|
| Vydáno | březen 1999 |
|---|---|---|
| Natočeno | 19. - 28. září 1997 | |
| Studio | Studio Shaark, Bzenec | |
| Žánr | Technický thrash/death metal | |
| Délka | 36:49 | |
| Label | nezávisle (1997), Pařát Magazine (2023) | |
| Producent | Scenery |
The Drowning Shadow of Mankind je debutové CD mohelnické skupiny Scenery, které vyšlo nezávisle v roce 1999. O čtvrt století později, 19.4.2023 vyšlo v reedici s názvem The Drowning Shadow Of Mankind ... after 25 years s originálním zvukem a s novým 8-stránkovým bookletem v omezeném nákladu 500 kusů pod 'Pařát Production'.
Historicky byla parta Scenery založena 1. 1. 1994 v Brně Lerrym (kytara) a Martinem (bicí), kteří hned začali hledat další spoluhráče pro naplnění své hudební vize. Po několika personálních změnách se sestava nakonec v roce 1995 ustálila v podobě: Lerry (kytara a zpěv), KeKi (kytara), Mares (basa) a Martin (bicí). V této sestavě byl během týdne natočen v jednom provizorním studiu demosnímek s názvem Scenery 96 (byl vydán na kazetě v počtu 500 kusů), který nabídl kvalitní porci technického extrémního metalu.
V září 1997 se rozehraná parta odebrala do Bzence, aby v profesionálním studiu Shaark začala zpracovávat především materiál z předchozího dema a převedla jej v co nejlepší kvalitě na debutové CD s názvem The Drowning Shadow of Mankind. Osmička skladeb, která na albu nakonec vyšla, je tak vlastně kompletně přepracovaným demem Scenery 96, doplněným o dvě další skladby "Slave To Dreams / Chain Of Dependence" a "Crown Of Thorns".
Skladby na nahrávce se vyznačují poměrně komplikovanou hudbou na pomezí thrash a death metalu, s častými přechody a rytmickými změnami, v duchu podobném kapelám Death, Cynic, Pestilence nebo Atheist. I když v hudbě nechybí výrazné melodické nápady, muzikanti posluchačúm cestu k pochopení jejich hudební vize nijak neusnadňují a hned od prvních not je jasné, že Scenery zvolili svou vlastní, v českých podmínkách poměrně složitou cestu. Jak se dalo čekat, přinesla samozřejmě i nemálo problémů.
Navíc se nadějné formaci nevyhnuly ani personální starosti. Už během nahrávání debutu začalo být bohužel jasné, že z osobních důvodů po dokončení CD odejdou Mares i KeKi. Naštěstí bylo na koho se obrátit a jako basák byl přizván ke spolupráci dlouholetý kamarád Lerryho a bývalý spoluhráč z kapel Senátor a Section Brain Mik, který po dokončení materiálu nastoupil jako nástupce Marese a plnohodnotný člen skupiny.
Kapela si nedala záležet jen na hudbě, důležitým postem se pro ni stal také textař, kterýžto post si vzal na starost dlouholetý přítel a fanda formace František Mikulášek. Hlavnímy lyrickými tématy byly otázky světa jako takového, včetně pohledů na jeho vznik, historii a úvahy o budoucnosti – vše nahlíženo existenčně, sociálně i duchovně.
Album The Drowning Shadow Of Mankind je v recenzích hodnoceno jako velmi kvalitní, muzikantsky vyspělé dílo, které fanoušci většinou přirovnávají k legendárním Death, Atheist a dalším mistrům progresivního death a thrash metalu. Deska nabízí komplexní, technicky náročnou hudbu s progresivními prvky, která ani po letech neztrácí svou sílu a v undergroundu získala kultovní postavení.
