formace neměla předem napsané texty a proběhly pouhé tři zkoušky před tím, než zamířila do studia. Zvukař Fredrik Nordström jim zajistil provizorní ubytování v malé místnosti se čtyřmi postelemi; po dvou týdnech se parta přesunula do bytu Mikaela Stanneho z Dark Tranquillity. Po nahrání základních bicích, rytmických kytar, basy a akustických partů dorazil Wilson, aby produkoval čisté vokály a přidal několik kytarových linek. Åkerfeldt později napsal, že Wilson měl obrovský vliv na nahrávání a že díky němu vstoupila skupina do nové fáze.
Samotné nahrávání probíhalo podle Akerfeldta poměrně hladce. Ve studiu zároveň pracovali Soilwork, což podle Åkerfeldta vyvolávalo dojem, že Opeth působí jako 'banda amatérů' – zatímco Soilwork neustále makali, Opeth se drželi svého tempa a později uvedli: „Nechceme, aby se z toho stala 'práce' nebo něco, co děláš jen proto, že musíš. Chceme se bavit, a tak pracujeme jen tehdy, když je na to nálada.“
Blackwater Park vyšlo v Evropě 12. března 2001 a o den později také v Severní Americe. Šlo o první studiový počin Opeth, který byl na americkém trhu uveden současně se zbytkem světa. Titul vyšel na CD i vinylu.
V roce 2002 se objevila speciální edice s bonusovým druhým diskem obsahujícím "Still Day Beneath the Sun" a "Patterns in the Ivy II". Obě skladby následně vyšly rovněž samostatně jako limitované 7" EP u Robotic Empire Records v únoru 2003 — edice v počtu 1250 vydaných kusů se vyprodala během 24 hodin a dodnes patří k nejvyhledávanějším položkám této sestavy.
Na podporu studiovky byly vydány dva singly. Prvním byla zkrácená promo verze "The Drapery Falls", určená pro rozhlasové vysílání. Druhým se stal pozdější (2003) vinylový singl "Still Day Beneath the Sun". Přestože nahrávka nepronikla do hitparád v USA ani ve Velké Británii, ke květnu 2008 se v USA prodalo více než 93 000 kopií.
Dne 29. března 2010 vyšla tzv. Legacy Edition, která nabídla živou verzi "The Leper Affinity" a doprovodné DVD s celým Blackwater Park v 5.0 Surround Sound a dokumentem o vzniku této studiové nahrávky. Na severoamerický trh byla reedice uvedena v dubnu 2012 prostřednictvím The End Records.
Přední stranu Blackwater Park navrhl Travis Smith a zachovává ikonický motiv temného, zdeformovaného lesa či bažiny s tajemnou atmosférou. Obraz evokuje hudební a lyrickou hloubku alba, přičemž detaily často odkazují na další díla Opeth.
Zadní strana je jednoduchá a přehledná – obsahuje seznam skladeb spolu s časovými údaji jednotlivých písní a logo kapely. Většina reedicí, včetně 20. výroční, zachovává tento klasický layout zadního coveru bez výrazných změn.
Booklet uvnitř obsahuje texty všech skladeb, fotografie kapely a detailní ilustrace, které doplňují temnou, progresivní atmosféru alba. U některých limitovaných edic či gatefold vinylů jsou fotografie a artwork mírně rozšířeny, aby poskytly více vizuálních detailů a prostor pro fanouškovský zážitek.
Travis Smith při tvorbě vnitřního artworku často používá vrstvené textury a jemné detaily, které doplňují hlavní motiv obalu a dodávají celkovému designu „jiný, téměř mimozemský rozměr“.
Autorem všech textů na desce je kytarista a zpěvák Mikael Åkerfeldt. Jeho texty se ale od předchozích alb Opeth do určité míry liší. Zatímco raná díla, jako Orchid a Morningrise, měla texty silně zaměřené na fantasy, okultní témata a imaginární příběhy, Blackwater Park přináší mnohem introspektivnější a osobnější lyriku. Mikael Åkerfeldt zde kombinuje melancholii, smutek a psychologické motivy s temnými, gotickými obrazy, což vytváří hlubší emocionální náboj. Atmosféra textů je také propojena s hudební dynamikou — střídání pomalých, akustických pasáží a intenzivních heavymomentů tak podporuje obsah lyriky, který je více realistický a reflektivní než v raných nahrávkách.
"The Leper Affinity" — středně těžká, dynamická skladba, která kombinuje akustické pasáže s hutnými heavymi riffy. Text působí introspektivně a nese motivy odcizení, zrady a vnitřního rozkladu.
