|
| Vydáno | 19. května 1997 |
|---|---|---|
| Natočeno | Říjen - prosinec 1996 | |
| Studio | Grieg Hall (Bergen, Norsko) | |
| Žánr | Symphonic black metal | |
| Délka | 43:55 | |
| Label | Candlelight, Century Black | |
| Producent | Eirik ´Pytten´ Hundvin, ´Ihsahn´ a ´Samoth´ |
 |
| "Reverence" (1997) |
"The Loss and Curse of Reverence" je skladba z desky Anthems to the Welkin at Dusk a byla vydána také jako singl/EP nazvané Reverence v roce 1997 jako předzvěst alba a propagační materiál, který měl desku podpořit před jejím oficiálním vydáním.
EP Reverence obsahuje tři skladby: titulní "The Loss and Curse of Reverence", dále "In Longing Spirit" a instrumentální "Opus A Satana". Tyto dvě doprovodné skladby nejsou na standardní verzi Anthems to the Welkin at Dusk, ale byly přidány na některých pozdějších reedicích jako bonusový materiál.
"The Loss and Curse of Reverence" měří přibližně 6:09 minut a má také oficiální hudební video, které patří mezi první videoklipy, vydané Emperor. Skladba se stala jednou z nejznámějších z této éry formace a je často zahrnována do koncertních setlistů na živých vystoupeních.
Konkrétní údaje o přesných prodejních číslech singlu či EP nejsou běžně dostupné ve veřejných zdrojích, což je u vydání extrémního metalu 90. let i u singlů běžné. Nicméně skladba je dlouhodobě populární mezi fanoušky a má statisíce poslechů na streamovacích hudebních platformách, což ukazuje její trvalý ohlas i více než dvě dekády po vydání.
Anthems to the Welkin at Dusk je druhé studiové album norské blackmetalové formace Emperor, vydané 19. května 1997 prostřednictvím labelů Candlelight Records a Century Media Records. Nahrávka je často považována za jeden z klíčových milníků symfonického black metalu a zároveň za zásadní dílo takzvané 'druhé vlny' norské blackmetalové scény.
Deska byla nahrána v koncertní síni Grieghallen v norském Bergenu, která se stala ikonickým místem pro vznik řady zásadních titulů norského extrémního metalu (mj. i díky producentovi Eiriku 'Pyttenovi' Hundvinovi).
Úvodní kytarový riff skladby "Ye Entrancemperium" pochází z dříve nepojmenované skladby kapely Mayhem. Z tohoto důvodu je v bookletu uveden i její kytarista 'Euronymous', přestože byl zavražděn již v roce 1993, tedy několik let před vznikem této studiové nahrávky. Raná verze zmíněného motivu se objevila na bootlegu Ha Elm Zalag.
V roce 1996 vydali Emperor EP Reverence, které sloužilo jako předzvěst připravované studiovky a obsahovalo mimo jiné i skladbu "The Loss and Curse of Reverence". Samotná Anthems To The Welkin At Dusk vyšla v létě 1997 a po svém vydání se dostala až na 28. příčku finské albové hitparády.
Oproti předchozí desce In the Nightside Eclipse (1994) nabízí tato nahrávka rychlejší, techničtější a výrazně kytarově orientovanější projev. Větší důraz je kladen na precizní riffing, blast beaty a rovněž na pestřejší vokální polohy včetně čistého zpěvu. Použití kláves je zde střídmější, avšak stále zásadní pro budování epické atmosféry. Hudební směřování alba vystihuje i slogan uvedený na jeho zadní straně: „Emperor se věnuje výhradně sofistikovanému black metalu.“
Textová stránka se částečně odklání od 'klasických' přírodních a satanistických motivů, typických pro debut a více se soustředí na mysticismus, kosmické obrazy a abstraktnější symboliku.
V roce 1998 byla nahrávka remasterována a znovu vydána v rozšířené verzi, která obsahovala i tři skladby z EP Reverence. Skupina zároveň pořídila oficiální videoklip ke skladbě "The Loss and Curse of Reverence", který se stal jedním z prvních profesionálních vizuálních výstupů této norské formace.