Zajímavá a poměrně rozsáhlá recenze na metal-archives, pocházející z roku 2015, ve které 'bayern' ohodnotil nahrávku 94 procenty, si určitě zaslouží připomenutí: „Na konci 90. let začal metal vykazovat známky probuzení ze svého dlouhého, kontraproduktivního spánku a rychle začal dohánět zbytek hudebního světa, přičemž jak staří veteráni, tak nové kapely se snažily kompenzovat roky relativní nečinnosti. Vliv tehdy již neexistujících kapel a mladé nováčky, kteří horlivě čerpali z dostupného dědictví, byl opravdu velký, přičemž mnozí se ani nesnažili to zamaskovat něčím vlastním. Technická směs thrash/death metalu zažila několik více či méně odpustitelných propadáků (vzpomeňte si na »Dying to Live« (1995) od Invocator, »Seasons of Soul« (1995) od No Return a »C.O.L.D.« (1996) od Mercyless), ale také návrat gigantů Sadus, kteří vedli tento subžánr v nadcházejícím období znovuzrození. Pro Stevea DiGiorgia a spol. to měla být nevděčná úloha, protože giganti jako Atheist, Pestilence a Messiah zjevně složili zbraně nadobro, zatímco ostatní, kteří ještě působili (Loudblast, Merciless, polští Dragon), se o hraní technické hudby zajímali čím dál méně.
Malá Česká republika nikdy nebyla nejvýznamnějším místem pro metal, ale zasvěcenější fanoušci by měli znát inteligentní progresivní power/thrash metalovou kapelu Asmodeus, jejíž rozmanité melodické opusy vycházejí víceméně pravidelně od počátku 90. let. Pouze ti nejoddanější metaloví znalci si vzpomenou na další tři jména: Assesor, jejichž debut »Invaze« (1990) byl drsnou, neopracovanou verzí alba »Piece of Time« od Atheist, chytře sestaveným, ale poměrně intenzivním, technickým thrashem/death metalem v jeho nejlepším provedení (kapela se dala znovu dohromady a jejich druhé album »Stvanice« (2012) je dalším vynikajícím příkladem komplexní hybridizace thrash/death metalu); lineárnější a ortodoxnější Crionic a jejich vynikající debut »Different« (1993); a Chirurgia, jedna z nejoriginálnějších a nejprogresivnějších kapel desetiletí, jejichž debut »The Last Door« (1993) je jedním z nejlepších progresivních thrash/death metalových alb vůbec; jejich druhé album »Deep Silence« (2002) je pestré, eklektické dílo, které rozhodně stojí za poslech.
Přesuňme se tedy do roku 1997, kdy vznikla nejkonzistentnější technická/progresivní metalová kapela z této malé země: Landscape… pardon, Scenery. Kapela neměla nijak oslnivý rodokmen, s výjimkou zpěváka Petra Stejskala, který přišel z kapely Section Brain, která vydala pouze jedno album (»Hospital of Death«, opět z roku 1993; co to byl za rok pro metal, že?!). Jejich skromné životopisy však nebyly překážkou pro to, aby kluci natočili jeden z nejpůsobivějších debutů v oboru a ukázali, jak lze technický a progresivní death/thrash metal kombinovat způsobem, který není o nic horší než u Atheist a Death. Jakmile úvodní skladba "After Life Before Life" začne z ničeho nic tkaním hadovitých riffů ve stylu Coroner, posluchač odloží své každodenní povinnosti a soustředí se na přicházející hudební scenérie. Stejná úvodní skladba v určitém okamžiku divoce thrashuje s hromovým basem v pozadí a krásným tichým závěrem vedeným sólovou kytarou. Celkový přístup je na albu blíže thrash metalu a kapela je mistrem ve spojování tvrdých headbangingových pasáží s komplexními a zvrácenými částmi v každé skladbě. Někdy převládají skvělé melodické riffy ("Why Won’t You Listen to Me?"), jindy progresivní prvky (titulní skladba) ve stylu Death, někde zase technická virtuozita ("My God is Dead"), které posluchače ohromí propojením neuvěřitelně propracovaných riffových vzorců, které spojují Coroner, Deathrow a Realm do jednoho velkého tavícího kotle.
Kapela se pořádně rozjede v bouřlivé skladbě "Slave to Dreams", která v nejlepší tradici Atheist chrlí ocelové riffy v rychlém, hektickém sledu, přičemž sólové kytary opět hrají roli melodického prostředníka. Stín zmíněných amerických mistrů je pravděpodobně ještě větší v závěrečné skladbě "Crown of Thorns", která také dává basistovi šanci plně odhalit svůj talent. Ten se skutečně neztratí ani vedle pana Stevea DiGiorgia, když soupeří s kytaristy o dominanci, přičemž bitvu rozděluje krásná tichá mezihra uprostřed. A to je vše, něco přes půl hodiny vynikajícího muzikantství, další možný odkaz na Atheist, protože ani ti nikdy neměli zájem držet fanoušky přilepené k přehrávači po celé věky.
