| Původ: | Preston, hrabství Lancashire, Anglie |
| Aktivní roky: | 1984 – 1997, 2005 – 2006, 2013 – současnost |
| Styl: | thrash metal |
| Vydavatelé: | Roadrunner Record, Heavy Metal Records, Listenable Records |
| Web: | oficiální stránky |
| Podrobnosti: | Metal-archives - Xentrix |
XENTRIX je anglická thrash metalová kapela z Prestonu v hrabství Lancashire. Byla založena v roce 1984 původně pod názvem SWEET VENGEANCE, v roce 1988 změnila název na XENTRIX. Do svého rozpadu v roce 1997 vydala čtyři alba – Shattered Existence (1989), For Whose Advantage? (1990), Kin (1992) a Scourge (1996). Po krátkém opětovném reunionu v letech 2005 – 2006, který však zůstal bez nahrávky, se XENTRIX znovu sešli v roce 2013 a od té doby vydala další dvě alba: Bury the Pain (2019) a Seven Words (2022). Jako součást undergroundové metalové scény konce osmdesátých a počátku až poloviny devadesátých let byli označováni za jednu z 'velké čtyřky' anglických thrash metalových kapel, spolu s ACID REIGN, ONSLAUGHT a SABBAT.
Veškeré použité citace v článku pocházejí z třídílného rozhovoru s kytaristou Kristianem 'Stanem' Havardem, který vyšel v časopise Spark, počínaje číslem 12/2022.
Dějiny této formace se začaly psát v roce 1984 v Prestonu, v jednom z větších průmyslových center na severozápadě Anglie, zhruba 30 kilometrů severně od Liverpoolu. Kytarista a zpěvák Chris Astley ji založil během studií na střední škole a inspiroval se především rannou vlnou britského heavy metalu. Kapela, tehdy ještě pod názvem Sweet Vengeance, se zpočátku bavila hraním cover verzí svých oblíbenců, mezi něž patřili hlavně Iron Maiden nebo Judas Priest, postupně ale začala přecházet ke svým vlastním kompozicím a původní heavy metalové vzory byly zatlačovány do pozadí zástupci bouřlivě se rozvíjející thrashové scény.
V prvních dvou letech existence skupina "tradičně" procházela častými změnami v sestavě, zvláště na samém začátku se prý někteří adepti nezdrželi déle než na pár zkoušek. Stabilnější sestava se začala formovat až koncem roku 1984 s příchodem patnáctiletého sólového kytaristy Kristiana Havarda, který se brzy stal klíčovou postavou kapely a od té doby ji neopustil. Talentované kytarové dvojici teď zbývalo najít výrazné osobnosti, které by se postaraly o rytmickou složku, což ještě chvíli trvalo. Nejdříve se povedlo najít vhodného bicmistra. Po John Brennanovi a Dave Catchpolovi se jím v roce 1986 stal Dennis Gasser, spolehlivá rytmická opora, a zároveň druhý člen, který už formaci nikdy neopustil.
Nejdéle trvalo hledání čtyřstrunného sekerníka. Během následujícího roku se vystřídali dokonce tři - Peter Hiller, Ste Hodgson a Mel Gasser. Jméno posledně jmenovaného svádí k myšlence, že byl bratrem bubeníka Dennise, ale důkaz se (do doby napsání článku) nepodařilo najít. Mel Gasser, Dennis Gaser a kytarista Kristian Havard se každopádně mnohem později v roce 2006 znovu sešli v uskupení Hellfighter, se kterým vydali jediné zdařilé thrashové album Damnation's Wings (2010). Ale zpět. V roce 1987 byla klasická sestava s příchodem basisty Paul MacKenzieho konečně kompletní a kapela měla před sebou skoro dekádu trvající období, kdy mohla využívat výhody stabilního tvůrčího týmu.
Ješte jako Sweet Vengeance nahráli v prosinci 1987 v Amazon Studios v Liverpoolu své jediné demo Hunger For, kterým na sebe na místní scéně výrazně upozornili. Demo, financované mimochodem kytaristou Kristianem Havardem, který požádal rodiče, jestli by mu kýženou sumu 200 liber nedali jako dárek k jeho osmnáctým narozeninám, obsahovalo thrashem říznuté skladby "Blackmail", "Hunger for Death", "Nobody's Perfect" a "Grand As A Frog" a dodalo skupině energii k pokusu o překročenít hranic místní scény. Následovalo klasické rozesílání nahrávek do vydavatelství a časopisů, které se v tomto případě ovšem nezakládalo na falešných nadějích a bohatě se vyplatilo. V časopise Metal Forces demo obdrželo pět hvězdiček ze šesti a zájem o nadějnou formaci projevil samotný Roadrunner Records.
