|
| Vydáno | 14. července 1992 |
|---|---|---|
| Natočeno | Březen 1991 - květen 1992 | |
| Studio | Chicago Trax Studios (Chicago), Royal Recorders (Lake Geneva), USA | |
| Žánr | Industrial metal, thrash metal | |
| Délka | 44:41 | |
| Label | Sire records | |
| Producent | Hypo Luxa a Hermes Pan |
 |
 |
| "Jesus Built My Hotrod" (5. listopadu 1992) | "N.W.O." (Červenec 1992) |
 |
| "Just One Fix" (21. ledna 1993) |
Prvním singlem z alba Psalm 69: The Way to Succeed and the Way to Suck Eggs je skladba "Jesus Built My Hotrod", kterou Ministry vydali už v listopadu 1991, tedy ještě před samotným vydáním studiové nahrávky. Na jejím vzniku se podílela širší sestava kolem Ala Jourgensena, včetně Paula Barkera, Billa Rieflina, Michaela Balcha a výrazného hosta Gibbyho Haynese z Butthole Surfers. Právě jeho maniakální, téměř improvizovaný vokální projev dodává tracku jedinečný, chaotický charakter.
Hudebně jde o extrémně neklidnou a 'rozlámanou' věc, postavenou na polyrytmice, která kombinuje industriální metal s prvky rockabilly a psychobilly. Výsledkem je schizofrenní jízda, která působí jako rozpad reality v přímém přenosu. Inspirace sahají od surf rockového šílenství "Surfin’ Bird" kapely The Trashmen až po literární vlivy, což jen podtrhuje absurditu a dekadentní humor celé skladby.
Singl zaznamenal výrazný úspěch - dostal se na 19. místo v žebříčku Billboard Modern Rock Tracks a pomohl připravit půdu pro průlom celé desky. Doprovodný videoklip, který režíroval Paul Elledge, vznikal navzdory jeho nulovým zkušenostem s filmováním, což se paradoxně promítlo do jeho syrové, kolážovité estetiky. "Jesus Built My Hotrod" tak funguje jako dokonalý úvod do světa Ministry v jejich nejdivočejší fázi - neřízený, hlučný a absolutně nakažlivý chaos.
Druhým singlem je skladba "N.W.O." (New World Order), která zároveň otevírá celé album. Tento industriálně metalový útok napsali a produkovali Al Jourgensen a Paul Barker a patří k nejvýraznějším politickým výpovědím Ministry. Track ostře reaguje na éru prezidenta George H. W. Bushe, přičemž využívá samply z jeho projevů, čímž vytváří mrazivou koláž propagandy a manipulace. Skladba byla nominována na cenu Grammy v kategorii Best Metal Performance a objevila se i na soundtracku filmu Cool World.
Propagační singl vyšel ve stejném období jako samotná deska a obsahoval dvě verze "N.W.O."" spolu s instrumentální skladbou "Fucked". V hitparádě Billboard Alternative Airplay se dostal na 11. místo, čímž potvrdil rostoucí vliv kapely na alternativní scéně. Postupem času se z písně stal jeden z nejikoničtějších protestsongů žánru, což dokládá i její umístění v žebříčku VH1 mezi nejtvrdšími politickými metalovými hymnami.
Videoklip, který režíroval Peter Christopherson, je stejně nekompromisní jako skladba samotná - kombinuje záběry policejního násilí, nepokojů a ozbrojených konfliktů, čímž podtrhuje celkovou atmosféru společenského rozkladu. Nechybí ani kontroverzní scéna, inspirovaná brutálním zásahem proti Rodneymu Kingovi. "N.W.O." se objevila i v popkultuře, například ve videohrách Need for Speed: The Run nebo Call of Duty: Black Ops 6, což jen potvrzuje její dlouhodobý dopad.