Na desce se podílela klasická sestava Emperor – zpěvák a kytarista 'Ihsahn', kytarista 'Samoth' a bubeník 'Trym', pro něhož šlo o první studiovou nahrávku s touto formací. Právě jeho technická a extrémně rychlá hra výrazně přispěla k posunu zvuku celé skupiny.
Album je dlouhodobě vysoce ceněno jak fanoušky, tak hudebními kritiky a pravidelně se objevuje v žebříčcích nejlepších blackmetalových alb všech dob. Často je označováno za vrchol tvorby Emperor i za jeden z nejdůležitějších titulů v rámci symfonického black metalu jako žánru.
Obal Anthems to the Welkin at Dusk vytvořil Stephen O'Malley. Jeho práce dokonale podtrhuje atmosféru symfonického black metalu, kterou album definovalo.
Přední strana obsahuje ilustraci, která je koláží děl francouzského umělce Gustave Dorého. Motiv zobrazuje temné, gotické věže a ponurou krajinu, často interpretovanou jako scény padlých andělů či apokalypsy. Barevně je obal laděn do tmavě zelených, černých a šedých tónů, což podporuje epickou a tajemnou atmosféru hudby.
V horní části obalu je umístěno světlé logo kapely, ve spodní části je vyveden název desky. Zadní strana obsahuje seznam skladeb a vizuálně navazuje na přední motivy, ale je provedena jednodušeji, aby byla zachována čitelnost informací. U některých vydání obsahuje fotografie členů formace.
Booklet obsahuje texty skladeb, další fotografie členů kapely a stylizované vizuály laděné do temné, mystické estetiky, která odpovídá hudebnímu obsahu nahrávky. Grafické provedení celého bookletu a obalu je konzistentní, s důrazem na kontrast, tmavou barevnou paletu a epickou, monumentální atmosféru.
Ilustrace a celkové vizuální pojetí jsou považovány za jeden z nejikoničtějších vizuálních prvků norské blackmetalové scény 90. let. Díky práci Stephena O'Malleyho obal propojuje hudební a grafickou stránku desky, čímž podtrhuje její mystický a monumentální charakter.
Anthems to the Welkin at Dusk představuje pro Emperor výrazný posun od předchozí nahrávky. Recenze se shodují, že kapela zde hraje rychleji, útočněji a zároveň kompozičně vyzráleji: kytary jsou víc vpředu, bicí 'Tryma' jsou výraznější a přesnější a klávesy ustupují do role nástroje, který spíš podtrhuje monumentální atmosféru, než aby ji nesl sám. Výsledek působí jako spojení syrové blackmetalové agrese s propracovanější, až symfonickou stavbou skladeb.
Úvodní "Alsvartr (The Oath)"" funguje jako temný prolog, který album otevírá pomalu, slavnostně a s velkým důrazem na náladu. Hned poté se rozjede "Ye Entrancemperium", který recenzenti často popisují jako prudký nápor s triumfálním motivem a výraznou kytarovou prací. Právě tenhle kontrast mezi obřadním začátkem a následným útokem je pro celé LP typický: skladby působí jako dobře vystavěné celky, ne jen jako sled riffů.
Hudebně stojí celá deska na velmi pevných základech: tremolových riffech, blast beatech, ostrých harmoniích a melodických vrstvách kláves, které dodávají hudbě chlad, prostor a vznešenost. Některé pasáže pracují i s čistším zpěvem a s výraznějšími melodickými zvraty, takže album nepůsobí jen jako čistá smršť, ale jako promyšlená dynamická kompozice. Mnozí recenzenti právě tohle považují za jednu z největších sil nahrávky — brutalita tady není v rozporu s pompou, ale naopak ji posiluje.