O dalším průběhu 'podpisu smlouvy' vypráví v prosincovém čísle Sparku z roku 2022 Kristian Havard: „Dostali jsme úkol odehrát koncert v Londýně. Nikdo nás tenkrát nechtěl nebo už byly kluby zabookované, to si fakt nepamatuji. Nasedli jsme s náčiním do vlaku a tři hodiny jeli do Londýna. Tam náš manažer zařídil provizorní místnost nad hlučnou hospodou. Mark Palmer (z Roadrunner) do té naší 'zkušebny' dorazil a my hráli přes půl hodiny jrn pro něj. Dovedete si představit, jak jsme byli na počátku nervózní? Když jsme dohráli, manažer nám oznámil, že nám ujel poslední vlak a musíme zůstat do druhého dne. Zapařili jsme v té hospodě pod námi a druhý den podepsali smlouvu s Roadrunner.“
Budoucnost začala získávat nadějné obrysy, ale zároveň se s rostoucí intenzitou koncertování začala vynořovat nutnost ještě jedné změny. Příliš 'heavymetalovsky' znějící název Sweet Vengeance přestal do thrashe se propadajícím mladíkům postupně vyhovovat. Bylo potřeba poohlédnou se po něčem výraznějším.
V roce 1988, po dalším přitvrzení stylu, se klukům konečně podařilo najít ten vhodný výraz, kapela Sweet Vengeance se tedy transformovala na mnohem údernější Xentrix a dosáhla tak výraznější identity v rámci rozvíjející se britské thrash metalové scény. K tomu dopomohly i jejich energií nabité koncerty (často po boku dalších začínajících anglických thrash metalových smeček), které vyvolaly v celé Velké Británii značný undergroundový rozruch; zaujaly agresivními riffy a Astleyho dvojí rolí coby zpěváka a kytaristy. Bylo tedy načase nový materiál zvěčnit a vrhnout vstříc dychtivému thrashovému davu.
Vlastnímu debutu Shattered Existence předcházelo ještě stejnojmenné třískladbové promodemo, natočené v Sinewave Studios v Birminghamu. Pak už se práce na aktuálním materiálu ujal producent John Cuniberti, známý spoluprací s Vio-lence, Forbidden nebo s kytaristou Johnem Satrianim. Podle kapely to byl pohodový týpek, který do muziky zasahoval jen minimálně a soustředil se hlavně na zvuk. Původní plán, že budou tentokrát nahrávat odděleně záhy padl a formace tak veškerou připravenou hudbu "napráskala" ve stejném studiu, kde vzniklo předchozí demo, naživo, a to během deseti dnů.
Debut nezapřel inspiraci zámořskými vzory, ve které byla kromě velké 'thrashové čtyřky' často citována také kapela Testament, nejoblíbenější smečka Kristiana Havarda. Stále však byla v hudbě Xentrix přitomna melodika Nové vlny britského metalu.
Album získalo poměrně vysoké hodnocení, na Metal archives má jedenáct recenzí s průměrným hodnocením 81 procent a najdou se i recenzenti, kteří mu neváhali dát maximum. Jistý 'Lane' v roce 2006 o desce napsal: „Xentrix jsou jednou z nejznámějších anglických thrash metalových kapel. Debutové LP »Shattered Existence« těchto mladíků z Prestonu vyšlo v roce 1989 u tehdy ryze metalového vydavatelství Roadrunner Records a vyneslo Xentrix mezi oblíbené skupiny mnoha anglických metalistů. Xentrix byli často obviňováni z toho, že kopírují Metallicu, ale rozhodně měli v rukávu mnohem víc. Jedním z jejich trumfů bylo skládání písní: jsou energické a zapamatovatelné. A ne, nejsou jako Metallica! Možná spíš jako Testament, ale opět ne jako jejich klon. "No Compromise" je jedna z agresivnějších thrashových skladeb alba a je to perfektní otvírák, který vtáhne posluchače do jeho vlastního soukromého moshpitu. "Balance of Power" zase představilo melodičtější tendence kapely v jejích počátcích.
Obecně takhle album pokračuje; kurva thrashing s melodickými kytarovými sóly, které jsou posluchači předhazovány každou chvíli. Rytmické struktury jsou zajímavé a obohacují rovnoměrná tempa, která jsou také často slyšet. Co se týče tempa, je to rychlé, ale v žádném případě se nejedná o ultra-speed. Skladby jsou dobré, energické kousky, s jednou nebo dvěma výjimkami (jedna z nich se rozhodně jmenuje "Back in the Real World"). Riffy někdy fungují skvěle, ale občas zní, jako by chlapi neměli dost nápadů na 43 minutovou desku. Pokud se něco dělalo ve stylu Metallicy, pak jsou to těžké riffy.
