Charakteristika Neue Deutsche Härte
Hudba - Neue Deutsche Härte je crossover styl, který je ovlivněn Neue Deutsche Welle, alternativním metalem a groove metalem, a kombinuje tyto styly s prvky z elektroindustrialu a techna. Texty jsou obecně v němčině. NDH používá základní nástroje jako v metalu: elektrickou kytaru, basovou kytaru, bicí a zpěv, spolu s klávesami, syntezátory, samply a někdy i dalšími perkusemi. Důraz je kladen na demonstraci převahy nadměrným vyslovováním určitých slabik a písmen (jako je uvulární nebo alveolární vibranta). Vokály jsou dominantně prezentovány hlubokým, mužským a čistým hlasem. Některé kapely používají screaming nebo growling, což je také běžné, v určitých písních je to slyšet u Oomph!, Rammstein, Joachim Witt, Megaherz a Eisbrecher. Snímky NDH kapel jsou často silně maskulinní a militaristické. Kytary jsou laděny nízko, obvykle do D nebo i C, a jsou obecně silně zkreslené.
Typické vlastnosti, jako jsou zkreslené a riff-heavy kytary, byly převzaty z hard rocku a heavy metalu. Kytary mají monotónní zvuk a hra na kytaru se přibližuje moderním, v 90. letech populárním metalovým stylům. Rytmická hra na kytaru se podobá alternativnímu a groove metalu. Podobně jako u groove metalu měli interpreti NDH sklon k riffům ve středním tempu, které získávají další rytmickou dominanci pomocí synkopy. Jako další typická forma hry jsou silně zkreslené power akordy tlumené dlaní. Také je běžná zkreslená a dominující basová hra. Charakteristické je také použití elektronických efektů: klávesy a syntezátory používají syntetické smyčcové aranžmá, fragmenty melodie a smyčky, které dodávají skladbám melodii i hudební pozadí. Využití syntetizátorů a rytmu, který je považován za jednoduchý, je typické pro techno 90. let. Rytmus je občas generován pomocí bicích počítačů.
Prezentaci textu zpěváci podávají obvykle tiše, s důrazem na každou slabiku. Ženy, jako Luci van Org z Üebermutter nebo Greta Czatlos v některých skladbách Untoten, jsou v tomto žánru jen zřídka v rolích hlavní vokalistky. Válcované „R“, které si oblíbil Rammstein, lze ve zpěvu často nalézt. Zpěv je dominantnější než hudba a u některých zpěváků přechází do mluveného slova.
Obsah - V textech se „smysluplná konotovaná slova“ používají většinou v jednoduchých rýmech, navzájem obsahově propojených a často opakovaných. Obecná témata, jako je láska, nenávist, žárlivost, sexualita, náboženství a smrt, jsou častá a s nástupem sexuálně šokujících témat, jako je extrémní sadomasochismus, nekrofilie, incest, kanibalismus nebo zneužívání dětí, mají tendencí porušovat tabu. Büsser popisuje vzhled skupin Neue Deutsche Härte jako gladiátorskou hru a pózu mužnosti, která je zaměřena pouze na účinek šoku a tvrdosti. Kritizovány byly skupiny, které používaly stylistické prostředky, estetiku a symboly z doby národního socialismu nebo jiných absolutistických systémů. Zejména Witt a Rammstein byli konfrontováni s náležitou kritikou. Názvy kapel, které se často skládají ze složených podstatných jmen a jejichž výslovnost by měla znít tvrdě a mocně, jsou také výrazným rysem žánru.
Scéna - Navzdory své popularitě nemá Neue Deutsche Härte nezávislou kulturu mládeže. Vyvinula se jako nezávislý hudební žánr a je slyšet v různých subkulturách a prostředích, například v metalové scéně nebo v částech black scény. Její zástupci jsou často přijímáni, dotazováni a recenzováni v populárních časopisech black scény (Orkus, Sonic Seducer a Zillo). Šíří se tam zejména přítomností mnoha kapel NDH na významných cross-žánrových akcích (nezávislé nebo alternativní hudební festivaly) nebo metalových festivalech, jako je Wacken Open Air, ale také prostřednictvím jednotlivých koncertů a turné. Jedním z příkladů je role Rammstein jako předskokana bývalé novovlnné kapely Project Pitchfork na jejich turné Alpha Omega z roku 1995.
