| Původ: | Hamburk, Německo |
| Aktivní roky: | 1984 - současnost |
| Styl: | Heavy metal, speed metal, power metal |
| Vydavatelé: | Noise, RCA, EMI, Castle, Sony Music, Nuclear Blast, Steamhammer/SPV |
| Web: | helloween.org |
Helloween je německá powermetalová skupina založená v roce 1984 v Hamburku členy skupin Iron Fist, Gentry, Second Hell a Powerfool. Její první sestavu tvořili zpěvák a kytarista Kai Hansen, baskytarista Markus Grosskopf, kytarista Michael Weikath a bubeník Ingo Schwichtenberg. V době, kdy Hansen v roce 1989 z Helloween odešel a založil Gamma Ray, se kapela vyvinula v pětičlennou a Michael Kiske převzal roli zpěváka. Schwichtenberg i Kiske se s Helloween rozešli v roce 1993; Schwichtenberg zemřel o dva roky později v důsledku sebevraždy. Od té doby do roku 2016 došlo k četným změnám v sestavě, takže jedinými zbývajícími původními členy zůstali Grosskopf a Weikath. Jako septet tvoří jejich současnou sestavu čtyři pětiny sestavy z dob alba Keeper of the Seven Keys a tři další členové, zpěvák Andi Deris (který v roce 1994 nahradil Kiskeho), kytarista Sascha Gerstner a bubeník Daniel Löble.
Od svého vzniku Helloween vydali 16 studiových alb, tři živá alba, tři EP a 30 singlů, byli oceněn 14 zlatými a šesti platinovými deskami a prodali více než deset milionů nahrávek po celém světě. Helloween bývají označováni za 'otce power metalu', stejně jako za jednu z takzvané 'velké čtyřky' rané německé scény tohoto žánru, spolu s kapelami Grave Digger, Rage a Running Wild, a za jednu z power metalové 'velké čtyřky' vůbec, spolu s Blind Guardian, Sabaton a DragonForce.
Kořeny skupiny sahají až do roku 1978, kdy se v německém Hamburku ve skupině Gentry sešli dva kytaristi Kai Hansen a Piet Sielck. Po několika personálních změnách doplnili kapelu ještě bubeník Ingo Schwichtenberg a baskytarista Markus Grosskopf (Traumschiss a Blast Furnace). Mezitím se měnil i název skupiny, nejprve na Second Hell a poté na Ironfist. V této sestavě nahráli demo kazetu se třemi písněmi - "Cold Heart", "Prisoner" a "Ain't No Fantasy", které napsal Piet Sielck.
Někdy v této době dostal Kai Hansen nabídku od Michaela Weikatha (dříve také člena Blast Furnace), aby vstoupil do jeho skupiny Powerfool, ale Kai nejdřív jeho nabídku odmítl. V roce 1982 se ale Piet rozhodl skupinu opustit, čímž na čas přišla o zkušebnu a tak Kai na nabídku Michaela Weikatha přistoupil. Po nějakém čase když se kluci mohli opět do zkušebny vrátit, vzal Kai Michaela se sebou a kapela naposledy změnila název, tentokrát na Helloween. To už se začal psát rok 1984. Piet Sielck později dělal zvukaře například pro skupiny Blind Guardian, Gamma Ray, Grave Digger a další.
Hned na začátku roku 1984 kapela podepsala smlouvu s Noise Records a nahrála dvě písně na kompilační desku Noise nazvanou Death Metal, která vyšla v dubnu. Na kompilaci se kromě nich objevily ještě kapely Hellhammer, Running Wild a Dark Avenger. Jednalo se o skladby "Oernst of Life" od Weikatha a Hansenovu "Metal Invaders", jejíž rychlejší verze se měla později objevit na prvním řadovém albu kapely.
Následující rok byl pro skupinu plný významných událostí. Helloween nahráli a vydali svou první desku, stejnojmenné EP obsahující pět skladeb. V témže roce kapela vydala také své první dlouhohrající album Walls of Jericho, které i přes svou syrovost ukázalo jak má vypadat nadupaný speed metal (skupina je považována za jeho průkopníky) a vzbudilo zasloužený rozruch.
Během následujícího koncertního turné měl ale Hansen problémy se zpěvem a hrou na kytaru zároveň. Naštěstí skupině vypomohl Ralf Scheepers ze spřátelených Tyran Pace, přesto se už někde v hloubi začala rodit myšlenka na sólového zpěváka.
Hansen později v jednom rozhovoru v roce 1999 uvedl: "Chtěli jsme se věnovat mnohem složitějším věcem na kytaru a techničtějším. Takže to pro mě bylo čím dál těžší, aniž bych měl velké zkušenosti s vokály. Nikdy jsem neměl lekce nebo tak něco a na kytaru jsem ještě nebyl tak zvyklý, takže to bylo čím dál těžší. Na druhou stranu jsme si říkali, že by bylo super mít opravdového frontmana, opravdového zpěváka. Slyšeli jsme Queensryche, jejich první album, a říkali jsme si, wow, to by bylo super mít takového zpěváka, který by dokázal být velmi stabilní ve vysokých vzletných tónech a měl takový výraz."
V roce 1986 vychází skupině ještě EP Judas a na samém konci roku, v listopadu, se k nim přidavá osmnáctiletý zpěvák Michael Kiske z místní hamburské skupiny Ill Prophecy. Kiske o ně zpočátku neměl zájem, protože znal pouze poněkud thrashovější album Walls of Jericho, a myslel si, že se jeho hlas k této hudbě nehodí. Po Weikathově naléhání se ale zúčastnil jedné z jejich zkoušek, kde si poslechl několik písní, které složili pro jeho hlas (později se objevily na jejich dalších albech), a změnil názor.
S novým zpěvákem v zádech Helloween oslovili nahrávací společnosti Noise International a RCA a navrhli jim vydání dvojLP, které by představilo jejich novou sestavu. Tento návrh byl ale odmítnut.
Místo dvojalba tak byla kapela nucena nahrát pouze klasickou desku, i když její název Keeper of the Seven Keys: Part I odkazoval k pokračování. Album vyšlo u Noise Records 23. května 1987, několik měsíců poté, co kapela strávila zimu 1986 a 1987 tvrdou prací ve studiu Horus Sound v německém Hannoveru. Skládalo se z písní, které většinou napsal Hansen a vzhledem k nemoci kytaristy Michaela Weikatha, který se zotavoval z nervového zhroucení, nahrál Hansen na albu také všechny rytmické kytary. Weikath byl schopen zahrát pouze některá kytarová sóla a nedařilo se mu ani skladatelsky, napsal jen baladu "A Tale That Wasn't Right". Později v jednom z rozhovorů řekl, že byl rád, že je stále v kapele.