Co se týče vokálů, nejsou příliš rozmanité, ale ve srovnání s thrash metalovým zpěvem obecně jsou stále nadprůměrné. Podle mého názoru by se daly nazvat 'synem Lemmyho'; polomelodický hrdelní projev, někdy ne daleko od stylu Jamese Hetfielda. Texty se zabývají některými náboženskými tématy, jako jsou televizní evangelisté a náboženství jako zbraň, plus lidský život (náboženství není lidské? Ano, je. Ale podle mě to není život). Zvukově je to velmi dobré, s čistou, ale razantní produkcí Johna Cunibertiho (Forbidden, Possessed, Vio-lence a další). Obal je neuvěřitelně kýčovitý, ale nenechte se tím odradit.
Téměř klasika, ale kvůli několika slabším skladbám ne úplně. Přesto má své místo v historii thrash metalu a každý thrasher by ho měl vlastnit, nebo alespoň říct, že ho slyšel. Xentrix rozhodně zní jako americká kapela, ale mají ten anglický pracovní přístup.“ (85 procent)
Desku doprovázel také první klip ke skladbě "Crimes", natočený anglickou televizí pro pořad Power Hour v legendárním klubu Marquee. Xentrix, kteří tam v ten den předskakovali Sabbat, využili kvůli vizuálnímu efektu nástrojovku hlavní kapely a po zvukové zkoušce si jednoduše střihli natáčení klipu. Tady se také zrodily přátelské vztahy se Sabbat, které o několik týdnů později vyústili ve společné, a pro Xentrix první, turné po Anglii.
Během turné jim manažer oznámil, že o ně mají zájem v rockové show BBC Radia 1, kterou vedl metalový guru Tommy Vance, a nabízejí jim možnost nahrát během jednoho dne tři skladby. Xentrix, kteří chtěli nahráváni pojmout trochu odlehčeně, nakonec vybrali jeden song z dob Sweet Vengeance, jednu čerstvou novinku a cover verzi písně Raye Parkera Jr. k legendárnímu filmu Ghostbusters. A právě ta poslední skladba se pak stala zdrojem jisté kontroverze, která ale v konečném výsledku přinesla kapele nemalou reklamu.
Vysílání Radia 1 mělo velký ohlas, Roadrunner toho chtěl samozřejmě využít a rozhodl se právě tuto inkriminovanou skladbu vydat jako singl. Připravil se skvělý obal, kde duch v pevných botách ukazuje fakáče, ale už kapelu nikdo neiformoval, že se vše rozjelo bez souhlasu majitele práv, společmosti Columbia Pictures. Odezva přišla po pár měsících. Původní obal musel být stažen a nahrazen sice stejně povedeným, nicméně ne tak výrazným obalem novým. Původní vinyl, který se mezitím už dostal mezi fanoušky, je dnes poměrně ceněným zbožím. První velký hit skupiny a dlouholetý koncertní přídavek zvýraznil také jednoduchý klip, často rotující na MTV.
Další milník v historii Xentrix se odehrál v Hammersmith Odeon, kde předskakovali zámořským thrash metalovým hvězdám Testament z legendárního Bay Area, na které v té době mladíci koukali jako na 'bohy'. Kristian dodnes vzpomíná, jak za nimi po koncertě přišel Chuck Billy (zpěvák Testament) a všem podal ruku se slovy: „Byli jste hodně dobří, jen tak dál!“
V červnu téhož roku nahráli své druhé album For Whose Advantage?, se stejným producentem Johnem Cunibertim, ale v nové lokaci, kterou se stalo Loco Studio v jižním Walesu. A také novým způsobem. Skladby se tentokrát nahrávaly odděleně, aby se zvýraznily techničtější skladatelské postupy, použité v novém materiálu. Podle Kristiana tím nahrávka zřejmě ztratila na dynamice a živelnosti, přesto je s ní i po těch letech stále spokojen. Mix proběhl v londýnském, na tu dobu moderně vybaveném, studiu Raezor.
