| Původ: | Berlín, Německo |
| Aktivní roky: | 1994-současnost |
| Styl: | Neue Deutsche Härte, industrial metal |
| Vydavatelé: | Universal, Motor, Slash |
| Web: | oficiální stránky |
| Podrobnosti: | Rammstein - Wikipedia |
RAMMSTEIN (doslova 'beranidlo') je německá Neue Deutsche Härte skupina, která vznikla v Berlíně v roce 1994. Složení kapely (zpěvák Till Lindemann, kytarista Richard Kruspe, rytmický kytarista Paul Landers, baskytarista Oliver Riedel, bubeník Christoph Schneider a klávesista Christian 'Flake' Lorenz) zůstalo po celou dobu její existence neměnné, stejně jako přístup ke skládání písní, který spočívá v tom, že Lindemann píše a zpívá texty na instrumentální skladby, které zbytek kapely složil předem. Před jejich vznikem byli někteří členové spojeni s punkrockovými kapelami FEELING B a FIRST ARSCH.
Po vítězství v místní soutěži mohli RAMMSTEIN nahrát demosnímky a poslat je různým nahrávacím společnostem, až nakonec podepsali smlouvu s Motor Music a ve spolupráci s producentem Jacobem Hellnerem vydali v roce 1995 debutové album Herzeleid. Ačkoli se album zpočátku prodávalo špatně, kapela si získala popularitu díky živým vystoupením a album nakonec dotlačila na šesté místo hitparády v Německu. Druhé album Sehnsucht vyšlo v roce 1997 a debutovalo už v Německu na prvním místě, což vedlo k téměř čtyřletému celosvětovému turné, z něhož vzešly úspěšné singly "Engel" a "Du hast" a živé album Live aus Berlin (1999). Po turné RAMMSTEIN podepsali smlouvu s velkým vydavatelstvím Universal Music a v roce 2001 vydali album Mutter, z kterého vzešlo šest singlů, které se umístily v hitparádách v zemích celé Evropy. V roce 2004 vydali další album Reise, Reise z něhož se další dva singly dostaly na 2. místo v Německu.
V roce 2005 vyšlo kapele páté album Rosenrot, jehož singl "Benzin" se v Německu umístil na šestém místě. V roce 2009 vydala skupina šesté album Liebe ist für alle da, jehož hlavní singl "Pussy" se stal jejím prvním hitem v Německu, přestože měl kontroverzní videoklip s hardcore pornografií. Poté kapela zahájila nahrávací pauzu a několik let jen koncertovala, přičemž vydala album největších hitů Made in Germany a živá alba Rammstein in Amerika a Paris. Po deseti letech bez nové hudby se RAMMSTEIN vrátili v roce 2019 s písní "Deutschland", která se stala jejich druhým hitem č. 1 v Německu. Jejich nepojmenované sedmé studiové album vyšlo v květnu toho roku a dostalo se na první místo ve 14 zemích. Během výluky způsobené COVID-19 kapela spontánně napsala a nahrála své osmé studiové album Zeit, které vyšlo v dubnu 2022.
RAMMSTEIN jsou jednou z prvních kapel žánru Neue Deutsche Härte, jejich debutové album vedlo hudební tisk k zavedení tohoto termínu a jejich hudební styl byl obecně pozitivně přijat hudebními kritiky. Komerčně je kapela velmi úspěšná, získala mnoho zlatých a platinových certifikátů v zemích po celém světě. K nárůstu popularity přispěla především jejich velkolepá živá vystoupení s bohatým využitím pyrotechniky. Navzdory úspěchu byla ale skupina vystavena mnohým kontroverzím, přičemž byla kritizována její celková image; například kvůli písni "Ich tu dir weh" muselo být album Liebe ist für alle da v Německu znovu vydáno bez jmenované písně kvůli jejímu výrazně sexuálnímu textu.
Osudy všech členů Rammstein se proplétaly už od druhé poloviny osmdesátých let, kdy byli součástí východoněmecké punkové scény, která měla výrazný vliv na jejich vnímání hudby. Jednou ze zvláštnosti této scény bylo také to, že každý z muzikantů většinou hrával v několika různých kapelách a jiný byl i jejich přístup. Jak se jednou vyjádřil kytarista Richard Kruspe, narozdíl od Západu nebyl na Východě hlavní komerční úspěch, šlo především o provokaci a hudba byla používána jako zbraň a způsob, jak se vyrovnat s okolní společností. Po pádu Berlínské zdi se muzkantům sice otevřel 'svobodný svět', ale v jejich rozhovorech občas probleskl i nostalgický smutek po bývalé NDR a jejich pohled na kulturu zůstal jiný, což jim ovšem nebránilo v tom, aby toho obratně komerčně využili.
Kořeny kapely Rammstein leží v aktivitách bývalého talentovaného zápasníka Richarda Kruspeho, který hrál ve východoněmeckém Schwerinu na kytaru v Lindemanově skupině First Arsch, což by se dalo volně přeložit jako 'První prdel' nebo 'První zadek' (jinak to byla zpotvořená zkrácenina 'Erste Autonome Randalierer Schwerins - První autonomní výtržníci Schwerinu). Na podzim 1989 utekl Kruspe přes Československo, Maďarsko a Rakousko do Západního Berlína a založil tam skupinu Orgasm Death Gimmick. V té době byl silně ovlivněn americkou hudbou, zejména hardrockovou skupinou KISS. Na západě se ale příliš necítil a po pádu Berlínské zdi se vrátil domů do Schwerinu, kde Till Lindemann už sice nepracoval jako košíkář, ale stále hrál na bicí v kapele First Arsch.
V té době bydlel Kruspe s basákem Oliverem 'Ollie' Riedelem z The Inchtabokatables a Christophem Schneiderem, bubeníkem kapel Feeling B a Die Firma (jméno používané v NDR jako pseudonym pro Státní bezpečnost - Stasi). V Die Firma Kruspe nahradil kytaristu Paula Landerse, který skupinu právě opustil, aby se soustředil pouze na hraní ve slavných Feeling B.
V roce 1992 podnikl Kruspe s Tillem Lindemannem a Oliverem Riedelem svou první cestu do Spojených států. Tady si brzy uvědomil, že nechce dělat americkou hudbu, začal se soustředit na vytvoření jedinečného německého zvuku a v roce 1993 rozjel společně s Riedelem a Schneiderem nový projekt. Protože zjišťoval, že je obtížné psát hudbu i texty, přesvědčil Kruspe Lindemanna, který příležitostně zpíval, aby se k nově vznikající skupině připojil jako zpěvák.
Kapela koexistovala s předchozími projekty členů asi rok a půl a poté, co se v roce 1993 kapela Feeling B rozpadla, investovali členové peníze z koncertů rozpadlé kapely do svého do nového projektu. Své první písně pak nahrávali v budově, ve které squatoval bývalý frontman Feeling B Aljoscha Rompe.
V roce 1994 se v Berlíně konala soutěž pro amatérské kapely, jejíž vítěz měl kromě účasti na městském festivalu Metrobeat získat také přístup do profesionálního nahrávacího studia a natočit a vydat singl v nákladu 1000 kusů. Kruspe, Riedel, Schneider a Lindemann, kteří v té době využívali sklepní zkušebnu v berlínském obvodě Prenzlaeurer Berg se do soutěže přihlásili a vyhráli ji se čtyřstopou demokazetou s demo verzemi písní z pozdějšího debutu Herzeleid, které byly napsány v angličtině. To vzbudilo pozornost Paula Landerse, který se po vyslechnutí jejich dema chtěl do projektu také zapojit. A aby Rammstein rozšířili svůj zvuk, pokusili se získat také klávesáka Christiana 'Flake' Lorenze, který hrával s Landersem ve skupině Feeling B. Ačkoli Lorenz zpočátku váhal, nakonec souhlasil, že se ke kapele připojí.