Technický death metal se nacházel v závažné krizi, co se týče příchodu nových sil, a ačkoli obvyklí podezřelí (Death, Suffocation, Cryptopsy, Gorguts) byli všichni více či méně pravidelně aktivní, téměř žádní mladí nováčci se nepřipojili k slábnoucím legiím tohoto subžánru. Scenery způsobili svou debutovou deskou vlnu oživení v Evropě, ve stejné době, kdy Martyr způsobili podobnou vlnu na druhé straně Atlantiku s nadějnou deskou »Hopeless Hopes«. Na straně thrash metalu to vypadalo o něco lépe, alespoň v Evropě, s příchodem německého alba »The Views Obscured« od Mind-Ashes a »Mindfailure« od dánsko-amerických Unleashed Power (obě vydaná v roce 1997). O rok později udeřili Francouzi Droys s albem »And If…«, následovaní legendárním debutem Necrophagist v roce 1999 a další neznámou, ale naprosto zásadní technickou metalovou kapelou Sore Plexus (Německo), jejíž album »Haptephobic« (1999) bylo dalším dokonalým příkladem velmi technického, progresivního a matematického thrash metalu. Seznam by mohl pokračovat dál a dál…
Scenery tedy v té době odvedli průkopnickou práci, když probudili spícího ducha tohoto žánru, i když v průběhu let vydávali alba jen sporadicky, s odstupem čtyř až šesti let mezi nimi. Je zřejmé, že stejně jako u většiny velkých hudebních talentů poslední doby nebyla hudba jejich hlavním zaměstnáním a museli se podřídit kruté realitě. Jejich debut však zůstává jejich dosud nejagresivnějším počinem; následující album »Philosophy of Ages…« (2002) se více soustředilo na uvolněnější progresivní stránku jejich tvorby a rychlé headbangingové momenty téměř úplně zmizely. Do určité míry se k nim vrátili na albu »Continuity« (2006), které bylo příjemnou směsicí svých dvou předchůdců, a uspokojilo tak širší spektrum fanoušků.
Kapela udělala velký krok vpřed se svým posledním počinem »Mental Confusion« (2012), který je grandiózní progresivní thrash/death metalovou operou, krásným surrealistickým opusem s atmosférickými gradacemi a úžasnými komplexními riffovými vzory. Rychlé pasáže opět zmizely, ale toto dílo je tak úchvatně propletené, že by se o ně nikdo příliš nezajímal. Jeho pomíjivá kosmická povaha ho spojuje s dalšími podobnými velkými díly, jako jsou »Rebirth« (2012) od Disaffected, »Happiness for All« (2009) od Beheaded Zombie a »The Alchemy of Harmon«“ (2009) od Serdce, které se snažily posunout žánr směrem k melodičtějším, 'krásnějším' oblastem. No, death metal může být hezký jen do určité míry a doufejme, že budoucí kosmetické změny, které se chystají, neudělají z našeho oblíbeného žánru hlavní příčinu mentálního zmatku milionů fanoušků.“
A ačkoliv na tyhle stránky většinou odkazy na 'Trubku' nedávám, tak v tomhle případě udělám vyjímku. V tomhle žebříčku je album The Drowning Shadow of Mankind na desátém místě v opravdu dobré společnosti.
Při komunikaci s Lerrym se mi podařilo získat textovou přílohu, která byla přiložena k demu z roku 1996 - odraz doby ve formátu pdf je možné shlédnout zde.
| Číslo | Název skladby | Autor hudby / textu | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Intro" | Lerry / František Mikulášek | 2:02 |
| 2 | "After Life Before Life" | Lerry / František Mikulášek | 3:29 |
| 3 | "Bethrayer of Life / Destructor of People" | Lerry / František Mikulášek | 4:09 |
| 4 | "Why Won't You Listen to Me?" | Lerry / František Mikulášek | 5:00 |
| 5 | "The Drowning Shadow of Mankind" | Lerry / František Mikulášek | 6:30 |
| 6 | "My God Is Dead" | Lerry / František Mikulášek | 5:33 |
| 7 | "Slave to Dreams" | Lerry / František Mikulášek | 5:05 |
| 8 | "Crown of Thorns" | Lerry / František Mikulášek | 5:01 |
| Celkový čas: | 36:49 | ||
