| Původ: | Berlín, Německo |
| Aktivní roky: | 1994-současnost |
| Styl: | Neue Deutsche Härte, industrial metal |
| Vydavatelé: | Universal, Motor, Slash |
| Web: | oficiální stránky |
| Podrobnosti: | Rammstein - Wikipedia |
RAMMSTEIN (doslova 'beranidlo') je německá Neue Deutsche Härte kapela, která vznikla v Berlíně v roce 1994 ve složení zpěvák Till Lindemann, kytarista Richard Kruspe, rytmický kytarista Paul Landers, baskytarista Oliver Riedel, bubeník Christoph Schneider a klávesista Christian 'Flake' Lorenz, jež zůstalo po celou dobu její existence neměnné, stejně jako přístup ke skládání písní, který spočívá v tom, že Lindemann píše a zpívá texty na instrumentální skladby, které zbytek kapely složil předem. Před jejich vznikem byli někteří členové spojeni s punkrockovými kapelami FEELING B a FIRST ARSCH.
Po vítězství v místní soutěži mohli RAMMSTEIN nahrát demosnímky a poslat je různým nahrávacím společnostem, až nakonec podepsali smlouvu s Motor Music a ve spolupráci s producentem Jacobem Hellnerem vydali v roce 1995 debutové album Herzeleid. Ačkoli se zpočátku prodávalo špatně, kapela si získala popularitu díky živým vystoupením a album nakonec dotlačila na šesté místo hitparády v Německu. Druhé LP Sehnsucht vyšlo v roce 1997 a debutovalo už v Německu na prvním místě, což vedlo k téměř čtyřletému celosvětovému turné, z něhož vzešly úspěšné singly "Engel" a "Du hast" a živé album Live aus Berlin (1999). Po turné RAMMSTEIN podepsali smlouvu s velkým vydavatelstvím Universal Music a v roce 2001 vydali desku Mutter, z kteréh vzešlo šest singlů, které se umístily v hitparádách v zemích celé Evropy. V roce 2004 vydali další album Reise, Reise z něhož se další dva singly dostaly na 2. místo v Německu.
V roce 2005 vyšlo kapele páté LP Rosenrot, jehož singl "Benzin" se v Německu umístil na šestém místě. V roce 2009 vydala skupina šesté album Liebe ist für alle da, jehož hlavní singl "Pussy" se stal jejím prvním hitem v Německu, přestože měl kontroverzní videoklip s hardcore pornografií. Poté kapela zahájila nahrávací pauzu a několik let jen koncertovala, přičemž vydala sbírku největších hitů Made in Germany a živá alba Rammstein in Amerika a Paris. Po deseti letech bez nové hudby se RAMMSTEIN vrátili v roce 2019 s písní "Deutschland", která se stala jejich druhým hitem č.1 v Německu. Jejich nepojmenované sedmé studiové LP vyšlo v květnu toho roku a dostalo se na první místo ve 14 zemích. Během výluky způsobené 'COVID-19' kapela spontánně napsala a nahrála svůj osmý studiový počin Zeit, který vyšel v dubnu 2022.
RAMMSTEIN jsou jednou z prvních kapel žánru Neue Deutsche Härte, jejich debut vedl hudební tisk k zavedení tohoto termínu a jejich hudební styl byl obecně pozitivně přijat hudebními kritiky. Komerčně je skupina velmi úspěšná, získala mnoho zlatých a platinových certifikátů v zemích po celém světě. K nárůstu popularity přispěla především jejich velkolepá živá vystoupení s bohatým využitím pyrotechniky. Navzdory úspěchu ale byli vystaveni mnohým kontroverzím, přičemž byla kritizována její celková image; například kvůli písni "Ich tu dir weh" muselo být album Liebe ist für alle da v Německu znovu vydáno bez jmenované písně kvůli její výrazně sexuální lyrice.
Osudy všech členů Rammstein se proplétaly už od druhé poloviny osmdesátých let, kdy byli součástí východoněmecké punkové scény, která měla výrazný vliv na jejich vnímání hudby. Jednou ze zvláštností této scény bylo také to, že každý z muzikantů většinou hrával v několika různých uskupeních a jiný byl i jejich přístup. Jak se jednou vyjádřil kytarista Richard Kruspe, na rozdíl od Západu nebyl na Východě hlavní komerční úspěch, šlo především o provokaci a hudba byla používána jako zbraň a způsob, jak se vyrovnat s okolní společností. Po pádu Berlínské zdi se muzikantům sice otevřel 'svobodný svět', ale v jejich rozhovorech občas probleskl i nostalgický smutek po bývalé NDR a jejich pohled na kulturu zůstal jiný, což jim ovšem nebránilo v tom, aby toho obratně komerčně využili.
Kořeny party Rammstein leží v aktivitách bývalého talentovaného zápasníka Richarda Kruspeho, který hrál ve východoněmeckém Schwerinu na kytaru v Lindemanově sestavě First Arsch, což by se dalo volně přeložit jako "První prdel" nebo "První zadek" (jinak to byla zkomolená zkratka "Erste Autonome Randalierer Schwerins – První autonomní výtržníci Schwerinu"). Na podzim 1989 utekl Kruspe přes Československo, Maďarsko a Rakousko do Západního Berlína a založil tam formaci Orgasm Death Gimmick. V té době byl silně ovlivněn americkou hudbou, zejména hardrockovou kapelou KISS. Na západě se ale příliš necítil a po pádu Berlínské zdi se vrátil domů do Schwerinu, kde Till Lindemann už sice nepracoval jako košíkář, ale stále hrál na bicí v uskupení First Arsch.
V té době bydlel Kruspe s basákem Oliverem 'Ollie' Riedelem z The Inchtabokatables a Christophem Schneiderem, bubeníkem skupin Feeling B a Die Firma (jméno používané v NDR jako pseudonym pro Státní bezpečnost – Stasi). V Die Firma Kruspe nahradil kytaristu Paula Landersa, který partu právě opustil, aby se soustředil pouze na hraní ve slavné sestavě Feeling B.
V roce 1992 podnikl Kruspe s Tillem Lindemannem a Oliverem Riedelem svou první cestu do Spojených států. Tady si brzy uvědomil, že nechce dělat americkou hudbu, začal se soustředit na vytvoření jedinečného německého zvuku a v roce 1993 rozjel společně s Riedelem a Schneiderem nový projekt. Protože zjistil, že je obtížné psát hudbu i texty, přesvědčil Kruspe Lindemanna, který příležitostně zpíval, aby se k nově vznikající sestavě připojil jako zpěvák.
Formace koexistovala s předchozími projekty členů asi rok a půl a poté, co se v roce 1993 skupina Feeling B rozpadla, investovali muzikanti peníze z koncertů rozpadlého uskupení do svého nového projektu. Své první písně pak nahrávali v budově, kde squatoval bývalý frontman Feeling B Aljoscha Rompe.
V roce 1994 se v Berlíně konala soutěž pro amatérské party, jejíž vítěz měl kromě účasti na městském festivalu Metrobeat získat také přístup do profesionálního nahrávacího studia a natočit a vydat singl v nákladu 1000 kusů. Kruspe, Riedel, Schneider a Lindemann, kteří v té době využívali sklepní zkušebnu v berlínském obvodě Prenzlauer Berg, se do soutěže přihlásili a vyhráli ji se čtyřstopou demokazetou s demo verzemi skladeb z pozdějšího debutu Herzeleid, které byly napsány v angličtině. To vzbudilo pozornost Paula Landersa, který se po vyslechnutí jejich dema chtěl do projektu také zapojit. A aby Rammstein rozšířili svůj zvuk, pokusili se získat také klávesáka Christiana 'Flake' Lorenze, který hrával s Landersem ve skupině Feeling B. Ačkoli Lorenz zpočátku váhal, nakonec souhlasil, že se ke kapele připojí.