Do té doby se kapela jmenovala Tempelprayers. Název Rammstein pochází z raného nápadu Schneidera, Flakea a Paula. Říkali si Rammstein-Flugschau (Letecká přehlídka v Rammsteinu) podle jedné ze svých prvních písní "Ramstein", která vznikla po katastrofě na letecké show na americké letecké základně v Ramsteinu v roce 1988. Tento název měli napsaný uvnitř svého Roburu již během svého působení ve skupině Feeling B. (kytarista Paul Landers později uvedl, že napsání názvu Rammstein s písmenem 'm' navíc bylo obyčejnou prvopisnou chybou).
Poté, co se skupina stala populární, popřeli její členové souvislost s katastrofou na letecké přehlídce a uvedli, že jejich název byl inspirován obřími zarážkami na starých branách, které se nazývají Rammsteine. Díky přídanému písmenu 'm' v názvu kapely se tak název může překládat jako 'beranidlo'. Podle kapely o nich lidé začali mluvit jako o skupině s 'písní Ramstein' a později prostě jako o kapele Ramstein. Než se ale kapela shodla na názvu Rammstein, měla v hlavě i jiná jména: Milch (mléko), Erde (země) nebo Mutter (matka).
Později Rammstein podepsali smlouvu s vydavatelstvím Motor Music a v březnu 1995 začali s producentem Jacobem Hellnerem nahrávat své první studiové album Herzeleid. Práce neprobíhala v úplné pohodě a bez problémů, ale každopádně se vyplatila, jakmile album, kterému v srpnu předcházel singl "Du riechst so gut" 24.září 1995 vyšlo, dostalo se během čtyř týdnů do německé albové hitparády a vydrželo tam s přestávkami 102 týdnů.
V průběhu října si nově vzniklá kapela získala významný zástup fanoušků, když předskakovala na 15 koncertech po celém Německu známě německé dark wave skupině Project Pitchfork a později v listopadu téhož roku na dvou koncertech Clawfinger ve Varšavě a v Praze. V prosinci absolvovali po Německu další turné čítající 17 koncertů, které dále rozšířilo fanouškovskou základnu, pomohlo zvýšit popularitu kapely a etablovalo ji jako důvěryhodný koncertní subjekt. Koncertování se plynule přeneslo do začátku roku 1996, kdy kapelu navíc podpořil druhý singl a videoklip s názvem "Seemann". Skladbu později převzala finská cello-metalová skupina Apocalyptica, společně s hostující Ninou Hagen se objevila na jejich albu Reflections a jako singl vyšla 6. října 2003.
Název alba znaená v překladu 'zlomené srdce' a odráží osobní problémy, kterými si v době přípravy alba procházel každý člen kapely, zejména Kruspe a zpěvák Till Lindemann, kteří se rozcházeli se svými přítelkyněmi. Původní obal zobrazoval členy kapely s obnaženou hrudí ve stylu, který v očích některých kritiků připomínal Strength Through Joy (Síla skrze radost) a obviňoval kapelu ze snahy prodat se jako 'kluci z plakátu pro nadřazenou rasu'. Rammstein to důrazně popřeli a prohlásili, že nechtějí mít nic společného s politikou nebo nadřazeností jakéhokoli druhu. Lorenz, kterého toto tvrzení rozčílilo, poznamenal, že se jedná pouze o fotografii, a tak by měla být chápána. Album Herzeleid poté dostalo v Severní Americe jiný obal, který se skládal z tváří členů kapely z vnitřní strany původního bookletu, umístěných vedle sebe. První logo skupiny, které vytvořil Dirk Rudolph, také používá tenčí znak 'T', než jaký je použit později.
27. března 1996 vystoupili Rammstein v pořadu MTV Hanging Out v Londýně, což bylo jejich první vystoupení ve Velké Británii, které začalo jejich cestu za dobytím světové scény. Jejich popularita mimo Německo také výrazně vzrostla, když si frontman Nine Inch Nails Trent Reznor vybral jejich dvě písně ("Heirate mich“ a "Rammstein") během své práce hudebního režiséra na filmu Davida Lynche Lost Highway z roku 1997. Soundtrack k filmu byl vydán v USA koncem roku 1996 a později v celé Evropě v dubnu 1997.
V polovině roku 1996 odehráli Rammstein nejdříve jedno vlastní turné v malých vyprodaných sálech a na podzim pokračovali v turné po Německu, Rakousku a Švýcarsku. 27. září odehráli výroční koncert nazvaný '100 let Rammstein'. Mezi hosty koncertu byli známí hudebníci Moby, Bobo a Berlin Session Orchestra, o světelnou show se postaral berlínský režisér Gert Hof.
Další album Sehnsucht začali Rammstein nahrávat v listopadu 1996 v Temple Studios na Maltě a produkoval jej opět Jacob Hellner. "Engel", první singl z alba, byl vydán 1. dubna 1997 a 23. května dosáhl v Německu zlatého statusu. To podnítilo vydání fanouškovské edice tohoto singlu, nazvané "Engel - Fan Edition". Ta obsahovala dvě dříve nevydané písně "Feuerräder" a "Wilder Wein". Druhým singlem z alba byla skladba "Du hast", která se v srpnu 1997 dostala do německé singlové hitparády na 5. místo.
V létě Rammstein pokračovali v koncertování, zatímco album Sehnsucht, které vyšlo 22. srpna 1997 se po dvou týdnech v německé hitparádě dostalo na první místo. Současně se do první dvacítky probojoval i debut Herzeleid a oba singly ze Sehnsucht. V září a říjnu Rammstein pokračovali ve vyprodaných koncertech po celé Evropě a 5. prosince 1997 vyrazili na své první turné po Spojených státech jako předskokani skupiny KMFDM. V červenci 1998 skupina vydala coververzi písně "Stripped", kterou původně vydali Depeche Mode na začátku roku 1986; byla zařazena na tribute album For the Masses a získala v Německu a Rakousku mírný úspěch.
Ve dnech 22.-23. srpna 1998 vystoupili Rammstein v berlínském Wuhlheide před více než 17 000 fanoušky, což bylo do té doby největší vystoupení kapely. Jako předkapely se objevili Danzig, Nina Hagen, Joachim Witt a mexickošpanělská zpěvačka Olvido Gara Jova, známá jako Alaska. Koncert byl profesionálně natočen, aby mohl být vydán na jejich připravovaném koncertním DVD Live aus Berlin. V září a říjnu pak kapela vyrazila na další koncertní turné s Korn, Ice Cube, Orgy a Limp Bizkit nazvané Family Values Tour. Rostla i oblíba kapely v USA, 2. listopadu tam album Sehnsucht získalo status zlaté desky. Rammstein byli navíc nominována na MTV European Music Awards v kategorii Best Rock Act, kde 12. listopadu téhož roku živě zahráli skladbu "Du hast".
Další úspěch kapela zaznamenala i v následujícím roce 1999, počínaje únorovou nominací na 41. ročník cen Grammy v kategorii Nejlepší metalový výkon. Rok po jeho natočení, 30. srpna 1999, pak vyšel na CD koncert Live aus Berlin a k dispozici byla i limitovaná edice na dvou CD. Dva týdny po vydání se koncert Live aus Berlin umístil na druhém místě německé albové hitparády. Dne 13. září a 26. listopadu 1999 byly vydány také video a DVD verze koncertu. Další skok v popularitě následoval, když byla skladba "Du hast" zařazena na soundtrack k filmu The Matrix: Music from the Motion Picture.
Průlomové třetí album Mutter bylo nahráno v květnu a červnu 2000 v jižní Francii a v říjnu téhož roku smícháno ve Stockholmu. Během prosince 2000 pak Rammstein vydali jako upoutávku na své nové album MP3 verzi skladby "Links 2-3-4". Následující rok 2001 byl pro Rammstein nabitý, protože kapela potřebovala v lednu a únoru dokončit turné Sehnsucht Tour, odehrát festival Big Day Out v Austrálii a na Novém Zélandu a několik koncertů v Japonsku.