Desku, která vyšla 21. srpna 1990, podpořil i nový videoklip k titulní písni, o kterém Kristian mimo jiné poznamenal: „Podle obalu bylo jasné, že se děj musí odehrávat v centru těchto obřích budov. Na výlet do pouště jako opaku 'blahobytu' jsme neměli prostředky. Museli jsme se tedy spokojit s jedním z prašných lomů v okolí Londýna. Když jsme klip na Canary Wharf, tedy obchodním centru Londýna v obležení nádherných mrakodrapů, nahrávali, docházelo k zajímavým situacím. Pokud si to video pustíte, určitě si všimnete, že v těchto lokacích hraje kapela pouze s třemi kytarami, bez bicích. Nebyl čas je tam postavit. Brzo ráno jsme před jednou z těch budov začali pařit. Vše snímala pouze jedna kamera. Za chvíli přišla ochranka s dotazem, zdali máme povolení. ´Jistě, jenom se zajděte zeptat.´ Ochranka zmizela a my vesele točili. Když se týpek začal svižným krokem vracet, jednoduše jsme se přesunuli jinam (smích). Kapely v té době utrácely za klipy tisíce, my to pořídili za pár babek, a přesto ho hráli na MTV!“
Na podporu aktualní alba Xentrix poprvé vyjeli do kontinentální Evropy společně s kanadským objevem Annihilator a německými techniky Despair a plně si vychutnávali pozornost daleko vášnivějších a otevřenějších evropských fanoušků; zvláště si prý užívali atmosféru na koncertech v bývalém východním Německu. V tomhle období si zahráli také s hvězdami jako Sacred Reich a Sepultura.
Nové LP přineslo techničtější riffy a složitější skladby, ukazující pokrok, který formace během pár měsícu udělala. Textově se zabývalo protiválečnými a politickými tématy, kritizujícími autority a konflikty. Kritici chválili jeho progresivní thrashové prvky a označili ho za mistrovské dílo, které upevnilo reputaci Xentrix jako promyšleně komponující a energické metalové kapely, přičemž recenzenti označili směs melodie a agresivity za krok vpřed na cestě od jejich debutu.
Kvalita nahrávky se odrazila i v recenzích na MetalArchives, kde bylo album přijato s ještě o kousek větším nadšením než to minulé. Recenzent Thrashfanatic o něm v roce 2018 napsal: „V mé poslední recenzi jsem hodnotil debutové album Xentrix »Shattered Existence« z roku 1989, které je samo o sobě mistrovským dílem, ale TOTO je prostě neuvěřitelné, je prostě BOŽSKÉ! Druhé LP Xentrix »For Whose Advantage?« je technickým/progresivním thrash metalovým mistrovským dílem a právě tato deska zajistila Xentrix pozici nejlepší britské thrash metalové kapely, která kdy kráčela po této zelené zemi! Pojďme se podívat na tento klasický počin!
Album začíná thrash metalovou klasikou "Questions". Stejně jako na »Shattered Existence«, i na této desce odvádí Chris Astley mimořádnou práci. Jeho riffy jsou techničtější a progresivnější, než na předchozí desce, s několika neobvyklými rytmy a změnami tempa. Sólové party Stana Havarda jsou také lepší, než na předchozím albu, s několika velmi melodickými kytarovými pasážemi. Malá melodie před sólem v "Questions" je jednou z mých oblíbených. Celkově je "Questions" perfektním úvodním songem.
Produkce je perfektní. Producent John Cuniberti odvedl neuvěřitelnou práci. Kytary mají ostré hrany, Mackova basa je velmi dobře slyšitelná a bicí Dennise Gassera jsou skvěle produkované. Pokud jde o referenční skladbu, nejlepší je ta titulní. Tu doporučuji. A také akustickou instrumentální "New Beginnings".
Na albu není ani jeden nudný moment. Každá skladba je perfektní a zvuk kytary je úžasný. Také mi připadalo, že hlas Chrise Astleyho zní jako James Hetfield, je tam určitá podobnost. Jeho vokální styl je takový na celé nahrávce, ale nikdy není příliš redundantní nebo repetitivní. Toto dílo je nejlepší britské thrashové album všech dob, je na stejné úrovni jako »In Search Of Sanity« od Onslaught, »History Of A Time To Come« od Sabbat a »Rather Death Than False Of Faith« od Hydra Vein!
Tak to máte, lidi, magnum opus Xentrix změní váš život a pohled na thrash navždy hned po prvním poslechu. Tato deska je o něco techničtější/progresivnější než jejich předchozí počin. Riffy zde patří k mým nejoblíbenějším v celém thrashi, není tu žádná nuda. Je to riff za riffem za riffem za riffem za riffem za riffem za RIFFEM!!! Bohužel je toto LP poměrně drahé, já jsem svou kopii sehnal na Amazonu za 12 dolarů, ale japonské vydání stojí i 200 dolarů. Měl jsem asi štěstí. Hodně štěstí, pokud ho hledáte!“
V tomto období dosáhli Xentrix vrcholu popularity díky rozsáhlým turné, včetně předskakování Megadeth na jejich Clash of the Titans tour v Evropě v roce 1990 a již zmíněných společných vystoupeních s Annihilator na jejich Neverland tour. Vystupovali také často na významných evropských festivalech a několikrát předskakovali Judas Priest.