Album získalo skvělé recenze v tisku a velký ohlas u fanoušků. Pozitivní přijetí zavedlo Helloween mimo jiné také za oceán, kde absolvovali turné po USA společně s Grim Reaper a Armored Saint. Jejich tehdejší americký distributor, společnost RCA, je přiměl k natočení videoklipu k epické skladbě "Halloween", který však zkrátil na čtyři minuty, aby se klip mohl hrát na MTV. Po společném evropském turné s Overkill se však začaly rýsovat první boje uvnitř kapely.
Hansen, vyčerpaný z turné, požádal kapelu, aby si dala krátkou pauzu od živých vystoupení. Jelikož však rozjetá skupina právě začínala nabírat na obrátkách, čas na pauzu prostě nebyl vhodný. Spory sahaly od hádek o hudebním směřování na budoucích deskách až po rozsáhlé turné a další, většinou nepodstatná témata. Právě v té době začal Hansen uvažovat o odchodu z kapely.
V srpnu 1988 Helloween vydali album Keeper of the Seven Keys: Part II. Tentokrát deska obsahovala více skladeb, jejichž autorem byl Weikath. Záměr byl takový, že na prvním albu by se měly objevit skladby napsané Hansenem kvůli jejich podobnosti se stylem debutu, zatímco na druhém albu by se objevily skladby složené Weikathem, které byly ve srovnání s s Hansenovými mnohem mainstreamovější.
Nová nahrávka těžila z úspěchu alba Keeper of the Seven Keys: Part I a navazovala tam, kde skončilo. Úspěch slavila po celé Evropě, Asii a dokonce i v USA. Album se stalo zlatým v Německu, skončilo na druhém místě ve Finsku a sedmém ve Švédsku, dosáhlo 108. místa v USA a dostalo se do britské albové top 30, když tam vystoupalo na 24. místo.
Z alba byly vydány dva singly, "Dr. Stein" a "I Want Out". "Dr. Stein" obsahuje velmi dlouhé a náladové sólo, hrané s bluesovým nádechem, velmi odlišné od ostatních sól na albu, a také sólo na klávesy. Singl "Dr. Stein" se v anglické hitparádě vyšplhal na 57. místo. "I Want Out" zase zůstává nejznámější skladbou kapely a její coververzi nahráli i některé další metalové kapely, například Gamma Ray (kterou Kai Hansen založil po odchodu z Helloween), Unisonic, HammerFall, LORD a Sonata Arctica. MTV zařadila videoklip k této skladbě, který režíroval Storm Thorgerson, do intenzivní rotace.
V této písni se mimochodem kytarista Hansen velmi veřejně vyznával ze svého rozčarování nad životem člena Helloween v té době. "Bylo to prohlášení, to jo," říká Hansen, "Nešlo jen o to, že jsem chtěl odejít z kapely, byla to obecná věc týkající se všeho, co se dělo. Špatný management, jiní lidé nám říkali, kde máme být a co máme dělat, nekonečné interní diskuse... Chtěl jsem prostě jenom hrát rock."
Loudwire album zařadil na první místo svého seznamu '25 nejlepších powermetalových alb všech dob' a album se také umístilo v seznamu '10 zásadních powermetalových alb' časopisu Metal Hammer. V roce 2019 se pak umístilo na prvním místě jejich seznamu '25 nejlepších powermetalových alb'.
Navzdory obrovskému komerčnímu úspěchu druhé části Keepera se rozkol mezi členy kapely stále prohluboval. Více času trávili hádkami o hudbě než jejím skládáním. Hansen svolal schůzku a znovu požádal kapelu, zda by si nemohli dát pauzu od koncertování. Zůstal ale opět nevyslyšen, přestože koncertů neubývalo. 20. srpna 1988 kapela dostala příležitost vystoupit před 100 000 lidmi v rámci festivalu Monsters of Rock spolu s Iron Maiden, Davidem Lee Rothem, Kiss, Megadeth a Guns N' Roses v Donington Parku. Helloween také předskakovali Iron Maiden na jejich sedmém turné sedmého turné, a to na některých koncertech v Evropě.
Přibližně ve stejné době došlo k napětí mezi kapelou a její nahrávací společností Noise, které vyústilo v hádku, jež později vedla k soudnímu sporu. Kapela byla nespokojená s tím, kolik dostávala zaplaceno s ohledem na velký prodej desek a merchandise a také časté koncertování.
Na podzim roku 1988 se Helloween vydali na další evropské turné (nyní již v roli headlinera), nazvané 'Pumpkins Fly Free Tour', z něhož vzešlo jejich vůbec první živé album, vydané o rok později a nazvané Live in the U.K.. Záznam, který byl natočen během vystoupení ve Skotsku, vyšel také jako Keepers Live v Japonsku a I Want Out Live v USA.
Na podporu svého pořadu Headbangers Ball uvedla MTV v roce 1989 v USA také Headbangers Ball Tour a pozvala Helloween, aby se ho zúčastnili. Před začátkem tohoto turné však Kai Hansen v prosinci 1988 oznámil ostatním členům, že kapelu opouští. Hansenovo poslední vystoupení s kapelou se konalo 8. listopadu 1988 v klubu The Hummingbird v Birminghamu ve Velké Británii.
Helloween si na místo Hansena vybral Rolanda Grapowa, kterého už dříve objevili v klubu v německém Hamburku, kde hrál se svou skupinou Rampage. Kytarista Michael Weikath si tenkrát jeho jméno zapamatoval pro případ, že by Hansen případně odešel. Grapow, který v té době pracoval jako automechanik, v roce 2017 prohlásil, že kdyby ho Weikath nepožádal, aby se připojil ke kapele, nechal by si svou práci a vzdal by se svého snu stát se profesionálním hudebníkem.
"Weikath mi zavolal v srpnu 88 s otázkou, jestli ještě hraju na kytaru, protože mě viděl na koncertě Rampage. Zeptal se mě, jestli bych se nechtěl připojit k Helloween, až skončí evropské turné, protože Kai chtěl z kapely odejít... tak jsem se začal učit písničky a v prosinci jsem s nimi hrál pět písniček ve zkušebně. O pár týdnů později jsem už s nimi byl na turné v Americe a pak jsme jeli do Japonska."
Úvodní turné Headbangers Ball Tour začalo v dubnu 1989, kdy se Helloween připojili k thrashmetalové kapele Exodus ze sanfranciského zálivu, aby společně předskakovali hlavním hvězdám Anthrax. Kapela byla zařazena na prestižní druhé místo, těsně před set Anthrax a na základě tohoto představení se americkému publiku dosáhla kapela celosvětového úspěchu. Kiske se tehdy zamyslel: "Chápu, proč pro nás mělo smysl zapojit se do MTV, ale opravdu si nemyslím, že bychom se do tohoto projektu vůbec hodili. Každý večer hrajeme naše nejtvrdší skladby, ale nejsme thrash."