A posledním singlem z této desky je skladba "Just One Fix", která představuje jednu z nejtemnějších a nejhypnotičtějších poloh Ministry. Track je postaven na těžkém, repetitivním riffu a dusivé atmosféře, přičemž výrazně pracuje se samply z filmů jako Sid and Nancy, Hellbound: Hellraiser II nebo The Man with the Golden Arm, kde zaznívá i motiv 'just one fix' (jen jednu dávku). Výsledkem je mrazivá zvuková koláž reflektující téma závislosti a sebedestrukce.
Videoklip režírovaný Peterem Christophersonem z Coil posouvá skladbu ještě dál - objevuje se v něm kultovní beatnický autor William S. Burroughs, který byl jednou z klíčových inspirací Ala Jourgensena a zároveň vytvořil i obal singlu. Jeho hlas („bring it all down“ - všechno to zničit) se objevuje i přímo ve skladbě, čímž se propojuje hudební a literární underground do jednoho znepokojivého celku. Klip plný surrealistických a násilných výjevů se stal natolik výrazným, že se objevil i v pořadu Beavis and Butt-Head.
"Just One Fix" si postupně vydobyla status jedné z nejzásadnějších skladeb diskografie Ministry - v roce 2023 ji magazín Rolling Stone zařadil mezi 100 nejlepších metalových skladeb všech dob. Vliv tracku je patrný i na dalších interpretech, například Sepultura ji převzala na albu Kairos, a často se zmiňuje i její nepřímý otisk v tvorbě Rammstein, kteří sami přiznávají silnou inspiraci právě touto americkou formací.
ΚΕΦΑΛΗΞΘ (běžně známé jako Psalm 69: The Way to Succeed and the Way to Suck Eggs nebo jednoduše Psalm 69) je páté studiové album americké industrial metalové formace Ministry, vydané 14. července 1992 u vydavatelství Sire Records. Nahrávku produkovali frontman Al Jourgensen a baskytarista Paul Barker (pod pseudonymy 'Hypo Luxa' a 'Hermes Pan') a vznikala od března 1991 do května 1992 v Chicagu, Illinois, a Lake Geneva, Wisconsin. Název desky, původně zamýšlený jako The Tapes of Wrath, byl nakonec odvozen od díla Aleistera Crowleyho The Book of Lies.
Psalm 69 obsahuje prvky speed metalu, thrashe, rockabilly a psychobilly, přičemž texty se věnují sociálním, politickým i náboženským tématům. Po velkém úspěchu předchozí nahrávky The Mind Is a Terrible Thing to Taste (1989) panovala kolem vydání velká očekávání a tlak na skupinu byl značný, navíc umocněný rostoucími problémy se závislostmi u několika členů a zhoršujícími se vztahy mezi nimi. Zároveň šlo o první případ, kdy se kytarista Mike Scaccia výrazně podílel na studiovém albu Ministry, po předchozím působení na turné k The Mind Is a Terrible Thing to Taste.
Po vydání úvodního singlu "Jesus Built My Hotrod" zaznamenalo Psalm 69 po svém vydání jak úspěch u kritiky, tak komerční úspěch, když se dostalo na 27. místo amerického žebříčku Billboard 200 a na 33. příčku britské hitparády. Deska byla podpořena dalšími dvěma singly "N.W.O."" a "Just One Fix", doprovázenými videoklipy režiséra Petera Christophersona. Psalm 69 je považováno za nejúspěšnější studiovku Ministry, když dosáhla zlatého ocenění v Kanadě a Austrálii a platinového v USA. Po jejím vydání se formace zapojila do druhého ročníku turné Lollapalooza a následně vyrazila na koncertní šňůru po Evropě a USA; skladby "N.W.O.", "Just One Fix" a titulní "Psalm 69" se staly trvalou součástí koncertního repertoáru. "N.W.O."" byla nominována na cenu Grammy v kategorii Best Metal Performance na 35. ročníku udělování cen.