"Bleak" — temné, spíše střední tempo s pomalými, táhlými frázemi; atmosféra je úsporná a dusivá. Lyrika se soustředí na beznaděj a ztrátu smyslu, vyjadřuje pocit vnitřního prázdna.
"Harvest" — pomalejší, akusticky prosvětlená skladba s melancholickým nádechem. Text reflektuje smutek a rezignaci, připomíná téma odchodu a ztráty citového kontaktu.
"The Drapery Falls" — rozsáhlá, proměnlivá kompozice, která střídá klidné, pomalé části s intenzivními, rychlejšími výbuchy. Slovně jde o rozpravu o odchodu, propadu a zároveň podivném pocitu očištění.
"Dirge for November" — tichá, instrumentálně orientovaná skladba s komorní, pochmurnou atmosférou; tempo je pomalé a meditativní. Funguje jako náladotvorná mezihra, která podtrhuje albumní téma smutku.
"The Funeral Portrait" — melancholické, středně tempo s výraznými melodickými linkami; střídá akustické momenty s těžšími riffy. Text se dotýká paměti, smrti a melancholického ohlédnutí po minulosti.
"Patterns in the Ivy" — nejrozsáhlejší kus desky, progresivní a dynamicky se rozvíjející; kombinuje pomalé, atmosférické pasáže s intenzivními vrcholy. Lyrika pracuje s obrazností a motivem opakujících se vzorců v mezilidských vztazích a osudech.
Blackwater Park bylo při vydání kritikou přijato s nadšením. Eduardo Rivadavia z AllMusic označil album za dílo ohromující tvůrčí šíře a dodal, že „od vydání průlomového mistrovského díla Wildhoney od Tiamat v roce 1994 metalová scéna nezažila takovou vlnu fanouškovského nadšení a jednotného kritického ocenění, jaké bylo věnováno »Blackwater Park«.“ Podle něj je deska nepochybně albem dospívání kapely a tudíž ideálním vstupem do její pozoruhodné diskografie.
Pitchfork chválil album za to, že žádná ze skladeb nepoužívá stejnou kompoziční formuli, místo toho hledá variace v rámci obecného tématu, které všechny směřují k dramatickému závěru v titulní skladbě. Village Voice uvedl, že „Opeth malují na epickém plátně a zní místy jako metalová odpověď na '70s King Crimson“. CMJ popsal nahrávku jako „božskou ... metalovou fúzi Pink Floyd a The Beatles“. Kanadský magazín Exclaim! poznamenal, že album může být nejlepší metalovou nahrávkou roku a stojí za každou kapkou energie, kterou do něj kapela vložila.
Decibel vyzdvihl produkci: „Brilantnost »Blackwater Park« spočívá v produkci. Koprodukce Opeth a Stevena Wilsona a inženýrství Fredrika Nordströma z něj činí jedno z prvních death metalových alb, která působí opravdu odlišně. Křišťálově čisté a přesto nekompromisně těžké, Blackwater Park je také plné nuance.“ Podobně Pitchfork ocenil Wilsonovu pomoc při produkci, která „vydolovala kapelní průzkumy akusticky vedených aranží stejně jako elektrických a zároveň zvýraznila Akerfeldtův sladký, čistý zpěv vedle jeho řevů ve skladbách jako "The Leper Affinity" a "Blackwater Park".“
Britský magazín Record Collector označil Blackwater Park za největší okamžik Opeth a připisuje v tom zásluhu pokročilé vizi Stevena Wilsona.
Magazín Loudwire zařadil Blackwater Park na 15. místo nejlepších metalových alb všech dob, uváděje, že album odráží „vlivy art-rocku 70. let, podporované konzistentně propracovanými, divoce imaginativními epiky dlouhými devět až deset minut, z nichž každý je úchvatnější než předchozí.“
Metalopolis označil Blackwater Park za „vysoce progresivní mix poměrně velkého množství žánrů, silně dynamický a velmi nápaditý". Recenzent vyzdvihuje produkci, atmosféru skladeb a jejich variabilitu — tvrdé death metalové pasáže střídají melodické a akustické části. Deska v hodnocení získala 9,5/10.
Rockboard.cz popisuje "The Leper Affinity" jako typickou opethovskou skladbu s dlouhými riffy, akustickými pasážemi a hlubokým vokálem. Recenzent Mr. Teyad uvádí, že Blackwater Park pro něj představuje jedno z nejlepších alb Opeth a dalším přispěvatelem Voytus je označováno za vstupní bránu do tvorby kapely, přičemž zdůrazňuje historický význam této nahrávky.
Na portálu Sputnikmusic se deska umístila na 39. místě v seznamu Top 100 Albums of the Decade.