Textově se Emperor posouvají od dřívějších přírodních a čistě satanistických motivů k abstraktnějším, mystičtějším a osobnějším obrazům. 'Ihsahn' v dobovém rozhovoru uvedl, že lyrika měla na nové desce jít „hlouběji“, nejen přes motivy moci, ale i přes frustraci z toho, že není vždy možné naplnit vlastní ideály, a také přes osobní problémy kapely. Zároveň zdůraznil, že pro něj je black metal spíš duchovní než politická záležitost a že jeho anti-křesťanský postoj vychází z osobního a ideového základu, ne z potřeby dělat z toho politický program.
Tohle směřování je slyšet i v samotných názvech skladeb. Už jen "Thus Spake the Nightspirit", "Ensorcelled by Khaos", "The Loss and Curse of Reverence" nebo "Thee Acclamation of Bonds" naznačují, že se LP pohybuje v rovině mytologie, mysticismu, vnitřního zápasu a symbolického jazyka, ne v jednoduchých žánrových klišé. Závěrečná instrumentálka "The Wanderer" pak celé nahrávce dává spíš meditativní než triumfálně uzavřený pocit.
Právě tahle kombinace hudební preciznosti a textové vznešenosti je důvod, proč je deska tak často popisovaná jako jeden z vrcholů symfonického black metalu. Decibel označuje album za prvotřídní dílo, které black metal znovu posunulo dál, a metalové recenze opakovaně vyzdvihují jeho 'středověkou' atmosféru, technickou hru, výrazné riffy i to, že písně působí jako jedna velká, souvislá epická cesta.
Podle Steve Hueyho z AllMusic je Anthems to the Welkin at Dusk „skvěle koncipované a provedené dílo, které naplňuje veškeré sliby a ambice Emperor“. Největší rozdíl oproti předchozímu albu spočívá v čistší a jasnější produkci, která umožňuje lépe slyšet detaily aranžmá. Huey dále vyzdvihuje větší využití klasických motivů, pestřejší vokální rozsah 'Ihsahna', výraznější interakci kytar 'Ihsahna' a 'Samotha' a komplexnější a melodickou práci kláves. Podle něj deska staví na základech extrémně metalových průkopníků Celtic Frost, kteří byli experimentální, a Bathory, kteří se snažili vytvořit něco typicky severského. Huey uzavírá, že Anthems to the Welkin at Dusk upevnilo reputaci Emperor jako nejlepší blackmetalové kapely a 'Ihsahna' jako jejího nejvýznamnějšího hudebního vizionáře, přičemž album zároveň otevřelo široké možnosti kreativního vyjádření progresivnímu a excentrickému křídlu žánru. Zatímco In the Nightside Eclipse může lépe reprezentovat black metal v kontextu žánru, Anthems to the Welkin at Dusk je jeho největším samostatným tvůrčím počinem.
Tisk se s Hueyho hodnocením plně ztotožnil: deska se objevila v mnoha anketách Album roku a získala první místa v časopisech Terrorizer (GBR) a Metal Maniacs (USA).
Eduardo Rivadavia pro Loudwire označil tuto studiovku za „největší vydání“ v rámci black metalu. Popsal, že od zrodu black metalu u anglické skupiny Venom přes jeho revival norskými kapelami jako Mayhem a Darkthrone byla jeho hlavní funkcí šokovat a urážet svými agresivními zvuky, texty a nízkou kvalitou nahrávek. Emperor však přišli s výjimečnou hudební sofistikovaností a černě zbarvenými symfoniemi, jako je právě Anthems to the Welkin at Dusk, což podle něj představuje vrcholnou a vyzrálou podobu žánru.
Podle recenze na serveru CrazyDiamond.cz jsou Emperor považováni za blackmetalové 'aristokraty' žánru a Anthems to the Welkin at Dusk je vnímáno jako jedna z klíčových desek, která přináší sílu, atmosféru, filozofii a sofistikovanou práci s aranžemi. I když autor zmiňuje, že mu někdy vadí množství synťáků a orchestrací, celkový dojem z nahrávky je velmi pozitivní a album potvrzuje vysoký status kapely ve světě extrémní hudby.