V březnu 1991, po skončení ročního turné na podporu alba Beers, Steers, and Queers projektu Revolting Cocks, se Al Jourgensen vrátil se svými spoluhráči do chicagského studia Trax!, aby začali pracovat na dalším významném počinu Ministry. Jourgensen později uvedl, že vydavatelství Warner Bros. Records (ke kterému byla skupina upsána prostřednictvím své dceřiné značky Sire Records) poskytlo formaci zpočátku obrovský rozpočet v očekávání, že navazující nahrávka na The Mind Is a Terrible Thing to Taste dosáhne masivního úspěchu, srovnatelného například s albem Thriller Michaela Jacksona. Ve skutečnosti však Jourgensen, jak přiznal v roce 2013, utratil spolu se svou tehdejší manželkou Patty (rozenou Marsh) a kytaristou Mikem Scacciou značnou část rozpočtu za drogy, přičemž denní výdaje dosahovaly až 1000 dolarů.
Mezitím dorazil na začátku srpna 1991 do Chicaga první ročník festivalového turné Lollapalooza. Jourgensen se v zákulisí zúčastnil vystoupení skupiny Butthole Surfers a po koncertě pozval jejího zpěváka Gibbyho Haynese do studia Trax!, kde následně nahrál vokály a mluvené pasáže pro skladbu "Jesus Built My Hotrod". Během dokončování této písně kontaktovali Jourgensena zástupci Sire/Warner Bros. s dotazem, zda má kapela k dispozici hotový materiál. Jelikož v té době nebylo nic jiného dokončeno, zaslal jim právě "Jesus Built My Hotrod". Vydavatelství sice nebylo nadšené, že má k dispozici pouze jedinou skladbu, Jourgensen však trval na tom, že buď poskytne další finance na pokračování práce, nebo skupinu vyváže ze smlouvy. Label pochyboval, zda uskupení vůbec dokončí další materiál, nakonec se však rozhodl singl vydat. Po jeho úspěchu následně poskytl potřebný rozpočet s podmínkou, že nahrávka bude dokončena.
Kromě problémů s drogami panovalo mezi členy také rostoucí napětí, které rozdělilo sestavu na dvě skupiny. Zatímco jednu tvořili Jourgensen a Scaccia, druhou - Jourgensenem přezdívanou 'Book Club' - baskytarista Paul Barker, bubeník Bill Rieflin a hostující zpěvák Chris Connelly. Jourgensen později uvedl, že on a Scaccia nahrávali své party odděleně od zbytku formace; když se následně vraceli do studia, mazali přibližně 80 % materiálu vytvořeného druhou skupinou.
Poslední skladby zařazené na desku, instrumentální "Corrosion" a "Grace", vznikly převážně pod vedením Barkera a byly nahrány v období únor/březen 1992. Závěrečná studiová session proběhla 7. května 1992. Celkově nahrávání trvalo více než 15 měsíců, přičemž z přibližně 30 skladeb se na finální verzi dostalo pouze devět; zbytek materiálu byl využit v různých vedlejších projektech.
Název desky je spojen s 69. kapitolou díla The Book of Lies Aleistera Crowleyho, v níž autor používá výraz „The way to succeed and the way to suck eggs“ jako slovní hříčku odkazující na sexuální polohu 69 (tedy 'suck seed' a 'suck eggs'). Crowley navíc tuto kapitolu pojmenoval ΚΕΦΑΛΗΞΘ (což lze doslova přeložit jako 'pokrčení ramen' a obsahuje zvuk ΛΗΞ, tedy 'licks'), přičemž název má i druhý význam jako složenina řeckého slova kephalé (hlava) a znaků Ξ Θ (abecední odkaz na číslo 69), které mají v angličtině rovněž slangové sexuální konotace.
Po vydání nahrávky začala formace Ministry opakovaně odkazovat na číslo 69 i na dalších deskách. Například alba Dark Side of the Spoon a Houses of the Molé obsahují skryté skladby umístěné na pozici číslo 69. Další variace na toto téma se objevila právě na Houses of the Molé, kde se nachází skrytá stopa na pozici 23 s názvem "Psalm 23", což představuje jednu třetinu čísla 69.