S nástupem devadesátých let se začala situace na hudební scéně dramaticky měnit. Klasický thrash začal ustupovat; jak pod náporem grunge, tak moderních groove kapel stylu Pantera. Kapela se tak v roce 1992 rozhodla s novou deskou Kin vydat jiným, progresivnějším a experimentálnějším směrem, což mnozí fanoušci považovali za jejich největší chybu, navzdory kladným recenzím.
Album vyšlo 27. března 1992 u Roadracer Records s čistší produkcí, přičemž skladby jako "The Order of Chaos" a "A Friend to You" svým posunem k progresivním a melodickým strukturám znamenaly odklon od čistého thrashe k širšímu a přístupnějšímu hudebnímu spektru. Zatímco někteří fanoušci tento vývoj ocenili, celkově toto "rádiově přívětivé" pozlátko ostatní fanoušky vedlo spíše směrem k jeho odmítnutí. Každopádně ale představoval vrchol tvůrčích ambicí kapely v této éře.
Kristian k tomu mimo jiné podotkl: „Najdeme zde dobré thrashmetalové fláky, ale i spousty těch ploužákových balad a podobných sraček. Doufali jsme, že změníme svět, ale měli jsme zůstat u toho svého. Na druhou stranu se našla spousta fanoušků, kteří tento směr přivítali a líbil se jim. Nedávmo jsem se bavil s Buffem, manažerem Tankard. Tenkrát psal na tohle album recenzi do Rockhardu a celkem nás potopil. S odstupem let mi sdělil, že »Kin« je výtečná, ale celkem nepochopená deska, vydaná v podivné době plné zvratů. Tak si potom vyber. Rozhodně to nebyl klasický zvuk Xentrix, který bych chtěl slyšet. Stačí se podívat na ten příšerný obal. Musí vám být jasné, jaký směr jsme si tenkrát vybrali... (smích)“
Na podporu alba byl natočen videoklip k písni "The Order of Chaos", který byl vysílán na MTV, a formace také absolvovala evropské turné s německými pivními thrashery Tankard. Po vydání Kin však začalo sílit napětí mezi kapelou a nahrávací společností, což posléze vedlo k jejímu odchodu od Roadrunner.
Později, v roce 1994, vydali Xentrix další demo se třemi skladbami - "Never Be", "The Hand That Feeds Itself" a "Silence". Tato nahrávka (v roce 2006 byla zdarma ke stažení na oficiálních stránkách kapely) měla představovat jejich pokus o uzavření nové smlouvy. Tíživá atmosféra thrash metalu nepřející doby, rozežírající kapelu po vydání desky Kin se nicméně stále prohlubovala a nakonec ji zasáhla na tom nejcitlivvějším místě. Krátce po nahrání dema v roce 1994 odešel vším děním na hudební scéně znechucený zpěvák a kytarista Chris Astley.
Kristian se pokusil tuto nelehkou situaci popsat následujícími slovy: „Byl znechucený celou hudební scénou, jak se to všechno vyvinulo. Jeden hudební styl požíral další. Ono už to nějakou dobu trvalo, ale thrash metal byl hodně dole. Chtěl si vyzkoušet vést normální rodinný život. Zbytek kapely se rozhodl táhnout tu káru dál. Uspořádali jsme konkurz a našli nové členy - zpěváka Simona Gordona a kytaristu Andyho Rudda. Nahráli jsme několik dalších demonahrávek, které byly pouhými live záznamy našich zkoušek. Rozeslali je firmám a přišla nabídka od Heavy Metal Records. Hudba a nový zpěv byly zase trochu jinde. Měli jsme v plánu začít jako nová kapela. Se starými Xentrix neměl tento materiál hudebně nic společného. Nicméně firma trvala na tom, že muzika musí vyjít pod hlavičkou Xentrix. Nakonec jsme souhlasili.“
V roce 1996 tedy vydali své čtvrté studiové album Scourge prostřednictvím Heavy Metal Records. Tato nahrávka znamenala stylový posun k těžším groove metalovým prvkům, ve srovnání s jejich dřívějším thrash metalovým zvukem, jak je patrné v skladbách jako titulní "Scourge" a "13 Years". LP nebylo úplný propadák, trpělo však špatnou propagací, omezenou pouze na několik živých koncertů během turné po anglických klubech, a to hlavně kvůli dominanci grungeové éry a širšímu úpadku britské metalové scény, která zasáhla i tradiční heavy metalové kapely.