Na vrcholu svého úspěchu se Helloween rozhodli podepsat smlouvu s tehdejším velkým vydavatelstvím EMI poté, co je k tomu vyzvala jejich manažerská společnost Sanctuary, která vedla i Iron Maiden. Jejich bývalý label Noise Records je ale zažaloval za porušení smlouvy, což kapelu fakticky zastavilo. Od června 1989 do dubna 1992 neodehráli jediný koncert. Veškeré tempo, které kapela vybudovala, se zastavilo. Až na jaře 1992 došlo k dohodě, a tak mohli konečně odehrát krátké evropské turné, které začalo 30. dubna 1992 v Hamburku, a na podzim odehráli také několik koncertů v Japonsku.
Jejich první album s novým kytaristou Grapowem Pink Bubbles Go Ape vyšlo u EMI na jaře 1991 v Evropě a Japonsku. Ve zbytku světa i v domovském Německu bylo album odloženo na duben 1992 kvůli probíhající právní bitvě mezi současným a bývalým vydavatelstvím kapely. V té době se hudební prostředí drasticky změnilo. Nepomohlo ani to, že se Helloween ještě více vzdálili svým speedmetalovým kořenům a více se přiklonili k tvrdé rockové stránce svého zvuku. Výsledkem byl komerční neúspěch alba a mezi členy kapely začalo narůstat napětí.
Album podpořili dva singly, "Kids of the Century" a "Number One". Skladba "Kids of the Century" dosáhla na 56. místo ve Velké Británii. Album obsahovalo také píseň "Heavy Metal Hamsters" (údajně napsanou o bývalé nahrávací společnosti kapely), která se podle Michaela Weikatha neměla nikdy dostat na album, ale spíše na B stranu singlu.
Následovalo mnoho sporů mezi producentem, členy kapely, managementem a nahrávací společností. Weikath svaloval velkou část viny na producenta Chrise Tsangaridese. Weikath k tomu řekl: "Hned jsem poznal, že věci jdou špatně, show řídili Michael a Ingo a Chrisovi se moje písničky prostě nelíbily. Nedokázal pochopit tu jejich určitou chytrost." Weikath chtěl, aby album produkoval Tommy Hansen. Kapela také utratila při nahrávání nového alba téměř 400 000 liber. "Celá situace byla špatná," řekl Kiske v roce 2017, "Utratili jsme majlant ve studiu v Dánsku, ale nebyla tam žádná inspirace."
Obal alba navrhl Storm Thorgerson a dívka na něm je jeho neteř. Thorgerson také režíroval video k písni "Kids of the Century".
Následující album Chameleon vyšlo u EMI v létě 1993. Velmi experimentální album bylo dalším komerčním neúspěchem. Odklon kapely od zvuku, který ji proslavil, odradil velkou část fanoušků. Navíc začali problémy s bubeníkem Ingem kvůli jeho zhoršujícímu se psychickému stavu. "Začali jsme si všímat, že s ním není něco v pořádku, když jsme byli na turné, při tom všem tlaku na cestách. Ingo se choval podivně... dělal divné věci. Žili jsme s ním a viděli jsme jeho změny", vzpomínal Weikath.
Grosskopf v roce 1996 uvedl: "Letos jsme se s ním setkali. Bylo to, jako by měl v hlavě dva lidi: dobrého a zlého. Říkal mi, že to zlo na něj pořád mluvilo. Bylo to v něm velmi silné, měl velké deprese. Rozhodli jsme se, že mu poskytneme odbornou pomoc, protože jsme mu nemohli pomoci. Bylo to příliš vážné."
Schwichtenberg už nemohl být součástí kapely, dokud by se nezotavil z drog a alkoholu a nezačal brát léky proti schizofrenii. Po dlouhém telefonátu s Weikathem, v němž mu Michael vysvětlil, proč učinili toto těžké a bolestné rozhodnutí, byl Schwichtenberg požádán, aby Helloween opustil. Nahradil ho dočasně session bubeník Ritchie Abdel-Nabi, aby dokončil turné Chameleon Tour. Zrušena byla také řada evropských koncertů. Helloween hráli v poloprázdných sálech a nepomohlo ani jejich rozhodnutí zaměřit setlist převážně na skladby z alb Chameleon a Pink Bubbles.
Weikath v roce 1994 promluvil o Kiskem a Chameleon Tour: "Během tohoto turné jsme odehráli sedm koncertů a zbytek jsme zrušili. Kiske říkal, že má nemoc v krku, ale všichni jsme si mysleli, že je to panika. Hlas vám zmizí, když máte strach nebo cítíte paniku. Na pódiu byl statický, a když jsem mu řekl, aby se hýbal a působil na publikum lepším dojmem, řekl, že mu ubírám autoritu. To mi nepřipadalo zábavné, protože na pódiu předváděl své výstupy, které nebyly spontánní jako dřív, jen stál na místě, aby se mu lépe zpívalo, a to nám ukázalo, že písničky z alba Chameleon se na koncerty nehodí. Chápu, že to album mohlo být zajímavé, ale pod pohledem fanoušků jsme ho nebyli schopni zahrát naživo. Bylo to pro nás jako rýže, lepkavá, ale ne chutná!"
Mezitím se konflikty uvnitř zbytku kapely zhoršily a padlo rozhodnutí vyhodit Kiskeho. Naposledy s kapelou vystoupil na charitativním koncertu v Rockfabrik Ludwigsburg 22. prosince 1993, a na stejném pódiu s kapelou se objevil až o 24 let později. Kiske se s Grosskopfem a Weikathem dlouhá léta nestýkal a vydával sólová alba s různými hudebními směry. V roce 2008 vydal album Past in Different Ways; které obsahovalo většinu jeho starých písní Helloween, i když přearanžovaných a znovu akusticky nahraných.
Grosskopf později k propuštění Kiskeho řekl: "Lidé si mysleli, že jsme se zbláznili, když jsme vyhodili zpěváka, jako je Kiske, ale pak po všech těch letech a po poslechu toho, co dělá teď, doufám, že lidé pochopí, proč jsme se tak rozhodli. Jinak by nás tlačil směrem, kterým se teď ubírá, a to jsme nechtěli."
Rok 1993 tak pro Helloween skončil bez zpěváka, bez bubeníka a bez nahrávací smlouvy (EMI kapelu vypovědělo ze smlouvy kvůli nízkým prodejním číslům alb Pink Bubbles Go Ape a Chameleon). Weikath k tomu v roce 1994 řekl: "No, EMI řeklo, že jsme na jejich vkus neprodali dost desek. Museli zaplatit spoustu nákladů na předprodukci a bohužel jsme nebyli schopni prodat dost alb, aby se jim peníze vrátily. Fanoušci byli zklamaní. Nejdřív s Pink Bubbles Go Ape a teď s albem Chameleon. Přesto, že jsme prodali 400 000 kopií Chameleona, ukončili jsme smlouvu s EMI a změnili vydavatelství."