Do té doby se formace jmenovala Tempelprayers. Název Rammstein pochází z raného nápadu Schneidera, Flakea a Paula. Říkali si Rammstein-Flugschau (Letecká přehlídka v Rammsteinu) podle jedné ze svých prvních skladeb "Ramstein", která vznikla po katastrofě na letecké show na americké letecké základně v Ramsteinu v roce 1988. Tento název měli napsaný uvnitř svého Roburu již během působení ve skupině Feeling B. (kytarista Paul Landers později uvedl, že napsání názvu Rammstein s písmenem 'm' navíc byla obyčejná pravopisná chyba).
Poté, co se sestava stala populární, popřeli její členové souvislost s katastrofou na letecké přehlídce a uvedli, že jejich název byl inspirován obřími zarážkami na starých branách, které se nazývají "Rammsteine". Díky přidanému písmenu 'm' v názvu může být název překládán jako 'beranidlo'. Podle party o nich lidé začali mluvit jako o skupině s "písní Ramstein" a později prostě jako o sestavě Rammstein. Než se ale uskupení shodlo na názvu Rammstein, mělo v záloze i jiná jména: Milch (mléko), Erde (země) nebo Mutter (matka).
Rammstein později podepsali smlouvu s vydavatelstvím Motor Music a v březnu 1995 začali s producentem Jacobem Hellnerem nahrávat své první studiové dílo Herzeleid. Práce nebyly bez komplikací, ale nakonec se vyplatily – album, kterému v srpnu předcházel singl "Du riechst so gut", vyšlo 24. září 1995 a během čtyř týdnů se dostalo do německé albové hitparády, kde vydrželo s přestávkami 102 týdnů.
V říjnu si nově vzniklá sestava získala početné příznivce, když předskakovala na 15 koncertech po celém Německu známému německému dark wave uskupení Project Pitchfork. V listopadu téhož roku hráli na dvou vystoupeních Clawfinger ve Varšavě a Praze. V prosinci absolvovali 17 koncertů po Německu, čímž dále rozšířili fanouškovskou základnu, zvýšili popularitu a upevnili svou pozici jako spolehlivý koncertní subjekt. Na začátku roku 1996 je podpořil druhý singl a videoklip "Seemann". Tuto skladbu později převzala finská cello-metalová formace Apocalyptica, která ji společně s hostující Ninou Hagen zařadila na album Reflections a vydala jako singl 6. října 2003.
Název Herzeleid znamená v překladu "zlomené srdce" a odráží osobní problémy, kterými si v době přípravy alba procházel každý člen party, zejména Kruspe a zpěvák Till Lindemann, kteří se rozcházeli se svými přítelkyněmi. Původní obal zobrazoval členy formace s obnaženou hrudí ve stylu, který v očích některých kritiků připomínal Strength Through Joy (Síla skrze radost) a obviňoval band ze snahy prodat se jako "kluci z plakátu pro nadřazenou rasu". Rammstein to důrazně popřeli a prohlásili, že nechtějí mít nic společného s politikou nebo nadřazeností jakéhokoli druhu. Lorenz, kterého toto tvrzení rozčílilo, poznamenal, že se jedná pouze o fotografii, a tak by měla být chápána. Album Herzeleid poté dostalo v Severní Americe jiný obal, který se skládal z tváří členů sestavy z vnitřní strany původního bookletu, umístěných vedle sebe. První logo skupiny, které vytvořil Dirk Rudolph, také používá tenčí znak 'T', než jaký je použit později.
27. března 1996 vystoupili Rammstein v pořadu MTV Hanging Out v Londýně, což bylo jejich první vystoupení ve Velké Británii, které zahájilo jejich cestu za dobytím světové scény. Jejich popularita mimo Německo také výrazně vzrostla, když si frontman Nine Inch Nails Trent Reznor vybral jejich dvě písně ("Heirate mich" a "Rammstein") během své práce hudebního režiséra na filmu Davida Lynche Lost Highway z roku 1997. Soundtrack k filmu byl vydán v USA koncem roku 1996 a později v celé Evropě v dubnu 1997.
V polovině roku 1996 odehráli Rammstein nejdříve jedno vlastní turné v malých vyprodaných sálech a na podzim pokračovali v turné po Německu, Rakousku a Švýcarsku. 27. září odehráli výroční koncert nazvaný '100 let Rammstein'. Mezi hosty koncertu byli známí hudebníci Moby, Bobo a Berlin Session Orchestra, o světelnou show se postaral berlínský režisér Gert Hof.
Další studiová nahrávka Sehnsucht začali Rammstein nahrávat v listopadu 1996 v Temple Studios na Maltě a produkoval ji opět Jacob Hellner. "Engel", první singl z alba, byl vydán 1. dubna 1997 a 23. května dosáhl v Německu zlatého statusu. To podnítilo vydání fanouškovské edice singlu nazvané "Engel - Fan Edition", která obsahovala dvě dříve nevydané skladby "Feuerräder" a "Wilder Wein". Druhým singlem z desky byla píseň "Du hast", která se v srpnu 1997 dostala do německé singlové hitparády na 5. místo.
V létě Rammstein pokračovali v koncertování, zatímco Sehnsucht, které vyšlo 22. srpna 1997, se po dvou týdnech v německé hitparádě dostalo na první příčku. Současně se do první dvacítky probojoval i debut Herzeleid a oba singly z Sehnsucht. V září a říjnu Rammstein pokračovali ve vyprodaných vystoupeních po celé Evropě a 5. prosince 1997 vyrazili na své první turné po Spojených státech jako předskokani KMFDM. V červenci 1998 vydala formace coververzi písně "Stripped", původně z roku 1986 od Depeche Mode; byla zařazena na tributní kompilaci For the Masses a zaznamenala mírný úspěch v Německu a Rakousku.
Ve dnech 22. –23. srpna 1998 vystoupili Rammstein v berlínském Wuhlheide před více než 17 000 fanoušky, což bylo do té doby největší vystoupení party. Jako předkapely se objevili Danzig, Nina Hagen, Joachim Witt a mexicko-španělská zpěvačka Olvido Gara Jova, známá jako Alaska. Koncert byl profesionálně natočen pro připravované koncertní DVD Live aus Berlin. V září a říjnu pak kapela vyrazila na další turné s Korn, Ice Cube, Orgy a Limp Bizkit pod názvem Family Values Tour. Popularita Rammstein v USA rostla, 2. listopadu tam album Sehnsucht získalo zlatou desku. Sestava byla navíc nominována na MTV European Music Awards v kategorii Best Rock Act, kde 12. listopadu 1998 živě zahrála skladbu "Du hast".
Další úspěch zaznamenali i v roce 1999, kdy byli v únoru nominováni na 41. ročník cen Grammy v kategorii Nejlepší metalový výkon. Rok po natočení koncertu 30. srpna 1999 vyšlo na CD koncertní Live aus Berlin a byla k dispozici i limitovaná edice na dvou discích. Dva týdny po vydání se koncertní nahrávka umístila na druhém místě německé albové hitparády. Dne 13. září a 26. listopadu 1999 byly vydány video a DVD verze koncertu. Popularita skákala ještě výš, když byla skladba "Du hast" zařazena na soundtrack k filmu The Matrix: Music from the Motion Picture.