Z pohledu kritiků jde o jednoznačně nejslabší kousek diskografie Xentrix. Jedno z těch lepších (56 procent) hodnocení na Metal Archives pochází opět od recenzenta 'Lane'. V roce 2002 o desce mimo jiné napsal: „»Na první poslech zní »Scourge« jednodušeji než předchozí alba Xentrix. Při pečlivějším a opakovaném poslechu se však částečně odhalí poměrně komplexní skladby. Jsem rád, že jsem si toho všiml, protože na první poslech mi vše připadalo příliš jednorozměrné a jednotvárné. Některé riffy jsou až příliš 'americké', tedy blíže kapelám, jako jsou Machine Head a Metallica. Zvuk je těžký a velmi organický; prostě miluju tu dunivou basu, která se snaží vytlačit vám vnitřnosti. Některé songy (např. úvodní) jsou trochu příliš dlouhé a během 52 minut se vyskytují i nezajímavé pasáže. "The Hand That Feeds Itself" má však bezpochyby nejlepší melodii! Je úžasná, ale bohužel se podobné věci v jiných skladbách téměř nevyskytují. "Strength of Persuasion" zní jako starší Xentrix, ale při rozsahu desky to moc neznamená. Je třeba zmínit bicí, kvůli některým vynalézavým (možná příliš silné slovo) rytmům, jak je u Dennise Gassera zvykem. Sólové party jsou dobré po celé desce, myslím ty kytarové, zpěvové ani ne.
Vokály mi připomínají Roba Flynna z Machine Head. Pan Gordon má vyšší, méně těžký a trochu vrčivý hlas. Občas přidává i heavy metalové vokály ve stylu Halforda. Zpočátku zněl velmi otravně, ale v pozdějších skladbách se to zlepšilo. A moje uši začínají, pokud ne úplně přijímat, tak alespoň akceptovat jeho projev. Začíná znít dokonce trochu individualisticky... Když zpívá čistěji, je sakra dobrý, ale bohužel se to stane jen párkrát. Přesto by ta rapová část v titulní skladbě měla být vynechána. 'Americké věci opět útočí... Texty jsou ze skutečného světa. Někomu se to líbí, já je chci přeskočit, v novinách je takových blbostí dost...
Kapela se oficiálně rozpadla v roce 1997, především kvůli nezájmu fanoušků a rostoucím finančním problémům v souvislosti s ukončením smlouvy s nahrávací společností. Po rozchodu se členové vydali individuálními cestami, bubeník Dennis Gasser se připojil k death metalovému projektu Hellsaw, zatímco ostatní se soustředili na místní projekty nebo se od hudby vzdálili. v kontaktu nicméně zůstali a později se znovu částečně sešli v projektu Hellfighter.
První náznak reunionu proběhl v roce 2005, kdy Xentrix oznámili, že se na několik koncertů znovu sejdou v klasické sestavě. Na jaře 2006 odehráli pár akcí ve Velké Británii s tehdy obnovenými Onslaught a čerstvou thrashovou krví Evile. Doba ale ještě nebyla zralá na velký návrat. Navzdory pozitivním ohlasům na tyto koncerty byli Xentrix nuceni v září oznámit, že opět pozastavují činnost.
4. února 2013 bylo na Facebookové stránce Evile oznámeno, že se znovu sjednocení Xentrix koncem dubna připojí ke Kreator a Evile na tříkoncertním turné po Velké Británii; první vystoupení proběhlo v klubu Moses Gate v Boltonu. Původně se jednalo o kompletní klasickou sestavu z období přelomu osmdesátých a devadesátých let, ale později v tom samém roce baskytarista Paul MacKenzie odešel a nahradil ho Chris Shires. Začátkem roku 2014 přidali Xentrix několik dalších koncertů a na festivalu Up The Hammers v řeckých Aténách 8. března zahráli poprvé novou skladbu "World of Mouth“. Poté se představili jako předkapela Overkill na jejich turné po Velké Británii, které začalo 13. března v Londýně. V říjnu 2015 se pak vydali na šestidenní tour po Velké Británii s obnovenými kapelami Acid Reign a Shrapnel. Vše vypadalo na návrat do starých kolejí. Až na jednu věc...