Helloween se v roce 1994 vrátili na scénu s bývalým frontmanem Pink Cream 69 Andim Derisem jako novým zpěvákem a s bubeníkem Ulim Kuschem, bývalým členem Gamma Ray Kaie Hansena. Deris i nový bubeník Uli Kusch se jako studiový muzikanti zůčastnili již prací na dalším albu Master Of The Rings, které vyšlo 8. července 1994, stálými členy se ale nakonec stali až 1. září 1994.
Weikath Derisovi poprvé nabídl, aby se připojil ke kapele již v roce 1991, ale on odmítl, přestože ho nabídka zaujala a musel už tenkrát řešit vznikající konflikty mezi ním a jeho kapelou. V následujících letech byl však Kiske z Helloween propuštěn a problémy uvnitř Pink Cream 69 se zhoršily. Tváří v tvář nevyhnutelnosti vyhazovu přijal Deris Weikathovu nabídku během noční schůzky se členy kapely. V této nové sestavě a s novou nahrávací smlouvou se společností Castle Communications vydali Helloween své comebackové album Master of the Rings.
Album obsahuje čtyři singly, kterými jsou "Where The Rain Grows", "Mr. Ego (Take Me Down)", "Perfect Gentleman" a "Sole Survivor", přičemž k prvním třem z nich byly natočeny odpovídající videoklipy. Skladba "Mr. Ego" byla věnována bývalému zpěvákovi kapely Michaelu Kiskemu a v Evropě vyšla jako EP.
Po dvou velmi kontroverzních studiových projektech a jednom živém albu se Helloween rozloučili s EMI records a spojili se se skromnějším vydavatelstvím Raw Power. Nicméně efekt Derise a Kusche znamenal znovuoživení jejich kolektivního štěstí. V Japonsku se nového alba prodalo více než 120 000 kopií.
Baskytarista Markus Grosskopf k nahrávacím sekcím alba řekl: "Bylo to velmi rychlé, protože tam bylo pár písní, které udělal Weiki, Roland měl také pár věcí, a pak v kombinaci s věcmi, které do kapely přinesl Andi... víte, bylo to velmi funkční a úžasné, protože to šlo všechno tak rychle. Měli jsme asi tři měsíce na zkoušení a pak jsme měli zamluvené studio a... Bylo to velmi rychlé sezení a to se mi docela líbilo. Taky došlo ke změně bubeníka, protože jsme přibrali Uliho Kusche, ale i tak jsme to všechno zvládli tak za tři měsíce."
Podle komentáře Rolanda Grapowa v poznámkách k albu napsala text písně "Take Me Home" jeho manželka Silvia (na albu píseň připsána pouze Grapowi).
8. března 1995 spáchal původní bubeník Ingo Schwichtenberg sebevraždu skokem pod vlak v rodném Hamburku. V letech, která uplynula od jeho odchodu z Helloween, se Schwichtenbergovi zhoršila schizofrenie. Další album The Time of the Oath z roku 1996 bylo věnováno jeho památce.
Sedmá studiová nahrávka Helloween je koncepčním albem, které podle Andiho Derise vychází z Nostradamových proroctví, přičemž odkazuje na proroctví učiněná pro roky 1994 až 2000. Nostradamovi vykladači věří, že předpověděl třetí světovou válku, po níž bude následovat tisíciletí míru, pokud se lidé rozhodnou správně. Album má odrážet volby lidstva.
Strážce, který se objevuje na tomto albu by mohl představovat Boha nebo hloupost lidstva v podobě sedmého vojáka v písni "Before the War." Místo vesmírné scény jako na obalu alba Keeper of the Seven Keys Part 1 je plocha pod Strážcovou kápí vyplněna hvězdami a řadou zlatých prstenů po vzoru výtvarného zpracování Master Of The Rings.
Skladba "The Time of the Oath" reflektuje V. dějství druhé části Fausta, jehož autorem je Johann Wolfgang von Goethe. Andi Deris hraje roli Mefistofela, který získává zpět duši doktora Fausta, zatímco sbor orchestru 'Johann Sebastian Bach' z Hamburku (dirigent Axel Bergstedt) zpívá "Dies irae" z tradičního rekviem, které představuje anděly zachraňující Faustovu ztracenou duši.
Album obsahuje tři singly: "Power", "The Time of the Oath" a "Forever And One (Neverland)". Posledně jmenovaný má pro německé vydání odlišný seznam skladeb, který nese název "Forever And One Live".
Následovalo další světové turné, po kterém vyšlo vyšlo dvojalbum High Live a navíc byl rok 1997 ve znamení sólových alb Andiho Derise (Come In From The Rain) a Rolanda Grapowa (The Four Seasons Of Life).
V roce 1998 Helloween vydali Better Than Raw, jedno z nejtěžších alb kapely od dob plnohodnotného debutu, které bylo nahráno v Chateau du Pape a Crazy Cat Studios v Hamburku a ve studiu Mi Sueno na Tenerife. Album produkoval a mixoval Tommy Hansen v Chateau du Pape a mastering provedl Ian Cooper v londýnském Metropolis. Z alba vzešly singly "I Can" a "Hey Lord!".
Následné doprovodné turné se skládalo ze zastávek v Evropě, Japonsku a Brazílii, ale 20. prosince 1998 kapela navštívila New York a odehrála koncert v podniku Coney Island High na Manhattanu, což bylo první vystoupení Helloween ve Spojených státech po téměř deseti letech.
Po albu Better Than Raw si skupina připomněla 15 let od svého vzniku a vydala nahrávku nazvanou Metal Jukebox, která vyšla v listopadu 1999 a obsahovala coververze písní skupin jako Scorpions, Jethro Tull, Faith No More, The Beatles, ABBA, Deep Purple a dalších.
V roce 2000 vyšlo album The Dark Ride, které bylo experimentálnější a temnější než předchozí desky. Vyznačovalo se podladěnými kytarami a Derisovým drsnějším stylem zpěvu. Produkovali ho Roy Z a Charlie Bauerfeind. Album obsahuje dva singly, kterými jsou "If I Could Fly" a "Mr. Torture".
V jednom z pozdějších rozhovorů se k albu vyjádřil baskytarista Markus Grosskopf, který řekl: "The Dark Ride bylo tak nějak zkonstruované, všichni nám říkali, zkus tohle, pojďme udělat tohle, víte, je to dobré album, ale je to velmi obtížný způsob, jak dělat desky, když vám pořád někdo leze na nervy."
Ihned po turné se Helloween rozešli s kytaristou Rolandem Grapowem a bubeníkem Ulim Kuschem. Jedna z verzí událostí uvádí, že Weikath, Deris a Grosskopf měli pocit, že věnují více pozornosti svému novému vedlejšímu projektu Masterplan (Grapowův podíl na albech Helloween v té době klesl na sotva jednu skladbu na album) a protože věřili, že Kusch a Grapow nejsou kapele stoprocentně oddáni, byli propuštěni.