Obal Psalm 69: The Way to Succeed and the Way to Suck Eggs tvoří černobílá fotografie vytvořená technikou trojité expozice, za níž stojí designér a fotograf Paul Elledge. Výsledná kompozice vznikla spojením tří snímků na jednom filmovém políčku a byla realizována čistě analogově během přibližně jednoho týdne, bez použití digitálních technologií. Ústředním motivem je silueta postavy stylizované do podoby anděla, pózující s rozpaženýma rukama v pozici připomínající ukřižování, čímž evokuje témata oběti a transcendence. Křídla byla převzata z výlohové instalace a samotným modelem byl student chicagského Art Institute, přičemž křídla vytvořila Elledgeova tehdejší manželka.
Třetí expozice byla vytvořena přímou manipulací s filmovým negativem, na nějž byly aplikovány materiály jako písek, drátěnky Brillo a připínáčky, což výslednému vizuálu dodalo syrovou, industriální texturu odpovídající zvukové agresivitě nahrávky. Kompozici dále doplňují ikonické prvky rozmístěné po okrajích: hodiny symbolizující čas, žiletka odkazující na drogovou kulturu, kostky a mince reprezentující náhodu a materialismus a letadlo evokující únik či aspiraci. Tyto motivy vznikly na základě diskusí mezi Elledgem a frontmanem Ministry Alem Jourgensenem a reflektují tematické okruhy alba, jako jsou politika, závislost a existenciální napětí.
Vizuální koncepce obalu nepřímo čerpá inspiraci z díla Aleistera Crowleyho The Book of Lies z roku 1918, konkrétně z kapitoly 69 nazvané „The Way to Succeed - and the Way to Suck Eggs!“, aniž by ji doslovně reprodukovala, čímž do výsledku vnáší okultní a provokativní podtóny. Motivika byla dále rozvíjena i v dalších prvcích vydání, včetně CD longboxu a propagačních materiálů; Elledge se zároveň podílel i na vizuální podobě singlu "Jesus Built My Hotrod". Vrstvená struktura výsledného artworku navíc odráží hustou, mnohovrstevnatou produkci samotného alba a posiluje jeho celkovou tematickou soudržnost.
Booklet pokračuje v černobílé, zrnitě industriální estetice, která je typická i pro hlavní obal. Nejde o klasický narativní booklet, ale spíše o soubor vizuálních koláží a vrstevnatých fotografií, které kombinují snímky členů Ministry, studiové záběry a abstraktní textury. Celý koncept zachovává dojem chaosu, fragmentace a vizuálního přetlaku, který odpovídá zvukové podobě díla.
Na rozdíl od přední strany zde nejsou jednotlivé motivy tak symbolicky soustředěné, ale spíše rozptýlené do celkové atmosféry. Objevují se zde motivy techniky, rozkladu a industriálních struktur, které nepřímo navazují na témata nahrávky jako jsou závislost, společenské napětí a násilí. Booklet tak funguje jako vizuální doplněk hudebního materiálu, nikoliv jako samostatně čitelný koncept.
Zadní strana alba je naopak výrazně jednodušší a více funkční. Obsahuje především tracklist, základní kreditace a typografické prvky v černobílém provedení, které odpovídají celkové estetice vydání. Oproti přednímu obalu zde ustupuje symbolika do pozadí a důraz je kladen spíše na přehlednost a strukturu informací než na obrazovou složitost.
Psalm 69: The Way to Succeed and the Way to Suck Eggs představuje typický příklad industrial metalu jako žánru, který propojuje agresi a riffovou strukturu heavy metalu s drsnou elektronikou, samplováním a mechanickými rytmy industriální hudby. Zvuk je charakteristický neúnavnými, vysokorychlostními beaty připomínajícími kulometnou palbu, vytvořenými pomocí programovaných bicích, které kladou důraz na přesnost a intenzitu místo přirozené dynamiky. Silně zkreslené kytarové riffy dodávají hudbě thrashově ostrý, 'pilový' charakter a často jsou vrstveny se syntezátory a klávesami, čímž vzniká hutná, dystopická zvuková krajina.