Průlomové třetí dílo Mutter bylo nahráno v květnu a červnu 2000 v jižní Francii a v říjnu téhož roku smícháno ve Stockholmu. Během prosince 2000 pak Rammstein vydali jako upoutávku na nové studiové počiny MP3 verzi skladby "Links 2-3-4". Následující rok 2001 byl pro sestavu nabitý, protože museli v lednu a únoru dokončit turné Sehnsucht Tour, odehrát festival Big Day Out v Austrálii a na Novém Zélandu a několik koncertů v Japonsku.
V lednu je také čekalo natáčení videoklipu k nadcházejícímu singlu "Sonne"; vznikal v Postupimi v Babelsberger Filmstudios od 13. do 15. ledna 2001 a byl zveřejněn 29. ledna téhož roku. Samotný singl k písni "Sonne" vyšel v Evropě 12. února 2001 a obsahoval instrumentální verzi skladby, dva remixy od Clawfinger a "Adios" z připravované desky.
Třetí studiová nahrávka Mutter vyšla 2. dubna 2001 u společností Motor a Universal Music. Vydala šest singlů, což je doposud nejvíce ze všech počinů formace Rammstein: "Sonne" (12. 2. 2001), "Links 2 3 4" (14. 5. 2001), "Ich will" (10. 9. 2001), "Mutter" (25. 3. 2002), "Feuer frei!" (14. 10. 2002) a "Mein Herz brennt" (7. 12. 2012). Skladba "Feuer frei!" se objevila v americkém filmu xXx s Vinem Dieslem, kde si kapela zahrála i na začátku snímku. Později byl vydán klip se záběry z filmu.
Zajímavě pojatý byl i obal. Obrázek na obalu je fotografie mrtvého plodu a po otevření bookletu se objevují fotky členů partičky naaranžovaných jako mrtvá těla v laboratorních nádobách. Realizaci tohoto nápadu dostali na starost manželé Geo a Daniel Fuchsovi, specialisté na podobná témata, a příprava byla neobvyklá i pro muzikanty – v ateliéru museli ponořit do obří nádrže plné vody a pózovat hodiny jen s přestávkami na nadechnutí.
Deska byla nečekaně úspěšná, pronikla na první místa většiny evropských hitparád, dočkala se záplavy zlatých a platinových ocenění a mnoha ovací od kritiků. V roce 2005 se umístila na 324. místě v knize časopisu Rock Hard The 500 Greatest Rock & Metal Albums of All Time a v článku z roku 2016 na serveru uDiscover ji Oran O'Beirne označil za jedno z nejdůležitějších současných děl v rámci mnoha subžánrů heavy metalu.
Známý švédský producent a hudebník Peter Tägtgren (Hypocrisy a Pain) v rozhovoru pro Noizr Zine doporučil Mutter jako referenční počin pro začínající producenty: „Myslím, že pokud se nezabýváte death metalem nebo něčím podobným, ale pokud se zajímáte o metal obecně, řekl bych, že třeba »Mutter« od Rammstein je velmi dobrá volba, protože obsahuje mnoho různých prvků, má orchestrální části, těžké kytary, dobrý zvuk bicích – to by mohla být dobrá reference.“
Na jaře 2001 kapela odstartovala další turné po Německu, Rakousku a Švýcarsku, na které navázala v létě návštěvou USA, Kanady a Mexika. V lednu 2002 pak Rammstein na skok přijeli do Prahy, aby se zúčastnili natáčení scény pro výše zmíněný film xXx. Kapela je vidět v úvodní scéně, jak na koncertě hraje "Feuer frei!". Tento song vyšel v Evropě jako první singl z filmu a Rammstein vydali také dva remixy. Kromě toho obsahoval singl i coververze "Du hast" a "Bück dich" od formace Battery. Videoklip sestříhal Rob Cohen a obsahuje část koncertu Rammstein z filmu a záběry samotného snímku.
Během koncertních šňůr na podporu Mutter zavítali Rammstein dvakrát i do Prahy. Poprvé 12. června 2001 na Strahově, kde předskakovali AC/DC, kteří jim bohužel zařízli zvuk, takže kapela nemohla předvést svůj standard a neměla možnost odehrát plný set. 12. listopadu téhož roku v pražské T-Mobile aréně už to byla jiná káva. Předkapelou byli švédští Clawfinger, a bylo v tom hodně symboliky, protože se obě party v Praze po šesti letech opět setkaly na společném pódiu, jen si tentokrát prohodily role 'předskokana' a 'hvězdy'.
Další studiová nahrávka Reise, Reise (což znamená "cesta, putování" nebo jako rozkaz "cestuj, cestuj") vznikla v listopadu a prosinci 2003 ve studiu El Cortijo na jihu Španělska, přičemž mix proběhl v dubnu a květnu 2004 ve studiu Toytown ve švédském Stockholmu. Prvním singlem z této desky byla skladba "Mein Teil", která vyšla 26. července. Videoklip k ní natočili v berlínské aréně v čtvrti Treptow a také na stanici U-Bahn Deutsche Oper na Bismarckstrasse pod režijním vedením Zorana Bihace, který měl na svědomí i video ke skladbě "Links 2 3 4". Druhý singl "Amerika" se točil 6. a 7. srpna 2004 v ruinách bývalé cementárny v Rüdersdorfu u Berlína. Režisérem byl Jörn Heitmann, jenž stál také za klipem "Ich Will". Pro měsíční scény zapůjčili skafandry z Hollywoodu a na vytvoření lunární krajiny bylo použito 240 tun popela. Premiéra videa proběhla 20. srpna, zatímco singl vyšel 13. září.
Reise, Reise spatřilo světlo světa 27. září 2004 a okamžitě se dostalo do top 10 evropských hitparád. Podle žebříčku Billboard byli Rammstein tehdy nejúspěšnějším německojazyčným hudebním uskupením všech dob. V listopadu a části prosince 2004 koncertovali po Německu a 22. listopadu vydali další singl "Ohne dich".
V únoru 2005 se Rammstein vydali na evropské turné, během kterého odehráli 21 koncertů před více než 200 000 fanoušky v deseti zemích. Nicméně právě na tomto turné čelila sestava několika soudním sporům kvůli vážným nehodám způsobeným ohněm, do kterých byli zapleteni i diváci. Po skončení turné, 28. února, vyšel čtvrtý singl z alba "Keine Lust". Od 27. května do 30. července 2005 hráli Rammstein na hudebních festivalech po celé Evropě. Záběry z těchto koncertů jsou k vidění na koncertním DVD Völkerball, vydaném v listopadu 2006.
V srpnu 2005 Rammstein oznámili, že nástupce Reise, Reise ponese název Rosenrot. První singl z této desky, skladba "Benzin", vyšel 5. října, videoklip k ní měl premiéru již 16. září. Album vyšlo celosvětově 28. října a bezprostředně po vydání navázalo na úspěch svého předchůdce, když se umístilo v top 10 hitparád ve 20 zemích. Ještě téhož roku, 16. prosince 2005, vyšel singl s titulní skladbou "Rosenrot". Videoklip k "Mann gegen Mann" byl zveřejněn 6. února 2006, singl vyšel 3. března. Mezitím 19. února byla po sestavě pojmenována planetka – 110393 Rammstein.
17. listopadu vyšlo po osmi letech další koncertní DVD Völkerball, které zachycuje vystoupení Rammstein v Anglii, Francii, Japonsku a Rusku. Speciální edice obsahuje druhé DVD s dokumenty Anaconda in the net od Mathilde Bonnefoy a Making of the album Reise, Reise od kytaristy Paula Landerse. Limitovaná edice je vydána jako velká černobílá fotokniha s fotografiemi Frederica Batiera, který kapelu doprovázel na posledních turné. Tato edice obsahuje dvě DVD a dvě živá alba.