V lednu je také čekalo natáčení videoklipu k jejich nadcházejícímu singlu "Sonne"; vznikal v Postupimi v Babelsberger Filmstudios od 13. do 15. ledna 2001 a byl zveřejněn 29. ledna 2001. Samotný singl "k písni "Sonne" vyšel v Evropě 12. února 2001 a obsahoval instrumentální verzi písně, dva remixy od Clawfinger a píseň "Adios" z připravovaného alba.
Třetí album Mutter vyšlo 2. dubna 2001 u společností Motor a Universal Music. Vyšlo z ní šest singlů, což je doposud nejvíce vydaných singlů ze všech alb skupiny Rammstein. "Sonne" (12.2.2001), "Links 2 3 4" (14.5.2001), "Ich will" (10.9.2001), "Mutter" (25.3.2002), "Feuer frei!" (14.10.2002) a "Mein Herz brennt" (7.12.2012). Skladba "Feuer frei!" se objevila v americkém filmu xXx s Vinem Dieslem, ve kterém si ostatně na začátku zahrála i sama skupina. Později byl vydán klip se záběry z tohoto filmu.
Zajimavě pojatý byl i obal. Obrázek na obalu alba je fotografie mrtvého plodu a když otevřeme booklet, objeví se fotky členů kapely naaranžovaných jako mrtvá těla naložená do laboratorních nádob. Realizaci tohohle nápadu dostali na starost manželé Geo a Daniel Fuchsovi, kteří se specializovali na podobná témata a příprava obalu byla neobvyklá i pro samotné muzikanty – v ateliéru se prý museli ponořit do obří nádrže plné vody a pózovat takhle hodiny jen s přestávkami na nadechnutí.
Album bylo nečekaně úspěšné, proniklo na první místa většiny hitparád v Evropě, dočkalo se záplavy zlatých a platinových desek a mnoha ovací od kritiků. V roce 2005 se umístilo na 324. místě v knize časopisu Rock Hard The 500 Greatest Rock & Metal Albums of All Time a v článku publikovaném v roce 2016 na serveru uDiscover jej Oran O'Beirne označil za jedno z nejdůležitějších současných alb v rámci mnoha subžánrů heavy metalu.
Známý švédský producent a hudebník Peter Tägtgren (Hypocrisy a Pain) v rozhovoru pro Noizr Zine doporučil Mutter jako referenční dílo pro začínající producenty: „Myslím, že pokud se nezabýváte death metalem nebo něčím podobným, ale pokud se zajímáte o metal obecně, řekl bych, že třeba »Mutter« od Rammstein je velmi dobrá volba, protože obsahuje mnoho různých prvků, má orchestrální části, těžké kytary, dobrý zvuk bicích - to by mohla být dobrá reference.“
Na jaře 2001 kapela odstartovala další turné po Německu, Rakousku a Švýcarsku na které navázala od června do srpna návštěvou USA, Kanady a Mexika. V následujícím roce, ve dnech 8. až 12. ledna, přijeli Rammstein na skok také do Prahy, aby se zúčastnili natáčení menší scény pro výse zmíněný film XXX. Kapela je vidět v jeho úvodní scéně, jak na koncertě hraje píseň "Feuer frei!". Ta vyšla v Evropě jako první singl a Rammstein vydali také dva její remixy této. Kromě toho byly součástí singlu také coververze písní "Du hast" a "Bück dich" od skupiny Battery. Videoklip k singlu sestříhal Rob Cohen a obsahuje část vystoupení skupiny Rammstein na začátku filmu a část úryvků ze samotného filmu.
Při koncertních šňůrách k podpoře alba Mutter se Rammstein dvakrát zastavili i v Praze. Poprvé 12. června 2001 na pražském Strahově, kde předskakovali AC/DC, kteří jim bohužel zařízli zvuk a kapela tak nemohla zdaleka předvést svůj standart, navíc jim ani nebylo umožněno odehrát plný koncertní set. 12. listopadu téhož roku na samostatném koncertě v pražské T-Mobile aréně už to byla jiná káva. Roli předkapely na sebe vzali švédští Clawfinger a bylo v tom hodně symboliky, protože se obě kapely v Praze po šesti letech opět setkaly na společném pódiu, jen si tentokrát prohodily role 'předskokana' a 'hvězdy'.
Další album Reise, Reise (což znamená 'cesta, putování' nebo jako rozkaz 'cestuj, cestuj') nahráli Rammstein ve studiu El Cortijo v jižním Španělsku v listopadu a prosinci 2003 a mix poté proběhl ve studiu Toytown ve švédském Stockholmu v dubnu a květnu 2004. Prvním singlem z alba byla skladba "Mein Teil", která vyšla 26. července. Její videoklip byl natočen v Aréně v berlínské čtvrti Treptow, na stanici U-Bahn Deutsche Oper (Opera) na Bismarckstrasse. Režie se ujal Zoran Bihac, který natočil také videoklip ke skladbě "Links 2 3 4". Videoklip k druhému singlu "Amerika" se natáčel 6. a 7. srpna 2004 v ruinách bývalé cementárny v Rüdersdorfu u Berlína pod vedením Jörna Heitmanna (který režíroval mimo jiné také videoklip k písni "Ich Will"). Skafandry pro scény na Měsíci byly zapůjčeny z Hollywoodu a k vytvoření měsíční krajiny bylo zapotřebí 240 tun popela. Videoklip měl premiéru 20. srpna, zatímco singl vyšel 13. září.
Reise, Reise vyšlo 27. září 2004 a hned se dostalo do top 10 v hitparádách v celé Evropě. Podle žebříčku Billboard byli Rammstein dokonce v té době nejúspěšnější německojazyčnou kapelou všech dob. Během listopadu a části prosince 2004 koncertovala kapela opět v Německu a mezitím, 22. listopadu vydala další singl "Ohne dich".
V únoru 2005 vyrazili Rammstein na další turné po Evropě, během kterého odehráli 21 koncertů před více než 200 000 diváky v deseti zemích. Právě na tomto turné ale čelila kapela také několika soudním sporům v důsledku vážných nehod způsobených ohněm, do kterých byli zapleteni diváci. Po skončení turné, 28.února, vyšel "Keine Lust", čtvrtý singl z alba. Od 27. května do 30. července 2005 hráli Rammstein na hudebních festivalech po celé Evropě. Záběry z těchto koncertů jsou k vidění na koncertním DVD Völkerball vydaném v listopadu 2006.
V srpnu 2005 Rammstein prozradili, že následovník alba Reise, Reise se bude jmenovat Rosenrot. První singl z alba, skladba "Benzin", vyšel 5. října, videoklip k němu měl premiéru 16. září. Celosvětově vyšlo album 28. října a bezprostředně po vydání navázalo na úspěch svého předchůdce a umístilo se v top 10 v hitparádách ve 20 zemích. Ještě téhož roku, 16. prosince 2005 vyšla na singlu titulní skladba "Rosenrot". Videoklip k písni "Mann gegen Mann" byl zveřejněn 6. února 2006, singl byl vydán o měsíc později 3. března. Mezitím, 19. února, byla po skupině pojmenována planetka - 110393 Rammstein.
17. listopadu vyšlo po osmi letech kapele další koncertní DVD, Völkerball, které zachycuje koncertní vystoupení skupiny v Anglii, Francii, Japonsku a Rusku. Speciální edice je navíc rozšířena o druhé DVD, které obsahuje dokumenty Anaconda in the net od Mathilde Bonnefoy a Making of the album Reise, Reise od kytaristy kapely Paula Landerse. Limitovaná edice byla vydána jako velká černobílá fotokniha s fotografiemi Frederica Batiera, který skupinu doprovázel na jejích posledních turné. Edice s fotoknihou obsahuje dvě DVD a dvě živá alba.