Situaci znovu objasní Kristian Havard: „Chris Astley nechtěl pracovat na nových skladbách. Měl představu, že budeme jezdit po světě a hrát pořád naše staré dobré songy. Staneme se tak svým vlastním revivalem. Tohle přece nemá s fungující kapelou nic společného. Na nové skladby jsme nijak nespěchali, všemu jsme dávali čas. Netvořit nic nového, to bych si připadal jako cestovní 'Jukebox Xentrix. Jako bych si kopal svůj vlastní hrob. Společně jsme o tom diskutovali a Chris nakonec souhlasil. Začali jsme nahrávat album¨, ale v jeho průběhu Chris oznámil, že končí, že toho má dost. Pak se v lidském mozku vyznej. Zůstali jsme opět tři a zase řešili, zdali to zabalit nebo pokračovat dál. Tentokrát jsme cítili velkou podporu našich fanoušků a kolegů ze spřátelených kapel. Podpora je sice hezká věc, která ti pomůže psychicky, ale fakticky jsme nemohli najít nikoho, kdo by se na Chrisovo místo hodil. Ještě s ním jsme v zapadlém klubu v Norwichi odehráli koncert. Předskakovala nám formace Bull-Riff Stampede. Jejich kytarista/zpěvák Jay Walsch se mi moc líbil. Po koncertě jsme se dali do řeči, vypili pár piv. Od prvního setkání uběhl rok a půl a my stále neměli kytaristu a zpěváka. Podruhé jsme se setkali na festivalu v Bloodstocku a plácli si. Jay slíbil, že se zkusí naučit pět skladeb a pak za námi přijede na zkoušku. Zbytek je už naštěstí historie...“
27. března 2019 Xentrix oznámili, že jejich nový studiový počin ponese název Bury the Pain. Vyšel 7. června 2019 v Evropě a 21. června 2019 v Severní Americe (25 let po jejich předchozím albu Scourge) u vydavatelství Listenable Records. Znamenal návrat k syrovým, klasickým thrash metalovým kořenům s agresivními riffy a inteligentními skladbami, připomínajícími jejich ranou tvorbu. Nahrávka, kterou produkovali Russ Russell a starý kamrád ze Sabbat Andy Sneap sklidila chválu za svou vitalitu a konzistenci, přinesla moderní produkci a zároveň zachovala energický, riffy poháněný zvuk britského thrash metalu 80. let. Jay Walsh (mimochodem také bývalý člen Blaze Bayley) vnesl do vokálů melodický nádech, ale zachoval thrash metalovou intenzitu. K titulní skladbě desky "Bury the Pain" byl natočen videoklip a na streamovacích službách vyšel singl "Bleeding Out".
Po vydání album sklidilo chválu jak od fanoušků, tak od kritiků. Metal Wanderlust ho označil za perfektní návrat a uvedl, že „je to prostě to nejlepší, co tento žánr v současné době nabízí“. Recenzi zakončil tvrzením, že „KAŽDÁ zasraná skladba je nejvyšší třída thrash metalu, která vám roztrhá koule a znásilní prdel. A čím dál tím více je to lepší.“ Metal Forces Magazine byl k nové desce kritičtější a negativnější, kritizoval její zvuk jako předvídatelný a generický; dodal, že se Xentrix stali archetypy a oběťmi žánru, který je opět přeplněn podobnými zvuky; ačkoli se pozitivně vyjádřili o kytarové práci Kristiana 'Stana' Havarda.
Zdrcený maník na obalu, obklopený démony a uvažující o sebevraždě, je mimochodem ten samý týpek, který rozdával úsměvy na desce For Whose Advantage? a tím pádem spojovací prvek s původní thrashovou identitou formace. Autor obalu Dan Goldsworthy, který je zárověň výborným kytaristou a fanouškem Xentrix, si s kapelou střihl pár skladeb při dvou koncertech v jeho domovském Glasgow.
Propagační aktivity, včetně plánovaného evropského turné, byly bohužel výrazně zpožděny zrušením koncertů v roce 2020 kvůli 'pandemii' COVID-19, která omezila do odvolání všechna živá vystoupení. Studiové aktivity kapely se naštěstí úplně nezastavily. Už v rozhovoru pro Metal Crypt z června 2019 kytarista Kristian Havard prozradil, že Xentrix začali psát pokračování LP Bury the Pain. Do března 2021 formace napsala a nahrála demo s dvanácti skladbami a v srpnu oznámila, že se přesunula do studia. Album bylo dokončeno v červnu 2022; o měsíc později kapela oznámila, že se bude jmenovat Seven Words a vyjde 11. listopadu.
Výsledná nahrávka, kterou mixoval Andy Sneap, získala prakticky hned po svém uvedení na trh pozitivní recenze za svou žhavou energii, silné riffy a vývoj směrem k progresivnějším thrash metalovým prvkům, aniž by ztratila svou agresivní podstatu. Zaujaly i texty zabývající se tématy revoluce, chamtivosti, války a společenské kontroly. Na AllAboutTheRock album pochválili a ocenili všechny skladby. Uvedli, že každá píseň je neúprosným, plnohodnotným thrash metalovým festivalem. Dále dodali: „Začínám si myslet, že Xentrix se vrátili, aby mladším kapelám ukázali, jak se má thrash metal dělat. Všichni fanoušci Xentrix a samozřejmě i fanoušci thrash metalu by si toto LP měli rozhodně poslechnout.“
V pozitivní recenzi na Blabbermouth bylo zmíněno, že Seven Words zní od začátku do konce autoritativně a zvukově dynamicky, s tak akorát správnou dávkou špíny pod nehty. „Ano, Xentrix se zabývají archetypy thrash metalu, ale s takovou mírou dovednosti, která popírá jejich status outsiderů.“
Aby upozornili na novinku Seven Words, vyrazili Xentrix spolu s Whiplash, Artillery a Vio-lence na evropské turné MTV Headbangers Ball Tour. Během něj měli fanoušci dokonce možnost shlédnou v akci Chrise Astleye v roli náhradníka za Jaye Walshe, který v listopadu 2022 očekával narození svého druhého potomka.