V roce 2006 si Rammstein dopřáli pauzu, aby se v následujícím roce vrátili k práci. Nahrávání další desky trvalo dva roky. V červenci 2009 unikla na internet titulní skladba "Liebe ist für alle da" spolu s propagačními materiály, což vedlo vydavatelství Universal Music k zásahu proti některým fans stránkám. V srpnu 2009 bylo potvrzeno, že nové album bude obsahovat 11 skladeb a dokončilo se míchání ve Stockholmu. 1. září 2009 skupina potvrdila na svých stránkách, že prvním singlem bude "Pussy". Téhož dne The Gauntlet zveřejnil propagační video, které potvrdilo název alba – Liebe ist für alle da.
Videoklip k "Pussy" byl zveřejněn 16. září 2009 ve 20:30 GMT, speciálně pro webovou stránku pro dospělé Visit-x. Video obsahuje pornografické scény, v nichž jako by účinkovali členové kapely, ačkoli skutečné scény byly natočeny dvojníky. Ženy vystupující ve videu jsou německé pornohvězdy. Metal Hammer na svých stránkách zveřejnil upravenou verzi klipu.
8. listopadu 2009 zahájili Rammstein v portugalském Lisabonu první část turné Liebe ist für alle da Tour, během něhož vystoupili i na festivalu Rock AM Ring 2010 (4. –6. června). Byli headlinery několika koncertů po celé Evropě na festivalu Sonisphere, včetně svého vůbec prvního venkovního vystoupení ve Velké Británii v Knebworth Parku, kde hráli den před Iron Maiden.
V neděli 18. července 2010 zahráli před více než 130 000 diváky na Abrahamových pláních v Quebecu, čímž ukončili festival Festival d'été de Québec. Šlo o jejich první koncert v Severní Americe po devíti letech. Poté oznámili, že poslední koncerty turné v roce 2010 odehrají v Americe. Po několika vystoupeních v Jižní Americe se vrátili do USA, kde hráli jediný koncert v Madison Square Garden v New Yorku – jejich první americké vystoupení po více než deseti letech. Vstupenky byly vyprodány během méně než 20 minut.
9. prosince koncertovali v Bell Centre v kanadském Montrealu, i tento koncert byl vyprodán během první hodiny prodeje. Následně se účastnili festivalu Big Day Out 2011 na Novém Zélandu a v Austrálii (21. ledna – 6. února). Na začátku roku 2011 kapela poprvé navštívila Jihoafrickou republiku a odehrála dva vyprodané koncerty v Kapském Městě a Johannesburgu, čímž splnila touhu místních fanoušků vidět je naživo. V únoru pak Rammstein oznámili, že po velkém úspěchu vyprodaného koncertu v Madison Square Garden (11. prosince 2010) se po deseti letech vrátí na turné po Severní Americe.
Během amerického turné zahráli mimo jiné v Izod Center v New Jersey (East Rutherford), v Montreal Bell Centre, v Air Canada Centre v Torontu, v Allstate Arena v Chicagu, v Rexall Place v Edmontonu, v Tacoma Dome v Seattlu, v Oracle Arena v San Franciscu (Oakland), v The Forum v Los Angeles, v Thomas and Mack Center v Las Vegas, v Palacio de los Deportes v Mexico City, v Arena VFG v Guadalajaře a v Auditorio Banamex v Monterrey. Celkem turné čítalo šest koncertů v USA, tři v Kanadě a čtyři v Mexiku. Vstupenky šly do prodeje 25. a 26. února a většina koncertů byla vyprodána, což potvrdilo velký úspěch. Dne 20. dubna 2011 kapela získala cenu Revolver Golden God Award za nejlepší koncertní uskupení, což bylo jejich první ocenění v USA.
2. prosince 2011 vydali Rammstein album největších hitů s názvem Made in Germany 1995-2011, které obsahuje jednu dříve nevydanou skladbu "Mein Land", jejíž videoklip byl natočen 23. května 2011 na Sycamore Beach v Malibu v Kalifornii (byla vydána jako singl 11. listopadu 2011 spolu s další skladbou "Vergiss uns nicht"). Kompilace je k dispozici ve třech různých edicích. Ta standardní obsahuje CD s běžnými písněmi z jejich zpětného katalogu. Speciální edice má navíc CD se skladbami, které byly remixovány různými umělci, například formací Scooter. A konečně super deluxe edice obsahuje dvě dříve zmíněná CD a tři DVD s rozhovory a dokumenty z výroby různých hudebních videoklipů.
Turné na podporu desky začalo v Evropě v listopadu 2011 a trvalo až do května 2012. Součástí byla i severoamerická část, která odstartovala 20. dubna 2012 v Sunrise na Floridě a skončila 25. května 2012 v texaském Houstonu. Navštívila 21 měst v USA a Kanadě. Během prvních dvou částí evropského putování kapelu podporovala švédská industriální formace Deathstars, předskokanem na severoamerickém turné byl DJ Joe Letz ze sestav Combichrist a Emigrate. Bez Tilla Lindemanna odehrála parta 22. března 2012 na předávání cen Echo Awards skladbu "The Beautiful People" společně s Marilyn Mansonem.
Dne 21. září 2012 bylo oznámeno, že Rammstein budou společně s Iron Maiden a Slipknot headlinery festivalu Download 2013, včetně dalších dvanácti festivalových vystoupení v létě 2013, například na Wacken Open Air či Rock Werchter. Koncem listopadu byla také vydána nová kolekce videoklipů s názvem Videos 1995 - 2012, která obsahovala i dva dosud nevydané klipy k písni "Mein Herz Brennt" z alba Mutter, režírované Zoranem Bihacem. První z nich byl zveřejněn 7. prosince 2012 a představoval nově nahranou klavírní verzi skladby. Téhož dne vyšel singl "Mein Herz Brennt", obsahující upravenou verzi originálu a novou píseň "Gib Mir Deine Augen" jako b-stranu. 11. prosince 2012 unikl na internet videoklip k explicitní verzi, ale oficiálně byl vydán až 14. prosince spolu s DVD s videoklipy.
V červenci 2013 kytarista Paul Landers v rozhovoru naznačil, že by Rammstein mohli natočit dokumentární film a živé DVD a že o dalším studiovém počinu začnou přemýšlet nejdříve v roce následujícím. Později potvrdil Richard Kruspe (který v té době pracoval se svou vedlejší formací Emigrate), že kapela připravuje další živé DVD a že si dává od studia pauzu, přičemž by se znovu měla sejít až v roce 2015, aby rozhodla, zda je čas vrátit se do studia. V květnu 2015 Lindemann pro MusikUniverse potvrdil, že Rammstein zahájí předprodukci možného nového alba v září téhož roku a že produkce pravděpodobně potrvá až do roku 2017. Mezitím se s Peterem Tägtgrenem věnoval vedlejšímu projektu Lindemann.
V polovině srpna 2016 kapela oznámila vydání živáku Rammstein in Amerika, obsahujícího záznam koncertu z Madison Square Garden v New Yorku z roku 2010 a dokumentární film sestavený z archivních záběrů z kariéry kapely. Během roku odehráli několik festivalů v Evropě a Severní Americe a v listopadu ohlásili plány na obdobné evropské festivalové turné v roce 2017. Začátkem roku 2017 oznámili vydání dalšího koncertního videa Rammstein: Paris, záznamu vystoupení z března 2012 v Palais Omnisports de Paris-Bercy. Premiéra proběhla 23. března ve vybraných kinech a 19. května 2017 vyšlo celosvětově na DVD, Blu-ray a CD.