V roce 2006 si kapela dala zaslouženou pauzu, aby se v tom následujícím opět vrhla do práce. Nahrávání další desky trvalo dva roky. Až v červenci 2009 unikla na internet titulní skladba "Liebe ist für alle da" spolu s propagačními materiály. To vedlo vydavatelství Universal Music k zásahu proti některým fanouškovským stránkám. V srpnu 2009 bylo potvrzeno, že nové album bude mít 11 skladeb a že bylo dokončeno jeho míchání, které probíhalo ve Stockholmu. 1. září 2009 pak bylo na webových stránkách skupiny potvrzeno, že prvním singlem z alba bude skladba "Pussy". Téhož dne k němu The Gauntlet zveřejnili propagační video, které potvrdilo název alba - Liebe ist für alle da.
Videoklip k písni "Pussy" byl zveřejněn 16. září 2009 ve 20:30 GMT, speciálně pro webovou stránku pro dospělé Visit-x. Video obsahuje pornografické scény, kterých se jakoby účastní členové kapely, ačkoli skutečné sexuální scény byly provedeny dvojníky. Ženy, které ve videoklipu vystupují, jsou německé pornografické hvězdy. Metal Hammer zveřejnil na svých webových stránkách upravenou verzi videa.
8. listopadu 2009 zahájili Rammstein v portugalském Lisabonu první část Liebe ist für alle da Tour během nehož vystoupili také na festivalu Rock AM Ring 2010 ve dnech 4.-6. června 2010. Byli také headlinery několika koncertů po celé Evropě na festivalu Sonisphere, včetně svého vůbec prvního venkovního vystoupení ve Velké Británii v Knebworth Parku, kde vystoupili den před Iron Maiden.
V neděli 18. července 2010 si kapela zahrála před více než 130 000 lidmi v Quebecu na Abrahamových pláních a ukončila svým koncertem festival Festival d'été de Québec. Bylo to jejich první vystoupení v Severní Americe po devíti letech. Kapela poté oznámila, že poslední koncerty svého turné v roce 2010 odehraje v Americe. Po několika jihoamerických koncertech se vrátila do Spojených států, kde odehrála jediný koncert ve slavné Madison Square Garden v New Yorku, což bylo její první americké vystoupení po více než deseti letech. Vstupenky na akci byly vyprodány ve velmi krátké době (pod 20 minut).
9. prosince vystoupili Rammstein také v Bell Centre v kanadském Montrealu. Také tento koncert byl vyprodán během první hodiny od zahájení prodeje vstupenek. Kapela poté vystoupila na festivalu Big Day Out 2011, který se konal od 21. ledna do 6. února na Novém Zélandu a v Austrálii. Na začátku roku 2011 kapela poprvé navštívila také Jihoafrickou republiku a odehrála dva vyprodané koncerty v Kapském Městě, respektive v Johannesburgu, dalším území které toužilo po možnosti vychutnat si kapelu naživo. V únoru pak Rammstein oznámili, že po obrovském úspěchu s vyprodaným koncertem v Madison Square Garden z 11. prosince 2010 se po deseti letech vydají na další turné po Severní Americe.
Během amerického turné si kapela zahrála například v Izod Center v New Jersey (East Rutherford), v Montreal Bell Centre, v Air Canada Centre v Torontu, v Allstate Arena v Chicagu, v Rexall Place v Edmontonu, v Tacoma Dome v Seattlu, v Oracle Arena v San Franciscu (Oakland), v The Forum v Los Angeles, v Thomas and Mack Center v Las Vegas, v Palacio de los Deportes v Mexico City, v Arena VFG v Guadalajaře nebo v Auditorio Banamex v Monterrey. Celkem turné čítalo šest koncertů v USA, tři v Kanadě a čtyři v Mexiku. Vstupenky se začaly prodávat 25. a 26. února a většina koncertů byla zcela vyprodána, takže toto turné bylo naprosto úspěšné. Dne 20. dubna 2011 kapela také získala cenu Revolver Golden God Award za nejlepší koncertní kapelu, což bylo její první ocenění v USA.
2. prosince 2011 vydali Rammstein album největších hitů s názvem Made in Germany 1995-2011, které oObsahuje jednu dříve nevydanou skladbu "Mein Land", jejíž videoklip byl natočen 23. května 2011 na Sycamore Beach v Malibu v Kalifornii (byla vydána jako singl 11. listopadu 2011 spolu s další skladbou "Vergiss uns nicht"). Kompilace je k dispozici ve třech různých edicích. Ta standardní obsahuje CD s běžnými písněmi z jejich zpětného katalogu. Speciální edice má navíc CD se skladbami, které byly remixovány různými umělci, například kapelou Scooter. A konečně super deluxe edice obsahuje dvě dříve zmíněná CD a tři DVD s rozhovory a dokumenty z výroby různých hudebních videoklipů.
Turné na podporu alba začalo v Evropě v listopadu 2011 a trvalo až do května 2012. Jeho součástí bylo i severoamerické turné, které začalo 20. dubna 2012 v Sunrise na Floridě a skončilo 25. května 2012 v texaském Houstonu a které navštívilo 21 měst v USA a Kanadě. Během prvních dvou částí evropského turné kapelu podporovala švédská industriální skupina Deathstars, předskokanem na severoamerickém turné byl DJ Joe Letz ze skupin Combichrist a Emigrate. Bez Tilla Lindemanna vystoupila kapela 22. března 2012 na předávání cen Echo Awards s písní "The Beautiful People" společně s Marilyn Mansonem.
Dne 21. září 2012 bylo oznámeno, že Rammstein budou spolu s Iron Maiden a Slipknot headlinery festivalu Download 2013 společně s termíny dalších dvanácti festivalových vystoupení na léto 2013, včetně festivalu Wacken Open Air a Rock Werchter. Koncem listopadu byla také zveřejněna nová kolekce videoklipů s názvem Videos 1995-2012, která měla obsahovat také dva dosud nevydané videoklipy k písni "Mein Herz Brennt", původně uvedené na albu Mutter zrežírované Zoranem Bihacem. První z nich byl zveřejněn 7. prosince 2012 a představoval nově nahranou klavírní verzi písně "Mein Herz Brennt". Téhož dne byl vydán singl této písně, který obsahoval upravenou verzi originálu a novou píseň s názvem "Gib Mir Deine Augen" jako b-stranu. 11. prosince 2012 unikl na internet videoklip k explicitní verzi, ale oficiálně byl vydán až 14. prosince společně s DVD s videoklipy.
V červenci 2013 kytarista Paul Landers v jednom rozhovoru prozradil, že by Rammstein mohli natočit dokumentární film a živé DVD a naznačil, že o dalším albu začne kapela přemýšlet nejdříve v následujícím roce. Později potvrdil Richard Kruspe (v té době pracující se svou vedlejší kapelou Emigrate), že kapela připravuje další živá DVD a že si dává od studia na nějaký čas pauzu, měla znovu sejít až v roce 2015 a rozhodnout, zda je ten správný čas na návrat do studia. V květnu 2015 Lindemann v rozhovoru pro MusikUniverse potvrdil, že Rammstein zahájí předprodukci případného nového alba v září téhož roku a že produkce bude s největší pravděpodobností pokračovat až do roku 2017. Mezitím se s Peterem Tägtgrenem věnoval vedlejšímu projektu Lindemann.
V polovině srpna 2016 kapela oznámila vydání živáku Rammstein in Amerika, který obsahuje záznam koncertu z Madison Square Garden v New Yorku z roku 2010 a dokumentární film vytvořený z archivních záběrů natočených během kariéry kapely. Během roku pak Rammstein odehráli několik festivalů v Evropě a Severní Americe a v listopadu oznámili plány na vystoupení na podobné šňůře evropských festivalů v roce 2017. A na začátku roku 2017 oznámili vydání dalšího koncertního videa s názvem Rammstein: Paris, záznamu koncertu z března 2012, který se uskutečnil v Palais Omnisports de Paris-Bercy v Paříži. To mělo premiéru 23. března ve vybraných kinech a 19. května 2017 vyšlo celosvětově na DVD/Blu-ray a CD.