Podle recenze na serveru Metalopolis je Anthems to the Welkin at Dusk považováno za „legendární dílo prověřené časem“, které si zasluhuje své místo v blackmetalové 'síni slávy'. Recenzent zmiňuje, že album překračuje hranice extrémního umění a vytváří atmosféru, která spojuje temnou krásu s hudební agresí a mystikou. Trymova precizní a silná hra je vyzdvihována jako klíčová součást celkového dojmu a celá nahrávka je charakterizována jako hluboký a monumentální zážitek s velkolepou skladatelskou strukturou. Recenze zdůrazňuje, že jde o jeden z monumentů nejen black metalu, ale hudebního světa obecně, a hudba má schopnost evokovat intenzivní emoce i hluboké úvahy.
Metalopolis také uvádí, že fanouškovská sekce serveru hodnotí LP velmi pozitivně – mnozí uživatelé mu udělují maximální hodnocení a označují ho za vrchol tvorby Emperor. Popisují jej jako „absolutní klenot a etalon pro další následovníky“ a zdůrazňují jeho atmosférickou hloubku, výrazné nápady a magickou syrovost kombinovanou s progresivními pasážemi. Někteří uživatelé hodnotí jeho melodické motivy, orchestrální prvky a dynamické přechody jako výjimečné, zatímco poznamenávají, že skladby působí jako souvislá a velkolepá kompozice, která ukazuje rozmanitost a originalitu této formace.?
Recenze na rockmetal.pl, která je sice polská, ale orientovaná i na české a slovenské čtenáře a metalovou komunitu ve střední Evropě, hodnotí desku velmi kladně. Autor oceňuje větší rozmanitost než u předchozí tvorby, melodický vokální projev 'Ihsahna' a texty více připomínající typické písňové struktury. Album podle něj stojí za to si poslechnout opakovaně, protože s každým poslechem je možné objevit nové detaily a nuance v kompozicích a instrumentaci.
LP mělo výrazný vliv na další vývoj black metalu. Chris Dick z Decibel uvedl, že album „vyvolalo doslova uměleckou a komerční bouři“ v rámci žánru. Přestože mu předcházelo EP Reverence, nahrávka znovu redefinovala black metal. Greg Pratt téhož roku doplnil, že Emperor hráli sofistikovaný black metal výhradně a nikdo jiný v roce 1997 nemohl překonat, co tito zdatní Norové vytvořili. Desku označil za absolutně majestátní, kombinující sofistikovanost, růst hudebníků a narážky na tradiční metal, které kapela dále rozvíjela.
V červnu 2016 bylo Anthems to the Welkin at Dusk zařazeno do Decibel Hall of Fame, čímž se stalo druhým LP Emperor s touto poctou, po předchůdci In the Nightside Eclipse. V roce 2017 ho magazín Rolling Stone umístil na 57. místo seznamu '100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)'. V roce 2018 jej Loudwire vyhlásil nejlepším blackmetalovým albem všech dob a v roce 2020 ho Metal Hammer zařadil mezi 10 nejlepších alb roku 1997. Loudwire rovněž označil desku za jednu z nejzásadnějších metalových nahrávek 90. let pro sběratele vinylů.
Díky těmto oceněním a vlivu na žánr je Anthems to the Welkin at Dusk považováno za klíčovou a vysoce respektovanou nahrávku, která nejen upevnila postavení Emperor na scéně, ale také rozšířila tvůrčí možnosti black metalu pro následující generace kapel.
Materiál na Anthems to the Welkin at Dusk byl zkomponován a připraven během období, kdy někteří členové scény čelili soudním postihům a osobním turbulencím. Vznikal částečně formou výměny nápadů na páskách mezi 'Ihsahnem' a 'Samothem', zatímco 'Samoth' byl ve vězení, což paradoxně přispělo k tomu, že kapela měla více času promýšlet struktury a aranžmá písní. Produkce i celkový zvuk desky byly výsledkem „dlouhého momentu pro kontemplaci dalšího kroku“.
Některé skladby, především "Ye Entrancemperium", obsahují riffy, které původně vznikly mimo kontext Emperor – konkrétně byl úvodní riff převzat z nepojmenované písně kapely Mayhem a proto je i dnes v liner notes uveden i kytarista 'Euronymous', který byl zavražděn několik let před vydáním alba.