V březnu 2017 Richard Kruspe uvedl, že Rammstein mají hotových asi 35 nových písní, i když datum vydání sedmého studiového počinu zůstává otevřené. V květnu kapela opět vyrazila na turné. V té době také vyšlo najevo, že na dalším albu bude spolupracovat Sky van Hoff a 18. června 2018 bylo oznámeno prostřednictvím webu StubHub, že Rammstein na koncertě v mexické Puerto Vallarta zahrají i skladby z připravované desky, jejíž vydání bylo plánováno na konec roku 2018.
28. března 2019 vyšla skladba "Deutschland", první singl ze sedmého, stále nepojmenovaného studiového počinu, kterému koncem dubna následoval druhý singl "Radio". Rammstein také představili obal desky, tvořený jedinou nezapálenou sirkou, která podle fanoušků symbolizuje jejich vášeň k ohni a jednoduchost.
Album opět míchá charakteristický mix stylů Neue Deutsche Härte a industriálního metalu s kontroverzními textovými motivy. Píseň "Zeig dich" kritizuje katolickou církev a vyzývá náboženské představitele, aby přestali schovávat za svého takzvaného Pána. Ve skladbě zaznívá latinsky zpívaný sbor a španělsky laděné prstoklady. "Sex" zase pojednává o sexu jako něčem odpudivém, ale zároveň životodárném, a evokuje Roba Zombieho a Queens of the Stone Age.
"Puppe" je doommetalová skladba, která vypráví o dítěti hrajícím si se svou panenkou v pokoji, zatímco jeho sestra (pravděpodobně nezletilá) se ve vedlejším pokoji živí jako prostitutka. Jak sestra křičí, dítě se rozčiluje natolik, že panence začne okusovat hlavu. Závěrečné verše naznačují, že dítě nakonec vplíží do sestřina pokoje, najde ji ubitou a svého útočníka zabije.
„Was ich liebe“ je ovlivněna skladbou "Closer" od Nine Inch Nails a obsahuje akustickou kytarovou sekci podobnou té ze "Stairway to Heaven" od Led Zeppelin, zatímco "Diamant" je jemná balada popisující krkolomnou cestu mnohotvárnými stádii romantického zoufalství. "Weit weg" s prvky Tangerine Dream a elektronické hudby popisuje muže, který tajně sleduje svlékající se ženu skrze okno. Skladba "Tattoo" hudebně evokuje thrash a heavy metal přelomu 80. a 90. let, jejíž text naráží na identifikaci vězňů v německých koncentračních táborech a zároveň pojednává o tetování jako o moderním trendu. Závěrečná skladba "Hallomann" pojednává o násilníkovi, který naláká dívku do svého auta a později ji utopí.
Album získalo především pozitivní recenze, na stránkách Metacritic mělo průměrnou známku 82/100 na základě 11 recenzí, což znamená 'všeobecné uznání'. Nick Ruskell z Kerrang! o něm napsal: „Je to deska udělaná pečlivě, řemeslně a není na ní nic zbytečné.“ zatímco Kory Grow z Rolling Stone jej shrnul slovy: „Rammstein jsou zdánlivě vyvrcholením předchozích šesti studiových alb, berou si to nejlepší z posledních několika desetiletí a dávají to všechno do jednoho alba, přičemž přihazují několik nečekaných překvapení... ...V některých ohledech Rammstein během své desetileté hibernace dospěli, ale většinou ne. Kapela vzestoupila v nu-metalových devadesátých letech, kdy míchala novovlnné syntezátory s neprůstřelnými heavymetalovými kytarovými riffy a diskotékovými údery bicích.... Postupem času se jejich zvuk stal uhlazenějším a strnulejším (a zprostředkovaně i germánštějším?), ale stále se drželi svých pučistických impulsů. "Deutschland" je jediná textově důsledná píseň na albu - zbytek pendluje mezi vlídností a lecčíms. Ale protože je to všechno v němčině, není úplně jasné, která je která.“
Krátce po vydání se album dostalo na první místo ve čtrnácti různých zemích. V Německu se v prvním týdnu prodalo 260 000 albových ekvivalentů, což z něj učinilo nejvýdělečnější desku v prvním týdnu kapely v 21. století. Následující dva týdny strávilo na druhém místě, než se 14. června vyšplhalo zpět na první příčku. Poté strávilo na 1. místě další dva týdny bez přestávky. Ve Spojených státech se deska umístila na 9. místě žebříčku Billboard 200 a je to první počin souboru, který se v USA dostal do Top 10. Dne 15. dubna 2020 získalo album od Spolkového svazu hudebního průmyslu (Bundesverband Musikindustrie) certifikát 5× Zlato za prodej více než 500 000 kusů.
Koncem května 2019 vydali Rammstein třetí singl a videoklip z desky, tentokrát k písni "Ausländer". Poté kapela vyrazila na turné Stadium Tour na podporu alba. V roce 2020 měli odehrát koncerty v Evropě a Severní Americe, ale byli nuceni je odložit kvůli "pandemii COVID-19". Termíny byly nejprve přeloženy na rok 2021 a v březnu 2021 opět přeloženy na rok 2022.
Během pandemie COVID-19, která kapelu donutila zůstat v úkrytu v Německu, se muzikanti vrátili ke skládání hudby, což Christoph Schneider potvrdil v německém podcastu. V září 2020 bylo oznámeno, že se vrátili do La Fabrique Studios ve Francii, kde nahráli své předešlé nepojmenované sedmé album, aby začali nahrávat nápady pro nový počin. Mezitím, 25. září, v den 25. výročí vydání debutové desky Herzeleid, oznámili prosincové vydání remasterované výroční edice. Ta byla dostupná digitálně i fyzicky, jako CD v digipacku i jako dvojitý barevný vinyl.
V únoru 2021 Flake Lorenz potvrdil, že sestava dokončila nahrávání osmé studiové desky a uvedl, že nahrávání probíhalo neplánovaně, protože karanténa způsobená "pandemií" umožnila méně rozptýlení a více času na tvorbu nových věcí. V říjnu 2021 měla skladba z novinky premiéru na Mezinárodní vesmírné stanici, kde byla zahrána francouzskému astronautovi a fanouškovi formace Thomasi Pesquetovi. Podle skladatele Svena Helbiga, který na desce spolupracoval, bylo vydání odloženo kvůli celosvětové krizi dodavatelského řetězce v letech 2021 – 2023, která ovlivnila fyzické vydání. Richard Kruspe v jednom z rozhovorů potvrdil, že osmé studiové album vyjde v první polovině roku 2022, tedy ještě před plánovaným obnovením turné Stadium Tour, které bylo posunuto na rok 2022.
10. března kapela oznámila vydání svého osmého studiového počinu Zeit, současně s vydáním hlavního singlu, titulní skladby a videoklipu k písni. 25. března 2022 bylo na webových stránkách uskupení oznámeno, že v 11 různých městech po celém světě bylo umístěno 11 "kapslí Zeit" s kódem. Fanoušek, který některou z těchto kapslí našel, měl kód zadat na stránky Rammstein a odhalit tak název jedné z dosud nevydaných skladeb. Zároveň by získal dvě vstupenky na libovolný koncert formace dle vlastního výběru s hrazenou cestou a ubytováním. Začátkem dubna kapela začala vydávat upoutávky na singl "Zick Zack", druhý singl z desky, který byl zveřejněn 7. dubna 2022 spolu s videoklipem.
Samotné album vyšlo 29. dubna 2022 u Universal Music a bylo dostupné jak digitálně, tak fyzicky. Fyzicky se deska dočkala standardního i deluxe CD vydání, obě v digipacku, a také dvojitého vinylu. Den před vydáním proběhla v některých kinech po celém světě poslechová akce. Na obalu jsou zobrazeni členové uskupení, jak scházejí po schodišti spojeném s Trudelturm, památníkem věnovaným leteckému výzkumu v berlínském Adlershofu. Fotografii pro obal pořídil kanadský hudebník Bryan Adams.