V rozhovoru v březnu 2017 Richard Kruspe uvedl, že Rammstein mají hotových asi 35 nových písní, i když datum vydání sedmého studiového alba je stále otevřenou otázkou. V květnu pak kapela opět vyrazila na turné. V té době také vyšlo najevo, že na dalším albu bude s kapelou spolupracovat Sky van Hoff a 18. června 2018 bylo prostřednictvím webu StubHub pro prodej vstupenek oznámeno, že na svém koncertě v mexické Puerto Vallarta zahrají Rammstein také písně z připravovaného alba, jehož vydání bylo tehdy stanoveno na konec roku 2018.
28. března 2019 vyšla skladba "Deutschland", první singl ze sedmého alba nepojmenovaného studiového alba, který koncem dubna následoval druhý singl "Radio". Rammstein také odhalili obal alba, který tvořila jediná nezapálená sirka, což podle fanoušků představuje jejich lásku k ohni a jednoduchosti.
Album se opět vyznačuje pro kapelu typickým mixem stylů Neue Deutsche Härte a industriálního metalu s kontroverzními textovými motivy. Píseň "Zeig dich" kritizuje katolickou církev a požaduje po náboženských představitelích, aby se přestali schovávat za svého takzvaného Pána. Ve skladbě se také objevuje latinsky zpívaný sbor a španělsky laděné prstoklady. "Sex" pojednává o sexu jako o něčem nechutném, ale životodárném a připomíná Roba Zombieho a Queens of the Stone Age.
"Puppe" je doom metalem ovlivněná skladba, která vypráví o dítěti, které si hraje se svou panenkou v pokoji, zatímco jeho sestra (pravděpodobně nezletilá) se ve vedlejším pokoji živí jako prostitutka. Jak sestra křičí, dítě se stále více rozčiluje, až začne panence ukusovat hlavu. Závěrečné verše naznačují, že dítě se nakonec vplíží do sestřina pokoje, najde ji ubitou k smrti a útočníka zabije.
„Was ich liebe“ je ovlivněna skladbou "Closer" od Nine Inch Nails a obsahuje akustickou kytarovou sekci podobnou té ze "Stairway to Heaven" od Led Zeppelin, zatímco "Diamant" je jemná balada popisující krkolomnou cestu mnohotvárnými stádii romantického zoufalství. "Weit weg" s prvky Tangerine Dream a elekronické hudby popisuje muže, který tajně sleduje svlékající se ženu skrze okno. Skladba "Tattoo" hudebně evokuje thrash a heavy metal přelomu 80. a 90. let, jejíž text naráží na identifikaci vězňů v německých koncentračních táborech a zároveň pojednává o tetování jako o moderním trendu. Závěrečná skladba "Hallomann" pojednává o násilníkovi, který naláká dívku do svého auta a později ji utopí.
Album získalo především pozitivní recenze, na stránkách Metacritic mělo průměrnou známku 82/100 na základě 11 recenzí, což znamená 'všeobecné uznání'. Nick Ruskell z Kerrang! o něm napsal: „Je to deska udělaná pečlivě, řemeslně a není na ní nic zbytečné.“ zatímco Kory Grow z Rolling Stone jej shrnul slovy: „»Rammstein« jsou zdánlivě vyvrcholením předchozích šesti studiových alb, berou si to nejlepší z posledních několika desetiletí a dávají to všechno do jednoho alba, přičemž přihazují několik nečekaných překvapení... ...V některých ohledech Rammstein během své desetileté hibernace dospěli, ale většinou ne. Kapela vzestoupila v nu-metalových devadesátých letech, kdy míchala novovlnné syntezátory s neprůstřelnými heavymetalovými kytarovými riffy a diskotékovými údery bicích.... Postupem času se jejich zvuk stal uhlazenějším a strnulejším (a zprostředkovaně i germánštějším?), ale stále se drželi svých pučistických impulsů. "Deutschland" je jediná textově důsledná píseň na albu - zbytek pendluje mezi vlídností a lecčíms. Ale protože je to všechno v němčině, není úplně jasné, která je která.“
Krátce po vydání se album dostalo na první místo ve čtrnácti různých zemích. V Německu se v prvním týdnu prodalo 260 000 albových ekvivalentů, což z něj učinilo nejvýdělečnější album v prvním týdnu od kapely v 21. století. Následující dva týdny strávilo na druhém místě, než se 14. června vyšplhalo zpět na první příčku. Poté strávilo na 1. místě další dva týdny bez přestávky. Ve Spojených státech se album umístilo na 9. místě Billboard 200 a jedná se o první album skupiny, které se ve Spojených státech dostalo do Top 10. Dne 15. dubna 2020 získalo album od Spolkového svazu hudebního průmyslu (Bundesverband Musikindustrie) certifikát 5× Zlato za prodej více než 500 000 kusů.
Koncem května 2019 vydali Rammstein třetí singl a videoklip z alba, tentokrát k písni "Ausländer". Poté kapela vyrazila na turné Stadium Tour na podporu alba. V roce 2020 měli odehrát koncerty v Evropě a Severní Americe, ale byli nuceni je odložit kvůli pandemii COVID-19. Termíny byly nejprve přeloženy na rok 2021 a v březnu 2021 opět přeloženy na rok 2022.
Během pandemie COVID-19, která kapelu donutila zůstat v úkrytu v Německu, se muzikanti vrátili ke skládání hudby, což Christoph Schneider potvrdil v německém podcastu. V září 2020 bylo oznámeno, že se vrátili do La Fabrique Studios ve Francii, kde nahráli své předešlé nepojmenované sedmé album, aby začali nahrávat nápady pro nové album. Mezitím, 25. září, v den 25. výročí vydání debutového alba Herzeleid, oznámili prosincové vydání remasterované výroční edice alba. To bylo k dispozici jak digitálně, tak fyzicky, jako CD umístěné v digipacku i jako dvojitý barevný vinyl.
V únoru 2021 Flake Lorenz potvrdil, že kapela dokončila nahrávání osmého studiového alba a uvedl, že nahrávání probíhalo neplánovaně a že karanténa způsobená pandemií umožnila méně rozptylování a více času na vymýšlení nových věcí. V říjnu 2021 měla píseň z nového alba premiéru na Mezinárodní vesmírné stanici, kde byla zahrána francouzskému astronautovi a fanouškovi kapely Thomasi Pesquetovi. Podle skladatele Svena Helbiga, který na albu pracoval, bylo vydání alba odloženo kvůli celosvětové krizi dodavatelského řetězce v letech 2021-2023, která ovlivnila fyzické vydání alba. Richard Kruspe v jednom z rozhovorů potvrdil, že osmé studiové album vyjde v první polovině roku 2022, tedy ještě před plánovaným obnovením turné Stadium Tour, které bylo odloženo na rok 2022.
10. března kapela oznámila vydání svého osmého studiového alba Zeit, zároveň s vydáním hlavního singlu, titulní skladby a videoklipu k písni. 25. března 2022 bylo na webových stránkách kapely oznámeno, že v 11 různých městech po celém světě bylo umístěno 11 'kapslí Zeit's kódem. Fanoušek, který některou z 11 kapslí našel, měl kód zadat na webové stránky skupiny Rammstein a odhalit tak světu název jedné z dosud nevydaných skladeb. Fanoušek by tím zároveň obdržel dvě vstupenky na libovolný koncert kapely dle vlastního výběru s hrazenou cestou a ubytováním. Začátkem dubna začala kapela s upoutávkami na vydání "Zick Zack", druhého singlu z alba. Píseň byla vydána 7. dubna 2022 a doprovázel ji také videoklip.