V září 2023 začali Xentrix pracovat na novém materiálu pro své další album a v listopadu téhož roku obnovili smlouvu s vydavatelstvím Listenable Records. V období po "pandemii" se koncertní činnost výrazně zvýšila. V roce 2024 se vydali na turné k 35. výročí svého vzniku, během kterého na vybraných koncertech zahráli celé album Shattered Existence, včetně energického vystoupení na Bloodstock Open Air, kde předvedli vděčnému publiku klasické skladby "No Compromise" a "Dark Enemy".
Ke konci roku 2025 zůstává kapela aktivní a má naplánováno několik koncertů ve Velké Británii a Evropě, poté se zaměří na nahrávání svého dalšího studiového počinu.
Rané skladby skupiny Xentrix jsou typickým příkladem thrash metalového žánru díky charakteristickým rychlým tempům, která dodávají songům neúprosnou energii. To je doplněno palm-muted riffy v nízkém rejstříku, které vytvářejí dunivý, agresivní rytmický základ a ve spojení s dvoukopákovými bicími udržují vysokou intenzitu hudby a ženou ji vpřed. Tyto základní technické prvky čerpají přímé vlivy od amerických průkopníků jako Metallica, Slayer a Exodus.
Od obecné thrashové školy se ale Xentrix poněkud odlišují duálními kytarovými harmoniemi vytvořenými Kristianem Havardem a Chrisem Astleym, které odkazují na Novou vlnu britského metalu a kapely jako Iron Maiden a Judas Priest, čímž dodávají thrashové struktuře větší harmonickou hloubku. Astleyho syrový, křičící vokál navozuje drsný nádech, který zesiluje konfrontační tón textů, vyhýbá se čistému zpěvu a upřednostňuje štěkavý, naléhavý styl, který odkazuje na punkové kořeny žánru.
Lyrikou se tvorba Xentrix soustředí na témata války, společenské kritiky a politických nepokojů odrážejících napětí ve Velké Británii v 80. letech, jak je patrné ze skladeb zabývajících se náboženskými konflikty, korupcí a protisystémovými náladami. Produkce raných nahrávek klade důraz na syrovou, neuhlazenou agresivitu, která zachycuje intenzitu živých vystoupení, s minimálními efekty a přímou instrumentací, aby vynikl riffový "útok".
V 90. letech prošli Xentrix výraznými stylovými změnami, které začaly deskou Kin z roku 1992, kde zpěvák a kytarista Chris Astley přešel k poločistému zpěvu, který kontrastoval s dřívějším agresivním projevem kapely a přispěl k celkově melodičtějšímu a progresivnějšímu přístupu. Tato evoluce zahrnovala pomalejší tempa, začlenění kláves a náladové skladby, které se vzdálily od čisté thrashové ortodoxie směrem k širší heavy metalové paletě. Na albu Scourge z roku 1996 se formace dále přiklonila k vlivům groove metalu, což je patrné v pomalejších breakdownech a rytmických groovech, připomínajících Panteru a Machine Head, čímž se přizpůsobila metalovým trendům poloviny 90. let, ale zároveň si zachovala některé thrashové kořeny.
Po dlouhé pauze znamenal reunion návrat k albům, která kombinují klasickou thrash metalovou rychlost a technickou vyspělost s moderními produkčními technikami pro vybroušený, ale agresivní zvuk. To přineslo do refrénů více melodií, často s chytlavými háčky nad drtivými kytarovými riffy, přičemž si kapela zachovala lyrické zaměření na politická a společenská témata, jako je zrada a pravda. Produkce, o kterou se postaral Andy Sneap, kladla důraz na organickou čistotu, která umocnila oldschoolový thrashový styl, aniž by oslabila jeho intenzitu.
Během jejich kariéry se zvuk Xentrix vyvinul od syrového, čistého thrash metalu na konci 80. let k univerzálnějšímu heavy metalovému stylu v 90. letech a dále, přizpůsobujíc se měnícím se trendům, jako byl důraz post-grunge éry na groove a melodii, při zachování základní agresivity a technické zdatnosti. Tento vývoj umožnil kapele prozkoumat progresivní a groove prvky, aniž by opustila své thrashové základy.
Shattered Existence (1989)
For Whose Advantage? (1990)
Kin (1992)
Scourge (1996)
Bury the Pain (2019)
Seven Words (2022)