Později v roce 2012 v rozhovoru s šéfredaktorem finského magazínu 'Metal Shock' Mohsenem Fayyazimse Grapow k tomuhle období vrátil: "V Helloween jsem se cítil velmi bezpečně. V polovině turné jsem Michaelovi a Markusovi něco řekl, řekl jsem jim svůj názor. Chtěl jsem pro kapelu to nejlepší a myslím, že mě špatně pochopili, jako bych chtěl být lídrem. Říkal jsem pravdu, jsem takový... V Helloween to bylo skvělé období... ale jsem rád, že jsem kapelu opustil po Dark Ride, protože to je jedno z mých nejoblíbenějších alb, úplně mi změnilo život."
Odejitou dvojici nahradili kytarista Sascha Gerstner (ex-Freedom Call, Neumond) a bubeník Mark Cross (ex-Metalium, Kingdom Come, At Vance, Firewind), kteří se v roce 2003 pustili do nahrávání dalšího studiového alba s názvem Rabbit Don't Come Easy. S Gerstnerem se kapela seznámila na doporučení producenta Charlieho Bauerfeinda.
Problém nastal, když Cross nemohl album dokončit kvůli mononukleóze a nahrál pouze dvě skladby; bicí pak doplnil Mikkey Dee z Motörhead. Krátce poté měl bubenické povinnosti převzít Stefan Schwarzmann, bývalý bubeník skupin Running Wild a Accept. Japonská verze alba obsahuje coververzi skladby "Fast as a Shark" od Accept, na které se podílel.
Ohledně názvu alba baskytarista Markus Grosskopf v roce 2003 vysvětlil: "Vychází to z toho anglického přísloví, vytáhnout králíka z klobouku. Vytáhnout tohoto králíka [album] z klobouku [v narážce na nedávné změny v sestavě] tentokrát nebylo tak snadné. To nás přivedlo na nápad nazvat album prostě Rabbit Don't Come Easy. Nesmí se to brát moc vážně. Dělali jsme si z toho prohlášení legraci, a pak jsem navrhl, abychom to album tak skutečně nazvali".
Podle Grosskopfa chtěla nahrávací společnost, aby kapela po kontroverzním albu The Dark Ride ukázala, že je zpátky. Typickou stránku Helloween ukazuje například píseň "Just a Little Sign", která přesně ukazuje, kam vlastně album směřuje.
Navzdory poněkud vlažnému ohlasu na album absolvovali Helloween úspěšné světové turné, které bylo podtrženo návratem klasických písní jako "Starlight", "Murderer" a "Keeper of the Seven Keys" do setlistu. Kromě toho kapela poprvé od roku 1989 absolvovala turné po Spojených státech a téměř na všech místech hrála před vyprodanými sály. Celkem navštívili asi 3 desítky zemí, mezi nimi i Českou republiku, kde skupina hrála teprve podruhé (po pěti letech od prvního koncertu v ČR vůbec).
Rok 2004 byl pro kapelu také velkým mezníkem, slavila 20 let na hudební scéně. Na jaře si dali chlapci zasloužené volno, aby nasbírali dostatek sil na letní turné po festivalech, které zakončili na světoznámém Wacken Open Air, kde se k nim připojil i Kai Hansen, aby si společně zahráli "Future World" a "How Many Tears".
V roce 2005 došlo po turné k další změně sestavy, protože se ukázalo, že Helloween a Stefan Schwarzmann nesdílejí stejnou hudební vizi. Jak kapela dále uvedla, měl problémy s hraním rychlých bicích partů, a tak ho nahradil Daniel Löble, bývalý bubeník německé metalové skupiny Rawhead Rexx. Následovala také změna nahrávací společnosti, když opustili Nuclear Blast a uzavřeli smlouvu s německým vydavatelstvím SPV.
Veškeré obavy, že střídání členů kapely ovlivní kvalitu jejich nové desky, byly zažehnány, protože nové studiové album s názvem Keeper of the Seven Keys - The Legacy vyšlo 28. října 2005 v Německu a 8. listopadu v USA s výborným komerčním i kritickým ohlasem. Album je dvojCD s téměř 80 minutami hrací doby, produkoval ho Charlie Bauerfeind (Blind Guardian, Halford, Rage) a v singlové skladbě "Light The Universe" se na něm objevuje zpěvačka Blackmore's Night Candice Night. Úvodní skladba alba, "King for 1000 Years", je se skoro čtrnácti minutami doposud nejdelší skladbou, kterou kapela vydala. Album podpořil před vydáním singl "Mrs. God" a také videoklip k této skladbě.
Na otázku, co je inspirovalo k natočení třetího alba Keeper, baskytarista Markus Grosskopf odpověděl: "Vlastně tam byl někdo z japonské nahrávací společnosti, kdo se Weikiho zeptal, jak je s novou sestavou spokojený. Řekl něco jako, že tato sestava je opravdu silná, že by s ní šlo udělat i album Keeper. To jen na vysvětlenou, jak je ta sestava silná. A nahrávací společnost se začala ptát, proč to neuděláme. Tak jsme si řekli: 'Tak proč to s touhle sestavou nezkusit? Ale pak jsme se rozhodli, že to uděláme úplně jinak a nebudeme kopírovat. Vlastně šlo o to, abychom nekopírovali ty staré věci, ty staré dobré věci, ale udělali něco nového. A ten název si to zaslouží, i když si někteří lidé myslí, že ne."
V úvodu písně "Occasion Avenue" jsou použity samply z písní "Halloween", "Eagle Fly Free" a "Keeper of the Seven Keys" s Michaelem Kiskem na vokálech. Jednen ze samplů je z dosud nevydané živé verze 'Keys', kde Kiske zpívá první část refrénu a přidává se dav.
Koncem roku 2006 Helloween natočili a nahráli koncerty v brazilském Sao Paulu, bulharské Sofii a japonském Tokiu pro své živé album Keeper of the Seven Keys - The Legacy World Tour 2005/2006. DVD obsahovalo také další záběry kapely, stejně jako rozhovory a road movie. Jednalo se o druhé živé album kapely, na kterém se jako frontman podílel Andi Deris, a celkově třetí. V několika zemích zaznamenalo úspěch v hitparádách.
Dalším studiovým zápisem bylo album Gambling with the Devil, které vyšlo 23. října 2007. Získalo mnoho pozitivních recenzí, přičemž většina fanoušků album chválila jako jedno z nejlepších alb Derisovy éry. Přestože se jedná o jedno z nejtvrdších alb Helloween, vyznačuje se tím, že obsahuje více klávesových nástrojů. "As Long as I Fall", první singl, byl vydán na začátku září a byl k dispozici pouze ke stažení (kromě Japonska, kde vyšel na CD). Videoklip k písni je k dispozici na jejich oficiálních stránkách.