Samotné album vyšlo 29. dubna 2022 u Universal Music a dočkal se jak fyzického, tak digitálního vydání. Fyzicky se album dočkalo jak standardního, tak deluxe CD vydání, obě umístěná v digipacku, a také dvojitého vinylu. O den dřív se konala v některých kinech po celém světě poslechová akce. Na obalu alba jsou vyobrazeni členové skupiny, jak scházejí po schodišti spojeném s Trudelturm, památníkem věnovaným leteckému výzkumu, který se nachází v Aerodynamickém parku v berlínském Adlershofu. Fotografii použitou pro obal pořídil kanadský hudebník Bryan Adams.
Rammstein jsou průkopníky žánru Neue Deutsche Härte o kterém deník The Guardian napsal: „Rammstein, zdánlivě největší industriální metalová kapela na světě, zní jako směs situacionistických hymen Laibachu, electronic body music, Front 242, německých pijáckých písní, opery a riffů podobných T.Rex“.
Server Loudwire poznamenal, že dechberoucí živá vystoupení plná pyrotechniky se stala stejnou součástí identity kapely jako jejich gotický, zkreslením nasycený melodický elektro-metal a IGN uvedl, že kapela střídá repetitivní metalové power akordy s atmosférickými tóny a vytváří tak omračující směs metalu a elektroniky. Rammstein byli také popisováni jako gothic metalová kapel a The Bulletin napsal, že vyluzují symfonický metal, jaký byste čekali od země, která se mezi svými oblíbenými syny pyšní Wagnerem. AllMusic hudbu kapely jednoduše popsal jako směs industriálního hluku, grindových metalových kytar a operního vokálu. Podle PopMatters byli Rammstein omylem zařazeni do nu-metalové módy, která probíhala ve stejné době jako vyšel debut kapely.
Rammstein se možná inspirovali kapelami jako slovinský Laibach, známý svými provokativními písněmi, často citujícími politické názory krajní pravice (jejich hudební styl rovněž kombinuje různé žánry) nebo německá rocková skupina Oomph!, členové kapely však skutečnou spojitost s Laibachem nevidí - kromě podobnosti ve stylu zpěvu, kterou Flake Lorenz přiznal v rozhovoru pro časopis Viva z roku 1997. V témže rozhovoru Richard Kruspe řekl: „Všichni jsme se snažili, abychom se dostali na scénu. Pro mě je Laibach velmi, velmi intelektuální záležitost. Rammstein jsou pro mě mnohem emotivnější - v začátcích. A s tím intelektem, který Laibach používá, nic nenadělám.“
Na rozdíl od mnoha berlínských kapel z počátku 90. let nechtěli Rammstein napodobovat americké nebo anglické kapely. Flake Lorenz v jednom rozhovoru řekl: „Styl jsme našli díky tomu, že jsme přesně věděli, co nechceme. A prostě jsme nechtěli dělat americkou funky hudbu nebo punk nebo něco, co neumíme. Uvědomili jsme si, že můžeme dělat jen tuhle muziku, kterou taky hrajeme. A ta je prostě velmi jednoduchá, fádní a monotónní.“ Styl kapely se každopádně setkal s přízní kritiků, Stephen Thomas Erlewine z AllMusic jej okomentoval jednoduchými slovy: „Jejich směs industriálního hluku, drásavých metalových kytar a operního vokálu je ohromně silná.“ Till Lindemann k tomu v rozhovoru pro rockový časopis Kerrang! poznamenal: „My prostě posouváme hranice. Nemůžeme za to, když se lidem nelíbí, že ty hranice posouváme.“
Téměř všechny písně skupiny jsou v němčině, protože šichni členové kapely se ve východoněmeckých školách učli jako druhý jazyk ruštinu, nikoliv angličtinu. V roce 2019 k tomu Flake podotkl: „Viděl jsem spoustu východoněmeckých kapel, které zpívaly velmi špatnou angličtinou pro lidi, kteří anglicky nerozuměli - bylo to naprosto hloupé. Ale pokud chcete opravdu sdělit své emoce, musíte mluvit ve své mateřštině.“
Mezi písně, které vyjímečně nahráli zcela nebo částečně v angličtině patří coververze písně "Stripped" od Depeche Mode z roku 1986 a anglické provedení skladeb "Engel", "Du hast" a "Amerika". Původní verze písně "Amerika", stejně jako "Stirb nicht vor mir (Neumírej dřív než já)" a "Pussy" obsahují také část textu v angličtině. Píseň "Moskau" (Moskva) obsahuje zase refrén v ruštině (Till Lindemann má neoficiální píseň "Schtiel", původně od ruské populární heavymetalové skupiny Aria, kterou zpívá celou v ruštině). "Te quiero puta!" je celá ve španělštině, "Frühling in Paris" má refrén ve francouzštině, "Zeig dich" obsahuje text v latině v podání sboru a "Ausländer" má text v angličtině, francouzštině, španělštině, italštině a ruštině. Oliver Riedel podotkl: „Němčina se k heavy metalové hudbě hodí. Francouzština je možná jazykem lásky, ale němčina je jazykem hněvu.“ V rozhovoru pro Ultimate Guitar Till Lindemann na otázku, zda Rammstein někdy vytvoří původní píseň výhradně v angličtině, odpověděl: „Rammstein nikdy nenapíší píseň v angličtině, to je jako chtít po Buddhovi, aby zabil prase.“
Texty jsou zásadním prvkem hudby kapely a utvářejí její vnímání fanoušky i širší veřejností. Kromě věcí, které jsou vnímány jako kontroverzní, Rammstein také často odkazují na klasickou německou literaturu, např. na slavné básně Johanna Wolfganga von Goetha Der Erlkönig (1778) a Das Heidenröslein (1771) u písní "Dalajláma", respektive "Rosenrot". Několik jejich písní se týká kontroverzních a tabuizovaných témat, jako je sadomasochismus, homosexualita, intersexualita, incest, pedofilie, nekrofilie, kanibalismus, pyromanie, náboženství nebo sexuální násilí. Několik je také inspirováno nebo údajně inspirováno skutečnými událostmi. Mezi tyto písně patří "Rammstein" (katastrofa při letecké show v Ramsteinu), "Mein Teil" (případ Armina Meiwese), "Wiener Blut" (kauza Fritzl) a "Donaukinder" (únik kyanidu v Baia Mare v roce 2000). Jejich čtvrté album Reise, Reise je volně inspirováno havárií letu Japan Air Lines 123. Kapela se ve svých textech občas pouští i do politiky, například "Amerika" je kritikou kulturního a politického imperialismu Spojených států po celém světě. Text písně "Deutschland" obsahuje verše „Deutschland! / Meine Liebe / kann ich dir nicht geben“ (Německo! / Moje láska / [je to, co] ti nemohu dát), který vyjadřuje neschopnost kapely mít nezpochybnitelné vlastenecké city.
Od svých začátků jsou Rammstein známí zejména svými živými vystoupeními, při kterých používají pyrotechniku v takovém rozsahu, že fanoušci nakonec vymysleli heslo: „Ostatní kapely hrají, Rammstein hoří!“, což je hříčka s písní "Kings of Metal" od Manowar, která říká: „Ostatní kapely hrají, Manowar zabíjejí.“ Po nehodě v Berlíně 27. září 1996, při níž se zřítily některé hořící dekorativní části pódia, začala kapela využívat k obsluze pyrotechniky profesionály a Lindemann se následně kvalifikoval jako licencovaný pyrotechnik a často tráví celé písně pohlcený plameny, díky čemuž utrpěl několik popálenin na uších, hlavě a rukou.