Vokální projev Ala Jourgensena je drsný, syrový a často elektronicky upravovaný tak, aby působil odlidštěně a ozvěnově, což podtrhuje témata odcizení a agrese. Na většině skladeb se podílejí Jourgensen (zpěv, kytary, klávesy), Paul Barker (baskytara, programování) a Mike Scaccia, jehož extrémně rychlá a technicky ostrá kytarová hra zásadně posiluje metalovou agresi, zejména v písních "N.W.O." a "Just One Fix". Rytmickou složku tvoří převážně bicí automaty a programované perkuse, které jsou místy doplněny živým bubnováním Billa Rieflina, čímž vzniká kombinace strojové přesnosti a lidské dynamiky. Do skladeb jsou navíc vrstveny apokalyptické zvukové samply z projevů, zpráv a filmových dialogů, které přidávají další vrstvu chaosu a společensko-politického komentáře.
Textově se Psalm 69 zaměřuje na témata politické korupce a autoritářství, například ve skladbě "N.W.O."", která kritizuje koncept 'New World Order' prostřednictvím zkreslených úryvků projevů tehdejšího prezidenta George H. W. Bushe. Motiv závislosti a osobního rozkladu je ústřední zejména v "Just One Fix", inspirované zkušenostmi Ala Jourgensena s heroinem a jeho nutkavou potřebou další dávky. Náboženská pokrytectví a manipulace vírou se objevují v titulní skladbě "Psalm 69", která odkazuje na Aleistera Crowleyho a jeho kapitolu 69 z díla The Book of Lies, zaměřenou na klamné cesty k moci. Další songy reflektují společenský rozklad a násilí, čímž album vytváří obraz postupně se rozpadající americké reality.
Výrazným prvkem je také práce se samplováním, které zde není pouze zvukovou vrstvou, ale klíčovým narativním nástrojem. Filmové a řečové fragmenty jsou vkládány do skladeb tak, aby zesilovaly jejich tematický obsah a vytvářely dojem mediálního chaosu. Tato technika posiluje charakter alba jako zvukové koláže, která spojuje politický komentář, kulturní odkazy a industriální estetiku do jednoho celku.
Recenze Los Angeles Times publikovaná 12. července 1992 ocenila Psalm 69 jako průkopnické spojení speedmetalových kytar a disco rytmiky a popsala jej jako „crossover without compromise“ a „nejen nejlepší metalovou desku roku, ale možná i nejlepší taneční desku“. Publikace vyzdvihla komplexní, ale přístupné riffy připomínající prostorovost Led Zeppelin a drive Metallicy, přičemž zvláštní pochvalu získaly skladby "Psalm 69", "Jesus Built My Hotrod" a "Scarecrow". Album získalo čtyři z čtyř hvězdiček, i když recenze poznamenala drobný nedostatek v podobě místy splývajících skladeb, které snižují jejich individualitu.
Entertainment Weekly vydal 31. července 1992 pozitivní hodnocení s známkou A- a popsal nahrávku jako dílo schopné „decimovat chytré bary“, kde agresivita kapely míří i na taneční parkety. Kritik Greg Sandow zdůraznil temně gotický a rozzlobený lyrický projev s náznaky „nevyřčených významů“, čímž podtrhl vývoj skupiny směrem k tvrdšímu a syrovějšímu industriálnímu zvuku. Další média sdílela podobné nadšení; magazín Spin zařadil album mezi 20 nejlepších nahrávek roku 1992 a vyzdvihl schopnost kapely „očistit své speedcore instinkty na ocelový a chromový skelet“ při zachování extrémní intenzity. The Village Voice udělil hodnocení A- a ocenil průlomové spojení industriální experimentace s metalovou přístupností v době nástupu alternativní scény.