Rammstein jsou průkopníky žánru Neue Deutsche Härte, o kterém deník The Guardian napsal: „Rammstein, zdánlivě největší industriální metalová formace na světě, zní jako směs situacionistických hymen Laibachu, electronic body music, Front 242, německých pijáckých písní, opery a riffů podobných T.Rex“.
Server Loudwire poznamenal, že dechberoucí živá vystoupení plná pyrotechniky se stala stejnou součástí identity kapely jako jejich gotický, zkreslením nasycený melodický elektro-metal a IGN uvedl, že formace střídá repetitivní metalové power akordy s atmosférickými tóny a vytváří tak omračující směs metalu a elektroniky. Rammstein byli také popisováni jako gothic metalové uskupení a The Bulletin napsal, že vyluzují symfonický metal, jaký byste čekali od země, která se mezi svými oblíbenými syny pyšní Wagnerem. AllMusic hudbu kapely jednoduše popsal jako směs industriálního hluku, grindových metalových kytar a operního vokálu. Podle PopMatters byli Rammstein omylem zařazeni do nu-metalové módy, která probíhala ve stejné době jako vyšel debut formace.
Rammstein se možná inspirovali kapelami jako slovinský Laibach, známý svými provokativními písněmi, často citujícími politické názory krajní pravice (jejich hudební styl rovněž kombinuje různé žánry), nebo německá rocková parta Oomph!, členové však skutečnou spojitost s Laibachem nevidí — kromě podobnosti ve stylu zpěvu, kterou Flake Lorenz přiznal v rozhovoru pro časopis Viva z roku 1997. V témže rozhovoru Richard Kruspe řekl: „Všichni jsme se snažili, abychom se dostali na scénu. Pro mě je Laibach velmi, velmi intelektuální záležitost. Rammstein jsou pro mě mnohem emotivnější — v začátcích. A s tím intelektem, který Laibach používá, nic nenadělám.“
Na rozdíl od mnoha berlínských uskupení z počátku 90. let nechtěli Rammstein napodobovat americké nebo anglické bandy. Flake Lorenz v jednom rozhovoru řekl: „Styl jsme našli díky tomu, že jsme přesně věděli, co nechceme. A prostě jsme nechtěli dělat americkou funky hudbu nebo punk nebo něco, co neumíme. Uvědomili jsme si, že můžeme dělat jen tuhle muziku, kterou taky hrajeme. A ta je prostě velmi jednoduchá, fádní a monotónní.“ Styl uskupení se každopádně setkal s přízní kritiků, Stephen Thomas Erlewine z AllMusic jej okomentoval jednoduchými slovy: „Jejich směs industriálního hluku, drásavých metalových kytar a operního vokálu je ohromně silná.“ Till Lindemann k tomu v rozhovoru pro rockový časopis Kerrang! poznamenal: „My prostě posouváme hranice. Nemůžeme za to, když se lidem nelíbí, že ty hranice posouváme.“
Téměř všechny písně sestavy jsou v němčině, protože všichni členové uskupení se ve východoněmeckých školách učili jako druhý jazyk ruštinu, nikoliv angličtinu. V roce 2019 k tomu Flake podotkl: „Viděl jsem spoustu východoněmeckých bandů, které zpívaly velmi špatnou angličtinou pro lidi, kteří anglicky nerozuměli — bylo to naprosto hloupé. Ale pokud chcete opravdu sdělit své emoce, musíte mluvit ve své mateřštině.“
Mezi skladby, které výjimečně nahráli zcela nebo částečně v angličtině, patří coververze "Stripped" od Depeche Mode z roku 1986 a anglické provedení písní "Engel", "Du hast" a "Amerika". Původní verze "Amerika", stejně jako "Stirb nicht vor mir (Neumírej dřív než já)" a "Pussy", obsahují také část textu v angličtině. "Moskau" (Moskva) má refrén v ruštině (Till Lindemann má neoficiální píseň "Schtiel", původně od ruské populární heavymetalové formace Aria, kterou zpívá celou v ruštině). "Te quiero puta!" je celá ve španělštině, "Frühling in Paris" má refrén ve francouzštině, "Zeig dich" obsahuje text v latině v podání sboru a "Ausländer" má text v angličtině, francouzštině, španělštině, italštině a ruštině. Oliver Riedel podotkl: „Němčina se k heavy metalové muzice hodí. Francouzština je možná jazykem lásky, ale němčina je jazykem hněvu.“ V rozhovoru pro Ultimate Guitar Till Lindemann na otázku, zda Rammstein někdy vytvoří původní píseň výhradně v angličtině, odpověděl: „Rammstein nikdy nenapíší píseň v angličtině, to je jako chtít po Buddhovi, aby zabil prase.“
Texty jsou zásadním prvkem hudby kapely a utvářejí její vnímání fanoušky i širší veřejností. Kromě věcí, které jsou vnímány jako kontroverzní, Rammstein také často odkazují na klasickou německou literaturu, například na slavné básně Johanna Wolfganga von Goetha Der Erlkönig (1778) a Das Heidenröslein (1771) u písní "Dalajláma" a "Rosenrot". Několik jejich skladeb se zabývá kontroverzními a tabuizovanými tématy, jako je sadomasochismus, homosexualita, intersexualita, incest, pedofilie, nekrofilie, kanibalismus, pyromanie, náboženství či sexuální násilí. Některé jsou rovněž inspirovány, nebo údajně inspirovány skutečnými událostmi. Patří mezi ně "Rammstein" (katastrofa při letecké show v Ramsteinu), "Mein Teil" (případ Armina Meiwese), "Wiener Blut" (kauza Fritzl) a "Donaukinder" (únik kyanidu v Baia Mare v roce 2000). Jejich čtvrtá studiová nahrávka Reise, Reise je volně inspirována havárií letu Japan Air Lines 123. Kapela se v textech občas pouští i do politiky, například "Amerika" kritizuje kulturní a politický imperialismus Spojených států po celém světě. Text písně "Deutschland" obsahuje verše „Deutschland! / Meine Liebe / kann ich dir nicht geben“, které vyjadřují neschopnost kapely mít nezpochybnitelné vlastenecké city.
Od svých začátků jsou Rammstein známí zejména svými živými vystoupeními, při kterých používají pyrotechniku v takovém rozsahu, že fanoušci nakonec vymysleli heslo: „Ostatní kapely hrají, Rammstein hoří!“, což je hříčka s písní "Kings of Metal" od Manowar, která říká: „Ostatní kapely hrají, Manowar zabíjejí.“ Po nehodě v Berlíně 27. září 1996, při níž se zřítily některé hořící dekorativní části pódia, začala kapela využívat k obsluze pyrotechniky profesionály a Lindemann se následně kvalifikoval jako licencovaný pyrotechnik a často tráví celé písně pohlcený plameny, díky čemuž utrpěl několik popálenin na uších, hlavě a rukou.
Také kostýmy kapely jsou známé svou obskurností. Během turné Reise, Reise Tour nosili lederhosen, korzety a vojensky inspirované uniformy s německými ocelovými helmami; během Mutter Tour se skupina držela motivů z obalu alba a na pódium sestoupila z obří dělohy, přičemž měla na sobě pleny. Během koncertu k albu Völkerball Lindemann mimo jiné měnil kostýmy mezi jednotlivými písněmi a ke každé se patřičně oblékal. Například pro píseň "Mein Teil" byl oblečen jako krví nasáklý kuchař, v "Reise, Reise" se oblékl jako námořník. Zbytek kapely nosil každý svůj vlastní preferovaný kostým, ale žádný nebyl tak bizarní jako Tillův. Cit pro kostýmy kapely je patrný v jejich videoklipech i na živých vystoupeních. Ve videoklipu ke skladbě "Keine Lust" jsou všichni členové kromě Lorenze oblečeni do tlustých obleků a ve videoklipu k písni "Amerika" mají všichni členové kapely na sobě skafandry.