Také kostýmy kapely jsou známé svou obskurností. Během turné Reise, Reise Tour nosili lederhosen, korzety a vojensky inspirované uniformy s německými ocelovými helmami; během Mutter Tour se skupina držela motivů z obalu alba a na pódium sestoupila z obří dělohy, přičemž měla na sobě pleny. Během koncertu k albu Völkerball Lindemann mimo jiné měnil kostýmy mezi jednotlivými písněmi a ke každé se patřičně oblékal. Například pro píseň "Mein Teil" byl oblečen jako krví nasáklý kuchař, v písni "Reise, Reise" se oblékl jako námořník. Zbytek kapely nosil každý svůj vlastní preferovaný kostým, ale žádný nebyl tak bizarní jako Tillův. Cit pro kostýmy kapely je patrný v jejich videoklipech i na živých vystoupeních. Ve videoklipu ke skladbě "Keine Lust" jsou všichni členové kromě Lorenze oblečeni do tlustých obleků a ve videoklipu k písni "Amerika" mají všichni členové kapely na sobě skafandry.
Od turné Mutter Tour v roce 2001 Rammstein spolupracovali se scénografem Royem Bennettem, který kapele pomáhal s vývojem vzhledu pódií. Během turné Ahoi Tour v letech 2004/2005 začala kapela používat dvouúrovňové pódium, kdy polovina kapely hrála na spodní úrovni a druhá polovina na horní úrovni. Na tomto turné se horní úroveň zvedala přes 2 metry nad podlahu pódia a měla oválný vstup těsně pod bicími. Na obou stranách horní úrovně byl speciální výtah, který umožňoval členům kapely přístup na obě úrovně pódia.
Při Liebe ist für alle da Tour v roce 2009 měla nová etapa ještě dvouúrovňovou konstrukci. Tentokrát však měla horní úroveň jen asi poloviční výšku než na předchozím turné. Vstup na jeviště byl možný po hydraulické rampě uprostřed podlahy jeviště. Na obou koncích horní úrovně byly umístěny schody, aby bylo možné se dostat na obě úrovně. Součástí tohoto turné bylo nejen rozsáhlé použití pyrotechniky, ale také masivní světelná show, například logo kapely rozsvícené jako velké lampy na čtyřech obrovských skládacích věžích, které tvořily industriální pozadí scény a byly schopné různých světelných efektů.
Během koncertů v aréně v rámci turné Made in Germany 1995-2011 bylo pódium mírně upraveno a přibyly nové kulisy, například velký průmyslový ventilátor, a také nové kulisy. Nejvýraznějším doplňkem bylo dlouhé pódium, které spojovalo hlavní scénu s menším pódiem uprostřed hlediště. Během festivalové části turné v roce 2013 byly most a menší pódium vynechány. Pro festivalové turné v roce 2016 kapela zachovala samotné pódium z větší části beze změn, nechala však kompletně vyměnit celou světelnou aparaturu. Podle Kruspeho mají výstřelky na pódiu upoutat pozornost lidí a zároveň bavit; motto Rammstein podle Schneidera zní: „Dělej si svoje a přeháněj to.“
Kruspe v červenci 1999 o divadelní show řekl: „Musíte pochopit, že 99 procent lidí nerozumí textům, takže musíte vymyslet něco, co udrží dramatičnost představení. Musíme něco udělat. Máme rádi show, rádi si hrajeme s ohněm. Máme smysl pro humor. Smějeme se tomu, bavíme se..., ale nejsme Spinal Tap. Hudbu a texty bereme vážně. Je to kombinace humoru, divadla a naší východoněmecké kultury, víte?“
Výstřelky kapely často vyvolaly kontroverzi. Během turné American Family Values Tour 1998, na kterém vystoupili po boku takových interpretů, jako jsou rapper Ice Cube nebo kapely Korn a Limp Bizkit, byla skupina zatčena za veřejné pohoršování. V jednom z nechvalně známých momentů se Lindemann během jejich vystoupení s písní "Bück dich" ve Worcesteru ve státě Massachusetts věnoval simulované sodomii s Lorenzem. Následně byli zatčeni, dostali pokutu 25 dolarů a strávili jednu noc ve vězení. Členové skupiny se díky svému chování pravidelně setkávají s odsouzením ze strany bojovníků za morálku. Till a Flake si svým pódiovým vystupováním vysloužili v červnu 1999 další noc ve vězení poté, co na koncertě ve Worcesteru ve státě Massachusetts použili umělý penis vystřelující tekutinu.
Doma v Německu skupina opakovaně čelila obvinění ze sympatií k fašismu kvůli temným a někdy až militaristickým obrazům ve svých videoklipech a na koncertech, včetně použití úryvků z filmu Olympia od Leni Riefenstahlové ve videoklipu k písni "Stripped" od Depeche Mode. Německá MTV prostudovala texty písní, hovořila s kapelou a vystoupila s názorem, že Rammstein jsou apolitičtí; Peter Ruppert, tehdejší šéf hudebního programování MTV Germany, prohlásil, že kapela není nijak spojena s žádnými pravicovými aktivitami.
Videoklip k písni "Deutschland", vydaný v roce 2019, vyvolal další bouři, neboť v něm černošská německá herečka Ruby Commeyová vystupuje jako Germania, což bylo popsáno jako vypočítavá urážka německých nacionalistů. Klip také zobrazuje členy kapely jako katy z nacistických koncentračních táborů i jako židovské vězně, což vyvolalo stížnosti skupin přeživších holocaust; jiní však video a text písně, který byl interpretován jako vyjádření vztahu lásky a nenávisti k Německu, obhajovali.
Rammstein byli také zmiňováni v souvislosti s masakrem na střední škole Columbine v roce 1999, kdy byla odhalena fotografie Erica Harrise, který měl v jedenácté třídě na sobě tričko s Rammstein. Nebyl však nalezen žádný důkaz, který by kapelu a masakr spojoval. V reakci na střelbu vydala skupina prohlášení: „Členové skupiny vyjadřují soustrast a soucit všem, které zasáhly nedávné tragické události v Denveru. Chtějí jasně říci, že nemají žádný textový obsah ani politické přesvědčení, které by mohlo takové chování ovlivnit. Kromě toho mají členové skupiny Rammstein vlastní děti, kterým se neustále snaží vštěpovat zdravé a nenásilné hodnoty.“
Shodou okolností byl 10. září 2001 vydán singl a videoklip k písni "Ich will" (Chci), který zobrazuje kapelu jako bankovní lupiče, kteří chtějí předat poselství a za své činy dostávají cenu Goldene Kamera (Zlatá kamera), německou verzi ceny Emmy. Ve Spojených státech byl videoklip odvysílán až pozdě v noci po útocích z 11. září 2001, ačkoli mnozí představitelé médií a politici požadovali, aby byl klip z vysílání zcela stažen.
Po skončení beslanské školní krize s rukojmími v Rusku v září 2004 ruské úřady prohlásily, že teroristé během obléhání poslouchali na osobních stereofonních přístrojích německou hardrockovou skupinu Rammstein, aby se udrželi v napětí a nažhavení. Toto tvrzení ale nebylo nezávisle potvrzeno. Till Lindenamm se k této záležitosti vyjádřili takto: „Pokud jsou v lidech radikální pocity, může je probudit cokoli - obraz, fotka, cokoli. Je to jen náhoda, že to náhodou byla naše hudba. Důležité je přemýšlet o tom, co způsobilo jejich rozhodnutí, jak se z nich stala zvířata, ne jejich hudební vkus. Vždycky, když se něco takového stane, je to jako 'Dobře, obviňme umělce'. Taková blbost.“
Pekka-Eric Auvinen, pachatel střelby ve škole v Jokele v listopadu 2007, také zařadil Rammstein mezi své oblíbené kapely. Poznamenal však, že za jeho rozhodnutí nemůže mimo jiné hudba. Elliot Rodger, pachatel vražd v Isla Vista v květnu 2014, byl podle svých záznamů na YouTube rovněž fanouškem skupiny Rammstein, ale přestože ve svém manifestu napsal, že se chce stát diktátorem a potrestat všechny lidi, kteří ho odmítají, nebyla nalezena žádná přímá souvislost mezi hudbou kapely a vražedným řáděním. Policie v Santa Barbaře později potvrdila, že Rodgerovou hlavní motivací bylo sexuální a společenské odmítnutí. Pachatel útoku na školu v Trollhättanu, Anton Lundin Pettersson, použil na své stránce na Facebooku upravenou verzi loga kapely ke které přidal orlici nacistického Německa.