V retrospektivních hodnoceních je Psalm 69 považováno za jeden ze základních pilířů industrialního metalu, zejména díky fúzi thrashových riffů, elektronického samplování a neúnavné energie, která jej odlišila od grunge a alternativního rocku 90. let. Vice v roce 2017 označil LP za „revoluční, vzrušující a fyzicky intenzivní“ a zdůraznil jeho význam pro extrémní hudbu v mainstreamovém kontextu. Antihero Magazine v roce 2022 ocenil „chirurgicky přesnou“ produkci a dlouhodobou působivost nahrávky. Kritici často vyzdvihují i roli alba při propojení undergroundové industriální scény s širším metalovým publikem, zejména u skladeb "N.W.O." a "Just One Fix", které jsou vnímány jako politicky i osobně nabité manifesty.
Další analýzy, například Sputnikmusic z roku 2006, vyzdvihují atmosférickou hutnost a rytmickou intenzitu desky, zatímco retrospektivy z Medium (2018) ji popisují jako extrémní, dekadentní dílo, zachycující hédonistický proces tvorby. Encyclopaedia Metallum chválí zvuk kytar i výrazný charakter bicích, přičemž produkce Ala Jourgensena je často označována za klíčový faktor nadčasovosti nahrávky. Naopak některé moderní hodnocení, například Album of the Year (2024), ji hodnotí jako silné, ale ne zcela dokonalé dílo kvůli repetitivním strukturám.
Co se týče ocenění, píseň "N.W.O."" byla nominována na cenu Grammy v kategorii Best Metal Performance na 35. ročníku udílení cen v roce 1993, kde však prohrála s "Wish" od Nine Inch Nails. Album se objevilo i v retrospektivních žebříčcích, například Rolling Stone jej v roce 2017 zařadil na 79. místo mezi nejlepšími metalovými alby všech dob, čímž potvrdil jeho dlouhodobý vliv na žánr.
| Zdroj kritiky | Hodnocení |
|---|---|
| AllMusic | 4.5 |
| Encyclopedia of Popular Music | 4 |
| Entertainment Weekly | A- |
| Los Angeles Times | 4 |
| NME | 8/10 |
| Q | 3 |
| Rolling Stone | 3.5 |
| The Rolling Stone Album Guide | 4 |
| Spin Alternative Record Guide | 8/10 |
| The Village Voice | A- |
Kritika však upozorňuje i na určité umělecké nesrovnalosti, zejména nerovnoměrnou kvalitu skladeb a střídání vážných a humorných prvků. Například "Jesus Built My Hotrod" s komediálním rapovým vstupem Gibbyho Haynese kontrastuje s temnějšími skladbami jako "N.W.O." nebo "Just One Fix", což podle některých recenzentů narušuje tématickou soudržnost. Další výtky směřují k produkční nevyváženosti mezi precizně čistými skladbami a chaotičtějšími samplovými pasážemi.
Textová rovina vyvolává debaty o tom, zda jde o kritiku systému, nebo glorifikaci nihilismu. Skladby jako "Just One Fix" reflektují závislost na heroinu a cyklický charakter destrukce, zatímco "Psalm 69" využívá náboženské symboliky k satirické kritice institucí. Politická rovina "N.W.O." pak pracuje s konceptem Nového světového řádu a odráží poststudenoválečné napětí. Interpretace se různí od čtení jako prorocké kritiky moci až po vnímání jako expresivní, drogově ovlivněné výpovědi bez jednoznačného ideologického rámce.
Nahrávání probíhalo v letech 1991 - 1992 ve studiích Chicago Trax! a Royal Recorders a bylo poznamenáno výrazným překročením původního rozpočtu, který podle některých vyjádření kapely poskytlo vydavatelství Warner Bros. records v očekávání velkého komerčního průlomu. Frontman Al Jourgensen později uvedl, že značná část prostředků byla v té době utracena neoficiálně, převážně za drogy a nahrávání se tak dostalo do výrazného skluzu i chaosu.