Od turné Mutter Tour v roce 2001 Rammstein spolupracovali se scénografem Royem Bennettem, který kapele pomáhal s vývojem vzhledu pódií. Během turné Ahoi Tour v letech 2004/2005 začala kapela používat dvouúrovňové pódium, kdy polovina kapely hrála na spodní úrovni a druhá polovina na horní úrovni. Na tomto turné se horní úroveň zvedala přes 2 metry nad podlahu pódia a měla oválný vstup těsně pod bicími. Na obou stranách horní úrovně byl speciální výtah, který umožňoval členům kapely přístup na obě úrovně pódia.
Při Liebe ist für alle da Tour v roce 2009 měla nová etapa ještě dvouúrovňovou konstrukci. Tentokrát však měla horní úroveň jen asi poloviční výšku než na předchozím turné. Vstup na jeviště byl možný po hydraulické rampě uprostřed podlahy jeviště. Na obou koncích horní úrovně byly umístěny schody, aby bylo možné se dostat na obě úrovně. Součástí tohoto turné bylo nejen rozsáhlé použití pyrotechniky, ale také masivní světelná show, například logo kapely rozsvícené jako velké lampy na čtyřech obrovských skládacích věžích, které tvořily industriální pozadí scény a byly schopné různých světelných efektů.
Během koncertů v aréně v rámci turné Made in Germany 1995 - 2011 bylo pódium mírně upraveno a přibyly nové kulisy, například velký průmyslový ventilátor, a také nové kulisy. Nejvýraznějším doplňkem bylo dlouhé pódium, které spojovalo hlavní scénu s menším pódiem uprostřed hlediště. Během festivalové části turné v roce 2013 byly most a menší pódium vynechány. Pro festivalové turné v roce 2016 kapela zachovala samotné pódium z větší části beze změn, nechala však kompletně vyměnit celou světelnou aparaturu. Podle Kruspeho mají výstřelky na pódiu upoutat pozornost lidí a zároveň bavit; motto Rammstein podle Schneidera zní: „Dělej si svoje a přeháněj to.“
Kruspe v červenci 1999 o divadelní show řekl: „Musíte pochopit, že 99 procent lidí nerozumí textům, takže musíte vymyslet něco, co udrží dramatičnost představení. Musíme něco udělat. Máme rádi show, rádi si hrajeme s ohněm. Máme smysl pro humor. Smějeme se tomu, bavíme se..., ale nejsme Spinal Tap. Hudbu a texty bereme vážně. Je to kombinace humoru, divadla a naší východoněmecké kultury, víte?“
Výstřelky formace často vyvolaly kontroverzi. Během turné American Family Values Tour 1998, na kterém vystoupili po boku takových interpretů jako rapper Ice Cube nebo soubory Korn a Limp Bizkit, byla parta zatčena za veřejné pohoršování. V jednom z nechvalně známých momentů se Lindemann během vystoupení s písní "Bück dich" ve Worcesteru ve státě Massachusetts věnoval simulované sodomii s Lorenzem. Následně byli zatčeni, dostali pokutu 25 dolarů a strávili jednu noc ve vězení. Členové uskupení se díky svému chování pravidelně setkávají s odsouzením ze strany bojovníků za morálku. Till a Flake si svým pódiovým vystupováním vysloužili v červnu 1999 další noc ve vězení poté, co na koncertě použili umělý penis vystřelující tekutinu.
Doma v Německu čelilo uskupení opakovaně obvinění ze sympatií k fašismu kvůli temným a někdy až militaristickým obrazům ve videoklipech a na koncertech, včetně použití úryvků z filmu Olympia od Leni Riefenstahlové ve videu k písni "Stripped" od Depeche Mode. Německá MTV prostudovala texty skladeb, hovořila s členy formace a došla k názoru, že Rammstein jsou apolitičtí. Peter Ruppert, tehdejší šéf hudebního programování MTV Germany, prohlásil, že sestava není nijak spojena s žádnými pravicovými aktivitami.
Videoklip k písni "Deutschland", vydaný v roce 2019, vyvolal další bouři, neboť v něm černošská německá herečka Ruby Commeyová vystupuje jako Germania, což bylo označeno za vypočítavou urážku německých nacionalistů. Klip dále zobrazuje členy bandu jako katy z nacistických koncentračních táborů i jako židovské vězně, což vyvolalo stížnosti přeživších holocaust; jiní však video i text interpretovali jako vyjádření ambivalentního vztahu lásky a nenávisti k Německu.
Rammstein byli zmiňováni i v souvislosti s masakrem na střední škole Columbine v roce 1999, kdy byla odhalena fotografie Erica Harrise v tričku Rammstein. Nebyl však nalezen žádný důkaz, který by kapelu s útokem spojoval. V reakci na střelbu parta vydala prohlášení: „Členové skupiny vyjadřují soustrast a soucit všem, které zasáhly nedávné tragické události v Denveru. Chtějí jasně říci, že nemají žádný textový obsah ani politické přesvědčení, které by mohlo takové chování ovlivnit. Kromě toho mají členové Rammstein vlastní děti, kterým se neustále snaží vštěpovat zdravé a nenásilné hodnoty.“
Shodou okolností byl 10. září 2001 vydán singl a videoklip k písni "Ich will", který zobrazuje band jako bankovní lupiče předávající poselství a za své činy získávající cenu Goldene Kamera – německou obdobu Emmy. V USA byl klip odvysílán až pozdě v noci po útocích z 11. září 2001, ačkoli někteří mediální představitelé a politici volali po jeho úplném stažení z vysílání.
Po skončení beslanské krize s rukojmími v Rusku v září 2004 ruské úřady prohlásily, že teroristé během obléhání poslouchali na osobních stereích německou hardrockovou partu Rammstein, aby se udrželi v napětí. Toto tvrzení ale nebylo nikdy nezávisle potvrzeno. Till Lindemann se k tomu vyjádřil takto: „Pokud jsou v lidech radikální pocity, může je probudit cokoli – obraz, fotka, cokoli. Je to jen náhoda, že to náhodou byla naše hudba. Důležité je přemýšlet o tom, co způsobilo jejich rozhodnutí, jak se z nich stala zvířata, ne jejich hudební vkus. Vždycky, když se něco takového stane, je to jako 'Dobře, obviňme umělce'. Taková blbost.“
Pekka-Eric Auvinen, pachatel střelby ve škole v Jokele v listopadu 2007, také uvedl Rammstein mezi své oblíbené bandy. Poznamenal však, že za jeho činy nemohla mimo jiné ani hudba. Elliot Rodger, pachatel vražd v Isla Vista v roce 2014, byl rovněž fanouškem Rammstein, ale přestože ve svém manifestu psal o diktatuře a trestání lidí, kteří ho odmítali, nebyla nalezena přímá spojitost s hudbou formace. Policie v Santa Barbaře později uvedla, že Rodgerovou hlavní motivací bylo sexuální a společenské odmítnutí. Pachatel útoku na školu v Trollhättanu, Anton Lundin Pettersson, sdílel na svém Facebooku upravené logo Rammstein s nacistickou orlicí.