V říjnu 2004 vyvolal v Německu pobouření videoklip k písni "Mein Teil" (Moje část). Ukazuje temně komický pohled na kauzu kanibalismu Armina Meiwese, ve kterém Schneider převlečený za ženu drží na vodítku ostatních pět členů kapely. Tato kontroverze ale nijak nezabránila tomu, aby se singl dostal na druhé místo německé hitparády. Meiwes (který byl v roce 2004 odsouzen za neúmyslné zabití, v roce 2006 pak znovu souzen a shledán vinným z vraždy) podal v lednu 2006 na kapelu žalobu za porušení práv k příběhu. Samotná kapela se na svou image dívá s nadhledem. Christian 'Flake' Lorenz to komentoval slovy: „Jsme rádi, že se pohybujeme na okraji špatného vkusu. Ta kontroverze je zábavná, jako krádež zakázaného ovoce. Ale slouží to svému účelu. Máme rádi, když se publikum s naší hudbou popasuje, a lidé se stalnou vnímavějšími.“
5. listopadu 2009 bylo šesté studiové album Liebe ist für alle da zařazeno na seznam Spolkového úřadu pro média škodlivá mládeži (Bundesprüfstelle für jugendgefährdende Medien, BPjM), čímž bylo v Německu zakázáno zpřístupňovat toto album nezletilým nebo ho vystavovat na místech, kde ho mohou vidět nezletilé osoby a fakticky zakázán jeho prodej. Podle oficiálního vyjádření BPjM zavdalo příčinu k pohoršení vyobrazení kytaristy Richarda Kruspeho, který drží ženu oblečenou pouze v masce a zvedá ruku, aby ji udeřil do zad, stejně jako text písně "Ich tu dir weh" (což znamená 'Ubližuju ti'), který údajně propagoval nebezpečné techniky BDSM. Dál vzal poradní sbor v úvahu údajnou propagaci nechráněného pohlavního styku v textu písně "Pussy".
Kapela, stejně jako několik zástupců německého tisku, reagovala na toto rozhodnutí s údivem. Klávesista Christian Lorenz vyjádřil překvapení nad provinčním smyslem pro umění poradního sboru a vyjádřil politování nad jejich zjevnou neschopností rozpoznat ironii. K 31. květnu 2010 rozhodl správní soud v Kolíně nad Rýnem o pozastavení zařazení na Index a německé oddělení záznam z Indexu vymazalo 1. června. Dne 9. června skupina oznámila, že v jejím obchodě je k dispozici původní verze alba a že v Německu bude brzy vydán singl "Ich tu dir weh". V říjnu 2011 bylo album posouzeno jako nepoškozující nezletilé a vymazáno z Indexu. V roce 2016 podala skupina žalobu na německý stát, v níž požadovala 66 000 eur jako náhradu škody, která údajně vznikla v důsledku indexace, především zničení nebo zadržení 85 000 kopií alba, které by se podle skupiny jinak prodaly.
Zatím nejhorší obvinění přišlo v květnu 2023, kdy jistá žena tvrdila, že během koncertu skupiny v Litvě jí byla do pití přidán droga a byla vybrána na aftershow party, během níž byla zavedena do malé místnosti pod pódiem k hlavnímu zpěvákovi Tillu Lindemannovi. Poté, co se ukázala jako nezpůsobilá pro sex, Lindemann prý reagoval rozzlobeně a odešel. Zdůraznila sice, že nikdy nebyla napadena, ale domnívala se, že existuje organizovaný systém náboru dívek. Ačkoli vilniuská prokuratura nenašla žádné důkazy o zdrogování, její příběh posílil praktiky kapely 'Row Zero', kdy byly na sociálních sítích castingovou ředitelkou Alenou Makeevovou předem vybírány mladé ženy, aby stály v exkluzivní oblasti nejblíže k pódiu nazvané Row Zero a účastnily se večírků před vystoupením a po vystoupení, během nichž je Lindemann žádal o sex. Další tvrzení proti Lindemannovi vyvolala vyšetřování německé policie kvůli sexuálním deliktům a distribuci omamných látek. V reakci na to skupina popřela veškerá tvrzení o nezákonném chování, propustila Makeevovou a zastavila afterparties Row Zero.
Vydavatelství Universal v souvislosti s tímto obviněním oznámilo, že pozastavuje veškeré propagační aktivity skupiny Rammsteina důvěrně požádalo německou asociaci hudebního průmyslu BVMI, aby nezařazovala reedici alba Sehnsucht k 25. výročí do oficiálních žebříčků prodejnosti bez ohledu na jeho skutečné prodejní výsledky (tuto žádost prý schválila sama kapela). Společné podnikání s kapelou zastavily i různé další společnosti včetně Kiepenheuer & Witsch a Rossmann. Dne 29. srpna německé státní zastupitelství oznámilo, že případ odložilo s tím, že vyšetřování neodhalilo žádné důkazy o trestném činu.
Na počátku své existence byli Rammstein kvůli svým obrazům v německých médiích obviňováni z neonacistické orientace. Kapela proto v roce 2001 vydala píseň "Links 2-3-4" (Links je německý výraz pro 'levici'), aby veřejnosti potvrdila, že se pohybuje na levé straně politického spektra. V rozhovoru pro časopis Rolling Stone Germany v roce 2011 Lindemann na otázku ohledně obvinění z nacismu uvedl: „Pocházíme z Východu a vyrostli jsme jako socialisté. Dřív jsme byli buď pankáči, nebo gotici - nesnášíme nacisty! A pak se najednou objeví takové za vlasy přitažené obvinění. Dnes děláme úplně to samé, ale nikoho v Americe nebo v Mexiku by ani nenapadlo s něčím takovým přijít. To se děje jen v Německu. Naše odpověď na tuto nevraživost zněla 'Links 2-3-4', a tím jsme dali jasně najevo, kde politicky stojíme.“
Název písně odkazuje na refrén písně německé komunistické strany Einheitsfrontlied, kterou napsal Bertholt Brecht: „Drum links, zwei, drei! Drum links, zwei, drei! / Wo dein Platz, Genosse ist! / Reih dich ein, in die Arbeitereinheitsfront / Weil du auch ein Arbeiter bist.“ (Pak doleva, dva, tři! Pak doleva, dva, tři! / Tady je místo, soudruhu, pro tebe! / Tak se přidej k Dělnické jednotné frontě / Vždyť i ty jsi dělník!).
Kapela také napsala píseň "Amerika" jako kritiku celosvětového kulturního a politického imperialismu Spojených států. Jill E. Twark a Axel Hildebrandt ve své knize Envisioning Social Justice in Contemporary German Culture zjistili, že text písně a většina obrazů z videoklipu směřují ke kritice amerického kulturního imperialismu, politické propagandy a samozvané role globální policie. Píseň také kriticky reaguje na americkou invazi do Iráku v roce 2003. Zjistili také, že další jejich píseň, která je kritická vůči Spojeným státům, je "Mein Land", o níž se domnívají, že kritizuje americký rasismus a nacionalismus.
Během východoevropské části svého turné Europe Stadium Tour kapela několikrát vyjádřila podporu LGBT komunitě. Na koncertě v polském Chorzówě 24. července 2019 bubeník Christoph Schneider surfoval v davu na gumovém člunu a držel duhovou vlajku. Na koncertě v Moskvě o pět dní později se kytaristé Kruspe a Landers na pódiu políbili, zatímco na koncertě v Petrohradě 2. srpna se objali. Podpora práv homosexuálů ze strany kapely se setkala s kritikou některých ruských politiků. Vitalij Milonov, poslanec Státní dumy, označil kapelu za idioty a prohlásil: „Pokud si myslí, že je možné chovat se takovým způsobem, měli by si také uvědomit, že je možné držet tento odpad dál od nás.“