Při vydání v roce 1997 bylo těžké předpovídat dopad; deska se však později stala vzorem pro další symfonické blackmetalové nahrávky a její vliv se projevoval u skupin, které usilovaly o kombinaci extrémního metalu s dramatickými, téměř 'orchestrálními' strukturami. Mnozí recenzenti i fanoušci jsou přesvědčeni, že právě s tímto albem se black metal začal dostávat daleko za své dosavadní žánrové mantinely.
Skladba "The Loss and Curse of Reverence", která je jedním z hlavních singlů LP, se původně objevila již na EP Reverence vydaném v roce 1996 jako 'ochutnávka' nového materiálu; později se stala jedinou skladbou z alba, k níž Emperor natočili oficiální hudební video.
Z hlediska produkce jde o jeden z nejčistších blackmetalových zvuků té doby – každý instrument je ve výsledném mixu relativně dobře slyšitelný a čitelný, což bylo v kontrastu s tehdejším subžánrovým standardem 'špinavé' a hutné produkce považováno za výrazné a odvážné rozhodnutí.
Přestože album obsahuje komplexní a často rychlé metrické změny, orchestrální prvky a vrstvy kláves nejsou dominantní samy o sobě, ale pracují s kytarami a bicím tak, aby podtrhovaly celkovou strukturální složitost skladeb - tento přístup je často zmiňován jako jedna z význačných inovací, kterou Emperor vnesli do black metalu.
Deska vyšla v několika fyzických formátech, včetně CD, LP a MC, a v některých reedicích se objevil jako bonus přidaný materiál z EP Reverence či živé nahrávky – což je u blackmetalových alb 90. let poměrně běžné, ale přesto stojí za zmínku vzhledem k trvalému sběratelskému zájmu o tuto desku.
(Produkční a interpretační údaje jsou převzaty z anglické verze Wikipedie)
Všechny texty napsal Ihsahn
| Číslo | Název skladby | Autoři hudby | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Alsvartr (The Oath)" | Ihsahn | 4:18 |
| 2 | "Ye Entrancemperium" | Ihsahn, Samoth, Euronymous | 5:14 |
| 3 | "Thus Spake the Nightspirit" | Ihsahn | 4:30 |
| 4 | "Ensorcelled by Khaos" | Ihsahn, Samoth | 6:39 |
| Číslo | Název skladby | Autoři hudby | Délka |
|---|---|---|---|
| 5 | "The Loss and Curse of Reverence" | Ihsahn, Samoth | 6:09 |
| 6 | "The Acclamation of Bonds" | Ihsahn, Samoth | 5:54 |
| 7 | "With Strength I Burn" | Ihsahn, Samoth | 8:17 |
| 8 | "The Wanderer" | Samoth | 2:54 |
| Celkový čas: | 43:55 | ||
| Číslo | Název skladby | Délka |
|---|---|---|
| 9 | "In Longing Spirit" | 5:55 |
| 10 | "Opus a Satana" (orchestral version of "Inno a Satana") | 4:18 |
| 11 | "The Loss and Curse of Reverence – Live" | 6:24 |
| Celkový čas: | 60:32 | |
Navzdory svému kultovnímu statusu v rámci blackmetalové scény se deska Anthems to the Welkin at Dusk nedočkala žádných oficiálních certifikací. V hlavních mezinárodních hitparádách se sice neprosadila, nicméně alespoň ve Finsku se dostala na 28. místo albové hitparády, což je pro extrémní black metal velmi slušný výsledek.
Hlavním důvodem omezeného komerčního úspěchu byla undergroundová povaha i podstata black metalu v polovině 90. let, kdy distribuce byla soustředěna převážně na specializované labely a fanziny. Stylistická náročnost a extrémní charakter hudby rovněž omezovaly přitažlivost pro širší publikum, přesto si album vydobylo respekt a uznání mezi fanoušky extrémního metalu i hudebními kritiky, což trvá dodnes.