V říjnu 2004 vyvolal v Německu pobouření videoklip k písni "Mein Teil" (Moje část). Ukazuje temně komický pohled na kauzu kanibalismu Armina Meiwese, ve kterém Schneider převlečený za ženu drží na vodítku ostatních pět členů Rammstein. Tato kontroverze ale nijak nezabránila tomu, aby se singl dostal na druhé místo německé hitparády. Meiwes (který byl v roce 2004 odsouzen za neúmyslné zabití, v roce 2006 pak znovu souzen a shledán vinným z vraždy) podal v lednu 2006 na Rammstein žalobu za porušení práv k příběhu. Samotná formace se na svou image dívá s nadhledem. Christian 'Flake' Lorenz to komentoval slovy: „Jsme rádi, že se pohybujeme na okraji špatného vkusu. Ta kontroverze je zábavná, jako krádež zakázaného ovoce. Ale slouží to svému účelu. Máme rádi, když se publikum s naší hudbou popasuje, a lidé se stalnou vnímavějšími.“
5. listopadu 2009 bylo šesté studiové album Liebe ist für alle da zařazeno na seznam Spolkového úřadu pro média škodlivá mládeži (Bundesprüfstelle für jugendgefährdende Medien, BPjM), čímž bylo v Německu zakázáno zpřístupňovat tuto desku nezletilým nebo ji vystavovat na místech, kde ji mohou vidět nezletilé osoby, a fakticky zakázán její prodej. Podle oficiálního vyjádření BPjM zavdalo příčinu k pohoršení vyobrazení kytaristy Richarda Kruspeho, který drží ženu oblečenou pouze v masce a zvedá ruku, aby ji udeřil do zad, stejně jako text písně "Ich tu dir weh" (což znamená "Ubližuju ti"), který údajně propagoval nebezpečné techniky BDSM. Dále vzal poradní sbor v úvahu údajnou propagaci nechráněného pohlavního styku v textu skladby "Pussy".
Parta, stejně jako několik zástupců německého tisku, reagovala na toto rozhodnutí s údivem. Klávesista Christian Lorenz vyjádřil překvapení nad provinčním smyslem pro umění poradního sboru a politoval jejich zjevnou neschopnost rozpoznat ironii. K 31. květnu 2010 rozhodl správní soud v Kolíně nad Rýnem o pozastavení zařazení na Index a německé oddělení záznam z Indexu vymazalo 1. června. Dne 9. června Rammstein oznámili, že v jejich obchodě je k dispozici původní verze alba a že v Německu bude brzy vydán singl "Ich tu dir weh". V říjnu 2011 byla nahrávka posouzena jako nepoškozující nezletilé a vymazána z Indexu. V roce 2016 podala skupina žalobu na německý stát, v níž požadovala 66 000 eur jako náhradu škody, která údajně vznikla v důsledku indexace, především zničení nebo zadržení 85 000 kopií alba, které by se podle nich jinak prodaly.
Zatím nejvážnější obvinění přišlo v květnu 2023, kdy jistá žena tvrdila, že během koncertu Rammstein v Litvě jí byla do pití přidána droga a byla vybrána na aftershow party, během níž byla zavedena do malé místnosti pod pódiem k hlavnímu zpěvákovi Tillu Lindemannovi. Poté, co se ukázala jako nezpůsobilá pro sex, Lindemann prý reagoval rozzlobeně a odešel. Zdůraznila sice, že nikdy nebyla napadena, ale domnívala se, že existuje organizovaný systém náboru dívek. Ačkoli vilniuská prokuratura nenašla žádné důkazy o zdrogování, její příběh posílil spekulace o praktikách "Row Zero", kdy byly na sociálních sítích castingovou ředitelkou Alenou Makeevovou předem vybírány mladé ženy, aby stály v exkluzivní oblasti nejblíže k pódiu a účastnily se večírků před vystoupením a po vystoupení, během nichž je Lindemann žádal o sex. Další tvrzení proti Lindemannovi vyvolala vyšetřování německé policie kvůli sexuálním deliktům a distribuci omamných látek. V reakci na to formace popřela veškerá tvrzení o nezákonném chování, propustila Makeevovou a zastavila afterparties Row Zero.
Vydavatelství Universal v souvislosti s tímto obviněním oznámilo, že pozastavuje veškeré propagační aktivity Rammstein a důvěrně požádalo německou asociaci hudebního průmyslu BVMI, aby nezařazovala reedici alba Sehnsucht k 25. výročí do oficiálních žebříčků prodejnosti bez ohledu na jeho skutečné prodejní výsledky (tuto žádost prý schválila sama parta). Společné podnikání s nimi zastavily i různé další společnosti, včetně Kiepenheuer & Witsch a Rossmann. Dne 29. srpna německé státní zastupitelství oznámilo, že případ odložilo s tím, že vyšetřování neodhalilo žádné důkazy o trestném činu.
Na počátku své existence byli Rammstein kvůli svým obrazům v německých médiích obviňováni z neonacistické orientace. Skupina proto v roce 2001 vydala píseň "Links 2-3-4" (Links je německý výraz pro 'levici'), aby veřejnosti potvrdilo, že se pohybuje na levé straně politického spektra. V rozhovoru pro časopis Rolling Stone Germany v roce 2011 Lindemann na otázku ohledně obvinění z nacismu uvedl: „Pocházíme z Východu a vyrostli jsme jako socialisté. Dřív jsme byli buď pankáči, nebo gotici - nesnášíme nacisty! A pak se najednou objeví takové za vlasy přitažené obvinění. Dnes děláme úplně to samé, ale nikoho v Americe nebo v Mexiku by ani nenapadlo s něčím takovým přijít. To se děje jen v Německu. Naše odpověď na tuto nevraživost zněla 'Links 2-3-4', a tím jsme dali jasně najevo, kde politicky stojíme.“
Název písně odkazuje na refrén písně německé komunistické strany Einheitsfrontlied, kterou napsal Bertholt Brecht: „Drum links, zwei, drei! Drum links, zwei, drei! / Wo dein Platz, Genosse ist! / Reih dich ein, in die Arbeitereinheitsfront / Weil du auch ein Arbeiter bist - v překladu: Pak doleva, dva, tři! Pak doleva, dva, tři! Tady je místo, soudruhu, pro tebe! Tak se přidej k Dělnické jednotné frontě, vždyť i ty jsi dělník“.
Formace také napsala píseň "Amerika" jako kritiku celosvětového kulturního a politického imperialismu Spojených států. Jill E. Twark a Axel Hildebrandt ve své knize Envisioning Social Justice in Contemporary German Culture zjistili, že text skladby a většina obrazů z videoklipu směřují ke kritice amerického kulturního imperialismu, politické propagandy a samozvané role globální policie. Skladba také kriticky reaguje na americkou invazi do Iráku v roce 2003. Zjistili také, že další jejich píseň, která je kritická vůči Spojeným státům, je "Mein Land", o níž se domnívají, že kritizuje americký rasismus a nacionalismus.
Během východoevropské části svého turné Europe Stadium Tour formace několikrát vyjádřila podporu LGBT komunitě. Na koncertě v polském Chorzówě 24. července 2019 bubeník Christoph Schneider surfoval v davu na gumovém člunu a držel duhovou vlajku. Na koncertě v Moskvě o pět dní později se kytaristé Kruspe a Landers na pódiu políbili, zatímco na koncertě v Petrohradě 2. srpna se objali. Podpora práv homosexuálů ze strany sestavy se setkala s kritikou některých ruských politiků. Vitalij Milonov, poslanec Státní dumy, označil band za idioty a prohlásil: „Pokud si myslí, že je možné chovat se takovým způsobem, měli by si také uvědomit, že je možné držet tento odpad dál od nás.“