Na světovém turné 'Hellish Rock', které začalo na začátku listopadu 2007 se Helloween spojili se současnou kapelou Kaie Hansena Gamma Ray. Helloween byli headlinery a Gamma Ray byli označeni jako 'velmi speciální host', přičemž na většině koncertů vystupovali také jejich němečtí hosté Axxis. Turné vedlo přes Evropu, Asii a Jižní Ameriku a na několik koncertů zavítalo také do USA. Turné bylo pozoruhodné tím, že Kai Hansen vystoupil na pódiu se svými bývalými kolegy z kapely Weikathem a Grosskopfem, aby v posledním přídavku zahráli hity "I Want Out" a "Future World".
Dne 26. prosince 2009 vydali Helloween v Japonsku album Unarmed - Best of 25th Anniversary (v Evropě bylo vydáno 1. února 2010). Album je kompilací deseti nejznámějších písní skupiny, které byly znovu nahrány v jiných hudebních stylech než původní nahrávky a v současné sestavě. Obsahuje sedmnáctiminutovou skladbu "Keepers Medley", nahranou sedmdesátičlenným orchestrem z Prahy, které mísí dohromady "Halloween", "The Keeper of the Seven Keys" a "The King for a 1000 Years". K desce byl přiložen limitovaný digipak včetně třicetiminutového 'making of' DVD s rozhovory a záběry ze studia.
14. května 2010 bylo na stránkách kapely oznámeno, že od nového roku pracují na novém studiovém albu, které je nejrychlejším a nejtěžším počinem za poslední roky. Třinácté studiové album kapely, nazvané 7 Sinners, vyšlo 31. října v Evropě a 3. listopadu v USA. Před jeho fyzickým vydáním jej kapela celosvětově zpřístupnila ke streamování prostřednictvím své stránky Myspace. Poprvé od alba The Dark Ride z roku 2000 je každá skladba na albu sólovou kompozicí, tj. každý člen napsal hudbu i text své písně bez dalšího přispění ostatních členů. V prvním týdnu vydání se v USA prodalo 1900 kopií.
Název alba odkazuje na sedm smrtelných hříchů. Podle Andiho Derise jde album přímo k věci: "Po akustickém albu jsme rozhodně potřebovali něco, co lidem bez jakýchkoli pochybností ukáže, že se jedná o metalové album."
Podobně se vyjádřil i baskytarista Markus Grosskopf: "Po Unarmed jsme byli připraveni na pořádné věci, víte, aniž bychom se bavili o tom, co budeme dělat, každý měl chuť udělat nějakou hodně těžkou věc. A to je to, co z toho vzešlo. Říkám tomu moje přirozeně zrozené album. První dvě skladby, které jsme měli, byly "Are You Metal?" a "Where the Sinners Go", a to byl takový směr, který se nám líbil, takže jsme ho tak nějak nechali nedotčený, jen jsme mu dali heavy zvuk a kolem něj jsme dali další písně."
Poté kapela absolvovala turné k propagaci nového alba, na kterém jako hosté vystoupili Stratovarius a Pink Cream 69. 5. dubna 2011 bylo prostřednictvím webových stránek kapely oznámeno, že album získalo v České republice 'zlatý status'.
V červnu 2012 kapela opět vstoupila do studia Mi Sueno Studio na Tenerife, aby začala pracovat na své čtrnácté desce. Album s názvem Straight Out of Hell vyšlo 18. ledna 2013 a jeho producentem byl Charlie Bauerfeind.
Kytarista a zakládající člen Michael Weikath k písním uvedl: "Straight Out of Hell je pokračováním předchozích dvou alb. Nové písně navazují na směr alba 7 Sinners, jen jsou méně doomové a o poznání pozitivnější. Tyto písně nakopnou zadek i tomu nejlínějšímu posluchači." Tři měsíce po vydání alba se k němu znovu vyjádřil když řekl, že je podle něj tak nějak hodně přístupné pro posluchače a je to zábavné album, které vám nenažene husí kůži a neotráví vás.
Andi Deris potvrdil, že Straight Out of Hell bylo záměrně vytvořeno jako "veselé" album. Podle Derise to byla částečně reakce na temnější materiál kapely v předchozích deseti letech a částečně zájem kapely vydat pozitivní album ve světle nesplnění katastrofických předpovědí 'fenoménu 2012'.
Tématem prvních dvou písní je válka a mír. Úvodní skladba "Nabataea" odkazuje na starověké Nabatejské království, které existuje v dnešním Jordánsku. Andi Deris vysvětlil, že Nabatea je národ, který byl pravděpodobně jedinou zemí, která nikdy nepřivodila válku jiným zemím. K sestříhané verzi byl natočen videoklip. Naproti tomu přijetí konfliktu moderním světem pohlcuje druhou skladbu "World of War", která podle Derise zkoumá, jak současné lidstvo bere válku jako nevyhnutelnou a málo se stará o oběti.
Vírou se zabývá skladba "Far From the Stars", v níž baskytarista Markus Grosskopf vysvětluje, že síla víry, ať už je spojena s nějakým náboženstvím, nebo ne, je pro přežití zásadní. Odlišný přístup zaujímá poslední skladba "Church Breaks Down", která poukazuje na činy církve v průběhu staletí, například na její odmítání přizpůsobit se vědeckému vývoji, jako je evoluční teorie.
Několik písní se zabývá pošetilostmi a občas podivnými názory lidstva. "Burning Sun" je odlehčenější a představuje hlavního hrdinu, který podle Weikatha sní o tom, že řídí vesmírnou loď do Slunce. Verze skladby s varhanami Hammond (v podání session klávesisty Matthiase Ulmera) byla věnována zesnulému varhaníkovi Deep Purple Jonu Lordovi a je zařazena jako bonusová skladba na limitované a japonské edici alba. "Waiting for the Thunder" je naopak klavírní píseň o nenapravitelném člověku, který po spáchání špatného činu prostě čeká na trest, místo aby se snažil o nápravu. Deris přiznal, že ví, že je někdy takový člověk.
Skladbu "Wanna Be God" věnovali Helloween zesnulému Freddiemu Mercurymu ze skupiny Queen kvůli její příbuznosti s jejich stadiónovou rockovou skladbou "We Will Rock You". Předtím 12. prosince 2012 šéfredaktor finského Metal Shocku Mohsen Fayyazi přirovnal bicí této skladby k tradičnímu brazilskému lidovému rytmu a také napsal: "Zdá se, že si chtěli obout boty Queen, protože mi tato skladba zní jako "We Will Rock You"."
Titulní skladba si pohrává s heavy metalovými klišé, zatímco "Years" se upíná k životu a smrti a "Make Fire Catch the Fly" pojednává o strachu z odmítnutí, který může způsobit, že člověk nikdy nevyzná lásku jinému.