Historie konceptu - Termín byl vytvořen hudebním tiskem založeném na Neue Deutsche Welle (NDW) roce 1995 po vydání alba Rammstein Herzeleid a původně odkazoval přímo na toto album. S rostoucí popularitou hudby a s tím souvisejícím rozšířením termínu NDH, v důsledku úspěchu alba Rammstein Sehnsucht, byla pod tento pojem seskupena široká škála umělců bez jednotného hudebního stylu. Wolf-Rüdiger Mühlmann napsal knihu Last Exit: Germania - Phenomenon called New German Hardship in 1999, during the first high phase of the New German Hardship, která měla poskytnout přehled představitelů a kontroverzí žánru. Mühlmann však nepojmenoval konkrétní stylistické rysy. Pouze označil spojení mezi jednoduše strukturovanými metalovými riffy a elektronikou jako typické. V průběhu svého psaní spojil podle dobového hudebního tisku interprety metalu jako Drecksau a Totenmond, rockovou hudbu Kind Tot a housloý rock Letzte Instanz, středověký rock jako In Extremo a Subway to Sally a alternativní metal jako Die Allergie nebo Rinderwahnsinn se skupinami, které by později byly považovány za obecné představitele hudebního stylu Neu Deutsche Härte, jako jsou Rammstein, Oomph! a Megaherz.
V roce 2004 se Judith Platz pokusila o komplexnější popis stylu ve studii publikované Schmidtem a Neumannem-Braunem. Ve svém příspěvku k NDH spojila Rammstein, Oomph! a Joachim Witt, kteří byli populárními představiteli žánru, společně s kapelami jako Richthofen, Die Schinder, Atrocity, Tanzwut, Hassmütz, Megaherz, Kickdown, Kult, Pronther a Harmann pod představitele Neue Deutsche Härte. V roce 2010 Platz společně s Alexandrem Nymem a Megan Balanckem konkretizovali svůj popis do zúženého popisu stylu. Při použití v hudebním tisku však tento termín zůstal většinou nekonzistentní.
Obvinění z potenciální blízkosti pravicového extremismu - NDH byla obviněna z totalitních postojů, zejména ve druhé polovině 90. let. Hlavní kritici Martin Büsser a Alfred Schobert viděli v žánru archaické ukázky mužnosti. Populární zpěváci vyjadřovali mužský patos svalové síly a tvrdosti, který funguje jako protofašistický projekt. Hrdinské autoportréty protagonistů obsahují jen těžkosti, boj a vítězství. Zranitelnost byla vyloučena. „Krev, oheň, boj, smrt a mužnost“ jsou důsledně uplaťnované prvky archaicko-hrdinské estetiky. Občas se používají nejednoznačné stylistické prostředky bojového umění.
Kritizováno bylo také občasné uchýlení se k totalitní estetice, která byla většinou spojena s dobou národního socialismu. Ústředními skupinami na jejichž příkladu byla kritika formulována, byli Joachim Witt, Rammstein a Weissglut, projekt Josef Maria Klumba. V roce 1998 Alfred Schobert rozlišoval mezi tím, co považoval za organizované pravicové extremisty jako Klumb a populární představitelé Neue Deutsche Härte. Ve srovnání s Klumbem obvinil umělce jako Rammstein z pouhé špatné kalkulace. Sociální vědec Thomas Pfeiffer také zdůraznil v kontextu kritiky důležitost alba Weissglut Etwas kommt in deine Welt. Podle jeho názoru bylo toto album v poválečném Německu prvním zvukovým nosičem s pravicově extremistickými odkazy, který byl vytvořen ve vysoce profesionálních strukturách globální korporace a byl zaměřen na masové publikum s dobrými vyhlídkami na úspěch. Do značné míry nezávislé na diskusi kolem Josefa Maria Klumba Büsser popsal Neuen Deutschen Härte v roce 2001 jako hudební žánr, který je pouhá hra, ignoruje otázky své vlastní identity a podporuje individuální oportunismus.
Historie Neue Deutsche Härte
Předchůdci
NDH se vyvinulo v polovině 90. let. Ve fázi vývoje a hudebních charakteristik NDH existovaly zpočátku paralely k groove metalu a hudbě kapel jako Laibach, Die Krupps nebo Ministry.
Počáteční fáze
Za průkopníky NDH jsou považováni zejména Oomph!. Na svém albu Sperm z roku 1994 vyvinuli - v té době ovlivněni skupinami jako Sepultura, Prong a Pantera - rytmickou směs elektroniky a hard rockové hudby, která posloužila jako zdroj inspirace pro kapely jako Rammstein. Kromě zmíněného alba od Oomph! přinesl rok 1994 na hudební trh i další, pro interprety NDH průkopnická alba. Prager Handgriff zveřejnil Täterschaft & Teilnahme, které se obešly bez kytary, ale odpovídaly NDH zejména hlubokým německým zpěvem. Skupina Schweisser vydala album Eisenkopf s výrazným důrazem na jazyk, později typickým pro Rammstein, včetně rolovaného „R“. Ještě rok před Oomph! a Schweisser, vydala skupina Fleischmann album Fleischwolf s hudební směsí doom metalu a hardcore punku s německými texty, včetně cover verze titulu DAF "Alles ist Gut". V následujícím období se objevili další umělci , kteří šli podobným hudebním směrem, například Stahlhammer, Eisenvater, Rammstein a Von Den Ketten. Bývalá death metalová kapela Atrocity již v roce 1995 spolupracovala s projektem NDT a dark wave Das Ich na vytvoření mashupového alba Die Liebe, které obsahuje různé tituly, které lze přičíst NDH, včetně stejnojmenné cover písně od Laibach. Do roku 1997 se v hudebním průmyslu prosadila široká škála kapel a projektů NDH.