Významným momentem vzniku alba bylo zapojení kytaristy Mika Scaccii, který přinesl extrémně rychlý a agresivní styl hry a výrazně ovlivnil výsledný zvuk nahrávky. Jeho spolupráce s Jourgensenem vedla k posunu Ministry směrem k tvrdší, thrashovější podobě industrial metalu. Zároveň během nahrávání panovalo napětí uvnitř sestavy, která byla rozdělena na dvě pracovní skupiny, jež často nahrávaly odděleně a jejich materiál byl následně upravován nebo přepisován.
Prvním vydaným materiálem z desky se stala skladba "Jesus Built My Hotrod", která vznikla v improvizované spolupráci s Gibby Haynesem ze skupiny Butthole Surfers. Píseň byla původně odeslána vydavatelství jako jediná dokončená nahrávka v době, kdy ostatní materiál ještě neexistoval, a její úspěch následně přiměl label financovat dokončení celého alba.
Název desky i její vizuální a textové motivy jsou odvozeny z díla Aleistera Crowleyho The Book of Lies, konkrétně z kapitoly 69. Tento odkaz se stal jedním z ústředních inspiračních prvků celého konceptu, který propojuje náboženskou symboliku, provokaci a ironii. Samotný název je tak slovní hříčkou, která pracuje s více významovými rovinami.
Album se po vydání stalo jedním z nejúspěšnějších titulů Ministry a pomohlo výrazně definovat podobu industrial metalu v 90. letech. V rámci živých vystoupení se skladby z této desky, zejména "N.W.O.", "Just One Fix" a "Psalm 69", staly dlouhodobou součástí koncertního repertoáru formace.
(Produkční a interpretační údaje jsou převzaty z anglické verze Wikipedie)
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "N.W.O." | Al Jourgensen, Paul Barker | 5:31 |
| 2 | "Just One Fix" | Al Jourgensen, Paul Barker, Bill Rieflin, Michael Balch | 5:11 |
| 3 | "TV II" | Al Jourgensen, Paul Barker, Mike Scaccia, Bill Rieflin, Chris Connelly | 3:04 |
| 4 | "Hero" | Al Jourgensen, Paul Barker, Bill Rieflin | 4:13 |
| 5 | "Jesus Built My Hotrod" (featuring Gibby Haynes) | Al Jourgensen, Paul Barker, Michael Balch, Bill Rieflin, Gibby Haynes | 4:51 |
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 6 | "Scare Crow" | Al Jourgensen, Paul Barker, Mike Scaccia, Bill Rieflin, Michael Balch | 8:21 |
| 7 | "Psalm 69" | Al Jourgensen, Paul Barker | 5:29 |
| 8 | "Corrosion" | Al Jourgensen, Paul Barker | 4:56 |
| 9 | "Grace" | Al Jourgensen, Paul Barker, Howie Beno | 3:05 |
| Celkový čas: | 44:41 | ||
| Album (1992) | Vrchol |
|---|---|
| Australian Albums (ARIA) | 54 |
| German Albums (Offizielle Top 100) | 69 |
| New Zealand Albums (RMNZ) | 24 |
| UK Albums (OCC) | 33 |
| US Billboard 200 | 27 |
| Singly: Song (1992) | US Alt. | US Dance | UK |
|---|---|---|---|
| "Jesus Built My Hotrod" | 19 | 34 | — |
| "N.W.O." | 11 | — | 49 |
| Rok | Země | Ocenění | (potřebný počet prodaných kusů) |
|---|---|---|---|
| 1992 | Canada | Gold | 50,000 |
| 1993 | United States | Gold | 500,000 |
| 1995 | United States (RIAA) | Platinum | 1,000,000 |
| 2006 | Australia | Gold | 35,000 |