Po vydání alba proběhlo opět společné turné s Gamma Ray, aneb 'Hellish Rock tour II.'' a opět zaznamenalo u fanoušků velký úspěch. V září pak Helloween vystoupili na festivalu Rock in Rio 2013 s bývalým členem Kaiem Hansenem jako speciálním hostem.
V říjnu 2014 kapela oznámila začátek práci na dalším albu, které by mělo vyjít v květnu 2015. Produkce se opět ujal Charlie Bauerfeind ve studiu Mi Sueno na Tenerife a znamenalo návrat k labelu Nuclear Blast, u kterého vydali alba The Dark Ride a Rabbit Don't Come Easy.
26. února 2015 kapela odhalila název a obal alba My God-Given Right, který vytvořil Martin Häusler. Dne 17. dubna 2015 byla jako první singl z alba zveřejněna skladba "Battle's Won", která měla premiéru na britském Team Rock Radiu v pořadu časopisu Metal Hammer, o několik dní později měla na Nuclear Blast USA premiéru druhá skladba "Lost In America".
Album je kapelou považováno za album, které se navrátilo ke kořenům, přičemž si zachovává některé moderní prvky. Při ohlášení alba Weikath řekl, že to bude prostě starý dobrý klasický heavy metal tak, jak má být a dodal, že album je více otevřené veřejnosti, ne komerční, ale přátelštější. Že je to typický Helloween 80. let a zároveň Helloween moderní. Weikath a zpěvák Andi Deris souhlasili s tím, že se najdou 'haterové', kteří budou album špinit, ale hodlali si zachovat liberální přístup k heavy metalu, dělat si, co chtějí a ne se řídit směry, které by jim vnucovali všeználci.
Kapela pro album složila 33 nebo 34 písní a nechala producenta Bauerfeinda a jeho tým vybrat ty, které budou tvořit konečný seznam skladeb. Deris tento způsob vysvětlil slovy: "Řekli jsme jim, ať nám nedávají na výběr, protože když napíšete písničku, je to vaše dítě, milujete ji k smrti. Když někdo z kapely přijde a řekne vám, že se mu to nelíbí, máte problém uvnitř kapely a nikdo tak není v pohodě. To bolí. Takže tahle rozhodnutí by vlastně měli dělat jiní lidé, kterým se líbí, co děláme. Je to mnohem lepší, než aby se kapely ubíjely, jako jsme to dělali my v dřívějších dobách."
Obálka zobrazuje 'dýňovou armádu' kolem Sochy svobody, která připomíná scény z filmu The Day After Tomorrow a je pohřbená ve sněhu. Jejím autorem je opět Martin Häusler a je k dispozici také jako 3D lentikulární tisk, viditelný bez 3D brýlí. Deris poznamenal, že obal se od předchozích liší tím, že obsahuje jen málo barevných variací. Podle Häuslera se snažili vybudovat svět nápadů, přičemž na jedné straně zachovali 'klasické prvky Helloween', jako jsou dýně, a na druhé straně zcela nový vzhled.
První inspirací byl pro Häuslera název alba My God-Given Right a názvy některých písní, jako "Swing Of A Fallen World", "Lost In America" nebo "Battle's Won". Při pátrání také narazil na trhák Day After Tomorrow a zrodil se nápad nechat svět jen 'dýním'." Deris později vysvětlil, že obal odráží Häuslerovu interpretaci názvu alba, protože název chápal jako odkaz na vzpouru nebo něco podobného. Skutečnou inspirací pro název (který je zároveň názvem písně) však byla slova jeho otce.
"'My God-Given Right' (Moje Bohem dané právo) bylo vlastně rčení od mého otce, který mi ho říkal, když jsem končil školu a nevěděl, co si počít se svým životem. Máš nad hlavou velký otazník, co máš dělat? Určitě jsem měl ten sen dělat hudbu, jako ho má spousta dětí, ale měl jsem velké štěstí, že jsem měl otce, který mě naprosto podržel. Říkal: Jsi můj jediný syn - když tě vidím šťastného, děláš mi radost a je tvým božím právem dělat se svým životem, co chceš, nebo to alespoň zkusit. A ať uděláš cokoli, stojím za tebou. A můj vlastní syn mi loni kladl víceméně stejnou otázku, takže se to vrátilo do dob s mým otcem. Řekl jsem synovi, co mi řekl jeho dědeček, a napadlo mě, že je to krásný název pro písničku."
V červnu 2015 vyšlo také najevo, že členové kapely pracují na knize, vydané později pod názvem Hellbook. Grosskopf uvedl, že se jedná o jakousi historickou knihu se spoustou obrázků.
V listopadu 2016 byla oznámena nečekaná zpráva, že bývalí členové Kai Hansen a Michael Kiske se znovu připojují ke kapele na světovém turné s názvem 'Pumpkins United World Tour', které začalo 19. října 2017 v mexickém Monterrey a skončilo následující rok. To co začalo společnou štací s Gamma Ray a občasným hostováním Kaie při hraní závěrečných hitovek, vyústilo nakonec i v souhlas Kiskeho na tento nápad kývnout.
"Kai mi jednou říkal 'Michaeli, jestli už nikdy nic nevytvoříme pod jménem Helloween, tak jsme idioti' a já jenom řekl 'Víš co, nebráním se tomu'", upřesnil Michael Kiske v roce 2017, jak ho Kai přesvědčil opět spojit síly s Helloween. Do té doby v každém rozhovoru zásadně odmítal, že by ještě někdy v budoucnu mohl spojit své síly s bývalou kapelou. Nejsilnějším důvodem byla zlá krev, která panovala mezi Kiskem, Markusem a hlavně Weikim od Kiskeho odchodu v roce 1993. Změnou v tomto postoji se stal rok 2013, kdy na sebe Kiske a Weiki náhodou narazili na Sweden Rock Festivalu. Jak Kiske vzpomíná: "První věcí kterou mi řekl 'Co jsem ti udělal, že mi nemůžeš odpustit?' a já si vlastně uvědomil, že jsem mu odpustil už pár let zpátky, aniž bych si to přiznal. A tak to celé začalo".
Nakonec ho v roce 2014 přesvědčil právě Hansen, který byl od roku 2011 jeho spoluhráčem v kapele Unisonic. Další populární bývalé členy Rolanda Grapowa a Uliho Kusche Grosskopf o opětovné připojení nepožádal, přičemž prohlásil, že by to bylo už příliš mnoho lidí.
Tato nová sestava vydala 13. října 2017 jako volně stažitelnou původní píseň "Pumpkins United", na níž se Deris, Hansen a Kiske podílejí na zpěvu. 19. října 2017 pak začalo v mexickém Monterrey světové turné Pumpkins United. Na prvním koncertě Deris i Kiske předvedli písně ze svých alb a zazpívali společné duety, zatímco Hansen předvedl hlavní vokály při medley písní z alba Walls of Jericho. Součástí show byla také pocta zesnulému původnímu bubeníkovi Ingo Schwichtenbergovi.