Komerční průlom
Od roku 1997, s komerčním úspěchem skupiny Rammstein, se stala známou řada dalších kapel NDH. Mezi projekty, které se staly populárními po albu Sehnsucht, byli i výrazně umírněnější rockoví a metaloví umělci, kteří měli s původní hudbou jen málo společného. Nahrávací průmysl použil tento úspěch jako nové jádro pro německý alternativní metal. Ve stejném roce se objevila kompilace Neue Deutsche Härte, vydaná společností Edel Media and Entertainment, která představila nejen skupiny jako Megaherz, Schweisser a Richthofen, ale také crossover skupiny jako Megavier, Blackeyed Blonde a Such a Surge s německy psanými písněmi. Na přelomu tisíciletí se objevily různé kapely různých stylů, které jen částečně odkazovaly na počátky scény NDH, ale byly k ní přičleněny kvůli stylovým přesahům, zejména kombinaci tvrdosti, vzhledu a německého zpěvu. Tento přístup byl ostře kritizován, mimo jiné, i průkopníky žánru.
Mezi známé představitele patřily projekty jako Megaherz, na které působily vlivy crossoveru, například zvýšené používání mluveného slova, a Eisbrecher, který byl zpočátku elektroničtější než Megaherz. Joachim Witt změnili svůj hudební styl a zejména estetiku v rámci své "Bayreuthské trilogie" a s orientací na NDH a hlasovou podporou Petera Heppnera se v roce 1998 dostali na druhé místo v německých hitparádách s písní "Die Flut". Díky 900 000 prodaným kusům je jejich spolupráce jedním z komerčně nejúspěšnějších singlů tohoto žánru. Oomph! v roce 1998 také schopni dostat do německých hitparád své páté album Unrein. V roce 1998 podepsala společnost Sony Music Weissglut a znovu vydala jejich debutové album Etwas kommt in Deine Welt.
Částečná blízkost NDH a Medieval Rocku pomohla obrátit pozornost i k němu. Poté, co Rammstein vydláždil cestu pro německy psaný metal, byli na konci 90. let první známí interpreti středověkého rocku ještě připisováni k NDH. BMG Ariola, pobočka Universal Music Group, podepsala v roce 1997 Subway to Sally. V roce 1999 In Extremo vydali album Verehrt und angespien, zatímco EMI ve stejném roce vydala debutové album skupiny Tanzwut, která nejenže hrála podobným stylem, ale také koketovala s elektronickými prvky.
Zavedený a vlivný styl
Styl, zpočátku populární jen v podzemí německé rockové hudební scény, zažil své nejpopulárnější období od poloviny 90. let do roku 2001, zejména v Německu a USA, a od té doby je součástí hlavního proudu rockové hudby. Zhruba od roku 2002 pak široký zájem veřejnosti o tento žánr začal klesat. V průběhu mediálního a obchodního zájmu o německou rockovou a metalovou hudbu Dark culture vydala společnost BMG Ariola v roce 1999 sampler Feuertanz - Neuer Deutscher Liederwahn a na konci 90. let byla NDH věnována také samplerová řada Crossing All Over od Sony Music. V první polovině první dekády po roce 2000 se nadbytek nových skupin pomalu vytratil. Příležitostně se ale dostali v průběhu let do německých hitparád. S úspěchem Rammstein se styl postupně homogenizoval. Mezitím je v žebříčcích alb trvale zastoupeno mnoho dalších zástupců NDH, včetně: Oomph!, Eisbrecher, Unheilig, Megaherz, Hämatom, Ost + Front (z Berlína) a Stahlmann. Ve Skandinávii a východní Evropě se různé skupiny po vrcholné fázi NDH orientovaly na tento styl a částečně nebo úplně jej přijaly. Například Ostfront (Kyjev, Ukrajina), Schwarztag a Stark Treiben (obě z Ruska). Ruoska z Finska, stejně jako Raubtier a Zavod ze Švédska jsou silně ovlivněni stylem NDH, ale zpívají v příslušném národním jazyce. Z mnoha cover kapel skupiny Rammstein, které dokázaly hrát mezinárodně úspěšná turné, vznikly některé nezávislé hudební skupiny, jako Heldmaschine, Maerzfeld a Der Bote.
Seznam skupin spjatých s Neue Deutsche Härte (podle roku založení)
1977
Joachim Witt
1985
Atrocity
1988
Schweisser
1989
Crematory, Fleischmann, Oomph!
1992
Stahlhammer
1993
Megaherz
1994
Rammstein, Untoten
1996
Letzte Instanz, Samsas Traum, Weissglut
1997
Richthofen
1998
Tanzwut
1999
Unheilig
2003
Eisbrecher
2004
Hämatom, Maerzfeld
2006
Üebermutter
2008
Heldmaschine, Ost + Front