V roce 2020 magazín Loudwire označil Blackwater Park za nejlepší progresivní metalové album všech dob. Metal Storm jej vyhlásil číslem 1 za rok 2001 a zároveň číslem 4 v Top 200 alb všech dob. LA Weekly řadí desku na 5. místo nejlepších metalových alb historie a Rolling Stone ji umístil na 55. místo svého seznamu The 100 Greatest Metal Albums of All Time.
V roce 2009 magazín MetalSucks sestavil seznam '21 Best Metal Albums of the 21st Century So Far', kde Blackwater Park obsadilo 3. místo podle názorů hudebníků, manažerů, publicistů, zástupců labelů a novinářů. Decibel podobně umístil album na 3. místo nejlepších metalových nahrávek desetiletí a Terrorizer jej zařadil na 5. místo nejlepších alb let dvoutisících.
V červnu 2015 Rolling Stone zařadil Blackwater Park na 28. místo svého seznamu 'Greatest Prog Rock Albums of All Time'. TeamRock umístil desku na 36. místo v seznamu 'Top 100 Prog Albums of All Time'.
V roce 2012 Loudwire vyhlásil titulní skladbu "Blackwater Park" druhou nejlepší metalovou písní 21. století. Magazín Q zařadil skladbu "Bleak" v roce 2004 do svého seznamu '1010 Songs You Must Own!'
Hodnocení magazínů
| Zdroj | Hodnocení |
|---|---|
| AllMusic | 5/5 |
| Classic Rock | 4/5 |
| Metal Crypt | 4,75/5 |
| Pitchfork | 9.0/10 |
| Record Collector | 4/5 |
| Rock Hard | 9.5/10 |
| Sea of Tranquility | 5/5 |
| Ultimate Guitar | 9.8/10 |
Album Blackwater Park bylo prvním, které Opeth produkovali společně se Stevenem Wilsonem z Porcupine Tree, a jeho zvuk díky tomu výrazně ovlivnil progresivní směr kapely.
Původ názvu Blackwater Park je odvozen od stejnojmenné německé progresivní rockové skupiny z 70. let.
Přes velké uznání u fanoušků i kritiků Opeth před nahráváním desky nebyli příliš známí: Mikael Åkerfeldt vzpomíná, že je lidi považovali za 'nijaké', a kapela byla natolik neznámá, že podepisovali smlouvy dokonce i někde v kotelně.
K 20. výročí desky byla vydána výroční edice s limitovanými variantami vinylu; podle PRS Guitars proto, že je album stále velmi oblíbené a je považováno za 'hustý poslechový zážitek, plný „pamětihodných riffů, zneklidňujících melodií a bohatých harmonických textur¨.“
Podle výroku Mikaela Åkerfeldta se na desce neskrývají žádná velká tajná easter egg nebo skryté zprávy – tyto techniky začali více využívat až na pozdějších albech jako Deliverance nebo Heritage.
Staré české přísloví praví:„Není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem“, proto se našly i velmi zřídkavé názory tohoto typu. Úsudek nechť si laskavý posluchač vytvoří po poslechu sám...
(Produkční a interpretační údaje jsou převzaty z anglické verze Wikipedie)
Všechny texty na albu napsal Mikael Åkerfeldt.
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "The Leper Affinity" | Åkerfeldt | 10:23 |
| 2 | "Bleak" | Åkerfeldt | 9:15 |
| 3 | "Harvest" | Åkerfeldt | 5:58 |
| 4 | "The Drapery Falls" | Åkerfeldt | 10:52 |
| 5 | "Dirge for November" | Åkerfeldt, Lindgren | 7:51 |
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 6 | "The Funeral Portrait" | Åkerfeldt | 8:42 |
| 7 | "Patterns in the Ivy" (instrumental) | Åkerfeldt | 1:50 |
| 8 | "Blackwater Park" | Åkerfeldt, Lindgren | 12:08 |
| Celkový čas: | 66:59 | ||
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | Still Day Beneath the Sun | Åkerfeldt | 4:34 |
| 2 | Patterns in the Ivy II | Åkerfeldt | 4:12 |
| 3 | Harvest (multimedia track) | Åkerfeldt | 6:01 |
| Celkový čas: | 14:47 | ||
| Týdenní hitparáda | Vrchol |
|---|---|
| Polsko (Albums ZPAV) | 10 |
| Belgie (Albums Ultratop Wallonia) | 112 |
| Německo (Albums Offizielle Top 100) | 58 |
| Měsíční hitparáda | Vrchol |
|---|---|
| Polsko (Albums ZPAV) | 31 |
| Země | Ocenění | (potřebný počet prodaných kusů) |
|---|---|---|
| United Kingdom (BPI) | Stříbro | 60 000+ |