Krátce před začátkem turné však Kiskeho začaly trápit zdravotní problémy spojené s hlasem, a to do té míry, že po prvních dvou koncertech v Mexiku nebyla jeho účast na dalších koncertech jistá. Na další koncert v kostarickém San José 23. října mu lékaři povolili vystoupit, ačkoli jeho nemoc donutila kapelu dočasně vyřadit několik písní ze setlistu a nechat ho více vokálně podporovat Derisem, Hansenem a Gerstnerem. Po obviněních fanoušků, že Kiske při vokálně náročnějších pasážích některých písní používá playback, Kai Hansen potvrdil, že Kiske skutečně částečně použil nahrané vokály, ale pouze pro úvodní koncert turné v Monterrey, a to proto, že se kapela obávala, že bude muset koncert zrušit, protože si Kiske nebyl jistý, zda bude kvůli své nemoci vůbec schopen vystoupit.
Kiske v roce 2021 uvedl: "Bylo to nejtěžší turné, které jsem kdy absolvoval, protože jsem někde v Jižní Americe chytil šílený virus a nemohl jsem se ho zbavit. Třeba po čtyřech týdnech, tak v polovině turné, jsem byl schopen jen s obrovskými sklenicemi červeného vína a prášky proti bolesti jít na pódium, protože můj imunitní systém šílel."
V souvislosti s nahranými vokály Kiske v rozhovoru z roku 2021 vysvětlil: "Nikdy předtím jsem nic takového neudělal a už to nikdy neudělám... Když děláte playback, musíte dělat to samé, co na nahrávce, a já jsem třeba držel mikrofon směrem k publiku a můj hlas šel přes P.A. a tak... Neměl jsem na výběr. Druhou možností bylo zrušit koncert a kapela ho zrušit nechtěla."
Ve dnech 28. a 29. října 2017 kapela nahrávala své koncerty v brazilském Sao Paulu pro budoucí živé album a DVD.
O případném studiovém albu v sestavě Pumpkins United Deris prohlásil v březnu 2018: "Určitě o tom hodně a hodně mluvíme. Letos v létě, pokud bude chemie pokračovat takhle, je možné všechno. Po nahrání té konkrétní písně "Pumpkins United" jsme si uvědomili, že je snadné pracovat společně. Ano, nebyl to vůbec žádný problém, jako bychom spolu pracovali už desítky let. Takže do budoucna bych to viděl na chystané album. Pokud chemie zůstane taková, jaká je teď, rozhodně bych řekl, že na 99 procent ano, jdeme do toho."
Dne 21. srpna 2018 kapela oznámila, že na žádost svého vydavatelství Nuclear Blast sestava Pumpkins United po roce 2018 skončí a že na začátku roku 2019 vyjde živé CD a DVD k Pumpkins United World Tour, po nichž bude následovat nové studiové album, které bude natočeno později téhož roku a jehož vydání je plánováno na rok 2020, přičemž Weikath, Hansen a Deris budou působit jako "písničkářské trio"; půjde o první studiové album, na němž se od alba Keeper of the Seven Keys bude podílet Hansen.
Dne 4. října 2019 Helloween vystoupili na festivalu Rock in Rio 2019 a ve stejný den bylo vydáno živé DVD/Blu-ray United Alive a živé album United Alive in Madrid, obě nahraná během Pumpkins United World Tour. První obsahuje záznamy vystoupení kapely v madridském WiZink Centre (2017), na Wacken Open Air (2018) a v Sao Paulu (2017) a druhé je záznamem celého vystoupení v Madridu, přičemž jako bonusové skladby fungují písně nahrané na koncertech v Praze, Sao Paulu, Wackenu a Santiagu.
Dne 26. listopadu 2019 skupina zveřejnila video, ve kterém se podělila o to, že začala v Hamburku nahrávat další album a že plánuje obnovit turné na konci roku 2020. 1. června 2020 ale Helloween potvrdili, že kvůli pandemii COVID-19 odložili podzimní evropské turné na jaro 2021. Kapela také oznámila, že se rozhodla posunout vydání svého nového alba na začátek příštího roku; s šesti lety mezi My God-Given Right a novým albem to znamená nejdelší dobu mezi dvěma studiovými alby Helloween, protože kapela nikdy předtím nestrávila více než tři roky bez vydání nového studiového alba. 25. března 2021 vydala kapela v Japonsku svou novou knihu, encyklopedii s názvem Seven Keys United Memorial: Complete Collection of Helloween.
Šestnácté studiové album nazvané jednoduše Helloween vyšlo 18. června 2021. Většina alba byla nahrána ještě před pandemií COVID-19; Kiske se vrátil z nahrávání na Tenerife v dubnu 2020, krátce předtím, než byly zastaveny lety v Evropě. Weikatha naproti tomu zastihly přísné výluky a musel dokonce strávit jednu noc ve studiu. Bicí alba byly nahrány s původní soupravou bývalého bubeníka Ingo Schwichtenberga a kapela použila stejné efektové jednotky, jaké používala při nahrávání alb Master of the Rings, The Time of the Oath a Better Than Raw.
Obal byl ručně namalován Eliranem Kantorem a vybrán na pozadí řady digitálně vytvořených obrázků. Markus Staiger (zakladatel Nuclear Blast) byl zpočátku proti a snažil se kapelu přesvědčit, aby zvolila jiný, ale názor hudebníků převážil.
Album se umístilo v první desítce několika mezinárodních hudebních žebříčků a také kritiky byly většinou velice příznivé. Jason Roche napsal pro Blabbermouth.net, že duo Deris a Kiske má ohromnou chemii a Hansenovy sekernické schopnosti se hladce proplétají se schopnostmi stávajících mistrů kytary. Jonathan Smith napsal pro Sonicperspectives.com, že album rozhodně patří do užšího výběru nejlepšího materiálu, který kdy tato kapela vyprodukovala, a udělil albu hodnocení 9/10. Carl Neumann pro Heavy Mag shrnul album jako v podstatě mix všech alb Helloween v jednom. Klasický power metal, hard rock, speed metal a starý dobrý rock n roll, to vše smíchané do 12 skladeb v délce 65 minut. Je na něm podle něj všechno, co k Helloween patří. Proto je jeho název výstižný.
Sebastian Kessler z německého vydání časopisu Metal Hammer album pochválil za to, že nenabízí ploché kopie minulých mistrovských děl ani nepopírá zvukový a stylový vývoj posledních desetiletí. Považoval ho také za dobré spojení Walls of Jericho, Keeper of the Seven Keys a Better Than Raw.
Helloween byl časopisem Loudwire zvolen osmým nejlepším rockovým/metalovým albem roku 2021. Publikace také zvolila skladbu "Skyfall" třináctou nejlepší metalovou písní roku.
